Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 9. Sekvenování DNA II. nrdna, low-copy markery

Podobné dokumenty
Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread,

Kameyama Y. et al. (2001): Patterns and levels of gene flow in Rhododendron metternichii var. hondoense revealed by microsatellite analysis.

Populační genetika III. Radka Reifová

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 10. Další metody

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

Typy fylogenetických analýz

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Bioinformatika a výpočetní biologie KFC/BIN. I. Přehled

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 2. Přehled aplikací a otázek

MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII. Martina Nováková, VŠCHT Praha

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin

PCR IN DETECTION OF FUNGAL CONTAMINATIONS IN POWDERED PEPPER

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Centrum aplikované genomiky, Ústav dědičných metabolických poruch, 1.LFUK

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Počítačové vyhledávání genů a funkčních oblastí na DNA

Tomimatsu H. &OharaM. (2003): Genetic diversity and local population structure of fragmented populations of Trillium camschatcense (Trilliaceae).

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 6. RFLP, cpdna

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

2 Inkompatibilita v systému Rhesus. Upraveno z A.D.A.M.'s health encyclopedia

Molekulární genetika II zimní semestr 4. výukový týden ( )

Genetický polymorfismus

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 11. Next generation sequencing (NGS)

Genetické metody v zoologii

Vztah genotyp fenotyp

Populační genetika II. Radka Reifová

Genetika zvířat - MENDELU

Exprese genetické informace

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

AFLP. protokoly standardizace AFLP hodnocení primárních dat dnes používané metody hodnocení fylogenetický signál v AFLP datech

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Centrální dogma molekulární biologie


FYLOGEOGRAFIE A KOALESCENCE

Struktura a analýza rostlinných genomů Jan Šafář

Evoluční genetika 2/1 Zk/Z

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

Mikrosatelity (STR, SSR, VNTR)

ISSR (Inter simple sequence repeat) Jiří Košnar

Využití rep-pcr v bakteriální taxonomii

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací. 1) Metody studiagenetickérozmanitosti komplexní fenotypové znaky, molekulární znaky.

Návrh směrnic pro správnou laboratorní diagnostiku Friedreichovy ataxie.

Osud jednotlivých kopií genů v populaci genové stromy

Od sekvencí k chromozómům: výzkum repetitivní DNA rostlin v Laboratoři molekulární cytogenetiky BC AVČR

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Molekulárně biologické metody princip, popis, výstupy

Využití DNA sekvencování v

Genotypování: Využití ve šlechtění a určení identity odrůd

Genetické mapování. v přírodních populacích i v laboratoři

Tribsch A., Schönswetter P. & Stuessy T. (2002): Saponaria pumila (Caryophyllaceae) and the Ice Age in the European Alps. American Journal of Botany

Charakterizace hybridních trav pomocí cytogenetických a molekulárních metod

Evoluční genetika 2/1 Zk/Z

Coalesce spojit se, splynout, sloučit se. Didaktická simulace Coalescence = splynutí linií

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Evoluční genetika 2/1 Zk/Z

Hemoglobin a jemu podobní... Studijní materiál. Jan Komárek

Struktura a funkce biomakromolekul

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Genetická variabilita. rostlinných populací

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

Genové knihovny a analýza genomu

ÚSTAV FYZIKÁLNÍ BIOLOGIE JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Druhový koncept protist

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Mikrosatelity (STR, SSR, VNTR)

Genetický polymorfismus jako nástroj identifikace osob v kriminalistické a soudnělékařské. doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod

Identifikace stafylokoků prostřednictvím sekvenování konzervativních genů

Referenční lidský genom. Rozdíly v genomové DNA v lidské populaci. Odchylky od referenčního genomu. Referenční lidský genom.

Systém a evoluce obratlovců I.Úvod

Populační genetika a fylogeneze jedle bělokoré analyzována pomocí izoenzymových genových markerů a variability mtdna

Degenerace genetického kódu

Typologická koncepce druhu

- taxonomicky jeden z nejobtížnějších rodů v Evropě (ca druhů)

V. letní škola metod molekulární biologie nukleových kyselin a genomiky Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat AF MENDELU

Genotypy absolutní frekvence relativní frekvence

Chromosomy a karyotyp člověka

Co se o sobě dovídáme z naší genetické informace

Transkript:

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin 9. Sekvenování DNA II. nrdna, low-copy markery

Jaderný genom mnoho genů je v mnoha kopiích (multiple-copy) problém s homologií nevíme, co vlastně sekvenujeme např. geny pro rrna low-copy nebo single-copy geny problém s primery pro studovanou skupinu geny pro konkrétní proteiny Adh, Tpi, Pgi, phytochrome c, waxy (GBSSI)

rdna geny pro rdna nejrozšířenější marker v systematice mnoho tisíc tandemových repetic (1-50 tis.) cca 10% celkové DNA v jednom nebo několika málo chromosomových lokusech přepisovaný úsek (ETS-18S-ITS1-5.8S-ITS2-26S) oddělený intergenickým spacerem (IGS) concerted evolution zaručuje intragenomickou uniformitu opakujících se jednotek pokud probíhá pomalu, existuje v rámci genomu více různých ITS sekvencí (paralogů na různých chromozomech) problematické určení fylogeneze, pozor na hybridizaci a polyploidizaci

Struktura rdna 18S 5.8S 26S ETS external transcribed spacer ITS internal transcribed spacer IGS intergenic spacer (NTS non-transcribed spacer)

ITS internal transcribed spacer 18S 5.8S 26S ITS1 (200-300 bp) vyšší délková variabilita než ITS2 ITS2 (180-240 bp) velmi používán ke zjištění vztahů mezi blízce příbuznými rody i na druhové úrovni, někdy však málo variabilní mají určitou funkci při formování ribozomových podjednotek tj. existuje nějaké evoluční omezení ve struktuře a sekvenci 40% ITS2 je konzervováno mezi všemi sekvenovanými krytosemennými 50% ITS2 je možno alignovat na úrovni čeledí a vyšší mnohem delší u nahosemenných, výrazná délková variabilita (1550-3125 bp u Pinaceae)

ETS external transcribed spacer 18S 26S vyvíjí se nejméně stejně rychle jako ITS 258-635 bp dlouhý problém se sekvenováním chybí konzervovaný úsek na 5 konci spaceru long-distance PCR k namnožení celého IGS nutná (využití univerzálních primerů z 18S a 26S DNA) po osekvenování produktu od 3 konce (18S) je možno designovat interní primery

18S rdna 18S 26S asi 1800 bp dlouhá délkové mutace často jen 1 bp, v konkrétních místech tj. snadný alignment 26S rdna délka mezi 3375 a 3393 bp velmi konzervovaná vyvíjí se 1,6-2,2x rychleji než 18S rdna obsahuje konzervované úseky a expanzní segmenty konzervované úseky (conserved core region) systematika na vyšších úrovních expansion segments vyvíjí se až 10 rychleji

Model sekundární struktury rrna loop smyčka stem stonek Watson-Crickovské párování A-U a G-C, ale často i G-U CBC - compensatory base changes (takové substituce, aby byla udržena stem struktura) tj. baze nejsou nezávislé jiná váha než loop loop stem

Sekundární struktura RNA predikce RNA folding (Mfold, Zucker 2003) databáze European ribosomal RNA database ITS2

Low-copy nukleární markery geny nacházející se v genomu pouze v několika málo kopiích multiple copy stovky až desetitisíce kopií (nrdna ) vyšší variabilita než ITS i nekodující cpdna problém homologie paralogy orthology homeology

Low-copy markery Výhody vyšší rychlost evoluce sekvencí než organelární genom přítomnost mnoha nezávislých (nesouvisejících) lokusů biparentální dědičnost Nevýhody komplexnější genetická struktura (genová duplikace) obtížnost izolace a identifikace orthologních lokusů přítomnost variability vnitrodruhové, vnitropopulační a na úrovni jedince (heterozygosita)

Variabilita v rychlosti evoluce (rate variation) synonymní substituce 5 rychlejší než u cpdna genů a 20 rychlejší než mtdna např. vztahy v rodu Gossypium (Small et al. 1998) 7000 bazí nekodující cpdna poskytlo neúplné a slabě podpořené rozlišení 1650 bazí AdhC úplné a robustní rozlišení velké rozdíly ve variabilitě (rychlosti mutací) mezi různými geny až sedminásobné rozdíly tj. pro každou skupinu je potřeba testovat více markerů a vybrat ty variabilní

Struktura eukaryotních genů 5 UTR exon 1 intron 1 exon 2 intron 2 exon 3 3 UTR 5 UTR (untranslated region) promotory pro genovou regulaci (konzervované), občas obsahují vysoce variabilní introny exony více konzervované na nesynonymních místech (první a druhá pozice kodonu), na synonymních třetích pozicích kodonu podobné nekodujícím úsekům introny méně funkčních omezení na úrovni sekvence, často omezená délka 3 UTR (untranslated region) kontrolují zpracování mrna a přidání poly-a signálu, ale jinak také často velmi variabilní různá funkce, různé evoluční omezení

Mnoho nezávislých lokusů multiple unlinked loci použití pro nezávislou rekonstrukci evoluce markery na různých chromozomech (nebo dostatečně daleko od sebe na jednom chromozomu) navzájem evolučně nezávislé nesoulad mezi různými markery použití k detekci např. hybridizace, introgrese nebo incomplete lineage sorting

Biparentální dědičnost low copy markery jsou méně často subjektem concerted evolution tj. jsou ideálními kandidáty pro identifikaci rodičovských kombinací předpokládaných hybridů nebo polyploidů (použito v rodě Gossypium, Paeonia, Clarkia, Elymus, Silene, Cerastium, Bromus )

Genové rodiny mnohonásobné kopie homologních genů vznikající duplikací genové rodiny se velmi liší ve velikosti single copy GBSSI u diploidních Poaceae stovky kopií aktiny, small heat-shock proteiny genová a genomová duplikace (a následná ztráta genů) dynamický a trvalý proces charakteristika genové rodiny specifické pro taxon (skupinu) charakteristika genové rodiny u jedné skupiny nemusí být aplikovatelná na jinou Adh obecně 1 až 3 lokusy u r. Gossypium nebo Pinus až 7 lokusů špatná charakterizace genové rodiny vede k chybné fylogenetické rekonstrukci (vždy je nutné porovnávat orthologní kopie!)

Paralogní, orthologní a homeologní geny orthologní geny - vznik speciací paralogní geny -vznik genovou duplikací homeologní geny - vznik polyploidizací orthologní geny 1A-1B-1C paralogní geny 1A-2A, 1B-2B, 1C-2C 1A-2B, 1A-2C atd homeologní geny 1A -1C, 2A -2C

Studium orthologních sekvencí 1. design universálních primerů produkují více PCR produktů různé délky charakteristika genové rodiny (identifikace počtu lokusů) 2. vyvinutí lokusově specifických primerů amplifikují pouze orthology evidence ortologie celková sekvenční podobnost (orthology se navzájem více podobají než paralogy) expression pattern orthologní sekvence sdílejí stejná pattern Southern hybridisation analysis hybridizace lokusově specifických prob k restrikčnímu pattern genomické DNA počet proužků = počet lokusů velké rozdíly ve variabilitě mezi jednotlivými geny a lokusy nutná předběžná studie k určení dostatečné variability

Intraspecifická variabilita alelická variabilita v rámci a mezi populacemi coalescence within species - pokud se alely vyvinuly v rámci jednoho druhu nenarušuje to správné určení fylogeneze, tj. je to užitečná variabilita pro vnitrodruhové studie populační, fylogeografické apod. deep coalescence (incomplete lineage sorting) - alelická variabilita přesahuje hranice druhu, tj. některé alely jsou příbuznější alelám z jiného druhu než některým alelám z toho samého druhu pravděpodobnější u druhů s vysokými počty jedinců v populacích lokusy podrobené balancující selekci (udržuje vysokou alelickou variabilitu) nevhodné pro fylogenetické rekonstrukce např. self-incompatibility geny u Solanaceae alelická variabilita přesahuje druhové a dokonce rodové hranice také díky hybridizaci a introgresi

Rekombinace 1. alelická rekombinace rekombinace na úrovni individuálního lokusu generování alelické variability narušuje předpoklad bifurkátních vztahů mezi alelami vnáší retikulátní evoluci neporušuje možnost správné rekonstrukce fylogeneze, pokud jsou alely v rámci druhu monofyletické 2. nehomologní rekombinace rekombinace mezi paralogními lokusy může být pouze sporadická nebo být specifická pro příslušný gen

Concerted evolution běžná u vysoce repetitivních lokusů (nrdna) vyskytuje se i u low copy markerů - nehomologní rekombinace nevyskytuje se sekvenování všech genů genové rodiny dává tzv. orthology-paralogy tree (OP-tree) úplná (předpokládá se u nrdna) sekvenování jakéhokoliv genu genové rodiny poskytne správný fylogenetický strom neúplná směs ortologních a neúplně homogenisovaných paralogních sekvencí, tj. správná rekonstrukce fylogeneze je prakticky nemožná

Concerted evolution běžná u vysoce repetitivních lokusů (nrdna) vyskytuje se i u low copy markerů - nehomologní rekombinace nevyskytuje se sekvenování všech genů genové rodiny dává tzv. orthology-paralogy tree (OP-tree) úplná (předpokládá se u nrdna) sekvenování jakéhokoliv genu genové rodiny poskytne správný fylogenetický strom neúplná směs ortologních a neúplně homogenisovaných paralogních sekvencí, tj. správná rekonstrukce fylogeneze je prakticky nemožná

PCR-mediated recombination in vitro nehomologní rekombinace zdrojem jsou 1. výměna templátu během PCR 2. nekompletně prodloužené kopie jednoho lokusu, které slouží jako primery v následné extenzi z paralogního lokusu závisí na stupni podobnosti sekvencí mezi paralogními lokusy univerzalitě/specificitě primerů podmínkách PCR (nutná optimalizace teploty annealingu, délky produktu a doby extenze)

Procedura determinace vhodných nukleárních markerů pro fylogenetické analýzy 1. selekce kandidátních genů (a representativních taxonů) pro předběžnou studii 2. isolace kandidátních genů z representativních taxonů 3. určení ortologie mezi izolovanými sekvencemi 4. určení relativní rychlosti evoluce sekvencí vybrání vhodného lokusu 5. generování sekvencí ze studovaných taxonů v daném lokusu

Selekce kandidátních genů není žádný důvod předpokládat, že nějaký konkrétní gen bude univerzálně použitelný není nutné používat často sekvenované geny (Adh ) lze použít málo prozkoumané geny nebo dokonce anonymní nukleární lokusy kde tedy začít s hledáním? využití předchozích studií v dané skupině prohledání literatury ohledně využitelnosti genu na dané taxonomické úrovni v různých skupinách GenBank, EMBL - kombinace hledání podle taxonu a názvu genu BLAST search hledání podobných sekvencí využitelné pro design primerů, identifikaci genové struktury (exony, introny)

Využití single-copy genů fylogenetické studie mohou poskytnout dostatek variability pro úplné rozlišení vztahů na nižší úrovni (např. blízce příbuzné druhy) studium polyploidů vyklonování jednotlivých rodičovských sekvencí a identifikace komlexního pattern vzniku allopolyploidů fylogeografie

Vztahy mezi blízce příbuznými druhy Gaertnera PepC, Tpi Malcomber 2002

Původ allohexaploida Taeniatherum Pseudoroegneria Hordeum Elymus repens GBSSI (single-copy) Mason-Gamer 2008

Hledání rodičů allopolyploidů Cerastium 4x, 8x, 12x RPB2 strom, network Brysting et al. 2007

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread, morphologically diverse genus. Evolution 56(1):42-57

Literatura Small R.L., Cronn R.C. & Wendel J.F. (2004): Use of nuclear genes for phylogeny reconstruction. Australian Systematic Botany 17: 145-170 Hughes C.E., Eastwood R.J. & Bailey C.D. (2006): From famine to feast? Selecting nuclear DNA sequence loci for plant species-level phylogeny reconstruction. Phil. Trans. R. Soc. B 361: 211-225 Wu F. et al. (2006): Combining bioinformatics and phylogenetics to identify large sets of single-copy orthologous genes (COSII) for comparative, evolutionary and systematic studies: a test case in the Euasterid plant clade. Genetics 174: 1407-1420 Li M. et al. (2008): Development of COS genes as universally amplifiable markers for phylogenetic reconstructions of closely related plant species. Cladistics 24: 1-19. Alvarez I. & Wendel J.F. (2003): Ribosomal ITS sequences and plant phylogenetic inference. Molecular Phylogenetics and Evolution 29: 417 434