Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Petra Němcová UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Smolík, Ph.D. Katedra: občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): červen 2012
Prohlášení Prohlašuji, že předkládanou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 7. 6. 2012 Petra Němcová
Poděkování Ráda bych poděkovala JUDr. Petru Smolíkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky a jeho vedení při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Michalu Tomášovi za několik postřehů z insolvenční praxe.
Obsah ÚVOD... 1 1. ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ... 3 1.1 NÁLEŽITOSTI INSOLVENČNÍHO NÁVRHU... 5 1.2 ÚČINKY NÁVRHU... 7 1.3 ROZHODNUTÍ O NÁVRHU... 10 1.4 ODPOVĚDNOST INSOLVENČNÍHO NAVRHOVATELE... 13 2. ROZDĚLENÍ VĚŘITELŮ S DŮRAZEM NA ZPŮSOB UPLATŇOVÁNÍ JEJICH POHLEDÁVEK... 15 2.1 ZAJIŠTĚNÍ VĚŘITELÉ... 15 2.2 VĚŘITELÉ ZA MAJETKOVOU PODSTATOU A VĚŘITELÉ JIM POSTAVENÍ NA ROVEŇ... 16 2.3 NEZAJIŠTĚNÍ VĚŘITELÉ... 18 2.4 PODŘÍZENÍ VĚŘITELÉ A SPOLEČNÍCI NEBO ČLENOVÉ DLUŽNÍKA... 18 2.5 VĚŘITELÉ NEUSPOKOJOVANÍ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ... 19 3. PŘIHLAŠOVÁNÍ POHLEDÁVEK... 20 3.1 NÁLEŽITOSTI PŘIHLÁŠKY... 21 3.2 ODPOVĚDNOST ZA PŘIHLÁŠKU... 22 4. PŘEZKOUMÁNÍ PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK... 26 4.1 PŘEZKUMNÉ JEDNÁNÍ... 26 4.2 POPŘENÍ POHLEDÁVEK... 28 5. INCIDENČNÍ SPORY... 33 6. DALŠÍ MOŽNOSTI OVLIVŇOVÁNÍ PRŮBĚHU ŘÍZENÍ VĚŘITELI... 37 6.1 VĚŘITELSKÉ ORGÁNY... 37 6.2 INSOLVENČNÍ SPRÁVCE... 40 7. KONKURS... 43 7.1 ZPENĚŽENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY... 43 7.2 NAKLÁDÁNÍ S VÝTĚŽKEM ZPENĚŽENÍ... 47 7.3 KONEČNÁ ZPRÁVA A ROZVRHOVÉ USNESENÍ... 49 8. REORGANIZACE... 52 8.1 NÁVRH NA POVOLENÍ REORGANIZACE... 52 8.2 REORGANIZAČNÍ PLÁN... 55 9. ODDLUŽENÍ... 60
9.1 VOLBA ZPŮSOBU ODDLUŽENÍ... 61 9.2 USPOKOJENÍ POHLEDÁVEK PRODEJEM MAJETKU... 63 9.3 USPOKOJENÍ POHLEDÁVEK PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE... 63 ZÁVĚR... 66 SEZNAM ZKRATEK... 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 69 KNIŽNÍ PUBLIKACE... 69 ČASOPISECKÉ ČLÁNKY... 69 INTERNETOVÉ ČLÁNKY... 70 JUDIKATURA... 71 PRÁVNÍ PŘEDPISY... 72 POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE... 72 OSTATNÍ ZDROJE... 73 ABSTRACT V ČESKÉM JAZYCE... 74 ABSTRACT V ANGLICKÉM JAZYCE... 76 NÁZEV PRÁCE V ANGLICKÉM JAZYCE... 78 KLÍČOVÁ SLOVA... 78
Úvod Od 1. ledna 2008 se soudní řízení, jehož cílem je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem, řídí úpravou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1 Tento zákon si na svém startu kladl vysoké cíle, mimo jiné sliboval posílení postavení věřitelů a zrychlení uspokojení jejich nároků. Projevem těchto snah bylo svěření řady nových oprávnění věřitelům a jejich orgánům. Silnější pozice věřitelů v insolvenčním řízení je na druhé straně vázána na splnění přísnějších požadavků. Věřitelé jsou vystaveni zvýšenému tlaku na včasné a řádné uplatnění prostředků, jež jim insolvenční zákon poskytuje k dosažení příznivého výsledku v podobě poměrného a co nejvyššího možného uspokojení jejich pohledávek. Orientace v problematice insolvenčního práva není vždy jednoduchá, neboť insolvenční zákon je právní normou poměrně obsáhlou a složitou. Domnívám se, že problematika insolvence je stále velmi diskutována vzhledem k trvajícím ekonomickým obtížím, s nimiž se společnost v této době potýká. To mě také přivedlo k výběru zvoleného tématu práce. Předkládaná práce si klade za cíl rozebrat nejdůležitější instituty, které by věřitelé měli znát k tomu, aby mohli zdárně uplatnit své pohledávky v insolvenčním řízení. Půjde zejména o problematiku insolvenčního návrhu, způsoby uplatnění pohledávek, přezkum a popření pohledávek, jakož i uspokojení pohledávek v rámci jednotlivých způsobů řešení úpadku. Jelikož by některé instituty nebylo možno postihnout bez jejich zasazení do širšího rámce insolvenčního řízení, bude součástí práce rovněž výklad otázek souvisejících, tak, aby mohla být plně pochopena podstata problematiky. Cílem práce však není poskytnout jednotlivým věřitelům návod k tomu, jak postupovat v insolvenčním řízení, to by vzhledem k jejich různorodým zájmům nebylo možné v rámci této práce splnit. Hlavním zdrojem pro zpracování této práce je právní úprava daná insolvenčním zákonem, včetně jeho komentovaných znění. Vycházet budu z aktuálního znění zákona, avšak vzhledem k tomu, že nedávno došlo k některým podstatným změnám, považuji za vhodné poukázat i na předešlou úpravu. Zohledněny budou rovněž navrhované změny 1 Dále je v textu označován také jako insolvenční zákon. 1
právní úpravy. Jelikož monografické literatury v oblasti insolvenčního práva není příliš, dalším stěžejním zdrojem informací budou odborné články a soudní rozhodnutí. Práce je zpracována podle právního stavu ke dni 1. 1. 2012. 2
1. Zahájení insolvenčního řízení Podstatou insolvenčního řízení je zjištění úpadku či hrozícího úpadku dlužníka, jejichž definici podává 3 InsZ, a následné řešení této situace v závislosti na zvoleném způsobu řešení, s cílem co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů ( 1 InsZ). Zahájení insolvenčního řízení upravuje 97 a násl. InsZ. Řízení lze zahájit výlučně na návrh a je zahájeno dnem, kdy návrh došel věcně příslušnému soudu. 2 Z uvedeného vyplývá, že podáním insolvenčního návrhu u jiného než věcně příslušného soudu insolvenční řízení zahájeno není a bude zahájeno až dnem, kdy tento návrh tomuto soudu dojde v důsledku postoupení. Naproti tomu, je-li insolvenční návrh podán sice u věcně příslušného soudu, který ale není místně příslušný, je v takovém případě insolvenční řízení zahájeno. 3 Právo podat insolvenční návrh má dlužník nebo věřitel dlužníka, 4 v případě hrozícího úpadku je to pouze dlužník. Věřitel je aktivně legitimován pouze tehdy, má-li za dlužníkem již splatnou pohledávku, jak plyne z ustanovení 105 InsZ. 5 Dlužníkovi, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je dle ustanovení 98 InsZ uložena povinnost insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Totéž platí, jestliže byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku, s výjimkou případu, kdy má dlužník ještě jiný podnik. Smyslem této povinnosti je ( ) dosáhnout toho, aby nebyli poškozeni věřitelé s pozdější lhůtou splatnosti svých pohledávek, kteří by při opožděném podání návrhu nemuseli být vůbec uspokojeni. 6 Za její splnění však nelze považovat podání insolvenčního návrhu, jestliže bylo vinou navrhovatele řízení zastaveno nebo návrh odmítnut. Stejnou povinnost mají i zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán a 2 Věcně příslušnými soudy pro insolvenční řízení jsou dle 9 odst. 4 o.s.ř. krajské soudy jako soudy prvního stupně. 3 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 160. 4 V případě úpadku finančních institucí též orgán dozoru nebo dohledu ( 368 InsZ), problematice úpadku finančních institucí se však tato práce věnovat nebude. 5 PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 4. 6 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 602-603. 3
likvidátor. Nelze ji však rozšiřovat též na dlužníkovi zástupce na základě plné moci, neboť jde o osoby od dlužníka odlišné. 7 Nesplnění povinnosti podat insolvenční návrh má dle 99 InsZ za následek vznik odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou věřiteli, jež spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení [výše zjištěná na přezkumném jednání, popř. rozhodnutím v incidenčním sporu dle 201 odst. 1 písm. d) InsZ] a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení přihlášené pohledávky obdržel (půjde zejména o částku určenou v rozvrhovém usnesení dle 306 InsZ; patrně nezahrnuje plnění z jiných zdrojů, např. od ručitele). 8 Odpovědnost je koncipována na objektivním principu, zavinění povinné osoby je tedy nerozhodné. 9 Povinná osoba se však této odpovědnosti může zprostit, prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat ( 99 odst. 3 InsZ). Z uvedené formulace InsZ k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem by se mohlo zdát, že se tento režim odpovědnosti nevztahuje na pohledávky, které se v insolvenčním řízení nepřihlašují. Takový závěr však nelze přijmout, v tomto případě jde spíše o nedůslednost zákonodárce. 10 Insolvenční zákon tak značně ulehčil situaci poškozeného věřitele, jelikož dle dřívější úpravy ZKV to byl právě on, kdo nesl důkazní břemeno ohledně existence škody a její výše a též musel prokázat existenci příčinné souvislosti mezi prokázanou výší škody a protiprávním úkonem škůdce, tedy nepodáním návrhu na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu. 11 Taktéž hrozba z oblasti trestního práva 12 zde neplnila svůj účel a byla z trestního zákona vypuštěna. Současná úprava se tak jeví 7 Viz důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 8 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 165. 9 HOLEŠÍNSKÝ, Petr, POLITZER, Tomáš a STRNAD, Michal. Nové insolvenční právo v České republice (I. část). Právní rádce. 2007, č. 11, s. VIII. 10 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 36. 11 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 35. 12 Viz 126 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění novely č. 105/2000 Sb., který postihoval nesplnění zákonné povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu jako trestný čin. 4
účinnější jak z hlediska motivace dlužníka řešit svůj úpadek včas, tak z hlediska zhojení se věřitele na majetku dlužníka, zejména však statutárního orgánu, resp. likvidátora. Oprávněný věřitel může za podmínek 100 InsZ navrhnout insolvenčnímu soudu vydání předběžného opatření, kterým uloží povinné osobě složit do úschovy soudu přiměřenou peněžitou částku na náhradu škody nebo jiné újmy vzniklé nesplněním povinnosti podat insolvenční návrh. Tomu nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Insolvenční soud zároveň uloží navrhovateli, aby v určené lhůtě podal u příslušného soudu žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy. Lhůta k podání žaloby je limitována tak, že nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, neboť až tímto okamžikem je možné definitivně určit výši škody způsobem dle 99 odst. 2 InsZ. Stanovený konec lhůty nesmí být spojen přímo s koncem insolvenčního řízení, ale musí jej alespoň minimálně překročit. Ani v případě zajištěných věřitelů nemůže soud činit z tohoto postupu výjimku, i když jejich nárok může být uspokojen již v průběhu řízení. 13 1.1 Náležitosti insolvenčního návrhu V ustanovení 103 upravuje InsZ náležitosti insolvenčního návrhu. Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání ( 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat: označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, popř. jejich zástupců, rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Odkazem na listinný důkaz, který je přílohou insolvenčního návrhu, ke splnění této povinnosti nedojde. Údaje musí být obsaženy již v insolvenčním návrhu. 14 Ohledně splnění této povinnosti dále Nejvyšší soud vysvětluje: V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že "dlužník je v úpadku", nebo mu "úpadek hrozí", případně, že dlužník "je insolventní", nebo že "je v platební neschopnosti", anebo že "je předlužen", není uvedením okolností, které úpadek osvědčují. 15 13 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 126. 14 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16. 15 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009. 5
skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li navrhovatelem dlužník. Tímto měl zákonodárce na mysli povinnost věřitele tvrdit, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Též bude vhodné v návrhu tvrdit mnohost věřitelů, 16 označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem navrhovatele nebo jeho zaručeným elektronickým podpisem, v opačném případě se k návrhu nepřihlíží. Tento požadavek má zabránit zneužívání insolvenčních návrhů v konkurenčním boji, jelikož umožňuje navrhovatele jednoznačně identifikovat pro vymáhání případné škody dle 147 InsZ. 17 Na rozdíl od striktního znění InsZ, soudní praxe je toho názoru, že je-li vada návrhu odstranitelná a jedná se jen o formální nedostatek, má soud učinit pokus o odstranění této vady. 18 Teprve až když je návrh v tomto smyslu doplněn, zapíše jej soud do insolvenčního rejstříku. Insolvenční navrhovatel má povinnost připojit k návrhu předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává. Přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Povinné přílohy a listiny upravuje InsZ odlišně, v závislosti na tom, je-li navrhovatelem dlužník ( 104 InsZ) nebo věřitel ( 105 InsZ). Věřitel jako navrhovatel musí doložit splatnou pohledávku vůči dlužníkovi a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti poukazuje T. Richter na zajímavý výklad ustanovení 105 InsZ, spočívající v tom, zda zákonodárce tím, že požaduje přiložení přihlášky pohledávky k insolvenčnímu návrhu, zároveň brání podání insolvenčního návrhu těm věřitelům, kteří své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, konkrétně věřitelům pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (o nich blíže bod 2.2 této práce). Takový závěr by podle něj měl své opodstatnění, neboť: pokud by se tito věřitelé chovali racionálně a bezskrupulózně tedy podle modelu homo oeconomicus, mohli by snadno podlehnout 16 HOLEŠÍNSKÝ, Petr, POLITZER, Tomáš a STRNAD, Michal. Nové insolvenční právo v České republice (I. část). Právní rádce. 2007, č. 11, s. VII. 17 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 121. 18 ROD, Jiří in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 194. 6
pokušení použít insolvenčního řízení k redistributivním účelům. 19 Přesto dochází k závěru, že zákonodárce takovýto záměr pravděpodobně neměl, jak plyne i z důvodové zprávy, a je třeba toto ustanovení vykládat tak, že věřitel je povinen k insolvenčnímu návrhu přiložit přihlášku své pohledávky jen v případech, kdy se na jeho pohledávku vztahuje procesní režim přihlašování pohledávek. 20 Je-li navrhovatelem dlužník, musí k insolvenčnímu návrhu připojit seznamy a listiny požadované 104 InsZ, insolvenční soud si je ale může (nebo musí) od dlužníka vyžádat, i když dlužník navrhovatelem není ( 128 odst. 3 InsZ). To má význam z hlediska naplnění domněnky platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení 3 odst. 2 písm. d) InsZ, v případě nesplnění této povinnosti. Hodlá-li dlužník řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, je povinen spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení. Rovněž je možné spolu s insolvenčním návrhem předložit návrh na povolení reorganizace. Insolvenční návrh v těchto případech musí obsahovat i povinné náležitosti těchto návrhů, včetně jejich příloh. I bez těchto návrhů se může navrhovatel v insolvenčním návrhu vyjádřit k tomu, jak by měl být úpadek řešen ( 106 InsZ). 1.2 Účinky návrhu Insolvenční návrh, který dojde věcně příslušnému soudu, způsobí zahájení insolvenčního řízení, s nímž jsou spojeny významné účinky. Tyto účinky počínají okamžikem zveřejnění vyhlášky, jíž se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, a trvají až do jeho skončení, v případě reorganizace do schválení reorganizačního plánu. Účinky spojené se zahájením řízení dle 109 InsZ jsou: nemožnost uplatnit pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek InsZ, což platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení. Toto 19 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 200. 20 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 201. 7
ustanovení je nutno vykládat tak, že umožňuje vznik zajištění i v průběhu insolvenčního řízení, pokud to není v rozporu s InsZ, respektive přesněji řečeno, umožňuje vznik zajištění k majetku v majetkové podstatě kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, ale v některých případech neumožňuje věřiteli dovolat se takového zajištění a být tedy přednostně uspokojen ze zpeněžení majetku dlužníka. 21 Insolvenční zákon neobsahuje totiž žádné pozitivní ustanovení výslovně umožňující vznik zajištění v insolvenčním řízení, nýbrž pouze negativní ustanovení, které mohou zamezit věřiteli domáhat se uspokojení nově vzniklého zajištění ( 111 odst. 3 InsZ, 248 odst. 2 InsZ), 22 výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Tímto požadavkem je sledována ochrana majetku náležejícího do majetkové podstaty (za účelem budoucího řešení úpadku) a zamezení uspokojení pohledávky věřitele na úkor ostatních věřitelů, 23 lhůty k uplatnění práv, která lze uplatnit pouze přihláškou, nezačínají nebo dále neběží, další účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vymezuje InsZ v ustanovení 111 o omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou, 140 o trvání účinků předběžného opatření i po rozhodnutí o úpadku a započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, nebo 173 o zamezení promlčení nebo zániku práva podáním přihlášky pohledávky již od zahájení insolvenčního řízení. 24 V této souvislosti je třeba poznamenat, že v chystané novele 25 InsZ se počítá s možností insolvenčního soudu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele některý 21 PACHL, Lukáš. Vznik zajištění v průběhu insolvenčního řízení. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 11 [cit. 2012-02- 18]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2679 22 PACHL, Lukáš. Vznik zajištění v průběhu insolvenčního řízení. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 11 [cit. 2012-02- 18]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2679 23 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 190. 24 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 139. 25 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987 8
z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v 109 odst. 1 písm. b) a c) předběžným opatřením, pokud to neodporuje společnému zájmu věřitelů. Uvedená změna je součástí návrhu opatření, jejichž účelem je posílení principů odpovědnosti věřitelů za podávání insolvenčních návrhů a posílení ochrany dlužníků před nepoctivým jednáním ze strany věřitelů. Se zahájením insolvenčního řízení je spojeno právo věřitelů uplatňovat své pohledávky přihláškou (s výjimkou insolvenčního navrhovatele, který musí přihlášku své pohledávky spojit již s návrhem). Soud vyzve věřitele k podávání přihlášek již s oznámením o zahájení insolvenčního řízení, nebo samostatně stejným způsobem, jako se oznamuje zahájení řízení. Ustanovení 110 odst. 3 InsZ vymezuje lhůtu pro podávání přihlášek až do rozhodnutí o úpadku, s tím, že je soudu zakázáno stanovit lhůtu kratší. To ovšem neznamená, že podávání přihlášek rozhodnutím o úpadku končí, neboť jak plyne z ustanovení 136 InsZ, rozhodnutí o úpadku musí mimo jiné obsahovat výzvu, aby věřitelé přihlásili své pohledávky, pokud tak již neučinili, ve stanovené lhůtě. Věřitel má po rozhodnutí o úpadku nejméně ještě 30 dnů na přihlášení své pohledávky. 26 Pro věřitele je vhodné podávat přihlášky již po zahájení řízení pouze v případě, kdy jim hrozí promlčení pohledávky, a to s ohledem na účinky podání přihlášky na běh lhůt ( 173 odst. 4 InsZ). Může se totiž stát, že soud neshledá úpadek dlužníka a pak by podání přihlášky v této fázi bylo zbytečnou námahou. 27 Dalším významným následkem zahájení insolvenčního řízení je omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou. Dle ustanovení 111 odst. 1 InsZ je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud jde o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku, nebo jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Své peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení může dlužník plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených InsZ. Výjimky z těchto omezení jsou stanoveny v odstavci 2. Právní úkony, které by porušovaly tato omezení, jsou postiženy neúčinností vůči věřitelům. Insolvenční soud může ještě tato omezení rozšířit předběžným opatřením, a to i bez návrhu, je-li třeba zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. K tomu soud 26 ROD, Jiří in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 221-222. 27 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 76. 9
ustanoví předběžného správce ( 113 odst. 1 InsZ). Toto opatření přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dané 111 odst. 1 InsZ dostatečné nebo jej dlužník nerespektuje anebo je-li důvodná obava, že jej respektovat nebude. 28 1.3 Rozhodnutí o návrhu O insolvenčním návrhu může být rozhodnuto několika způsoby. Insolvenční soud se v prvé řadě zabývá návrhem z hlediska úplnosti a srozumitelnosti. Pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je neurčitý nebo nesrozumitelný, insolvenční soud návrh odmítne, nelze-li pro tyto nedostatky pokračovat v řízení. Ustanovení 128 odst. 1 InsZ výslovně vylučuje použití 43 o. s. ř. o výzvě k opravě či doplnění návrhu. Navrhovatel může odstranit vady návrhu, jen dokud soud nerozhodne o odmítnutí návrhu. Odstranění vad provedené až v odvolacím řízení je bez významu. 29 Zatímco pro vady, pro které nelze návrh projednat, insolvenční soud takový návrh odmítne, aniž by vyzýval navrhovatele k jejich odstranění, v případě chybějících příloh nebo jejich náležitostí je tomu jinak, jelikož tady InsZ použití 43 o. s. ř. nevylučuje. Soud tak určí navrhovateli lhůtu k doplnění návrhu a k odmítnutí návrhu dojde až tehdy, nebude-li v požadované lhůtě doplněn ( 128 odst. 2 InsZ). Odmítnutí insolvenčního návrhu nijak nebrání v podání návrhu nového, doloženého všemi k tomu předepsanými přílohami. 30 Nezbytnou přílohou insolvenčního návrhu věřitele je i přihláška jeho splatné pohledávky vůči dlužníkovi. V případě, že ji věřitel nepředloží, se tedy uplatní postup dle 128 odst. 2 InsZ. Zákonodárce zde byl zřejmě veden úvahou, že věřitel, který podá insolvenční návrh, aniž by se současně uspokojení své pohledávky přihláškou domáhal, fakticky osvědčuje, že na řízení nemá ekonomický zájem. 31 V legislativním procesu je v současné době návrh novely InsZ, která stanoví možnost soudu odmítnout insolvenční návrh podaný věřitelem též pro zjevnou bezdůvodnost. V rozhodnutí o takovém odmítnutí návrhu umožňuje navíc uložit navrhovateli sankci v podobě pořádkové pokuty. Toto opatření vychází ze skutečnosti, 28 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. MSPH 94 INS 3504/2008, 2 VSPH 87/2009-A uveřejněné v: KUČERA, František. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) s judikaturou a souvisejícími předpisy. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 61. 29 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008. 30 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. KSBR 37 INS 497/2008, 29 NSČR 3/2008 A-20. 31 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7-2008-A. 10
že insolvenční návrh a následné oznámení o zahájení insolvenčního řízení je veřejností vnímáno jako důkaz finančních obtíží dotčeného subjektu. Reakcí na to je jeho vyloučení z obchodních vztahů, což může přivést do problémů i jinak ekonomicky zdravý subjekt. Cílem návrhu je tak eliminovat nekalé praktiky osob, které se cíleně snaží prostřednictvím podání insolvenčního návrhu zdiskreditovat konkurenci. 32 Podání insolvenčního návrhu je projevem dispoziční zásady, z čehož také plyne možnost navrhovatele vzít svůj návrh zpět a způsobit tak zastavení řízení (pokud je insolvenčních navrhovatelů více, dojde k zastavení řízení jen ve vztahu k tomu navrhovateli, který vzal návrh zpět). Návrh lze vzít zpět až do doby vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o návrhu, pozdější zpětvzetí již bude neúčinné. Věřitel však nový návrh v tomtéž případě může podat až po 6 měsících ode dne zpětvzetí, což platí i pro nabyvatele pohledávky věřitele v případě jejího postoupení ( 129 InsZ). Jako další důvod vedoucí k zastavení insolvenčního řízení uvádí 142 InsZ nedostatek podmínky, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit ( 104 o. s. ř.). Nedojde-li k odmítnutí návrhu ani zastavení řízení, soud insolvenční návrh projedná. Jestliže soud osvědčením či dokazováním zjistí úpadek či hrozící úpadek dlužníka, vydá rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí o úpadku mimo jiné obsahuje ( 136 InsZ): výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, výrok o ustanovení insolvenčního správce, výzvu věřitelům, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání, výzvu osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovali insolvenčnímu správci, výzvu věřitelům, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti, termín a místo konání schůze věřitelů a přezkumného jednání. 32 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987 11
Pokud po vydání rozhodnutí o úpadku soud zjistí, že nejsou splněny podmínky úpadku, vydá dle 158 InsZ rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku. K takové situaci může dojít zejména proto, že se existence většiny úpadků prokazuje jen osvědčením, které počítá spíše s pravděpodobností než s jistotou. Kromě toho se mohly změnit i skutečnosti relevantní pro posouzení úpadku (např. počet věřitelů poklesl jen na jediného). 33 Soud spolu s rozhodnutím o úpadku vydává i rozhodnutí o způsobu jeho řešení, pokud dlužník v insolvenčním návrhu navrhl jako způsob řešení svého úpadku reorganizaci, a připojil reorganizační plán přijatý všemi skupinami věřitelů nebo pokud dlužník podal spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení. Rozhodnutí o prohlášení konkursu vydá insolvenční soud v této fázi tehdy, je-li vyloučeno řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Pokud soud dospěje k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, insolvenční návrh zamítne. Soud zamítne návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že navrhovatel a alespoň jedna další osoba má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Zároveň zakazuje, aby za tuto další osobu byl považován ten, na koho byla převedena některá z pohledávek navrhovatele nebo její část v době 6 měsíců před podáním návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Za splnění požadovaných podmínek soud insolvenční návrh zamítne též tehdy, jestliže se dlužník dostal do úpadku ve formě platební neschopnosti nezaviněně ( 143 odst. 3 InsZ). Jako další důvod zamítnutí návrhu InsZ stanoví, je-li dlužníkem právnická osoba, že stát nebo vyšší územně samosprávný celek převezme jeho dluhy nebo se za ně zaručí. Speciálním případem je pak rozhodnutí o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, jsou-li naplněny podmínky 144 InsZ. Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je třeba chápat jako insolvenčním zákonem akceptovaný odklon od nutnosti rozhodnout o úpadku a jeho řešení konkursem. 34 Dojde-li k jinému rozhodnutí o návrhu, než je rozhodnutí o úpadku dlužníka, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaných 33 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 605. 34 BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 73. 12
předběžných opatření. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že tyto účinky zaniknou až právní mocí rozhodnutí ( 146 odst. 1 InsZ). Důvodem takového odkladu může být situace, kdy v důsledku zániku těchto účinků by mohlo dojít ze strany dlužníka k takovým nezvratným krokům, že podané odvolání ze strany věřitele by se stalo irelevantním, jelikož další řízení, bez ohledu na výsledek rozhodnutí o opravném prostředku, by ztratilo význam. 35 1.4 Odpovědnost insolvenčního navrhovatele Insolvenční navrhovatel - věřitel odpovídá za škodu nebo jinou újmu vzniklou v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel může dle ustanovení 147 InsZ po insolvenčním navrhovateli požadovat náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho v průběhu, jestliže byl návrh vinou navrhovatele odmítnut nebo bylo jeho vinou insolvenční řízení zastaveno. Jde-li o nárok dlužníka, InsZ konstruuje v pochybnostech předpoklad, že navrhovatel zavinil odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení. Jde-li o nárok jiného dlužníkova věřitele, bude naopak na něm, aby zavinění insolvenčního navrhovatele prokázal. 36 Stejné právo mají dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel též v případě zamítnutí návrhu, kromě zamítnutí návrhu z důvodu, že dlužník své závazky splnil nebo se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění závazků a též kromě případu uvedeného v 143 odst. 3 InsZ. Logickým výkladem je možné vyloučit odpovědnost věřitele i v případě 143 odst. 4, kdy je úpadek dán a insolvenční návrh byl podán důvodně. 37 Za podmínek 147 odst. 3 InsZ ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy společně a nerozdílně členové statutárního orgánu povinného. Podmínkou dosažení náhrady je podání žaloby u příslušného soudu v tříměsíční lhůtě podle odstavce 4. Obdobnou odpovědnost dlužníka za podání šikanózního návrhu, např. za účelem zabránění okamžitému provedení exekuce, ustanovení neřeší. 38 Tomáš Richter vnímá 35 BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 188. 36 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 248. 37 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 41. 38 KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 310. 13
tento nedostatek zejména v situaci, kdy je podání insolvenčního návrhu spojeno s návrhem na povolení reorganizace. Zatímco v právní úpravě ZKV se podání návrhu na konkurs rovná z pohledu managementu a společníků bezpodmínečné kapitulaci a vyklizení bitevního pole, podání insolvenčního návrhu (zejména je-li spojen s návrhem na reorganizaci) odpovídá ( ) pouhému přeskupení a posílení obranných pozic. 39 Určité zábrany zde stanoví 317 odst. 2 InsZ v požadavku dobré víry na straně navrhovatele reorganizace. Tento poněkud abstraktní požadavek však vyvolává obavy, zda bude působit jako dostatečné opatření proti případnému oportunismu managementu dlužníka. 40 Navrhovaná novela tohoto ustanovení rozšiřuje právo na náhradu škody tak, že ho může uplatnit každý, nikoli jen dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel. Důvodová zpráva k návrhu zákona to vysvětluje tím, že újma se může projevit i v poměrech třetí osoby, jež dosud dlužníkovým věřitelem nebyla. 41 39 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 204. 40 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 204-205. 41 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987 14
2. Rozdělení věřitelů s důrazem na způsob uplatňování jejich pohledávek Mezi hlavní principy insolvenčního řízení patří zásada par conditio creditorum, tedy zásada rovných podmínek pro věřitele, InsZ z ní ovšem stanovuje výjimky. Rozděluje věřitele do několika skupin, které mají rozdílné postavení, a to jak hmotněprávní, tak procesní. Na základě toho má některá skupina věřitelů lepší postavení, než skupina jiná. Toto rozlišení je však odůvodněno růzností povahy nebo vzniku jednotlivých pohledávek. 42 Účastníky insolvenčního řízení jsou pouze ti dlužníkovi věřitelé, kteří v něm uplatňují svoje nároky. Insolvenční zákon předpokládá, jako obecný způsob uplatnění nároku věřitele, jeho aktivní úkon v podobě podání přihlášky pohledávky. Neplatí to ovšem pro všechny věřitele, někteří uplatňují svoje nároky jiným stanoveným způsobem nebo je jejich nárok považován ex lege za přihlášený. 2.1 Zajištění věřitelé Zajištění věřitelé tvoří zvláštní skupinu insolvenčních věřitelů. Podle ustanovení 2 písm. g) InsZ jde o věřitele, jejichž pohledávky jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Patří sem též věřitelé, vůči nimž je dlužník pouze zástavním dlužníkem, nikoli dlužníkem osobním, takový věřitel se pak může uspokojit jen z majetku poskytnutého k zajištění ( 166 věta druhá InsZ). Zajištění věřitelé uplatňují svou pohledávku v insolvenčním řízení přihláškou (blíže kapitola 3 této práce), v níž musí své zajištění doložit. Uspokojují se v rozsahu zajištění z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nestanoví-li InsZ jinak. Pro pořadí uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo vzniku zajištění ( 167 InsZ). V tomto směru se postavení zajištěného věřitele oproti dřívější úpravě ZKV výrazně zlepšilo, jelikož odpadlo omezení uspokojení zajištěného (dle terminologie 42 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 593 a 606. 15
ZKV odděleného) věřitele na 70 % čistého výtěžku prodeje. Podle úpravy InsZ má zajištěný věřitel právo na vydání celého výtěžku zpeněžení (sníženého pouze o náklady na správu a zpeněžení majetku a odměnu insolvenčního správce). Jestliže podle znaleckého posudku, vypracovaného po rozhodnutí o úpadku, je hodnota zajištění 43 zjištěna nižší než výše zajištěné pohledávky, pohledávka se pak co do tohoto rozdílu považuje za nezajištěnou. S ohledem na znění 219 odst. 4 InsZ musí být hodnota zajištění znalecky oceněna vždy, když věřitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Znalecký posudek tak může značně ovlivnit postavení věřitele v insolvenčním řízení, protože tomuto rozdělení nároků na zajištěné a nezajištěné budou odpovídat i jeho hlasovací práva na schůzi věřitelů. 44 Zajištění věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna, mají právo na uspokojení kdykoli v průběhu řízení, pokud již došlo ke zpeněžení předmětu zajištění. Tento požadavek uplatňují vůči insolvenčnímu správci, popřípadě se mohou obrátit na insolvenční soud, pokud jim správce nevyhoví ( 204 odst. 1 InsZ). 2.2 Věřitelé za majetkovou podstatou a věřitelé jim postavení na roveň Pohledávky za majetkovou podstatou upravuje ustanovení 168 InsZ a zahrnuje dvě skupiny pohledávek; jsou jimi: a) pohledávky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria a b) pohledávky, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Jedná se o pohledávky, které vznikají v důsledku insolvenčního řízení, zejména v souvislosti se správou majetkové podstaty, případně provozováním dlužníkova podniku. Čím dříve tedy insolvenční řízení skončí, tím méně dalších nových pohledávek za majetkovou podstatou. Výše těchto pohledávek totiž v důsledku limituje míru uspokojení přihlášených věřitelů. 45 43 Pod pojmem hodnota zajištění je dle J. Kozáka a R. Krhuta třeba rozumět hodnotu majetku sloužícího k zajištění, nikoli hodnotu čistého výtěžku zpeněžení. Viz K předchozímu číslu. Konkursní noviny [online]. 2010, č. 20 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2442 44 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 93. 45 TARANDA, Petr, MORAVEC, Tomáš a HOSTINSKÝ, Jaroslav in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 367. 16
Jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou označovány pohledávky uvedené v 169 InsZ, typickým příkladem této skupiny jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců. Režim uplatňování a uspokojování těchto pohledávek je shodný. Věřitelé nemusí podávat přihlášku, nýbrž pohledávky uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl jejich dlužníkem. Výjimku tvoří zaměstnanci dlužníka. Pokud neuplatní svou pracovněprávní pohledávku v jiné výši, považuje se jejich pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka. Je třeba poznamenat, že tímto uplatněním u insolvenčního správce se nestaví promlčecí lhůta a může tak dojít k promlčení nároku. Za této situace bude nezbytné, aby věřitel uplatnil svojí pohledávku žalobou. 46 Insolvenční správce uspokojí tyto pohledávky kdykoliv po rozhodnutí o úpadku a v plné výši, z majetkové podstaty. Úprava zde ovšem nereflektuje odlišnosti v postavení správce při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Tento postup platí bez výjimky, pokud je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, kde je správce je dle 229 InsZ osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě. Bude platit teoreticky též pro případ oddlužení prodejem majetku, kdy insolvenční správce sice není osobou s dispozičními oprávněními k podstatě, ovšem je oprávněn nakládat s majetkem, který je zpeněžován, a bude mít tedy k dispozici finanční prostředky, z nichž bude možné pohledávky uhradit. Naopak bude-li úpadek řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře nebo reorganizací, insolvenční správce není ani osobou s dispozičními oprávněními, ani nedisponuje žádnými prostředky z majetkové podstaty. V takovém případě bude muset věřitel pohledávku uplatňovat přímo vůči dlužníkovi, který ji bude muset uhradit. 47 Pokud insolvenční správce neuspokojí tyto pohledávky v plné výši a včas, může se věřitel proti němu domáhat nápravy žalobou. Podmínkou úspěchu je ovšem dostatek prostředků v majetkové podstatě. Pro věřitele pohledávek za majetkovou podstatou se ještě teoreticky nabízí jedna možnost, jak se domoci uspokojení své pohledávky, a to 46 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 83. 47 PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 7-8. 17
prostřednictvím institutu odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu dle 37 odst. 3 InsZ. 48 2.3 Nezajištění věřitelé Nezajištění věřitelé jsou nejběžnější skupinou věřitelů v insolvenčním řízení a své pohledávky uplatňují v insolvenčním řízení přihláškou. Vedle standardního uplatnění nároku věřitele podáním přihlášky InsZ počítá i s případy, kdy nárok věřitele je ex lege považován za přihlášený. V souladu s 121 odst. 2 InsZ se za věřitele dlužníka po dobu trvání moratoria považují přihlášení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků ( 104 a 116 InsZ). Osoby uvedené v seznamu závazků, které neuplatnily svůj nárok přihláškou pohledávky, se však považují za věřitele pouze po dobu trvání moratoria. Podle ustanovení 275 InsZ není třeba přihlašovat ani pohledávku vzniklou manželovi dlužníka po prohlášení konkursu při vypořádání společného jmění manželů. 49 Nezajištění věřitelé se uspokojují v závislosti na zvoleném způsobu řešení úpadku, tedy při rozvrhu v konkursu, plněním reorganizačního plánu nebo v oddlužení z výtěžku zpeněžení majetku či plněním splátkového kalendáře. 2.4 Podřízení věřitelé a společníci nebo členové dlužníka Jako podřízené pohledávky označuje 172 odst. 2 InsZ takové pohledávky, které podle smlouvy mají být uspokojeny až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka. Za podřízené pohledávky se též považují pohledávky z podřízených dluhopisů podle zvláštního zákona. 50 Do této skupiny se dále řadí společníci nebo členové dlužníka s pohledávkami, jež vyplývají z jejich účasti ve společnosti nebo družstvu. Tito věřitelé se uspokojují až po úplném uhrazení všech pohledávek (s výjimkou pohledávek, které se neuspokojují). Podřízené pohledávky se uspokojují v závislosti na stanovené míře jejich podřízenosti, jinak se uspokojují poměrně. Pohledávky společníků nebo členů dlužníka se uspokojují až jako poslední, a to poměrně. V praxi však zejména 48 PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 8. 49 TARANDA, Petr, MORAVEC, Tomáš a HOSTINSKÝ, Jaroslav in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 359-360. 50 Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. 18
nároky společníků nebo členů dlužníka nebudou prakticky uspokojitelné. 51 Tyto pohledávky věřitelé také nepřihlašují, pouze je oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci. 2.5 Věřitelé neuspokojovaní v insolvenčním řízení Další kategorií věřitelů jsou věřitelé pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li stanoveno jinak. Jejich taxativní výčet poskytuje 170 InsZ. Jedná se zejména o pohledávky akcesorické povahy a mimosmluvní sankce. Výjimku představuje úročení zajištěných pohledávek dle 171 InsZ. Dle důvodové zprávy toto úročení představuje pro zajištěné věřitele protihodnotu za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Úročení počíná ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku smluvenou úrokovou sazbou a to z hodnoty zajištění pohledávky, což představuje kapitál, který má zajištěný věřitel v řízení blokován. Toto právo se uplatňuje u správce postupem dle 204 odst. 1 InsZ. 52 Pohledávky vyloučené z uspokojení ovšem nezanikají a po skončení řízení je možné je vymáhat běžnými právními prostředky. 53 Ustanovení 170 InsZ sice nevylučuje z uspokojení pohledávky promlčené, ale jejich uspokojení je de facto vyloučeno. Pokud věřitel takovou pohledávku přihlásí, vystavuje se sankci za nadsazenou pohledávku, jestliže bude úspěšně popřena. Insolvenční správce by se na případné promlčení pohledávky měl vždy zaměřit, jak lze dovodit z ustanovení 36 odst. 1 InsZ. 54 51 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 225. 52 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 248, 250. 53 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 609. 54 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 252-253. 19
3. Přihlašování pohledávek Postup, jímž věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou, upravuje ustanovení 173 a násl. InsZ. Věřitelé jsou oprávněni podávat přihlášky svých pohledávek od zahájení insolvenčního řízení až do doby stanovené v rozhodnutí o úpadku. Stanovená lhůta pro přihlašování pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta 30 dnů. Jedná se o lhůtu prekluzivní, neboť jejím uplynutím zaniká právo věřitele uplatnit přihláškou pohledávku v insolvenčním řízení. Dále má charakter lhůty procesní, neboť k jejímu zachování postačí, je-li posledního dne lhůty přihláška odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit ( 57 odst. 3 o. s. ř.). 55 Zmeškání lhůty nelze v insolvenčním řízení prominout ( 83 InsZ). K pozdě podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takové pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláškou je třeba uplatnit i pohledávky, které byly uplatněny u soudu, pohledávky vykonatelné, jakož i pohledávky vymáhané výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit je též možné pohledávku, která není dosud splatná nebo je vázána na podmínku. Podáním přihlášky pohledávky, kterou zajišťují věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení z tohoto zajištění ( 183 odst. 1 InsZ). Podle důvodové zprávy jde o ustanovení přijaté v zájmu zvýšení ochrany věřitelů, kterým je tímto dána možnost domáhat se uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení, jde-li o uspokojování ze zajištění na majetku třetích osob. Jedná se o výjimku ze zásady uvedené v ustanovení 5 písm. d) InsZ. Stejně tak není dotčeno právo domáhat se uspokojení po kterékoli osobě odpovídající věřiteli společně a nerozdílně s dlužníkem. To platí obdobně i o uspokojení od ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení. Osoby takto povinné plnit mohou pohledávku, která by jim vznikla proti dlužníkovi uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Pokud ji věřitel přihlásí, mohou se domáhat uspokojení místo něj v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí. 55 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. KSHK 41 INS 128/2008, 1 VSPH 8/2008-P. 20
Uplatnění pohledávky přihláškou v insolvenčním řízení má stejné důsledky pro běh promlčecích a prekluzivních lhůt jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu. Tyto účinky nastávají ode dne, kdy přihláška došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku podanou u jiného soudu tento soud neprodleně postoupí soudu insolvenčnímu. 3.1 Náležitosti přihlášky Přihláška pohledávky musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku se dle 174 odst. 2 InsZ rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Přihláška se podává dvojmo, včetně příloh, jelikož jeden stejnopis insolvenční soud doručí insolvenčnímu správci za účelem sestavení seznamu, který je podkladem pro přezkumné jednání. Podat přihlášku je možné pouze na předepsaném formuláři, 56 jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis. 57 U pohledávek zajištěných je třeba uvést, zda je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku. Není-li toto uvedeno, pohledávka bude hodnocena jako nezajištěná. Věřitel vykonatelné pohledávky musí v přihlášce uvést skutečnosti, o které vykonatelnost opírá. Pohledávka musí být v přihlášce vždy vyčíslena v penězích, i když jde o nepeněžitou pohledávku, a to v české měně ( 175 InsZ), a musí obsahovat popis postupu, který byl použit pro vyčíslení nepeněžité pohledávky [ 21 odst. 1 písm. i) bod 1 vyhlášky]. Věřitel nepeněžité pohledávky tudíž nemůže trvat na poskytnutí nepeněžitého plnění. V tomto se projevuje princip par conditio creditorum, protože kdyby tomu tak nebylo, věřitelé nezajištěných nepeněžitých pohledávek by byli zvýhodněni oproti věřitelům nezajištěných peněžitých pohledávek. 58 Při stanovení výše pohledávky je třeba zvlášť odlišit jistinu a příslušenství pohledávky, přičemž u příslušenství je nezbytné rozlišit jeho druhy [ 21 odst. 1 písm. i) bod 2. vyhlášky]. Listiny, kterých se přihláška dovolává, je třeba k přihlášce připojit. Jako povinné přílohy přihlášky 22 vyhlášky stanoví: listiny, dokládající existenci věřitele právnické osoby, 56 Formulář je dostupný na www.insolvencnizakon.cz 57 Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen vyhláška ). 58 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 237. 21