TOTO ÈÍSLO ÈASOPISU VYŠLO S PODPOROU SPOLEÈNOSTI Lundbeck Czech Republic s.r.o.
PROFESSIONAL JOURNAL FOR THE PREVENTION, TREATMENT OF, AND RESEARCH INTO ADDICTION VEDOUCÍ REDAKTOR / EDITOR-IN-CHIEF Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Institute of Clinical Biochemistry and Laboratory Diagnostics, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / DEPUTY EDITOR-IN-CHIEF Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic ADRESA REDAKCE / EDITORIAL OFFICE Èasopis Adiktologie / Adiktologie Journal Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic journal@adiktologie.cz Pøíspìvky do èasopisu Adiktologie podléhají zdvojenému recenznímu øízení / The articles published in Adiktologie are subject to a double-review procedure Èasopis je zaøazen do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ÈR (Rada pro výzkum a vývoj Úøadu vlády ÈR) / Adiktologie is on the List of Peer-Reviewed Non-impact Factor Periodicals Published in the Czech Republic Citace / Citation Adiktologie (12)4, 273 384. Èlen / Member of the International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE) Indexováno v / Covered by Scopus & EMCare Bibliographia Medica Èechoslovaca ISSN 1213-3841 MKÈR E 12656
Redakèní rada / Editorial Board VEDOUCÍ REDAKTOR / EDITOR-IN-CHIEF Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Institute of Clinical Biochemistry and Laboratory Diagnostics, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / DEPUTY EDITOR-IN-CHIEF Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic VÝKONNÝ REDAKTOR / EXECUTIVE EDITOR Mgr. Roman Gabrhelík, Ph.D. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic ÈLENOVÉ REDAKCE / MEMBERS PhDr. Ladislav Csémy Psychiatrické centrum Praha / Prague Psychiatric Centre, Prague, Czech Republic Mgr. Hana Fidesová Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Prof. RNDr. Lumír Ondøej Hanuš, DrSc., Dr. h. c. Ústav lékaøské chemie a pøírodních látek, Farmaceutická fakulta, Lékaøská fakulta Hebrejské univerzity, Jeruzalém, Izrael / Department of Medicinal Chemistry and Natural Products, School of Pharmacy, Faculty of Medicine, Hebrew University, Jerusalem, Israel Mgr. Miroslav Charvát, Ph.D. Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci / Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc, Czech Republic Doc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic MUDr. Pavel Kubù Ústav lékaøské informatiky, Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta / Department of Medical Informatics, 2 nd Faculty of Medicine, Charles University in Prague, Czech Republic Mgr. Aleš Kuda Pražské centrum primární prevence, o. p. s. / Prague Primary Prevention Centre, Prague, Czech Republic MUDr. Stanislav Kudrle Soukromá psychiatrická ambulance, Plzeò / Private Outpatient Psychiatric Clinic, Pilsen, Czech Republic MUDr. Viktor Mravèík Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti, Praha / National Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, Prague, Czech Republic Russell Newcombe, BA, Ph.D. Lifeline Manchester, Velká Británie / Lifeline Manchester, UK MUDr. Jana Novotná Psychiatrická ambulance, Brno / Outpatient Psychiatric Clinic, Brno, Czech Republic MUDr. ¼ubomír Okruhlica, CSc. Centrum pre lieèbu drogových závislostí, Bratislava / Centre for Treatment of Drug Dependencies, Bratislava, Slovakia MUDr. Petr Popov Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic PhDr. Josef Radimecký, Ph.D., MSc. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Doc. PhDr. Vladimír Øehan Univerzita Palackého Olomouc, Filozofická fakulta, Katedra psychologie / Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc, Czech Republic PhDr. Iva Šolcová, Ph.D. Psychologický ústav AV ÈR, v. v. i., Praha / Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague, Czech Republic Mgr. Lenka Šťastná, Ph.D. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc. CEITEC (Støedoevropský technologický institut), Masarykova univerzita, Brno / CEITEC (Central European Institute of Technology), Masaryk University, Brno, Czech Republic PharmDr. Magdaléna Šustková-Fišerová, Ph.D. Ústav farmakologie, 3. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze / Department of Pharmacology, 3 rd Faculty of Medicine, Charles University in Prague, Czech Republic PaedDr. Martina Tìmínová-Richterová O. s. SANANIM, Praha / SANANIM, Prague, Czech Republic Mgr. Jindøich Voboøil, MSc. Úøad vlády ÈR, Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Praha / Office of the Government of the Czech Republic, Secretariat of the Government Council for Drug Policy Coordination, Prague, Czech Republic MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic
PORADNÍ A KONZULTAÈNÍ SKUPINA / CONSULTANTS MUDr. Pavel Bém Poslanecká snìmovna Parlamentu ÈR / Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies Prof. PhDr. Ivo Èermák, CSc. Psychologický ústav AV ÈR, v. v. i., Brno / Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno, Czech Republic MUDr. Stanislav Grof Kalifornský institut integrálních studií, San Francisco, USA / California Institute of Integral Studies, San Francisco, USA Mgr. Danica Klempová Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost, Lisabon, Portugalsko / European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, Lisbon, Portugal PhDr. Ludìk Kubièka, CSc. Psychiatrické centrum Praha / Prague Psychiatric Centre, Prague, Czech Republic Mgr. Sylva Majtnerová-Koláøová A.N.O. - Asociace nestátních organizací zabývajících se prevencí a léèbou drogových závislostí, Praha / A.N.O. Association of NGOs Concerned with the Prevention and Treatment of Drug Addiction, Prague, Czech Republic VYDÁNO VE SPOLUPRÁCI S / PUBLISHED IN COOPERATION WITH Klinikou adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague Èeskou asociací adiktologù Czech Society for Addictology VYCHÁZÍ POD ZÁŠTITOU / PUBLISHED UNDER THE AUSPICES OF 1. lékaøské fakulty, Univerzita Karlova v Praze 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti National Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction Spoleènosti pro návykové nemoci ÈLS JEP Society for Addictive Diseases CzMA Èeské neuropsychofarmakologické spoleènosti Czech Neuropsychopharmacological Society Katedry psychologie FF UP v Olomouci Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc Psychologického ústavu AV ÈR Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague VYDÁNO ZA PODPORY / PUBLISHED WITH SUPPORT OF Ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy ÈR Ministry of Education, Youth, and Sports of the Czech Republic Krajského úøadu Jihomoravského kraje South Moravia Regional Authority Magistrátu hlavního mìsta Prahy Prague Municipal Authority, Prague, Czech Republic spoleènosti Reckitt Benckiser (Czech) s.r.o.
METANOLOVÁ KAUZA V ÈR: TRAGICKÁ SOUHRA NÁHOD, NEBO ŠPIÈKA LEDOVCE? Nìkteré události pøesahují naši pøedstavivost. Ještì krátce pøed listopadem 1989 si vìtšina obèanù Èeskoslovenska nedovedla pøedstavit, že by v této zemi mohlo dojít k pádu totalitního komunistického režimu a k zásadní zmìnì spoleèenského uspoøádání. Stalo se. Po mnoha letech jsem onen pocit nepøedstavitelného a neskuteèného zažil opìt atovokamžiku, kdy byla v celé Èeské republice vyhlášena alkoholová prohibice. Vláda se rozhodla ustavit krizový štáb a v pátek veèer 14. záøí 2012 ústy ministra zdravotnictví tlumoèila národu šokující zprávu o úplném zákazu prodeje alkoholu v restauracích i obchodech. Byť v omezené míøe pro alkoholické nápoje s obsahem více než 20 % alkoholu. Dùvodem k tomuto závažnému rozhodnutí vlády byl narùstající poèet otrav metylalkoholem; ke dni vyhlášení prohibice bylo oficiálnì uvádìno již 19 mrtvých. Dlužno podotknout, že prohibice trvala v ÈR jen krátce (2 týdny); o smysluplnosti a efektivitì tohoto opatøení se ještì dlouho bude diskutovat. Pøi zrušení prohibice (27. 9. 2012) už bylo 26 zemøelých následkem smrtelného pøedávkování metanolem, o dva mìsíce pozdìji to bylo již 37 úmrtí a zøejmì to není koneèné èíslo. Policie se obává blížících se vánoèních svátkù (sic), které jsou tradiènì spojeny se zvýšenou konzumací alkoholu, a kdesi se prý možná skrývá ještì asi 5 000 litrù alkoholických nápojù s vysokým obsahem metanolu. Metanolová aféra vyvolala výraznì zvýšený všeobecný zájem o problematiku konzumace alkoholu v ÈR. Lidé si zaèali klást otázky, které je bìžnì nenapadají. Jednalo se o mimoøádnou, tragickou shodu okolností, souhru náhod, osudnou chybu pøi panèování, které je provozováno velmi dlouho a jednou se to prostì stát muselo, èi šlo o trestuhodnou nedbalost úøedníkù, celníkù, policie? Anebo je to souèást mnohem rozsáhlejšího problému, pøísloveèná špièka ledovce, viditelná èást mnohem vìtší masy, která není viditelná, ale je podstatnì nebezpeènìjší? Jen málokdo ví, že v bìžném roce, kdy nedojde k žádné metanolové aféøe, se v ÈR smrtelnì otráví metanolem maximálnì tøi lidé za rok, souèasnì však každý rok umírá v naší republice na otravu etylalkoholem (nazývaným èasto eufemisticky jako bezpeèný èi neškodný alkohol) pøibližnì 300 (slovy tøi sta) lidí. Tak je tomu již øadu let, v roce 2005 to bylo dokonce více než 400 úmrtí na otravu etanolem. Nebyla kvùli tomu vyhlášena prohibice ani jiná mimoøádná opatøení a vláda neustavila žádný krizový štáb, který by se tìmito stovkami zcela zbyteèných úmrtí zabýval. Jak je to možné? Pravdìpodobným vysvìtlením je skuteènost, že si na to obèané ÈR už zvykli, stejnì jako na další negativní jevy související s rizikovým a škodlivým užíváním alkoholických nápojù. Extrémnì vysoká spoleèenská tolerance vùèi alkoholu má za následek extrémnì vysokou prevalenci užívání alkoholu v naší zemi. Èeská republika patøí mezi státy s nejvyšší prùmìrnou spotøebou alkoholických nápojù nejen v evropském, ale i v celosvìtovém mìøítku. Laickou veøejnost a kupodivu nìkdy i zdravotnické odborníky už nešokují zprávy o smrtelných otravách etylalkoholem, které jsou následkem škodlivého užívání alkoholických nápojù, ani o smrtelných dopravních nehodách zavinìných opilým øidièem, cyklistou èi chodcem. Vláda (nejen tato, ale prakticky všechny pøedchozí pøed- i polistopadové) se nestará o to, že spoleèenské náklady na užívání alkoholu v ÈR výraznì pøevyšují zisk za alkohol, ani o to, že v ÈR je nezanedbatelná èást populace bezprostøednì ohrožena vznikem a rozvojem celé øady závažných zdravotních poruch zpùsobených škodlivým užíváním alkoholu. Tyto skuteènosti vedly k tomu, že se zástupci Spoleènosti pro návykové nemoci ÈLS JEP (SNN) a Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze rozhodli angažovat se ve zviditelòování problémù pùsobených v naší zemi alkoholem. Jak v rámci programu letošní odborné konference pøi Cenì adiktologie, tak i v programu konference Primární prevence poruch rizikového chování k hlavním tématùm patøila ta týkající se alkoholismu. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho vydrží zvýšený zájem veøejnosti o problematiku alkoholu. Redakèní rada èasopisu Adiktologie i spolupracující instituce a odborníci však rozhodnì nehodlají polevit ve své snaze pøinášet provìøené odborné informace o alkoholu a zdravotních problémech, které s sebou abúzus alkoholu pøináší. Klinika adiktologie i SNN rovnìž spolupracují na pøípravì Národního akèního plánu k alkoholu ( NAPAL ), materiálu v gesci Ministerstva zdravotnictví ÈR, který bude zamìøen na pøípravu dlouhodobé strategie k omezení spotøeby alkoholu v ÈR a omezení problémového, pøípadnì škodlivého pití. Pøed skrytou èástí problému (ledovce) a dalšími 276 POPOV, P.
EDITORIAL / PETR POPOV fatálními srážkami nás neochrání vyèkávání, zda se problém spontánnì vyøeší (zmizí, rozpustí se), nýbrž jeho co nejpøesnìjší zmapování a pøíprava na další postup. V Praze 12. prosince 2012 Prim. MUDr. Petr Popov, MHA, pøedseda Spoleènosti pro návykové nemoci ÈLS JEP a primáø Kliniky adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze 277
Obsah 276 280 292 302 312 324 334 344 350 358 366 374 381 EDITORIAL Metanolová kauza v ÈR: tragická souhra náhod, nebo špièka ledovce? Popov, P. PÙVODNÍ PRÁCE Spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 Èást II: náklady vymáhání práva Bìláèková, V., Štefunková, M., Zábranský, T. Straight edge: identita abstinenta Královcová, O., Morávek, J. Znalosti, názory a postoje obèanù v oblasti drogové problematiky Zeman, P., Trávníèková, I., Štefunková, M. Srovnání základních charakteristik pùvodních rodin pacientù závislých na návykových látkách s kontrolní skupinou Kuklová, M. Rodièe, nebo kamarádi? Aneb kdo má vìtší vliv na chování adolescenta? Foltová, L. PØEHLEDOVÉ ÈLÁNKY Patologické hráèství na herních automatech v Èeské republice Maierová, E. Evropské konference a projekty o kontrole tabáku ohlédnutí za rokem 2011 Štìpánková, L., Králíková, E., Kmeťová, A. Co mají vìdìt rodièe, partneøi a další pøíbuzní pacientù o léèbì a doléèování nemocných trpících drogovou závislostí Riesl, P. Z PRAXE Metoda tematické analýzy aplikovaná na vybraných aspektech kazuistického pøípadu Lávièková, J., Titman Staòková, N., Titman, M. Zpráva z odborné stáže v Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic porovnání s léèbou závislosti na tabáku v ÈR Zvolská K. KRÁTKÉ SDÌLENÍ Obor adiktologie a jeho popularizace základní terminologie, fakta a výsledky výzkumu oèima novináøù Bìláèková, V., Šimùnková, M. PROJEKTOVÁ PØÍLOHA NETAD Kapitola 11: Dantovo Peklo (Babor, T.F., McGovern, T.) Contents 280 292 302 312 324 334 344 350 358 366 374 ORIGINAL ARTICLES Social Costs of Road Accidents under the Influence of Alcohol and Illegal Drugs in the Czech Republic in 2007 Part II: law enforcement costs Bìláèková, V., Štefunková, M., Zábranský, T. Straight Edge: a drug-free identity Královcová, O., Morávek, J. Citizens Knowledge, Opinions, and Attitudes Concerning the Drug Issue Zeman, P., Trávníèková, I., Štefunková, M. Basic Characteristics of Substance-addicted Patients Primary Families in Comparison with a Control Group Kuklová, M. Parents or Friends? Who has a more significant influence on adolescent behaviour? Foltová, L. REVIEW ARTICLES Pathological Slot Machine Gambling in the Czech Republic Maierová, E. European Tobacco Control Conferences and Projects a review of the 2011 activities Štìpánková, L., Králíková, E., Kmeťová, A. What Addicts Parents, Partners, and Other Relatives Should Know about Drug Treatment and Aftercare Riesel, P. PRACTICE Thematic Analysis Method Applied to Selected Aspects of a Case Study Lávièková, J., Titman Staòková, N., Titman, M. Report from Internship at the Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic Comparison with the Treatment of Tobacco Dependence in the Czech Republic Zvolská, K. BRIEF COMMUNICATION Popularisation of Addictology: Journalists Perceptions of the Basic Terminology, Facts, and Research Results Bìláèková, V., Šimùnková, M.
ODBORNÉ ZAMÌØENÍ ÈASOPISU / SCOPE AND LIMITATIONS A N O T A C E Èasopis Adiktologie vychází od roku 2001 a stojí na mezioborovém pøístupu k návykovým látkám, jejich užívání a uživatelùm. Navazuje na linii tradièních èasopisù v tomto oboru, jako je napø. Addiction a další významné profesionální èasopisy sdružené v ISAJE (International Society of Addiction Journal Editors). Èasopis uveøejòuje èlánky jak z oblasti klinického, tak preklinického výzkumu a integruje souèasnì rùzné pøístupy rozvíjené na poli závislostí (jako napø. public health nebo mental health). Jeho ambicí je mj. facilitovat vývoj vzdìlávání v oblasti závislostí, propojovat výzkum s praxí a v jejich kontextu pak kultivovat aplikaci právì mezioborového pøístupu. Èasopis též pøináší pøehledy, kazuistiky, inovace, komentáøe, zprávy z cest a kongresù, knižní recenze a rùzná oznámení. Pokyny pro autory: www.adiktologie.cz The Adiktologie journal has been published since 2001. It is based on an interdisciplinary approach to addictive substances and their use (and/or users). It follows the line of traditional journals in this field, such as Addiction and other significant professional periodicals associated in the International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE). The journal publishes articles concerning both clinical and pre-clinical research, integrating various approaches developed in the field of addiction (including public health and mental health). Its key ambition is to facilitate the development of training and education in addiction and provide a linkage between research and practice involving the cultivation of the application of an interdisciplinary approach. In the journal, you will also find reviews, case histories, innovations, comments, reports from study trips and congresses, reviews of books, and various announcements. Guidelines for authors: www.adiktologie.cz TIRÁŽ / IMPRINT Sdružení SCAN, Tišnov 2011 Adiktologie ODBORNÝ ÈASOPIS PRO PREVENCI, LÉÈBU A VÝZKUM ZÁVISLOSTÍ VYDÁVÁ / Sdružení SCAN, Lamaèova 862/26, 152 00 Praha 5 VEDOUCÍ REDAKTOR / Prof. MUDr. T. Zima, DrSc., MBA ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / Doc. PhDr. M. Miovský, Ph.D. VÝKONNÝ REDAKTOR / Mgr. Lenka Šťastná, Ph.D. VEDOUCÍ VÝKONNÉ REDAKCE / PhDr. M. Malinová JAZYKOVÁ REDAKCE / PhDr. V. Hanus ANGLICKÁ REDAKCE / Mgr. J. Bareš a S. Gill, MA ADRESA REDAKCE / Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2, tel. 224 964 392 LAYOUT, DESIGN / MISSING ELEMENT, www.missing-element.com, studio@mel.cz SAZBA / Hana Valihorová TISK / POINT CZ, s.r.o., Milady Horákové 20, 602 00 Brno Rukopisy zasílejte výhradnì na elektronickou adresu redakce journal@adiktologie.cz. Distribuce, informace a objednávky pøedplatného na adrese vydavatele, e-mail scan@tisnov.cz, www.casopis.adiktologie.cz. Inzerce na adrese redakce, e-mail malinova@adiktologie.cz, www.adiktologie.cz. Zpracování pro internet na adrese redakce, e-mail gabrhelik@adiktologie.cz. Elektronický fulltextový archiv na adrese www.medvik.cz/kramerius VYCHÁZÍ ÈTYØIKRÁT ROÈNÌ. CENA V ROCE 2012 / jednotlivé èíslo 89 Kè + 20 Kè poštovné (pro Slovensko 3,80 EUR + 2 EUR poštovné) ROÈNÍ PØEDPLATNÉ / 280 Kè (pro Slovensko 13,20 EUR) STUDENTSKÉ ROÈNÍ PØEDPLATNÉ / 200 Kè Pøedplatitelùm neúètujeme poštovné. Supplementa pro pøedplatitele zdarma. MK ÈR E 12656, ISSN 1213-3841. Toto èíslo vyšlo v kvìtnu 2012. Neprošlo standardní jazykovou korekturou. Zaslané pøíspìvky se nevracejí, jsou archivovány vydavatelem. Otištìné pøíspìvky nejsou honorovány, autor obdrží bezplatný výtisk. Za obsah a jazykovou úpravu inzerátù odpovídá inzerent. Kopírování a rozmnožování za úèelem dalšího rozšiøování není možné bez pøedchozího písemného souhlasu vydavatele. Pøíští èíslo vyjde 31. 3. 2013. Redakèní uzávìrka zpráv a oznámení je 7. 3. 2013. Redakce si vyhrazuje právo zaslané zprávy krátit a redakènì upravovat. Nepodepsané pøíspìvky pocházejí z redakce.
ORIGINAL ARTICLE Social Costs of Road Accidents under the Influence of Alcohol and Illegal Drugs in the Czech Republic in 2007 Part II: Law Enforcement Costs BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T. Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Bìláèková, V., Štefunková, M., Zábranský, T. (2012). Spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 Èást II: náklady vymáhání práva. Adiktologie, (12)4, 280 290. BACKGROUND: The methodology for estimating the social costs of substance use, including estimates of road accidents attributable to substance use, stems from the international guidelines adopted by the WHO (Single et al., 2003). The cost structure distinguishes between direct and indirect costs, with direct costs consisting of healthcare and law enforcement costs and indirect costs involving lost productivity; road accidents also encompass material damage. METHOD: As part of our study looking into the social costs of alcohol, tobacco, and illicit drugs in the Czech Republic in 2007, we asked several institutions (including a major health insurance company and the Czech Ministry of the Interior) to provide us with relevant data sets. The data were grouped into nosological units, and an aetiological factor was generated for them. An analysis of the health-related data was published in Adiktologie 2/2012. This paper focuses on material damage and law enforcement costs. RESULTS: The social costs of road accidents attributable to alcohol and other psychoactive substances reached CZK 4125.3 million in 2007 (0.12% of GDP), out of which CZK 3862.1 million (0.11% of GDP) was attributable to alcohol and CZK 263.2 million (0.01% of GDP) to other psychoactive substances. For alcohol, the highest share of costs was attributable to law enforcement (73.1%), while for illicit drugs, the highest costs were related to attributable mortality (71.2%). KEY WORDS: SOCIAL COSTS ALCOHOL ILLICIT DRUGS ROAD ACCIDENTS DRUNK DRIVING Submitted: 31 / AUGUST / 2012 Accepted: 1 / OCTOBER / 2012 Grant support: Internal Grant Agency, Ministry of Health, Grant No. NS/10034-4 Address for correspondence: Vendula Bìláèková / belackova@adiktologie.cz / Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Apolináøská 4, 128 00 Prague 2, Czech Republic 280
PÙVODNÍ PRÁCE Spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 Èást II: náklady vymáhání práva BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T. Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Bìláèková V., Štefunková M., Zábranský T. (2012). Spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 Èást II: náklady vymáhání práva. Adiktologie, (12)4, 280 290. VÝCHODISKA: Metodologie spoleèenských nákladù užívání návykových látek vychází z mezinárodních smìrnic pøijatých Svìtovou zdravotnickou organizací (Single et al., 2003). Náklady na dopravní nehody v nich pøedstavují významnou subkapitolu, jež kopíruje strukturu pøímých nákladù (výdaje z veøejných rozpoètù na zdravotnictví a vymáhání práva) a nákladù nepøímých (ušlá produktivita v dùsledku morbidity a mortality), v pøípadì dopravních nehod se pøidávají také majetkové škody. METODA: V rámci studie Spoleèenské náklady užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 jsme požádali Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, Národní referenèní centrum, Ministerstvo vnitra ÈR, Ústav zdravotnických informací a statistiky a další instituce o data související se zdravotními a trestnìprávními aspekty užívání uvedených návykových látek. Tato data jsme seskupili do nosologických jednotek, k nimž jsme identifikovali pøiøaditelné podíly užívání NL. Analýza zdravotních dat byla publikovaná v Adiktologii 2/2012; tento pøíspìvek se zamìøuje na analýzu majetkových škod a na oblast vymáhání práva. VÝSLEDKY: Spoleèenské náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu a dalších drog v Èeské republice dosáhly v roce 2007 celkem 4 125,3 mil. Kè (0,12 % hrubého domácího produktu /HDP/; uvedeno pro úèel mezinárodního srovnání), z toho 3 862,1 mil. Kè (0,11 % HDP) byly náklady pøiøaditelné alkoholu za volantem a 263,2 mil. Kè (0,01 % HDP) byly náklady pøiøaditelné nelegálním drogám. Nejvyšší podíl na tìchto nákladech pøedstavovaly v pøípadì alkoholu náklady na vymáhání práva (73,1 %), v pøípadì nelegálních drog náklady na související mortalitu (71,2 %). KLÍÈOVÁ SLOVA: SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY ALKOHOL NELEGÁLNÍ DROGY DOPRAVNÍ NEHODY ALKOHOL ZA VOLANTEM Došlo do redakce: 31 / SRPEN / 2012 Pøijato k tisku: 1 / ØÍJEN / 2012 Grantová podpora: IGA MZ, grant è. NS/10034-4 Korespondenèní adresa: Ing. Mgr. Vendula Bìláèková / belackova@adiktologie.cz / Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 281
1 ÚVOD Analýza spoleèenských nákladù alkoholu, tabáku a nelegálních drog v oblasti dopravních nehod vychází z Mezinárodních smìrnic pro odhad nákladù spojených s užíváním návykových látek (Single, 2003). Smìrnice, které byly pro odhad nákladù na dopravní nehody využity v øadì tzv. COI studií (Cost of Illness náklady na nemoc. D. J. Collins & Lapsley, 2008; D. J. Collins & Lapsley, 2002; Rehm et al., 2006), pøinášejí metodologii odhadu tzv. nákladù obìtované pøíležitosti tj. zdrojù, které by spoleènost mìla k dispozici, pokud by užívání návykových látek neeexistovalo. Dìlí se na pøímé náklady (náklady institucí, napø. policie, zdravotnictví aj.), na nepøímé náklady (ušlá produktivita v dùsledku nemocnosti a úmrtnosti). V nìkterých studiích jsou vyjadøovány také náklady nehmotné, tedy subjektivní náklady jednotlivcù spojené s utrpením. Tato analýza je souèástí studie Spoleèenské náklady užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 (IGA MZ, grant è. NS/10034-4); vyjadøuje náklady v souvislosti s dopravními nehodami pod vlivem alkoholu a nelegálních drog. Spoleèenské náklady dopravních nehod spáchaných pod vlivem alkoholu a nelegálních drog jsou na základì výše uvedených smìrnic rozdìleny do pìti oblastí: (i) škody na majetku zpùsobené pøi dopravních nehodách pod vlivem alkoholu; (ii) náklady spojené s úrazy vzniklými pøi dopravních nehodách (zdravotní péèe, ušlá produktivita); (iii) náklady spojené s úmrtími pøi dopravních nehodách (pitvy, ušlá produktivita); (iv) náklady spojené s vyšetøováním dopravních nehod; (v) náklady spojené s testováním na alkohol a nelegální drogy a s prevencí užívání alkoholu za volantem. Tento èlánek se zabývá zejména náklady na vymáhání práva, viz (i), (iv) a (v), zdravotní náklady, viz (ii) a (iii), byly spolu s pøehledem zahranièních studií nákladù na dopravní nehody pod vlivem psychotropních látek publikovány v Adiktologii è. 2/2012 (Bìláèková et al., 2012). Náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu se v dostupných zahranièních studiích pohybovaly v rozpìtí od 0,07 % HDP do 3,23 % HDP (McKenna et al., 1996). Náklady na dopravní nehody pod vlivem nelegálních drog se pohybovaly v rozpìtí od 0,01 % HDP (Rehm et al., 2006) do 0,06 % HDP (D. J. Collins & Lapsley, 2008), více viz (Bìláèková et al., 2012). Podle jediného dostupného odhadu nákladù na dopravní nehody v Èeské republice byly celkové ztráty z dopravní nehodovosti za rok 2006 celkem 48,3 mld. Kè, tj. celkem 1,7 mld. EUR (Daòková, 2007) 1. Tato práce pøináší kromì odhadu nákladù na majetkové škody a na vymáhání práva v souvislosti s tìmito nehodami také odhad celkových spoleèenských nákladù spojených s dopravními nehodami v ÈR v roce 2007, tj. vèetnì nákladù zdravotních. 2 MAJETKOVÉ ŠKODY 2/1Škoda na vozidlech a na dalším majetku Podle Øeditelství SDP Policejního prezidia ÈR (dále jen ØSDP) byly v Èeské republice škody v souvislosti s dopravními nehodami za rok 2007 celkem 8 467 mil. Kè. ØSDP dále na základì žádosti øešitelù studie sdìlilo, že náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu byly 366,8 mil. Kè, což pøedstavuje 4,3 % ze všech škod v souvislosti s dopravními nehodami (tento pomìr je o nìco vyšší, než je výše podílu nehod spáchaných pod vlivem alkoholu v Èeské republice za rok 2007 na všech nehodách v tomto roce); øidièi pod vlivem alkoholu tedy pùsobili na silnicích relativnì vìtší škody na jednu spáchanou nehodu než ti, kteøí alkohol nepožili. Pokud jde o nelegální drogy, uvádí ØSDP 3,6 mil. Kè, což pøedstavuje 0,04 % všech škod na hmotném majetku zpùsobených pøi dopravních nehodách (stejnì jako podíl nelegálních drog na všech spáchaných nehodách), více viz tabulka 1. 2/2Administrativní náklady pojišťoven Podle výroèní zprávy Èeské asociace pojišťoven za rok 2007 vyøídily pojišťovny v Èeské republice v roce 2007 celkem 2 261 715 pojistných událostí, z toho 13,2 % byly havárie nekolejových motorových vozidel a 14,6 % bylo plnìní z titulu odpovìdnosti z provozu vozidla v souvislosti s dopravní nehodou (ÈAP, 2008). 2 Celkem bylo tedy 27,8 % pojistných událostí spojeno s dopravními nehodami. Asociace pojišťoven souèasnì uvádí náklady všech pojišťoven na vyøizování 1/ Jedná se o údaj zveøejnìný Centrem dopravního výzkumu na základì údajù od Èeské asociace pojišťoven. 2/ K dalším pojistným událostem patøily živelné pohromy (6,8 %), krádeže (1,7 %), plodiny, lesy a zvíøata (0,14 %), úrazy (8,6 %), životní pojištìní (32,6 %), dùchodové pøipojištìní (2,1 %), léèebné výlohy v zahranièí (1,99 %), zákonné pojištìní odpovìdnosti zamìstnavatele (3,3 %), všeobecná odpovìdnost za škody (6,6 %) a ostatní rizika (8,4 %). Tabulka 1 / Table 1 Dopravní nehody pod vlivem alkoholu a drog a hmotné škody v mil. Kè Road accidents under the influence of alcohol and other drugs and related material damage (CZK million) ROK 2007 CELKEM ALKOHOL NELEGÁLNÍ DROGY CELKEM ALKOHOL A DROGY poèet poèet podíl poèet podíl poèet podíl Poèet nehod 182 736 7 466 4,09 % 78 0,04 % 7 544 4,13 % Hmotná škoda v mil. Kè 8 467,3 366,77 4,33 % 3,61 0,04 % 370 4,37 % ZDROJ: Øeditelství služby poøádkové policie SOURCE: Public Order Police Directorate 282 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 2 / Table 2 Administrativní náklady pojišťoven na dopravní nehody Insurers administrative costs for road accidents Ukazatel POÈET PODÍL Poèet vyøízených pojistných událostí celkem 2 261 715 100,0 % z toho havárie motorových vozidel kromì kolejových (podnikatelé i obèané) 298 322 13,2 % z toho pojištìní odpovìdnosti z provozu vozidla (kromì zákonného) 330 483 14,6 % UDÁLOSTI PØIØADITELNÉ DOPRAVNÍM NEHODÁM 628 805 27,8 % Náklady na vyøizování pojistných událostí 1941,6 mil. Kè NÁKLADY PØIØADITELNÉ DOPRAVNÍM NEHODÁM 539,8 mil. Kè 27,8 % náklady pøiøaditelné dopravním nehodám pod vlivem alkoholu 22,1 mil. Kè 4,09 % náklady pøiøaditelné dopravním nehodám pod vlivem nelegálních drog 0,2 mil. Kè 0,04 % ZDROJ: CAP, 2008 SOURCE: Czech Insurance Association, 2008 pojistných událostí, které byly v roce 2007 1 941 mil. Kè. Náklady pøiøaditelné vyøízení pojistných událostí v souvislosti s dopravními nehodami a mj. v souvislosti s výše uvedenými majetkovými škodami byly odhadnuty jako 539 mil. Kè (27,8 % z 1 941 mil. Kè). Pro urèení nákladù pøiøaditelných dopravním nehodám pod vlivem alkoholu z výše uvedených pojistných událostí jsme použili pøiøaditelné podíly 4,09 % a 0,04 %, tedy podíl dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog vypoètený na základì informace o poètu dopravních nehod spáchaných pod vlivem alkoholu. Administrativní náklady pojišťoven pøiøaditelné dopravním nehodám pod vlivem alkoholu tak pøedstavovaly 22,1 mil. Kè, u nelegálních drog šlo o 0,2 mil. Kè; více tabulka 2. 3 NÁKLADY NA VYMÁHÁNÍ PRÁVA Náklady spojené s vymáháním práva v souvislosti s dopravními nehodami pod vlivem alkoholu a nelegálních drog mùžeme rozdìlit do následujících oblastí a institucí/útvarù: (a) náklady spojené s prevencí alkoholu za volantem preventivní kampanì (Ministerstvo dopravy ÈR); (b) náklady spojené s testováním na alkohol pøi dopravnì bezpeènostních akcích a s náhodným testováním øidièù, vèetnì tìch, kteøí se dopouštìjí jiných dopravních pøestupkù (Služba dopravní policie Policie ÈR dále jen SDP, resp. její Skupina I, Služba Poøádkové a železnièní policie Policie ÈR dále jen SPŽP; obecní policie); (c) náklady spojené s vyšetøováním dopravních nehod (SDP Skupina II; SPŽP; Hasièský sbor ÈR) 3. Služba dopravní policie (SDP) byla v roce 2007 rozdìlena na dvì organizaèní složky Skupinu I, jež provádìla dohled na silnicích a dálnicích, a Skupinu II, jež mìla na starosti problematiku dopravních nehod. Èinnosti spojené s testováním øidièù na alkohol pøi dopravnì bezpeènostních akcích, náhodném testování øidièù pøi bìžných kontrolách 3/ Poèet pøestupkù v souvislosti s dopravními nehodami není u obecní policie znám. Náklady na èinnost obecní policie v souvislosti s dopravními nehodami pod vlivem proto považujeme za zanedbatelné. a testování øidièù, kteøí se dopustili jiných dopravních pøestupkù, provádìla pøevážnì Skupina I; tyto náklady považujeme za prevenci dopravních nehod a øízení pod vlivem. Èinnosti vzniklé až v souvislosti s dopravními nehodami, které provádìla pøevážnì Skupina II, budou popsány v následujícím oddílu. Pøestupky a trestné èiny v souvislosti se samotným užitím alkoholu a nelegálních drog za volantem lze považovat za analogii k tzv. primární alkoholové/drogové kriminalitì; dopravní nehody pod vlivem jsou analogické k tzv. sekundární alkoholové/drogové kriminalitì. Uvedené èlenìní èinnosti útvarù SDP vychází ze známé klasifikace tzv. alkoholové/drogové kriminality (Štefunková et al., 2012). Metodou odhadu nákladù pøiøaditelných dopravním nehodám a jejich prevenci v oblasti vymáhání práva bylo urèení tzv. etiologického podílu pod vlivem na celkovém objemu nákladù spojených s dopravními nehodami a jejich prevencí ; u vybraných útvarù bylo tøeba urèit také podíl dopravy na jejich celkové èinnosti. U vybraných útvarù byly známy celkové náklady na danou èinnost v Kè (napø. preventivní kampanì). Èastìji bylo nutno náklady na danou èinnost odhadovat; k tomu byla využita prùmìrná mzda pøíslušníka Policie ÈR ve služebním pomìru v roce 2007 publikovaná ve Státním závìreèném úètu Èeské republiky (tj. v rámci analýzy byl odhadován poèet plných služebních úvazkù využitých k dané èinnosti, jež byl následnì vynásoben prùmìrnou roèní mzdou). Ke mzdovým nákladùm byly dále pøiøazeny tzv. bìžné náklady (tj. mzdové náklady byly vynásobeny koeficientem 1,7; ten pøedstavoval prùmìrnou výši bìžných nákladù zjištìných na úrovních rùzných policejních složek Policie ÈR ve státním závìreèném úètu, vybrané rozpoèty policie obcí a mìst apod.). 4 4/ Celkový rozpoèet jednotlivých útvarù Policie ÈR, tedy napøíklad SDP ÈR, stejnì jako dalších složek, jež budou odkazovány v této kapitole, není znám a publikován tyto jednotky nejsou ve státním závìreèném úètu v rámci Ministerstva vnitra, pod které organizaènì spadá, zvlášť vyèlenìny a samy své rozpoèty ve výroèních zprávách o èinnosti nepublikují. SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY DOPRAVNÍCH NEHOD POD VLIVEM ALKOHOLU A NELEGÁLNÍCH 283
Tabulka 3 / Table 3 Dopravnì bezpeènostní akce a jejich zamìøení na alkohol a jiné omamné látky Road safety campaigns and their focus on alcohol and other psychoactive substances Poèet Zamìøených na alkohol Podíl zamìøených na alkohol Poèet celostátních DBA 11 7 63,6 % Poèet krajských DBA 121 58 47,9 % Poèet okresních DBA 1 013 686 67,7 % Pøiøaditelné alkoholu vážený prùmìr - - 66,2 % ZDROJ: MVÈR 2008 ( RAP ), vážený prùmìr dopoèet SOURCE: Czech Ministry of the Interior ( RAP ), weighted average, additional recalculations (a) náklady spojené s prevencí alkoholu za volantem preventivní kampanì V roce 2007 probìhly dvì celonárodní preventivní kampanì zamìøené na prevenci návykových látek za volantem Domluvme se a The Action. Náklady na tyto kampanì ze státních zdrojù dosáhly celkem 54,9 mil. Kè (MDÈR, 2008). (b) náklady spojené s testováním na alkohol pøi dopravnì bezpeènostních akcích a náhodném testování øidièù, vèetnì tìch, kteøí se dopouští jiných dopravních pøestupkù SDP realizovala v roce 2007 celkem 11 celostátních, 121 krajských a 1013 okresních dopravnì bezpeènostních akcí; podle zprávy RAP odhadujeme, že asi 2/3 z nich (66,2 %) byly zamìøeny na testování na alkohol a jiné omamné látky (MVÈR, 2008) (tabulka 3). Zpráva RAP dále uvádí, že celkovì odsloužili policisté ve výkonu služby pøi dopravnì bezpeènostních akcích 139,5 tis. hodin ; zpráva souèasnì uvádí zapojení dalších útvarù, 5 mezi které jsme tento èas rozdìlili úèast SDP byla odhadnuta na 44,5 tis. hodin z tohoto èasu (tj. 23,9 plných služebních úvazkù za pøedpokladu 233 pracovních dní v roce). 6 Po vynásobení úvazkù prùmìrnou mzdou a koeficientem bìžných nákladù byly náklady na èinnost dohledu na dopravnì bezpeènostních akcích odhadnuty na celkem 15,4 milionu Kè, viz tabulka 6. Z této sumy jsme do nákladù na dopravní nehody pod vlivem zahrnuli uvedené 2/3, tj. podíl akcí, které byly zamìøeny na testování na alkohol a nelegální drogy; náklady na dopravnì bezpeènostní akce v souvislosti s testováním na alkohol tak byly odhadnuty na 10,2 mil. Kè. Z toho 9,2 mil. Kè bylo pøiøazeno alkoholu a 1,0 mil. Kè bylo pøiøazeno nelegálním drogám. Další složku preventivních aktivit zamìøených na testování alkoholu a jiných omamných látek za volantem pøedstavovaly aktivity pøímého dohledu provádìného Skupinou I, pøi kterém byli øidièi rutinnì testováni na alkohol pomocí detektoru alkoholu v dechu. Poèet realizovaných dechových 5/ Policisté SPŽP, kriminální policie a vyšetøování a cizinecké a pohranièní policie. 6/ Skupina I dohled mìla podle zprávy RAP v roce 2007 k dispozici celkem 1209 plných pracovních úvazkù, Skupina II dohled dálnice mìla k dispozici 1314 úvazkù. testù není bìžnì publikován, proto podíl èinnosti SDP spojené s touto aktivitou odhadujeme s využitím publikovaných údajù o èinnosti dohledu a na základì sdìlení Øeditelství SDP ÈR. Podle zprávy RAP vykonávali dopravní policisté pøímý dohled na silnicích a dálnicích Èeské republiky v roce 2007 po èas 1 341,6 tis. hodin (tj. 721 plných úvazkù, z celkových 1 209 ve Skupinì I viz pozn. 6; po vynásobení prùmìrnou mzdou a koeficientem bìžných nákladù šlo o 463,4 mil. Kè). Øeditelství SDP ÈR pro úèel této studie sdìlilo, že jeden policista v rámci jednoho pracovního dne v dohledu zastaví v prùmìru 50 øidièù, na každého kontrolovaného øidièe tedy pøipadá asi 10 minut; ØSDP souèasnì uvedlo, že kalibrace detektoru zabere cca 2 minuty na základì tohoto údaje pøiøazujeme testování na alkohol a jiné omamné látky 20 % èasu v rámci pøímého výkonu dohledu Skupinou I. Náklady na testování øidièù na pøítomnost psychotropních látek tak byly odhadnuty jako 92,7 mil. Kè; z toho 83,4 mil. Kè v souvislosti s alkoholem a 9,3 mil. Kè v souvislosti s nelegálními drogami, viz tabulka 6. Z hlediska pøímých nákladù na testování souvisí s výše uvedenými dopravnì bezpeènostními akcemi a pøímým dohledem také náklady na lékaøské vyšetøení na alkohol (zpráva RAP uvádí celkem 16 628 tìchto vyšetøení v roce 2007 a jejich prùmìrnou cenu 572 Kè), náklady na jednorázové testy na návykové látky (v roce 2007 jich bylo použito celkem 2 758, dle sdìlení ØSDP je cena jednoho testu 680 Kè), a koneènì náklady na poøízení náustkù na testování z dechových pøístrojù (dle sdìlení ØSDP 4,20 Kè za kus) poèet provedených dechových testù na alkohol v ÈR ovšem není zveøejòován, odhad jsme provedli z èasu stráveného pøímým dohledem a možného poètu provedených testù za rok (tabulka 4). Celkem odhadujeme pøímé náklady na testování na alkohol na 43,1 mil. Kè a náklady na testování na drogy nebo další omamné látky na 3,4 mil. Kè. Poslední oblast, kterou pøiøazujeme prevenci alkoholu za volantem, je vyšetøování pøestupkù v souvislosti s øízením pod vlivem. Za hlavní složku, jež se zabývala pøestupky v dopravì, byla urèena Skupina I SDP; pro zjednodušení pøedpokládáme, že na tuto èinnost vynaložila veškerý èas nad rámec dopravnì bezpeènostních akcí, tj. celkem 464,5 plných služebních úvazkù (z celkových 284 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 4 / Table 4 Další pøímé náklady na testování na pøítomnost alkoholu a dalších omamných látek Other direct costs of testing for alcohol and other psychoactive substances Poèet ALKOHOL cena/ks CELKEM ALKOHOL(mil Kè) Poèet DROGY cena/ks CELKEM DROGY (mil Kè) náústky (alkohol) / testy 8000000* 4,2 33,6 680 2758 1,9 lékaøské vyšetøení 16628 572 9,5 4000 375 1,5 CELKEM n.a. n.a. 43,1 n.a. 3,4 ZDROJ: Øeditelství Služby dopravní policie; MVÈR, 2008 ( RAP );* odhad na základì èasu stráveného v dohledu a 20 % èasu vìnovaného testování na OPL SOURCE: Traffic Police Directorate; Czech Ministry of the Interior, 2008 ("RAP");* estimates based on the time dedicated to law enforcement and 20% of the time dedicated to testing for psychoactive substances. 1 209; po vynásobení prùmìrnou mzdou a koeficientem bìžných nákladù šlo o 298,7 mil. Kè). Pokud jde o pøestupky pod vlivem, v roce 2008 jich bylo na úrovni SDP celkem 3,5 % ze všech 315 671 pøestupkù v dopravì (bez pøestupkù v souvislosti s dopravními nehodami, jež jsou analyzovány v následujícím oddílu) jednalo se o pøestupky podle 22 odst. 1 písm. b) c) d) (MVÈR, 2008). Po vynásobení nákladù na pøestupkovou èinnost zjištìnou Skupinou I. podílem pøestupkù pod vlivem odhadujeme náklady na nì na 10,5 mil. Kè (z toho 9,4 mil. Kè mùžeme pøiøadit alkoholu a 1,1 mil. Kè nelegálním drogám), viz tabulka 6. Šetøením pøestupkù v dopravì se zabývala také SPŽP. Bìžné náklady vè. personálních jsme pro SPŽP odhadli ze státního závìreèného úètu na základì známé prùmìrné mzdy a poètu zamìstnancù na 13 700 mil. Kè. Pøestupky v dopravì pøedstavovaly 54 % z pøestupkové èinnosti zjištìné SPŽP; v roce 2008 z nich bylo pod vlivem 3,08 %. Náklady pøiøaditelné pøestupkùm pod vlivem tak byly vypoèteny na 227,5 mil. Kè (z toho 219,7 mil. Kè pøiøaditelných alkoholu). Pøestupky v dopravì šetøily také obecní policie; èinnost jejich 7 390 pøíslušníkù jsme vyjádøili bìžnými náklady ve výši 341,7 mil. Kè. Z pøestupù šetøených obecní policii bylo 75 % v dopravì; z nich bylo ménì než 1 % pod vlivem, pøiøaditelné náklady uvedené v tabulce 6 byly odhadnuty na 0,2 mil. Kè (témìø vše pøiøaditelné alkoholu). Øízení pod vlivem návykové látky mùže být souèasnì trestným èinem, dle policejní klasifikace jde o tzv. TSK 7 771 Ohrožení pod vlivem návykové látky. V roce 2007 bylo objasnìno celkem 9 865 takto klasifikovaných trestných èinù, což pøedstavovalo celkem 6,8 % všech trestných èinù; tìm jsme na základì odhadu bìžných nákladù Policie ÈR ze státního závìreèného úètu pøiøadili náklady ve výši 1 203,3 mil. Kè 8 (z toho 1 191,2 mil. Kè pøiøaditelných alkoholu). (c) náklady spojené s vyšetøováním dopravních nehod Jak uvádí tabulka 1, v roce 2007 došlo v Èeské republice celkem k 182,7 tis. dopravním nehodám, z toho 7/ Klasifikace používaná Policií ÈR namísto paragrafù trestního zákona. 8/ Personální stav Policie ÈR byl pøedtím snížen o poèet SPŽP a SDP a také o poèet policistù Národní protidrogové centrály, která v oblasti vymáhání práva plní zcela specifické úkoly. k 7466 nehodám (4,09 %) došlo pod vlivem alkoholu ak78 nehodám (0,04 %) došlo pod vlivem nelegálních drog (Koníèek & Hoøin, 2008). V rámci analýzy pøiøazujeme užívání psychotropních látek veškeré nehody, které byly vykázány jako pod vlivem, tj. pøípadné další faktory, jako je stav vozovky, denní doba apod. považujeme pro úèel této studie u nehod pod vlivem za zanedbatelné. Náklady spojené s dopravními nehodami pod vlivem jsme zahrnuli jednak v rovinì pøestupkù, které evidovala Skupina II SDP a také SPŽP, a jednak v rovinì trestných èinù, které šetøila Policie ÈR. Pokud jde o dopravní nehody evidované SDP (Skupina II) a SPŽP, v roce 2007 jich bylo pod vlivem spácháno celkem 3 406 9, tj. 2,01 % ze všech 169 690 pøestupkù v souvislosti s dopravními nehodami u SDP a 1192 u SPŽP (tabulka 5). Pro podíl nákladù pod vlivem byl nicménì zvolen podíl 4,13 %, protože lze pøedpokládat, že tyto útvary zasahovaly u všech dopravních nehod, z nichž èást byla šetøena jako pøestupek a èást jako trestný èin. Náklady pøiøaditelné èinnosti byly odhadnuty jako 40,5 mil. Kè pro SDP (z toho bylo alkoholu pøiøazeno 40,1 mil. Kè) a 305,3 mil. Kè pro SPŽP (z toho bylo alkoholu pøiøazeno 278,1 mil. Kè). 10 (Tabulka 6.) Pokud jde o trestné èiny v souvislosti s dopravními nehodami, kterými jsou dle TSK 731 nehody silnièní nedbalostní (výbìr 180, 180d, 184, 201, 201a, 223, 224) 11, v roce 2007 jich bylo spácháno celkem 9 133, z toho 45,31 % pod vlivem, viz tabulka 5. Náklady pøiøaditelné jejich vyšetøo- 9/ Údaj o pøestupcích v souvislosti s DN pod vlivem (3 406) jsme získali odeètením trestných èinù dopravních nehod pod vlivem od celkového poètu dopravních nehod pod vlivem; jednalo se celkem o 2 % všech pøestupkù v dopravì, které šetøila SDP stejný podíl byl využit také pro SPŽP; pomìr mezi alkoholem a nelegálními drogami byl stanoven jako 90 : 10 na základì prùmìrných hodnot pro podíl alkoholu a nelegálních drog u veškerého protiprávního jednání v dopravì. 10/ Tabulka 6 využívá ke kalkulaci pøiøaditelných podílù také podíl, kterým se daný útvar podílí na preventivní èinnosti v dopravì nebo na šetøení dopravních nehod proto je celkový rozpoèet tohoto útvaru kromì pøiøaditelného podílu alkoholu pronásoben také uvedeným podílem. 11/ Dále by ještì pøicházel v úvahu TSK 730 veškeré nehody úmyslné ( 179, 180d, 201, 201a, 257), v této kategorii jsou ale silnièní nehody vykazovány spolu s nehodami leteckými, vodními, železnièními a kombinovanými. SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY DOPRAVNÍCH NEHOD POD VLIVEM ALKOHOLU A NELEGÁLNÍCH 285
Tabulka 5 / Table 5 Dohled v dopravì, dopravní pøestupky a dopravní nehody identifikované v rámci jednotlivých útvarù celkem a podíl pod vlivem Traffic law enforcement, traffic code violations, and road accidents identified by the individual units in total and the rate of alcohol-/drug-related incidents CELKEM CELKEM DOPRAVA POD VLIVEM ALKOHOL A NELEGÁLNÍ DROGY ALKOHOL NELEGÁLNÍ DROGY poèet poèet % z celkem poèet % z dopravy poèet % z dopravy poèet % z dopravy Poèet dopravních nehod celkem (Dopravní policie) 182736 182736 100,0 7544 4,13 7466 4,09 78 0,04 DOHLED (pøestupky v dopravì bez nehod) SDP SKUPINA I 315 671 315 671 100,0 11 060 3,50 9 954 3,15 1 106 0,35 SPŽP 719 615 388 308 54,0 11 950 3,08 11 541 2,97 409 0,11 obecní policie 1 481 653 1 111 733 75,0 1 005 0,09 971 0,09 34 0,00 Policie ÈR (TSK 771)* 145 771 9 865 6,8 9 865 6,77 9 766 99,00 99 1,00 DOPRAVNÍ NEHODY SDP SKUPINA II 169 690 169 690 100,0 3 406 2,01 3 372 1,99 341 0,20 SPŽP 719 615 1 192 54,0 24 2,01 0,5 1,99 0,0 0,20 Policie ÈR (TSK 731) 1 481 653 9 133 6,3 4 138 41,95 4 101,0 41,57 37,0 0,38 Soudy 99 346 28 413 28,6 10 692 37,63 10 646,0 37,47 46,0 0,16 * Jako celkem jsou myšleny všechny objasnìné a dodateènì objasnìné trestné èiny dle klasifikace TSK za rok 2007. ZDROJ: Státní závìreèný úèet ÈR, MVÈR 2008 ( RAP ), TSK, Informace o nehodovosti * "TOTAL" refers to all the criminal offences cleared up immediately and subsequently according to the 2007 Tactical Statistics Classification. SOURCE: National final accounts of the Czech Republic, Czech Ministry of the Interior, 2008 ("RAP"), TSC, accident rate data vání jsme odhadli na 504,7 mil. Kè (z toho 500,2 mil. Kè pøiøaditelných alkoholu). Další položkou související pøímo s dopravními nehodami byly výjezdy hasièù k dopravním nehodám, které pøedstavovaly 7,31 % všech výjezdù Hasièského sboru ÈR (MV-GØHZS-ÈR, 2008). Náklady na èinnost hasièského sboru jsou publikovány ve státním závìreèném úètu; alkoholu a nelegálním drogám jsme pøiøadili celkem 19,0 mil. Kè, a to na základì podílu pro dopravní nehody pod vlivem 4,13 %. Pokud jde o právní a soudní výlohy spojené s dopravními nehodami, statistiky soudù a státních zastupitelství sledují trestné èiny v dopravì jako jednu z okolností trestné èinnosti. V roce 2007 soudy odsoudily 21 250 osob za 28 413 trestných èinù v dopravì (což pøedstavuje 28,6 % z celkového poètu všech trestných èinù na úrovni soudù v roce 2007); z nich bylo 10 646 (37,5 %) spácháno vlivem alkoholu a 46 (0,2 %) vlivem OPL, viz tabulka 5. Tento podíl jsme využili také pro odhad nákladù na dopravní nehody na úrovni státních zastupitelství. Bìžné náklady na èinnost soudù a státních zastupitelství byly získány ze státního závìreèného úètu; dopravním nehodám pod vlivem jsme pøiøadili celkem 239,2 mil. Kè na úrovni soudù a 218,4 mil. Kè na úrovni státních zastupitelství. Náklady Vìzeòské služby ÈR spojené s dopravními nehodami se nepodaøilo pøímo kvantifikovat. Další náklady na vymáhání práva mohou rovnìž vznikat v oblasti civilního práva (napøíklad v souvislosti s vymáháním náhrady škody), uvedené náklady však pro úèel studie považujeme za náklady soukromé, a nebyly tedy zahrnuty. 4 CELKOVÉ NÁKLADY Majetkové náklady (392,7 mil. Kè), administrativní náklady (22,3 mil. Kè) a náklady na vymáhání práva jsou souèástí spoleèenských nákladù v dopravì v souvislosti s alkoholem a nelegálními drogami, jejichž pøehled pøináší tento oddíl. Pro shrnutí, náklady na vymáhání práva v souvislosti s dopravními nehodami pod vlivem pøedstavovaly v souètu 2 697,7 mil. Kè (2 628,2 mil. Kè v souvislosti s alkoholem, 69,5 mil. Kè v souvislosti s nelegálními drogami). V pøípadì alkoholu byl ve vymáhání práva nejvìtší podíl nákladù vynaložen v souvislosti s dechovými zkouškami na alkohol (53,6 %), u nehod souvisejících s nelegálními drogami to bylo jen 45,2 %. Jak uvedla analýza zdravotních nákladù (Bìláèková et al., 2012), v souvislosti s dopravními nehodami bylo vynaloženo 118,3 mil. Kè v rámci zdravotních výdajù, z toho 115,2 mil. Kè pro alkohol a 3,1 mil. Kè pro nelegální drogy. Nepøímé náklady na úrazy v dùsledku dopravních nehod pod vlivem byly v analýze identifikovány jako 6,6 mil. Kè v pøípadì morbidity (pøevážnì u alkoholu), a dále potom ne- 286 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 6 / Table 6 Odhad bìžných nákladù pøiøaditelných na èinnost útvarù v oblasti dohledu nad bezpeèností silnièního provozu a dopravních nehod Estimates of current costs attributable to the operation of traffic safety enforcement and traffic emergency units CELKEM DOPRAVA POD VLIVEM ALKOHOL NELEGÁLNÍ DROGY bìžné náklady (mil Kè) %z celkem bìžné náklady (mil Kè) %z celkem * bìžné náklady (mil Kè) %z celkem * bìžné náklady (mil Kè) %z celkem * DOHLED (pøestupky v dopravì, bez nehod) SDP SKUPINA I 777,5 100,0 113,3 n.a. 102,0 n.a. 11,3 n.a. z toho DBA (dopravnì bezpeènostní akce) z toho testování v rámci pøímého dohledu z toho další èinnost dohledu (pøestupky pod vlivem ) 15,4 n.a. 10,2 66,2 9,2 59,54 1,0 6,62 463,4 n.a. 92,7 20,0 83,4 18,00 9,3 2,00 298,7 n.a. 10,5 3,5 9,4 3,15 1,0 0,35 SPŽP 13 700,0 54,0 227,5 1,7 219,7 1,60 7,8 0,06 obecní policie 341,7 75,0 0,2 0,1 0,2 0,07 0,0 0,00 Policie ÈR (TSK 771) 17 780,0 6,8 1203,3 6,8 1191,2 6,70 12,0 0,07 DOHLED A PØESTUPKY CELKEM n.a. n.a. 1544,3 n.a. 1513,2 n.a. 31,2 n.a. DOPRAVNÍ NEHODY SDP SKUPINA II 979,9 100,0 40,5 4,1 40,1 4,09 0,4 0,04 SPŽP 13 700,0 54,0 305,3 2,2 278,1 2,03 27,2 0,20 Policie ÈR (TSK 731) 17 780,0 6,3 504,7 2,8 500,2 2,81 4,5 0,03 Hasièský sbor ÈR 6 310,1 7,3 19,0 0,3 18,9 0,30 1,8 0,03 Soudy 2 223,0 28,6 239,2 10,8 238,2 10,72 1,0 0,05 Státní zastupitelství 2 029,0 28,6 218,4 10,8 217,4 10,72 0,9 0,05 DOPRAVNÍ NEHODY CELKEM n.a. n.a. 1327,2 n.a. 1292,9 n.a. 35,9 n.a. * Souèin podílu pod vlivem (tabulka 5) a podílu èinnosti v dopravì na celkové èinnosti. ZDROJ: Státní závìreèný úèet ÈR, MVÈR 2008 ( RAP ), TSK, Informace o nehodovosti * A multiple of the ratio "under the influence" (see Table 5) and the ratio of institution`s workload in transportation on it s overal workload. SOURCE: National final accounts of the Czech Republic, Czech Ministry of the Interior, 2008 ("RAP"), TSC, accident rate data pøímé náklady mortality ve výši 713,8 mil. Kè (526,6 mil. Kè pro alkohol, 187,3 mil. Kè pro nelegální drogy); tj. morbidita pøedstavovala v prùmìru ménì než 1 % nepøímých nákladù. Celkové spoleèenské náklady v souvislosti s dopravními nehodami pod vlivem v roce 2007 byly 4 125,3 mil. Kè z toho 3 862,1 mil. Kè v souvislosti s alkoholem a 263,2 mil. Kè v souvislosti s nelegálními drogami. Celkové spoleèenské náklady na dopravní nehody z libovolné pøíèiny byly pøitom odhadnuty jako 25 296,4 mil. Kè. (Tabulka 7.) 5 DISKUSE Náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu nebo nelegálních drog pøedstavovaly v roce 2007 16,3 % všech spoleèenských nákladù na dopravní nehody a jejich prevenci. Vzhledem k tomu, že pod vlivem bylo dle statistik MVÈR zpùsobeno celkem 4,13 % dopravních nehod, mùžeme konstatovat, že dopravní nehody pod vlivem pøinášejí relativnì vyšší spoleèenské náklady, než je tomu u dalších dopravních nehod. Výsledek byl ovlivnìn zejména oficiálními statistikami Policie ÈR o poètu dopravních nehod, pøestupkù a trestných èinù pod vlivem podíl pøípadù pod vlivem, tj. pozitivních testù a dechových zkoušek, je odhadován na celkovém poètu pøípadù, a nikoli na poètu otestovaných pøípadù. Vzhledem k tomu, že evidence provedených testù a dechových zkoušek není zveøejòována, a není tedy prùkazné, že by byly provádìny pøi každém pøestupku nebo dopravní nehodì, jmenovatel podílu pod vlivem mùže být SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY DOPRAVNÍCH NEHOD POD VLIVEM ALKOHOLU A NELEGÁLNÍCH 287
Tabulka 7 / Table 7 Celkové pøiøaditelné náklady na dopravní nehody pod vlivem a jejich prevenci Total costs attributable to road accidents under the influence and the prevention of such accidents ALKOHOL DROGY CELKEM POD VLIVEM CELKEM DOPRAVA mil. Kè podíl na celku a v kategorii mil. Kè podíl na celku a v kategorii mil. Kè podíl na celku a v kategorii mil. Kè podíl pod vlivem na celkem doprava MAJETKOVÉ ŠKODY škoda na vozidlech a na majetku administrativní náklady pojišťoven ZDRAVOTNÍ NÁKLADY pøímé body za hospitalizaci 388,8 10,1 % 3,8 1,5 % 392,7 9,5 % 9007,1 4,4 % 366,8 94,3 % 3,6 94,4 % 370,4 94,3 % 8467,3 4,4 % 22,1 5,7 % 0,2 5,6 % 22,3 5,7 % 539,8 4,1 % 115,2 3,0 % 3,1 1,2 % 118,3 2,9 % 1165,6 10,1 % 42,1 36,5 % 0,5 15,8 % 42,6 36,0 % 485,8 8,8 % ZUM/ZULP 8,2 7,1 % 0,1 3,1 % 8,3 7,0 % 94,2 8,8 % výkony 60,3 52,3 % 0,6 20,5 % 60,9 51,5 % 573,9 10,6 % pitvy a toxikologická vyšetøení VYMÁHÁNÍ PRÁVA testování na OPL za volantem vyšetøování dopravních nehod 4,7 4,1 % 1,9 60,6 % 6,6 5,5 % 11,7 56,2 % 2824,9 73,1 % 68,9 26,2 % 2893,8 70,1 % 13447,3 21,5 % 1513,2 53,6 % 31,2 45,2 % 1544,3 53,4 % 9653,6 16,0 % 837,3 29,6 % 33,9 49,3 % 871,2 30,1 % 2116,5 41,2 % hasièi 18,9 0,7 % 1,8 2,7 % 20,7 0,7 % 461,2 4,5 % právní a soudní výlohy NEPØÍMÉ NÁKLADY ušlá produktivita morbidita ušlá produktivita mortalita CELKEM POD VLIVEM 455,6 16,1 % 2,0 2,9 % 457,6 15,8 % 1216,1 0,4 533,1 13,8 % 187,3 71,2 % 720,5 17,5 % 1676,3 43,0 % 6,6 1,2 % 0,1 0,0 % 6,6 0,9 % 75,8 8,8 % 526,6 98,8 % 187,3 100,0 % 713,8 99,1 % 1600,5 44,6 % 3862,1 100 % 263,2 100 % 4125,3 100 % 25296,4 16,3 % % HDP 0,11 n.a. 0,01 n.a. 0,12 n.a. 0,71 n.a. CELKEM SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY % spoleèenských nákladù 16354,8 n.a. 6681,4 n.a. 23036,2 n.a. n.a. n.a. 23,61 n.a. 3,94 n.a. 27,55 n.a. n.a. n.a. 288 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T.
PÙVODNÍ PRÁCE podhodnocen a podíl pod vlivem na všech pøípadech tak mùže být ve skuteènosti vyšší. Nejvýznamnìjší položku spoleèenských nákladù v souvislosti s dopravními nehodami pøedstavovaly v pøípadì alkoholu náklady na prosazování práva (73,1 %) u nelegálních drog pøedstavovalo vymáhání práva jen 26,4 %, mj. vzhledem k nízkému objemu protestovanosti. Naopak u nelegálních drog mìly nejvyšší podíl nepøímé náklady (71,2 %) z dùvodu využití odhadu mortality z jiného než policejního zdroje (Mravèík, 2010); pøi odhadu z registru byl podíl pod vlivem díky realistickému jmenovateli podstatnì vyšší. Z hlediska podílu nákladù na nehody pod vlivem na celkové dopravì byly náklady související s mortalitou také nejvíce vychýleny nehody pod vlivem pøedstavovaly až 44,5 % veškeré mortality pøi dopravních nehodách. To souvisí jednak s výše uvedeným, zpøesnìným odhadem, a jednak s nízkým vìkem úèastníkù silnièního provozu, kteøí umírají pod vlivem. Z hlediska mezinárodního srovnání jsou náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu srovnatelné pouze s Kanadou (0,12 % HDP v ÈR oproti 0,08 % HDP v Kanadì v roce 2002), další zahranièní studie poskytují øádovì vyšší odhady. V dalším výzkumu by bylo vhodné analyzovat legislativu upravující alkohol a nelegální drogy za volantem v rùzných zemích a vztáhnout ji k výši spoleèenských nákladù. Relativnì vysoká protestovanost v souvislosti s alkoholem a s tzv. nulovou tolerancí v Èeské republice totiž mùže být jedním z dùvodù pro relativnì nízké spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem v mezinárodním srovnání. Studie je souèástí analýzy spoleèenských nákladù užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ÈR za rok 2007, které byly odhadnuty na celkem 33,1 mld. Kè pro alkohol a 6,7 mld. Kè pro nelegální drogy (Zábranský et al., 2011). Náklady na dopravní nehody v souvislosti s alkoholem tak pøedstavovaly 23,6 % spoleèenských nákladù pøiøaditelných alkoholu; náklady v souvislosti s nelegálními drogami potom 3,9 % jejich celkových spoleèenských nákladù. 6 ZÁVÌR Náklady na dopravní nehody pod vlivem alkoholu a dalších drog dosáhly v Èeské republice v roce 2007 celkem 4 125,3 mil. Kè, z toho 3 862,1 mil. Kè (93,6 %) souviselo s alkoholem a 263,2 mil. Kè (6,4 %) s nelegálními drogami. Tento výsledek pøedstavoval 0,11 % HDP v pøípadì alkoholu a 0,01 % HDP v pøípadì nelegálních drog, celkem tedy 0,12 % HDP pøiøaditelných v roce 2007 dopravním nehodám pod vlivem. 12 Celkové spoleèenské náklady na všechny dopravní nehody a jejich prevenci byly identifikovány jako 25,3 mld. Kè, tedy necelé 1 % HDP spoleèenské náklady na nehody pod vlivem pøedstavovaly 16,3 % této sumy (podíl dopravních nehod pod vlivem na všech nehodách byl pøitom jen 4,13 %). To poukazuje na relativnì vyšší spoleèenské náklady na jednu nehodu pod vlivem, než je tomu u dopravních nehod zpùsobených jinou pøíèinou. V pøípadì alkoholu pøedstavovaly nejvýznamnìjší položku náklady v souvislosti s vymáháním práva, resp. s testováním øidièù na alkohol (73,1 %). To mùže být také jednou z pøíèin, proè spoleèenské náklady dopravních nehod v souvislosti s alkoholem dosahují v mezinárodním srovnání nejnižších hodnot. V pøípadì nelegálních drog byly nejvyšší položkou nepøímé náklady v souvislosti s mortalitou uživatelù drog (71,2 %). Skuteènost, že u této položky byl proveden odhad z jiných než policejních zdrojù (registr mortality), demonstruje podhodnocení fenoménu øízení pod vlivem nelegálních drog z dùvodu nízké protestovanosti, minimálnì pokud jde o údaje k roku 2007. 12/ HDP v roce 2007 bylo dle Èeského statistického úøadu 3 551 364 mil. Kè. LITERATURA / REFERENCES Bìláèková, V., Zábranský, T., Štefunková, M. & Langrová, M. (2012). Spoleèenské náklady dopravních nehod pod vlivem alkoholu a nelegálních drog v Èeské republice za rok 2007 Èást I: zdravotní náklady. Adiktologie, 12(2), 102 103. Collins, D. & Lapsley, H. (2008). The costs of tobacco, alcohol and illicit drug abuse to Australian society in 2004/05. Collins, D. J. & Lapsley, H. M. (2002). Counting the cost: estimates of the social costs of drug abuse in Australia in 1998-9. Canberra: Commonwealth of Australia 2002. ÈAP. (2008). Výroèní zpráva 2007. Praha: Èeská asociace pojišťoven. Daòková, A. (2007). Ekonomická stránka dopravních nehod. Dopravní inženýrství (02). Koníèek, T. & Hoøin, J. (2008). Bezpeènost silnièní dopravy Prevence. Dokumenty MVÈR Bezpeènost a prevence. Retrieved from http://www.mvcr.cz/ clanek/bezpecnost-silnicni-dopravy-prevence-878811.aspx?q=y2hudw 09OQ%3D%3D. McKenna, M., Chick, J., Buxton, M., Howlett, H., Patience, D. & Ritson, B. (1996). The secatt suvey: I. The costs and consequences of alcoholism. Alcohol and Alcoholism, 31(6), 565 576. MDÈR. (2008). Národní strategie bezpeènosti silnièního provozu - Informace o plnìní v roce 2007. Praha: Ministerstvo dopravy ÈR. Mravèík, V., Zábranský, T., Vorel, F. (2010). Výskyt etanolu a dalších drog u smrtelných dopravních nehod v Èeské republice v roce 2008. Èasopis lékaøù èeských, 149(7). SPOLEÈENSKÉ NÁKLADY DOPRAVNÍCH NEHOD POD VLIVEM ALKOHOLU A NELEGÁLNÍCH 289
MV-GØHZS-ÈR. (2008). Statistická roèenka 2007 Èeská republika (Požární ochrana, Integrovaný záchranný systém, Hasièský záchranný sbor ÈR). Praha: Ministerstvo vnitra Generální øeditelství Hasièského záchranného sboru ÈR. MVÈR. (2008). Vyhodnocení Resortního akèního plánu bezpeènosti a plynulosti silnièního provozu za rok 2007. In J. J. Horáková (Ed.): Odbor bezpeènostní politiky MV ÈR. Rehm, J., Baliunas, D., Brochu, S., Fischer, B., Gnam, W., Patra, J.,...Taylor, B. (2006). The costs of substance abuse in Canada 2002. Single, E., Collins, D., Easton, B., Harwood, H., Lapsley, H. & Kopp, P. (2003). The international guidelines for estimating the costs of substance abuse. New York: WHO. Štefunková, M., Vopravil, J. & Bìláèková, V. (2012). Drogová a alkoholová kriminalita. Adiktologie, 12(3), in print. Zábranský, T., Bìláèková, V., Štefunková, M., Vopravil, J. & Langrová, M. (2011). Spoleèenské náklady užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ÈR v roce 2007. Praha: Centrum adiktologie, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze. DOPRAVNÍ NEHODY V SOUDNÍM LÉKAØSTVÍ A SOUDNÍM INŽENÝRSTVÍ K N I H Y Hirt Miroslav a kolektiv Monografie je urèena studentùm lékaøských fakult jako uèební text ke zkoušce, dále pak pro postgraduální vzdìlávání lékaøù pøipravujících se k atestaci ze soudního lékaøství, pro další vzdìlávání policistù, státních zástupcù a soudcù zabývajících se dopravními nehodami a soudních inženýrù specializujících se na obor silnièní doprava. Jednotlivé kapitoly obsahují nejèastìjší ale i vzácnìjší druhy poranìní pøi jednotlivých typech nehod, rozdìlených podle dopravních prostøedkù, tzn. osobní automobily, nákladní automobily, kolejová, jednostopá vozidla (motocykly a jízdní kola), letecké nehody, hromadná neštìstí a další (napø. v souvislosti s použitím padáku, støetu se zvíøaty...). Publikace je pro lepší porozumìní doplnìna jednoduchými obrázky. Grada Publishing, a.s., 144 207, pevná vazba, 160 stran, cena 299 Kè, 12,56, ISBN: 978-80-247-4308-0, kat. èíslo 1679. Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 / e-mail: journal@adiktologie.cz / www.adiktologie.cz 290 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠTEFUNKOVÁ, M., ZÁBRANSKÝ, T.
MANAŽERSKÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI PRO SESTRY K N I H Y Hekelová Zuzana Kniha je jedineèná svým specifickým zamìøením vìnuje se tématu manažerských znalostí a dovedností zdravotních sester, které ve vedoucích pozicích jsou nejen zdravotnickým pracovníkem, ale také manažerem vedoucím tým lidí. Problematika manažerských dovedností ve zdravotnictví je velmi specifická a nelze v této oblasti uplatòovat vždy stejné principy platné v jiných oborech. Cílem této knihy je pøedevším upozornit na tato specifika a dát urèitý návod, jak s nimi nakládat. Dalším pøínosem knihy je její pøehlednost, grafické zpracování informací i konkrétní pøíklady ze zdravotnické praxe i úkoly a cvièení, která nutí zamyslet se nad ne vždy jednoznaènými problémy. Její dlouhodobou ambicí pak je sloužit vedoucím sestrám jako manuál, ke kterému se po prvním pøeètení budou moci vždy vracet. Grada Publishing, a.s., 144 207, brožovaná vazba, 128 stran, cena 189 Kè, 8,51, ISBN: 978-80-247-4032-4, kat. èíslo 2478. Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 / e-mail: journal@adiktologie.cz / www.adiktologie.cz 291
ORIGINAL ARTICLE Straight Edge: A Drug-free Identity KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J. Institute of Sociological Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague, Czech Republic Citation: Královcová, O., Morávek, J. (2012). Straight edge: identita abstinenta. Adiktologie, (12)4, 292 300. BACKGROUND: Straight edge (sxe) is a drug-free identity for young people on the HC/punk scene. Little is known about the dynamics behind adopting and giving up the identity. AIMS: How do young Czechs adopt sxe? What are its attributes and the factors for pursuing it? METHODS: Literature review; qualitative analysis of semi-standardised interviews with ten current and former sxe members from Prague. RESULTS: In addition to being drug-free, the sxe identity is associated with punk music, progressive attitudes, human and animal rights, self-control, and tolerance. It is adopted through positive role models (peers, musicians) rather than persuasion. Perceived pros include higher levels of life satisfaction and self-actualisation, while the cons include a lower ability to relax and social isolation. The identity is maintained through participation in the sxe community. It tends to be abandoned with increasing age and changes in social roles and environment. CONCLU- SIONS: Active participation in the sxe community is an important protective factor for staying drug-free. sxe inspires drug prevention by enabling adolescents to adopt a positive identity and grow up in their own way while staying drug-free. KEY WORDS: STRAIGHT EDGE SUBCULTURE IDENTITY HC/PUNK SCENE ABSTINENCE Submitted: 9 / NOVEMBER / 2010 Accepted: 4 / APRIL / 2012 Grant support: This research was supported by the Grant Agency of the Czech Academy of Sciences (Research Grant No. KJB701040904). Address for correspondence: Olga Královcová / olga.kralovcova@gmail.com / Institute of Sociological Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague, U Køíže 8, 158 00 Prague 5, Czech Republic 292
PÙVODNÍ PRÁCE Straight edge: identita abstinenta KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J. Institut sociologických studií FSV UK, Praha Citace: Královcová, O., Morávek, J. (2012). Straight edge: identita abstinenta. Adiktologie, (12)4, 292 300. VÝCHODISKA: Identita straight edge (SXE) nabízí mladým lidem abstinenci od tabáku, drog a alkoholu zároveò s úèastí na HC/punkové scénì. Dosud víme málo o dynamice pøijímání a opouštìní identity SXE. CÍLE: Jaké cesty dovedly mladé Èechy k pøijetí identity SXE, jaké atributy s ní jsou spojovány a jaké jsou možnosti a pøekážky jejího udržení? METODY: Studium literatury; kvalitativní analýza polostandardizovaných rozhovorù. SOUBOR: Deset stávajících i bývalých pøíslušníkù SXE z Prahy. VÝ- SLEDKY: Identita SXE je spojována nejen s abstinencí, ale i s punkovou hudbou, levicovými postoji, právy zvíøat, tolerancí, sebekontrolou a dùrazem na rovnost a lidská práva. Není pøijímána na základì argumentace, ale pùsobením pozitivních vzorù z øad jejich vrstevníkù a hudebníkù. Za výhodu je považována vyšší životní spokojenost a seberealizace. Jako nevýhoda je pociťována menší schopnost uvolnit se a urèitá sociální izolace. K držení identity sxe pøispívá úèast na životì komunity SXE. Odklon od identity SXE pøichází s vìkem a zmìnou v sociálních rolích a prostøedí. ZÁVÌRY: Aktivní participace v komunitì SXE je výrazným protektivním faktorem pro udržení abstinence. SXE je inspirativní pro drogovou prevenci, neboť poskytuje adolescentùm pozitivní identitu a možnost vyrùstat po svém a bez drog. KLÍÈOVÁ SLOVA: STRAIGHT EDGE SUBKULTURA IDENTITA HC/PUNKOVÁ SCÉNA ABSTINENCE Došlo do redakce: 9 / LISTOPAD / 2010 Pøijato k tisku: 4 / DUBEN / 2012 Grantová podpora: Práce na tomto výzkumu byla podpoøena Grantovou agenturou AV ÈR v rámci projektu è. KJB701040904. Korespondenèní adresa: Bc. Olga Královcová / olga.kralovcova@gmail.com / Institut sociologických studií FSV UK, U Køíže 8, 158 00 Praha 5 293
1 ÚVOD Práce se zabývá kolektivní identitou straight edge, pøedevším jedním jejím aspektem, kterým je abstinence od alkoholu, tabáku a nelegálních drog. Cílem je zjistit, proè se mladí lidé rozhodnou tuto identitu pøijmout, co je na ní zajímavé a pøitažlivé a co jim ji pomáhá udržet. Americký sociolog Irwin zkoumal subkulturu straight edge, protože nabízí mladým lidem kolektivní identitu abstinenta, která pro nì mùže být atraktivní svým spojením s alternativní hudbou, stravováním a ideologií. Došel k závìru, že na rozdíl od snahy rodièù a státních institucí zabránit mladým lidem v užívání drog pøichází tento pøístup pøímo od nich, a tím se pro nì stává akceptovatelnìjším (Irwin, 1999, p. 365 367). I nás vede k volbì tohoto tématu skuteènost, že kolektivní identita straight edge (dále též SXE ) nabízí mladým lidem zároveò abstinenci a zároveò svobodné rozhodování bez dogmatu, navíc zarámované atraktivními atributy punkové scény. Protože vznikla z iniciativy mladých lidí a šíøí se prostøednictvím hudby, tak by mohla mít potenciál oslovit širší spektrum mladých lidí. Vzhledem k tomu, že subkultur nabízejících identitu abstinenta pro mladé lidi je málo, mùže být pøínosné tuto oblast prozkoumat. Mnoha dospìlým autoritám navíc nemusí být na první pohled zøejmé, že ten podivnì vyhlížející punker èi punkerka v jejich tøídì, nízkoprahovém klubu èi rodinì možná z vlastního rozhodnutí nepije a neužívá drogy a má dokonce urèitý potenciál k pøíznivému pùsobení na své vrstevníky. V následujícím textu uvádíme nejprve struènou charakteristiku a historii SXE. Na základì vlastního kvalitativního výzkumu mezi èeskými pøíznivci SXE pak popisujeme, jaké cesty dovedly mladé lidi k pøijetí kolektivní identity SXE, jaké atributy s ní jsou spojovány a jaké jsou možnosti a pøekážky jejího udržení. Závìrem navrhujeme smìry dalšího výzkumu SXE v ÈR. 2 VÝCHODISKA Fenomén SXE je v sociálních a humanitních vìdách obvykle studován jako urèitý druh životního stylu, sociálního hnutí, subkultury nebo kontrakultury (Arnold, 2010, p. 6). Ponecháme-li stranou publicistickou tvorbu (napø. Kuhn, 2010; Lahickey, 1997), zamìøuje se dosavadní odborná literatura pøevážnì na scénu SXE v Severní Americe, ať již jde o její kulturnì symbolické (Wood, 2006; Atkinson, 2003) a ideologické projevy (Smith 2011), její písòové texty v kontextu protestního politického diskurzu (Hamelman, 2006) a jejich vývoj v èase (Wood, 1999), vliv pøelévání scény do internetových fór na identitu (Williams a Copes, 2005), èlenské kariéry pøívržencù SXE (Haenfler, 2006) nebo jejich specifické formy projevování maskulinity (Haenfler, 2004b). Opakovanì byly studovány hodnoty, normy a pøesvìdèení pøíznivcù SXE jako sociálního hnutí (Haenfler, 2004a) a subkultury (Irwin, 1999; Haenfler, 2004c; Wood, 2003). Dosud nejkomplexnìjší spoleèenskovìdní pohled na SXE v USA poskytují knihy Haenflera (2006) a Wooda (2006). Se všemi zmínìnými teoretickými rámci úzce souvisí pojem kolektivní identity, který v tomto èlánku klademe na ústøední místo. Kolektivní identita je definována jako kognitivní, morální a emocionální spojení jednotlivce s širší komunitou, kategorií, praktikou nebo institucí. Projevuje se v kulturních materiálech názvech, narativech, symbolech, verbálních stylech, rituálech, odívání atd., a bývá spojena s pozitivními pocity vùèi ostatním èlenùm skupiny (Polletta a Jasper, 2001, p. 285). Je jedním z nástrojù, jejichž pomocí lidé kategorizují sociální svìt a naplòují jej smyslem (tamtéž, p. 298). Dává nám nejen spoleèný a interaktivní pojem o tom, kdo jsme my a kdo jsou ti druzí, ale zároveò je i jedním ze zdrojù mobilizace kolektivního jednání (Snow, 2001). Mnozí pøívrženci sociálních hnutí pøijímají kolektivní identitu, aby si vytvoøili žádoucí self, neboť aktivistická kolektivní identita mùže být uspokojivým aspektem identity osobní (Polletta a Jasper, 2001, p. 290). Kolektivní identita ale mùže dávat nejen pocit pozitivní pøíslušnosti a životního smìøování, ale i jakési bezpeèné útoèištì pøed nežádoucími rolemi a orientacemi. Tak napøíklad v USA bývá pøitažlivost SXE specificky pro mladé muže vysvìtlována i tím, že jim umožòuje uniknout pøed vrstevnickým tlakem na stvrzování maskulinity pitím, kouøením a bezohlednými sexuálními výkony (Haenfler, 2004, p. 787). V tomto smyslu poskytuje kolektivní identita SXE dospívajícím mužùm pocit pøíslušnosti a pøijetí bez nutnosti užívat drogy jako ostatní (Arnold, 2010: 9). Vlastnosti a historii nejprve popíšeme s využitím nìkolika èeských a zahranièních výzkumných prací. Základním zdrojem je monografie Roberta T. Wooda, která podchycuje komunitu SXE v USA jako celek. Historie SXE je èerpána z èasopiseckého èlánku J. Kostìnce a dále se opíráme o diplomovou práci E. Novákové, která se zabývá šíøením pozitivního pøístupu k životu na souèasné èeské HC/punkové 1 scénì, pod kterou SXE spadá. SXE vychází z punku, který je kontrakulturou, tedy opozièní kulturou ke kultuøe vìtšinové. U kontrakultury normy chování a hodnoty èasto kontrastují s majoritní kulturou (Roszak, 1995). Punková subkultura si k vyjádøení nesouhlasu s pøetváøkou ve spoleènosti, honbou za penìzi, konvencemi, nacismem, komunismem, rasovou diskriminací apod. zvolila extravagantní vzhled a nekonformní chování. Za základ punku bývá považována provokace, pøedstavovaná mj. destruktivním chováním a vandalismem, nadmìrnou konzumací alkoholu a drog a promiskuitním chováním. 1/ Hard core punk (dále též HC/punk ) definujeme jako jednu z žánrových odrùd punkové hudby. Vùèi ostatním zástupcùm punkového žánru je HC/punk vymezován nejednoznaènì, napø. podle Arnoldové (2010: 5) má tvrdší a rychlejší zvuk. Podrobnìjší pojednání tìchto žánrových rozdílù není bohužel možné s ohledem na spoleèenskovìdní zábìr a omezený rozsah èlánku. 294 KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J.
PÙVODNÍ PRÁCE Myšlenka straight edge vznikla na konci 70. let ve Washingtonu jako reakce na tyto negativní jevy na punkové scénì. Hlavní zásady hnutí zformuloval ve stejnojmenné skladbì Ian McKaye, zpìvák skupiny Minor Threat. Jsou jimi nepít, nebrat drogy a nechovat se promiskuitnì (Kostìnec, 2001). Hnutí svou abstinencí a pozitivním pøístupem k životu vlastnì neguje pùvodní myšlenky punku, ale zároveò se vymezuje vùèi mainstreamu a zùstává souèástí punkové scény. Stává se tak protestem proti protestu (Hamelman, 2006, p. 191) èi, øeèeno sociologicky, deviací v rámci kontrakultury (Historie punku, 2003). Zájem o hnutí SXE však postupnì opadával, až pøišla v polovinì 80. let druhá vlna, která k pùvodním zásadám pøidala ještì zájem o práva zvíøat a s ním související vegetariánství a veganství (Haenfler, 2006, p. 81 101). V prùbìhu dalších let vznikaly rùzné odnože, napø. militantní hardline nebo Krishna-Core, propojující straight edge s myšlenkami hnutí Hare Krišna (Wood, 2006, p. 54 58). V Èeské republice se první kapely SXE objevily po pádu železné opony. Nejvìtší poèet pøívržencù mìlo u nás hnutí v polovinì 90. let (Kostìnec, 2001). Rozsah scény je obtížné kvantifikovat; na každoroèní HC/punkový festival Fluff Fest v ÈR pøijíždí údajnì okolo 3000 úèastníkù, a i když vìtšina lidí stojících za festivalem má vztah ke SXE (Kuhn, 2010: 137), není možné urèit, jak velká èást úèastníkù skuteènì patøí mezi aktivní pøívržence SXE. Pro zaøazení do HC/punkové scény, a tedy i do straight edge, existuje urèitý obvyklý scénáø. Èlovìk se seznámí s hudbou, která pro nìj nejprve pøedstavuje jen zábavu, postupnì se identifikuje se skupinou, pak dochází ke zlomu a on se zaèíná zajímat o myšlenky a ideály, hodnotí je a pøejímá (Nováková, 2003, p. 20 30). Návod, jak se zaøadit do skupiny, kterou si èlovìk vybere, dává referenèní rámec, který potenciálním èlenùm øíká, jak mají správnì vykonávat roli èlena skupiny a tím získat identitu èlena skupiny (Wood, 2006, p. 14 16). K základu referenèního rámce identity SXE (již zmínìný zákaz užívání drog a promiskuity) se dále bìžnì pøidávají vegetariánství nebo veganství, zájem o lidská práva i práva zvíøat a etika do it yourself (jako projev svobody a protestu proti konzumerismu). Nezanedbatelnou roli hrají i vnìjší vizuální znaky, kterými jsou krátké vlasy, oholená tváø (u mužù) a symbol X, ať už vytetovaný, vyobrazený na trièkách nebo nakreslený na høbetech rukou (Kostìnec, 2001). Individuální uchopení identity SXE mùže být velice rozmanité a závisí na osobních zkušenostech, názorech a pøedstavách. Skupina SXE není homogenní a je obtížné urèit, kdo do ní patøí a kdo ne. Všechny zásady, vèetnì tìch základních, se dají chápat rùznì. Co znamená žít promiskuitnì, které látky už lze považovat za drogy a do jaké míry je identita SXE vázána na HC/punkovou hudbu každý pøíznivec SXE má široký prostor odpovìdìt si na tyto otázky po svém a uchopit identitu SXE podle vlastních pøedstav (Wood, 2003; 2006, p. 67 90). 2 Ukonèení kariéry SXE èasto souvisí se zmìnou životního stylu pøi vstupu do dospìlosti. Nutnost postarat se o životní potøeby sebe a své rodiny vede èasto ke kompromisùm souvisejícím s odklonem od dobrovolných aktivit k aktivitám výdìleèným, aè se zdá, že nìkteré ideály by to ovlivnit nemìlo (vegetariánství, odpor k rasismu apod.). Pøesto však v dobì založení rodiny èasto dochází ke ztrátì celé identity SXE (Nováková, 2003, p. 20 30). Co se týèe života pøed získáním identity SXE, pohybují se lidé na škále od problémových uživatelù alkoholu až po ty, kteøí k abstinenci vždy smìøovali. Na ideje, jež k hnutí pøiøazují, pak mají vliv kapely, které je pro identitu oslovily (Wood, 2006, p. 96 111). Obecnìji øeèeno, kolektivní identitu pøejímají jak lidé, jejichž svìtonázor již pøedtím s ideály dané skupiny souznìl a kteøí hledají lidi sobì podobné (konvergence identity), tak i lidé, kteøí usilují o podstatnou zmìnu èi pøevrácení své osobní identity (konstrukce identity) (Snow, 2001). Autoøi dosavadních prací o straight edge se zabývali pøedevším obecným vymezením SXE jako skupiny. Následující práce pak pøináší nové poznatky o dùvodech a strategiích pøijímání identity SXE a potížích, které jsou s tím spojené. Tyto poznatky by nám mìly umožnit lépe pøistupovat ke snaze mladých lidí osvojit si identitu abstinenta. 3 METODOLOGIE Vzhledem k zámìru výzkumu a k okolnostem, že hnutí SXE není nijak organizované a klade dùraz na individuální uchopení myšlenky, byl proveden kvalitativní výzkum. Protože je komunita SXE v ÈR pomìrnì neznámá, neorganizovaná a nemá pevné hranice, byli respondenti získáváni nepravdìpodobnostní metodou snìhové koule. Nejprve byly získány tøi e-mailové adresy z webových stránek a od tìchto respondentù pak kontakty na ostatní. Rozhovory byly dìlány s deseti respondenty žijícími v Praze, z toho osmi stávajícími èleny SXE a dvìma bývalými. Èlenové hnutí byli vybíráni podle délky pùsobení v hnutí. Vycházelo se z pøedpokladu, že v kariéøe SXE mohou existovat urèité mezníky, kdy se objeví komplikace znesnadòující èlenùm v hnutí vydržet. Mezi respondenty byly tøi ženy a sedm mužù. Jedna respondentka mìla ve své kariéøe pùlroèní pauzu. Vìk respondentù se pohyboval od 16 do 34 let (medián 24 let). Délka pùsobení v hnutí se pohybovala od 2 do 15 let (medián 7 let). Osm respondentù mìlo ukonèené støední vzdìlání s maturitou, jeden vysokoškolské a jeden základní. Z hlediska ekonomické aktivity bylo ve vzorku osm pracujících a dva studující. 2/ Sondu do individuálního chápání identity SXE u ètyø jeho pøívržencù v ÈR provedla Hájková (2009). STRAIGHT EDGE: IDENTITA ABSTINENTA 295
K dotazování bylo použito polostrukturovaného rozhovoru podle návodu, aby byla zjištìna požadovaná data, ale zároveò mohly být do výzkumu vneseny osobní perspektivy respondentù. Design výzkumu nebyl schvalován institucionální etickou komisí, protože to není na pracovišti autorù vyžadováno. Nicménì byl pøed rozhovorem od každého respondenta získán informovaný souhlas; díky anonymizaci transkripcí nejsou jednotliví respondenti osobnì identifikovatelní, a výzkumná data proto nepodléhají pøedpisùm na ochranu osobních údajù. Rozhovory byly analyzovány pomocí zakotvené teorie, která umožòuje induktivnì vytváøet novou teorii a zároveò dává analýze systematiènost (Strauss a Corbinová, 1999). Otevøené kódování bylo použito k vytvoøení pojmù a kategorizaci dat; pomocí axiálního kódování byly kategorie pojmù rozvíjeny a uspoøádávány do vzájemných vztahù. Mezi tìmito typy kódování bylo pøecházeno, dokud se nevyjasnily všechny souvislosti mezi jevy a kategoriemi, které poskytují odpovìdi na výzkumné otázky. 3/1Výzkumné otázky Práce se zamìøuje na pohnutky mladých lidí k zaøazení se do skupiny straight edge a zpùsoby, jak SXE pojímají. Cílem práce je zodpovìdìt následující otázky: 1) proè si respondenti zvolili identitu SXE a jak se vyvíjela v prùbìhu èasu, 2) jak se s SXE seznámili, 3) co pro nì SXE znamená a konkrétnìji, jestli pod tento pojem zahrnují jen dodržování zásad nekouøit, nepít a nebrat drogy, nebo i jiná pøesvìdèení a postoje, 4) jaké faktory mohou podpoøit nebo znesnadnit udržení identity SXE. V této souvislosti byly zkoumány dùvody, proè lidé tuto identitu opouštìjí, a zda pro nì bylo v nìjaké situaci obtížné identitu SXE udržet. 4 VÝSLEDKY 4/1Co zahrnuje identita SXE Analýza provedených rozhovorù s èeskými pøíznivci SXE potvrdila teoretický poznatek, že se nejedná o organizované hnutí s jasnì stanovenými pravidly. Pìt respondentù zdùraznilo, že není jednoduché SXE definovat, pro každého totiž znamená nìco trochu jiného:...takhle to já vidím, ale když se zeptáš dalších sto lidí, tak ti každej øekne nìco jinýho... (fr). Respondenti se brání oznaèování straight edge jako hnutí. Sedm z nich vyzdvihlo, že tuto myšlenku považují za svou osobní volbu, tj. rozhodnutí žít, jak jim to vyhovuje a je pøíjemné. Ètyøi respondenti zároveò považují SXE za osobní v té rovinì, že nemají potøebu je prezentovat, dávat na odiv ostatním lidem. Není to podle nich nic, èím by se mìl èlovìk chlubit, co by mìl vyzdvihovat a na èem by mìl dokazovat, že žije lépe než ostatní:...jsem to dìlal hlavnì kvùli sobì, øekl jsem si, že nebudu pít, protože je to jakoby mùj postoj, a když nìkomu vyhovuje pít, tak ať pije, že to je prostì jeho vìc (da). Respondenti tak vyzdvihovali hodnoty individuální svobody a tolerance. Všichni respondenti se shodují na tom, že být straight edge znamená dodržovat pùvodní zásady hnutí, tedy nepít, nekouøit a nebrat drogy. Kromì dvou respondentek považují tuto definici všichni za dostaèující. Pro tyto dvì respondentky však SXE pøedstavuje širší pojem, spojený s HC/punkovou scénou a urèitým životním stylem. Pro lidi, kteøí dodržují jen první tøi zásady, by užily pojmy abstinent nebo drug free. Kromì tøí respondentù používají všichni ostatní dvì pojetí SXE, mezi kterými bìhem rozhovoru plynule pøecházejí: 1) užší, zahrnující jen pùvodní zásady, spoleèné pro SXE jako skupinu (abstinence od drog), a 2) širší, pokud mluví o sobì a o tom, co SXE znamená pro nì osobnì. Širší pojetí SXE zahrnuje urèitý životní styl. Jeho první dva aspekty jsou navázány na HC/punkovou scénu, kde hnutí vzniklo a kde se s ním všichni respondenti seznámili. Jsou jimi HC hudba a levicové myšlení (až anarchismus). Z respondentù jeden jí maso a dva jsou vegetariáni, všichni ostatní jsou vegani. Sedm respondentù považuje vegetariánství a veganství pøímo za souèást identity SXE. S myšlenkou SXE se seznámili pøes kapely druhé vlny, které akcentují práva zvíøat. Ostatní sice mezi vegetariánstvím a SXE souvislost nevidí, ale navzdory tomu považují otázku práv zvíøat za zásadní pro svùj život a snaží se s ní vypoøádat. Tøi respondenti považují veganství pro svùj život za dùležitìjší než abstinenci, protože užívání alkoholu není nutnì spojeno s poškozováním ostatních živých bytostí. Ze stejných dùvodù kladou dùraz na rovnost a dodržování lidských práv a angažování se v této oblasti. Zásadním prvkem hnutí SXE je snaha o pozitivní seberealizaci. Souèástí identity SXE jsou tedy také tolerance a sebekontrola. Obojí je spojeno s pøáním nést plnou odpovìdnost za své chování a zároveò minimalizovat negativní dopady svého jednání:...èlovìk jakoby má kontrolu nad tím vlastním životem (...), co nejmíò se snažit jakoby škodit tomu okolo sebe, (...) mít òákej dobrej pocit odpovìdnosti vùèi sobì sama (ga). Ideje, které patøí ke straight edge, se šíøí mezi lidmi prostøednictvím hudby a interakcemi s ostatními èleny HC/punkové komunity. Lidé v komunitì se s tìmito myšlenkami èasto setkávají, jsou nuceni o nich pøemýšlet, a dùsledkem toho je èasto pøijímají. Mezi respondenty panují rozdíly v chápání toho, nakolik je životní styl SXE definitivní. Dva respondenti si podle svých slov dokážou pøedstavit, že by pøestali žít jako SXE, i když o tom neuvažují. Nevìdí, co jim život pøinese, a nepovažují rozhodnutí pro tento životní styl za nezvratné. Naproti tomu jiní dva respondenti jsou pøesvìdèeni, že být SXE znamená závazek do konce života, a pokud by se tomu zpronevìøili, pak by zpìtnì nemohli být považováni za straight edge. Ostatní respondenti si sice nedokážou pøedstavit, že by se svého životního stylu zøekli, ale u ostatních v tom problém nevidí. Stejnì jako pøíklon k myšlence SXE, tak i její opuštìní považují za otázku osobní volby. Rozdíl ve vní- 296 KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J.
PÙVODNÍ PRÁCE mání definitivnosti tohoto rozhodnutí není u našich respondentù závislý ani na vìku, ani na délce pøíslušnosti ke straight edge. Domníváme se, že souvisí s jejich interakcemi s pøíslušníky komunity na zaèátku kariéry SXE a s dùvody, proè se pro ni rozhodli (jedním z tìchto dùvodù mohlo být právì pøání nauèit se øešit problémy bez alkoholu). 4/2Pøijetí identity SXE Za nejdùležitìjší zmìnu ve svém životním stylu považují respondenti abstinenci od alkoholu. Pìt respondentù nemìlo k alkoholu nikdy pozitivní vztah, vždy smìøovali k abstinenci a straight edge jim nabídlo identitu, která jim usnadnila menšinový sklon realizovat. Dvì respondentky dokonce zaèaly abstinovat døíve, než se zaèaly pohybovat na scénì SXE (konvergence identity). Tøi respondenti by se ale naopak dali oznaèit za problémové uživatele alkoholu a až straight edge je donutilo zamyslet, zdali jim alkohol a drogy nìco pøinášejí. Tito lidé zjistili, že je pro nì identita SXE zajímavìjší (konstrukce identity). Straight edge je tedy schopné zaujmout lidi na celém spektru uživatelù, od problémových po pøíležitostné, a nabídnout jim atraktivní identitu spojenou nejen s abstinencí, ale také s urèitými životními názory. Polovina respondentù se pro myšlenku straight edge zaujala na základì setkání s komunitou SXE, jejíž èlenové se jim stali vzory plnohodnotného života bez alkoholu:...ty koncerty mi dávaly o hodnì víc, že to fungovalo jako komunita, že to nebylo jenom o tom, že zaplatíš lístek a jdeš si vyklepat hlavu... (ji). Druhou polovinu respondentù oslovilo SXE primárnì pøes hudbu: tøi z nich upoutaly texty písní, jednoho proslovy mezi skladbami na koncertech. Dva respondenti narazili na rozhovor s kapelou SXE v èasopise. Všichni dotazovaní se ke straight edge dostali prostøednictvím vrstevnických vzorù. Setkali se s abstinencí jako životním stylem nìkoho, kdo jim imponoval, a to je pøimìlo pøemýšlet, proè to dìlá. Nikomu nebyl tento životní styl vnucen pøesvìdèováním. Pokud konkrétní èlovìk o životním stylu SXE na urèité úrovni pøemýšlet nechce, mùže vést pøesvìdèování naopak k odmítnutí myšlenky, aniž by se nad ní pøíjemce zamyslel. To potvrzují dva respondenti, kterým tuto myšlenku nejprve pøedložil jejich kamarád: Nejdøív mi to pøišlo úplnì pošahaný, pøišlo mi to jako vìtšinì lidem jako nìjaká sekta... (lu). Identitu SXE pak pøijali až o nìkolik let pozdìji. 4/3Pøekážky abstinence Všichni respondenti odpovídají na otázku, jak zvládají žít jako straight edge, slovy jako normálnì, pøirozenì, cítím to tak, dìlám to automaticky, nepøemýšlím o tom. Považují to za pøirozený stav. Dva respondenti vysvìtlují, že by nebylo možné tak žít, kdyby svoji pøíslušnost k SXE neustále reflektovali: Já nepotøebuju žádnou pomoc, to není nìjakej boj s nìèím, (...) to prostì je vìc, která je jakoby daná (...). Tøeba nìkdo vìøí v Boha, (...) protože tomu prostì vìøí, taky jakoby ti nebude umìt asi øíct, proè tomu vìøí (fr). Kromì jedné respondentky popisující problém se shánìním veganského jídla tvrdí všichni svornì, že v souèasné dobì žádné problémy s dodržováním zásad nepociťují. Tøi respondenti ale uvedli problém s dodržováním zásad na poèátku svých kariér SXE. Dva museli, aby se zbavili pokušení, nahradit návštìvy hospody jinými aktivitami, èímž pøišli i o èást pøátel. Jeden respondent mìl problém ve chvíli, kdy øešil bez alkoholu problémy v osobním životì. Další dva pak na stejný problém narazili v pozdìjší fázi kariéry SXE:...poprvý jsem pochopil, proè lidi zaènou pít, že prostì ta bolest jakoby vnitøní je tak velká, že prostì jakoby jste schopní udìlat cokoliv, aby jakoby nebyla... (pe). Nejvìtším problémem, se kterým se museli respondenti odhodlaní žít jako straight edge vypoøádat, je nauèit se jednat jinak v situacích, kdy jsou zvyklí pít alkohol. Není možné alkohol jednoduše vypustit, protože jeho funkcí není pouze vyplnit èas, ale také usnadòuje seznamování, uvolnìní a doèasné oproštìní od problémù. Jeho konzumace musí být tedy v urèitých chvílích nahrazena jinými èinnostmi, které jeho funkce zastoupí. V sociální oblasti je u stoupencù SXE zastoupen komunitou. V pøípadì, že èlovìk potøebuje na èas odložit své starosti, mùže ale docházet k problémùm. Jedna respondentka prožila situaci, kdy si nebyla jistá, jestli pro ni straight edge byla dobrá volba. Na pùl roku pøestala žít jako SXE, ale zjistila, že jí to nevyhovuje, a tak se k tomuto životnímu stylu opìt vrátila. Jeden respondent, bývalý SXE, popisuje, že bìhem své kariéry zásady tøikrát porušil, opil se, ale druhý den už zásady opìt dodržoval. Ostatní respondenti ve své kariéøe žádné problémy s dodržováním zásad nevnímali. 4/4Vnímání vlivu identity SXE na životy respondentù Jako pozitivní dùsledek identity SXE uvedli ètyøi respondenti zvýšenou životní spokojenost:...mám jakoby ze sebe dobrej pocit, jakože žiju tak, jak mi to vyhovuje, a jsem se sebou spokojená... (ga). Dva respondenti to upøesnili následovnì: díky SXE se dostali k èinnostem, jejichž výkon si døíve nedokázali pøedstavit, jako je organizace koncertù, hraní v kapele a vùbec zmìna z konzumenta v aktivního èlena scény:...mì to hodnì popíchlo k tomu bejt òák jako aktivní, (...) když to prostì není, tak to prostì vezmu do svých rukou... (ga). HC/punková scéna je založena na etice do it yourself, a tedy poskytuje úèastníkùm možnost se uplatnit v mnoha oblastech. To by mohl být jeden z faktorù, který pomáhá lidem žít jako SXE: pomáhá jim uvolnit konstruktivním zpùsobem energii, kterou byli zvyklí uvolòovat alkoholem. Zároveò mùže vést ke zlepšení sebepojetí, zvyšování sebedùvìry a správnému odhadování vlastních schopností. Jeden bývalý SXE uvedl, že se mu líbilo, když se vymezoval vùèi STRAIGHT EDGE: IDENTITA ABSTINENTA 297
zbytku spoleènosti nejen její kritikou, ale i tím, že sám pøestal dìlat to, s èím nesouhlasil. Jedinou nevýhodou, zmínìnou stávajícím èlenem SXE, je omezená schopnost relaxovat. Jeden z bývalých SXE považuje za negativní skuteènost, že se stal vážnìjším, upjatìjším, a mìl pocit, že se ho všechno týká a ve všem se musí angažovat. Odklon od straight edge mu pomohl k vìtší uvolnìnosti a toleranci. Druhému se nelíbila uzavøenost komunity, tedy fakt, že se pøestal seznamovat s novými lidmi:...èlovìk, kterej jakoby není hyperkomunikativní a (je) introvertní, tak se trošku jakoby vylouèí (...) z tý normální spoleènosti... (da). Všechny uvedené nevýhody mohou souviset také s tím, že pro tyto respondenty je nebo bylo obtížné nahradit funkce alkoholu jiným zpùsobem. Tøi respondenti považují skuteènost, že se pohybují ve skupinì lidí žijících podobným zpùsobem, za dùležitou pro dodržování zásad SXE, a pøedevším abstinence od alkoholu. Dva z nich už žít jako SXE pøestali, tøetí respondentka svùj edge stále udržuje. Je mezi nimi ovšem rozdíl v tom, co na vlivu skupiny považují za zásadní faktor udržení dlouhodobé abstinence (sedm, resp. osm let):...že jsem se vídal jenom jakoby s nima (...), asi hlavnì tohleto mì v tom jako udrželo tak dlouho (da). Respondentce, která stále je SXE, pomáhá komunita radikálnì za všech okolností alkohol odmítat. Pøíslušnost ke skupinì mùže používat jako dùvod své abstinence a nemusí už ji obtížnì ospravedlòovat ad hoc:...mám jakoby nìjakej support tím, že je jakoby nìjaká skupina lidí, který to maj stejnì (...), je to prostì jednodušší podle mì, no, než jenom øíct, ne, já nechci (ha). 4/5Postoje SXE k užívání drog Ètyøi respondenti se u otázky, èím se odlišuje životní styl SXE od životního stylu ostatních lidí, ohradili proti tomuto zpùsobu rozlišování, èímž zøejmì chtìli zdùraznit hodnotu tolerance. Pokud respondenti uvedli nìjakou vlastnost, která jim vadí na lidech mimo subkulturu SXE, pak to byla netolerance (netolerance byla ovšem zároveò nejèastìjší vlastností vytýkanou jiným pøíznivcùm SXE). Dále byly na vìtšinové spoleènosti kritizovány už jen jevy související s užíváním drog a alkoholu. Osmi respondentùm užívání alkoholu ostatními nevadí, pokud se jich netýká osobnì. Jeden respondent vidí problém v užívání alkoholu mladistvými a jedna respondentka je zmiòuje jako èastou pøíèinu sociálních problémù. Nikdo z dotazovaných se nevyhýbá stykùm s uživateli alkoholu, mají mezi nimi pøátele. Alkohol jim tedy v obecné rovinì nevadí, pokud není spouštìèem konfliktù nebo sociálních problémù. Šest respondentù zmínilo, že jim vadí, že je alkohol brán v naší spoleènosti jako norma a napøíklad je automaticky spojován s návštìvami koncertù. Respondenti se èasto setkávají s názorem, že kdo nepije, neumí se bavit. Na oslavách se bìžnì pøipíjí alkoholickým nápojem, a kdo odmítne, je vyèlenìn z kolektivu. Nìkteøí respondenti se s podobným pøístupem setkávají i u svých rodièù:...pøišel jsem domù prostì úplnì nalitej, tak druhej den reakce mýho otce byla taková, (...) že koneènì jsem normální, (...), že zas nejsem úplnej magor (lu, bývalý SXE). Tøi respondenti se vymezili proti zvyklosti používat opilost jako omluvu nezodpovìdného chování. Když nìkdo užívá alkohol, mìl by podle jejich názoru poèítat s tím, že pod jeho vlivem nebude schopen úplnì kontrolovat svoje chování a v dùsledku toho bude moci dìlat vìci proti svému pøesvìdèení. Pokud však pøesto alkohol užívá, bere tím na sebe odpovìdnost i za tyto èiny. Užívání ostatních drog šesti respondentùm nevadí, pokud uživatelé neomezují a neohrožují ostatní, ani drogy nikomu nenutí:...drogy, to je každýho vìc jako, pokud tím nechtìj, pokud tím jako násilím nepøesvìdèujou nìkoho jinýho... (ji). Dva z nich zmínili, že by jim drogy zaèaly vadit, pokud by s nimi mìl problémy jejich kamarád. Dvìma respondentùm drogy vadí a nechápou, proè je nìkdo ochotný nièit si jimi život. Pomìrnì vysoká shovívavost respondentù k užívání drog mùže být dána hodnotou tolerance, která je jednou z charakteristik SXE. Nejménì tolerance projevují respondenti ke kuøákùm. Kouøení jim typicky vadí, protože na rozdíl od alkoholu a drog omezuje v mnohem vìtší míøe i ostatní. Tøem vadí pobyt v zakouøených prostorách, ostatním i kouøení v jejich pøítomnosti, protože to poškozuje jejich zdraví a je jim to nepøíjemné. Tøi respondenti zmiòují také zkušenost s bezohledností kuøákù:...musím to dejchat i já a takový ty kecy, že já mùžu jít ven a že já je jako omezuju, když jim øíkám, že aby tu nekouøili, ty mì jako rozèilujou (ga). Jedna respondentka uvedla, že jí vadí, že stát doplácí na léèbu chorob kuøákù, jeden respondent má podle svých slov alergii na nikotin. 4/6Opouštìní identity SXE Respondenti se shodují na tom, že velká vìtšina èlenù SXE èasem opustí. Respondenti tato rozhodnutí akceptují, protože nepovažují životní SXE styl nutnì za vhodný pro všechny. Dva respondenti mají ve svém okolí nìkoho, komu podle nich opuštìní SXE prospìlo. Pomohlo jim se uvolnit, protože dodržování zásad pro nì nebylo pøirozené a museli se pøemáhat:...myslím si, že by lidi mìli najít sílu ve chvíli, kdy je to zaène táhnout dolù, jako to dogma, tu myšlenku opustit... (pe). Nejèastìji zmiòovaným dùvodem opuštìní identity SXE jsou osobní, a pøedevším vztahové problémy. Vztahové problémy a rozchody byli i nìkteøí respondenti zvyklí øešit alkoholem, protože jim alkohol poskytl doèasnou úlevu a možnost odsunout øešení situace na pozdìji. Tento zažitý vzorec mùže být úskalím kariéry SXE:...u spousty lidí okolo mì to bylo právì, že øešili òáký problémy (...), tak jako hledali òákej takovej òákou rychlou úlevu chvilkovou... (da). 298 KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J.
PÙVODNÍ PRÁCE Dva respondenti se však vymezují proti lidem, kteøí se hlásí ke SXE a konèí kvùli øešení problémù alkoholem. Jádrem identity SXE je podle nich právì rozhodnutí problémy alkoholem neøešit. Mezi dùvody opouštìní identity SXE je zmiòován také vliv sociálního okolí. Lidé se dostanou do jiné skupiny a èasem podlehnou jejímu tlaku. Tøi respondenti si myslí, že èlovìk èasem mùže dospìt do urèité životní etapy, kdy má pocit, že nepotøebuje žádné vodítko, není tak radikální, a proto se rozhodne SXE opustit. Obvykle pak ale aspoò nìjakou dobu následuje druhý extrém, kdy se bývalý èlen SXE zaène opíjet. Dùvodem je to, že neumí pít, ale také pocit, že si musí období abstinence vynahradit :...oni nechtìj žít v dogmatu (...), jenže já z tìch lidí, co takhle znám, tak odložili dogma a zaèali fakt chlastat... (ma). Mezi další dùvody odklonu od SXE mùže patøit rozèarování vzniklé mylnou pøedstavou o životì skupiny. Dalším dùvodem mùže být, že pro nìkteré lidi není tento zpùsob života dostateènì uspokojivý. Jejich pøístup také nemusel být zpoèátku dostateènì seriózní, a když zjistí, kolik energie by museli vložit do zmìny vzorcù chování, tak své èlenství v SXE po opadnutí poèáteèního nadšení vzdají. Dva respondenti opustili SXE trvale, jedna respondentka doèasnì. Všichni tøi uvádìjí jako dùvod ztrátu vnitøního uspokojení, ale zároveò se u všech ve stejnou dobu objevuje zmìna v sociálním okolí ve dvou pøípadech se jedná o nového partnera, u tøetího se mìní širší skupina pøátel:...tak jsem mìla pocit, jestli jako mnì vlastnì nìco nechybí (...), no a vlastnì jsem si našla pøítele, kterej jako normálnì pil a všechno, a on mnì pøišel takovej prostì hroznì veselej... (ma). Pøestože sami staví do popøedí ztrátu vnitøního uspokojení, mohla být pøíèinou ztráty uspokojení ze života SXE spíše zmìna sociálního okolí. 5 DISKUSE Cílem tohoto textu bylo zjistit, proè se respondenti rozhodli pøijmout identitu straight edge a co jim pomáhá si ji udržet. SXE je identitou abstinenta, která by mohla být atraktivní pro mladé lidi, mj. pro svoji subkulturní povahu. Proto bychom mìli vìdìt, jak se s ní mohou mladí lidé seznámit, ale také, kde by mohli narážet na její úskalí. Straight edge není organizované hnutí, a proto v pojímání této identity existuje znaèná variabilita. Každý ji mùže uchopit do znaèné míry individuálnì, podle svého pøesvìdèení. Výsledky našeho výzkumu tedy nemùžeme zobecnit bez urèité schematizace. Straight edge nabídlo respondentùm atraktivní identitu abstinenta, která je oslovila skrze hudbu a interakce se èleny HC/punkové scény. Co zahrnout pod pojem SXE mùže být vnímáno rùznì. Mezi prvky identity SXE, na kterých se všichni respondenti shodují, patøí pouze zásady nekouøit, nepít a nebrat drogy. Participanti pracují pøi definování toho, co obnáší být SXE, se dvìma pojetími. Užší, které je typicky aplikováno na skupinu, zahrnuje pouze výše zmínìné tøi zásady. Širší pojetí používají respondenti typicky pro sebe osobnì a obsahuje ještì další elementy jako HC/punková hudba, levicové postoje, vegetariánství, veganství a dùraz na práva zvíøat, tolerance, sebekontrola a dùraz na rovnost a lidská práva. Toto širší pojetí považujeme za výhodnìjší, protože pro to užší již existují oznaèení abstinent nebo drug free. Tato škála znakù kolektivní identity SXE se v hrubých rysech shoduje s poznatky ze severoamerických výzkumù, nicménì peèlivìjší odlišení kulturních specifik SXE v ÈR zùstává otázkou pro další výzkum 3. Nìkteøí respondenti pojímají SXE jako trvalou identitu, jiní jako životní styl, který jim momentálnì vyhovuje a mùže být pozdìji opuštìn. Shodují se ale na tom, že není možné udržet si identitu SXE, pokud není vnímána jako pøirozená a její zásady nejsou dodržovány automaticky. Drobné problémy s udržením identity bìhem kariéry SXE popisuje pouze èást z nich. V poèátcích kariéry je nutné zmìnit zažitá schémata chování, která spojují urèité životní situace s užíváním alkoholu, a nìkdy i sociální okolí. V jejím prùbìhu se mohou objevit problémy pøi øešení závažných osobních problémù a i v tomto pøípadì je nutné osvojit si nové vzorce chování. Rituály spojené s alkoholem je nutné nejen vypustit, ale i nahradit jinými aktivitami. Uvolnìní lze dosáhnout seberealizací v rámci scény. Straight edge je schopné zaujmout celou škálu uživatelù alkoholu, od pøíležitostných po problémové. K pøijetí této identity však zájemci potøebují urèitý prostor, aby nebyli odrazeni. SXE není pøijímáno na základì argumentace, ale pùsobením pozitivních vzorù. Tìmito vzory mohou být hudebníci na HC/punkové scénì nebo jiní èlenové komunity SXE. Na rozdíl od poznatkù z USA jsme mezi motivy k pøijetí identity SXE, jak byly artikulovány desítkou èeských respondentù, nezaznamenali snahu uniknout pøed vrstevnickým tlakem na užívání drog. To ovšem neznamená, že by tento faktor nehrál v ÈR žádnou roli. Øada empirických otázek na prùseèíku konzumerismu, užívání drog a sexuálního chování u nás zùstává nezodpovìzena. Za výhodu identity SXE respondenti typicky považují vyšší životní spokojenost vyvolanou skuteèností, že žijí podle svého pøesvìdèení. Zároveò jim HC/punková scéna umožòuje uplatnit talenty v rùzných oblastech, a tak zároveò nahradit jednu z funkcí alkoholu, kterou je uvolnìní energie. Za nevýhody identity SXE oznaèila èást respondentù omezenou schopnost uvolnit se, postojovì i tìlesnì, a také problémy v komunikaci s cizími lidmi. To by mohlo znamenat, že respondenti nejsou schopni funkce alkoholu plnì nahradit. Významným faktorem pomáhajícím respondentùm udržet identitu je komunita SXE. Pøíslušnost k ní mù- 3/ Respondenty artikulované rozlišení identity na širší osobní a užší kolektivní lze interpretovat jako komunikativní projev tolerance a úcty k rozmanitosti. Na druhou stranu také pøipadá v úvahu hypotéza, že kolektivní identita SXE v ÈR je oproti Severní Americe ménì ideologicky nabitá. STRAIGHT EDGE: IDENTITA ABSTINENTA 299
že být použita jako ospravedlnìní abstinence a zároveò u SXE èasto dochází k omezení kontaktù s lidmi mimo ni. Respondenti se typicky shodují v postoji, že životní styl je otázkou osobní volby, a stejnì jako vyžadují respektování své volby, tak také respektují volbu ostatních. Užívání tabáku, alkoholu nebo jiných drog pøestávají tolerovat ve chvíli, kdy uživatelé svým chováním obtìžují své okolí nebo kdy má jejich chování nepøíznivé sociální dopady. Dùvody opouštìní identity SXE korespondují s výše uvedenými potížemi pøi nahrazení pití jinými vzorci chování a vnímanými nevýhodami. Pøidává se k nim ještì jeden, a to odklon od extrémních postojù, obvykle související s vìkem, sociálními rolemi a prostøedím. Všichni respondenti, kteøí identitu opustili, uvádìjí jako hlavní dùvod ztrátu vnitøního uspokojení. Zároveò však u všech došlo k významné zmìnì v sociálním okolí, což mùže naznaèovat významný vliv tohoto faktoru na udržení identity SXE. Pro budoucí výzkum SXE v ÈR by mohlo být zajímavé porovnat scény v jednotlivých mìstech, neboť do našeho vzorku se dostal pouze jeden mimopražský respondent a jeho pojetí SXE se v nìkterých dùležitých aspektech výraznì odlišovalo od ostatních. Dále by bylo vhodné prozkoumat možnosti pronikání SXE mimo HC/punkovou scénu. Zjištìní, do jaké míry je tato specifická identita abstinenta zajímavá pro mladé lidi rùzných orientací, by mohlo být užiteèné pro primární drogovou prevenci. V moøi vrstevnického tlaku, který èasto velí nejen experimentovat se zmìnìnými stavy vìdomí, ale také konzumovat drogy laènì a bez zábran, pøedstavuje SXE ostrùvek pøíznivé deviace. Poskytuje adolescentùm pozitivní identitu a možnost vyrùstat po svém, a pøesto bez drog. LITERATURA / REFERENCES Arnold, J. J. (2010). Ex-XXX: Making sense of the straight edge subculture and communicating an ex-straight edge identity (nepublikovaná diplomová práce). San Diego, CA: San Diego State University. Atkinson, M. (2003). The civilizing of resistance: Straightedge tattooing. Deviant Behavior: An Interdisciplinary Journal, 24: 197 220. Haenfler, R. (2004a). Collective identity in the straight edge movement: How diffuse movements foster commitment, encourage individualized participation, and promote cultural change. Sociological Quarterly, 45: 785 805. Haenfler, R. (2004b). Manhood in contradiction: The two faces of straight edge. Men and Masculinities, 7: 77 99. Haenfler, R. (2004c). Rethinking subcultural resistance: Core values of the straight edge movement. Journal of Contemporary Ethnography, 33: 406 436. Haenfler, R. (2006). Straight edge: Clean-living youth, hardcore hunk and social change. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Hájková, L. (2009). Subkultura straight edge (nepublikovaná bakaláøská práce). Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Hamelman, S. (2006). Straight, narrow and dull: The failure of protest in straight edge rock n roll. In Peddie, I. (ed.), The resisting muse: Popular music and social protest (pp. 180 205). Burlington, VT: Ashgate Publishing. Historie punku. (2003). Citováno 24. 10. 2010, dostupné z http://my-way. webz.cz/hpunk.htm. Irwin, D. D. (1999). Straight edge subculture: Examinig the youths drug-free way. Journal Of Drug Issues, 29 (2): 365 380. Janoušek, J. (2004). Skupinová identita jedince a identita skupiny v procesu globalizace. In Vališová, A., Rymeš, M. a Riegel, K. (Eds.), Rozvoj èeské spoleènosti v Evropské unii (pp. 182 190). Praha: Matfyzpress. Kostìnec, J. (2001). Punk s pozitivním nábojem Straight edge. Rock & Pop (10): 29 30. Kuhn, G. (2010). Sober living for the revolution: Hardcore punk, straight edge, and radical politics. Oakland, CA: PM Press. Lahickey, B. (1997). All ages: Reflections on straight edge. Huntington Beach, CA: Revelation Books. Matza, D. (1964). Delinquency and drift. New York: John Wiley and Sons. Nováková, E. (2003). Hardcore: Live it or leave it. Èeská punková a hardcoreová subkultura (nepublikovaná bakaláøská práce). Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vìd, Institut sociologických studií. Polletta, F., Jasper, J. M. (2001). Collective identity and social movements. Annual Review of Sociology, 27: 283 305. Roszak, T. (1995). The making of a counter culture. Berkley, CA: University of California Press. Smith, G. (2011). White mutants of straight edge: The avant-garde of abstinence. The Journal of Popular Culture, 44 (3): 633 646. Snow, D. (2001). Collective identity and expressive forms. In Smelser, N. J. a Baltes, P. B. (Eds.), International Encyclopedia of the Social and Behavioral Sciences. London: Elsevier Science. Strauss, A., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. Williams, J. P., Copes, H. (2005). How edge are you? Constructing authentic identities and subcultural boundaries in a straightedge internet forum. Symbolic Interaction 28: 67 89. Wood, R. T. (1999). Nailed to the X: A lyrical history of straight edge. Journal of Youth Studies 2 (2): 133 151. Wood, R. T. (2006). Straight edge youth: Complexity and contradictions of a subculture. Syracuse: Syracuse University Press. 300 KRÁLOVCOVÁ, O., MORÁVEK, J.
301
ORIGINAL ARTICLE Citizens Knowledge, Opinions, and Attitudes Concerning the Drug Issue ZEMAN, P. 1, TRÁVNÍÈKOVÁ, I. 1, ŠTEFUNKOVÁ, M. 2 1 Institute of Criminology and Social Prevention, Prague, Czech Republic 2 Department of Addictology, 1 st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Zeman, P., Trávníèková, I., Štefunková, M. (2012). Znalosti, názory a postoje obèanù v oblasti drogové problematiky. Adiktologie, (12)4, 302 310. BACKGROUND: In 2010 the Institute of Criminology and Social Prevention (IKSP) prepared and conducted a representative public opinion survey into selected topics concerning the issue of drugs. AIMS: The aim of the survey was to gain new insights into the public s knowledge, opinions, and attitudes in relation to significant aspects of the problem of substance use. DESIGN, MEASUREMENTS AND PARTICIPANTS: The data were collected using the personal interviewing (face-to-face) method applied to a representative sample of 2044 respondents aged 15 and over. The respondents were chosen using quota sampling, with the quota criteria including sex, age, education, the size of the place of residence, and region. The data were processed by means of the SPSS statistical software and subsequently analysed and interpreted by the research team. RESULTS: Czech citizens level of knowledge of the drug-related aspects under study is not high and their attitudes are mainly based on mediated information. If faced with a drug problem personally, the citizens would be willing to address it, although they may not always know where exactly to seek help. CONCLUSIONS: The results have implications for the domain of the drug policy that deals with the public dissemination of relevant information. They indicate the topics on which the information-related segments of the drug policy system should focus. KEY WORDS: PUBLIC OPINION SURVEY ADDICTIVE SUBSTANCES DRUG POLICY DRUG SERVICES HEALTHY LIFESTYLE Submitted: 22 / MARCH / 2012 Accepted: 23 / OCTOBER / 2012 Grant support: This survey was made possible by the institutional support for the long-term development of research organisations provided by the Ministry of the Interior of the Czech Republic (No. MV-37156-2/OBV-2010). Address for correspondence: Petr Zeman, PhD. / pzeman@iksp.justice.cz / Institute of Criminology and Social Prevention, Námìstí 14. øíjna 12, 150 21 Prague 5, Czech Republic 302
PÙVODNÍ PRÁCE Znalosti, názory a postoje obèanù v oblasti drogové problematiky ZEMAN, P. 1, TRÁVNÍÈKOVÁ, I. 1, ŠTEFUNKOVÁ, M. 2 1 Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2 Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Zeman, P., Trávníèková, I., Štefunková, M. (2012). Znalosti, názory a postoje obèanù v oblasti drogové problematiky. Adiktologie, (12)4, 302 310. VÝCHODISKA: Institut pro kriminologii a sociální prevenci realizoval v roce 2010 reprezentativní prùzkum veøejného mínìní k vybraným oblastem drogové problematiky. CÍLE: Cílem prùzkumu bylo získat nové poznatky o znalostech, názorech a postojích veøejnosti k významným aspektùm problematiky užívání návykových látek. METODY A SOUBOR: Sbìr dat byl proveden metodou osobního dotazování na reprezentativním výbìrovém souboru 2044 obèanù ÈR ve vìku od 15 let. Respondenti byli vybráni kvótním zpùsobem, pøièemž použitými kvótními znaky byly pohlaví, vìk, vzdìlání, velikost místa bydlištì a region. Sebraná data byla zpracována ve statistickém softwaru SPSS a následnì analyzována a interpretována výzkumným týmem. VÝSLEDKY: Znalosti obèanù ÈR o sledovaných aspektech drogové problematiky jsou spíše prùmìrné a jejich postoje vycházejí hlavnì ze zprostøedkovaných informací. V pøípadì osobní konfrontace s problémem s drogami by obèané mìli snahu jej øešit, ale ne vždy mají pøedstavu o tom, kde konkrétnì by o pomoc mohli požádat. ZÁVÌR: Výsledky pøinášejí podnìty pro èást protidrogové politiky zabývající se informováním veøejnosti. Naznaèují oblasti, na které by se informaèní èinnost složek systému protidrogové politiky mìla zamìøit. KLÍÈOVÁ SLOVA: VÝZKUM VEØEJNÉHO MÍNÌNÍ NÁVYKOVÉ LÁTKY PROTIDROGOVÁ POLITIKA DROGOVÉ SLUŽBY ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Došlo do redakce: 22 / BØEZEN / 2012 Pøijato k tisku: 23 / ØÍJEN / 2012 Grantová podpora: Prùzkum byl realizován s využitím prostøedkù z institucionální podpory na dlouhodobý koncepèní rozvoj výzkumné organizace, poskytnuté Ministerstvem vnitra ÈR (è.j. MV-37156-2/OBV-2010). Korespondenèní adresa: JUDr. Petr Zeman, Ph.D. / pzeman@iksp.justice.cz / Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Námìstí 14. øíjna 12, 150 21 Praha 5 303
1 ÚVOD Veøejné mínìní má v procesu tvorby jakékoli veøejné politiky nepochybnì své místo, jehož význam však již tak jednoznaèný není. Veøejnost a politika jsou v demokratickém právním státì v neustálé interakci. Obèané by pøedevším mìli mít dostatek korektních informací k tomu, aby si vytvoøili realistickou pøedstavu o stavu urèitého problému v zemi (regionu, obci) a o reakci orgánù veøejné moci na nìj. Dostateèná znalost skuteèných potøeb obèanù v dané oblasti, jejich skuteèných názorù na problém a postojù k nìmu, je nezbytným pøedpokladem formulace úèinné, srozumitelné a respektované politiky. A koneènì je tøeba veøejnosti politické zámìry a opatøení, jakož i dùvody pro nì, srozumitelnì sdìlovat. Pouze jasný a zøetelnì formulovaný zámìr, odpovídající ze znaèné èásti skuteèným potøebám veøejnosti, mùže nalézt ve spoleènosti náležitou podporu, která je do velké míry rozhodující pro úèinnost každého opatøení v dané oblasti. Výzkumné poznatky naznaèují, že když se politika dostane mimo hranice politického souhlasu, mùže se veøejné mínìní rychle zformovat do opozice, jež podrývá danou politiku a dokonce zpochybòuje legitimitu vlády (Wood, 2009, p. 45). Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) v souladu s uvedenými tezemi v roce 2010 pøipravil a realizoval prùzkum veøejného mínìní k vybraným otázkám drogové problematiky IKSP_D2010. Prùzkum byl realizován s využitím prostøedkù z institucionální podpory na dlouhodobý koncepèní rozvoj výzkumné organizace, poskytnuté Ministerstvem vnitra ÈR (è.j. MV-37156-2/OBV-2010). Pøedmìtem prùzkumu, jehož hlavní výsledky èlánek struènì shrnuje, bylo veøejné mínìní o vybraných aspektech problematiky užívání návykových látek a protidrogové politiky. Konkrétnì se prùzkum zamìøil na základní znalosti obèanù ÈR o vývoji trestnìprávní úpravy v této oblasti, na zpùsob, jak obèané drogový problém v širším smyslu vnímají a jak se cítí být informováni o jednotlivých složkách protidrogové politiky, jakož i na jejich názory a postoje k dílèím aktuálním otázkám, jako je podpora zdravého životního stylu èi možnost využití rostliny konopí pro léèebné úèely. Cílem výzkumu bylo prostøednictvím reprezentativního prùzkumu veøejného mínìní a s využitím dalších metod získat nové poznatky o znalostech, názorech a postojích veøejnosti k významným aspektùm problematiky užívání návykových látek, a to v kontextu stavu a vývoje užívání legálních i nelegálních drog v ÈR. Kromì prùzkumu IKSP_D2010 byl pøi øešení výzkumného úkolu zpracován struèný teoretický souhrn poznatkù o zkoumané problematice a pøehled výsledkù vybraných døívìjších výzkumù postojù a názorù obèanù ÈR v oblasti drogové problematiky (Zeman et al., 2011). 2 PRÙZKUM VEØEJNÉHO MÍNÌNÍ IKSP_D2010 Prùzkum veøejného mínìní IKSP_D2010 je rozsáhlý pùvodní prùzkum znalostí, názorù a postojù obèanù ve vybraných oblastech drogové problematiky. Výzkumný tým sestavil pro jeho úèely dotazník, který kromì dotazù na sociodemografické charakteristiky respondenta obsahoval celkem 16 otázek, z nichž nìkteré byly èlenìny do dvou èi více podotázek. Týkaly se nìkolika vzájemnì souvisejících oblastí: zmìny právní úpravy postihu drogové kriminality; vnímání otevøené drogové scény; podpora života bez drog a péèe o uživatele; vnímaná informovanost o drogové problematice; zpùsoby øešení problémù jedince s drogami; možnost využití konopí pro léèebné úèely. Ve spolupráci s Národním monitorovacím støediskem pro drogy a drogové závislosti (NMS) pøi Úøadu vlády ÈR byla do dotazníku zaøazena též otázka, zkoumající mìsíèní, roèní a celoživotní prevalenci užívání 9 druhù návykových látek, vèetnì alkoholu a tabáku. Vyhodnocení otázky provedlo samostatnì NMS v rámci kontinuálního monitoringu prevalence užívání návykových látek (Mravèík et al., 2011, pp. 24 26). Pro úèely výzkumu byly údaje o užívání jednotlivých látek využity pouze jako další tøídicí kritérium pøi vyhodnocování základní baterie otázek IKSP_D2010. 1 Terénní fázi šetøení provedl vybraný externí subjekt, a sice spoleènost Factum Invenio, s. r. o. Šetøení bylo provedeno metodou osobního dotazování na reprezentativním výbìrovém souboru 2044 respondentù ve vìku od 15 let. Respondenti byli vybráni kvótním zpùsobem, pøièemž použitými kvótními znaky byly pohlaví, vìk, vzdìlání, velikost místa bydlištì a region. Tyto kvótní znaky byly uvažovány v následujících kategoriích: pohlaví v kategoriích muž, žena; vìk byl pro úèely kvótního výbìru uvažován ve ètyøech vìkových kategoriích (15 29 let; 30 44 let; 45 59 let; 60 a více let); vzdìlání ve tøech úrovních základní plus støedoškolské bez maturity, støedoškolské s maturitou a vysokoškolské; velikost místa bydlištì v pìti skupinách dìlicí body mezi skupinami jsou 2000, 5000, 20.000 a 100.000 obyvatel; region podle 14 krajù ÈR. Dotazování probìhlo ve dnech 10. 9. 21. 9. 2010. Sebraná data byla po kontrole zpracována a vyhodnocena ve 1/ Je však tøeba mít na pamìti, že poèty respondentù, kteøí pøipustili užití nìkteré nelegální drogy, byly relativnì nízké (užití konopných drog pøipustilo 20,5 %, u ostatních nelegálních drog se tento podíl pohyboval mezi 1% až 6 %), takže pøi tøídìní výsledkù podle prevalence užití zpravidla nebyla splnìna praktická podmínka dostateèné velikosti výbìru. 304 ZEMAN, P., TRÁVNÍÈKOVÁ, I., ŠTEFUNKOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE statistickém softwaru SPSS. 2 Vyhodnocení a interpretaci výsledkù provedl výzkumný tým. Pokud se dále v textu upozoròuje na statisticky významné rozdíly, míní se tím rozdíly na hladinì významnosti 95 % (p<0,05). 3 HLAVNÍ VÝSLEDKY PRÙZKUMU 3/1Znalosti právní úpravy Mají-li obèané dodržovat pravidla nakládání s nelegálními drogami, mìli by vìdìt, jaké látky se za nelegální drogy považují, nebo alespoò kde lze jejich výèet nalézt. Byli proto dotázáni, zda vìdí, kde je závaznì stanoveno, které látky se v ÈR pokládají za nelegální drogy. Zhruba tøi ètvrtiny respondentù správnì uvedly, že výèet omamných a psychotropních látek (OPL) je závaznì stanoven v zákonì. Podle dalších 10 % dotázaných urèují výèet OPL závaznì orgány èinné v trestním øízení, a to policie (5 %), soudy (4 %) èi státní zástupce (1 %). Pøibližnì stejný podíl respondentù (11 %) na tuto otázku nedokázal èi nechtìl odpovìdìt a cca 4 % obèanù se domnívají, že okruh OPL není závaznì stanoven vùbec. Nový trestní zákoník 3 pøinesl s úèinností od 1. ledna 2010 zmìny i v oblasti postihu neoprávnìného nakládání s OPL. O zmìnì právní úpravy postihu drogové kriminality, k níž došlo v souvislosti s pøijetím nového trestního zákoníku, slyšela pøibližnì polovina obèanù (49 %). Další dotaz smìøoval k tomu, jak se v souèasnosti posuzuje pìstování rostliny konopí pro vlastní potøebu. Nìkteré mediální interpretace mohly vyvolat mylnou pøedstavu, že nová úprava pøináší legalizaci takového jednání. Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti na svých webových stránkách zveøejnilo anketu, v níž návštìvníci stránek odpovídali na otázku, jaký je podle nových 2/ Pøípadné odchylky èíselných údajù o výsledcích uvedených v grafech èi tabulkách na úrovni +/- 1 % jsou dùsledkem zaokrouhlení. 3/ Zákon è. 40/2009 Sb. pøedpisù od 1. ledna 2010 v ÈR právní režim pìstování rostlin konopí pro vlastní potøebu. Po dohodì s NMS byla tato otázka vèetnì variant odpovìdi témìø doslovnì pøevzata i do dotazníku IKSP_D2010. Výsledky 4 shrnuje tabulka 1. Srovnání je zajímavé i z toho dùvodu, že naznaèuje odlišnosti komunity návštìvníkù stránek NMS (pøinejmenším tìch, kteøí se ankety zúèastnili), od obecné populace. Ètvrtina úèastníkù ankety se domnívá, že pìstování rostlin konopí pro vlastní potøebu je v ÈR po 1. lednu 2010 zcela legální, zatímco v obecné populaci tento nesprávný názor sdílí jen 6 % obèanù. Na druhou stranu, více než polovina úèastníkù ankety zná správnou odpovìï, což je o cca 10 % více než v obecné populaci. Široká veøejnost zjevnì v této otázce více tápe, když sice má povìdomí o tom, že pìstování rostliny konopí není zcela legální a je urèitým zpùsobem postihováno, ale jasnou pøedstavu o podobì postihu nemá. O tom vypovídá pomìrnì vysoký podíl dotázaných, podle kterých je uvedené jednání pøestupkem, resp. pøestupkem èi trestným èinem v závislosti na koncentraci úèinné látky THC v rostlinách, jakož i to, že pìtina obèanù odpovìï vùbec neuvedla. Je ovšem tøeba upozornit, že anketa NMS neobsahovala variantu odpovìdi nevím, takže se jí úèastnili návštìvníci stránek, kteøí zøejmì na danou vìc urèitý názor mají. 3/ 2 Vnímání drogové scény Celkem 38 % dotázaných v posledním roce zaznamenalo, že nìkdo v bezprostøedním okolí jejich bydlištì užívá na veøejnosti drogy, a 17 % respondentù si tam v tomtéž období všimlo prodeje drog. Prùzkum též sledoval, zda konzumace èi distribuce drog na veøejnosti obèany obtìžuje. Tøetina do- 4/ U ankety NMS se jedná o výsledky ke dni 5. 1. 2011. Anketa byla zahájena v roce 2010 a v dobì zpracování výsledkù prùzkumu IKSP_D2010 stále probíhala. Nutno ovšem dodat, že výsledky byly dlouhodobì do znaèné míry konstantní. Tabulka 1 / Table 1 Právní režim pìstování rostliny konopí pro vlastní potøebu; srovnání výsledkù ankety NMS a prùzkumu IKSP_D2010 Legal status of the cultivation of cannabis plants for personal use; comparison of the results of the opinion poll conducted by the National Focal Point and the IKSP_D2010 survey Pìstování rostlin konopí pro vlastní potøebu je: Anketa NMS IKSP_D2010 N % N % Zcela legální 693 24,9 121 5,9 Pøestupek 254 9,1 315 15,4 Pøestupek nebo trestný èin podle koncentrace THC Pøestupek nebo trestný èin podle poètu rostlin 370 13,3 368 18 1464 52,6 837 40,9 Neví, neodpovìdìl/a - - 403 19,7 Celkem 2781 100 2044 100 ZNALOSTI, NÁZORY A POSTOJE OBÈANÙ V OBLASTI DROGOVÉ PROBLEMATIKY 305
Tabulka 2 / Table 2 Pocit obtìžování pøi setkání s užíváním drog na veøejnosti; podle vìku respondentù (v %) Perceived nuisance of drug use in public according to the age of the respondents (%) Obtìžuje vás, když se setkáte s tím, jak nìkdo na veøejnosti užívá drogu? Velmi mì to obtìžuje Spíše mì to obtìžuje Spíše mì to neobtìžuje Vùbec mì to neobtìžuje Dosud jsem se s tím nesetkal/a Neví, neuvedl/a Celkem Vìk 15 17 22,1 11,7 18,2 22,1 24,7 1,3 100 18 20 17,5 25,2 26,2 13,6 13,6 3,9 100 21 30 25,7 23,7 17,1 6,9 22,3 4,3 100 31 40 30,3 23,3 8,6 8,9 26,7 2,2 100 41 50 31,6 23,2 6,7 6,1 31 1,4 100 51 60 34,6 16,2 2,3 3,6 39,2 4,2 100 61 70 31,4 11 3,5 3,5 46,6 4 100 71 a více 32,4 4,5 3,6 0,9 57,7 0,9 100 tázaných uvedla, že se s užíváním drog na veøejnosti dosud nesetkala, ovšem témìø polovinu dotázaných (49 %) tento fenomén obtìžuje. Naopak u 15 % obèanù nevyvolává setkání s užíváním drog na veøejnosti pocit obtìžování. Z dotázaných, kteøí již veøejnou konzumaci drog zaznamenali a na otázku odpovìdìli, se takovým zážitkem cítily být obtìžovány plné tøi ètvrtiny (76 %). Setkání s prodejem drog na veøejnosti obtìžuje celkem 40 % obèanù, ovšem je tøeba mít na pamìti, že témìø polovina (48 %) dotázaných dosud prodej drog na veøejnosti nezaznamenala. Pokud jde o respondenty, kteøí již takovou zkušenost mají, výsledky ukázaly, že se uvedeným jevem cítí být obtìžováno 79 % z nich. Pouze 10 % respondentù prodej drog na veøejnosti neobtìžuje. S rostoucím vìkem patrnì klesá vnímavost dotázaných vùèi užívání a prodeji drog na veøejnosti; naproti tomu mladší vìkové kategorie respondentù jsou vùèi tìmto jevùm, a to zejména vùèi užívání drog na veøejnosti, výraznì shovívavìjší. Pomìrnì zøetelnì se v tomto smìru vyèlenily dvì skupiny respondentù, a sice osoby do 30 let vìku na stranì jedné a osoby nad 50 let vìku na stranì druhé. (Tabulka 2.) 3/3Názory na péèi o uživatele a podporu zdravého životního stylu Podle názoru témìø pìtiny respondentù (18 %) je péèe poskytovaná uživatelùm nelegálních drog v jejich kraji na dostateèné úrovni a ètvrtina (25 %) ji hodnotí jako spíše dostateènou. Pøevažující spokojenost s regionální péèí o uživatele drog tedy vyjádøilo 43 % respondentù. Více než ètvrtina dotázaných si naopak myslí, že péèe poskytovaná uživatelùm je nedostateèná (9 %) nebo spíše nedostateèná (18 %). Témìø tøetina respondentù (30 %) nezaujala k otázce žádné stanovisko. O téma tedy zøejmì nemají zájem, nebo nedisponují dostateènými informacemi, aby aktuální stav dovedli posoudit. Prùzkum zkoumal též vnímání úrovnì protidrogové prevence v ÈR, a to formou dotazu na podporu zdravého životního stylu bez drog na národní úrovni. Necelá polovina (44 %) respondentù hodnotí úroveò podpory zdravého životního stylu bez drog v ÈR jako dostateènou. Identický podíl respondentù má na úroveò podpory zdravého životního stylu opaèný názor (44 %). Na položenou otázku v tomto pøípadì neodpovìdìlo 13 % dotázaných. Jako zajímavé se mùže jevit, že signifikantnì èastìji hodnotili pozitivnì podporu zdravého životního stylu respondenti, kteøí deklarovali v posledním roce užití nìkteré nelegální drogy (19 % dostateèná, 36 % spíše dostateèná), naopak respondenti bez zkušenosti s nelegální drogou v posledním roce mìli negativnìjší názor (29 % spíše nedostateèná, 16 % nedostateèná). 3/4Vnímaná informovanost o drogové problematice Pro náležitou interpretaci zjištìných názorù veøejnosti na vybrané aspekty drogové problematiky je dùležité vìdìt, nakolik se respondenti sami cítí být o této oblasti informováni. Prùzkum proto mapoval i pocit informovanosti respondentù o rùzných tématech týkajících se dùsledkù užívání drog, drogové scény a realizovaných protidrogových opatøení. Více než tøi ètvrtiny (78 %) dotázaných mají pocit, že disponují dostatkem informací o zdravotních rizicích spojených s užíváním drog, a stejný podíl respondentù se cítí být dostateènì informován o negativních spoleèenských dopadech užívání drog. O tom, které drogy se v ÈR užívají,mápodle vlastního názoru pøehled zhruba polovina dotázaných a necelá polovina se cítí být dostateènì informována o tom, jak je užívání drog v ÈR rozšíøeno. Témìø polovina respondentù také deklarovala, že má dostatek informací o právních dùsledcích neoprávnìné výroby, držení a distribuce drog. Informacemi o léèbì závislosti na drogách disponuje podle svých slov v dostateèné míøe 42 % dotázaných. Pøibližnì tøetina respondentù (35 %) se domnívá, že disponuje 306 ZEMAN, P., TRÁVNÍÈKOVÁ, I., ŠTEFUNKOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 3 / Table 3 Vnímaná informovanost obèanù o drogové problematice (v %) Perceived awareness of citizens concerning drug-related issues (%) Domníváte se, že máte dostatek informací Rozhodnì nebo spíše ano Rozhodnì nebo spíše ne Neví, Neuvedl/a Celkem o právních dùsledcích neoprávnìné výroby, držení a distribuce drog o èinnosti krajských a místních protidrogových koordinátorù o preventivních opatøeních, jež mají zabránit tomu, aby lidé drogy užívali 46,5 48,7 4,8 100,0 18,2 75,0 6,8 100,0 35,3 59,5 5,2 100,0 o léèbì závislosti na drogách 41,1 54,9 4,0 100,0 o službách pro uživatele drog v terénu, jako jsou programy výmìny injekèních støíkaèek 31,6 63,1 5,4 100,0 o poradenských službách pro uživatele drog 30,4 64,5 5,1 100,0 o tom, jak je užívání drog v ÈR rozšíøeno 42,5 53,8 3,7 100,0 o tom, které drogy se v ÈR užívají 51,1 45,7 3,2 100,0 o negativních spoleèenských dopadech užívání drog 78,0 20,4 1,6 100,0 o zdravotních rizicích spojených s užíváním drog 77,8 20,8 1,4 100,0 dostatkem informací o preventivních opatøeních, jež mají zabránit tomu, aby lidé drogy užívali. O poradenských službách pro uživatele drog, resp. o službách pro uživatele drog v terénu pociťuje dostatek informací jen necelá tøetina respondentù. Nejhùøe ze všech nabídnutých témat se respondenti cítí být informováni o èinnosti krajských a místních protidrogových koordinátorù, o které má podle vlastních slov dost informací jen necelá pìtina dotázaných. Výsledky shrnuje tabulka 3. 3/5Preferovaná osobní reakce na konfrontaci s drogovým problémem Pøedmìtem prùzkumu byla i potenciální reakce obèanù na situaci, když by zjistili, že nìkterá z jim blízkých osob sama drogy užívá. Nejvìtší èást (35 %) dotázaných by se snažila øešit danou situaci osobnì, pøípadnì necelá ètvrtina ve spolupráci s protidrogovou poradnou. Pomìrnì vysoký podíl respondentù (14 %) by vùbec nevìdìl, co dìlat, a 8%dotázaných by zámìrnì nepodniklo nic. Pomoc praktického lékaøe by vyhledalo 8 % dotázaných, 6 % by se svìøilo policii a 3 % by vìc oznámila ve škole èi na pracovišti uživatele. Obdobnì byla zkoumána potenciální reakce obèanù na situaci, kdy by chtìl nìkdo z jejich blízkých pøestat s užíváním drog a obrátil se na nì se žádostí o radu èi pomoc (Tabulka 4). Naprostá vìtšina dotázaných (92 %) by se s ukonèením užívání drog snažila žadateli pomoci a jen 8%znich by nevìdìlo, kam se pro pomoc obrátit. Pouze 8 % respondentù by jakoukoli pomoc poskytnout odmítlo. Zhruba tøetina obèanù by doporuèila pomoc protidrogové poradny, témìø pìtina respondentù by navrhla pomoc lékaøe specialisty a pøi hranici 10 % se objevily ještì varianty kontaktního centra a specializované nestátní neziskové organizace. Výsledky prùzkumu nicménì ukazují, že o konkrétních možnostech pomoci uživatelùm drog v místì bydlištì nemají obèané vždy dostateèné informace. Pouze 24 % ze všech dotázaných zná ve svém okolí konkrétní zaøízení, kam se mohou uživatelé drog se žádostí o poskytnutí pomoci obrátit. 3/6Postoj k možnosti využití konopí k léèebným úèelùm Závìreèná èást prùzkumu se zabývala aktuální problematikou využívání rostliny konopí k léèebným úèelùm. K výrazné vìtšinì obèanù (87 %) se již informace, že užívání rostliny konopí mùže mít léèebné úèinky, dostala. Èeši jsou k možnosti využívání rostliny konopí pro léèebné úèely pomìrnì vstøícní. Tuto možnost pøipouští témìø 70 % dotázaných, a to 27 % i bez nutnosti dalšího výzkumu v této oblasti a 42 % za podmínky, že výzkum léèebné úèinky rostliny konopí dostateènì potvrdí. Zhruba 14 % obèanù se vyslovilo proti možnosti využívání rostliny konopí pro léèebné úèely. Pomìrnì velká (17 %) skupina dotázaných na tento problém zøejmì nemá vyhranìný názor. 4 ZÁVÌR A DISKUSE Jednou z možností jak porozumìt problému drog je pochopit, jak na tento jev reaguje spoleènost, tj. jak je v dané spoleènosti problém drog konceptualizován, resp. definován, diskutován a prezentován (Radimecký, 2006). Prùzkum IKSP_D2010, jehož nìkteré základní výsledky èlánek shrnuje, mìl za cíl pøinést poznatky o znalostech a postojích èeských obèanù v nìkterých oblastech drogové problematiky, které výzkumný tým pokládá za zásadní èi aktuální a jimž se ZNALOSTI, NÁZORY A POSTOJE OBÈANÙ V OBLASTI DROGOVÉ PROBLEMATIKY 307
Tabulka 4 / Table 4 Kdyby nìkdo z vašich blízkých chtìl pøestat s užíváním drog a požádal vás o pomoc, co byste mu doporuèil/a nejdøíve? If any of your family members, friends, etc. wanted to stop using drugs and asked you for help, what would be the first thing you would recommend them to do? Poèet % Nic, tento problém si musí každý vyøešit sám 169 8,3 Doporuèil/a bych mu obrátit se na nìkterou nestátní neziskovou organizaci, zamìøenou na pomoc uživatelùm drog 178 8,7 Doporuèil/a bych mu pomoc kontaktního centra 217 10,6 Doporuèil/a bych mu pomoc protidrogové poradny 647 31,7 Doporuèil/a bych mu pomoc lékaøe specialisty (psychiatra, psychologa) 387 18,9 Doporuèil/a bych mu pomoc protidrogového koordinátora 106 5,2 Doporuèil/a bych mu pomoc faráøe èi jiného duchovního 23 1,1 Doporuèil/a bych mu, aby zavolal na linku dùvìry 120 5,9 Doporuèil/a bych mu jinou pomoc 37 1,8 Nevìdìl/a bych, co mu doporuèit 160 7,8 Celkem 2044 100 dosavadní výzkumy veøejného mínìní v ÈR pøíliš nevìnovaly. Tím by mìl pøispìt k doplnìní dosavadních znalostí o názorech èeské veøejnosti ohlednì konzumace návykových látek (zejména tzv. nelegálních) a pøístupù k jejímu snižování. 4/1Co formuje názory obèanù v oblasti drogové problematiky? Pøi interpretaci výsledkù jakéhokoli prùzkumu veøejného mínìní je tøeba mít neustále na pamìti slabiny a možná úskalí tohoto typu šetøení, jež jsou v odborné literatuøe dùkladnì popsány (Viki, 2009). Allen (2003) pøi popisu vztahu mezi tvorbou a realizací urèité politiky a veøejným mínìním uvádí, že dochází ke komedii plné omylù, kdy politika a praxe nejsou založeny na náležitém pochopení veøejného mínìní, a zároveò veøejné mínìní nevychází z náležitého pochopení politiky a praxe. Z døívìjších prùzkumù veøejného mínìní nicménì vyplývá, že výrazná vìtšina èeských obèanù vnímá užívání drog na celostátní úrovni jako problém (CVVM, 2010). Výsledky našeho prùzkumu mohou posloužit mj. k ovìøení, zda má tento zdánlivì silný postoj èeské veøejnosti oporu v osobních zkušenostech a znalostech obyvatel. Užití jakékoli nelegální drogy v posledních 12 mìsících pøipustila necelá desetina respondentù. Více než tøetina dotázaných zaznamenala v posledním roce v okolí svého bydlištì užívání drog na veøejnosti a necelá pìtina ve stejném období zaznamenala tamtéž veøejný prodej drog; není asi pøekvapením, že si obou uvedených jevù významnì více všímaly právì osoby pøiznávající užití nelegální drogy. Naproti tomu témìø polovinu respondentù obtìžuje, když se setkají s užíváním drog na veøejnosti (pøitom tøetina obèanù se s nìèím takovým dosud nesetkala), a zkušenost s prodejem drog na veøejnosti obtìžuje cca 40 % dotázaných (s tímto jevem se dosud nesetkala témìø polovina úèastníkù prùzkumu). Je tedy patrné, že obèany kontakt s uvedenými formami chování obtìžuje bez ohledu na to, zda se s nimi shledávají pøímo v místì svého bydlištì. Souhrnnì tuto skuteènost vyjadøuje zjištìní, že více než tøi ètvrtiny respondentù, kteøí se s užíváním, resp. prodejem drog na veøejnosti již nìkdy setkali, toto setkání obtìžovalo. 4/2Skuteèné znalosti, subjektivní informovanost a výsledné postoje Shrnutí výsledkù prùzkumù veøejného mínìní zkoumajících postoje èeských obèanù k užívání a uživatelùm návykových látek (Zeman et al., 2011, pp. 63 69) naznaèuje, že je èeská spoleènost velmi tolerantní k užívání (i pravidelnému) alkoholu a tabáku, naopak užívání nelegálních drog nepokládá vìtšina populace za pøijatelné. V otázce pøístupu k uživatelùm jsou obèané vcelku rovnomìrnì rozdìleni na zastánce preventivnì rehabilitaèního pøístupu a represivnì punitivního pøístupu. Nelze tedy tvrdit, že by veøejnost zastávala v této oblasti extrémnì liberální, èi naopak represivní postoje. V této souvislosti je také vhodné upozornit na vliv informovanosti obèanù na míru punitivity, kterou vyjadøují jejich názory a postoje. Jak napø. pøipomíná Green (2006), výzkum již po desetiletí ukazuje, že je-li veøejnost informovanìjší, je ménì punitivní, než politici zpravidla tvrdí, a je v oblasti zloèinu a trestu znaènì rozpolcená chce pachatele jak trestat, tak je i napravovat, odsuzuje jednotlivce za páchání trestné èinnosti, ale odsuzuje i jejich sociální podmínky, chce pachatele nechat shnít ve vìzení, ale i pøedcházet jejich recidivì (p. 132). Toto tvrzení lze aplikovat na oblast sociálnì patologických jevù obecnì. Pokud jde o skuteèné znalosti sledovaných aspektù drogové problematiky, prùzkum zjistil, že se lépe v daném tématu orientují obèané s vyšším vzdìláním, ve vìku mezi 308 ZEMAN, P., TRÁVNÍÈKOVÁ, I., ŠTEFUNKOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE 20 a 50 lety a ti z vysokopøíjmových domácností. Naopak zøetelnì menší znalost problematiky projevovali respondenti nad 60 let vìku a mladiství. Celkovì však jsou znalosti obèanù ohlednì vybraných problémù sotva prùmìrné. To se projevilo jak u vìdomostních otázek, tak i u tìch, kde mìli respondenti vyjádøit svùj názor a kde èasto znaèná èást z nich zvolila odpovìï nevím èi neodpovìdìla vùbec. Odpovìdi na otázky týkající se vnímané (subjektivní) informovanosti respondentù naznaèují, že si jsou deficitu informací na své stranì vìdomi a jsou ochotni jej pøiznat. Domnívají se, že mají dostatek informací o zdravotních i sociálních rizicích spojených s užíváním drog, èásteènì i o situaci na drogové scénì, ovšem z celé škály opatøení a složek èeské protidrogové politiky deklarují výraznìjší informovanost snad jen o oblasti postihu neoprávnìného nakládání s nelegálními drogami. Uživatelé nelegálních drog se celkovì cítí v této oblasti informovanìjší než zbytek populace, ovšem jejich skuteèné znalosti tomuto pocitu pøíliš neodpovídají. Pøi pøímé konfrontaci s drogovým problémem na stranì blízké osoby by obèané až na malou èást z nich podle vlastního vyjádøení nezùstávali pasivní a øešení by se snažili hledat, ať už vlastními silami, nebo s pomocí odborníkù, institucí èi jiných autorit. Nicménì nikoliv bezvýznamná èást dotázaných pøipustila, že by si v takové situaci nevìdìla rady, a to pøestože konstrukce pøíslušných otázek, kdy byly respondentùm nabízeny rùzné možnosti reakce, mohla svádìt prostì k výbìru jedné z možností. S tím souvisí i zjištìní, že jen ètvrtina obèanù zná ve svém okolí konkrétní zaøízení poskytující služby uživatelùm drog. Pokud jde o postoje k možnosti využití konopí k léèebným úèelùm, prùzkum zjistil, že èeská veøejnost již uvedené téma zaznamenala a z velké èásti tuto možnost podporuje. Její podpora je však do znaèné míry podmínìna pøesvìdèivostí vìdeckých argumentù pro využívání konopí k daným úèelùm. 4/3Možné implikace pro tvorbu a realizaci protidrogové politiky Pøi celkovém pohledu na výsledky prùzkumu je v kontextu poznatkù z již døíve provedených šetøení k tomuto tématu možno dovodit závìr, že postoje obèanù k užívání a uživatelùm nelegálních drog (na rozdíl od alkoholu a tabáku) neovlivòují pøedevším jejich vlastní zkušenosti èi znalosti problematiky. Pro znaènou èást populace se zøejmì jedná o téma nikoliv prioritní, které ji nijak bezprostøednì nezasahuje. Je proto pøirozenì více ochotna pøijímat o nìm informace povrchní, zjednodušené a spíše ve formì vedlejších sdìlení v rámci hlavní sledované oblasti (napø. obèané zajímající se o problematiku kriminality zaznamenají pøi sledování zpráv o ní i nìkteré informace o drogách, resp. kriminalitì související s drogami). Atraktivita tématu drog pro obèany (tento poznatek vyplynul pøedevším ze Zprávy o prùbìhu dotazování, která zachycuje hodnocení prùbìhu terénní fáze prùzkumu ze strany respondentù a tazatelù) je tedy možná spíše dùsledkem typu informací a pøíbìhù z oblasti drogové problematiky, které se k nim dostanou. Patrnì nepøekvapí, že mezi tìmito zprávami budou informace napø. o èinnosti protidrogových koordinátorù, o drogových poradnách a o prevenci spíše výjimkou. Dùsledkem je, že názory a postoje èeské veøejnosti v oblasti užívání návykových látek jsou formovány pøedevším informacemi zamìøenými jednostrannì na negativní èi šokující (a tedy atraktivní) aspekty této složité a komplexní problematiky. Na druhou stranu je drogová problematika skuteènì tématem do znaèné míry odborným a specifickým, a jakkoli je informovanost obèanù v této oblasti zásadní zejména pro oblast prevence a snižování rizik, je otázkou, nakolik jsou podrobné znalosti o opatøeních ke snižování nabídky a poptávky po drogách dùležité pro obèany, kterých se drogový problém osobnì netýká. Za podstatné lze pokládat zjištìní, že v pøípadì osobní konfrontace s tímto problémem by obèané mìli snahu jej øešit, ale ne vždy mají pøedstavu o tom, kde konkrétnì by o pomoc mohli požádat. Patrnì by proto bylo vhodné se pøi realizaci informaèních a osvìtových aktivit v rámci protidrogové politiky více zamìøit na dostupnost informací o konkrétních zaøízeních (státních i nestátních) poskytujících uživatelùm drog služby v jednotlivých regionech, a to tak, aby obèané buï pøímo znali takové zaøízení ve svém okolí (regionu), nebo vìdìli, jak je v pøípadì potøeby najdou. Implikace výsledkù prùzkumu IKSP_D2010 pro tvorbu a realizaci protidrogové politiky ÈR je možno skuteènì spatøovat pøedevším v oblasti poskytování informací o drogové problematice obèanùm, pøièemž je lze shrnout následovnì: tìm, kteøí mají o takové informace zájem, je dodávat v pøístupné formì, dostateèném rozsahu a kvalitì, odpovídající aktuálnímu stavu vìdeckých poznatkù, a obèanùm, které tato problematika nezajímá, poskytnout nezbytné informaèní minimum (prevence, snižování rizik), a vytvoøit mezi nimi povìdomí o tom, kde pøíslušné další informace nalézt, budou-li je potøebovat. ZNALOSTI, NÁZORY A POSTOJE OBÈANÙ V OBLASTI DROGOVÉ PROBLEMATIKY 309
LITERATURA / REFERENCES Allen, R. (2003). There must be some way of dealing with kids: Young offenders, public attitudes and policy change. Youth Justice, 2003, no. 2, 3 13. CVVM. (2010). Názory obèanù na drogy. Tisková zpráva ze dne 12. 7. 2010. Centrum pro výzkum veøejného mínìní, Sociologický ústav AV ÈR. (citace 4-4-2011). Pøístupno z http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101047s_ob 100712.pdf. Green, D. A. (2006). Public opinion versus public judgment about crime. British Journal of Criminology. 46(1), 131 154. Mravèík et al. (2011). Výroèní zpráva o stavu ve vìcech drog v Èeské republice v roce 2010. Praha: Úøad vlády Èeské republiky. Radimecký, J. (2006). Hodnocení drogové politiky. (citace 29-3-2011). Pøístupno z http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/90/202/hodnoceni -drogove-politiky. Viki, G. T. (2009) Achieving accurate assessment of attitudes toward the criminal justice system methodological issues. In J. L. Wood, T. A. Gannon (eds.), Public Opinion and Criminal Justice (pp. 96 119). Cullompton: Willan Publishing. Wood, J. L. (2009). Why public opinion of the criminal justice systém is important. In J. L. Wood, T. A. Gannon (eds.), Public Opinion and Criminal Justice (pp. 33 48). Cullompton: Willan Publishing. Zeman, P., Trávníèková, I., Štefunková, M. (2011). Vybrané aspekty drogové problematiky z pohledu obèanù. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. VÝZKUMNÉ METODY A STATISTIKA K N I H Y Walker Ian Výzkumné metody a statistika tvoøí páteø všech psychologických studií, pøesto mùže být jejich osvojování problematické. Ian Walker, který pøednáší psychologii na Univerzitì v Bathu ve Velké Británii, vás pøehlednì a zároveò s humorem provede základními kroky vedení výzkumného projektu, poèínaje jeho naplánováním a analýzou výsledkù konèe. Kniha zpøístupòuje základní témata ve statistice a dokresluje je zajímavými pøíklady a vysvìtleními. Pøedstavuje proto prvotøídní text pro poèáteèní fáze studia statistiky. Grada Publishing, a.s., 164 240, brožovaná vazba, 224 stran, cena 379 Kè, 15,92, ISBN: 978-80-247-3920-5, kat. èíslo 2309. Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 / e-mail: journal@adiktologie.cz / www.adiktologie.cz 310 ZEMAN, P., TRÁVNÍÈKOVÁ, I., ŠTEFUNKOVÁ, M.
Pokraèování ze strany 384. Jak uvádí Huth (1986), nìkteré typy opakovaných publikací jsou oprávnìné a nemìly by být považovány za vìdecké pochybení. Toto platí zejména v pøípadech, kdy díla obsahují velké množství datových souborù, na nichž pracuje více výzkumných pracovníkù na mnoha pracovištích. Èasto spolupracující výzkumní pracovníci do práce zaèlení mìøení týkající se urèité hypotézy nebo metodologie, která by mohla a mìla být prezentována v samostatných èláncích, a to i pøesto, že èlánek prezentuje stejné subjekty, metody, postupy a dokonce i stejná data jako jiné èlánky. Zámìrem takových publikací mùže být zdùraznìní nìkterých klinických poznatkù pro urèitý okruh ètenáøù, zejména pokud byly nejprve otištìny v technicky zamìøeném èasopise, který neumožòoval prezentovat urèitá zjištìní nebo diskusi o lékaøských dopadech. Jinou akceptovatelnou variantou zveøejnìní stejného èlánku, èasto v jeho plném znìní, je otištìní ve dvou rùzných jazycích. Je rovnìž pøijatelné opìtovnì publikovat myšlenky, data nebo poznatky z pøehledù, pokud šéfredaktoøi èasopisù èi vydavatelé knih požádají oblíbeného autora, aby k jejich publikaci napsal tematickou recenzi nebo komentáø. Pokud je autor informuje o pøedchozích publikovaných materiálech a v zadaném díle cituje všechny relevantní zprávy, je obecnì pøijatelné, aby byl takový materiál opìtovnì publikován èi aktualizován. Zvláštním pøípadem redundantního publikování je sebeplagiátorství. Podle Griffina (1991) k tomuto dochází, když autor opakovanì používá text z døíve publikovaných prací zpùsobem, který øádnì neuvádí zdroj a jeho vlastníka. Vlastníkem rozumíme osobu nebo organizaci, která disponuje autorskými právy (definice viz schéma 11.2), což èasto bývá vydavatel pøedchozí verze vypùjèeného textu, nikoli pùvodní autor. Tento problém obvykle nastává, když autoøi opakovanì použijí text z pøehledu literatury nebo èást èlánku popisující metody ve zcela shodném znìní, pøípadnì jako citaci pùvodního textu. Na rozdíl od opakovaného použití nebo opakovaného vydání pùvodních dat, je sebeplagiátorství spíše výsledkem lenosti než nepoctivosti. Mùže to být taky forma prosazování sebe sama. Dùsledky Pokud duplicitním publikováním dojde k porušení autorských práv, mùže to autorovi pøinést pokárání, stáhnutí èlánku a nebo omluvu šéfredaktorùm pøíslušných èasopisù a vydavatelùm. Pokud je šéfredaktorùm nepøíjemné zveøejòovat odvolání, mùže to vést k pøijetí politiky a pøedpisù, které kladou zvýšenou zátìž i na poctivé autory, kteøí pravidla dodržují. A pokud se pøípady takového vìdeckého pochybení dostanou na veøejnost, negativnì se to odrazí na dobrém jménì vìdeckých pracovníkù a jejich dìl. Obecnì platí, že autor nesmí opakovanì použít již otištìný materiál, pokud práva k nìmu patøí vydavateli, což je bìžná praxe u vìtšiny èlánkù zveøejòovaných ve vìdeckých èasopisech. Pøetištìní více než jedné èi dvou doslovných vìt bez øádného uvedení zdroje mùže vést k porušení autorských práv a zákonným sankcím, i když v pøípadech drobného porušení autorských práv se toto objevuje zøídka. Šéfredaktoøi obvykle nepovažují drobné výpùjèky za velký problém, pokud však recenzent odhalí sebeplagiátorství ve vìtším rozsahu, mùže šéfredaktor èlánek odmítnout. Nicménì èím více autorù opìtovnì používá text bez øádného ocitování èi odkazu, tím spíše riskují negativní dùsledky od šéfredaktorù a vydavatelù, které mohou mít formu napomenutí, ale i soudní žaloby za porušení autorských práv. Prevence Autoøi pøekrývajících se pojednání by byli velmi nedbalí, kdyby necitovali své døíve publikované práce (diskuse na toto téma viz Jerrells, 2001). Existuje-li jakákoli pravdìpodobnost, že dojde k opakovanému publikování, autoøi musejí šéfredaktory uvìdomit a vysvìtlit souvislost mezi stávajícím dílem a díly pøedcházejícími. V ideálním pøípadì autor pøedloží šéfredaktorovi všechna související díla spolu s vysvìtlením pøípadného pøekrytí a dùvodù pro vypracování nové zprávy. Za druhé musejí veškeré verze souvisejících dìl obsahovat odpovídající citace a úplné odkazy na související práce, aby ètenáøi a redaktoøi mohli posoudit smysl opakování a pøekrytí. Toto se vztahuje i na citace k opakovanì otištìným obrázkùm a tabulkám nebo obrázkùm a tabulkám upraveným z jiných èasopisù. Publikování stejného díla ve dvou odlišných jazycích je pøijatelné v pøípadech, kdy šéfredaktoøi obou èasopisù vyjádøí svùj souhlas a kdy druhá verze cituje pøedchozí verzi jako prvotní publikaci. Pokud jde o sebeplagiátorství, krátké citace z døíve publikovaného èlánku dejte do uvozovek a citujte pùvodní verzi. Chcete-li reprodukovat rozsáhlejší èásti, musíte zažádat o svolení vydavatele èi jiného držitele autorských práv. Je-li tøeba zopakovat informace obsažené již v døíve publikovaném pøehledu literatury nebo sekci Metody, je lepší upravit znìní jednotlivých vìt a odkázat ètenáøe na odpovídající zdroje døíve publikovaných materiálù (napø. jak o tom pojednávala pøedchozí zpráva [Bloggins, 1899] ). Pokraèování na stranì 322. 311
ORIGINAL ARTICLE Basic Characteristics of Substance-addicted Patients Primary Families in Comparison with a Control Group KUKLOVÁ, M. Èervený Dvùr Psychiatric Hospital, Czech Republic Citation: Kuklová, M. (2012). Srovnání základních charakteristik pùvodních rodin pacientù závislých na návykových látkách s kontrolní skupinou. Adiktologie, (12)4, 312 322. OBJECTIVES: This retrospective investigation compared the characteristics of the primary families of patients diagnosed with drug or alcohol addiction and the primary families of people who do not suffer from this condition. The research focused on six specific family-related areas: family completeness and material resources, the quality of emotional relationships, parenting styles and methods, CAN syndrome, lifestyle and interest in the child, and the rate of substance addiction among other members of the families under study. METHODS AND RESULTS: Quantitative research comparing a group of addicted clients with a group of people without an addiction. The group of addicted clients comprised 101 members and the group of people without an addiction had 56 members. The research was performed by means of a questionnaire investigation. The level of significant difference was 5%. The results confirmed the hypothesis that the primary family has an important influence on the development of a child and the dysfunctioning of the family may be one of the risk factors for the development of substance addiction. The research identified several key areas in which the group of addicted patients and the group of people without an addiction showed dramatic differences and may thus be considered significant. They included: incompleteness of families and the absence of male role models, being raised by the mother only, poorer quality of emotional relationships, higher rates of physical, psychological, and sexual violence in families, a higher rate of occurrence of substance addiction among the next of kin, and the more frequent use of corporal punishment. DISCUSSION: The dysfunctioning of the primary family may be one of the risk factors for substance addiction, although there are many other areas that have an impact on this process (such as peer groups, society, genetic factors, lifestyle, the vulnerability and temperament of each personality, the availability of both legal and illegal drugs, and individual protective factors). KEY WORDS: SUBSTANCE ADDICTION PRIMARY FAMILY QUANTITATIVE RESEARCH QUESTIONNAIRE INVESTIGATION COMPARISON OF STUDY AND CONTROL GROUPS Submitted: 10 / JULY / 2011 Accepted: 5 / NOVEMBER / 2012 Address for correspondence: Marie Kuklová, MD / kuklova.dr@seznam.cz / Èervený Dvùr Psychiatric Hospital, Èervený Dvùr 1, 381 01 Èeský Krumlov, Czech Republic 312
PÙVODNÍ PRÁCE Srovnání základních charakteristik pùvodních rodin pacientù závislých na návykových látkách s kontrolní skupinou KUKLOVÁ, M. Psychiatrická léèebna Èervený Dvùr Citace: Kuklová, M. (2012). Srovnání základních charakteristik pùvodních rodin pacientù závislých na návykových látkách s kontrolní skupinou. Adiktologie, (12)4, 312 322. VÝCHODISKA: Výzkumné retrospektivní šetøení se zabývalo srovnáním charakteristik pùvodních rodin pacientù s diagnostikovaným syndromem závislosti na návykových látkách, eventuálnì syndromem patologického hráèství, s pùvodními rodinami kontrolní skupiny respondentù, u kterých se syndrom závislosti v dospìlém vìku nevyskytuje. Výzkum zahrnoval šest základních oblastí týkajících se rodiny: úplnost rodiny a její ekonomické zajištìní, kvalitu citových vztahù, styl výchovy a prostøedky k ní používané, výskyt psychického nebo fyzického týrání vèetnì sexuálního zneužívání v rodinách, zájem o dítì a životní styl a koneènì výskyt závislosti u ostatních èlenù rodiny. METODY A VÝSLEDKY: Výzkum byl proveden anonymním dotazníkovým šetøením a vyhodnocen kvantitativnì. Srovnání bylo provedeno mezi kontrolní a výzkumnou skupinou, pøièemž za významný byl považován rozdíl 5 % a vyšší. Výzkumná skupina sestávala ze 101 a kontrolní skupina z 56 respondentù. Výsledky výzkumu potvrdily základní hypotézu, že pùvodní rodina má zásadní vliv na vývoj dítìte a její dysfunkce mùže být jedním z rizikových faktorù pro vznik a rozvoj závislosti na návykových látkách. Výzkum odhalil nìkolik základních oblastí, ve kterých se obì skupiny významnì lišily a které by tedy mohly být pokládány za významné: primární rodiny u závislých byly oproti kontrolní skupinì významnì èastìji neúplné, vìtšinou s chybìním mužského vzoru a výraznou dominancí matky. V rodinách se též významnì èastìji vyskytovala závislost u rodièù, prarodièù a blízkých pøíbuzných. Citové vztahy v tìchto rodinách byly významnì èastìji chladné s vyšší frekvencí fyzických trestù ve výchovì a chybìním vyjádøení nìžných citù fyzickou formou. Souèasnì se v tìchto rodinách významnì èastìji vyskytovaly rùzné formy psychického a fyzického násilí, vèetnì sexuálního zneužívání. DISKUSE: Dysfunkce pùvodní rodiny mùže být jedním z rizikových faktorù vzniku a rozvoje závislosti na návykových látkách, nicménì existují další významné oblasti, které tento proces ovlivòují, jako napøíklad: vrstevnické skupiny, genetické faktory, psychická vulnerabilita a temperament jedince, dostupnost návykových látek, platná legislativa, životní styl, protektivní faktory jedince. KLÍÈOVÁ SLOVA: PRIMÁRNÍ RODINA SYNDROM ZÁVISLOSTI KVANTITATIVNÍ VÝZKUM DOTAZNÍKOVÉ ŠETØENÍ SROVNÁNÍ ZKOUMANÉ A KONTROLNÍ SKUPINY Došlo do redakce: 10 / ÈERVENEC / 2011 Pøijato k tisku: 5 / LISTOPAD / 2012 Korespondenèní adresa: MUDr. Marie Kuklová / kuklova.dr@seznam.cz / Psychiatrická léèebna Èervený Dvùr, Èervený Dvùr 1, 381 01 Èeský Krumlov 313
1 VÝCHODISKA Rodina je definována jako základní buòka spoleènosti, která má ústøední vliv na èlovìka. V souèasné dobì se jedná pøedevším o nukleární typ rodiny tvoøený párem rodièù a dìtmi (Sobotková, 2001). Pùvodní, tedy orientaèní rodina poskytuje dítìti nejen základní sociální zkušenost, ale souèasnì na základì její kvality formuje jeho vztah k sobì samému, tedy jeho sebehodnotu. Z pùvodní rodiny si dítì do života odnáší pøesvìdèení o dobré èi zlé povaze svìta a pocit základní dùvìry èi nedùvìry k sobì, svìtu a ostatním lidem. Na základì zkušeností z rodiny orientaèní buduje èlovìk v dospìlosti rodinu vlastní, tzv. prokreaèní (Vágnerová, 2004). Z hlediska pozdìjšího vývoje syndromu závislosti na návykových látkách se považuje za významné nìkolik oblastí ve fungování rodiny. První z nich je úplnost, èi neúplnost rodiny a z toho vyplývající pøítomnost, èi chybìní kvalitních rodièovských vzorù, ať se již jedná o matku jako nositelku emoèního zázemí v rodinì, nebo otce jako tradièního nositele racionality, øádu a pravidel v rodinì (Vymìtal, 1994). Pokud se dotkneme vzorù patologických, v našem pøípadì tedy rodièù trpících závislostí na návykových látkách, tak za silnìjší identifikaèní vzor patologického chování pro dítì se pokládá závislá matka, oproti tomu závislý otec je pøípadem výraznì èastìjším (Doelen et al., 2007). Vzhledem k èasté výchovì pouze matkou se dítì èasto ve výchovì setkává pouze s reakcemi milující matky, aniž by zažilo korektivní pùsobení otce. To mùže následnì vést k nedostateènému kontaktu dítìte s realitou. Další významnou oblastí jsou citové vztahy v rodinì. Pokud rodina naplòuje dobøe svoje bazální funkce a poskytuje kvalitní citové zázemí pro dítì, stává se dobrým základem pro vývoj osobnosti jedince a vytváøí stabilní platformu pro jeho další fungování v životì a vztazích vèetnì zvládání stresové zátìže. Naopak rodina dysfunkèní se mùže negativnì ve vývoji dítìte v rùzné míøe projevit. Pokud se dítì necítí v rodinì dostateènì bezpeèné, nemá k dispozici dostateènì pevnou citovou vazbu k matce nebo jiné zástupné osobì, necítí se cenné a láskyhodné pro ostatní èleny rodiny, není dostateènì oceòováno a akceptováno, dochází u nìj k narušení pocitu sebelásky, sebeúcty a má obvykle potíže s pøijetím sebe sama i ostatních. Takový jedinec považuje svìt spíše za nebezpeèné místo a ostatními lidmi se cítí spíše ohrožen, což znaènì komplikuje jeho pozdìjší zaøazení do spoleènosti. Jako kompenzace pocitu ohrožení se mùže objevit napøíklad agresivita, sklon k užívání psychoaktivních látek nebo jiné sociálnì patologické jevy. Pokud i v pozdìjším vìku pøevládá ve výchovì spíše kritický pøístup než podpora, dochází u dítìte k dalšímu deformování pocitu sebedùvìry, jeho èastìjšímu selhávání v nároèných situacích a tím k další stresové zátìži. V pøípadì fyzického èi psychického týrání dítìte vèetnì sexuálního zneužívání v rodinì (CAN syndrom) dochází k tìžkému poškození vývoje osobnosti dítìte, a to pøedevším v emoèní oblasti. Dítì je tìžce traumatizováno a jeho vývoj je významnì ohrožen. Následkem je èasto citová deprivace dítìte, jeho vìtší psychická vulnerabilita, nedostateèná sebedùvìra a sebeúcta, problémy v navazování blízkých vztahù, hostilita, agresivita a vyšší výskyt sociálnì patologických jevù vèetnì zneužívání psychoaktivních látek jako cesty vyrovnávání se s traumatem. Èastá je též psychiatrická komorbidita (poruchy osobnosti, panická porucha, posttraumatická stresová porucha aj.) vèetnì suicidiálního jednání u takto postižených dìtí. Dle americké studie (Meade et al., 2009) zabývající se vlivem fyzického a sexuálního zneužívání dìtí na jejich pozdìjší rizikové chování (sexuální promiskuita, HIV, návykové látky) není však zážitek nìjaké formy zneužívání v dìtství pøímým prediktivním faktorem pro pozdìjší èastìjší zneužívání návykových látek. Spíše se zdá, že zneužití v dìtství je významným rizikovým faktorem pro další traumatizaci sexuálním nebo fyzickým násilím v dospìlosti. To se posléze stává pøíèinou zneužívání návykových látek a dalšího rizikového chování (prostituce, promiskuita, pohlavní infekce apod.) u postižených jedincù. Podobnì hodnotí situaci i Kudrle (2003), který dává poèátek zneužívání návykových látek do souvislosti s obdobím puberty a dospívání, kdy se oslabuje integrativní funkce ega a do vìdomí prostupují dosud potlaèené èi disociované traumatické zážitky z minulosti. Dospívající náhle zažívá pocit ztráty kontroly nad svým prožíváním a hledá zpùsob, jak bolestné prožitky z minulosti potlaèit ještì dùraznìji, tehdy pøicházejí psychoaktivní látky se svojí schopností otupit pøirozené emoce a nastolit alespoò doèasnì pocit pseudokontroly nad situací a prožíváním. Pozdìji však dochází k opìtné traumatizaci závislého jedince životem se závislostí (násilí, problematické intimní vztahy, kriminalita, i.v. aplikace drog apod.) a tím k potvrzení pùvodního pøesvìdèení jedince o negativní povaze svìta. Kruh traumatu, závislosti a retraumatizace životem se závislostí se tím uzavírá. Další oblastí dùležitou pro vývoj dítìte v rodinì je zpùsob výchovy a volba výchovných prostøedkù. Je dùležité se zmínit, že v souèasné dobì se za optimální pøístup k výchovì v rodinì považuje styl demokratický, který ctí individualitu dítìte pøi souèasném zachování autority rodièe. Styl autoritativní oproti tomu zdùrazòuje poslušnost autoritì a styl liberální naopak svobodu rozhodování dítìte bez ohledu na jeho reálné kompetence, minimální požadavky na nìj kladené a nedostateènou zpìtnou kontrolu. Výchovné prostøedky by vždy mìly být voleny adekvátnì k vìku dítìte. Od pøevažující výchovy odmìnou a trestem v nižším vìku dítìte pøes kontinuální výchovu napodobováním vzorù až po ve vyšším vìku pøevažující výchovu vysvìtlením. Co se týèe výchovných prostøedkù, je tøeba se zmínit o používání fyzických trestù. Oproti všeobecnì rozšíøenému názoru, že fyzické tresty zvyšují frustraèní kapacitu dítìte 314 KUKLOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE do budoucnosti, opak je pravdou. Èasté a kruté tìlesné tresty naopak vedou k odchylnému vývoji osobnosti dítìte, který se manifestuje pøedevším oslabením zábran a nedostateèným vývojem vyšších altruistických citù. V praxi mají tito jedinci problémy s nedostatkem vùle, agresivitou, impulzivitou a snahou o rychlé uspokojení potøeb, což je èiní náchylnìjší nejen ke zneužívání psychoaktivních látek, ale i k dalším sociálnì patologickým jevùm (Hort, Hrdlièka, Kocourková, 2000). V rodinách závislých se též èasto setkáváme s nejasnì vymezenými nebo chaotickými mezigeneraèními hranicemi. Prarodièe èasto nepøimìøenì zasahují do bìhu mladé rodiny. Extrémním pøípadem narušení mezigeneraèní hranice je sexuální zneužívání dítìte. Mezi další problémy v rodinách ohrožených závislostí patøí nedostateèné nebo naopak excesívní vyjadøování vzteku. Od vzteku jako zakázané emoce ohrožující rodinu rozpadem až po brachiální násilí v rodinách. Èasto se v rodinách vyskytuje závislost dítìte jako takzvaný žádoucí prvek, který odvádí pozornost napøíklad od dlouhodobì neøešených problémù mezi partnery nebo prostì jen oddaluje nebezpeèí osamostatnìní se dítìte (Hajný, 2003). V tìchto rodinách je též èastý výskyt syndromu závislosti u dalších èlenù rodiny, kteøí se stávají patologickými identifikaèními vzory pro dítì. Dle výzkumu zabývajícího se zneužíváním alkoholu v adolescenci a èasné dospìlosti (Doelen et al., 2007) má vìtší prediktivní hodnotu z hlediska negativního ovlivnìní vývoje dítìte alkoholismus matky než otce, ale je ménì èastý. Studie též øíká, že genetické faktory ovlivòují spíše èasnìjší start užívání alkoholu, pozdìji se oslabují a vzrùstá vliv faktorù prostøedí, a to pøedevším vrstevnické skupiny. Mezi protektivní faktory z hlediska rizika vzniku závislosti mùžeme naopak zaøadit dostateènou a vìkovì pøimìøenou pozornost rodièù, kvalitní citové vazby v rodinì, rozvíjení kvalitních zájmù dítìte, pravidelnou sportovní aktivitu, bezpeèné prostøedí pro trávení volného èasu. Dùležité je též pøimìøené zatížení dítìte, jeho oceòování a podpora pøi respektování jeho reálných možností. Rodièe by mìli v rodinì fungovat též jako vzor pro chování k návykovým látkám, ale i napøíklad pro chování spoleèenské vèetnì výbìru kvalitních pøátel a kvalitního trávení volného èasu. Dítì napodobuje jak zpùsob chování a komunikace mezi partnery, tak zpùsob zvládání konfliktù a problémových situací. Výrazný je též význam vrstevnické skupiny, se kterou se dítì identifikuje, její hodnoty, životní styl jejích èlenù a postoj k návykovým látkám (Nešpor, 2001). 2 CÍLE VÝZKUMU A ZÁKLADNÍ HYPOTÉZA Výzkum byl zamìøen na srovnání charakteristik pùvodních rodin pacientù se závislostí na návykových látkách s kontrolní skupinou rodin, kde syndrom závislosti u dìtí v tìchto rodinách vychovávaných nevznikl. Cílem výzkumu bylo srovnat jednotlivé znaky pùvodních rodin respondentù ve výzkumném a kontrolním vzorku a identifikovat oblasti významné pro vznik a rozvoj závislosti na návykových látkách a eventuálnì i faktory v této oblasti protektivní. Základní hypotéza: Pùvodní rodina významnì ovlivòuje svými rùznými aspekty pravdìpodobnost vzniku a rozvoje závislosti u dìtí v ní vychovávaných. Mezi specificky zkoumané oblasti v rodinì patøily: (specifické hypotézy pro jednotlivé oblasti): 1/ Úplnost rodiny: Závislí klienti èastìji vyrùstali v neúplných rodinách. 2/ Materiální zabezpeèení: Závislí klienti vyrùstali v horších materiálních podmínkách. 3/ Kvalita citových vztahù v rodinì: Citové vztahy v rodinách závislých klientù byly ménì kvalitní. 4/ Styl výchovy vèetnì pøevládajících výchovných prostøedkù: V rodinách závislých klientù pøevládal autoritativní styl výchovy, byly èastìji užívány fyzické tresty, pøevládala kritika a byl kladen nadmìrný význam školnímu prospìchu. 5/ Výskyt týrání a zneužívání v dìtství: V rodinách závislých klientù se èastìji vyskytovalo fyzické, psychické a sexuální násilí. 6/ Životní styl vèetnì zájmu rodièù o dítì: Rodièe závislých klientù se nevìnovali svým dìtem dostateènì. 7/ Výskyt závislosti u èlenù rodiny: V rodinách závislých klientù se èastìji vyskytovali závislí rodièe a pøíbuzní. 3 METODIKA Jednalo se o výzkumné šetøení ex post facto provedené dotazníkovou metodou ve výzkumné a kontrolní skupinì (popisnì explanaèní typ výzkumu) v Psychiatrické léèebnì Èervený Dvùr v lednu 2010 u všech aktuálnì hospitalizovaných dospìlých pacientù s diagnostikovaným syndromem závislosti na návykové látce nebo jejich kombinaci (alkohol, opiáty, psychostimulancia, BZD, syndrom patologického hráèství). Poèet respondentù ve výzkumné skupinì byl 101. Kontrolní skupina byla vytvoøena z dospìlých pacientù aktuálnì hospitalizovaných v nemocnici v Èeském Krumlovì na tøech rùzných oddìleních (interní, chirurgie, oddìlení následné péèe). Poèet respondentù v kontrolní skupinì byl 56. Nezávisle promìnná: pøítomnost nebo nepøítomnost syndromu závislosti u jedince. Závisle promìnné: úplnost rodiny, kvalita citových vztahù, styl výchovy, pøítomnost nebo nepøítomnost týrání a zneužívání dítìte, materiální zabezpeèení, zájem rodièù o dítì, životní styl. Srovnání probíhalo pøedevším mezi kontrolní a zkoumanou skupinou a mezi pohlavími. Za významný rozdíl byla považována hodnota 5 %. (Vztahy jednotlivých závislých promìnných s vìkovými skupinami a hlavními typy závis- SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK PÙVODNÍCH RODIN PACIENTÙ ZÁVISLÝCH 315
Tabulka 1 / Table 1 Základní charakteristika výzkumné skupiny (M. Kuklová) Basic characteristics of the study group (M. Kuklová) Výzkumná skupina n % Pohlaví respondentù Muži 73 72 % Ženy 28 28 % Vìk 18 30 54 54 % 31 45 36 36 % 46 59 11 10 % 60 a více 0 0 % Typ závislosti Alkohol 28 28 % Stimulancia 33 32 % Opiáty 8 8 % BZD 6 6 % Smíšená 26 26 % Celkem 101 100 % losti vzhledem k omezeným poètùm respondentù v jednotlivých skupinách vyhodnocovány nebyly.) Výbìr vzorku byl úplný a byl proveden s dùrazem na co nejvìtší variabilitu nezávislé promìnné (pøítomnost èi nepøítomnost závislosti u dítìte v rodinì vychovávaného). Jednalo se tedy spíše o výbìr úèelový než reprezentativní. Nicménì základní variabilita skupin, co se týèe vìku a pohlaví, zùstala zachována. Byli osloveni všichni aktuálnì hospitalizovaní pacienti v PL Èervený Dvùr i pacienti výše uvedených oddìlení Nemocnice Èeský Krumlov. Dotazník: Výzkumné šetøení bylo realizováno dotazníkovou metodou. Jednalo se o novì vytvoøený dotazník èítající 23 otázek opatøený prùvodním dopisem ohlednì autora, úèelu a cíle výzkumného šetøení. Obsahoval též instrukce ohlednì zpùsobu vyplnìní. Dotazník byl distribuován osobnì s možností klást jakékoli dotazy v rámci snahy o zvýšení motivace respondentù k jeho pravdivému vyplnìní a tím zvýšení validity a reliability výzkumu. Dotazník byl anonymní, sestavený z uzavøených otázek, ať již kategoriálních, nebo škálových. Otevøené otázky sloužily pouze k doplnìní neuvedených variant odpovìdí. Pøed realizací výzkumu byla provedena pilotní studie èítající 10 pacientù a dotazník byl ve sporných èástech pøepracován (srozumitelnost a jednoznaènost otázek i odpovìdí, komplexnost pokrytí dané oblasti výzkumnými otázkami, dostateèný poèet variant odpovìdí u kategoriálních otázek a dostateèná šíøe možnosti odpovìdí u otázek škálových). V dotazníku pro kontrolní skupinu byla uvedena otázka vyluèující aktuální abusus návykových látek, na základì které byly bìhem hodnocení dva dotazníky z kontrolní skupiny vyøazeny. (Formulace vyøazující dotazníkové otázky pro kontrolní skupinu: Máte aktuálnì problémy s nadmìrným pitím alkoholu, užíváním uklidòujících lékù /Diazepam, Neurol, Lexaurin atp./, nebo nelegálních drog /marihuana, pervitin, heroin, )? Ano/Ne.) Návratnost dotazníkù ve výzkumném vzorku byla 94 %, v kontrolním vzorku 75 %. 3 / 1 Základní charakteristika zkoumaného vzorku Muži a ženy starší 18 let ( N 101 ) s diagnostikovaným syndromem závislosti na návykové látce (opioidy, pervitin, alkohol, BZD, polymorfní závislost), eventuálnì se základní diagnózou syndromu patologického hráèství, aktuálnì v dobì administrace a sbìru dotazníkù hospitalizovaní v PL Èervený Dvùr. Pohlavní rozložení: 72 % mužù (N 73), 28 % žen (N 28). Vìkové složení: 90 % respondentù výzkumné skupiny ve vìkové skupinì 18 45 let. (Tabulka 1.) 3/2Základní charakteristika kontrolního vzorku Všichni muži a ženy starší 18 let (N 56) bez aktuálních problémù s návykovými látkami hospitalizovaní v dobì administrace a sbìru dotazníkù na tøech rùzných oddìleních (interní, chirurgie, oddìlení následné péèe) Nemocnice Èeský Krumlov. Vìkové rozložení: 64 % respondentù kontrolní skupiny bylo starších 46 let. Co se týèe pohlaví, bylo ve skupinì 46 % mužù (N 26) a 54 % žen (N 30). (Tabulka 2.) Analýza dat: Výzkum byl vyhodnocován kvantitativnì. Získané údaje byly zpracovány metodami základní popisné statistiky. Vyhodnoceny byly oddìlenì pro oba zkoumané vzorky a poté bylo provedeno jejich srovnání, pøièemž za významný rozdíl byla považována hodnota 5 %. Uvnitø jednotlivých vzorkù bylo následnì u nìkolika otázek provedeno srovnání obou pohlaví. U nìkterých otázek byly zvlášť 316 KUKLOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 2 / Table 2 Základní charakteristika kontrolní skupiny (M. Kuklová) Basic characteristics of the control group (M. Kuklová) Kontrolní skupina n % Pohlaví respondentù Muži 26 46 % Ženy 30 54 % Vìk 18 30 10 18 % 31 45 10 18 % 46 59 15 27 % 60 a více 21 37 % Celkem 56 100 % porovnávány ženy kontrolní a zkoumané skupiny nebo muži zkoumané a kontrolní skupiny. Etická komise probìhla v prosinci 2009 v PL Èervený Dvùr. V Nemocnici Èeský Krumlov byl dotazník posouzen pøed jeho administrací právnièkou nemocnice. 4 VÝSLEDKY Vzhledem k rozsahu výzkumného šetøení budou uvedena pouze nejvýznamnìjší fakta v jednotlivých zkoumaných oblastech. Co se týèe úplnosti rodiny, bylo zjištìno, že v úplné rodinì vyrùstalo v období dìtství a puberty 63 % (N 64) závislých klientù a klientek. V kontrolní skupinì (KS) se jednalo o 92 % (N 52) respondentù. Zajímavý byl i fakt, že zatímco 20 % (N 20) závislých pacientù bylo vychováváno pouze matkou, v kontrolní skupinì se jednalo pouze o 4 % (N 2) respondentù. Ještì výraznìjší byl rozdíl pøi srovnání skupin žen, kdy žádná žena z kontrolní skupiny nebyla vychovávána pouze matkou a ve skupinì výzkumné se jednalo o 39 % (N 11) závislých žen. (Tabulka 3, tabulka 4.) Tabulka 3 / Table 3 Úplnost rodiny výzkumná skupina (M. Kuklová) Family completeness study group (M. Kuklová) Výzkumná skupina n % Úplná rodina 64 63 % S matkou 20 20 % S otcem 5 5 % Støídavá péèe 3 3 % Jinak 9 9 % Celkem 101 100 % Legenda: úplná rodina klient vyrùstal v dobì dìtství a dospívání v úplné rodinì. S matkou/s otcem: vyrùstal pouze s matkou nebo otcem. Støídavá péèe rodièù, Jinak výchova prarodièi, dìtský domov, adopce apod. Legend: Complete family as a child and adolescent, the client grew up in a complete family. With mother/with father: the client grew up with his/her mother or father only. Alternating child care, Other child in the care of his/her grandparents, children s home, adoption, etc. V otázce materiálního zabezpeèení rodiny se obì skupiny pøíliš nelišily. 98 % (N 93) závislých klientù a 93 % (N 52) respondentù kontrolní skupiny považovalo materiální úroveò v rodinì za dobrou až velmi dobrou. Dokonce vìtší procento závislých pacientù (80 % oproti 57 % v kontrolní skupinì) považovalo materiální úroveò v pùvodní rodinì za velmi dobrou. Tento fakt mùže souviset jak s vìkovým složením skupin, tak se zkresleným zpìtným hodnocením závislých klientù na základì prožitkù materiálního nedostatku bìhem závislosti. Co se týèe dominance rodièù v rodinì, je znatelný vzestup dominance otce v kontrolní skupinì na 40 % (N 22) oproti 30 % (N 30) u závislých klientù a adekvátní pokles dominance matky v kontrolní skupinì o 8 %. Zajímavé je opìt srovnání skupin žen, kdy u závislých klientek je dominance matky uvádìna 2x èastìji (46 %) než u žen kontrolní skupiny (23 %). Vnìjší zásah do nukleární rodiny pøedevším ze strany rodièù matky uvádí o 6 % více závislých klientù než respondentù kontrolní skupiny. U závislých žen je tento rozdíl oproti kontrolní skupinì žen 28 %. V oblasti kvality citových vztahù hodnotí 16 % (N 16) závislých klientù vztahy v pùvodní rodinì jako chladné až Tabulka 4 / Table 4 Úplnost rodiny kontrolní skupina (M. Kuklová) Family completeness control group (M. Kuklová) Kontrolní skupina n % Úplná rodina 52 92 % S matkou 2 4 % Jinak 2 4 % Celkem 56 100 % Legenda: úplná rodina klient vyrùstal v dobì dìtství a dospívání v úplné rodinì. S matkou: vyrùstal pouze s matkou. Jinak výchova prarodièi, dìtský domov, adopce apod. Legend: Complete family as a child and adolescent, the client grew up in a complete family. With mother: the client grew up with his/her mother only. Other child in the care of his/her grandparents, children s home, adoption, etc. SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK PÙVODNÍCH RODIN PACIENTÙ ZÁVISLÝCH 317
velmi chladné oproti pouze 4 % (N 2) respondentù v kontrolní skupinì, kde nebyla kategorie velmi chladné vztahy vùbec uvedena. Pøi srovnání žen je rozdíl 18 %. Vøelé až velmi vøelé vztahy uvedlo 47 % závislých klientù (N 46) a 57 % (N 31) respondentù kontrolní skupiny. Co se týèe spokojenosti s vyjadøováním nìžných citù fyzickou formou (pohlazení, pochování, mazlení, apod.), byla shledána výraznìjší spokojenost s jeho mírou v kontrolní skupinì (73 %, N 40) oproti pouze 56 % (N 55) spokojených závislých klientù. Oproti závislým klientùm, kdy 16 % (N 16) z nich nebyly nìžné city touto formou vyjadøovány vùbec, v kontrolní skupinì se jednalo pouze o 5%(N 3) respondentù. Nejvýznamnìjší citovou vazbu k matce udává 44 % (N 43) závislých klientù oproti 30 % (N 17) v kontrolní skupinì. Stejnou citovou vazbu k obìma rodièùm udává 38 % (N 37) závislých klientù. V kontrolní skupinì vidíme nárùst na 61 % (N 34). Ve skupinì závislých žen dominuje nejvýznamnìjší vazba k matce (48 %) oproti ženám v KS (30 %). Pokles ve frekvenci nejvýznamnìjší citové vazby k matce je pøi srovnání skupin mužù 12 % v KS. Souèasnì vidíme nárùst o 28 % ve frekvenci odpovìdi stejná citová vazba k obìma rodièùm. V oblasti stylu výchovy v rodinì v obou skupinách dominuje styl demokratický (pozn: v dotazníku byl každý výchovný styl podrobnì popsán a vysvìtlen). Ve výzkumné skupinì je uveden v 46 % (N 46) a ve skupinì kontrolní v 54 % (N 27) odpovìdí. Rozdíl byl zaznamenán ve výskytu stylu liberálního, který se u závislých vyskytuje ve 13 % (N 13) a v kontrolní skupinì pouze v 6%( N 3) odpovìdí. Co se týèe používání fyzických trestù v rodinách, èasté fyzické tresty byly uvedeny v 22 % (N 20) odpovìdí závislých klientù a pouze v 7%(N 4)u kontrolní skupiny. Závislé ženy uvádí èasté fyzické tresty v 32 % (N 9) odpovìdí oproti 10 % (N 3) žen kontrolní skupiny. U skupiny závislých mužù je nárùst èastých fyzických trestù 14 % oproti mužùm kontrolní skupiny. Co se týèe dùslednosti rodièù ve výchovì, 60 % (N 61) závislých klientù a 64 % (N 36) respondentù kontrolní skupiny si myslí, že jejich rodièe byli ve výchovì dostateènì dùslední. V oblasti zastoupení kritiky a pochvaly ve výchovì si nadpolovièní vìtšina všech respondentù myslí, že kritika a pochvala byla v jejich výchovì pøítomna vyváženì. Ve výzkumné skupinì se jedná o 58 % (N 58) klientù a v kontrolní skupinì o 73 % (N 41) klientù. V kontrolní skupinì zaznamenáváme jak pokles frekvence výchovy s pøevažující kritikou (o 11 %), tak pokles frekvence výchovy s pøevažující pochvalou (o 4 %). Vìtšina všech respondentù si též myslí, že v jejich výchovì byl kladen školnímu prospìchu pøimìøený význam. U závislých klientù se jedná o 63%(N63), v kontrolní skupinì o 77 % (N 42). Malý význam dle odpovìdí byl kladen školnímu prospìchu ve 14 % (N 14) u závislých klientù oproti pouhým 5 % (N 3) v kontrolní skupinì. Velmi vysoký význam, kdy byl školní prospìch pokládán za hlavní mìøítko úspìchu dítìte, uvedlo 23 % (N 23) závislých klientù a 18 % (N 10) respondentù kontrolní skupiny. Ve výzkumné skupinì 33 % (N 33) závislých klientù uvedlo zkušenost s násilím nebo fyzickým týráním v rodinì. Z toho v 15 % (N 15) se jednalo o násilí pøímo vùèi klientovi a v 18 % (N 18) pøípadù se jednalo o násilí vùèi jinému èlenu rodiny, nejèastìji matce, sourozenci nebo obìma. V 81 % z uvedených pøípadù násilí vùèi klientovi byl agresorem otec a ve zbývajících 19 % pøípadù oba rodièe. V kontrolní skupinì uvedlo zkušenost s násilím nebo týráním v rodinì 13 % (N 7) respondentù. Èasté projevy psychického týrání v rodinì (definováno jako opakované vystavení ponižování, zastrašování, odmítání, omezování osobní svobody ze strany dospìlé osoby event. opakované vystavení závažným konfliktùm nebo násilí v rodinì) uvedlo 21 % (N 21) závislých klientù oproti 4 % (N 2) respondentù v kontrolní skupinì. Ve skupinì závislých žen byla frekvence èastých projevù psychického týrání 32 % (N 9) oproti 3%(N 1) u žen kontrolní skupiny. Zkušenost se sexuálním zneužíváním v dìtství uvedlo 7 % (N 7) závislých klientù, pøièemž v 5%(N 5) se jednalo o zkušenost vlastní a ve 2 % (N 2) byl klient svìdkem tohoto chování u sourozence. U závislých žen stoupla frekvence na 11 % (N 3), kdy 7 % (N 2) žen uvedlo vlastní zkušenost a 4 % (N 1) zkušenost u sourozence. V kontrolní skupinì se nevyskytla žádná kladná odpovìï na tuto otázku. V oblasti vìnované zájmu o dítì a životnímu stylu bylo spokojeno s mírou èasu, který s nimi trávili rodièe aktivnì v dìtství 55 % (N 56) závislých klientù a 62 % (N 35) respondentù kontrolní skupiny. Kladnou odpovìï na otázku, zda se rodièe zajímali o to, jak a s kým trávili svùj volný èas, uvedlo 78 % (N 79) závislých klientù a 82 % (N 45) respondentù kontrolní skupiny. Co se týèe pravidelného sportování, 51 % (N 51) závislých klientù (ve skupinì závislých mužù dokonce 56 %) uvedlo, že byli rodièi vedeni k pravidelnému sportování. V kontrolní skupinì se jednalo pouze o 31 % (N 17) kladných odpovìdí (ve skupinì mužù kontrolní skupiny 32 %). K aktivnímu trávení volného èasu pìstováním zálib a koníèkù bylo rodièi vedeno 63 % (N 64) závislých klientù a 62 % (N 36) respondentù kontrolní skupiny. Poslední zkoumanou oblastí byl výskyt závislosti v rodinì. V kontrolní skupinì se vyskytovala závislost u ostatních èlenù rodiny v 22 %a to ve 13%u otce a v 9%pouze v širší rodinì. Ve skupinì zkoumané se vyskytovala závislost u pøíbuzných v 69 %, a to nejèastìji u otce v 21 %, u otce i matky v 7 %, pouze u matky ve 4 %, u prarodièù v 9 %, pouze v širší rodinì u 13%av15%pøípadù bylo zastoupeno více kategorií (až 4 z výše uvedených). (Tabulka 5, graf 1, tabulka 6, graf 2.) 318 KUKLOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 5 / Table 5 Závislost v rodinì výzkumná skupina (M. Kuklová) Addiction in the family study group (M. Kuklová) Tabulka 6 / Table 6 Závislost v rodinì kontrolní skupina (M. Kuklová) Addiction in the family control group (M. Kuklová) Výzkumná skupina n % Otec 21 21 % Matka 4 4 % Oba rodièe 7 7 % Prarodièe 9 9 % Pouze širší rodina 13 13 % Více kategorií 15 15 % Nevyskytuje se 32 31 % Celkem 101 100 % Kontrolní skupina n % Otec 7 13 % Pouze širší rodina 5 9 % Nevyskytuje se 44 78 % Celkem 56 100 % Legenda: Otec: závislost pouze u otce. Pouze širší rodina: závislost u pøíbuzných kromì rodièù a prarodièù. Legend: Father: addicted father only. Broader family only: addiction in relatives, with the exception of parents and grandparents. Legenda: Otec/Matka/Oba rodièe/prarodièe: závislost se vyskytovala pouze u otce, pouze u matky, u obou rodièù, pouze u prarodièù. Pouze širší rodina: závislost u jiných èlenù rodiny než výše zmínìných. Více kategorií: závislost se vyskytovala u více z výše uvedených kategorií souèasnì. Legend: Father/Mother/Both parents/grandparents: addicted father only, addicted mother only, both parents, grandparents only. Broader family only: addiction in other members of the family than those mentioned above. Multiple categories: addiction experienced in more than one of the above categories. Otec 9% ŠR 12 % Více kat. 15 % Ne 79 % Ne 31 % ŠR 13 % Prarodièe 9% O+M 7% Matka 4% Otec 21 % Graf 1 / Graph 1 Závislost v rodinì Procentuální zastoupení jednotlivých kategorií ve skupinì závislých Addiction in the family: study group (M. Kuklová) Percentage share of different categories Legenda: Otec/Matka/Oba rodièe/prarodièe: závislost se vyskytovala pouze u otce, pouze u matky, u obou rodièù, pouze u prarodièù. Pouze širší rodina: závislost u jiných èlenù rodiny než výše zmínìných. Více kategorií: závislost se vyskytovala u více z výše uvedených kategorií souèasnì. Legend: Father/Mother/Both parents/grandparents: addicted father only, addicted mother only, both parents, grandparents only. Broader family only: addiction in other members of the family than those mentioned above. Multiple categories: addiction experienced in more than one of the above categories. Graf 2 / Graph 2 Závislost v rodinì: kontrolní skupina Procentuální zastoupení jednotlivých kategorií v kontrolní skupinì Addiction in the family: control group (M. Kuklová) Percentage share of different categories Legenda: Otec/Matka/Oba rodièe/prarodièe: závislost se vyskytovala pouze u otce, pouze u matky, u obou rodièù, pouze u prarodièù. Pouze širší rodina: závislost u jiných èlenù rodiny než výše zmínìných. Více kategorií: závislost se vyskytovala u více z výše uvedených kategorií souèasnì. Legend: Father: addicted father only. Broader family only: addiction in relatives, with the exception of parents and grandparents. 5 DISKUSE Vzhledem k tomu, že v èeských podmínkách v posledních deseti letech nebylo publikováno výzkumné šetøení podobné problematiky, budu se v diskusi soustøeïovat spíše na potvrzení, èi vyvrácení teoretických pøedpokladù jak z praxe, tak z odborné literatury a na srovnání se dvìma vybranými zahranièními šetøeními problematikou se tématu dotýkajícími. SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK PÙVODNÍCH RODIN PACIENTÙ ZÁVISLÝCH 319
Jak vyplývá z výše uvedených výsledkù šetøení, ve vìtšinì oblastí, které byly teoreticky pokládány za dùležité pro riziko vzniku a rozvoje syndromu závislosti, výzkum opravdu shledal mezi výzkumnou a kontrolní skupinou významnou diferenci. Nìkteré specifické hypotézy však potvrzeny nebyly. V oblasti úplnosti rodiny a kvality rodièovských vzorù výzkum potvrdil hypotézu, že významnì více závislých klientù vyrùstalo v neúplných rodinách, tudíž s chybìním kvalitních rodièovských vzorù dùležitých pro optimální vývoj dìtí a jejich výchovu (Langmeier, Krejèíøová, 2006; Sobotková, 2001). Vzhledem k tomu, že orientaèní rodina pøedstavuje pro dítì jeho prvotní obraz svìta, na jehož základì si buduje základní sebepøijetí a vztahy k ostatním lidem a svìtu vùbec, mùže být nepøítomnost v našem pøípadì pøedevším kvalitního mužského vzoru, jako nositele øádu a racionality v rodinì (Vymìtal, 2000), komplikující. Dítì vychovávané v takové rodinì mùže mít v dalším životì problémy pøedevším v oblasti racionálního vyrovnávání se s realitou života vèetnì øešení problémù a respektování pravidel. Co se týèe patologických vzorù v rodinì, byl potvrzen pøedpoklad, že èastìjším pøípadem v rodinách závislých klientù je závislý otec (Doelen et al., 2007). Výzkum též potvrdil pøedpoklad, že závislá matka, aè se vyskytuje mnohem ménì èasto, je pro dítì daleko silnìjším identifikaèním vzorem (Doelen et al., 2007). V kontrolní skupinì se závislost matky nevyskytla vùbec a vìtšina respondentù byla vychovávána v úplné rodinì. Výzkum potvrdil pøedpoklad Hajného (2003) ohlednì nejasnì daných mezigeneraèních hranic v rodinách závislých a zasahování prarodièù do rozhodování nukleární rodiny. Dle výsledkù výzkumného šetøení se zasahování prarodièù do nukleární rodiny u závislých klientù vyskytovalo významnì èastìji a jednalo se pøedevším o zasahování ze strany rodièù matky. Naopak v oblasti materiálního zabezpeèení rodiny výzkum nepotvrdil hypotézu, že více závislých klientù bude pocházet z horších materiálních pomìrù. Naopak, závislí klienti èastìji než v kontrolní skupinì považovali materiální zabezpeèení své rodiny za dobré až velmi dobré. Nicménì vzhledem k tomu, že výzkumná skupina byla vìkovì výraznì mladší než skupina kontrolní, mohlo tedy dojít ke zkreslení hodnocení vzhledem k materiálním možnostem doby, kdy respondenti obou skupin vyrùstali. Souèasnì mohli též závislí klienti vzhledem k drogové kariéøe spojené èasto s materiální nouzí zpìtnì zabezpeèení pùvodních rodin nadhodnotit. V oblasti kvality citových vztahù v rodinì výzkum též potvrdil teoretický pøedpoklad ménì kvalitních vztahù v rodinách závislých klientù (Hajný, 2003), kde byl zjištìn významnì vyšší podíl chladných citových vztahù bez dostateèného vyjadøování kladných citù fyzickou formou. S tím souvisí i pøedpokládaný (Hajný, 2003; Hort et al., 2000) vyšší poèet závislých klientù udávajících výskyt fyzického násilí, psychického týrání a sexuálního zneužívání v rodinách. Sexuální zneužívání bylo identifikováno pouze v rodinách závislých klientù, v kontrolní skupinì uvedeno nebylo. A i když se pravdìpodobnì nejedná o pøímý prediktivní faktor pozdìjší závislosti u tìchto dìtí (Meade et al., 2009), s urèitostí se jedná o významný zásah do vývoje dítìte a psychické trauma (Kudrle, 2003), které mùže následnì vést k problematickým osobním vztahùm vèetnì dalšího násilí a zneužívání a následnì pak k øešení traumatu nebo na nìj navazujících problémù mimo jiné i psychoaktivními látkami. Co se týèe výchovy, nebyla potvrzena hypotéza, že v rodinách závislých se bude vyskytovat více autoritativní styl výchovy. Naopak se dle výsledkù výzkumu zdá problematické èastìjší uplatòování liberálního stylu výchovy, bez pøimìøených požadavkù na dítì a adekvátní kontroly vychovatelù, který byl významnì èastìji zachycen v rodinách závislých klientù. Ve výchovì závislých klientù se opravdu èastìji vyskytovaly fyzické tresty, které, dle teorie (Hort, Hrdlièka, Malá, 2000) na základì snížené frustraèní kapacity takto vychovávaných dìtí, pozdìji mohou vést ke snaze o rychlé uspokojování potøeb vèetnì zneužívání psychoaktivních látek. Nebyla též potvrzena hypotéza, že by v rodinách závislých klientù byl kladen nadmìrnì vysoký dùraz na školní prospìch. Naopak ve skupinì závislých klientù se významnì èastìji kladl školnímu prospìchu význam malý. Nepotvrdilo se též, že by ve výchovì závislých klientù významnì pøevládala kritika. V èásti zkoumající životní styl rodin a trávení volného èasu se též nepotvrdila hypotéza, že by rodièe závislých klientù s nimi trávili málo èasu, vìnovali jim malou pozornost a nezajímali se o to, jak tráví volný èas. Též se nepotvrdilo, že by závislí klienti nebyli rodièi vedeni ke kvalitnímu trávení volného èasu. To pravdìpodobnì neznamená, že by uvedené oblasti nebyly v prevenci vzniku a vývoje závislosti dùležité (Nešpor, 2001). Naopak je tøeba zdùraznit velmi individuální hledisko v oblasti hodnocení tìchto oblastí závislými klienty i respondenty kontrolní skupiny vèetnì možné velmi rozdílné pøedstavy ohlednì kvality životního stylu a volnoèasových aktivit. Je tøeba též dodat, že rizikový mùže být i opaèný pøístup, a to pøetìžování dìtí øízenými aktivitami, nedostatek volného èasu a odpoèinku. V oblasti sportu pøekvapivì významnì vyšší procento (o 20 %) závislých klientù pravidelnì sportovalo oproti stavu v kontrolní skupinì. Rizikovým faktorem pro vznik závislosti pravdìpodobnì nebude sportování samotné, nýbrž napøíklad jeho nucené pøerušení a chybìní endogenních látek pøi nìm v mozku pùsobících a následná snaha o jejich exogenní dodání. Dále pøichází v úvahu snaha zaøadit se znovu do vrstevnické skupiny a její nevhodný výbìr, eventuálnì pøíliš jednostranné a výkonové zamìøení dítìte na sport bez alternativních zájmù po jeho pøerušení, eventuálnì prostá snaha dítìte si odpoèinout. 320 KUKLOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE Výzkum dále potvrdil hypotézu, že se v rodinách závislých klientù bude významnì èastìji závislost vyskytovat u pøíbuzných (Hajný, 2003; Praško, 2007). Zajímavé, co z výzkumu vyplynulo, je, že zatímco se v kontrolní skupinì závislost vyskytovala pouze u otce, prarodièù nebo vzdálenìjších pøíbuzných, v rodinách závislých klientù byla pomìrnì èasto nalezena i závislost matky jako nejsilnìjšího identifikaèního vzoru pro dítì (Doelen et al., 2007), závislost obou rodièù, rodièù i prarodièù zároveò nebo témìø všech pøíbuzných. Kromì nepopiratelného vlivu genetiky zde hraje pravdìpodobnì významnou roli uèení nápodobou, bohužel v tomto pøípadì podle patologického vzoru. Zásadnì nepopiratelný je fakt, že i když dysfunkce pùvodní rodiny mùže (ať už v jakémkoli smìru) být jedním z rizikových faktorù vzniku a rozvoje závislosti na návykových látkách, existuje nìkolik dalších významných oblastí, které významnì ovlivòují tento proces. Mezi ty zásadní patøí napøíklad vliv vrstevnické skupiny, genetické faktory, psychická vulnerabilita a temperament jedince, dostupnost návykových látek ve spoleènosti, platná legislativa, životní styl a pøítomnost protektivních faktorù jedince. Závìrem je tøeba dodat, že výsledky šetøení mohly být negativnì ovlivnìny jak nerovnomìrností obou zkoumaných skupin, co se týèe vìku i pohlaví (viz tabulka 1 a tabulka 2), kdy složení pohlaví ve výzkumné skupinì spíše odpovídalo pomìru, jak klienti pøicházejí do léèby (tedy pøibližnì 2/3 mužù a 1/3 žen) než pomìrùm populaèním, které naopak spíše zrcadlil vzorek kontrolní (tedy zhruba 1/2 mužù a 1/2 žen). Co se týèe vìkového složení, byl zkoumaný vzorek výraznì vìkovì mladší než vzorek kontrolní, což mohlo hrát významnou roli zvláštì u urèitých otázek. V potaz je tøeba vzít též subjektivní hodnocení respondentù obou skupin v dotazovaných oblastech. Fáze léèby a celkový poèet léèeb u jednotlivých klientù zjišťován nebyl. 6 ZÁVÌR Na základì provedeného šetøení lze konstatovat, že základní výzkumná hypotéza o dùležitosti pùvodní rodiny na vzniku a vývoji závislosti na návykových látkách byla potvrzena. Ze závìrù výzkumu vyvstalo nìkolik významných oblastí, které pravdìpodobnì hrají podle významných rozdílù mezi výzkumnou skupinou závislých klientù na návykových látkách a kontrolní skupinou roli zásadnìjší. Rodiny závislých jsou významnì èastìji neúplné s chybìním kvalitních rodièovských vzorù, a to pøedevším kvalitního mužského vzoru jako nositele øádu a racionality v rodinì, což je zásadní pro následné vyrovnávání se s realitou života a øešení problémù. Matka jako èasto jediný vychovatel v rodinì má dominantní postavení pøi rozhodování a dítì k ní má nejsilnìjší citovou vazbu. Vztahy v tìchto rodinách jsou èasto narušené a spíše chladné než vøelé. Èasto úplnì chybí vyjadøování kladných emocí fyzickou formou, jako je pochování, pohlazení apod. Ve výchovì se èastìji vyskytují fyzické tresty jako výchovný prostøedek. Významnì èastìji se zde také objevuje fyzické, psychické a sexuální násilí. Podstatnì èastìji se v tìchto rodinách setkáváme se závislostí u pøíbuzných, a to nejen u otce a v širší rodinì, ale též u matky jako nejsilnìjšího identifikaèního vzoru pro dítì, prarodièù a u více pøíbuzných najednou. Èastìji zde též zjišťujeme zasahování prarodièù do bìhu nukleární rodiny, liberální výchovný styl s nízkými nároky na dítì a nedostateènou kontrolou povinností a pøíliš malý význam kladený školnímu prospìchu dítìte. V kontrolní skupinì se jednalo vìtšinou o rodiny úplné s vyrovnanìjším vlivem otce a matky na výchovu a chod v rodinì. Ve vyšším procentu byl zastoupen demokratický styl výchovy s vyrovnaným zastoupením kritiky a pochvaly, s významnì nižším podílem fyzických trestù a násilí všeho druhu v rodinì. Pøevažovaly vøelé rodinné vztahy. Závislost ostatních èlenù rodiny se vyskytovala ve výraznì nižším procentu, a to pouze u otce nebo v širší rodinì. Závislost matky se nevyskytla v kontrolní skupinì vùbec. Závìrem je nutno dodat, že vliv rodiny je pouze jedním z mnoha faktorù, které se na vzniku a rozvoji závislosti na návykových látkách mohou podílet. Na druhou stranu, pokud je rodina dobøe funkèní a kvalitní, jedná se o jeden z nejvýznamnìjších protektivních faktorù z hlediska lidské psychiky obecnì. Podìkování Na tomto místì bych ráda podìkovala primáøi MUDr. Jiøímu Dvoøáèkovi, øediteli Psychiatrické léèebny Èervený Dvùr, a Ing. Josefu Kuèerovi, pøedsedovi pøedstavenstva Nemocnice Èeský Krumlov, za umožnìní výzkumného šetøení v uvedených zaøízeních. Souèasnì bych chtìla podìkovat pacientùm obou zaøízení za spolupráci pøi vyplòování dotazníkù a všem, kteøí jakoukoli formou k pøípravì a realizaci výzkumu pøispìli. SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK PÙVODNÍCH RODIN PACIENTÙ ZÁVISLÝCH 321
LITERATURA / REFERENCES Doelen, E., Scholte, R., Gonneke, W. et al. (2007). Drinking by parents, simblings, and friends as predictors of regular alcohol use in adolescents and young adults: A longitudinal family study. Alcohol and Alcoholis,. 42(4), 362 369. Hajný, M. (2003). Rodinné faktory vzniku a rozvoje závislosti. In Kalina K. et al.(ed.). Drogy a drogové závislosti: Mezioborový pøístup 1 (pp. 140 144). Praha: Úøad vlády Èeské republiky. Hort,V., Hrdlièka M. & Kocourková, J. (2000). Dìtská a adolescenèní psychiatrie. Praha: Portál. Höschl, C., Libiger, J. & Švestka, J. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis. Kalina, K. et al. (2003). Drogy a drogové závislosti: Mezioborový pøístup. Praha: Úøad vlády Èeské republiky. Kudrle, S. (2003). Trauma a závislost. In K. Kalina et al. (Ed.), Drogy a drogové závislosti: Mezioborový pøístup 1 (pp. 130 134). Praha: Úøad vlády Èeské republiky. Langmeier, J., Krejèíøová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. Meade, Ch., Kershaw, T., Hansen, N. et al. (2009). Long-term correlates study of childhood abuse aminy adults with severe mental illness: Adult victimization, substance abuse and HIV sexual risk behavior. AIDS and Behavior, 13(2), 207 216. Nešpor, K. (2001). Vaše dìti a návykové látky. Praha: Portál. Praško, J., Možný, P. & Šlepecký, M. (2007). Kognitivnì-behaviorální terapie psychických poruch. Praha: Triton Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha: Galén. Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf. Sobotková, I. (2001). Psychologie rodiny. Praha: Portál. Vágnerová, M. (2004). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. Vymìtal, J. (1994). Základy lékaøské psychologie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek. Pokraèování ze strany 311. NESPRAVEDLIVÉ AUTORSTVÍ Autorství vìdecké práce se vztahuje nejen k sepsání rukopisu, ale rovnìž k pùvodu projektu díla, jakémukoli provádìní pokusù nebo jiného výzkumu s tím souvisejícího a také s dùležitými èinnostmi, které k nìmu vedly. Podle Pravidel etické praxe (Ethical Practice Guidelines) spoleènosti ISAJE a jiných kodexù (Committee on Publication Ethics, 2001) se všechny osoby oznaèené za autory na prezentovaném díle podílejí významnou mìrou a jsou pøipraveni veøejnì nést odpovìdnost za jeho obsah (pomìrnì s uznáním, které si osobují na seznamu autorù). Úvodník (Editor, 1982, p. 613) v Annals of Internal Medicine definuje pøíslušné termíny následovnì: Odpovìdností se rozumí schopnost a ochota obhajovat obsah díla, je-li ètenáøi zpochybnìn. Veøejnì znamená, že autoøi jsou ochotní tuto odpovìdnost prezentovat v otištìné obhajobì, jako je napø. podepsaný dopis šéfredaktorovi (soukromá obhajoba v soukromé korespondenci by se k vìdecké veøejnosti nedostala). Obsahem se rozumí nejen soubory dat, ale rovnìž koncepèní rámec, do nìhož jsou zasazena odùvodnìní studie nebo klinických pozorování, základ pro projekt studie, metody sbìru platných dat, analýza a výklad dat a logika, kterou se dospìlo k závìrùm. Existuje mnoho zpùsobù, jak rozhodování o autorství ovlivnit neèestnými a neetickými praktikami. Pøedevším se mùže stát, že se nìkterým osobám, které významným zpùsobem do èlánku pøispìly, nedostane dostateèného uznání, pøípadnì není ocenìn vùbec. K takové situaci mùže dojít, je-li èlánek napsán bez vìdomosti èi souhlasu nìkoho, kdo se na práci významným zpùsobem podílel v døívìjších fázích. Rovnìž k tomu mùže dojít tehdy, když rozhodování o øazení pøíspìvkù neprobíhá èestnì s plným souhlasem spoluautorù, tj. když je zásadní pøispìvatel zaøazen až za osoby, které se na práci podílely marginálnì, aby se posílilo ego èi podpoøila kariéra drobného pøispìvatele. Jiný pøípad neodpovídajícího osobování uznání nastává, když není uveden spoluautor, napø. redaktor specializující se na vìdu, protože výzkumná skupina by se mohla cítit zahanbena, že pojednání napsal nìkdo jiný, napø. zmínìný redaktor najatý farmaceutickou spoleèností, aby se urychlilo publikování pøíznivých výsledkù výzkumu. Takový autor bývá oznaèován za mlèícího ( ghost authorship ), protože jeho identita zùstává ètenáøùm èlánkù skryta. Druhý okruh problémù s autorstvím souvisí s tím, že nìkteré osoby jsou uvádìny jako spoluautoøi i pøes to, že se ani na práci ani na výzkumu významnìjším zpùsobem nepodílely. Bìžným pøíkladem je uvádìní vedoucího katedry nebo øeditele výzkumného støediska, èasto na konci seznamu autorù, což je zvyk oznaèovaný jako nezasloužené, èestné nebo darované autorství. S ohledem na tuto praxi je tøeba se opìt ptát, jaké je etické klima ve výzkumném prostøedí, jestliže dovoluje, aby k takovému chování docházelo. Øádnì vypracovaná a zavedená etická pravidla mohou od takových pøestupkù odrazovat. Mezi tìmito dvìma extrémy je øada souvisejících prohøeškù, jako je napø. nevyjádøení dostateèného uznání urèité osobì za její pøíspìvek tím, že bude uvedena na nevhodném místì na seznamu autorù nebo tendence oznaèovat na základì osobních èi politických protiplnìní za spoluautora 322 KUKLOVÁ, M.
PÙVODNÍ PRÁCE osobu, která se na díle podílela jen drobnou mìrou. Na podrobnìjší øešení této problematiky se zamìøují kapitoly 4 a 8, v nichž jsou rovnìž popsány postupy k minimalizování etických a mezilidských problémù souvisejících s pøisuzováním autorství. Naším cílem je zde hovoøit o závažnosti a následcích tìchto typù pochybení a shrnout kroky, které by mohly zabránit jejich vzniku. Dùsledky Uznání autorství mùže být jednou z nejproblematiètìjších záležitostí v procesu publikování vìdeckých prací. Na úrovni spolupracovníkù ve výzkumné skupinì mohou být dopady rùzné od pocitù dotèenosti až po formální stížnosti podané u øeditele vìdecké jednotky nebo øídicího orgánu instituce. Mezi tìmito dvìma extrémy se budou pravdìpodobnì objevovat vzájemná obvinìní, pocity nespravedlnosti a otrávené pracovní vztahy, které mohou poškodit dobré jméno nìkterých zainteresovaných stran. Je-li pøípad nespravedlivého osobování autorství odhalen, šéfredaktor mùže reagovat odmítnutím rukopisu pøipravovaného k otištìní až po výzvu k nápravì u publikovaného díla. Tyto skuteènosti se však zøídka dostanou až k šéfredaktorovi, vyjma pøípadù, kdy se jedná o vìdecký podvod, kdy spoluautoøi prohlásí, že se nemohli dostateènou mìrou podílet na pøípravì práce a nemohli tedy takový podvod odhalit hned na zaèátku. Prevence Jak se mohou autoøi co nejlépe vypoøádat s otázkami souvisejícími s autorstvím? Jak bylo uvedeno v kapitole 8, doporuèuje se dohoda o pøesné úloze jednotlivých pøispìvatelù a spolupracovníkù a otázkách autorství a publikování již v rané fázi procesu. Hlavní autor by mìl pravidelnì hodnotit otázky zásluh o autorství v dané pracovní skupinì vedením otevøené diskuse o dùležitých pøíspìvcích se všemi potenciálními spolupracovníky. Aby se vyhnul sporùm, mìl by osoby, které budou pøípadnì na rukopise spolupracovat, seznámit s pravidly autorství a projednat je s nimi. Ve výzkumných støediscích by otevøená diskuse o otázkách autorství mìla být souèástí výzkumného programu. Užiteèné by mohlo být i zapojení etické komise instituce, která vypracuje interní pravidla. Nejlepším zpùsobem, jak se vyhnout problémùm, je otevøená a prùbìžná diskuse na toto téma spolu s vypracováním pøíslušné interní politiky. NEPØIZNANÝ STØET ZÁJMÙ Støet zájmù je situace nebo vztah, v nìmž by nezaujatá osoba mohla vnímat potenciální rozpor mezi profesním, osobním èi finanèním prospìchem a nezávislostí úsudku (ISAJE, 1997). Jedním ze zpùsobù, jak urèit, zda støet zájmù existuje, je položit si otázku: pokud by situace èi vztah byly sdìleny šéfredaktorovi èi ètenáøi až po otištìní, mìla by rozumnì smýšlející osoba pocit, že byla uvedena v omyl nebo oklamána? Støet zájmù sám o sobì není provinìním. Podvodem ve vìdì je, pokud se nepøizná skuteèný èi pøípadný støet zájmù šéfredaktorovi, spoluautorùm, ètenáøùm èlánku, protože pøípadné konflikty jsou dùležité pro hodnocení jakéhokoli vìdeckého díla. Existují tøi stupnì støetu zájmù: skuteèný, zdánlivý a potenciální. Skuteèný støet zájmù znamená, že autor nebo správní jednotka, v níž je autor zamìstnán, má finanèní èi jiný zájem, který by mohl negativnì ovlivnit autorùv postoj k danému pøedmìtu. O zdánlivém støetu zájmù hovoøíme tehdy, když zájem autora ovlivnit nemusí, ale mohl by u ostatních vyvolat pochybnosti o autorovì objektivnosti. K potenciálnímu støetu zájmù dochází tehdy, pokud existuje zájem èi vztah, které by rozumnì smýšlející osobu mohly vést k pochybnostem èi podezøení, zda by je mìla, èi nemìla nahlásit. Støety zájmù mohou být finanèní, osobní, politické nebo akademické povahy. Mezi finanèní zájmy patøí zamìstnání, financování výzkumu, vlastnictví akcií èi podílù, úhrada pøednášek èi cest, konzultace a poskytování podpory personálu ze strany spoleènosti (Committee on Publication Ethics, 2001). Tyto støety zájmù jsou nejèastìjším pøedmìtem etických kodexù a zpráv o bezúhonnosti ve výzkumu, neboť je lze relativnì snadno zdokumentovat a kvantifikovat. Kromì finanèních a obchodních støetù zájmù, mùže být støet zájmù i osobního, politického èi akademického charakteru. Mezi støety zájmù osobní povahy lze zaøadit odplatu vùèi jinému výzkumnému pracovníkovi, kterého autor èlánku nemá zrovna v lásce. K politickému støetu dochází, když výzkumní pracovníci zkreslují svá zjištìní nebo jejich výklad, aby byly v souladu s politicky korektními myšlenkami èi ideologií. K akademickým støetùm lze øadit snahu o prosazení oblíbených teorií, které potvrzují vlastní myšlenky autora. Takové typy støetù zájmù se obtížnì odhalují, nicménì autoøi by o nich mìli pøi hodnocení vlastních prací pøemýšlet. V minulosti byli autoøi velmi nedostateènì informováni o tom, jak vyhodnotit otázky støetu zájmù a jak odpovídajícím zpùsobem reagovat. Situaci zlepšilo vytvoøení kanceláøí pro dodržování pravidel, ale tyto instituce samy o sobì problém nevyøeší. Abychom v budoucnu mìli informované jedince i skupiny, výzkumní pracovníci potøebují projít vhodným školením o etických rozmìrech problematiky a rovnìž získat pøíležitost k prùbìžnému dialogu a diskusi (Institute of Medicine, 2002). Pokraèování na stranì 348. SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK PÙVODNÍCH RODIN PACIENTÙ ZÁVISLÝCH 323
ORIGINAL ARTICLE Parents or Friends? Who Has a More Significant Influence on Adolescent Behaviour? FOLTOVÁ, L. Department of Preventive Medicine, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic Citation: Foltová, L. (2012). Rodièe, nebo kamarádi? Aneb kdo má vìtší vliv na chování adolescenta? Adiktologie, (12)4, 324 333. BACKGROUND: Parents behaviour is often defined as one of the strongest predictors of adolescent behaviour. However, the influence of peers is also very strong in this period of life. OBJECTIVE: To identify factors (both in parents and friends) which influence specific types of adolescent risk behaviour. METHODS: The data were collected using questionnaires in which 15-year-old adolescents were asked to provide information about themselves. The method of extreme (or contrast) groups was used to carry out a statistical comparison using chi-square tests. SAMPLE: The study sample comprised the participants in ELSPAC (European Longitudinal Study of Parenthood and Childhood). The sample was divided into five groups according to the risk behaviour syndrome. RESULTS: The syndrome group considered the opinions of authority figures (such as their father, grandparents, and teachers) as being of the least importance (all the findings were significant at p < 0.001). Followed by the group of adolescents with addictive behaviour, the individuals from the syndrome group also had the highest number of problem friends (users of addictive substances). While the lowest number of heavy smokers among parents was found in the non-risk group of adolescents (p < 0.001), their numbers were not the highest in the group with addictive behaviour. No evidence of association with parental drinking was found at all. CONCLUSIONS: Adolescents showing risk behaviour may not be more prone to assuming their peers opinions. However, the structure of the groups of their friends (resulting from the process of social selection) is more fundamental: at-risk adolescents are much more likely to choose risk individuals as their friends. Popularity with others and material circumstances are some of the factors that play an important role in this choice. The models of behaviour in the family seem to be rather a secondary moderating factor for adolescents risk behaviour. Significantly, individuals at risk show less consideration for the opinions of adults (with mothers being the only exception). KEY WORDS: RISK BEHAVIOUR EARLY ADOLESCENCE BEHAVIOUR MODELS PARENTS CONTEMPORARIES CHOICE OF FRIENDS Submitted: 5 / DECEMBER / 2011 Accepted: 5 / NOVEMBER / 2012 Grant support: The study was supported by Grant No. 9668-4/2008 of the Internal Grant Agency of the Czech Ministry of Health. Address for correspondence: Lucie Foltová / luciefoltova@mail.muni.cz / Department of Preventive Medicine, Faculty of Medicine, Masaryk University, Kamenice 5, 625 00 Brno, Czech Republic 324
PÙVODNÍ PRÁCE Rodièe, nebo kamarádi? Aneb kdo má vìtší vliv na chování adolescenta? FOLTOVÁ, L. Ústav preventivního lékaøství, Lékaøská fakulta, Masarykova univerzita, Brno Citace: Foltová, L. (2012). Rodièe, nebo kamarádi? Aneb kdo má vìtší vliv na chování adolescenta? Adiktologie, (12)4, 321 333. VÝCHODISKA: Rodièovské chování bývá oznaèováno za jeden z nejsilnìjších prediktorù rizikového chování adolescentù, zároveò je však v tomto období velice silný vliv vrstevníkù. CÍLE: Identifikovat faktory (na stranì rodièù a kamarádù) ovlivòující specifické druhy rizikového chování adolescentù. METODY: Použitá data vycházejí z dotazníkù, které vyplòují adolescenti v 15 letech vìku. Pro statistické porovnávání pomocí chí 2 testù nezávislosti byla užita metoda extrémních skupin. SOUBOR: Vychází ze studie ELSPAC (Evropská longitudinální studie rodièovství a dìtství) a rozdìlení respondentù do sledovaných skupin bylo odvozeno od tzv. syndromu rizikového chování. Adolescenti tak byli zaøazeni do pìti skupin: A osoby s návykovým chováním (N=126); B osoby s antisociálním chováním (N=75); C osoby s rizikovým sexuálním chováním (N=77); D syndromová, komorbidní skupina (N=118); E kontrolní, neriziková skupina (N=1135). VÝSLEDKY: Pro syndromovou skupinu jsou nejménì dùležité názory autorit (otec, prarodièe, uèitelé; vše p < 0,001). Zároveò mají tito jedinci mezi sebou nejvíce problémových kamarádù (užívajících návykové látky), v závìsu je skupina adolescentù s návykovým chováním (p < 0,001). Poèet silných kuøákù mezi rodièi je sice nejnižší v nerizikové skupinì adolescentù (p < 0,001), avšak není jich nejvíce ve skupinì návykové. Souvislost s konzumací alkoholu rodièi nebyla prokázána vùbec. ZÁVÌRY: Jedinci vykazující rizikové chování nejsou náchylnìjší k pøebírání názorù od svých vrstevníkù. Zásadnìjší je struktura kamarádských skupin, provádìní tzv. sociální selekce, kdy si rizikoví adolescenti nìkolikanásobnì èastìji za své pøátele vybírají rovnìž rizikové jedince. V tomto výbìru hraje velkou roli mj. oblíbenost u ostatních a materiální zázemí. Vzory chování v rodinì se ukázaly být spíše moderujícím èinitelem rizikového chování adolescentù. Dùležité je rovnìž zjištìní, že rizikoví jedinci mnohem ménì reflektují na názory dospìlých osob ve svém okolí (tedy pouze s výjimkou matek). KLÍÈOVÁ SLOVA: RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ RANÁ ADOLESCENCE MODELY CHOVÁNÍ RODIÈE VRSTEVNÍCI VÝBÌR KAMARÁDÙ Došlo do redakce: 5 / PROSINEC / 2011 Pøijato k tisku: 5 / LISTOPAD / 2012 Grantová podpora: Tato práce vznikla za podpory grantu IGA MZ ÈR è. NS 9668-4/2008. Korespondenèní adresa: Mgr. et Mgr. Lucie Foltová / luciefoltova@mail.muni.cz / Ústav preventivního lékaøství, LF MU, Kamenice 5, 625 00 Brno 325
1 ÚVOD Pro dospívání je typická tendence testovat hranice, pøehánìt, riskovat. Èasná adolescence se tak jeví jako období kritické pro rozvoj rizikového chování (Reitz at al., 2005; Blatný et al., 2005; Blatný et al., 2006a; Jelínek et al., 2006; Podaná, Buriánek, 2007; Sobotková et al., 2009), neboť v tomto období dochází ke strmému nárùstu všech forem rizikového chování (Blatný et al., 2006a; a další). K základním zdrojùm rizik vývoje v adolescenci patøí antisociální chování spolu s užíváním návykových látek, ranou sexuální aktivitou a nezdravými stravovacími návyky (Blatný et al., 2006a; Sobotková et al., 2009). Hovoøí se rovnìž o tzv. syndromu rizikového chování (Hamanová, Hellerová, 2000a, 2000b; Hamanová, Kabíèek, 2001; Macek, 2003; atd.). Ten se obvykle dìlí na tøi základní subtypy: 1. užívání návykových látek; 2. negativní jevy v oblasti psychosociální (možno též nazvat jako sociální nepøizpùsobivost); 3. poruchy reprodukèního zdraví (rizikové sexuální chování). Toto rozlišení bude využito ve výzkumné èásti práce. Možno doplnit, že nìkteré formy jsou rizikové jen v kontextu právì probíhajícího vývojového období a v dospìlosti již jako rizikové nahlíženy nejsou (napø. sexuální aktivita, umírnìná konzumace alkoholu a další) (napø. Hamanová, Hellerová, 2000a). Jako velmi významný faktor pro delikventní chování se ukazuje dùležitost názoru rodièù. Dìti, které nepovažují rodièovské názory za dùležité, mají vìtší tendenci k problémovému chování. Podaná, Buriánek (2007) uvádìjí, že tento trend vyplývá z koncepce teorie sociální kontroly, ve které je dùležitým faktorem péèe rodiny. Tedy pokud je tato péèe zanedbávána, chybí projevy lásky, pak má jedinec menší tendenci pøikládat názorùm svých rodièù význam. Rodièe fungují rovnìž jako modely chování pro chování adolescentù je analogické chování ze strany rodièù jedním z nejsilnìjších prediktorù (Jaccard, Dittus, 1991; cit. dle Macek, 2003). Rodiè, který se chová delikventnì, nadmìrnì užívá alkohol, zneužívá drogy, je èasto èi dlouhodobì nezamìstnaný, èi je jinak rizikový sám o sobì, dává svému potomkovi signál, že toto chování je bìžné a v rámci normy (též Matoušek, Kroftová, 2003). Rovnìž kouøící rodièe jsou pro jedince modelem, který èasto následuje a napodobuje (Kožený et al., 2008). Negativní vliv se prokázal pøi zkušenosti jedincù se závislostí rodièù na návykových látkách (problémy s alkoholem nebo drogami u jednoho èi obou rodièù) (Podaná, Buriánek, 2007). V èasné a støední adolescenci však zároveò pøímo kulminuje vrstevnická konformita (je vyšší než v dìtství i než v pozdìjších fázích života), což je v podstatì sociální aspekt identity, projevující se urèitým chováním (Macek, 2003). Vysoká úroveò konformity ve vztahu k vrstevníkùm obvykle zvyšuje pocit vlastní autonomie (konformita ve vztahu k rodièùm mívá opaèný efekt) (Macek, 2002). Vrstevnická konformita je navíc lepším prediktorem rizikového chování (kouøení, alkohol, užívání drog, rizikové sexuální chování, drobné krádeže) než vnímaný vrstevnický tlak (Santor et al., 2000), pøièemž tlak je subjektivnì vnímaný vliv skupiny na jedince, kdežto konformita pøedstavuje behaviorální dispozici k podlehnutí tomuto tlaku (Brown et al., 1986; cit. dle Jelínek et al., 2006). Pro rizikovou mládež z dysfunkèních rodin je vrstevnická skupina dùležitìjší než pro jedince vyrùstající v podpùrném prostøedí. Vrstevnická skupina ovšem neznamená jen neproblémové zázemí, naopak pøedstavuje více èi ménì stresující nárok obstát mezi ostatními. Nároky na konformitu jsou zde vysoké zahrnují zpùsoby vyjadøování, úpravu zevnìjšku, druh poslouchané hudby, zpùsob chování k opaènému pohlaví, postoj ke škole, práci, rodièùm, sexualitì, kouøení, alkoholu atd. (Matoušek, Kroftová, 2003). Cílem pøedložené práce je identifikovat faktory ovlivòující nìkolik specifických druhù rizikového chování adolescentù. Tyto faktory jsou zjišťovány na stranì rodièù a kamarádù vrstevníkù sledovaných respondentù. 2 MATERIÁL A METODIKA Výzkumný soubor vychází ze studie ELSPAC Evropská longitudinální studie rodièovství a dìtství 1 (napø. Širùèek, 2002). Zámìrnì byl vybrán soubor z šetøení provedeného v 15 letech vìku respondentù pro sledování období èasné adolescence. Vzhledem k tomu, že ke statistickému porovnání byla zvolena metoda kontrastních nebo též extrémních skupin (viz dále), adolescenti byli zámìrným výbìrem zaøazeni do následujících 5 skupin (v intencích syndromu rizikového chování): A vykazují problémy v užívání návykových látek v dotazníku byly vyjmenovány látky, k nimž se respondenti vyjadøovali a udávali, s jakou frekvencí je užívají. Jednalo se o položky: cigarety, alkohol, marihuana a hašiš, léky na lékaøský pøedpis (bez zdravotní indikace), pervitin, extáze, 1/ ELSPAC (European Longitudinal Study of Parenthood and Childhood) Tato prospektivní longitudinální studie probíhá v nìkolika evropských zemích a sleduje vybrané soubory dìtí a jejich rodiny od tìhotenství matky pøes porod, šestinedìlí a kojenecké období až do 19 let vìku dítìte. Základní výzkumné údaje jsou získávány prostøednictvím dotazníkù, které vyplòují ve stanovených termínech rodièe zkoumaných dìtí, dále pediatøi, uèitelé a od jedenácti let vìku i samotné dìti. První kontakt se sledovaným souborem zajistil ženský lékaø, který respondentkám vysvìtlil celý výzkum. Ženám i mužùm, kteøí byli ochotni se studie zúèastnit, byly poštou zasílány dotazníky na uvedenou adresu. Obsah dotazníkù je koncipován mezinárodnì, každý z nich projde nejprve pilotním sbìrem k ovìøení srozumitelnosti pro respondenty a pro eliminaci zkreslení následnì získávaných dat. Vyplnìné dotazníky jsou respondenty zasílány zpìt v pøiložené obálce, anonymita je zajištìna díky pøidìleným kódùm jednotlivým rodinám, pod kterými jsou všechna data následnì zpracovávána. Pøi každém sbìru dat je respondenty podepsán informovaný souhlas. Více informací lze dále nalézt na http://www.sci.muni.cz/elspac. 326 FOLTOVÁ, L.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 1/ Table 1 Èetnost respondentù dle druhu èasto užívaných látek (skupina A: N=126) Rate of respondents according to the type of frequently-used substances (the group A: N=126) Druh návykové látky Chlapci (N=63) Dívky (N=63) Celkem (N=126) N % N % N % Cigarety 35 55,6 34 53,9 69 54,8 Alkohol 35 55,6 35 55,6 70 55,6 Marihuana, hašiš 12 19,0 9 14,3 21 16,6 Léky na pøedpis 1 1,6 4 6,3 5 3,9 Pervitin 1 1,6 1 1,6 2 1,6 Extáze 0 0,0 1 1,6 1 0,8 Halucinogeny (napø. lysohlávky) 1 1,6 2 3,2 3 2,4 Tìkavé látky (napø. øedidla, lepidla) 3 4,8 2 3,2 5 3,9 Pozn. Sloupcové souèty jsou vyšší než celkový poèet respondentù ve skupinì, neboť nìkteøí z nich udali èasté užívání více látek souèasnì. Tabulka 2/ Table 2 Èetnost respondentù dle projevù chování (skupina B: N=75) Rate of respondents according to the type of risk behaviour (group B: N=75) Projev chování Chlapci (N=44) Dívky (N=31) Celkem (N=75) N % N % N % Rvaèky 38 86,4 18 58,1 56 74,7 Lhaní, podvody 30 68,2 28 90,3 58 77,3 Krádeže 11 25,0 6 19,4 17 22,7 Záškoláctví 21 47,7 30 96,8 51 68,0 Pozn. Sloupcové souèty jsou vyšší než celkový poèet respondentù ve skupinì, neboť nìkteøí z nich udali více projevù souèasnì. halucinogeny a tìkavé látky (napø. øedidla, lepidla, apod.). Respondenti mìli na výbìr odpovìdìt: užívám èasto více než jednou v životì jednou v životì nikdy. Do této skupiny byli zaøazeni pouze ti, kteøí odpovìdìli na jednu nebo více jmenovaných látek užívám èasto. Jedná se celkem o 126 respondentù, pomìr chlapcù a dívek je pøesnì 1:1. Rozložení absolutních èetností dle jednotlivých užívaných látek je znázornìno v tabulce 1. B vykazují problémy v psychosociální oblasti z dotazníku byly vybrány položky vztahující se k této skupinì problémù èasto jsem se popral/a ; èasto jsem lhal/a a podvádìl/a ; kradl/a jsem vìci z domu, ze školy nebo odjinud ; èasto chodím za školu, odpovìdi byly v rozmezí: ano, je to pravda jen jednou, nebo zøídka ne, není to pravda. Do skupiny tedy byli zaøazeni respondenti, kteøí uvedli na jednu nebo více tìchto položek souhlasnou odpovìï (ano, je to pravda). Celkem je tak do skupiny zahrnuto 75 adolescentù, z toho 59 % chlapcù a 41 % dívek. V tabulce 2 jsou uvedeny absolutní èetnosti podle jednotlivých problémù. Je patrné, že agresivní chování (tj. zapojení do rvaèek) celkem logicky vykazují èastìji chlapci než dívky, v tomto vzorku je to více než dvojnásobnì. Sobotková et al. (2009) uvádìjí pøibližnì 2,5násobek. Naopak dívky èastìji uvádìjí záškoláctví, zde je to témìø 1,5krát více než u chlapcù (o nìco menší násobek uvádìjí i Blatný et al., 2006a, 2006b). C vykazují poruchy reprodukèního zdraví, resp. rizikové sexuální chování sem byli zaøazeni všichni respondenti, kteøí uvedli, že již mìli sexuální styk (tj. pøed patnáctým rokem života) 2. V tomto souboru je 77 respondentù, z toho 40 % chlapcù a 60 % dívek (tj. pomìr 2:3). D tato skupina je tzv. komorbidní (též možno nazvat jako syndromová), neboli zahrnuje ty respondenty, kteøí vykázali problémy nejen v jedné z pøedešlých skupin, ale souèasnì ve více z nich. Tento soubor zahrnuje celkem 118 respondentù, z toho 42 % chlapcù a 58 % dívek. Tabulka 3 ilustruje jednotlivé komorbidní kombinace celého souboru. Z jednotlivých kombinací vyplývají zajímavé souvislosti. Témìø polovina komorbidity pøipadá na soubìh užívání návykových látek a pohlavního styku (v souladu s výzkumy, napø. Lukšík, 2003), dále ètvrtina vykazuje užívání návykových látek a psychosociální nepøizpùsobivost a šestina 2/ Ve vyšších vìkových souborech se uvádí jako rizikové støídání partnerù, promiskuita, výskyt pohlavnì pøenosných nemocí, nechtìná tìhotenství domnívám se však, že již samotný fakt, že dotyèný adolescent zažil pohlavní styk ještì pøed patnáctým rokem života, je dostateènì riziková událost, i kdyby se mìlo jednat o zatím jednorázový akt. RODIÈE, NEBO KAMARÁDI? ANEB KDO MÁ VÌTŠÍ VLIV NA CHOVÁNÍ ADOLESCENTA? 327
Tabulka 3/ Table 3 Èetnost respondentù podle jednotlivých kombinací rizikového chování (skupina D: N=118) Rate of respondents according to combinations of risk behaviour (Group D: N=118) Kombinace problémù A + B (návykové látky + psychosociální oblast) A + C (návykové látky + rizikové sexuální chování) B + C (psychosociální oblast + rizikové sexuální chování) A + B + C(návykové látky + psychosociální oblast + rizikové sexuální chování) Respondenti celkem (N=118) N % 32 27,1 52 44,1 14 11,9 20 16,9 podsouboru vykazuje potíže ve všech tøech problémových oblastech. E jedná se o kontrolní (kontrastní) skupinu, ve které respondenti uvedli u všech pøedchozích sledovaných položek rizikového chování zápornou odpovìï (tedy nikdy neužívají návykové látky ze skupiny A; ne, není pravda na položky skupiny B; a ne, ještì nemìli pohlavní styk skupina C), nevykazují tudíž žádnou ze sledovaných forem rizikového chování. Tato skupina je tvoøena celkem 1135 adolescenty, genderový pomìr vychází opìt pøesnì 1:1. Z pøedchozího vyplývá, že skupiny A C jsou výhradnì homogenní soubory rizikových osob zahrnutých do zvolených subtypù vycházejících ze syndromu rizikového chování (èásteènì upraveno autorkou stati v rámci èeského kontextu), skupina D je tzv. komorbidní (syndromová), tedy vysoce riziková, a skupina E je kontrastní srovnávací skupinou respondentù nevykazujících žádný ze sledovaných rizikových projevù. Celkový poèet respondentù, kteøí jsou zahrnuti ve vybraných sledovaných podsouborech a splòují všechny tyto podmínky, èiní 1531 adolescent, z toho pomìr podle pohlaví je témìø 1:1 (resp. 49 % chlapci a 51 % dívky). Ostatní adolescenti, kteøí buï na nìkterou položku neodpovìdìli, nebo udali jen jednorázovou èi obèasnou zkušenost (položky ze souboru A a B), byli ze statistického porovnání zcela vylouèeni. Vìtšina použitých dat vychází z dotazníkù, které vyplòují sami adolescenti v 15 letech vìku (referují o pøedcházejícím období, tj. 11 15 let, tzn. raná až støední adolescence) a vypovídají v nich sami o sobì (tzv. self-reported). To je na jednu stranu hlavní výhodou studie, jelikož nìkterá data není možno získat jiným zpùsobem než z výpovìdí samotných respondentù, na druhou stranu je to ovšem logicky souèasnì limitujícím faktorem (adolescenti mohou zámìrnì data zkreslovat, pøípadnì zamlèovat nebo naopak nadhodnocovat, eventuálnì si odpovìdi na nìkteré otázky nevybaví nebo otázky nemusejí správnì pochopit). Podobnì o této metodì sbìru dat hovoøí napø. Blatný et al. (2006a). Dotazníky jsou kódovány podle pøedem stanovených propracovaných kódovacích instrukcí a následnì poøízeny do poèítaèe, celý tento proces je na nìkolika výstupech peèlivì kontrolován. Posléze jsou data zpracována v programu IBM SPSS Statistics 19 standardními statistickými metodami. V souladu s výzkumným cílem byly provedeny primární ošetøení dat a klasická frekvenèní analýza dat. Pro statistické porovnávání je užita metoda extrémních skupin. Tato metoda je užívaná i v jiných výzkumech (napø. Širùèek et al., 2007), neboť tento pøístup umožòuje prùkaznì identifikovat rozdíly mezi skupinami (více napø. Novak et al., 2009). Pro testování síly vztahu kategoriálních promìnných byl použit nejznámìjší ze statistických testù pro kvalitativní (nominální) promìnné, a to asymptoticky platný Pearsonùv chí 2 -test nezávislosti v kontingenèní tabulce. Byly tak testovány nulové hypotézy, tj. hypotézy o shodì rozložení ve sledovaných skupinách, pøípadnì o shodì støedních hodnot tam, kde to vyžaduje povaha dat. V pøípadì, že nulovou hypotézu nezamítáme, je rozložení závislých promìnných ve skupinách stejné. O nezamítnutí hypotézy rozhoduje hladina významnosti p=0,05. Pokud nulovou hypotézu zamítáme, existuje statisticky významný rozdíl (hladina významnosti bude vždy uvedena) mezi sledovanými skupinami. U signifikantních výsledkù bylo dále dopoèteno relativní riziko (RR Relative Risk). 3 VÝSLEDKY Pro pøehlednost jsou ve všech tabulkách zvýraznìny tuènou kurzívou nejvyšší a nejnižší hodnoty. Je tak na první pohled patrné, mezi kterými skupinami byly identifikovány nejvìtší rozdíly. Jak bylo popsáno výše, jsou sledovány rozdíly mezi extrémními skupinami. Ve výsledkové èásti bude podrženo znaèení skupin pomocí písmen: A skupina respondentù vykazující užívání návykových látek (návykové chování); B skupina s problémy v psychosociální oblasti (antisociální chování); C skupina s poruchami reprodukèního zdraví (rizikové sexuální chování); D skupina komorbidní, vysoce riziková (syndromová); E skupina kontrolní, též kontrastní, nevykazující žádný ze sledovaných projevù chování (neriziková). 3/1Názory blízkých osob Adolescenti se vyjadøovali, jak dùležité jsou pro nì názory blízkých osob. Je potìšujícím zjištìním, že názor matky je dùležitý pro cca 97 % všech adolescentù (napøíè sledovanými skupinami). Podobnì vysoce dùležitý (resp. ještì o pomyslný stupeò dùležitìjší) je názor nejlepší/ho kamaráda/kamarádky (nejménì ve skupinì B = 90,1 %, nejvíce ve sku- 328 FOLTOVÁ, L.
PÙVODNÍ PRÁCE Tabulka 4/ Table 4 Dùležitost názoru blízkých osob celý soubor Importance of opinion of significant others the whole sample Osoba Relativní èetnost respondentù dle skupin 2 p A B C D E N % N % N % N % N % Otec 110 91,7 62 87,3 69 90,8 93 83,8 1016 95,2 28,266 * Sourozenci 86 79,6 47 69,1 44 72,1 72 67,3 726 75,2 ns Prarodièe 89 75,4 51 75,0 62 89,9 77 66,4 866 82,4 24,259 * Parta 108 89,3 48 71,6 60 81,1 100 87,0 775 79,7 ns Spolužáci 101 80,2 51 68,0 54 70,1 83 70,9 838 74,6 ns Vrstevníci 66 53,7 41 56,9 41 56,2 67 57,3 597 54,9 ns Uèitelé 74 58,7 45 61,6 55 71,4 58 50,0 826 73,2 37,420 * p = hladina významnosti: * < 0,001; ns = nesignifikantní A návykové chování; B antisociální chování; C rizikové sexuální chování; D skupina syndromová; E skupina kontrolní (neriziková). pinì A = 99,2 %). Není tak možno hodnotit rozložení v kontingenèních tabulkách u referencí k tìmto dvìma osobám. V následující tabulce (tabulka 4) jsou tedy uvedeny jen další osoby, kde již ve vztahu k rozložení ve skupinách mohly být nalezeny pøípadné rozdíly. Z tabulky je patrné, že syndromová (nejvíce problémová a riziková) skupina považuje názory dospìlých osob (tedy autorit) za nejménì dùležité ze všech skupin. Dle RR napø. názor otce považuje za ménì dùležitý 0,88krát èastìji, názor prarodièù 0,81krát a názor uèitelù dokonce 0,68krát èastìji než neriziková skupina. Ze skuteènosti, že nebyly nalezeny signifikantní rozdíly mezi skupinami pøi vyjádøení dùležitosti názorù podobnì starých osob (parta, spolužáci, vrstevníci), vyplývá, že vliv vrstevníkù je stejnì silný ve všech skupinách (tzn. jedinci v rizikových skupinách nejsou náchylnìjší k pøebírání názorù od ostatních, ale vlivnìjším faktorem bude spíše struktura skupin, se kterými se jedinci stýkají). 3/2Vliv rodièù Jak bylo uvedeno, rodièe na adolescenty pùsobí rovnìž jako vzory èi modely chování. Z hlediska rizikovosti práce mapuje kouøení a konzumaci alkoholu u rodièù a také jejich nezamìstnanost (tabulka 5). O tìchto parametrech vypovídali Tabulka 5/ Table 5 Rizikové chování rodièù celý soubor Parents risk behaviour the whole sample Rodiè A (M:N=112 O:N=99) B (M:N=70 O:N=52) C (M:N=72 O:N=62) D (M:N=109 O:N=88) E (M:N=1135 O:N=839) 2 p N % N % N % N % N % Relativní èetnost rodièù silných kuøákù 1 Matka 16 14,7 7 10,3 11 15,3 23 21,9 84 8,2 32,533 * Otec 28 28,9 19 36,5 14 23,3 28 33,3 138 16,8 32,737 * Relativní èetnost rodièù èastých konzumentù alkoholu 2 Matka 16 14,4 2 2,9 5 7,0 5 4,6 66 6,4 ns Otec 38 38,4 13 25,5 15 24,6 31 35,2 244 29,3 ns Relativní èetnost nezamìstnaných rodièù Matka 22 19,6 13 18,6 8 11,1 26 23,9 216 20,8 ns Otec 4 4,0 1 1,9 1 1,6 6 6,8 25 3,0 ns p = hladina významnosti: * < 0,001; ns = nesignifikantní M = referuje matka o sobì; O = referuje otec o sobì (V záhlaví tabulky jsou uvedeny absolutní poèty referujících rodièù, jelikož se liší od poètu adolescentù ve skupinách) A návykové chování; B antisociální chování; C rizikové sexuální chování; D skupina syndromová; E skupina kontrolní (neriziková) 1 = 10 a více cigaret dennì; 2 = denní konzumace alkoholu RODIÈE, NEBO KAMARÁDI? ANEB KDO MÁ VÌTŠÍ VLIV NA CHOVÁNÍ ADOLESCENTA? 329
rodièe v dotaznících sami o sobì (data tedy pocházejí pøímo od matek a otcù 3 ). Kouøení rodièù se jeví jako možný antecedent rizikového chování, neboť nejnižší poèet matek-silných kuøaèek a otcù-kuøákù (>10 cig./den) je v nerizikové skupinì sledovaných adolescentù (hladina p<0,001). Nejvíce silnì kouøících matek se vyskytuje v syndromové skupinì adolescentù (2,67krát více oproti nerizikové), ve skupinì s návykovým chováním je to 1,79krát více (oproti E). Silnì kouøících otcù je nejvíce ve skupinì adolescentù s antisociálním chováním (2,18krát více než v nerizikové), poté v syndromové skupinì (1,98krát) a ve skupinì s návykovým chováním 1,72krát více (oproti E). Zdá se tedy, že kouøení rodièù souvisí s rizikovým chováním, ovšem vzhledem ke zjištìnému rozložení (které neodpovídá premise o nejvyšším poètu ve skupinì s návykovým a syndromovým chováním) to spíše vypadá, že pùsobí v moderující roli, nikoliv jako pøímý model tohoto chování. Souvislost konzumace alkoholu rodièi s rizikovým chováním adolescentù se neprokázala, tj. nebyly zjištìny signifikantní rozdíly mezi sledovanými skupinami. Nejvyšší poèet denních konzumentù mezi rodièi byl sice u matky i otce nalezen ve skupinì adolescentù s návykovým chováním, ovšem nejnižší výskyt nebyl zaznamenán u nerizikové skupiny, nelze tedy pøíliš uvažovat o pøímém modelovém vlivu a je nutno zacílit další výzkumy na širší souvislosti tohoto jevu. Ani pøi sledování nezamìstnanosti rodièù nebyly zjištìny signifikantní rozdíly mezi sledovanými skupinami, aèkoliv z tabulky vyplývá, že nejvíce nezamìstnaných otcù se vyskytuje v syndromové a poté v návykové skupinì adolescentù. Je tedy možné, že okrajovou roli v rizikovém chování adolescentù situace nezamìstnanosti rodièù hrát mùže. 3/ Z toho vyplývají jiné poèty respondentù v základních skupinách; ilustruje tabulka 5. 3/3Vliv vrstevníkù Sledovaní adolescenti se vyjadøovali k tomu, jaké mají kamarády (z hlediska rizikovosti). Výsledky jsou vysoce signifikantní, a to jak v celém souboru, tak pøi rozdìlení podle pohlaví všechny rozdíly jsou na hladinì p<0,001. Není proto nutné uvádìt dìlení dle pohlaví (neboť vyplývá, že nehraje roli) a jsou tedy uvedeny jen výsledky pro celkový soubor (tabulka 6). Z uvedeného je zøejmé, že neriziková skupina má nejménì rizikových kamarádù (kuøákù, opíjejících se a osob užívajících další drogy kromì alkoholu a cigaret), a zároveò nejvíce neproblémových kamarádù (abstinentù). Naopak nejvíce problémových kamarádù udávají adolescenti ze syndromové, tj. nejrizikovìjší skupiny. Dle RR mají 1,51krát èastìji mezi kamarády kuøáky, 2,18krát èastìji opíjející se kamarády a dokonce 3,04krát èastìji kamarády, kteøí užívají další drogy (oproti nerizikové skupinì). Druhou skupinou v poøadí dle ohroženosti je skupina respondentù s návykovým chováním, kde jsou RR jen nepatrnì nižší, tj. 1,42krát èastìji kuøáky, 2,17krát opíjející se kamarády a 2,32krát osoby užívající drogy (oproti skupinì kontrolní). Je tedy evidentní, že na všechny formy rizikového chování má velice významný vliv prostøedí vrstevníkù (resp. pøesnìji výbìr kamarádù viz dále). Adolescenti se rovnìž vyjadøovali k tomu, v jak staré skupinì lidí pobývají nejradìji, tj. byli dotazováni na preferovaný vìk svých kamarádù. Rozdíly mezi skupinami byly identifikovány jako vysoce významné. Rovnìž v této otázce nehraje roli pohlaví respondentù (v podsouboru chlapcù 2 =25,042; u dívek 2 =26,527; obojí p<0,001). Pro celý soubor platí, že starší nebo i dospìlé osoby vyhledává 28,3 % respondentù skupiny A, 35,8 % skupiny B, 37,5 % skupiny C, 45,9 % skupiny D a jen 20,0 % skupiny E. Syndromová skupina tak tyto osoby preferuje 2,3krát èastìji než neriziková skupina ( 2 =50,496; p<0,001). Zajímavé je, že v této otázce není v závìsu za syndromovou skupinou skupina adolescentù s návykovým chováním, jak by se dalo pøedpo- Tabulka 6/ Table 6 Typy kamarádù z hlediska rizikovosti celý soubor Types of friends in terms of risk the whole sample Kamarádi Relativní èetnost respondentù dle skupin 2 p A B C D E N % N % N % N % N % Abstinenti 72 61,0 39 55,7 52 72,2 70 61,4 791 72,6 18,921 * Kuøáci 114 91,2 56 77,8 58 78,4 113 96,6 695 63,9 90,060 * Èasto se opíjející Užívající další drogy 66 54,1 24 33,8 30 41,7 63 54,3 265 24,9 82,838 * 54 45,0 23 32,4 18 24,7 68 58,1 207 19,4 111,902 * p = hladina významnosti: * < 0,001 A návykové chování; B antisociální chování; C rizikové sexuální chování; D skupina syndromová; E skupina kontrolní (neriziková) 330 FOLTOVÁ, L.
PÙVODNÍ PRÁCE kládat z pøedchozího zjištìní. Právì naopak je tato skupina v poøadí pøed skupinou nerizikovou. Pro ilustraci je ještì uveden graf (graf 1), který je v tomto pøípadì pøehlednìjší než tabulka. Dále adolescenti referovali o tom, co je pro nì dùležité pøi výbìru kamarádù (tabulka 7). Nebyly shledány rozdíly v nabízených možnostech jako vzhled, vìk (což je zajímavé zjištìní v souvislosti s pøedchozí promìnnou), zájmy, schopnosti, co mají spoleèného, porozumìní (to je dùležité pro 100 % respondentù), jak dokážou bránit ostatní, spolehlivost (rovnìž dùležitá témìø pro 100 %), legrace (totéž) a jak a o èem dovedou hovoøit. Oblíbenost u ostatních je velice dùležitá u obou pohlaví (a to nejvíce ve skupinì s antisociálním chováním), u dívek byly zjištìny vìtší rozdíly mezi sledovanými skupinami. Jako naopak nejménì dùležitá se jeví u chlapcù ve skupinì s návykovým chováním (1,69krát èastìji u osob s antisociálním chováním oproti návykovému), a u dívek ze skupiny s rizikovým sexuálním chováním (2,38krát èastìji u dívek s antisociálním chováním oproti sexuálnì rizikovému). U dívek navíc hraje souèasnì významnou roli i to, co si o tìchto kamarádech myslí ostatní (2,23krát èastìji u stejných skupin jako pøedchozí). Témìø stejnì dùležité je pro obì pohlaví materiální zázemí kamarádù, rozdíly mezi skupinami kopírují pøedchozí položku. U chlapcù je materiální zázemí nejdùležitìjší ve skupinì s antisociálním chováním oproti skupinì s návykovým chováním (dokonce 5,21krát èastìji), u dívek je nejdùležitìjší pro skupinu s antisociálním chováním oproti rizikovému sexuálnímu chování (4,62krát èastìji). Pouze u chlapcù hraje roli pøi výbìru rodina kamarádù (2,8krát èastìji dùležité pro ty s rizikovým sexuálním chováním oproti tìm s návykovým chováním) a velmi pøekvapivì též známky ve škole (5,06krát èastìji dùležité pro C ku A; dokonce na hladinì p<0,001), není ovšem sledováno, které z nich jsou preferovány. U dìvèat 90 % 80 70 60 50 40 30 20 10 0 mladší, stejnì staøí skupina A skupina B skupina C skupina D skupina E starší, dospìlí Graf 1/Graph 1 Preference vìku kamarádù dle skupin (celý soubor) Preference of friends age by groups (the whole sample) je dále významné bydlištì kamaráda (dvakrát èastìji ve skupinì s antisociálním chováním oproti sexuálnì rizikové skupinì). 4 DISKUSE Blatný et al. (2005) ve své pøehledové studii upozoròují, že aèkoliv se považuje za nejkritiètìjší období pro rozvoj rizikového chování raná adolescence, v èeském prostøedí byla tomuto stadiu vìnována pouhá pìtina výzkumù. Vìtšina z nich je provádìna na respondentech støední až pozdní adolescence (vìtšinou až od 16 let srov. Sobotková et al., 2009), event. i s pøesahem do rané dospìlosti. S respondenty na nižších vývojových stupních je možno nalézt jen málo studií, pøestože se neustále snižuje vìk výskytu rizikového chování. Jak uvádí Macek (2003, p. 47), ve støední a pozdní adolescenci je myšlení ménì absolutní a více relativní, vztahové a sebereflektující. Postupnì také pøibývá vìdomí možných rizik, zvažování dùsledkù a tendence konzultovat rozhodnutí s experty, z èehož logicky vyplývá, že nejzranitel- Tabulka 7 / Table 7 Dùležité aspekty pro výbìr kamarádù chlapci, dívky Important aspects for the selection of friends boys, girls Dùležité: A B C D E 2 p N % N % N % N % N % Relativní èetnost respondentù dle skupin chlapci Oblíbenost u ostatních 22 34,9 26 59,1 15 50,0 18 36,7 212 37,9 9,797 * Známky ve škole 5 7,9 17 38,6 12 40,0 7 14,3 129 23,0 21,276 *** Jejich rodina 9 14,3 15 34,1 12 40,0 9 18,4 136 24,3 10,696 * Materiální zázemí 3 4,8 11 25,0 6 20,0 6 12,2 88 15,7 9,541 * Relativní èetnost respondentù dle skupin dívky Oblíbenost u ostatních 23 36,5 14 46,7 9 19,6 25 36,2 133 23,5 16,750 ** Materiální zázemí 5 7,9 9 30,0 3 6,5 9 13,0 73 12,9 10,917 * Kde bydlí 23 36,5 19 61,3 14 30,4 24 34,8 185 32,7 11,137 * Smýšlení ostatních 21 33,3 15 48,4 10 21,7 33 47,8 167 29,5 15,708 ** RODIÈE, NEBO KAMARÁDI? ANEB KDO MÁ VÌTŠÍ VLIV NA CHOVÁNÍ ADOLESCENTA? 331
nìjším obdobím je právì raná adolescence. Miovský s Urbánkem (2002) dokonce (s urèitou dávkou nadsázky) hovoøí o tom, že èistì statisticky se skupinou minoritní (tj. deviantní) stává skupina støedoškolákù, kteøí nikdy nezkusili žádnou drogu (vè. alkoholu a cigaret, neboť vzhledem k vìku jsou i tyto dvì látky nelegální). Z tìchto dùvodù je tato práce zámìrnì zamìøena na období rané adolescence, neboť se spolu s nìkterými autory (napø. Blatný et al., 2006a) domnívám, že je nyní nutné vìnovat pozornost nižší vývojové fázi, aby bylo možno zformulovat preventivní programy s pøesnìjším zacílením. Co se týèe tzv. modelového chování rodièù, kdy se uvádí analogické rizikové chování rodièù jako jeden z nejsilnìjších prediktorù rizikového chování adolescentù (Matoušek, Kroftová, 2003; Podaná, Buriánek, 2007), byl v této práci prokázán vliv kouøení rodièù, což je v souladu s pracemi Koženého et al. (2008), Geckové et al. (2000b); (viz též odkazy na další výzkumy in Gecková et al., 2000a). Bylo ovšem zjištìno, že kouøení matky má nejvìtší souvislost se syndromovou skupinou adolescentù a kouøení otce s antisociálním chováním adolescentù a poté se syndromovou skupinou. Rozložení tedy neodpovídá pøedpokladu, že nejvyšší výskyt kuøákù rodièù bude ve skupinì s návykovým chováním. Uvažuji proto, že toto rodièovské chování má spíše vedlejší roli v rizikovém chování adolescentù, není ale možné jej brát jako pøímý ukazatel chování modelového. Podobnì uvádìjí Gecková et al. (2000a, 2000b), Collins at al. (2000), že vliv rodièù nemusí být pøímý. Mohou pùsobit nepøímo tím, že hrají roli ve výbìru vrstevníkù adolescentù. To by korespondovalo s dalším zjištìním této práce, kdy adolescenti referovali o tom, co hraje roli pøi výbìru kamarádù. Názor rodièù byl jedním ze signifikantních aspektù. Gecková et al. (2000a, 2000b) dále s odkazem na jiný výzkum tvrdí, že pokud rodièe adolescentù kouøí nebo pijí alkohol, vliv vrstevníkù na užívání návykových látek je vyšší. Co se týèe konzumace alkoholu rodièi, souvislost s rizikovým chováním adolescentních potomkù nebyla prokázána, což je v rozporu napø. se zjištìním výzkumu Krcha et al. (2004), též Geckové et al. (2000b), a doporuèuji proto širší výzkum tohoto tématu. Ani u nezamìstnanosti rodièù nebyla souvislost statisticky signifikantní, pøesto nejvíce nezamìstnaných otcù je ve skupinì adolescentù syndromové skupiny a poté mezi adolescenty s návykovým chováním. Je však možné, že v tìchto dvou promìnných hraje roli i vìk dítìte, neboť Foltová et al. (2011) prokázali souvislost nezamìstnanosti rodièù jednak s kázeòskými problémy a jednak s konzumací alkoholu u jedenáctiletých dìtí. Vzhledem k nejednoznaèným výsledkùm z hlediska modelového rizikového chování rodièù (nepotvrdila se premisa o nejvyšším výskytu rizikového chování rodièù ve skupinì adolescentù s návykovým chováním) vyplývá, že patrnì není vhodné uvažovat o pøímém pùsobení tohoto rizikového chování rodièù jakožto vzorù chování pro adolescenty, nýbrž jako o spolupùsobícím èiniteli. Navrhuji proto další rozšiøující výzkum této oblasti. Vliv vrstevníkù je rovnìž èasto zmiòovaným a zkoumaným faktorem rizikového chování (Macek, 2003; Jelínek et al., 2006; Smik, 2001; Matoušek, Kroftová, 2003; Podaná, Buriánek, 2007; a další). Vrstevnická konformita, jakožto behaviorální dispozice k podlehnutí tlaku, je v období èasné adolescence na vrcholu, navíc je dobrým prediktorem rizikového chování (Jelínek et al., 2006). Nìkteøí autoøi (napø. Jaccard et al., 2005) zastávají názor, že vliv vrstevníkù by se nemìl pøeceòovat. Jak zmiòují Gecková et al. (2000a), též Gecková et al. (2002), je vhodné rozlišovat vliv vrstevníkù (vrstevnický tlak) a výbìr pøátel a kamarádù (sociální selekce). Na základì odkazù na další výzkumy shrnují, že není ani tak dùležitý vrstevnický tlak, ale že právì socializace, sociální výbìr a racionalizace hrají dùležitìjší roli pøi rizikovém chování. Jak upozoròuje Collins et al. (2000), dìti s antisociálními inklinacemi èastìji zapadnou do podobnì orientované vrstevnické skupiny. Gecková, VanDijk (2001) prokázali vztah mezi vlivem vrstevníkù a rizikovým chováním, tedy èím více kamarádù se úèastní takového chování (kouøení, konzumace alkoholu), tím vìtší je pravdìpodobnost, že se zapojí i sledovaný adolescent. Z výsledkù pøedložené práce podobnì vyplynulo, že nejménì problémových kamarádù má mezi sebou skupina nerizikových adolescentù, naopak nejvíce rizikových kamarádù (kuøáci, èasto se opíjející, užívající další drogy) udává syndromová skupina, následovaná skupinou s návykovým chováním. To potvrzuje tezi, že výbìr kamarádù má souvislost s chováním, které adolescenti vykazují. Rovnìž signifikantní je vìková preference kamarádù, pøièemž jedinci ze syndromové skupiny vyhledávají 2,3krát èastìji spoleènost starších, pøípadnì dospìlých osob (i ostatní rizikové skupiny udávají tuto preferenci vyšší než neriziková skupina). Tato zjištìní korespondují rovnìž s pøedchozím výzkumem (Foltová, 2010), v nìmž podobné výsledky vykázala skupina adolescentù s psychickými poruchami oproti skupinì nerizikové. Samozøejmì si nedovoluji na základì tìchto zjištìní tvrdit, že starší kamarádi pøedstavují zvýšené riziko. Je dokonce možné, že vyspìlejší jedinci mohou mít na dané jedince pozitivní vliv, nicménì je podle mého názoru více pravdìpodobné, že mladší osoby mezi sebe integrují spíše problémovìjší skupiny osob. 5 ZÁVÌRY Z analýzy zjištìných výsledkù vyplývají následující impulzy, které by mìly být zohlednìny pøi formulování preventivních programù. Jedinci vykazující rizikové chování nejsou náchylnìjší k pøebírání názorù od svých vrstevníkù (jejich vliv je stejný ve všech skupinách a rozdíly nejsou signifikantní), mnohem zásadnìjší je struktura kamarádských skupin, resp. sociální selekce. 332 FOLTOVÁ, L.
PÙVODNÍ PRÁCE Rizikoví jedinci však mnohem ménì reflektují na názory dospìlých osob ve svém okolí (tedy autorit; kromì matek), a to pøedevším nejohroženìjší skupina syndromová, za ní následují rovnìž skupiny s antisociálním i s návykovým chováním. Je tedy více než pravdìpodobné, že preventivní pùsobení uèitelù, jejichž názor je dùležitý pouze pro polovinu rizikových adolescentù (a 3/4 adolescentù nerizikových), nebude dostateèné. Vzory rizikového chování v rodinì hrají ponìkud pøekvapivì spíše vedlejší roli. Mnohem významnìjší dopad na výskyt rizikového chování má výbìr kamarádù, pøièemž bylo zjištìno, že si rizikoví jedinci nìkolikanásobnì èastìji vybírají za pøátele rizikové jedince. LITERATURA / REFERENCES Blatný, M., Polišenská, V. A., Balaštíková, V. & Hrdlièka, M. (2005). Problematika rizikového chování vývoje dìtí a dospívajících: hlavní témata a implikace pro další výzkum. Èeskoslovenská psychologie, 49 (6), 524 539. Blatný, M., Hrdlièka, M., Sobotková, V., Jelínek, M., Kvìton, P. & Voboøil, D. (2006a). Prevalence antisociálního chování èeských adolescentù z mìstských oblastí. Èeskoslovenská psychologie, 50 (4), 297 310. Blatný, M., Hrdlièka, M., Ruchkin, V., Vermeiren, R. & Schwab-Stone, M. (2006b). Antisocial involvement, use of substances, and sexual behaviors among urban youth in the Czech Republic. Studia Psychologica, 48 (2), 107 123. Collins W. A., Maccoby E. E., Steinberg L., Hetherington, E. M. & Bornstein, M. H. (2000). Contemporary research on parenting. American Psychologist, 55 (2), 218 232. Foltová, L. (2010). Posouzení životní situace adolescentù s psychickými poruchami. Sociální práce/sociálna práca, 10 (4), 101 110. Foltová, L., Schovancová, R., Okrajek, P. (2011). Psychosociální dopad nezamìstnanosti na životní situaci rodiny. Sociální práce/sociálna práca, 11 (2), 85 95. Gecková, A., Pudelský, M. & VanDijk, J. P. (2000a). Vplyv rodièov a rovesníkov na správanie adolescentov súvisiace so zdravím. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 35 (3), 233 241. Gecková, A., Pudelský, M. & VanDijk, J. P. (2000b). Vplyv rodièov na fajèenie, konzumovanie alkoholu a športovanie adolescentov. Èeská a slovenská psychiatrie, 96 (8), 406 410. Gecková, A. & VanDijk, J. P. (2001). Peer impact on smoking, alkohol consumption, drug use and sports activities in adolescents. Studia Psychologica, 43 (2), 113 121. Gecková, A., VanDijk, J. P., VanIttersum-Gritter, T., Groothoff, J. W. & Post, D. (2002). Determinants of adolescents s smoking behaviour: A literature review. Central European Journal of Public Health, 3, 79 87. Hamanová, J. & Hellerová, P. (2000a). Syndrom rizikového chování v dospívání (1. èást). Èeskoslovenská pediatrie, 55 (6), 380 387. Hamanová, J. & Hellerová, P. (2000b). Syndrom rizikového chování v dospívání (2. èást). Èeskoslovenská pediatrie, 55 (7), 466 473. Hamanová, J. & Kabíèek, P. (2001). Syndrom rizikového chování v dospívání. Zdravotnické noviny, pøíl. Lékaøské listy, 50 (4), 38 40. Jaccard, J., Blanton, H. & Dodge, T. (2005). Peer influences on risk behavior: An analysis of the effects of a close friend. Developmental Psychology, 41(1), 135 147. DOI: 10.1037/0012-1649.41.1.135. Jelínek, M., Kvìton, P., Voboøil, D., Blatný, M. & Hrdlièka, M. (2006). Vrstevnická konformita jako faktor rizikového chování mladistvých: struktura, zdroje, dopady. Èeskoslovenská psychologie, 50 (5), 393 404. Kožený, J., Csémy, L. & Tišanská, L. (2008). Atributy sklonu ke kouøení u patnáctiletých adolescentù v roce 2006: Exploraèní analýza. Èeskoslovenská psychologie, 52 (3), 209 224. Krch, F. D., Csémy, L. & Drábková, H. (2004). Psychosociální souvislosti užívání marihuany u dìtí staršího školního vìku. Èeská a slovenská psychiatrie, 100 (6), 348 355. Lukšík, I. (2003). Interakcie sexuálnych a drogových rizík: sumarizácia výsledkov z dvoch sociokultúrnych prostredí. Èeskoslovenská psychologie, 47 (5), 437 450. Macek, P. (2002). Adolescence a èeští dospívající na pøelomu století. In: V. Smékal & P. Macek (Eds.), Utváøení a vývoj osobnosti: psychologické, sociální a pedagogické aspekty (1. vydání, s. 113 128). Brno, Czechia: Barrister & Principal, spol. s r. o. Macek, P. (2003). Adolescence (2., upravené, vydání). Praha, Czechia: Portál. Matoušek, O. & Kroftová, A. (2003). Mládež a delikvence (2. vydání, aktualizované). Praha, Czechia: Portál. Miovský, M. & Urbánek, T. (2002). Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi støedoškoláky. Èeskoslovenská psychologie, 46 (2), 166 177. Novak, P. K., Lavraè, N., Gamberger, D. & Krstaèiæ, A. (2009). CSM-SD: Methodology for contrast set mining through subgroup discovery. Journal of Biomedical Informatics, 42, 113 122. DOI: 10.1016/j.jbi.2008.08.007. Podaná, Z. & Buriánek, J. (2007). Èeská mládež v perspektivì delikvence: Výsledky mezinárodního výzkumu ISRD-2 [1. vydání]. Praha, Czechia: Univerzita Karlova. Reitz, E., Dekoviæ, M. & Meijer, A. M. (2005). The structure and stability of externalizing and internalizing problem behavior during early adolescence. Journal of Youth and Adolescence, 34 (6), 577 588. DOI: 10.1007/s10964-005 -8947-z. Santor, D. A., Messervey, D. & Kusumakar, V. (2000). Measuring peer pressure, popularity, and comformity in young adolescent boys and girls: Predicting school performance, sexual attitudes, and substance abuse. Journal of Youth and Adolescence, 29 (2), 163 182. Sobotková, V., Blatný, M., Jelínek, M., Hrdlièka, M. & Urbánek, T. (2009). Typologie antisociálního chování v rané adolescenci a jeho vztah k dalším formám rizikového chování. Èeskoslovenská psychologie, 53 (5), 428 440. Smik, J. (2001). Dospievanie a riziká dospievania. In: V. Labáth & kol. (Ed.), Riziková mládež. Možnosti potenciálních zmien (1. vydání, p. 14 22). Praha, Czechia: Sociologické nakladatelství. Širùèek, J. (2002). Evropská longitudinální studie tìhotenství a dìtství. In: V. Smékal & P. Macek (Eds.), Utváøení a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty (1. vydání, p. 29 35). Brno, Czechia: Barrister & Principal, spol. s r. o. Širùèek, J., Širùèková, M. & Macek, P. (2007). Sociální opora rodièù a vrstevníkù a její význam pro rozvoj problémového chování v adolescenci. Èeskoslovenská psychologie, 51 (5), 476 488. RODIÈE, NEBO KAMARÁDI? ANEB KDO MÁ VÌTŠÍ VLIV NA CHOVÁNÍ ADOLESCENTA? 333
REVIEW ARTICLE Pathological Slot Machine Gambling in the Czech Republic MAIEROVÁ, E. Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc, Czech Republic Citation: Maierová, E. (2012). Patologické hráèství na herních automatech v Èeské republice. Adiktologie, (12)4, 334 343. SUMMARY: This paper reviews the current situation concerning pathological gambling in the Czech Republic as a topic of growing relevance for addiction treatment services. Underlining the multifaceted nature of the issue, the paper explores the differences between addictions to psychoactive substances and slot machines, as well as looking into certain elements which are common to both types of addictive behaviour. Specific aspects of gambling are described, with a special focus on slot machines, which are much more widespread in the Czech Republic than in other European countries. The characteristics, availability, and principle of the operation of slot machines that contribute to the development of pathological gambling are also discussed. KEY WORDS: PATHOLOGICAL GAMBILNG SLOT MACHINES GAME PREVALENCE SYSTEM OF SERVICES Submitted: 3 / SEPTEMBER / 2012 Accepted: 13 / NOVEMBER / 2012 Address for correspondence: Eva Maierová / MaierovaEva@seznam.cz / Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Køížkovského 10, 771 80 Olomouc, Czech Republic 334
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Patologické hráèství na herních automatech v Èeské republice MAIEROVÁ, E. Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Citace: Maierová, E. (2012). Patologické hráèství na herních automatech v Èeské republice. Adiktologie, (12)4, 334 343. SOUHRN: Autorka upozoròuje v pøehledovém èlánku na souèasnou situaci patologického hráèství v Èeské republice, která nabývá aktuálnosti v adiktologických službách. Pøedkládá vícestranný pohled. Vymezuje rozdílné a spoleèné prvky mezi závislostí na psychoaktivních látkách a závislostí na hracích automatech. Popisuje specifika hry s užším zamìøením na herní automaty, které jsou v Èeské republice v mnohonásobnì vyšším poètu oproti jiným evropským státùm. Vìnuje se charakteristice, èetnosti a principu fungování automatù, které pøispívají ke vzniku patologického hráèství. KLÍÈOVÁ SLOVA: PATOLOGICKÉ HRÁÈSTVÍ HERNÍ AUTOMATY HRA PREVALENCE SYSTÉM PÉÈE 1 ÚVOD Sedím v hernì, zbývá mi posledních sto korun. Za rohem na mì èeká vysoká skøíò s displejem, rotujícími válci a ovládacím zaøízením. Vhazuju svoje poslední peníze do toho zázraèného stroje. Vezmu za páku, zatáhnu a roztoèí se válce. Vše se rozbliká. Postupnì se válce zastavují, jeden po druhém. A na všech se zastavily dva bary. Najednou na displeji naskoèí o tøi sta korun více. Spoluhráè odvedle mi øíká, ať zmáèknu páku ještì jednou. Tak jsem to udìlal a zase tam naskoèilo dalších pìt set korun. Nejvíce mì vzrušuje ten kolísající adrenalin v tìle. Lítá nahoru a dolù, když se válce automatu toèí a pomalu zastavují. Znám pocit výhry a trpký pocit prohry (anonymní hráè, 34 let). Došlo do redakce: 3 / ZÁØÍ / 2012 Pøijato k tisku: 13 / LISTOPAD / 2012 Korespondenèní adresa: PhDr. Eva Maierová / MaierovaEva@seznam.cz / Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, Køížkovského 10, 771 80 Olomouc 335
Hráèi èasto popisují podobné pøíbìhy nebo zážitky, kdy hráli na automatu. Lákavá možnost snadno vydìlaných penìz potlaèí riziko ztráty. Èlovìk, který pokraèuje v opakovaném hraní, zaèíná pomalu plíživì vstupovat do bludného kruhu, na jehož konci èasto nebývá pøíjemný pocit z vysoké výhry, ale spíše pocity samoty, úzkosti, stres, dluhy a bezradnost. Bìhem hazardní hry vsázíme nìco cenného, èasto to jsou peníze a výsledek hry je nepøedvídatelný. Pavelka (2012) definuje hazardní hru jako hru šancí, náhody, pøi které je pomìr vyplácené èástky (výhry) nižší, než který by odpovídal skuteènému, matematicky vypoètenému, sázkovému pomìru na základì teorie pravdìpodobnosti. Pro jednu èást lidí je hazard relaxaèní èinnost bez negativních dùsledkù. Pro druhou èást je zdrojem problémù. V mnoha ohledech se mùže zdát jako neškodná èinnost. Ve skuteènosti to není sám hazard, který je škodlivý, ale zaèarovaný kruh, který zaène, pokud hráè vsadí peníze, které si nemùže dovolit ztratit, a pak v nìm pokraèuje, aby se zotavil ze své ztráty. Patologické hráèství èasto vrcholí velkým množstvím negativních dùsledkù jak pro samotného hráèe, tak pro ostatní lidi, se kterými je v interakci, tj. rodinní pøíslušníci, pøátelé, zamìstnavatel. Dochází ke ztrátì zamìstnání, rozpadu rodiny, finanèním problémùm, se kterými souvisí kriminální èinnost. Rossow et al. (2008) uvádí, že hráèi, kteøí vyhledali léèbu, mají suicidální myšlenky, nebo se pokusili o sebevraždu. Populaèní prùzkumy naznaèují, že riziko sebevraždy se více objevuje mezi hráèi než mezi ostatními. Nešpor et al. (2003) uvádí, že tøetina hospitalizovaných pacientù se pokusila o sebevraždu, což je více než u závislých na jiných návykových látkách. Patologické hráèství je na první pohled chybou logiky, která spoèívá v neschopnosti pochopit, že hazard se øídí pouze náhodou a náhodnou akcí. Hráèi v nìm nedokážou pøestat a pokoušejí se øídit výsledky hry. Spøádají strategie jak hru porazit. Mají pocit, že dovedou ovlivnit výsledek na základì osobní dovednosti, ale ve skuteènosti rozhoduje o výsledku hry náhodný charakter událostí. Hráè tento fakt ignoruje, nebo popírá. Patologické hráèství bývá diagnostikováno pomìrnì málo èasto v souvislosti napø. s depresivní symptomatologií èi jinými nemocemi (Nešpor, 1996). Hráèi vyhledávají odborníky pro léèení vzniklých dùsledkù ze hry, jako jsou deprese, úzkosti, pití alkoholu, dluhy, ménì èasto pro samotné hraní. Šerý (2001) uvádí, že patologiètí hráèi trpí souèasnì alkoholismem, závislostí na nikotinu, závislostí na jiných látkách. 2 SPECIFIKA HRY Podívejme se nejdøíve na nejrùznìjší aspekty hry, které sehrávají významnou roli pøi jejím vnímání a v tom, aby nás bavila. Prunner (2008) uvádí, že možnost získat více, než jsem vložil, pøitahuje øadu lidí. Velikost a rychlost možného zisku pøináší napìtí. Hráèi tuto tenzi, napìtí, popisují jako pøíjemnou. Èasto je to právì toto, co je pøitahuje, a zámìrnì tak hru vyhledávají. Na velmi dùležitý aspekt upozornil Fink (1957, 1960). Ze svého pohledu øeší otázku dvojí existence èlovìka. Existenci èlovìka ve høe (snìní ve høe) a existenci èlovìka ve vlastním bytí (existenci ve høe). Upozoròuje na magickou produkci svìta hry. V jeho pojetí má vlastní vnitøní prostor a vlastní vnitøní èas. Èlovìk je jí plnì zaujat a v dùsledku toho se od reálného svìta odpoutává. Je vtažen její atmosférou, chybí mu kontakt s vlastní realitou. Ztrácí schopnost vnímat èas, vnímá subjektivní herní èas. V situacích vysoce emoènì vyhrocených, což hra èasto zpùsobuje, plyne èas dynamiètìji. Èasto hráè vìnuje høe delší èas, než pùvodnì zamýšlel. Svým zaujetím zpùsobuje i zmìnu schopnosti vnímat konkrétní herní situace z pohledu reálných možností èi dopadù. Nevnímá rizika a signály možného ohrožení. Navenek èasto hráè vysílá projevy, které by na veøejnosti nikdy neprodukoval. Kalina (2003b) uvádí, že hráè bere pøístroj jako živou vìc, se kterou komunikuje, èeká odpovìï a má pocit, že má možnost volby. Hráè se v pøítomnosti automatù cítí svobodný a šťastný, odpoután od starostí všední reality. Hrací pøístroj a prostøedí herny ovlivòuje všechny hráèovy smysly jak zrakové, tak i sluchové, èichové a taktilní. Blikající svìtla poutaèù heren, hodnoty jackpotù èi hudba lákajícího automatu hrají významnou roli pøi bažení hráèe. Pruner (2008) popisuje základní charakteristiky hry následovnì. Nemìly by se v ní vytváøet žádné užitkové hodnoty, což by mìlo vytváøet aspekt samoúèelnosti. V pøípadì opaku pak jen jako druhotný vedlejší produkt. U automatù jsou touto užitkovou hodnotou peníze. Dalším znakem je spontánnost k její realizaci dochází na základì dobrovolného rozhodnutí. Herní èinnost zprostøedkovává jedinci rùznì intenzivní citové prožitky. Hráè chce získat pozitivní emoce, které hra èasto pøináší, ne vždy je však tento jeho primární motiv naplnìn. Vyvolává èasto i pocity negativní. Uplatòuje se øada kognitivních procesù (fantazie, pøedstavivost, schopnost anticipace, pozornost, pamìť, atd.). Hra souvisí i s osobnostními vlastnostmi, jako je hravost, soupeøivost, persistence, rozhodnost, ochota riskovat. Velký význam sehrává energie jedince, který hru provozuje. Má roli funkèního ventilu ve zpùsobu, jak se uvolnit. Holeèek et al. (2003) uvádìjí, že plní rùzné funkce. Dochází k rozvoji funkce poznávací, projektivní (jedinec promítá do hry svùj pohled na svìt), kompenzaèní (hra je kompenzací nesplnìných pøání, zklamání, pocitù ménìcennosti), seberealizaèní (každá zajímavá èinnost je hrou). Sytí i možnost udržení sociálních kontaktù, realizuje se v urèitém prostøedí. Studie vìnující se vzniku problémového hráèství oznaèují za klíèové faktory nejen charakteristiky individuální (tedy biologické, psychologické a sociální promìnné), ale také charakteristiky samotné hazardní hry. Situaèní charakteristiky usnadòují poèáteèní kontakty s hazardní hrou. Charakteristiky vnìjšího prostøedí jsou celková èetnost 336 MAIEROVÁ, E.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK herních míst, celkový poèet pøíležitostí ke høe a poèet pøíležitostí v jednom herním místì. Dále podmínky pro vstup, umístìní, otevírací doba. Charakteristiky vnitøního prostøedí interiér, osvìtlení, teplota v místì, malba, nabídka obèerstvení. Podpùrnými faktory jsou reklama, nabídky na hry zdarma, poskytování poukázek, nabídky obèerstvení zdarma, odvoz zdarma, možnost vìcné výhry èi pøítomnost bankomatu v herním místì. Strukturální charakteristiky jsou integrální souèástí hazardní hry. U hráèe stimulují pravidelný kontakt s hazardní hrou. Jedná se o pravdìpodobnost výhry, poèáteèní èástku nutnou ke høe, o obtížnost hry (to, zda hráè ke høe potøebuje nìjaké vstupní znalosti èi dovednosti), iluzi kontroly výsledku hry, délku intervalu mezi sázkou a výhrou, výšku potenciální výhry, frekvenci hry, barvu pøístroje a zvuky, které pøístroj vydává (Dickerson, 2006; Meyer, Hayer, Griffiths, 2009b). 3 DIAGNOSTICKÉ VYMEZENÍ PATOLOGICKÉHO HRÁÈSTVÍ Z pohledu odborníkù a nabídky specializovaných služeb je velmi dùležité diagnostické ukotvení patologického hráèství. Stejnì tak i pojmy a souvislosti, které se s touto problematikou pojí. Pokorný et al. (2002) uvádí, že patologické hráèství bylo roku 1980 oznaèeno Americkou psychiatrickou asociací jako medicínský problém a zaøazeno mezi duševní poruchy. V Èeské republice se s touto diagnózou setkáváme až od roku 1994, kdy v ÈR vešla v platnost Mezinárodní klasifikace nemocí a pøidružených zdravotních problémù (MKN-10, 2011). Pøípravu koordinovala Svìtová zdravotnická organizace (WHO), na jejíž pøípravì se podílela pøipomínkováním i ÈR. Pro hazardní hru neboli hraní o peníze se používá anglický výraz gambling a pro osobu, která takto èiní, gambler. Slovo gambler je slangovým oznaèením pro hazardního hráèe, v Èeské republice se èastìji užívá ve významu patologického hráèe. Gambling je neodborným, avšak bìžnì používaným ekvivalentem pro diagnostickou jednotku patologického hráèství (Nešpor et al., 1999). Patologické hráèství zaøazujeme dle MKN-10 mezi návykové impulzivní poruchy. Nejedná se o závislost jako na psychoaktivních látkách. Mluvíme o závislosti na procesu. I když má patologické hráèství se závislostí mnoho spoleèných rysù, v porovnání s ní jsou hazardní hráèi specifiètí. Zejména svou celoživotní hravostí, hráèskou vášní, pozorností vùèi financím a souèasnì ochotou podstupovat riziko. Pøi porovnání závislosti na psychoaktivních látkách a hazardního hráèství nacházíme spoleèná kritéria, jako je silné bažení, zhoršené sebeovládání, zanedbávání jiných zájmù èi pokraèování v závislostním chování navzdory vzniklým dùsledkùm. Odlišností bývá nepøítomnost odvykacího stavu, nebo je jen velmi slabý na rozdíl od psychoaktivních látek. Tolerance nevzrùstá, spíše se zvyšují prohrané èástky a roste èas, který jedinec tráví hraním. Èlovìk s touto poruchou má nutkání vykonávat urèitý soubor èinností. Pokud tuto èinnost nevykoná, dostaví se pocity úzkosti, které mohou i nemusí být navenek patrné. Èím více se jedinec snaží pøestat na urèitou vìc myslet, tím je myšlenka vtíravìjší a napìtí vzrùstá. Umí ho uvolnit jen hrou. Vzniká závislost psychická, popø. psychosociální. Závislost svými dùsledky ovlivòuje i stav fyzický, napø. nespavost, vyèerpanost, tíseò na hrudi (Nešpor, 1996, 2007; Kalina et al., 2008). Psychosomatické projevy, deprese, úzkost èi suicidální tendence se èasto vyvíjejí jako reakce na neúspìch ve høe a závislosti na velkých finanèních, vztahových ztrátách. V pøípadì hráèské vášnì, která je u hráèù vždy pøítomna, dochází èasto k podceòování nebo ignorování signálù, které naznaèují zaèínající výskyt problémù (Prunner, 2008). Dle Meyera (1999) chápeme tento stav jako ztrátu kontroly nad trváním hry a výškou investovaných penìz, takže jedinec hraje, dokud má u sebe peníze. S popisem charakteristických znakù hráèské vášnì se lze setkat u Berglera (in Vacek, 1992), který je popsal následovnì: hráè miluje èasté riziko, omezuje své zájmy a aktivity, nepouèuje se z porážek, vìøí ve šťastný osud. Je neschopný pøestat hrát, i když vyhraje, nadmìrnì riskuje, mezi vložením penìz a výsledkem prožívá slastné úzkostné napìtí. V souèasnosti se u nás hráèství obvykle léèí spoleènì s jinými závislostmi, nebo velmi podobným zpùsobem jako látková závislost na chemických substancích. Dùvodem je, že mechanismus vzniku závislosti na procesech je v øadì aspektù podobný jako u drogových závislostí, i když nemá pøímý vliv na tìlo èlovìka, jako se dìje pøi akutní intoxikaci. (Frouzová, in Kalina, 2008). MKN-10 (2011) definuje patologické hráèství jako poruchu (F63.0), kdy se u jedince vyskytnou tato ètyøi kritéria: 1/ Bìhem období nejménì jednoho roku se vyskytnou dvì nebo více epizod hráèství. 2/ Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné a opakují se pøesto, že vyvolávají tíseò a narušují každodenní život. 3/ Jedinec popisuje silné puzení ke høe, které lze tìžko ovládnout, a hovoøí o tom, že není schopen silou vùle høe odolat. 4/ Jedinec je zaujat myšlenkami a pøedstavami hraní a okolností, které tuto èinnost doprovázejí. Pro vaše srovnání uvádíme diagnostická kritéria patologického hráèství dle Americké psychiatrické asociace DSM IV. Jedinec musí splòovat pìt (nebo více) z následujících znakù: 1/ Zamìstnává se hazardní hrou (napø. znovu prožívá minulé zážitky související s hazardní hrou, plánuje další hazardní hru, uvažuje o tom, jak si opatøovat prostøedky k další hazardní høe). 2/ Aby docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství penìz vkládaných do hazardní hry. PATOLOGICKÉ HRÁÈSTVÍ NA HERNÍCH AUTOMATECH V ÈESKÉ REPUBLICE 337
3/ Opakovanì a neúspìšnì se pokoušel hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní pøestat. 4/ Když se pokouší snížit hazardní hru nebo s ní pøestává, cítí neklid a podráždìnost. 5/ Používá hazardní hru jako prostøedek jak uniknout problémùm nebo mírnit dysforickou náladu (napø. pocity bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese). 6/ Po ztrátì penìz pøi hazardní høe se následujícího dne k hazardní høe vrací, aby je vyhrál nazpìt. 7/ Lže pøíbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí hazardní hrou. 8/ Dopustil se nelegálních èinù jako padìlání, podvodù, krádeží nebo zpronevìry kvùli hazardní høe. 9/ Ohrozil nebo ztratil kvùli hazardní høe signifikantní vztahy, zamìstnání, vzdìlání nebo kariéru. 10/ Spoléhá na druhé, že mu budou poskytovat finanèní prostøedky a mírnit tak zoufalou finanèní situaci, do které se dostal kvùli hazardní høe (DSM-IV, 2011). Z uvedených diagnostických vymezení je evidentní, že definice DSM IV je propracovanìjší než vymezení MKN-10. Lze si pøedstavit, že odborník si s nejasností stavu podle MKN-10 vypomùže právì DSM-IV nebo nyní DSM-V. Zároveò upozoròujeme na významnou odlišnost v jediném bodì, kdy v MKN-10 najdeme jako jednu z podmínek craving (bažení). Ta pøekvapivì v DSM-IV a V chybí. 3/1Diferenciální diagnostika V rámci diagnostiky i matchingu (párovaní potøeb klienta) je nutná diferenciální diagnostika patologického hráèství. V souèasné dobì odlišujeme patologické hráèství v MKN-10 (2011) od nadmìrného hráèství u manických pacientù (F30.-), což je èasté hraní hazardních her, které ještì nepokroèilo do patologického stadia. Pøesto je velmi nebezpeèné, jelikož k patologickému hraní mùže velmi lehce pøejít. Dále diferencujeme hazardní hráèství a sázkaøství (Z 72.6). Øadíme je mezi problémy spojené se životním stylem. Patøí pod faktory ovlivòující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami. Nejedná se o duševní poruchy a poruchy chování. Je popisováno jako èasté hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze. Jedinci jsou schopni sebeovládání, pokud musí èelit tìžkým ztrátám nebo jiným nepøíznivým dùsledkùm. Dále je nutné odlišit patologické hráèství u disociální poruchy osobnosti (F60.2). Pozorujeme širší trvalou poruchu sociálního chování. Manifestuje se v podobì agresivních èinù a nedostatkem zájmu o city jiných lidí (Nešpor, 1996). Zároveò se objevuje problematika hraní i v anamnéze uživatelù jiných psychoaktivních látek, napø. pervitinu, kdy do vzorce abúzu patøí epizody hraní. 4 HERNÍ AUTOMATY Automaty jsou mezi hráèi znaènì oblíbené. V anglicky hovoøících zemích jsou automaty známy pod názvem Slots, který je odvozen od otvoru pro vhazování mincí. Vìtšina automatù obsahuje tøi až pìt válcù (kotouèù). Cílem hry je roztoèit a zastavit válce pomocí tlaèítka, páky èi dotykové obrazovky tak, aby vytvoøily kombinaci stejných symbolù. Èím více stejných symbolù, tím vyšší je výhra, pøièemž hodnota jednotlivých symbolù bývá odstupòována. Obecnì mùžeme rozlišit tøi druhy herních automatù. První pøístroje byly sestrojeny v Americe ke konci 19. století. Jednalo se o tzv. jednoruké bandity (One-armed Bandit), klasické mechanické automaty. Automaty si rychle získaly oblibu a byly èasto instalovány v salónech, restauracích èi u holièe. Jednoruký proto, ponìvadž má jednu páku obvykle umístìnou na pravé stranì pøístroje (z pohledu hráèe). Zatáhnutím za páku se roztáèí válce. Bandita pro jeho schopnost obrat vás o všechny peníze, protože døíve se automaty všemožnì upravovaly s cílem minimalizovat výplatu výher. Tento fakt však postupnì odstranila zpøísòující se legislativa. Kasina musí pro provoz automatù získat certifikát, který zaruèuje spravedlivé herní podmínky. Dnes je známe jako VHP (výherní hrací pøístroj). Druhým typem jsou digitální automaty obvykle mají LCD dotykový displej, tøetím typem video-loterijní terminály (VLT Video Lottery Terminal). S digitálními výherními automaty se mùžeme setkat témìø na každém kroku, èasto na sebe upozoròují blikáním a specifickými zvuky. Terminály jsou zatím nejmodernìjším pøístrojem na poli automatù. Jsou souèástí širší sítì a jsou napojeny na on-line centrální systém, který generuje náhodná èísla a øídí prùbìh hry. Minimální vklad do hry mùže být vyšší než u bìžných automatù, ale výhry mohou dosahovat mnohonásobných èástek. V souèasnosti mají automaty podobu elektromechanického èi elektronického zaøízení. To umožòuje vyšší variabilitu hry. Na válcích jsou rùzné symboly, oblíbenými jsou zejména rozlièné druhy ovoce, èísel (napø. 777), zvonky, joker, pokerové kombinace apod. Výhra nemusí být dána pouze kombinací stejných symbolù na pùvodní vodorovné úrovni válcù, ale kombinaci symbolù lze utvoøit i zešikma, pøípadnì mùže být vyhrávajících úrovní více. Výhodou moderních výherních automatù je také to, že automaticky urèují výhru, což bylo u historických strojù nepøedstavitelné (Pavelka, 2012). Jestliže mìly první automaty pouze tøi válce a na každém z nich bylo napø. deset symbolù, dalo se vytvoøit pouze 10 3 = 1 000 rùzných kombinací. Moderní výherní automaty (VLT) mají obvykle pìt válcù. Pokud by na každém z nich bylo 50 symbolù, mùže nastat celkem 50 5 = 312 500 000 rùzných kombinací. Nižší poèet kombinací = nižší maximální možná výhra (jackpot), která se navíc bude objevovat relativnì èasto. Naopak více než 300 mil. kombinací zajišťuje delší latenci, než pøijde nejvyšší výhra. Ta se však pohybuje v øádech statisícù (Pavelka, 2012). Griffiths a Wood (2000) upozoròují na rizika hazardních her na internetu. Touto problematikou se zabývá 338 MAIEROVÁ, E.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK i Messerlian et al. a Petry (Messerlian et al., 2004; Petry, 2006). Frouzová (2008) popsala, že se hráèi mohou dostat v chatových místnostech do virtuální sociální sítì dalších hráèù. Z poèátku mohou hrát volnì bez vsazených financí, potom jsou jim nabízeny velké výhody a slevy. Tato forma hraní se považuje za mnohem nebezpeènìjší, jelikož se více soustøedíme na proces, a pokud chybujeme, tak v další volbì jsme ochotni více riskovat. Zároveò chybí pøímá manipulace s penìzi, tím pádem èlovìk riskuje vyšší a vyšší obnosy. Mezi pøímé dùsledky pøemíry èasu stráveného online patøí zejména narušení denního rytmu, zanedbávání osobní hygieny a výživy, spánková deprivace, únava, bolesti hlavy a oèí a zhoršená orientace v èase, redukce mezilidských vztahù, ztráta pøátel, osobních vztahù (Wieland, 2005). 5 VÝVOJ A SOUÈASNÁ SITUACE V ÈESKÉ REPUBLICE První výherní hrací pøístroje se na území Èeské republiky objevují již v roce 1926. Po druhé svìtové válce byl jejich provoz èásteènì omezen a pozdìji také zakázán (Kasal, 1999). Frouzová (2008) popisuje, že nynìjší situaci pøedcházel masový rozvoj hazardního hraní zapoèatý po roce 1989. Vlasáková et al. (2010) uvádí, že významný zlom ve vývoji v oblasti hracích zaøízení pøedstavoval rok 2003, kdy na èeském trhu zaèaly být povolovány videoloterijní terminály. Frouzová (2008) upozoròuje, že iluzi o rychlém zbohatnutí zprvu propadaly spíše vyšší støední vrstvy s dobrým vzdìláním a rodinným zázemím. Pozdìji se problémová klientela zaèala posouvat dolù smìrem k nižším sociálním vrstvám a vìk jejich hráèù se zaèal snižovat. Výherní automaty byly døíve skoro v každé vesnické hospodì. To pøispìlo ke spojení gamblingu s hospodským životním stylem, což se stalo èeským specifikem. Kombinace hazardního hraní s konzumací alkoholu je velmi zákeøná a komplikuje pøípadný problém ustát èi zvládnout pozdìjší léèbu. Od 90. let se zaèal významnì zvyšovat poèet provozovaných hracích automatù. V souèasnosti je na území Èeské republiky provozováno pøibližnì 125 000 pøístrojù. V pøepoètu na poèet obyvatel, který byl ke konci roku 2010 pøibližnì 10,5 milionu (ÈSÚ, 2011), to znamená, že jeden hrací automat pøipadá na 84 obyvatel. Salivar, Vlasáková (2011) uvádí, že tento poèet je nejvyšší v celé Evropì. Na Slovensku pøipadá jeden hrací automat pøibližnì na 200 obyvatel v Maïarsku na 285 obyvatel a v Polsku dokonce pøibližnì na 1 300 obyvatel. Se stoupajícím poètem hracích automatù mùžeme pozorovat také prudký nárùst finanèních prostøedkù prosázených v hazardních hrách (Øezáèová et al., 2010). V geograficky i kulturnì blízkých zemích jsou poèty automatù nižší (Salivar et al., 2011). Je velmi pravdìpodobné, že výskyt patologického hráèství v èeské populaci bude v celosvìtovém mìøítku nadprùmìrný s ohledem na nadprùmìrnou dostupnost hazardních her. Ze zákona je návratnost vložených finanèních prostøedkù definována minimálnì na 75 %, maximálnì na 100 %. Salivar, Vlasáková (2011) uvádí, že ze statistik dlouhodobì vyplývá, že návratnost se s odchylkou 2 % pohybuje opravdu na nejnižší možné hranici definované zákonem, tedy na 75 %. Došlo k novelizaci zákonem 458/2011 Sb. Podstatné zmìny byly v úpravì možnosti obcí regulovat èi úplnì zakázat obecnì závaznou vyhláškou provozování vyjmenovaných loterií a jiných podobných her a dále v úpravì zpoplatnìní výherních hracích pøístrojù a jiných zaøízení. Dostál (2012) uvádí, že podle statistik Ministerstva financí šlo v roce 2011 na veøejnì prospìšné úèely zhruba tøi a pùl miliardy korun. Z toho dvì miliardy na sport (i vrcholový), další pùl miliarda do obecních rozpoètù. Neziskové organizace dostaly v minulém roce miliardu korun, o kterou letos bez náhrady pøišly. Kromì státu získávají od letošního roku peníze z hazardu i obce. Do jejich rozpoètù jdou ètyøi pìtiny odvodu z výherních automatù a 30 procent odvodù z ostatních typù hazardu, napøíklad loterií, kurzových sázek a sázkových her v kasinu. Kromì miliardového výpadku z hazardu dramaticky klesají i pøíjmy neziskových organizací z veøejných rozpoètù. Tedy od státu, krajù a obcí. Nízké financování neziskových organizací je tak dlouhodobì neúnosné. Oblast hazardních her je v Èeské republice upravena tzv. loterijním zákonem, tj. zákonem è. 300/2011 Sb. (døíve zákon è.202/1990 Sb.), a dalšími zákony, které upravují poplatky za provoz tìchto loterií (zákon è. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, zákon è.565/1990 Sb., o místních poplatcích), vyhláškami Ministerstva financí a pøípadnì obecnì závaznými vyhláškami obcí. Nejrozsáhlejší novelou loterijního zákona byl zákon è. 458/2011 Sb., s novelou, která platí od 1. 1. 2012, zákon upravující loterie a jiné podobné hry, herny, kasina, tomboly, losování apod. 6 PREVALENCE HRANÍ V POPULACI Celoživotní prevalence patologického hráèství ve výzkumech realizovaných na obecné populaci se pohybuje od 0,4 % do 2,0 % (Cunningham-Williams et al., 1998; Petry et al., 2005; Welte et al., 2001), ale prevalence jsou mnohem vyšší u látkové závislosti (Cunningham-Williams et al., 2000) a mezi tìmi, kteøí jsou uvìznìni (Templer et al., 1993). Nešpor, Csémy (2005) uvádí, že pøes velké rozšíøení hazardních her a navzdory velkému poètu osob, které trpí problémy zpùsobené hazardní hrou, nemáme v ÈR studii zamìøenou na výskyt patologického hráèství. Cenné výsledky však najdeme v rámci rozsáhlého školního dotazování v projektech ESPAD (Csémy et al., 2003, 2009). Na rozsah problémù však lze usuzovat nepøímo z jiných zdrojù. Velmi hrubým ukazatelem jsou poèty ústavnì léèených, protože ty odrážejí spíše ochotu patologických hráèù se léèit a místní dostupnost léèby. Poèet pacientù PATOLOGICKÉ HRÁÈSTVÍ NA HERNÍCH AUTOMATECH V ÈESKÉ REPUBLICE 339
ústavnì léèených pro patologické hráèství v Psychiatrické léèebnì v Praze-Bohnicích v letech 1994 až 2003 se zvýšil o 37 %, což svìdèí o rostoucí poptávce po léèbì, kterou nejsme vždy schopni plnì uspokojovat. Chybí programy, zaøízení pro hazardní hráèe a jejich rodiny. Bohužel nenajdeme specializovaná zaøízení v každém kraji. Dùležité jsou údaje o rozšíøenosti hazardních her, ty korelují s poèty problémovì hazardnì hrajících osob i s poèty patologických hráèù (Cox et al., 2005). Nešpor a Csémy (2005) upozoròují, že údaje o prevalenci patologického hráèství v jiných zemích není snadné porovnávat. Severoamerické práce používají odlišnou metodologii, jinou definici patologického hráèství podle DSM-IV. Cox et al. (2005) odhadují výskyt problémového hráèství v Kanadì u 2 % populace. Petry et al. (2005) odhaduje výskyt patologického hráèství v USA na 0,42 % a zdùrazòuje, že patologické hráèství se èasto pojí s jinými duševními problémy, zejména se zneužíváním alkoholu a drog. Jiný tým odhaduje výskyt problémového hazardního hraní v americké populaci dospívajících na 20%a v dospìlé populaci na 6 % (Pietrzak et al., 2003). Schofield et al. (2004) uvádìjí, že se patologické hráèství ve venkovských oblastech Austrálie vyskytuje u 0,8 % populace. Johansson a Gotestam (2003) odhadují výskyt problémového hazardního hraní mezi norskými dospívajícími na 5,22 % a výskyt patologického hráèství na 1,76 %. Nešpor, Csémy (2005) uvádìjí, že výskyt patologického hráèství nebude v Èeské republice patrnì nižší než 0,5 až 1 % populace. Celkovì tedy pùjde nejménì o 50 až 100 tisíc osob a mnohonásobnì vyšší poèet bude tìch, kteøí hrají problémovì nebo kteøí trpí hazardními hrami druhotnì (rodièe, manželky a dìti patologických hráèù, zamìstnavatelé, vìøitelé). Podle aktuální zprávy ÚZIS (2011) bylo s diagnózou F63.0 (patologické hráèství) ošetøeno ambulantnì v letech 2004 2010 v prùmìru 1 390 pacientù roènì. Na celkovém poètu léèených pacientù v ambulancích psychiatrù se podílela cca 0,3 %. V letech 2004 2007 dochází u tìchto ambulantních pacientù k postupnému snižování (z 1 486 na 1 248 pacientù v roce 2007). V roce 2008 bylo ošetøeno o témìø 11 % pacientù více než v roce 2007, tj. o 135 pacientù a bìhem následujících dvou let vzrostl jejich poèet o více než 5 % (na 1 456 pacientù v roce 2010). S touto diagnózou byli èastìji ošetøeni muži. Ženy se podílely na celkovém poètu pacientù v prùmìru necelými 8 %. Dle statistik ÚZIS (2011) byl celkem poèet hospitalizací v psychiatrických léèebnách a na psychiatrických oddìleních lùžkových zaøízení o cca 60 % nižší než poèet ambulantních pacientù (v prùmìru 550 hospitalizací roènì). Uvedený poèet hospitalizací mìl podobný vývoj jako poèet pacientù v ambulantní péèi. Od roku 2004 docházelo k postupnému snižování hospitalizací. V roce 2008 došlo k nárùstu v porovnání s rokem 2007 o témìø 4 % (z 490 na 509 hospitalizací), v roce 2009 o další více než pìtinu (na 617 hospitalizací) a v roce 2010 meziroènì klesl o více než 13 % (na 536 hospitalizací). S diagnózou byli hospitalizováni více muži než ženy. Podíl žen byl ještì nižší než v ambulantní péèi, a to ve sledovaném období v prùmìru 7%z celkového poètu hospitalizací s touto diagnózou. V posledních letech se, ale tento podíl postupnì zvyšuje Pro zajímavost uvádíme tabulku 1, která pojednává o vývoji poètu pacientù s dg. patologického hráèství. Tabulka pøedstavuje rozložení poètu pacientù dle pohlaví a kraje sídla zdravotnického zaøízení. Upozoròujeme ovšem na to, Tabulka 1 / Table 1 Vývoj poètu pacientù s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zaøízeních dle sídla zdravotnického zaøízení (ÚZIS,2011) Development of the number of patients with the F63.0 diagnosis treated in outpatient healthcare facilities according to the location of the facility (ÚZIS, 2011) Kraj 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy Hl. m. Praha 183 13 180 13 167 21 169 20 174 12 217 21 232 28 Støedoèeský 108 6 93 5 92 13 117 4 103 7 66 16 107 12 Jihoèesky 45 2 45 4 54 3 42 0 52 4 57 7 72 4 Plzeòský 53 0 77 2 48 0 35 3 88 9 98 12 74 14 Karlovarský 26 1 21 1 21 12 26 3 21 4 21 4 22 2 Ústecký 135 5 65 3 64 10 63 7 66 6 56 11 37 11 Liberecký 29 2 35 0 33 1 16 0 18 1 30 3 12 6 Královéhradecký 114 5 142 8 145 8 156 5 78 2 75 8 74 12 Pardubický 40 3 40 5 45 0 30 9 40 2 54 1 41 2 Kraj Vysoèina 28 2 57 4 56 14 53 5 52 1 55 1 51 2 Jihomoravský 106 18 128 8 177 10 138 7 127 13 127 9 117 8 Olomoucký 94 8 122 6 99 4 108 7 116 6 128 7 90 7 Zlínský 67 2 61 3 48 7 50 1 69 5 62 4 53 5 Moravskoslezský 347 44 259 17 176 13 142 32 294 13 258 27 333 28 ÈR 1375 111 1325 79 1225 116 1145 103 1298 85 1304 131 1315 141 340 MAIEROVÁ, E.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Tabulka 2 / Table 2 Poèty hospitalizací s dg. F63.0 v psychiatrických zaøízeních podle pohlaví a zamìstnání (ÚZIS, 2011) The number of hospitalisations in psychiatric facilities with the F63.0 diagnosis according to gender and occupation (ÚZIS, 2011) Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zamìstnání muži ženy celkem nepracující, dítì, studující vedoucí a øídicí pracovník vìdecký a odborný duševní pracovník muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem 232 18 250 205 22 227 215 24 239 176 13 189 188 21 209 285 27 312 235 41 276 15 1 16 15 0 15 20 2 22 10 0 10 22 0 22 24 0 24 22 2 24 5 0 5 5 1 6 3 0 3 8 0 8 8 0 8 5 0 5 3 0 3 technický, zdravotnický, pedagogický pracovník 18 0 18 25 0 25 20 1 21 21 2 23 22 1 23 16 2 18 12 0 12 nižší administrativní pracovník provozní pracovník ve službách kvalif. dìlníkvzemìdìlství a lesnictví øemeslník a kvalifikovaný dìlník 4 1 5 7 0 7 6 0 6 10 2 12 9 1 10 8 5 13 7 6 13 102 7 109 99 3 102 107 4 111 70 3 73 66 8 74 78 9 87 74 4 78 3 0 3 2 0 2 4 0 4 3 0 3 3 1 4 6 0 6 3 0 3 115 6 121 113 3 116 105 2 107 116 3 119 95 4 99 104 1 105 75 2 77 obsluha 10 0 10 24 2 26 16 0 16 23 0 23 22 1 23 16 0 16 14 1 15 strojù a zaøízení pomocný a nekvalifikovaný pracovník 32 6 38 47 1 48 31 0 31 27 3 30 35 2 37 27 4 31 32 3 35 Celkem 536 39 575 542 32 574 527 33 560 464 26 490 470 39 509 569 48 617 477 59 536 že tabulka je sestavena dle sídla zdravotnického zaøízení. Tedy pacient s trvalým bydlištìm v Olomouckém kraji navštìvoval ambulanci v Brnì, byl vykázán pro Jihomoravský kraj. Tabulka 2 pøedstavuje poèty hospitalizací s dg. F63.0 v psychiatrických lùžkových zaøízeních podle pohlaví a zamìstnání. Pokud si tabulku projdeme, vidíme, že se jedná o prùøez celé populace z hlediska zamìstnání. Najdeme zde jedince jak z nižších, tak vyšších ekonomických vrstev, spoleèenských a majetkových pomìrù. Nejvíce hospitalizací bylo ve skupinì nepracující, dítì, studující. Šerý (2001) uvádí, že pohled na souèasnou léèbu patologického hráèství není jednotný. Pøevládá názor, že multimodální terapie s využitím kombinací více technik a s využitím organizací poskytujících pomoc gamblerùm, se jeví jako nejúèinnìjší postup pøi léèbì patologického hráèství. V souèasném systému péèe však najdeme nedostateèný poèet služeb vìnující se speciálnì problematice patologického hráèství. 7 ZÁVÌR Jak jsme již výše nastínili, prevalence patologického hráèství se v Èeské republice odhaduje z evidence zdravotnických zaøízení. Odborníci pracují s poèty hráèù, kteøí jsou ochotni se léèit. Nemáme dostupné relevantní ukazatele skryté populace hráèù, kteøí svùj problém neøeší. Dalšími PATOLOGICKÉ HRÁÈSTVÍ NA HERNÍCH AUTOMATECH V ÈESKÉ REPUBLICE 341
nepøímými ukazateli jsou poèty herních zaøízení, množství prosázených penìz. Pokud by v evidenci fungoval centrálnìjší systém nebo existovala aktuální výzkumná studie, pravdìpodobnìji bychom mìli v rukou reálnìjší èísla a povìdomí o celkové situaci. Na ty by mohly dùslednìji zareagovat pøíslušné orgány státní správy s další úpravou legislativy v provozování herních zaøízení. Zároveò by to mohl být dùvod pro komplexnìjší vznik systému péèe pro hráèe a jejich blízké, který je v souèasné dobì nedostaèující. Existuje pouze malý poèet jak ambulantních, tak pobytových zaøízení, která se specializují na problematiku hráèství. Poptávka na základì potøeb hráèù a osob blízkých zasažených touto problematikou je evidentní. Jediné, co chybí, je podpora mìst a politická vùle tato zaøízení zøídit a financovat. Nebo alespoò vìtší snaha mìst a státu o redukci herních míst. LITERATURA / REFERENCES American Psychiatric Association. (1994). Diagnostic and statistical manual of mental disorders (4 th ed.). Washington. Bradley, J. A. (2001). Evaluating the concept of the narcissistic family: development of the childhood experiences questionnaire. Dissertation Abstracts International: Section B: The Sciences and Egineering, 61 (11-B, 6125. Cox, B. J., Yu, N., Afifi, T. O., Ladouceur, R. (2003). A national survey of gambling problems in Canada. Can. J. Psychiatry, 50, 213 217. Csémy, L., Sovinová, H., Sadílek, P., Lejèková, P. (2003). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Èeská republika, 2003. Pøehled hlavních výsledkù. Zpráva pro tisk. Psychiatrické centrum Praha. Csémy, L., Chomynová, P., Sadílek, P. (2009). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) Výsledky prùzkumu v Èeské republice v r. 2007. Úøad vlády Èeské republiky. Cunningham, Grucza, R. A., Cottler, S. B., Womack, S. J. Przybeck. (2005). Prevalence and predictors of pathological gambling: Results from the St. Louis Personality, Health and Lifestyle (SLPHL) study. Journal of Psychiatric Research, 39, 377 390. Cunningham-Williams, R. M., Cottler, L. B., Compton, W. M., Spitznagel, E. L. (2000). Problem gambling and comorbid psychiatric and substance use disorders among drug users recruited from drug treatment and community settings. Journal of Gambling Studies, 16, 347 376. Cunningham-Williams, R. M., Cottler, L. B., Compton, W. M., Spitznagel, E. L. (1998). Taking chances: problem gamblers and mental health disorders results from the St. Louis epidemiological catchment area study. American Journal of Public Health, 88, 1093 1096. ÈSÚ. (2012). Obyvatelstvo. [online]. [cit. 15. 08. 2012]. Dostupné z <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide>. Dickerson, M. G. (2006). Gambling as an addictive behaviour: Impaired control, harm minimisation, treatment and prevention. International research monographs in the addictions. Cambridge, UK: Cambridge University Press. Dostál, D. (2012). Neziskovky krvácejí kvùli hazardu i nižší podpoøe od státu. Datum vydání 15. 10. 2012 [online]. [Cit.24. 10. 2012]. Dostupné z http:// euro.e15.cz/profit/neziskovky-krvaceji-kvuli-hazardu-i-nizsi-podpore-od-statu- 923353. Fink, E. (1960). Spiel als Weltsymbol. Stuttgart. Fink, E. (1957). Oase des Glücks, Gedanken zu einer Ontologie des Spiels. München. Frouzová, M. (2008). Závislost na procesech 237 251. In Kalina, K. (2008). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. Frouzová, M. (2003b). Gambleøi a gambling. In Kalina, K. et al. (2003b). Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový pøístup. Praha: Úøad vlády Èeské republiky. González-Ibáñez, A., Aymami, M. N., Jiménez, S. et al. (2003). Assessment of pathological gamblers who use slot machines. Psychol. Rep., 93, 707 716. Holeèek, V., Miòhová, J., Prunner, P. (2003). Psychologie pro právníky. Plzeò: Aleš Èenìk. Johansson, A., Gotestam, K. G. (2003). Gambling and problematic gambling with money among Norwegian youth (12 18 years). Nord. J. Psychiatry, 57, 317 321. Kalina, K. et al. (2003). Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový pøístup. Praha: Úøad vlády Èeské republiky. Kasal, I. (1999). Výherní automaty Prùmysl i zábava. Praha: Sazka. Ledgerwood, D. M, Petry, N. M. (2006). Psychological experienee of gambling and subtypes of pathological gamblers. Psychiatry Res., 144, 17 27. MKN. (2011). Mezinárodní klasifikace nemocí a pøidružených zdravotních problémù: desátá revize. 2. aktualizované vydání. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ÈR. Meyer, G. (1991). Classification of gamblers from self-help groups using cluster analysis. Klin. Psychol. Psychopathol. Psychother., 39, 3. 261 272. Meyer, G. (1999). Criminal behavior associated with pathological gambling. Journal Gambling Study, 15. Meyer, G. (2009). International vergleichende Analyse des Glücksspielwesen. Teil vier, Gesundheitswissenschaftliche Studie. Bremen: Institut für Psychologie und Kognitionsforschung der Universität Bremen. [online]. [Cit.24. 4. 2012], from http://mpk.rlp.de/mpkrlpde/sachthemen/studie-zum-gluecksspielwesen/. Meyer, G., Hayer, T., Griffiths, M. (2009b). Problem gambling in Europe. Challenges, preventions, and interventions. New York: Springer. Nešpor, K. (1996). Jak pøekonat problém s hazardní hrou. Praha: Sportpropag. Nešpor, K., Csémy, L. (2005). Kolik je v Èeské republice patologických hráèù. Èeská a slovenská psychiatrie, 101, 8, p. 433 435. Nešpor, K., Csémy, L., Prokeš, B., Matanelli, O., Mráèková, E. (2003). Alkohol, drogy, hazardní hra a život ohrožující události. Èeská a slovenská psychiatrie, 99, 16 22. Nešpor, K., Provazníková, H. (1999). Slovník prevence problémù pùsobených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav. Pavelka, J. (2012). Výherní automaty, jednoruký bandita, video-loterijní terminály (VLT). [online]. [Cit.20. 8. 2012]. Dostupné z http://www.hazardni-hry.eu/ automaty/vyherni-automaty-jednoruky-bandita-vlt.html datum poslední aktualizace neuvedeno. Pavelka, J. (2012). Pravdìpodobnost, šance a štìstí u hazardních, kasinových her. [online]. [Cit. 31. 8. 2012]. Dostupné z http://www.hazardni- -hry.eu/pravdepodobnost/pravdepodobnost-sance-stesti.html. Pokorný, V., Telcová, J. Tomko, A. (2002). Patologické závislosti. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky. Pietrzak, R. H., Ladd, G. T., Petry, N. M. (2003). Disordered gambling in adolescents: epidemiology, diagnosis, and treatment. Paediatr. Drugs, 5, 583 595. Prunner, P. (2008). Psychologie gamblerství aneb Sázka na štìstí. Plzeò: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Èenìk. Rossow, I. & Hansen, M. (2008). Gambling and suicidal behaviour. Tidsskrift for den Norske lægeforening : tidsskrift for praktisk medicin, ny række, 342 MAIEROVÁ, E.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK 128(2),174-6. [online], [Cit.8.8.2012], from http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18202728. Øezáèová, L., Salivar, L., Vlasáková, M. (2011). Hazard provozovaný na hracích automatech, doporuèení pro tvorbu politiky. Praha: Univerzita Karlova, Institut sociologických studií, Katedra veøejné a sociální politiky. Salivar, L., Vlasáková, M. (2011). Hazard provozovaný na hracích automatech. Studie projektu OPPA (CZ.2.17/3.1.00/31197) Od praxe k teorii a zpìt: inovace magisterského a doktorského studijního oboru Veøejná a sociální politika. Praha, Univerzita Karlova, Institut sociologických studií, Katedra veøejné a sociální politiky. Sbírka zákona. Zákon è. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Sbírka zákona. Zákon è. 300/2011 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Sbírka zákona. Zákon è. 458/2011 Sb., zmìna zákonù související se zøízením jednoho inkasního místa a dalších zmìnách daòových a pojistných zákonù Sbírka zákona. Zákon è. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Sbírka zákona. Zákon è. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Sbírka zákona. Zákon è. 149/1998 Sb., novela loterijního zákona. Schofield, G., Mummery, K., Wang, W., Dickson, G.(2004). Epidemiological study of gambling in the non-metropolitan region of central Queensland. Aust. J. Rural, Health, 12, 6 10. Sacco, P., Cunningham-Williams, R. M., Ostmann, E., Spitznagel, E. L. (2008). The association between gambling pathology and personality disorders. Journal of Psychiatric Research, 42, 1122 1130. Šerý, O. (2001). Patologické hráèství. Psychiatrie pro praxi, 4, 161 164. Templer, D. I., Kaiser, G., Siscoe, K. (1993). Correlates of pathological gambling propensity in prison inmates. Comprehensive Psychiatry, 34, 347 351. Toce-Gerstein, M., Gerstein, D. R., Volberg, R. A. (2003). A hierarchy of gambling disordersin the community. Addiction, 98, 1661 1672. Ústav zdravotnických informací a statistiky ÈR. (2011). Péèe o pacienty s diagnózou F63.0 patologické hráèství v ambulantních a lùžkových zaøízeních ÈR v letech 2004-2010: Aktuální informace 63. Praha:ÚZIS.[online]. [cit.30.4.2012]. Dostupné z http:// www.uzis.cz/system/files/63_11.pdf. Vacek, J. (1992). Hráèská náruživost. Èeskoslovenská psychiatrie, 88, 3 4. p. 170. Vlasáková, M. Øezáèová, L., Salivar, L. (2010). Narùstající objem hazardu v ÈR na pøíkladu VHP a IVT. Semestrální práce. Praha, Univerzita Karlova, Institut sociologických studií, Katedra veøejné a sociální politiky. Welte, J.W., Barnes, G. M., Wieczorek, W. F., Tidwell, M. C., Parker, J. (2001). Alcohol and gambling pathology among US adults: Prevalence, demographic patterns and comorbidity. Journal of Studies on Alcohol, 62, 706 712. Wieland, D. (2005). Computer addiction: Implications for nursing psychotherapy practice. Perspectives in Psychiatric Care, 41, 153 161. PUBLIC RELATIONS, FUNDRAISING A LOBBING PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE K N I H Y Šedivý Marek, Medlíková Olga Knížka se vìnuje klíèové otázce neziskových organizací: Co je tøeba udìlat, aby se nezisková organizace stala atraktivní pro veøejnost a byla schopna zajistit dostatek zdrojù na prosazování a naplòování svého poslání? Zkušení odborníci v oblasti øízení neziskových organizací vysvìtlují, co všechno je tøeba v neziskové organizaci internì a externì zvládnout pro dosažení tohoto cíle, objasòují, co pøináší vytváøení vztahù a péèe o nì a zejména se podrobnì vìnují øízení procesù public relations, fundraisingu a lobbingu. Praktická a na trhu zcela ojedinìlá pøíruèka je urèena pracovníkùm zaèínajících i již existujících neziskových organizací (obèanská sdružení, obecnì prospìšné spoleènosti, nadace, pøíspìvkové organizace), studentùm a pedagogùm vysokých škol, dárcùm, sponzorùm a úøedníkùm spolupracujícím s neziskovými organizacemi. Grada Publishing, a.s., 167 240, brožovaná vazba, 144 stran, cena 249 Kè, 10,46, ISBN: 978-80-247-4040-9, kat. èíslo 3959. Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 / e-mail: journal@adiktologie.cz / www.adiktologie.cz PATOLOGICKÉ HRÁÈSTVÍ NA HERNÍCH AUTOMATECH V ÈESKÉ REPUBLICE 343
REVIEW ARTICLE European Tobacco Control Conferences and Projects a review of the 2011 activities ŠTÌPÁNKOVÁ, L. 1,2,, KRÁLÍKOVÁ, E. 1,2, KMEŤOVÁ, A. 1,2 1 Centre for Tobacco-Dependent, 3rd Department of Medicine, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic 2 Institute of Hygiene and Epidemiology, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic 2 Citation: Štìpánková, L., Králíková, E., Kmeťová, A. (2012). Evropské konference a projekty o kontrole tabáku ohlédnutí za rokem 2011. Adiktologie, (12)4, 344 348. SUMMARY: The efforts to address the tobacco epidemic in Europe are a few years behind the USA and other countries where they started. In Europe, the delay is more pronounced in the South and mainly in the East. However, regular tobacco-related events have also been held in Europe recently. In 2011 there were two major sessions: the 13 th research-oriented conference of the European Society for Research on Nicotine and Tobacco (Antalya, Turkey) and the 5 th European Conference on Tobacco or Health (Amsterdam, the Netherlands) concerned with tobacco control in broader terms. In addition, the European Network for Smoking and Tobacco Prevention has pursued its activities. Meetings as part of two projects concerning the evaluation of tobacco dependence treatment services in Europe also took place. The key topics include effective tobacco control policies (particularly those in line with the Framework Convention of Tobacco Control), new tobacco dependence medications, and attitudes towards harm reduction strategies, such as moist snuff and electronic cigarettes. In the Czech Republic, the 12 th National Tobacco and Health Conference was held. In view of its broader scope, the Amsterdam Conference will be discussed in the most detail. KEY WORDS: NICOTINE TOBACCO EUROPE TOBACCO CONTROL TREATMENT OF TOBACCO DEPENDENCE Submitted: 21 / FEBRUARY / 2012 Accepted: 5 / NOVEMBER / 2012 Grant support: AMVIS-KONTAKT ME 09014, a grant of the Czech Ministry of Education Address for correspondence: Lenka Štìpánková, MD / lenka.stepankova@lf1.cuni.cz / Centre for Tobacco-Dependent, 3rd Medical Department Dept. of Endocrinology and Metabolism, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Karlovo námìstí 32, 128 00 Prague 2, Czech Republic 344
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Evropské konference a projekty o kontrole tabáku ohlédnutí za rokem 2011 ŠTÌPÁNKOVÁ, L. 1,2, KRÁLÍKOVÁ, E. 1,2, KMEŤOVÁ, A. 1,2 1 Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK v Praze a VFN v Praze 2 Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze Citace: Štìpánková, L., Králíková, E., Kmeťová, A. (2012). Evropské konference a projekty o kontrole tabáku ohlédnutí za rokem 2011. Adiktologie, (12)4, 344 348. SOUHRN: Tabáková epidemie probíhá v Evropì s nìkolikaletým zpoždìním za USA a dalšími zemìmi, kde zaèala, v rámci Evropy je pak zpoždìní výraznìjší smìrem na jih a hlavnì na východ. Dnes už ale i Evropa poøádá své pravidelné akce. V roce 2011 probìhly dvì významné: odbornì zamìøená 13. konference evropské sekce Spoleènosti pro výzkum nikotinu a tabáku (Antalya, Turecko) a 5. evropská konference Tabák nebo zdraví (Amsterdam, NL) se širším zamìøením na kontrolu tabáku obecnì. Kromì toho pùsobí Evropská síť pro prevenci a kontrolu tabáku a také probìhla setkání k dvìma projektùm hodnocení léèby závislosti na tabáku v Evropì. Obecnì jsou nejèastìjší témata: úèinná kontrola tabáku (zejména podle Rámcové úmluvy o kontrole tabáku), nové léky závislosti na tabáku, postoj k harm reduction strategiím, napø. problém porcovaného tabáku a elektronických cigaret. Také v ÈR probìhla již dvanáctá celostátní konference Tabák a zdraví. Vzhledem k širšímu zábìru se budeme vìnovat pøedevším konferenci amsterdamské. KLÍÈOVÁ SLOVA: NIKOTIN TABÁK EVROPA KONTROLA TABÁKU LÉÈBA ZÁVISLOSTI NA TABÁKU Došlo do redakce: 21 / ÚNOR / 2012 Pøijato k tisku: 5 / LISTOPAD / 2012 Grantová podpora: Èásteènì podpoøeno z grantu MŠMT: AMVIS-KONTAKT ME 09014 Korespondenèní adresa: MUDr. Lenka Štìpánková / lenka.stepankova@lf1.cuni.cz / Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky Kliniky endokrinologie a metabolismu, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, Karlovo námìstí 32, 128 00, Praha 2 345
1 ÚVOD Tabáková epidemie zaèala s vynálezem stroje na výrobu cigaret v USA a masivním šíøením cigaret kolem roku 1900 po USA i dalších zemích. V Evropì to byly nejprve západní a severní zemì (pøedevším Velká Británie). I když právì tam již dnes prevalence kouøení klesá nebo pøinejmenším stagnuje, na jihu a zejména východì je poèet kuøákù stále vysoký (Eriksen, 2012; WHO, 2007). Nicménì, dnes je již i v Evropì kontrola tabáku v popøedí zájmu. V èlánku pøipomínáme nejdùležitìjší události roku 2011 v této oblasti. 2 HLAVNÍ SDÌLENÍ Pátá evropská konference Tabák nebo zdraví (the 5th European Conference Tobacco or Health EC- ToH, www.ectoh.org) se konala 28. až 30. bøezna 2011 v Amsterdamu. Poøádala ji Asociace evropských lig proti rakovinì (Association of European Cancer Leagues, ECL) spolu se STIVORO, vedoucí nizozemskou organizací kontroly tabáku. Je nejvìtší evropskou konferencí nejen o kontrole tabáku obecnì, ale i o vlivu užívání tabákových výrobkù na zdraví, možnostech léèby, ale hlavnì o propojování úèinných strategií a postupù. Slouží k setkání rùzných profesí, které se tìmito tématy zabývají: kromì zástupcù biomedicínských oborù tu mùžeme potkat uèitele, právníky, pracovníky médií, sociální pracovníky a mnohé jiné. Také v roce 2011 jich bylo témìø 500, vèetnì mimoevropských hostù. Pøíští, již 6. ECToH, se bude konat v roce 2014 v tureckém Istanbulu. Hlavním mottem konference byla potøeba spolupráce a vzájemné podpory komunit zabývajících se kontrolou tabáku napøíè Evropou a snaha o snížení vlivu tabákových spoleèností na rùzné sféry veøejného života. Klíèovou roli hraje implementace Rámcové úmluvy o kontrole tabáku Svìtové zdravotnické organizace (Framework Convention on Tobacco Control, FCTC) do praxe a právního øádu pøistupujících zemí. Hned v úvodu byla jmenována Èeská republika a Švýcarsko (ÈR jako jediná v EU!), které FCTC podepsaly, avšak neratifikovaly. Hovoøilo se o úspìších a problémech implementace v jednotlivých státech informace na obalech tabákových výrobkù, obrázková varování, léèba závislosti na tabáku, edukace veøejnosti, ochrana pøed pasivním kouøením a daòová politika. (Dodateèná poznámka autorù: FCTC byla Èeskou republikou ratifikována 1. 6. 2012.) Již ètvrtá verze evropské škály kontroly tabáku (European Tobacco Control Scale, TCS, Joossens, 2010) vynesla na první místo Velkou Británii, novì hodnocené Turecko je ètvrté. Všech prvních 5 zemí (Velká Británie, Irsko, Norsko, Turecko a Island) má komplexní kontrolu tabáku, která zahrnuje vysoké ceny tabákových výrobkù dané daní a zcela nekuøácké všechny veøejné uzavøené prostory vèetnì restaurací a barù. Právì tato dvì opatøení jsou považována za nejvýznamnìjší, a jsou proto hodnocena nejvíce body v TCS. Ètyøi z tìchto zemí se také rozhodly zakázat vystavování tabákových výrobkù v místì prodeje tedy i v trafice musí být cigarety v neprùhledných skøíních, z nichž prodavaè podá jen požadovaný výrobek. Naopak pìt zemí s nejhorším hodnocením zahrnuje bohužel i naši republiku: jsou to v poøadí odzadu Rakousko, Øecko, Lucembursko, ÈR a Maïarsko. Autoøi považují za alarmující, že dvì tøetiny hodnocených zemí investují do kontroly tabáku ménì než 10 eurocentù na obyvatele a rok, aèkoli Svìtová banka i jiné autority doporuèují nejménì 2 euro na obyvatele a rok. Šokující klip BAT (British American Tobacco) Who s in Control? velmi pobouøil úèastníky konference a vyvolal vzrušenou diskuzi. Ukazuje domlouvání se èlenù podsvìtí na nelegálním prodeji cigaret a konstatování, že vysoká daò z cigaret èi jejich jednotná balení by vedla i k nelegálnímu prodeji cigaret. Téma skrytých a málo diskutovaných hrozeb pro zdraví v celosvìtovém mìøítku ukázalo, že nádory, diabetes mellitus II. typu, kardiovaskulární onemocnìní èi chronická plicní onemocnìní již dávno nejsou hrozbou pouze vyspìlých státù. I v rozvíjejících se ekonomikách pøekonaly svým dopadem na morbiditu a mortalitu podíl infekèních onemocnìní. Hlavní rizikové faktory tìchto chorob jsou špatné stravovací návyky, sedavý zpùsob života a užívání tabáku a alkoholu. Dále byly diskutovány strategie tabákových firem v ovlivòování legislativních a dalších opatøení kontroly tabáku v EU. Na mnoha grafech byly osvìtleny skryté cesty, které tabákové firmy užívají k pùsobení na politická rozhodnutí (cestou prùmyslových asociací, konzultaèních firem atd.) V souèasné dobì je ve støedu pozornosti (tabákových firem i kontroly tabáku) snaha o novelizaci direktivy EU týkající se tabákových výrobkù. Obsahuje mj. návrhy obrázkových zdravotních varování a jednotného balení (plain packaging) pro všechny znaèky cigaret. Jednotná balení jsou od èervence 2012 v Austrálii. Také nìkteré nevládní organizace zabývající se snahou o snížení konzumace tabáku jsou infiltrovány èi dokonce plnì kontrolovány tabákovými firmami, které se tak snaží diskreditovat celý obor. Jen pro zajímavost úèastníci konference v pøihlášce museli prohlásit, že nejsou ve spojení s tabákovým prùmyslem, a èlenové organizaèní komise ještì dále seznamy kontrolovali. Pochopit strategie tabákového prùmyslu pomáhá lépe se proti jeho aktivitám bránit. Napø. velké tabákové firmy v posledním desetiletí od r. 2002 skoupily mnoho menších firem zabývajících se výrobou porcovaného tabáku v oèekávání rùstu tohoto trhu. Kromì stávající dostupné léèby se konference zabývala i novými léky, napøíklad antinikotinovými vakcínami, které jsou již v klinické fázi testovaní. Konkrétnì se jednalo o NicVax: mechanismus úèinku, úèinnost a bezpeènost a pøedpokládané dávkování (injekèní podání cca 5x, vždy po 346 ŠTÌPÁNKOVÁ, L., KRÁLÍKOVÁ, E., KMEŤOVÁ, A.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK ètyøech týdnech, protilátky jsou poté aktivní nìkolik let). Byly pøedstaveny i další související studie (napø. možný aditivní efekt vareniklinu a vakcíny). Vzhledem k možnému využití vakcíny pro 3 rùzné úèely (léèba závislosti na tabáku, prevence relapsu, zabránìní vzniku závislosti) byly široce diskutovány etické otázky související s užitím v tìchto rùzných indikacích. První dvì by (samozøejmì s plným souhlasem pacienta) nemìly pøedstavovat etický problém. Event. tøetí indikace však vyvolává øadu otázek, které nebude lehké zodpovìdìt, a mohly by být v pøípadì povolení precedentem i v jiných oblastech (vakcína jako prevence možného budoucího chování?). Problémem je léèba závislosti na tabáku u tìžko dosažitelných a znevýhodnìných skupin obyvatel, napø. etnických minorit, osamìlých matek, pacientù s mentálním onemocnìním, problémové mládeže, nezamìstnaných, obyvatel s nízkým vzdìláním, osob ve výkonu trestu, bezdomovcù a jiných socioekonomicky slabých skupin, kde je pravidelnì velmi vysoká prevalence kouøení, v prùmìru vyšší závislost a nižší úspìšnost pøi pokusech pøestat kouøit v porovnání s celkovou populací. Poèet pokusù pøestat kouøit je však dle citovaných studií stejný jako v obecné populaci, což dokládá snahu a motivaci pøestat kouøit, která je však èasto nevyužitá vzhledem k nedostateèné dostupnosti odborné pomoci. Bohužel Èeská republika byla opìt negativnì citována. Žhavým a dùležitým tématem je harm reduction. Právì kontroverzní témata bývají na konferencích pøínosná a pøinášejí zajímavé diskuze, dané a prokázané výsledky a postupy je možné naèerpat z literatury. V prùbìhu tohoto bloku èást úèastníkù konference na protest opustila sál, protože za jednoznaèný cíl i dle litery FCTC považují maximální omezení užívání všech tabákových výrobkù, tedy i elektronických cigaret a porcovaného tabáku. Jakkoli musíme uznat, že není žádná zcela bezpeèná forma užívání tabáku, není ale øešením zavírat oèi pøed fakty a vyhýbat se diskuzi. Za prokázanou mùžeme považovat skuteènost, že bohužel vìtšina závislých kuøákù nedokáže pøestat kouøit, na druhé stranì jak porcovaný tabák, tak elektronické cigarety jsou ménì škodlivé než kouøení klasických cigaret. Pøesto nejsou zdaleka neškodné a nejsou to dosud prokazatelnì úèinné prostøedky k odvykání kouøení (FDA, 2009; WHO, 2009). Dalším podstatným bodem konference byly budoucí možnosti a mezinárodní spolupráce, napø. v rámci paktu TFU (Tobacco Free United), spojené aktivitì organizací HPH (Health Promoting Hospitals) a ENSH (European Network of Smoke-free Hospitals, novì Global Network of Smoke-free Health Care Services). Propojení a hodnocení pracovišť pro léèbu závislosti na tabáku v Evropì (E.SCCAN, The European Tobacco Cessation Clinics Assessment and Networking Project, bližší informace v anglickém a francouzském jazyce na http://ofta-asso.fr/esccan/) bylo pøedstaveno jednak v rámci ECTOH, jednak v roce 2011 probìhla dvì setkání jeho úèastníkù. Na ECTOH prezentovalo pìt zemí (ÈR, Itálie, Portugalsko, Rumunsko a Finsko) situaci v léèbì závislosti na tabáku. Cílem projektu je popsat a sjednotit terminologii týkající se léèby závislosti na tabáku v rùzných evropských zemích a hodnocení výsledkù léèby. V rámci projektu 27 státù EU jsou uvedeny pøíklady dobré a špatné praxe z jednotlivých zemí. Sebehodnotící dotazník pro specializovaná centra v 25 položkách hodnocených 1 4 body hodnotí hlavní parametry fungování center, tj. jasné oznaèení, dostupnost pro všechny kuøáky a pøedevším znevýhodnìné skupiny obyvatel, evidenci a pravidelné hodnocení úspìšnosti léèby aj. Kodex TCS (Tobacco Cessation Services, tedy služby k odvykání kouøení) zahrnuje dle dosavadní podoby dokumentu tøi základní stupnì: Tobacco Cessation Clinics (TCC) kliniky pro odvykání kouøení, ekvivalentem v ÈR jsou Centra pro závislé na tabáku, dále Tobacco Cessation Practitioner Cabinet (TCPC) tímto obtížnì pøeložitelným názvem je myšlena ordinace, vìtšinou lékaøe první linie (praktický lékaø, jakýkoli ambulantní lékaø), který èást své pracovní doby vìnuje této léèbì, ale nemùže poskytnout plný servis jako výše uvedená centra. Optimálnì by mìl mít poskytování tìchto služeb jasnì deklarováno již v názvu ambulance. U nás seznam vyškolených lékaøù na www.slzt.cz. Koneènì jsou to Tobacco Cessation Counselling Centres (TCCC) v ÈR poradny pro odvykání kouøení, napø. pøi zdravotních ústavech èi hygienických stanicích. Podrobnìji Králíková, Štìpánková (2012). XIII. konference SRNT Europe (Society for Research on Nicotine and Tobacco, www.srnteurope.org ) se konala v Antalyi (Turecko) 8. 11. 9. 2011. SRNT (www.srnt.org ) je mezinárodní spoleèností pro výzkum v oblasti nikotinu a tabáku. Kromì každoroèní konference matky SRNT se koná každý rok i setkání její evropské èásti, kterou tvoøí zhruba pìtina všech èlenù SRNT. Toto setkání mìlo podtitul Budování mostù mezi odborníky, obory a zemìmi. V roce 2012 (30. 8. 2. 9) byla tato konference ve finských Helsinkách, v roce 2013 spoleènì s matkou SRNT v americkém Bostonu, blíže Králíková, Kmeťová (2011). V zemích EU pùsobí dále Evropská síť pro prevenci kouøení a tabáku, European Network for Smoking and Tobacco Prevention, ENSP, www.ensp.org. Také v roce 2011 se sešli zástupci jednotlivých zemí, jednou v dubnu na setkání v Evropském parlamentu, podruhé v záøí na bìžném jednání. ENSP pøipravila øadu materiálù, které jsou dostupné na jejím webu. V roce 2011 byl spuštìn i projekt s názvem EQUIPP (Europe Quitting: Progress and Pathways), jehož cílem je nejen zmapování dat souvisejících s èlánkem 14 Rámcové úmluvy o kontrole tabáku WHO ve 20 evropských zemích (Rakousko, Dánsko, Belgie, Èeská republika, Fin- EVROPSKÉ KONFERENCE A PROJEKTY O KONTROLE TABÁKU OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2011 347
sko, Francie, Velká Británie, Nìmecko, Øecko, Maïarsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Polsko, Norsko, Portugalsko, Španìlsko, Švédsko, Švýcarsko) od prevalence užívání tabáku po vzdìlávání odborníkù v léèbì závislosti na tabáku a její dostupnosti a hrazení, legislativy èi informovanosti kuøákù. Na okraj dodáváme, že 11. listopadu 2011 se konala již dvanáctá celostátní konference Tabák a zdraví v pražském Lékaøském domì, poøádaná Pracovní skupinou pro prevenci a léèbu závislosti na tabáku pøi ÈLS JEP, 1. lékaøskou fakultou UK a Všeobecnou fakultní nemocnicí, podrobnìji Králíková, Kmeťová (2012). Tøináctý roèník konference Tabák a zdraví se bude konat taktéž v Lékaøském domì 30. 11. 2012. 3 ZÁVÌR Mùžeme shrnout, že jak zdravotníci, tak i veøejnost v Evropì si zaèíná uvìdomovat nutnost postupné eliminace tabákového prùmyslu ze spoleènosti a fakt, že tabákové výrobky nejsou normálním spotøebním zbožím, ale pùvodcem pandemie ohrožující životy a zdraví. Proto není možné s tabákovým prùmyslem spolupracovat. Naopak, spolupráce odborníkù na mezinárodní úrovni jak v oblasti výzkumu (pùsobení nikotinu, dopady kouøení, úèinná léèba závislosti na tabáku), tak i v oblasti kontroly tabáku je v souèasné dobì nutností. LITERATURA / REFERENCES Electronic Nicotine Delivery Systems (ENDS). (2009). Devices designed for the purpose of nicotine delivery to the respiratory system where tobacco is not necessary for their operation. WHO, pracovní skupina. Eriksen, M., Mackay, J., Ross, H. (2012). The tobacco atlas. Fourth Ed. Atlanta, GA: American Cancer Society; New York, NY: World Lung Foundation. FDA. (2009). Summary of results: Laboratory analysis of electronic cigarettes conducted by FDA. 2009, July 22. Joossens, L., Raw, M. (2011). The Tobacco control scale 2010 in Europe. Association of European Cancer Leagues. Brussels. Králíková, E., Kmeťová, A. (2011). Co nového ve výzkumu nikotinu a tabáku, Èas. Lék. èes., 150(11),635 636. Králíková, E., Kmeťová, A. (2012). 12. konference Tabák a zdraví v Lékaøském domì. Èas. Lék. èes., 151(1),105. Králíková, E., Štìpánková, L. (2012). Projekt spolupráce a kategorizace pracovišť pro léèbu závislosti na tabáku v Evropì. Èas. Lék. èes., 151(1),88 89. WHO. (2007). Europe: The European tobacco control report 2007. EUR/06/5062780, 15 January 2007 Dostupné na http://www.euro.who. int/ data/assets/pdf_file/0005/68117/e89842.pdf. Dùležité internetové zdroje: www.ectoh.org, www.fctc.org, http://oftaasso.fr/esccan, www.ensh.eu, www.slzt.cz Pokraèování ze strany 323. Jak se podrobnìji uvádí v kapitole 13, potenciál pro støet zájmù v oblasti závislostí roste s jakýmkoli vztahem (vèetnì financování) s tabákovým prùmyslem, výrobou alkoholických nápojù, výdìleènými zdravotnickými zaøízeními, soukromými nemocnicemi, farmaceutickým prùmyslem a sociálnì zamìøenými organizacemi ( social aspect organisations ), které jsou primárnì financovány z tìchto zdrojù. Napø. pøi hledání léèiv, která by mohla sloužit k léèbì závislostí na tabáku, alkoholu èi drogách, mohou mít vìdeètí pracovníci zapojení do výzkumu urèitého produktu finanèní vazby na spoleènosti, které mají na daném produktu obchodní zájem. Výrobci alkoholu a tabákový prùmysl rovnìž financují výzkumné pracovníky, aby pøipravovali studie politik a hodnocení programù, které s tìmito politikami souvisejí. Nìkdy tato prùmyslová odvìtví financují studie pøímo, jindy nepøímo pøes sociálnì zamìøené organizace financované z prùmyslových zdrojù. Kromì financování výzkumu mohou vazby na prùmysl spoèívat v placených konzultacích, prezentacích na konferencích, vlastnictví akcií, èlenství v poradních orgánech a vlastnictví patentù. Dvì dùležité otázky, které souvisejí s potøebou vypracování politik a preventivních opatøení v oblasti støetu zájmù, jsou, zda finanèní prostøedky z prùmyslu ovlivòují kvalitu a pøípadné zveøejnìní výzkumu a zda je tento vliv škodlivý. Zkreslování dat smìrem k pozitivním výsledkùm mùže existovat i v pøípadech, kdy jsou finanèní vazby na prùmysl u èlánku otevøenì pøiznány (Cho, 1998). Napøíklad studie lékù podporované farmaceutickým prùmyslem pøinášejí pozitivní zjištìní (tj. léèivo spojené s výrobcem je lepší než placebo) mnohem èastìji než studie, které takto financovány nejsou (Stelfox et al., 1998). Jedna analýza z oblasti adiktologie zjistila, že u studií podporovaných prùmyslem se èastìji objevovaly závìry, že pasivní kouøení nemá vliv na zdraví èlovìka, než ve studiích bez podobné finanèní podpory (Lambe et al., 2002). Dalším rizikem je nerovnováha pøi publikování studií. U tìch, které hovoøí ve prospìch prùmyslu, je podstatnì vyšší pravdìpodobnost, že budou publikovány, než u tìch, které hovoøí v jejich neprospìch. Existuje nìkolik možných mechanismù, které vysvìtlují, jak støety zájmù, zejména v rámci vazeb na prùmysl, mohou negativnì ovlivòovat publikaèní proces (viz Cho, 1998). Jedním je zabránìní otištìní díla, aby nedošlo k pub- 348 ŠTÌPÁNKOVÁ, L., KRÁLÍKOVÁ, E., KMEŤOVÁ, A.
likování negativních zjištìní, protože se autor buï obává ztráty finanèních prostøedkù ze strany prùmyslových sponzorù, nebo prùmysl sám uvalí restrikce na jeho zveøejnìní. Jiným mechanismem je výbìr (ať už vlastní, nebo ze strany prùmyslu) takových výzkumných pracovníkù, u nichž je vìtší pravdìpodobnost, že dospìjí k pozitivním výsledkùm. Dùsledky Jedním z dùsledkù støetu finanèních zájmù je pøípadné omezení publikaèních možností. I když vìtšina èasopisù nezakazuje zveøejnìní èlánkù z dùvodù finanèních zájmù autorù, nìkteré èasopisy v souèasné dobì již zakazují autorùm úvodníkù a pøehledových èlánkù publikovat, pokud má autor významný finanèní zájem na produktu, o nìmž se v úvodníku nebo èlánku hovoøí (Relman, 1990). Tato politika se nevztahuje na autory vìdeckých zpráv, které prezentují pùvodní data. Nepøiznaný støet zájmù, je-li odhalen, mùže mít závažné dùsledky, jako je odmítnutí èlánku pøipravovaného ke zveøejnìní, stažení publikovaného èlánku nebo nutnost, aby autor otiskl omluvu. Ménì pøísný dopad skuteèného èi zdánlivého støetu zájmù je dojem, který mùže vyvolat u výzkumných kolegù, že autorova vìdecká práce je zkreslená z dùvodu osobních èi finanèních zájmù. Prevence Jak øíká Loue (2000), nejlepším zpùsobem, jak se vyhnout problémùm spojeným s pøípadným støetem zájmù, je osobní rozhodnutí neúèastnit se èinností, které by mohly pøípadnì vést ke støetu zájmù. Krátkodobá ujednání o poradenských službách s firmami z tabákového, alkoholového a farmaceutického prùmyslu èasto nestojí za to, aby byl objektivní pøístup výzkumného pracovníka následnì zpochybnìn. Ujednání s prùmyslovým odvìtvím mohou být zvláštì problematická, když je výzkumný pracovník vyzván, aby podepsal omezující smlouvu ohlednì vlastnictví dat, kontroly dat zadavatelem a práv výzkumného pracovníka na jejich zveøejnìní. Mnoho akademických institucí má nastavená pravidla týkající se finanèní podpory aktivit pedagogického sboru. Tato pravidla popisují, kdy musí èlen pedagogického sboru otevøenì urèité zájmy pøiznat a kdy se musí urèitých finanèních zájmù vzdát. Výbory pro støet zájmù, které fungují v rámci etických kontrolních komisí, jsou souèástí dozoru nad dodržováním pøedpisù v instituci a jsou v tomto ohledu urèitou nadìjí. Autoøi by mìli vìnovat patøiènou pozornost pravidlùm vydaným tìmito výbory. Jak je uvedeno v kapitole 13, vìdecká komunita vydala upozornìní o vhodnosti pøijímání jakýchkoli finanèních prostøedkù z tabákového a alkoholového prùmyslu a doporuèila striktní dodržování dobrovolných etických kodexù v pøípadech akceptování takových finanèních prostøedkù. I v pøípadech, kdy jsou pravidla øádnì dodržována, by však každý autor mìl šéfredaktora upozornit na jakýkoli skuteèný, potenciální èi zdánlivý støet zájmù v souvislosti s jeho úèastí v nìkterém z publikaèních projektù. Každý autor by mìl upozornit na støety mezi a) obchodními subjekty a úèastníkem jako takovým a b) obchodními subjekty a správní jednotkou, v níž je úèastník zamìstnán. Autor by mìl rovnìž uvést zdroje financování studie, pøehledového èlánku èi jiné publikace zpùsobem, kterému ètenáø snadno porozumí. Nejvhodnìjším zpùsobem je poznámka pod èarou, pøípadnì podìkování. Zdroje financování popisujte dostateènì podrobnì, aby i prùmìrný ètenáø dokázal rozpoznat pøípadný støet zájmù. Pokud je zdrojem financování sociálnì zamìøená organizace s nejasným názvem, jako je napø. Alcohol and Health Fund (Fond pro alkohol a zdraví), ètenáø by mìl být informován napø. o tom, že tato organizace je podporována skupinou pivovarù. Uvedení tìchto údajù samo o sobì nemusí staèit k odstranìní pochybností ohlednì publikaèního procesu. Výzkumným pracovníkùm, kteøí se skuteènì snaží vyhnout i zdání støetu zájmù, se doporuèuje oslabit tyto sporné vazby získáním finanèních prostøedkù jak z prùmyslových, tak neprùmyslových zdrojù a odmítnutím podpisu smluv, které nezaruèují právo výzkumného pracovníka na publikování výsledkù bez ohledu na to, jak studie dopadne. K dalším manažerským strategiím patøí vyhnout se dalším finanèním vazbám, které nejsou nezbytnì nutné k provedení výzkumu, jako je napø. pøijetí èlenství v poradním orgánu, možnost nákupu akcií, nebo pøíjem honoráøù za konzultace od spoleèností, které výzkum sponzorují (Cho et al., 2001). POŠKOZENÍ HUMÁNNÍCH/ZVÍØECÍCH SUBJEKTÙ Adiktologický výzkum, do nìjž jsou zapojeny humánní a zvíøecí subjekty, se provádí již více než sto let. V prùbìhu této doby se pøedpisy zamìøené na provádìní testování na humánních a zvíøecích subjektech zmìnily na složitý soubor postupù, které obvykle øídí jmenované výbory pùsobící v institucích zabývajících se biomedicínským výzkumem. Tyto postupy zahrnují etickou kontrolu výzkumných protokolù, monitorování bezpeènosti úèastníkù humánního výzkumu a výzkumu na zvíøatech a požadavky na informovaný souhlas u lidských subjektù. Tyto postupy byly vyvinuty z dùvodu obav o práva úèastníkù výzkumu po sérii lékaøských experimentù hojnì zmiòovaných v médiích, v nichž byli humánní úèastníci bez svého vìdomí nebo souhlasu vystaveni škodlivým látkám nebo jim byla odepøena úèinná léèba (Loue, 2000). V souèasné dobì se stalo zvykem, èi dokonce povinností, aby byl navrhovaný výzkum pøedložen k nezávislému schválení etickým výborem pro výzkum, který rozhodne o tom, zda je výzkum z etického hlediska pøijatelný pro místní komunitu a instituci, v níž výzkumný pracovník pùsobí (Institute of Medicine, 2003). Takové orgány se zamìøují pøedevším na ochranu úèastníkù výzkumu tím, že zajistí, aby postupy v rámci výzkumu minimalizovaly rizika nedovoleného poškození úèastníkù. Pokraèování na stranì 357. 349
REVIEW ARTICLE What Addicts Parents, Partners, and Other Relatives Should Know about Drug Treatment and Aftercare RIESEL, P. Horní Beøkovice Psychiatric Hospital, Czech Republic Citation: Riesel, P. (2012). Co mají vìdìt rodièe, partneøi a další pøíbuzní pacientù o léèbì a doléèování nemocných trpících drogovou závislostí. Adiktologie, (12)4., 350 356. SUMMARY: Prior to their discharge from residential treatment patients should be advised how to behave when they return home. This essential step is often neglected. It is also common for patients parents and partners to be uncertain about how to approach and behave towards addicts in recovery. Patients need to be advised how to perceive such a problematic reception and how to respond to it. This may also be a subject of family therapy, which constitutes a part of both inpatient and outpatient treatment. In addition to the patient s illness, family therapy deals with dysfunctional family or partner relationships. Both the immediate and subsequent experiences of some of the patients during family therapy are presented. Their parents and/or partners experiences are lacking, as they only rarely come to the Horní Beøkovice facility because of its distant location. It is thus up to outpatient aftercare services to fill this gap in the treatment system. This topic deserves more attention and interest. It would also be useful to have more experience and data published. KEY WORDS: DISCHARGED ADDICTS BEHAVIOUR AT HOME REACTION OF THE FAMILY AND PARTNERS FAMILY THERAPY OUTPATIENT AFTERCARE Submitted: 28 / AUGUST / 2011 Accepted: 2 / OCTOBER / 2012 Address for correspondence: Petr Riesel, MD / riesel.vesela@volny.cz / Horní Beøkovice Psychiatric Hospital, 411 85 Horní Beøkovice, Czech Republic 350
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Co mají vìdìt rodièe, partneøi a další pøíbuzní pacientù o léèbì a doléèování nemocných trpících drogovou závislostí RIESEL, P. Psychiatrická léèebna Horní Beøkovice, OAT Kutná Hora, OAT Mìlník Citace: Riesel, P. (2012). Co mají vìdìt rodièe, partneøi a další pøíbuzní pacientù o léèbì a doléèování nemocných trpících drogovou závislostí. Adiktologie, (12)4., 350 356. SOUHRN: Nìkdy opomíjenou rezervou rezidenèní léèby je vysvìtlit pacientùm pøed propuštìním z léèby dùležitost žádoucího chování pøi návratu domù. Èasté jsou i rozpaky rodièù a partnerù, jak závislé pacienty pøijímat a jak se k nim chovat, a pacientùm se vysvìtluje, jak pøípadné problémové pøijetí pøi návratu z léèby vnímat a reagovat na nì. To je námìt také pro rodinnou terapii, která je souèástí rezidenèní i ambulantní péèe. Ta se nezabývá pouze chorobou nemocných, ale také dysfunkèními vztahy v rodinì èi partnerském vztahu. Uvádím nìkteré prùbìžné i následné prožitky pacientù v prùbìhu rodinné terapie. Chybí uvedení alespoò nìkterých prožitkù jejich rodièù a partnerù. Ti se dostávají do léèebny Horní Beøkovice pro její dislokaci obtížnì a málokdy. Zùstává to tedy úkolem pro doléèovací ambulance. Toto téma si zaslouží více pozornosti a zájmu, více zveøejnìných zkušeností a informací. KLÍÈOVÁ SLOVA: PROPUŠTÌNÍ ZÁVISLÍ PACIENTI CHOVÁNÍ DOMA REAKCE RODINY A PARTNERÙ RODINNÁ TERAPIE AMBULANTNÍ DOLÉÈOVÁNÍ 1 ÚVOD Pøesvìdèil jsem se bìhem své déle než padesátileté práce se závislými o tom, že nejen naši pacienti, ale ani jejich rodièe a partneøi nejsou seznámeni s tím, co závislost na drogách je, jak vzniká, jaké má zákonitosti, jaký je nebo mùže být osud závislých a jejich rodin. 1/1Od léèby závislosti každý nìco oèekává 1/ Rodièe a partneøi pacientù oèekávají vyléèení nemocného, jde však spíše o podmínìné uzdravení s podmínkou, že uzdravený dodržuje léèebná pravidla a dietu bez alkoholu (drog). Léèebný proces je dlouhodobý a ambulantní péèí Došlo do redakce: 28 / SRPEN / 2011 Pøijato k tisku: 2 / ØÍJEN / 2012 Korespondenèní adresa: MUDr. Petr Riesel, CSc. / riesel.vesela@volny.cz / Psychiatrická léèebna Horní Beøkovice, 411 85 Horní Beøkovice 351
a ústavní léèbou teprve zaèíná. Ani ústavní léèba není zárukou úzdravy, je to spíše šance, kterou lze využít i zmaøit. Terapeutický tým ruèí za kvalitu provedené léèby, ale za výsledek léèby odpovídají sami pacienti. 2/ Nìkteøí pacienti s nejistotou a úzkostí zvažují, jak budou doma pøijati, jak se rodina bude chovat, bude-li je neustále podezírat z pokraèování zneužívání alkoholu a drog. Obávají se, že rodièe a partneøi budou, tak jako pøed nástupem do léèby, neustále vyèítat a obviòovat je. 3/ My terapeuti zase oèekáváme spolupráci s rodinou a partnery, kteøí se však èasto rodinné terapii brání. Zdá se, že si spíše chtìjí od problému a starostí odpoèinout. 1/2Zaènìme u koøenù problému, tj. u výchovy dìtí a mladých lidí v rodinách Dobrá rodinná výchovná atmosféra je podobná skleníku, v kterém musí být náležité výživné hodnoty v optimálním vzájemném pomìru. Ve výchovì dìtí nemá pøevládat povolnost, ani pøísnost. Láska a øád jsou základní podmínkou výchovy. Má být èas na zpìv, na humor, na spoleèné prožitky, hry i uèení, má být èas i na mazlení s dìtmi. Chování rodièù èi každého partnera úèastného ve výchovì je dìtmi vnímáno a napodobováno. Pokud jsou dìti svìdky anebo dokonce úèastníky nadmìrného pití alkoholu vedoucího k opilosti, vnímají to jako spoleèenský standard, vnímají to jako normální a správné. Totéž platí i o kouøení. Z výchovného hlediska je to nebezpeèné. Hádají-li se rodièe èi jsou-li rozvedeni, je mládež v obzvláštì tìžké situaci, zvláštì když si matka pøivede nového partnera, který má obtíže pøijmout cizí dítì a náležitì je vychovat. Nejhorší je, když výchova úplnì chybí a v rodinì každý žije sám pro sebe a v sobì, èi výchova spoèívá jen v pøíkazech, zákazech. Zlé je, když schází cit, laskavost a humor, když je dítì ponecháno samo sobì, když dítìti upíráme právo na náš èas. Dcery, které nedostanou od svých matek vøelý mateøský cit, mají èasto ztížený pøístup ke svému ženství a necítí ani jistotu a pevnost ve svém vlastním mateøství. Pokud otec není dobrým vzorem k následování a ztotožnìní se s ním v názorech, postojích, lidských vztazích a praktickém chování, je to ještì horší, a to pro dìti bez rozdílu pohlaví. Tato rizika jsou významná zejména v rodinách, kde je jeden z rodièù závislý na alkoholu nebo drogách. Pøi výchovì dìtí mohou rodièe opakovat i chybné výchovné stereotypy, jakými byli vychováni sami. Nìkteøí rodièe se dokonce domnívají, že výchova není tøeba, že se dítì vychová samo. Do budoucna je otázkou, zdali spoleènost nenabídne jakousi pomoc èi výuku nejen pro obdržení øidièských prùkazù èi zbrojního pasu, ale také ve výchovì dìtí. Popravdì øeèeno, nìkteré dìti jsou obtížnì vychovatelné, a pak ani rodièovská láska nemusí být trvalá. Zvláštì když dìti doma lžou a kradou. Když si naši mladí pacienti stìžují na nelásku ze strany rodièù, ptám se, jestli jim to vùbec svým chováním umožòují. Prožívá-li dítì své dìtství v problémové disharmonické rodinì bez citové podpory a bez pozitivních podnìtù, dochází u nìj k nudì a pocitu prázdnoty. Dìti potøebují a vyhledávají vzrušující zážitky, které jim chybí, když nejsou vedeny k práci a uèení a nikdo je neuèí hodnotné zábavì, zálibám a výbìru vhodných pøátel. Takové zážitky lze prožít pod vlivem drog. To bývá osudová chyba, neúmìrné riziko poškození osobnosti. 1/3Naši pacienti, mladí i starší, uvádìjí bìhem léèby tìžkosti, které prožili doma Vymlouvají se na nelásku a nezájem, na pøísnost a tìlesné tresty a na citový chlad rodièù. Pacienti tak zdùvodòují svou nepøipravenost a nedostaèivost pro praktický život. Terapeuti nemohou objektivizovat všechny údaje o jejich výchovì. Mnohdy jsou poskytované údaje pacientù pravdivé. Jeden pacient si bìhem skupinové psychoterapie stìžoval na otce, jak ho za každý pøestupek bil, nadával mu a trestal neustále za vše možné, i za opilost. Terapeut šel k nìmu, vzal jej kolem ramen a otcovským zpùsobem mu vlídnì øekl: Podívej, synku, dìláš nám starosti, zkus zlepšit své chování a pøestaò pít. Umožni nám, abychom tì mìli rádi jako døíve. Byl jsi døíve prima kluk. Pacient byl dojat a øekl: Kdyby mì táta takto místo bití vzal kolem ramen a takto vlídnì se mnou mluvil, mohl celý mùj život být jiný, lepší. V takových situacích mùže pomoci rodinná terapie, neboť tyto prožité stresy je nutno nìjak odžít, nenosit je v sobì, ventilovat je, a to nejlépe v rámci rodinné terapie. Mnozí se jí vyhýbají z obavy, že dojde k hádce. Jiný pacient se bál setkání s otcem. Na toto setkání jsme pacienta pøipravili a radili mu, aby byl otevøený, vlídný, klidný a aby se nièeho nebál. Setkání v pøítomnosti terapeuta dopadlo neobyèejnì dobøe. K oèekávané hádce nedošlo. Naopak, pacient prožil s otcem sblížení, o kterém øekl, že je to poprvé v životì. Doslova øekl: Spadl mi kámen ze srdce, mìl jsem velký strach ze setkání, mám velkou úlevu. 1/4Jsou jistá obecnì platná doporuèení, která lze rodinám poskytnout Prevencí závislosti je s drogami vùbec nezaèínat. Na to by mìli dohlédnout rodièe, kteøí však èasto vùbec nerozpoznají, že jejich dìti berou drogy. Èasto na to upozoròuje až škola. Bìhem školních hodin se totiž zvyšuje nesoustøedìnost dìtí, jejich únava i nervozita, nevraživost a neklid. Také upadá zájem o školní i mimoškolní aktivity, dìti pøestávají chodit do školy. V kritickém prepubertálním vìku je nutné kontrolovat, kolik mají penìz, za co je utrácejí, co dìlají ve volném èase a s kým se stýkají. 352 RIESEL, P.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK 1/5Jsou jistá onemocnìní a chorobné stavy, které oslabují osobnost dítìte a mladistvého, zvláštì když zaènou užívat èi zneužívat alkohol a jiné drogy Náš život se zmìnil, dìti již neumírají na záškrt nebo na zápal plic, ale jejich život bývá znehodnocován zneužíváním alkoholu a užíváním drog. Dìti a mladiství mají dostat od svých rodièù informace o svém zdravotním stavu, o prožitých nemocech, které pøedstavují jisté oslabení jejich odolnosti pøed následky vlivu alkoholu a drog. Pít alkohol a užívat drogy by nemìli ti, jejichž porod byl obtížný, nebo prožila-li tìhotná matka bìhem tìhotenství jakékoli tìžkosti a to nejen zdravotní, došlo-li bìhem porodu k oživování, trpìl-li jedinec již v kojeneckém vìku horeèkami doprovázenými køeèemi ( psotník ). Nebezpeèné je, když se vyskytl, byť ojedinìle, padoucnicový záchvat, prodìlalo-li dítì zánìty mozkových blan èi otøesy mozku, hyperaktivitu nebo jakoukoli jinou formu minimální mozkové dysfunkce (dyslexie, dysgrafie apod.). Je nebezpeèné zaèít pít alkohol, mìlo-li dítì žloutenku, protože játra mohou být ménì funkèní. Mìlo-li dítì více tzv. chøipkových onemocnìní, je možné, že jedna z krátkých chøipek byla žloutenka bez zežloutnutí. Alkohol v takovém pøípadì mùže zatìžovat a škodit játrùm. Bývají po žloutence více zranitelná. Pít alkohol se nesmí pøi cukrovce a dalších metabolických nemocech i nemocech zažívacího traktu. Rodièe také zapomínají dítì informovat, že v rodinì se vyskytuje závislost na alkoholu èi psychiatrická nemoc. Žádný typ osobnosti není pøed následky alkoholu a drog vyslovenì chránìn. Ohroženi jsou nejvíce ti, kterým užívání alkoholu a drog dìlá nápadnì dobøe. Proto se mají pacienti zajímat o léèbu døíve, než dojde ke stavu, že to nejde s alkoholem ani bez alkoholu èi jiných drog. 1/6Zavinìnost drogové závislosti Jsou nemoci, které vzbuzují soucit, úèast a lítost, napø. srdeèní infarkt èi mozková mrtvice. Jsou jiné nemoci, z nichž je obviòován nemocný, že si je pøivodil sám. Zvláštì významnì jsou obviòováni alkoholici a drogovì závislí. Závislost je hodnocena laiky pouze podle chování intoxikovaných (pod vlivem drog), vyvolává u ostatních lidí nevraživost, pacienti jsou stigmatizovaní jako nesrozumitelní, škodící spoleènosti. Ve vztahu k takto posuzovaným závislým si mnohdy pøipadáme my ostatní jako témìø dokonalí. Neslyšel jsem, že by takovou nevraživost vyvolávali lidé s rakovinou prùdušek a plic, kterou si pøivodili nejspíš sami dlouhodobým kouøením cigaret, i když na každé krabièce cigaret je informace, že kouøení škodí zdraví. Pokud bychom v lékaøství pøipustili obviòování, nemìlo by to konce. Musíme zaèít asi úsilím ovlivnit veøejné mínìní a získat je pro zodpovìdnìjší a humánnìjší postoje. Pøipustil bych spoluzavinìní. I když rodinná zátìž je èastá a významná, nemáme desetitisíce závislých na základì pøevážnì dìdièných vlivù. V tom zavinìní bych spíše zdùraznil, že dìti a mladiství se uèí od dospìlých obzíráním a napodobováním jejich chování. Mnohé dìti jsou špatnì vychovávány nebo výchovu postrádají. Vyvíjejí se psychicky a sociálnì anomálnì a potøebují odbornou péèi døíve, než zaènou brát drogy. V našich spoleèenských podmínkách je zvláštì nebezpeèný vliv party. V kritickém pubertálním a pøedpubertálním vìku, zvláštì když se mladý èlovìk cítí pøitahován k partì vrstevníkù, která mu poskytuje pocit, že nìkam patøí, že je pøijímán, a to bez podmínek. Je-li v takové partì velice sebevìdomý anomální jedinec, o jehož pøátelství je usilováno, a bere-li drogy, pak mladý èlovìk usilující o èlenství v partì je ve velkém nebezpeèí. V takových vìcech by se mìl mladý èlovìk radit s rodièi. Mladí lidé obecnì mají handicap. Mají neustále menší šanci, že se mohou seznámit s osobou druhého pohlaví, která nepije alkohol a neužívá drogy. Místo obviòování a vyèítání je žádoucí pomoci závislým vyhledat odbornou léèbu a podpoøit doléèování. Tlak zvenèí je nìkdy nutný, závislý èlovìk sám o sobì péèi nevyhledá, nemá k tomu nadhled ani vùli. V krizi dochází pak k pozdní léèbì, návrat k totálnímu zdraví je problematický. 2 LÉÈBA NAŠICH PACIENTÙ Za zbyteèné odkládání léèby platí závislý pacient daò dalším poškozením své osobnosti, zdraví a sociálního zaèlenìní, ať jde o nadmìrného èi obèasného pijáka alkoholu nebo již závislého. To platí i pro oblast nealkoholických drog. Zatímco u nìkterých závislých pacientù na alkoholu je ambulantní léèba možná, u nealkoholických toxikomanù je potøebná ústavní léèba již od samého zaèátku. Ambulantní péèe slouží k pøípravì a k zvýšení motivace pacientù k léèbì a je dùležitá pro doléèování všech pacientù, vèetnì hazardních hráèù. Mnozí pacienti si pøejí se uzdravit, ale nechtìjí se ani uèit, ani namáhat. Oèekávají, že budou léèeni a že nemusí k úzdravì napomáhat. Taková je totiž pøedstava o zdravotní péèi. Mnozí tak nejsou k léèbì dostateènì pøipraveni a motivováni. Chtìjí si spíše odpoèinout od svých intoxikací, zlepšit svùj zdravotní stav, vyhnout se rozvodu, propuštìní ze zamìstnání a soudním postihùm. I když jsou nespokojeni s režimem oddìlení, oceòují, že kolektiv je ekvivalentem velké rodiny, že jsou povšechnì zabezpeèeni a chránìni, a to nejen pøed samotou, ale i pøed sociálním propadem èi hrozbou bezdomovectví. Mnozí pacienti koketují s tím, že opìt zaènou pít, avšak kontrolovanì, opatrnì, což je velice riskantní, vždy hrozí znovu propuknutí choroby. I když tušíme, že pacienti plánují nebo pøipouštìjí mírné pití, neodmítáme je. Poèítáme s tím, že tento postoj se bìhem léèby zmìní a pacienti pøistoupí na optimální formu úzdravy, tj. na trvalou a dùslednou abstinenci od alkoholu a drog, což je pøedpokladem úzdravy a rozvoje osobnosti. V samém poèátku léèby pacient vnímá, že mu nìco bereme a nic za to nedáváme, nemá nás proto rád. To ztìžuje vytvoøení léèebného vztahu. To, co pacient získá èi získat CO MAJÍ VÌDÌT RODIÈE, PARTNEØI A DALŠÍ PØÍBUZNÍ PACIENTÙ O LÉÈBÌ A DOLÉÈOVÁNÍ 353
mùže a má, se týká budoucnosti. V samém poèátku ústavní režimové léèby se pacient brání zmìnám, které jsou pro nìho nìèím nepøijatelným. Léèba je mimo jiné obtížná v tom, že neposkytuje pouze psychoterapii, farmakoterapii, léèbu další pøípadné psychiatrické nemoci, ale je také tréninkem káznì a vùle a výcvikem k schopnosti abstinovat. Když je pacient dlouhodobì støízlivý, zvykl si na léèbu a pochopil její smysl, zlepšuje se i jeho vztah k terapeutickému týmu. Zatímco zaèátek ústavní režimové léèby je obtížný, nároèný na pøijetí léèebného režimu, pøed propuštìním pøi plánovaném ukonèení léèby trpí pacient mnohdy nejistotou, zda obstojí, zda se uchytí, zda bude doma pøijat, zda vydrží abstinovat. Je si totiž vìdom, že není úplnì a beze zbytku vyléèen, ví o svých slabostech a spouštìcích situacích a oprávnìnì se bojí. Mnohdy se pacient nemá kde doléèovat, ambulantních odborníkù je málo. Bývá to však také výmluva, pacienti doléèování zanedbávají z dùvodù lehkomyslnosti, neteènosti a zbyteèného sebevìdomí, èi chybného názoru, že doléèování není nutné. Úspìšná léèba je cenná investice do dalšího života, kterou nelze nièím nahradit. 2/1Z èeho léèba sestává, co pacientùm poskytujeme Všechny léèebné postupy a procedury jsou v léèebném režimu úèelnì propojeny a vyváženy. Psychoterapie se v našem pojetí snaží poskytnout ty výživné, ochranné a léèivé duševní látky, energie a informace, které pomáhají aktivovat sebeúzdravné procesy (Balcar). Po dobu léèby v podstatì poskytujeme plné existenèní zajištìní pacienta. Komunita je ekvivalentem èi náhradou rodiny a pacient brzy oceòuje, že nìkam patøí, že nìkomu na nìm záleží. Usilujeme o to, aby se pacienti poznali v pravdivém svìtle. To má vyústit do snahy zmìnit se. Když není možná zmìna povahy, je možné zmìnit prožívání a chování. Tomu se lze nauèit. Pacientovi poskytujeme informace o zákonitostech návyku a závislosti a poskytujeme mu i individuální péèi. Pacient má totiž možnost, dokonce povinnost individuálních pohovorù s psychologem. Není zanedbána péèe o tìlesné zdraví, pacient má možnost sportovního vyžití. Pacienti hrají a poøádají soutìže ve stolním tenise, volejbalu a nohejbalu. Muži mají k dispozici posilovnu, ženy pìstují aerobik a obì skupiny se uèí relaxovat. Uskuteèòuje se také tzv. terénní terapie, nejèastìji výstup na horu Øíp. U pacientù usilujeme o snížení sebestøednosti a zvýšení ovládání jejich impulzivity. Snažíme se nastartovat pacientovo sebevìdomí a uèit ho zodpovìdnosti a dospìlé lidské roli. Neslibujeme štìstí, spíše vedeme pacienty k vytrvalosti a odolnosti. Uvolnìní a zábavu prožívají pacienti pøi vlastních divadelních pøestaveních a pøi zpìvu. Pøi tréninku asertivity (adekvátní sebeuplatnìní) se pacient uèí novým dovednostem a kompetencím. V léèebnì je možnost vyhledat pomoc duchovního, který je pøítomen jednou týdnì. Nìkteøí pacienti v pøípadì potøeby dostávají léky. 2/2K èemu léèba smìøuje Budu citovat oficiální nabídku terapeutického týmu primariátu léèby návykových onemocnìní v Horních Beøkovicích, protože tento text považuji za mimoøádnì zdaøilý a konkrétní: Snažíme se pacienty smìøovat k následujícím cílùm léèby: 1/ Pøiznat si plný rozsah problémù, které vznikly v dùsledku závislosti na droze. 2/ Zorientovat se v poèátcích a pøíèinách vzniku a rozvoje závislosti. 3/ Porozumìt tomu, jakou roli plní alkohol, droga èi hraní automatù v duševním fungování. 4/ Otevøenì hovoøit o svých problémech a aktivnì pøistupovat k jejich øešení. 5/ Pøijímat zodpovìdnost za svùj život. 6/ Aktivnì pracovat s vlastními pocity a chutìmi na hraní, na drogy èi alkohol. 7/ Na základì lepšího porozumìní sobì samému hledat cesty ke smíøení se sebou. 8/ Posílit dùvìru v sebe a své vnitøní zdroje, obnovit ztracenou sebehodnotu a sebevìdomí. 9/ Vytvoøit si jasnou pøedstavu budoucího života a následných krokù. 10/ Obnovit funkèní sociální vztahy, k tomu je mimoøádnì významná a dùležitá rodinná terapie. Tyto cíle, ke kterým smìøuje léèba, jsou základem pro úzdravu. Rád bych je doplnil o jeden cíl zdùrazòovaný v léèebnì v Havlíèkovì Brodì: Stát se lepším èlovìkem. Naše léèebné úsilí není ideologií. Je to vpravdì humanistické úsilí, léèebné a výchovné. Léèba závislého v nemocnici èi ambulantní léèba nepøináší žádný ucelený a koneèný stav. Je to pouze zaèátek dlouhého léèebného procesu, vlastnì celoživotního. Tento proces probíhá nikoliv pøímoèaøe, má své výkyvy. Když pacient prožívá relaps (ojedinìlé znovunapití alkoholu èi užití drog), nemá být hanìn ani vysmíván, má být podpoøen v úsilí pokraèovat v abstinenci. Je-li pacient v léèbì pilný a zachovává trvalou a dùslednou abstinenci, což se týká i závislosti na výherních automatech, zlepší se nejspíše jeho sebevìdomí a sebeúcta. To je nutný pøedpoklad k tomu, aby si zaèal odpouštìt své chyby a viny a zaèal se mít rád. To je cesta k lidem. 2/3Èeho se má rodina nebo partner vyvarovat, když se pacient navrací z léèby Pacient, který absolvoval léèebný program, si zaslouží respekt, ironie nebo jiné znevažování jeho nového chování je hrubou chybou. Rád bych se pøimluvil za laskavé chování, dùvìru si však pacient musí vydobýt sám. To trvá pomìrnì 354 RIESEL, P.
PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK dlouho. Zmìnit se toho musí více. Pacient nemùže nadále sloužit jako pøípadný hromosvod všech rodinných dysfunkcí. Pacient potøebuje k upevnìní zmìny svého života a chování podporu rodiny. Od koho má èekat pomoc, když ne od svých partnerù, rodièù a dìtí? Pacient nemá být zkoušen, jak je silný. Alkohol mu nemá být nabízen a v rodinì by se vùbec nemìl vyskytovat ( suchá rodina ), protože pro pacienta je to svod a lákadlo, což ho oslabuje. Nemìly by se ventilovat negativní emoce z doby pøed léèbou (výèitky, obviòování), v mezilidských vztazích si pacienti i jejich rodiny dluží více laskavosti a ohleduplnosti. Dùležitá je také podpora spolupracovníkù v zamìstnání, o kterou si pacient má sám øíci. Má je požádat, aby ho nesvádìli k pití a neironizovali jeho abstinenci. Musí být však upøímný a stateèný a má dokazovat, že jeho abstinence od alkoholu je jeho rozhodnutím a není jen doèasná. Abstinence od alkoholu èi drog je však pouze prostøedkem toho, aby léèebný proces byl nadìjný a osobnost pacienta se mohla rozvinout. Abstinence sama o sobì není jediným cílem a mnohdy nestaèí. Léèba smìøuje k sebepoznání pacientù, k jejich zmìnì. Té dosáhne pacient zmìnou sociálních návykù a sebevzdìláním. Všechny naše léèebné prostøedky, ať jde o psychoterapii (léèba psychologickými prostøedky), farmakoterapii (léèba léky) èi péèi o oblast duchovní vèetnì péèe o rodinu a sociální oblast jsou vzájemnì propojeny v systému, kterému øíkáme léèebný program, uskuteèòovaný pomocí léèebného režimu. Pacient se uèí novému životnímu stylu, který je charakterizován pøevzetím zodpovìdnosti za svùj život, schopností pøekonávat pøekážky, umìt odložit potøebu okamžitých uspokojení a vztahovat se do budoucna. 2/4Cosiposkytujeme navzájem Pacienti a terapeuti se v prùbìhu léèby sbližují. Poskytujeme si navzájem více než lidskou vzájemnost. Vzniká mezi námi terapeutický léèebný vztah, v celé skupinì i mezi jednotlivci. Ten je významným léèebným prostøedkem i v rámci celé komunity. Pacienti i psychologové (hlavní nositelé terapeutického dìní) si vykají a vzájemnì se oslovují køestním jménem. Vzájemný respekt je zachován. I když je to v nemocnièním oddìlení nezvyklé, ve skuteènosti je to velice pøirozené, vždyť usilujeme o stejné hodnoty, o stejné cíle, a to sbližuje navzájem. Pacienti to postupnì vnímají a oceòují. V léèbì spontánnì vznikají rituály. Napøíklad louèení se s pacienty, kteøí konèí léèbu. To se obvykle neobejde bez dojetí z obou stran. 2/5Jak pacienti prožívají svou léèbu Od nicoty, nudy, prázdnoty, pasivity, sebelítosti a rezignace, obviòování jiných lidí za své neúspìchy a prohry, od obelhávání k pravdì, zkrátka od živoøení k aktivnímu životu je dlouhá cesta. Naši pacienti ji dramaticky a mnohdy bolestnì prožívají, protože zmìny neprožívají v narkóze, ale pøi plném vìdomí a úèasti. S laskavým svolením pacientù uvádím anonymnì nìkolik výrokù ústních i písemných, které dokumentují jejich prožitky na cestì ke smyslu a úèelu života. Jedna ambulantnì léèená pacientka prohlásila: Já nechci být závislá a snad ještì nejsem. Já se jenom dìsnì nudím. Ta pacientka ale závislá již byla, již neprožívala nudu, ale neklid, zmatek a nervozitu, neklamné známky postižení drogou. Jiná ústavnì léèená tøicetiletá pacientka øekla: Já jsem blbá, já jsem tady mìla být už pøed pìti lety. Co vše jsem zbyteènì ztratila. Asi tøicetiletý pacient ústavnì léèený: Kdybych vèas vìdìl o drogách to, co dnes vím, urèitì bych se jim vyhnul. V dalším rozhovoru dále pøiznal, že vìdìl, jaká rizika drogy pøinášejí, ale nevìøil, že se to mùže stát jemu. Jiný pacient propuštìný z ústavní léèby, který udržuje s terapeutem léèebný kontakt, øekl: V mém životì se takøka nic nezmìnilo, snad pøibylo pár obtíží a také pár jsem jich vyøešil. Jak se øíká, šel jsem až na krev. Máte pravdu, chce to se døít a vytrvat a nefòukat po štìstí. Žiju obyèejnì, zatím sám, obèas skøípu zubama, ale nepiju. Jedna pacientka ústavnì léèená: Když jsem byla malá, mí rodièe mìli hodnì práce. Žila jsem prakticky u babièky a dìdy. Ti se sice snažili dávat mi pocit úplné rodiny, ale dnes vidím, že to nebylo to pravé oøechové. Sice mi pomohli vyplnit samotu, ale takovou tu høejivou rodièovskou lásku nikdo nenahradí, nìco z toho tady zažívám. Skupina pøipomíná rodinu a komunita celé pøíbuzenstvo. Jiný pacient pøi propouštìní z ústavní léèby: To snad není ani možné, já mám po letech radost ze života. Jedna pacientka, abstinující pøes tøi roky, která je léèená pouze ambulantnì, byla ochotná pøijet spolu s dalšími pacienty do naší léèebny v Horních Beøkovicích a setkat se s pacienty zaèáteèníky. Sdìlila svému terapeutovi své pocity z návštìvy: A tak jsme vyprávìli o tom, kam až jsme padli, jak bylo tìžké si to pøiznat, kdo a jak jsme se prali a dosud pereme se svou závislostí a sami se sebou. Ale taky jsme vykládali, co jsme získali díky abstinenci a jak dobøe žijeme. Další pacientka, taktéž návštìvnice, která mluvila s pacienty zaèáteèníky o své jedenáctileté abstinenci: Sama jsem se léèila ambulantnì. Mùj špatný zdravotní stav neumožòoval ústavní léèbu. V ústavní léèbì bych vidìla jistotu, že pacient mùže mít k dispozici odborný personál kdykoliv bìhem léèby, svìøit se, probrat problémy, tøeba i plakat. V ústavní léèbì je pacient izolován od alkoholu a mùže najít i nové kamarády. Co mì nakoplo do života a do boje s alkoholem, nevím. Alkohol je velice silný soupeø, je nutno se ho bát. A já jsem bojovník a vím, že k odvaze je nutno mít CO MAJÍ VÌDÌT RODIÈE, PARTNEØI A DALŠÍ PØÍBUZNÍ PACIENTÙ O LÉÈBÌ A DOLÉÈOVÁNÍ 355
i strach z alkoholu. Ten boj s ním trvá na doživotí. V tom všem mì posiluje mùj lékaø. 2/6Doléèování pacientù po ústavní léèbì Lze usoudit, že v každém pøípadì je u pacientù ambulantnì i ústavnì léèených a pak doléèovaných výsledek péèe nìjak úmìrný námaze, kterou pacient léèbì a doléèování vìnuje. Doléèování je nutností a má trvat po dobu co nejdelší, tzn. nìkolik let. Ústavní léèba totiž je pouhým zaèátkem dlouhodobého léèebného procesu. Pokud je pacient v léèebnì, je celkovì chránìn a je všestrannì existenènì zabezpeèen. Léèebný režim trochu pøipomíná polepšovnu a trochu sanatorium, od každého má nìco. Po propuštìní z léèebny mohou být životní podmínky daleko složitìjší a obtížnìjší. Pacient obnovuje své vztahy v rodinì. Mnohdy hledá práci a èasto i bydlení. Navíc propuštìný pacient se má vzdát i svých bývalých, pijících èi fetujících a hrajících pøátel, a tak se mùže stát doèasnì osamìlým. Spoleènost a pomoc je možné vyhledat ve skupinových setkáních pacientù, kteøí se léèí i doléèují v ambulantních ordinacích a také na schùzkách Anonymních alkoholikù (AA) èi Anonymních gamblerù (AG). Zažívá-li pacient v doléèování obtíže, napø. nutkání napít se alkoholu nebo vzít drogu, má se i nadále chovat jako nemocný a má vyhledat pomoc svého lékaøe. I svìøení se s problémem a nouzí mnohdy pomáhá oslabit nutkání a pøeèkat nebezpeènou chvíli. Èastá návštìva terapeuta a pøípadné ambulantní skupiny pacientù je pak první adekvátní náhradou za bývalou pacientovu spoleènost. Významným léèebným prostøedkem pøi pøípravì pacienta nejen na dobu po propuštìní je tzv. rodinná terapie. Má být dlouhodobá, tzn. má pokraèovat i bìhem ambulantního doléèování. Doporuèuji všem, pacientùm i jejich blízkým, aby si uvìdomili, že nejsou jen alkoholici èi feťáci, jak je jim podsouváno èi jak se sami prožívají. Každý z pacientù, aè to není znát, je individuální osobností, èasto s mnohými dobrými vlastnostmi a schopnostmi. Hlavnì v dlouhodobé léèbì jsou patrné jejich významné lidské rezervy. U pacientù, kteøí se vracejí do rodiny, se mnohdy mìní dynamika vztahù. S partnerem, s rodièi, s dìtmi. Pacienti již nesplòují roli rodinného nebo domácího hromosvodu, viníka všech disharmonií. Partner èi rodiè, který musel pøevzít zodpovìdnost za rodinu, finance a existenci, který si navykl trestat a odpouštìt, se mùže dostat do velkých nesnází. Partneøi uzdravujících se závislých žen napøíklad komentují nové soužití takto: Dokud jsi pila, pravda, bylo to hrozné, ale já jsem s tebou lépe vycházel. Teï jsi moc hrdá, samostatná, vše víš døív a lépe, já se v nás teï nevyznám, mám s tím obtíže. Takovéto èasté situace patøí do partnerské terapie. Zmìna dynamiky vztahù v rodinì doléèovaného se projevuje také tím, že je nadále neúnosné, aby byl navrátivší se nemocný neustále podezírán, že tu a tam bere drogy èi pije alkohol. Pacient má mít sám zájem na tom pøesvìdèit své okolí o své støízlivosti. K tomu si má obstarat dechový analyzátor alkoholu a pøípadnì diagnostické papírky, které dokazují, nebo vyluèují pøítomnost drog v moèi. Mùže tak kdykoliv prokázat svou støízlivost. Jak nahradit drogy? Pøedevším je nutno hospodaøit s èasem. Rozdìlit život mezi práci, odpoèinek, záliby a koníèky a péèi o blízké, sport. Nuda je nebezpeèná, následuje pocit prázdnoty a zbyteènosti. Takže poøád se nìèím úèelným zamìstnávat. Prostá radost ze života a obnovená sebeúcta mohou být dostateènou náhradou za drogu. 3 ZÁVÌR Dosáhnout vlastní pøirozenosti a svobody nelze, dokud je souèástí života užívání drogy. Až bez drog mùže èlovìk snadnìji dosáhnout plnosti svého života. Mùže s radostí prožívat získanou energii k životu, klid a prostou radost ze života a zlepšených vztahù s lidmi. Podaøí-li se uzdravenému závislému zbavovat se svého egocentrismu a negativních emocí, mohou se objevit nové povahové kvality. Napøíklad soucit a pokora. Aè je nám život dán, dobøe ho žít se musíme neustále uèit. V rámci hlubší úvahy o životì lidí souhlasím s názorem, že svìt nepotøebuje spásu a lidstvo nepotøebuje proroky. Èlovìk potøebuje práci, poctivost, slušnost, to vše pacient dostává v léèbì, to vše prožívá. Dodávám, že pacient nemusí pøímo poznat a nalézt smysl svého života. Voskovec a Werich to vidí prostì: smysl života je v tom být poctivý k sobì a k jiným. Pacient má smìøovat k rozvoji a uplatnìní všech svých pozitivních možností a schopností. Ke 120. výroèí založení Psychiatrické léèebny v Horních Beøkovicích In commemoration of the 120th anniversary of the establishment of the Horní Beøkovice Psychiatric Hospital LITERATURA / REFERENCES U autora. 356 RIESEL, P.
Pokraèování ze strany 349. Stále více si uvìdomujeme, že vìdecké èasopisy hrají pøi ochranì humánních a zvíøecích subjektù ve výzkumu dùležitou roli. Èasopisy nesou odpovìdnost za šíøení vìdeckých poznatkù. Mají povinnost zveøejòovat výzkum, který splòuje vysoké etické normy [ ] a u nìjž se autoøi zavázali k dodržování zákonných etických norem (Institute of Medicine, 2003, p. 205). Øada èasopisù zavedla politiky, které požadují po autorech, aby potvrdili, že dodržují pravidla pro informované souhlasy, a spoleènost International Society of Addiction Journal Editors (1997) tyto politiky schválila. Dùsledky Nedodržení doporuèených a požadovaných postupù èasopisù, které se týkají ochrany humánních a zvíøecích subjektù, mùže mít nìkolik závažných dùsledkù. I když vìtšina èasopisù nezakazuje èlánky zveøejnit z dùvodu, že nebyly pøedloženy ke kontrole z hlediska dodržování etických pravidel, nìkteré èasopisy v souèasné dobì od autorù vyžadují, aby prohlásili, že jejich výzkum splòuje minimální normy uvedené v Helsinské deklaraci. Zejména sociální a behaviorální výzkum, jako jsou prùzkumné studie a výzkum, který využívá archivní materiály, nevyžadují pøísné uplatòování pravidel o informovaném souhlasu. Bylo by však chybné na takový pøístup spoléhat, neboť prùzkumy v nìkterých pøípadech zpùsobily jedincùm a institucím znaènou újmu. Bezpeènìjší je kterýkoli výzkum pøedložit ke interní kontrole, aby výbor rozhodl, zda je výzkumný pracovník zproštìn této povinnosti, èi nikoli. Nezískání souhlasu etického výboru nebo informovaného souhlasu od subjektù výzkumu mùže vést šéfredaktora ke zpochybnìní úèelu a významu výzkumu a k rozhodnutí, že rukopis nebude recenzován, pøípadnì je-li nedostatek odhalen bìhem recenzního øízení, že bude rukopis zamítnut. Jiným dùsledkem mùže být podání oznámení vedoucímu pracovníkovi z autorovy instituce. regionální) a s Helsinskou deklarací z roku 1975 (upravenou v roce 1983). Nepoužívejte jména èi iniciály pacientù ani èísla nemocnic, zejména jedná-li se o ilustraèní materiál. Pøi podávání zpráv o testování na zvíøatech uveïte, zda byla dodržena pøíruèka instituce nebo národní rady pro výzkum èi nìkterý zákon o péèi o laboratorní zvíøata a jejich využití (zdroj: www.icmje.org/index.html#top). Helsinská deklarace odkazuje na formální mezinárodní normy vytvoøené pro experimentální studie, jichž se úèastní i humánní subjekty. Zejména úpravy z let 1975 a 1983 zdùrazòují dùležitost dobrovolného informovaného souhlasu k úèasti na výzkumu (Loue, 2000). PLAGIÁTORSTVÍ Plagiátorství zahrnuje jak krádež duševního vlastnictví, tak kopírování textového materiálu bez uvedení autora. Za plagiátorství lze oznaèit použití publikovaných i nepublikovaných myšlenek jiných bez uvedení odkazu, vèetnì žádostí o grant na výzkum, ale i pøedložení celého èlánku pod jménem nového autora, nìkdy v cizím jazyce. Mùže se rovnìž jednat o kopírování práce jiného èlovìka, a to buï v doslovné, èi témìø doslovné podobì, zpùsobem, který je pro bìžného ètenáøe z hlediska posouzení skuteèného pøíspìvku autora zavádìjící. K plagiátorství mùže docházet v jakékoli fázi plánování, výzkumu, psaní èi publikování. Týká se jak tištìných, tak elektronických verzí dìl. Office of Research Integrity (ORI), úøad, který spadá pod Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb USA a který monitoruje vyšetøování vìdeckých podvodù, považuje za plagiátorství jak krádež èi pøisvojení duševního vlastnictví, tak kopírování cizího textu ve vìtším rozsahu bez uvedení autora, napø. vìt, odstavcù èi pøípadnì celých prací, zpùsobem, který bìžnému ètenáøi podává zkreslené informace ohlednì pøíspìvku autora. Pokraèování na stranì 372. Prevence Vždy je moudré jak v prùvodním dopise šéfredaktorovi, tak v textu pøedkládaného rukopisu zmínit, že výzkumní pracovníci dodrželi pøíslušné etické kontrolní postupy. Pokud existují jakékoli otázky ohlednì platnosti požadavkù na ochranu humánních subjektù, mìly by být šéfredaktorovi položeny v prùvodním dopise, telefonicky èi elektronickou poštou pøed odesláním rukopisu. Èasto lze tyto otázky vyøešit prostudováním pokynù pro autory nebo webových stránek daného èasopisu. International Committee of Medical Journal Editors vypracoval k etickým otázkám níže uvedené pokyny: Podáváte-li zprávu o testování na humánních subjektech, uveïte, zda uplatòované postupy byly v souladu s etickými normami vypracovanými pøíslušnou komisí pro provádìní testù na humánních subjektech (v dané instituci èi 357
PRACTICE Thematic Analysis Method Applied to Selected Aspects of a Case Study LÁVIÈKOVÁ, J. 1, TITMAN STAÒKOVÁ, N. 1,2, TITMAN, M. 2 1 Department of Addictology, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic (Student) 2 Drop In o.p.s., a low-threshold centre Prague, Czech Republic Citation: Lávièková, J., Titman Staòková, N., Titman, M. (2012). Metoda tematické analýzy aplikovaná na vybraných aspektech kazuistického pøípadu. Adiktologie, (12)4, 358 365. SUMMARY: This article depicts and describes a case study of a client who has undergone long-term systemic psychotherapy. Given the complexity of the case and the rather unsatisfactory progress of the client, it was necessary to perform a detailed thematic analysis, which was intended as the basis for the planning of aftercare services. The case study was also analysed in terms of transaction analysis and the psychodynamic approach in order to compare both the approaches applied. Although both approaches use totally different tools in work with clients or case studies, subsequent analysis identified the core topics as being similar. KEY WORDS: THEMATIC ANALYSIS CASE STUDY PSYCHODYNAMIC APPROACH TRANSACTION ANALYSIS Submitted: 5 / FEBRUARY / 2012 Accepted: 5 / NOVEMBER/ 2012 Address for correspondence: Jana Lávièková / jana.lavickova@yahoo.co.uk / Šafaøíkova 20, 120 00 Prague 2, Czech Republic 358
Z PRAXE Metoda tematické analýzy aplikovaná na vybraných aspektech kazuistického pøípadu LÁVIÈKOVÁ, J. 1, TITMAN STAÒKOVÁ, N. 1,2, TITMAN, M. 2 1 Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (studentka) 2 Nízkoprahové støedisko Drop In, o. p. s., Praha Citace: Lávièková, J., Titman Staòková, N., Titman, M. (2012). Metoda tematické analýzy aplikovaná na vybraných aspektech kazuistického pøípadu. Adiktologie, (12)4, 358 365. SOUHRN: Práce popisuje kazuistický pøípad klientky, která procházela dlouhodobou péèí systemickým pøístupem. Vzhledem ke komplexnosti pøípadu a ne zcela pozitivnímu vývoji klientky byla provedena detailní tematická analýza, urèená k plánování následné péèe. Pro možnost srovnání byla též provedena analýza kazuistiky z pohledu transakèní analýzy a psychodynamického pøístupu. Pøestože oba dva pøístupy používají zcela odlišné nástroje pro práci s klientem èi kazuistickým materiálem, následná analýza identifikovala stìžejní témata obdobnì. KLÍÈOVÁ SLOVA: TEMATICKÁ ANALÝZA KAZUISTICKÝ PØÍPAD PSYCHODYNAMICKÝ PØÍSTUP TRANSAKÈNÍ ANALÝZA 1 ÚVOD Tematická analýza je jednou z metod práce s kazuistikami klientù užívajících nelegální návykové látky. Jedná se o kvalitativní metodu využívanou nejen v oblasti psychoterapie a psychologie, ale i antropologie, sociologie a dalších vìd. Nástrojem metody je vyhledání, pojmenování a následná analýza dùležitých témat obsažených v pøíbìhu (kazuistice). Opakující se schémata témat (pøestože se mohou obsahovì jednotlivá témata lišit) nám mnohdy poskytují velmi cenné informace o dotyèném jedinci, zpùsobu jeho života, možnostech øešení obtížných životních situací. Kazuistický pøípad uvedený v èlánku pochází z praxe ambulantního zaøízení pracujícího s problémovými uživatelkami návykových látek a specializujícího se na práci s tìhotnými uživatelkami a uživatelkami matkami. S klientkou bylo pracováno na základì systemického pøístupu. Došlo do redakce: 5 / ÚNOR / 2012 Pøijato k tisku: 5 / LISTOPAD/ 2012 Korespondenèní adresa: Mgr. Jana Lávièková / jana.lavickova@yahoo.co.uk / Šafaøíkova 20, 120 00 Praha 2 359
Vzhledem k tomu, že vývoj klientky se nejevil zcela pozitivnì, naopak se ukazovalo, že bude tøeba rozšíøit nabídku možných postupù práce tak, aby se zvýšila šance na klientèinu pozitivní životní zmìnu, byla pro potøebu dalšího plánování provedena detailní tematická analýza z pohledu psychodynamického pøístupu; pro srovnání a další inspiraci byl pøidán pohled dalšího psychoterapeutického pøístupu transakèní analýzy Kazuistika byla sepsána na základì pozorování nìkolika terapeutických setkání s klientkou a na základì dokumentace. Nikoli tedy samotným terapeutem, který s klientkou pracoval. Ten o vytvoøení kazuistiky a analýzy požádal v dobì, kdy aktuálnì nebyl s klientkou v kontaktu. V kazuistice jsou tedy využity všechny informace, které byly aktuálnì k dispozici. Tedy informace omezené, v nìkterých aspektech je lze považovat dokonce i za limitující aspekt pro tento kazuistický pøípad. Zvláštì v oblasti rodiny se tak jedná výhradnì o obraz vytvoøený klientkou. Absence reálných informací tak mohla mít vliv na analýzu z hlediska psychodynamického pøístupu, nicménì ne na analýzu z hlediska transakèní analýzy, pro kterou objektivní realita v minulosti není podstatná a pracuje výhradnì s jejími následky tady a teï, tedy s jakýmsi obrazem v klientovi. 1/1Použité psychoterapeutické pøístupy Psychodynamický pøístup zahrnuje všechny známé teorie v oblasti psychologie, které vnímají fungování jedince jako založené na interakci pohánìèù a sil probíhajících v rámci osoby, èásteènì na nevìdomé úrovni, a mezi rozdílnými strukturami osobnosti (Mcleod, 2007). Psychodynamická terapie je známá také jako terapie orientovaná na náhled. Zamìøuje se na nevìdomé procesy tak, jak se projevují v souèasném chování jedince. Psychodynamická psychoterapie pokládá za své cíle dosažení klientova sebeuvìdomování a porozumìní vlivu vlastního chování bìhem života na pøítomnost. Ve formì krátkodobého pøístupu psychoterapie umožòuje klientùm prozkoumávat nevyøešené konflikty a symptomy, které vznikají z minulých dysfunkèních vztahù a projevují se jako potøeba a touha zneužívat návykové látky (Haggerty, 2006). Mcleod (2007) uvádí, že v souèasné dobì pracuje psychodynamická psychoterapie za pomoci využívání následujících metod: zmìna a vývoj, klíèové vztahy a uplatnìní pøenosu ve vztazích, konflikt a úzkost, self (pohled sám na sebe), nevìdomé duševní pochody, náhled na situaci a obranné mechanismy (napø. represe, sublimace, racionalizace, popírání, zázraèné odèinìní, disociace, regrese). Transakèní analýza je mnoho vìcí. Za prvé je to filozofie úhel pohledu na lidi. Za druhé je to teorie osobnostního vývoje, intrapsychických funkcí a interpersonálního chování. Za tøetí se jedná o stále se rozšiøující systém technik/metod, jak pomoci lidem pochopit a zmìnit jejich pocity a chování (Woollams, Brown, 1978). Další oblasti pùsobení transakèní analýzy jsou teorie komunikace, metoda analýzy systémù a organizací, teorie dìtského vývoje a teorie psychopatologie (Stewart, Joines, 1987). Její základy položil v polovinì 50. let 20. století psychiatr Eric Berne, který prošel cviènou psychoanalytickou terapií u Paula Federna a Erika Eriksona, od nichž pøijal a dále rozpracoval základní koncepty (koncept egostavù a teorii scénáøù) (Hennig, Pelz, 2008). Základními stavebními kameny, které tvoøí TA, jsou model egostavù, transakce, psychologické hry a scénáø. TA se jeví jako pøístup, který v oblasti užívání návykových látek a závislostí má co øíci. Jednak proto, že se zabývá pøedevším komunikací, která u uživatelù návykových látek bývá vysoce narušena a pøekonání této narušenosti mùže být vstupní branou k dalším pozitivním zmìnám, a také proto, že se už od poèátku Berne (1961) intenzivnì zabývá základními potøebami, tzv. hlady, jejichž nenaplnìní èasto pøináší náhradní zdánlivé uspokojování ve formì závislosti (Hennig, Pelz, 2008). 2 KAZUISTICKÝ PØÍPAD Vivien (33 let) kontaktovala zaøízení v období 4. mìsíce tìhotenství se zakázkou pomoci øešit aktuální problémovou situaci, ve které se nacházela v souvislosti s užíváním drog. Zaøízení bylo s klientkou v kontaktu do doby tìsnì pøed porodem. V 16 letech došlo u Vivien k rozpadu pùvodní rodiny. Ona sama popisuje oba rodièe jako velmi problémové. Matka byla znaènì úzkostné povahy, klientka zmiòuje výskyt duševní poruchy (dg. neznámá) a abúzus velkého množství medikamentù a tabáku. U otce, který se jeví dominantnìji, obdobnì popisuje výskyt úzkostí a neznámé duševní poruchy, objevuje se u nìj také abúzus medikamentù v kombinaci s alkoholem. Vivienin bratr užíval nelegální návykové látky. V období dìtství se klientka musela nauèit pøežít nároènou domácí situaci s rodièi, kteøí byli oba dva pomìrnì labilní a nefunkèní. Role všech èlenù domácnosti a podmínky soužití se velmi rychle mìnily a malá Vivien nikdy nemohla vìdìt, co nastane. Rodinný systém, ve kterém se Vivien snažila mnoho let fungovat, pøestože ne pøíliš úspìšnì, na ni kladl vysoké nároky v oblasti poskytování péèe obìma rodièùm, pøípadnì bratrovi. Bìhem narùstajících potíží v rodinné komunikaci, které vyvrcholily rozvodem rodièù, se Vivien pøes veškerý traumatizující vývoj snažila zachovat sama sebe a vyhledávala lepší/bezpeènìjší prostøedí pro svou existenci. Pøespávala u kamarádù a tento návyk jí v dobì rozjeté drogové kariéry umožnil, aby se nikdy neocitla na úplném sociálním dnì, venku na ulici. V reakci na rodinné pomìry odešla klientka v 18 letech z domova. První kontakt s drogou probìhl ve 14 letech, jednalo se o THC a cigarety. V 15 letech zaèala užívat experimentálnì pervitin šòupáním, od 17 let se stává pravidelnou intravenózní uživatelkou pervitinu. Ve 22 letech zaèíná užívat in- 360 LÁVIÈKOVÁ, J., TITMAN STAÒKOVÁ, N., TITMAN, M.
Z PRAXE travenóznì heroin, jakožto akt, pomocí nìhož chce pøestat užívat pervitin, který jí zpùsobuje stavy podráždìnosti, úzkosti atd. Heroin jí v tìchto problémech poskytl žádanou útìchu. V dobì prvních kontaktù se zaøízením však Vivien udává abúzus pervitinu i heroinu. Jako následky pravidelného užívání popisuje tyto aspekty: zmìna povahy z extrovertní na introvertní, promìna žebøíèku hodnot droga se stává vším. Vivien je hospitalizována v roce 2005 kvùli trombotickému stavu, který se projevil po intravenózní aplikaci drogy do tøíselného kanálu. Od té doby užívá fragmin, lék na øedìní krve, a nadále se potýká s opakovaným výskytem trombotických stavù. Klientka se pravidelnì nechává testovat na infekèní nemoci s negativními výsledky u HIV, HEP B a HEP C a pozitivním výsledkem u HEP A. U klientky se nevyskytl žádný pokus o suicidium a první kontakt s psychiatrickou péèí probìhl v 21 letech v souvislosti s užíváním drog. Jednalo se o detoxifikaci s následnou 3mìsíèní abstinencí. V období mezi 23 a 25 lety probìhl dvakrát pokus o tzv. cold turkey, pokus o zvládnutí abstinenèních pøíznakù a setrvání v abstinenci bez pomoci specializovaného léèebného zaøízení. V letech 2006 až 2008 procházela Vivien opakovanì detoxifikací na detoxifikaèní jednotce. Od záøí 2008 klientka dochází na legální substituèní léèbu metadonem. Substituèní léèba byla Vivien nìkolikrát pøerušena pro nedodržování pravidel zaøízení. V bøeznu 2009 byla z dùvodu tìhotenství pøevedena doèasnì na substituèní látku Subutex. Od dubna 2009 je pøevedena zpìt na metadon, z dùvodù nežádoucích vedlejších úèinkù Subutexu. Vivien je vyuèena jako prodavaèka, v souèasnosti nezamìstnaná a v evidenci ÚP. Bìhem celé doby užívání drog se u Vivien støídají období nezamìstnanosti s fázemi, kdy pracuje, pøièemž to závisí na tom, zda se zrovna pokouší o abstinenci, èi nikoli. Opakovanì si v posledních letech shání práci a nikdy si ji neudrží více než nìkolik týdnù. Uvádí existenci dluhù, jejich výše však není jasná. Klientka sama nemìla problémy se zákonem, udává však, že její partner je aktuálnì ve VTOS. Vzhledem k tomu, že v dobì porodu mìla klientka pozitivní test na návykové látky, došlo k odebrání novorozence, syna, Orgánem sociálnì právní ochrany dìtí. 3 ANALÝZA KAZUISTICKÉHO PØÍPADU 3/1Aspekty kazuistického pøípadu z pohledu psychodynamického pøístupu 3/1/1Zmìna a vývoj Vivienin vývoj v rámci její biologické rodiny byl velmi složitý a probíhal v prostøedí plném problémù. Oba rodièe popisuje jako problémové a jako osoby neschopné se jí vìnovat v rámci výchovy stejným zpùsobem, jako to mohla vidìt v rodinách svých vrstevníkù. Rodièe jí nebyli schopni poskytnout v rámci rodiny bezpeèné prostøedí, které by vedlo ke zdravému vývoji. Vzhledem k této absenci nebylo Vivien umožnìno, aby u ní došlo k žádoucím zmìnám v rámci pøerodu dítìte a dospívajícího do dospìlého jedince. Jednoznaènì lze u Vivien pozorovat neustálý konflikt mezi jejím vyvíjejícím se id a ego. Neustálý konflikt id a ego lze pozorovat v rámci celého zaznamenaného vývoje Vivien. Neustále u ní probíhá boj nedospìlého dítìte a dospìlého jedince, který se bojí pøijmout zcela svou odpovìdnost a spoleèností stanovené a pøijaté hranice. Jako pøíklad lze uvést situaci, kdy Vivien byla tìhotná a mìla nìkolik dní do porodu. Do té doby zcela abstinující a léèbu dodržující klientka prodìlává relaps a odùvodòuje jej vzniklým stresem. Evidentnì dochází v této situaci ke konfliktu dítìte vyžadujícího péèi a dospìlého jedince neochotného zcela pøijmout odpovìdnost za nadcházející zmìnu v životì, narození potomka. 3/1/2Klíèové vztahy a uplatnìní pøenosu ve vztazích Jak už jsme uvedli, vyrùstala Vivien v neuspokojivém prostøedí. Oba rodièe jsou problémoví a vyskytuje se u nich obou nespecifikovaná duševní porucha. Tato porucha i další fakta v popisu rodièù byla pro Vivienin zdravý vývoj ohrožující. Matka, v nadmìrné míøe užívající léky a tabák, se chovala úzkostnì a otec vysedával na gauèi pøed televizí s lahví alkoholu v ruce. Ten navíc kombinoval v nadmìrné míøe s léky. Tento obraz Vivien uvádí jako dùvod stejného odporu vùèi obìma rodièùm, bez preference kteréhokoli z nich. Vzhledem k tomu, že se oba rodièe chovali dominantnì se silnými projevy úzkosti a u otce se dokonce objevují rysy spojené s vládnoucími projevy, lze vysledovat Vivienin boj proti rodièovským autoritám v jejím rozhodnutí, které se týkalo zaèátku experimentování s návykovými látkami. V období mezi 14. až 17. rokem života zaèíná Vivien experimentovat a tím i testovat a posouvat své hranice. Zároveò testuje rodièovskou autoritu a snaží se zjistit, zda se ji rodièe pokusí zastavit. Boj o získání pozornosti rodièù prohrává v období 15. roku svého života, kdy se její rodièe rozvedou. Ambivalenci ve vztahu k rodièùm, autoritám, lze pozorovat i pøi terapii. Ve chvíli, kdy je sezení vedeno jednou z dominantnìjších terapeutek, Vivien se uchyluje k odporu a staví se do pozice dítìte odmítajícího svého rodièe. Udržuje si odstup. Ze strany klientky dochází k vytvoøení pøenosového stavu. 3/1/3Konflikt a úzkost Klientka žije v neustálém konfliktu sama se sebou a v prùbìhu rozvoje její drogové kariéry se potýká s pocity úzkosti. První z konfliktù lze pozorovat ve vztahu Vivien k jejím rodièùm. Pøestože je jako rodièe odmítá a snaží se nebýt pod jejich vlivem, opakovanì znovu vyhledává jejich spoleènost. V obdobích neužívání nelegálních návykových látek a doèasné abstinence se uchyluje zpìt do spoleèné domác- METODA TEMATICKÉ ANALÝZY APLIKOVANÁ NA VYBRANÝCH ASPEKTECH 361
nosti s otcem. Tento prostor vyhledává s úmyslem získat oporu v nové manželce otce. V tìchto etapách se snaží o nastolení stylu života bìžného ve spoleènosti neberoucích lidí a pokouší se o nalezení a stanovení zdravých osobních hranic. Dalším konfliktem je postoj Vivien vùèi drogám. Nejprve je využívala jako prostøedek k získání sebeuznání, lepšího pocitu ze sebe sama, štìstí, uznání od ostatních a pro pozitivní pocity pøijetí od party uživatelù, ve které se pohybovala. Jak postupuje Vivienina drogová kariéra, dochází u ní k nahrazování pozitivních pocitù negativními. Pocity štìstí jsou vystøídány pocity úzkosti, které vedou k opakovaným pokusùm o detoxifikaci. Zároveò se však stávají spouštìcím mechanismem relapsu. S každým relapsem se úzkosti u Vivien prohlubují a pøecházejí až do pocitù strachu. Velmi významným konfliktem je postoj Vivien vùèi zpùsobu užívání drog. Vivien nejprve velice úzkostlivì dbá o dodržování všech pravidel spojených s harm reduction. V období mezi 14. až 17. rokem užívá formou neinvazivní, od 17. roku pøechází na invazivní formu užívání. Velice dlouho si udržuje vysoký standard, nesdílí nádobíèko s jinými uživateli, ale vše se mìní ve chvíli, kdy se u ní prohlubují úzkostné stavy. Vivien pøestává dbát všech pravidel, zaèíná nevìdomky podléhat svému superegu. 3/1/4Pohled na sebe samu Vivien vnímá samu sebe jako osobu, která v životì nièeho solidního nedosáhla a dle názoru okolí, který má tendenci pøejímat, na víc ani nemá. Snaží se sice bojovat sama se sebou a svou situací, nicménì se pøedevším v zaèátku terapeutické práce u ní podvìdomì objevují pøevážnì negativní reakce bránící uzdravujícímu postupu. Vzhledem k tomu, že klientka na svùj život aplikovala dosud takøka výhradnì negativní scénáøe, pøevládají u ní negativní emoce jako zmiòovaná úzkost, strach ze selhání, vztek, smutek a lítost. Až postupem èasu dochází v terapii k urèitému emoènímu uvolnìní a Vivien zaèíná užívat pozitivní emoce pøi vyjadøování pohledu na sebe samu. Navzdory probíhajícím žádoucím posunùm v rámci terapeutické práce pak ale dochází ke krizi v oblasti sebehodnocení. Krize nastává v období asi jednoho mìsíce pøed porodem, kdy se klientka náhle vrací do stavù silných úzkostí. Vidí se jako ztroskotanec, který svému dítìti pøipravil ten nejhorší možný zaèátek do života. Vivien prožívá mìsíc života v bolestech a utrpení. 3/1/5Nevìdomé duševní pochody Nìkterá z jejích rozhodnutí byla udìlána na základì nevìdomých procesù. Vzhledem k tomu, že Vivien nebylo dopøáno dospívat v bezpeèném prostøedí rodiny, pøevládá v jejích rozhodnutích stav id, tudíž stav, kdy klientka vyhledává všechny možnosti jak se vyhnout bolesti a všem stavùm pojícím se s neuspokojeností. V pøípadì objevení tìchto stavù hledá únik ve vyvolání rychlého uspokojení. Rychlé uspokojení je mechanismus, který je vyhledáván obzvláštì dìtmi. Jedinci, u kterých nedošlo ke zdravému vývoji v rámci biologické rodiny, využívají tohoto mechanismu, aby docílili rychlého uspokojení v situacích spojených s výskytem pro nì ohrožující situace, stavu nebo emoce. Pomocí rychlého uspokojení dosahují rychlého øešení pro nì jinak nezvládnutelné situace. Vivien se k tomuto mechanismu uchylovala vždy ve chvíli, kdy se dostala do pozice dítìte a nastoupily u ní silné úzkosti a pochybnosti. Jednalo se vždy o situace, scénáøe, spojené s pochybnostmi a s vyhýbáním se odpovìdnosti za situaci, která mùže, ale také nemusí nastat. S výskytem vždy pøítomného ale. 3/1/6Náhled na situaci Náhled na situaci mùžeme v pøípadì Vivien spatøovat v jejím pøístupu k léèbì. Do ambulantního programu pøichází ve chvíli, kdy již dochází do substituèního programu, do jeho nízkoprahové varianty. U Vivien je možno v této fázi sledovat odpovìdný pøístup k celé situaci. Pøijímá roli dospìlého jedince se všemi povinnostmi, které dospìlost pøináší. Dochází k probuzení ega a uplatòuje se Vivienina morální kontrola, zaèíná se lépe orientovat v tom, co je dobré a špatné. To je významná zmìna, pøestože následující pøíprava na narození dítìte, zaøízení bezpeèného domova a samostatného bydlení není dotažena do konce. Pokud bychom se blíže podívali na dùvod, který vedl u Vivien ke vzniku tohoto náhledu, mùžeme jej hledat nikoli v pøedešlých pokusech o detoxifikaci (ve formì institucionálního i suchého detoxu), ani v dlouhodobých zdravotních problémech spojených s následky porušování pravidel harm reduction (abscesy apod.), ale Vivien získává náhled na situaci až v okamžiku, kdy zjišťuje, že je tìhotná. Tìhotenství pøedstavuje pro Vivien spouštìè pro nastoupení léèby. Celkovì získává náhled na svùj dosavadní život a svými rozhodnutími se snaží dosáhnout obratu v životì. Chce se vyhnout chybám, které udìlali rodièe v její výchovì. Chce svému dítìti nabídnout lepší život, než mìla ona sama. Snaží se pøejít z role dítìte do role dospìlého, který má schopnost pøijmout odpovìdnost za své èiny a rozhodnutí a poskytnout péèi svému potomkovi. Bohužel i tento pokus nakonec selhává a Vivien se vrací do pro ni døíve obvyklé role dítìte, které samo péèi potøebuje. 3/2Aspekty kazuistického pøípadu z pohledu nìkterých konceptù transakèní analýzy 3/2/1Egostavy Vivien je osoba problémovì užívající návykové látky. Z tohoto pohledu by bylo možné již dopøedu pøedpokládat, že energeticky nejvíce obsazený egostav bude Dítì. Drogy (návykové látky) jsou rychlým a zprvu nenárokujícím doda- 362 LÁVIÈKOVÁ, J., TITMAN STAÒKOVÁ, N., TITMAN, M.
Z PRAXE vatelem slasti a umožòují tak bez velké vnitøní investice naplnit a ošetøit potøeby Dítìte (Lister-Ford, 2006). Na základì rodinné anamnézy lze pøedpokládat, že vysoce aktivní èástí dìtského egostavu bude pøizpùsobené Dítì, zajišťující pùvodnì bezproblémový kontakt s okolím a chránící pøed nadmìrnými výdeji mentální energie (Stewart, Joines, 1987). V tomto egostavu mohla malá Vivien pøežívat v problémovém rodinném systému, pøinášejícím stálá ohrožení. Pravdìpodobnì však docházelo k permanentnímu nenaplòování potøeb svobodného Dítìte, nezávislého na pravidlech a poskytujícího zlepšení psychických pocitù i fyzický odpoèinek (Stewart, Joines, 1987). Zdá se, že bìhem 14. až 17. roku vìku došlo na základì této deprivace k aktivizaci specifické formy pøizpùsobeného Dítìte, tzv. Dítìte rebelujícího. Vivien pravdìpodobnì bìhem experimentù s drogami poznala, že jejich užívání a parta s nimi spojená jí poskytují to, co rodina nedokázala, tedy potravu a uznání pro svobodné Dítì. Tady je možné vidìt jeden z dùležitých dùvodù postupného pøechodu Vivien od experimentu k pravidelnému užívání. V rodinném zázemí ani jeden rodiè nebyl dostateènì funkèní: matka úzkostná, s duševní poruchou, masivní uživatelka lékù a tabáku, otec úzkostný, s duševní poruchou, masivní uživatel lékù a alkoholu. Do egostavu Rodiè (Harris, 1997), tak byly rodièovskými postavami vkládány pomìrnì rozporuplné informace mocné autoritativní postavy (rodièe) nefungují (lépe øeèeno, pravdìpodobnì mají také nejvíce energeticky obsazen egostav Dítì zamìøený na aktuální slast), nenaplòují Vivien potøebu bezpeèí, uznání atd., ale chod systému je nutné zajistit. Je otázkou, jaká sdìlení jí dávali rodièe po verbální stránce, tedy jaká poselství si z pùvodní rodiny odnesla, ale tuto informaci nemáme k dispozici. Ze známých faktù je ale možné vyvozovat, že v rámci sebepéèe a plnìní nárokù rodinného systému došlo u Vivien k masivnímu energetickému obsazení egostavu peèující Rodiè (zamìøeného na ochranu a poskytování naplnìní základních potøeb), zatímco egostav kritický Rodiè (definující a držící osobnostní hranice) velmi pravdìpodobnì zakrnìl, protože do nìj nebyly vkládány informace autoritativními osobami ani verbálnì (pøedpoklad, tuto informaci nemáme), ani pøíkladem. Nemohl se ani intuitivnì vyvíjet, neboť vytváøení, upevòování a hlavnì následné testování osobnostních hranic by mohlo být pro malou Vivien v prostøedí duševnì narušených rodièù ohrožující. Z popisu chování rodièù (pøedevším otec vysedávání s lahví pøed televizí) lze usoudit, že Vivien bìhem svého vývoje nemìla možnost pøejímat zkušenosti ani s úèinným užíváním egostavu Dospìlý (zamìøeného na efektivní chování tady a teï) (Hennig, Pelz, 2008). To se projevuje jednak neschopností (možná neochotou) zásadní zmìny životního stylu i v dobì, kdy pùvodnì pøínosné aktivity (droga a související život posilovaly svobodné Dítì, a tedy pocit svobody) se stávají destruktivními (zdravotní potíže související s užíváním drog pøinášejí naopak nesvobodu), tak i øešením problémù s užíváním pervitinu pomocí užívání heroinu (tedy vytloukáním klínu klínem, vysoce nedospìlou aktivitou). Potlaèenost egostavu Dospìlý se také projevuje v pracovní oblasti, kde Vivien støídá fáze nezamìstnanosti s fázemi zamìstnání, jako by se nemohla rozhodnout, kam se zaøadit mezi socializované osoby, èi do asociální komunity. I v kazuistice zmiòované dluhy svìdèí o tom, že Vivien pøíliš nedbá na aktuální realitu. Shrneme-li tedy pøedchozí úvahy o možném energetickém naplnìní egostavù Vivien, dojdeme k tomu, že egostav Dospìlý a egostav kritický Rodiè lze považovat za takøka nefunkèní. Vivien tedy (z hlediska egostavu kritický Rodiè) chybí zvnitønìní pravidel a osobnostních hranic, které by jí umožòovaly buï bezpeèný a stabilní vstup do bìžné (nedrogové) spoleènosti, nebo alespoò pevné ukotvení ve specifické drogové spoleènosti s pøijetím všech pozitiv a negativ, která tato spoleènost nese. Dále (z hlediska egostavu Dospìlý) jí chybí schopnost úèinnì a cílevìdomì reagovat na základì poznané aktuální situace (mùže pro ni být i obtížné relevantnì aktuální situaci poznat a zhodnotit), což jí logicky musí opakovanì stavìt do vnitøních konfliktù s okolní realitou a vnášet jí do života silné frustrace. Na druhou stranu má Vivien pomìrnì aktivní egostav pøizpùsobené Dítì, což jí umožòuje (pomocí schopnosti vyhovìt druhému) pøežívat bez vnìjších konfliktù (pokud tyto konflikty rebelováním nevyvolá sama) a udržovat si tak stabilnì jistou míru bezpeèí. Egostav svobodné Dítì má Vivien pravdìpodobnì probuzený od doby oddìlování od pùvodní rodiny (v souvislosti s prvními drogovými experimenty a spøíznìnou partou), nebyl nikdy s pomocí dùvìryhodných autorit kultivován a naplòování jeho potøeb je zøejmì plnì spojeno s užíváním drog a možná souvisejícími aktivitami. V této èásti Vivieniny osobnosti je možné hledat pøíèinu neschopnosti abstinence, možná i oblast jednoho z hlavních zájmù pøípadné úèinné intervence (tedy pomoci Vivien nacházet jiné pøíèiny pocitu štìstí a volnosti, než je krátkodobý úèinek drogy a sounáležitost mezi uživateli). Zajímavou èástí Vivieniny osobnosti je efektivní, ale opìt nekultivovaná aktivita egostavu peèující Rodiè. Vzhledem k absenci zásahù Dospìlého a kritického Rodièe je tento egostav schopen poskytovat péèi zamìøenou na krátkodobé a nestrukturované potìšení a naplnìní potøeb a také na krátkodobou a nepromyšlenou ochranu. Stavy úzkosti, podráždìnosti a strach, tedy stavy ohrožující, øešila napøíklad pøechodem z pervitinu na heroin, který jí pro danou chvíli poskytl žádanou úlevu. Pozitivními dopady ale mùže být to, že Vivien pøes komplikovaný a traumatizující vývoj nikdy netrpìla suicidálními myšlenkami, které jsou jinak u drogových uživatelù pomìrnì èasté, a také to, že vždy dbala na svoji ochranu tak, že se nikdy v sociální oblasti nepropadla až na ulici. Vzhledem k tomu, že se Vivien nikdy nesetkala od vnìjších dùvìryhodných autorit s opravdovou ochranou a péèí, je peèující METODA TEMATICKÉ ANALÝZY APLIKOVANÁ NA VYBRANÝCH ASPEKTECH 363
Rodiè aktuálnì pravdìpodobnì plnì zamìstnán péèí o Vivien samotnou (ochranou a naplòováním potøeb jejího dìtského egostavu) a je tedy otázkou, zda by byla Vivien schopna tuto službu poskytovat navenek (napøíklad ve vztahu k vlastnímu dítìti). Výhledovì by však tento její rys mohl být kultivován (posílením Dospìlého a kritického Rodièe) k výraznì pozitivním dovednostem. 3/2/2Popohánìèe a zákazy Zápis kazuistiky obsahuje pomìrnì málo informací potøebných k objevení Vivieniných popohánìèù a zákazù, což jsou generalizované a pøehnané pokyny získané v dìtství od autorit (Kahler, Capers, 1974; Schlegel, 2007), ovlivòující další chování a rozhodování, nicménì lze nìkteré pøevládající tendence vypozorovat. Rodinné prostøedí plné nejistot a nenaplnìných potøeb velmi pravdìpodobnì ve Vivien generovalo pøedevším popohánìèe Spìchej! a Buï silná! (Hennig, Pelz, 2008), protože malá Vivien musela pøedevším vydržet nároènou domácí situaci s psychicky labilními a nefunkèními rodièi a zmínìná labilita navíc zpùsobovala prudké zmìny nálady a podmínek soužití, takže vše bylo tøeba stihnout døív, než se situace zmìní. V záznamech kazuistiky se tyto dva popohánìèe projevují pøedevším ve zmínkách o pocitu kontroly nad drogou a poté o opakovaných samostatných pokusech o abstinenci ( Buï silná! ) a o absenci jakéhokoli pokusu o dlouhodobou léèbu, který vyžaduje trpìlivou a èasovì nároènou práci ( Spìchej! ). Zákaz v praxi èasto spojovaný s osobami s tendencemi k závislostem je Nebuï! (Hennig, Pelz, 2008). Zdá se, že i u Vivien bude toto poselství pøevládající. Rodinné prostøedí k tomu odkazuje, nezdá se, že by Vivien od svých rodièù poznala reálný pocit lásky a pøijetí, spíše byla možná jakýmsi vetøelcem. Tento zákaz pozdìji možná stál za sebedestruktivními aktivitami Vivien (sdílení pomùcek k aplikaci drog, aplikace do tøísel, kombinace pervitinu a heroinu) a pøed fatálnìjšími dopady ji možná zachránily výše zmínìné zvýšené tendence k sebepéèi v rámci silného egostavu peèující Rodiè. 3/2/3Životní postoj (OK postoj) Zkušenosti z pùvodní rodiny velmi pravdìpodobnì dovedly Vivien k poznání, že její okolí není v poøádku (není OK) rodièe ani jí ani sobì sami nenaplòovali potøeby a neposkytovali dostateènou ochranu a bezpeèí. A zároveò ji ani nevedli k dostateènému sebevìdomí tak, aby jako OK vnímala sebe. Vivienin životní postoj je tedy pravdìpodobnì nejsem OK, nejsi OK (Berne, 1962; Harris, 1997). Postoj nonok-nonok v sobì zahrnuje dùležité prvky absenci nadìje a (jak už jsme vidìli u Vivien výše) absenci aktivity egostavu Dospìlý. Vivien se podle kazuistiky opravdu pohybuje životem bez výrazného zamìøení na pozitivní cíl (bez nadìje) a i postupné smìøování k substituèní léèbì se zdá být výrazem vnitøní rezignace na plnohodnotný život v abstinenci i na pøípadné plné vykroèení smìrem k životu aktivního toxikomana. Nepoužíváním egostavu Dospìlý si Vivien znemožòuje vcházet do plného a realistického kontaktu s druhými osobami (což se jeví jako pochopitelné, pokud si vybavíme, jakou zkušenost s druhými osobami, tedy rodièi, mìla v dìtství). Má tak uzavøenu možnost pøijmout péèi a ochranu od okolí (vèetnì péèe odborné) a stabilnì si je musí poskytovat sama, což dlouhodobì pøispívá k vyèerpanosti a frustraci. Vivien je tak uvízlá v situaci destrukce a sebedestrukce (Hennig, Pelz, 2008) bez schopnosti aktivnì si pomoci èi alespoò pasivnì pomoc pøijmout. 3/2/4Scénáø Vivien ve svých aktivitách zùstává vždy na pùli cesty. Opouští rodièe a vrací se k nim, užívá drogy jako sebepéèi a snaží se pøestat bez hledání jiného zpùsobu naplòování svých potøeb, opakovanì usiluje o abstinenci nefunkèními zpùsoby, porodí dítì a nezajistí, aby jej mohla vychovávat, žije s partnerem, který je a pravdìpodobnì bude èasto fyzicky nepøítomný (výkon trestu), nastoupí substituèní léèbu a je vylouèena pro porušování pravidel, shání práci a neudrží si ji. Z tohoto pohledu je možné u Vivien najít tzv. sisyfovský životní scénáø (Hennig, Pelz, 2008), kde žádná aktivita nakonec nesplní svùj úèel. 4 ZÁVÌR Stìžejní témata, která byla v rámci této kazuistické práce identifikovaná, jsou následující. V rámci použitých nástrojù transakèní analýzy bylo popsáno téma energetického naplnìní jednotlivých egostavù a jejich funkènosti èi nefunkènosti, téma popohánìèù a zákazù jakožto pokynù získaných v dìtství od autorit, téma základního životního postoje nejsem OK, nejsi OK, zahrnujícího absenci nadìje a téma životního scénáøe, podle kterého žádná z aktivit na konci nesplòuje svùj úèel. Psychodynamický pøístup identifikoval jako stìžejní následující témata: vztah s rodièi, rodinné prostøedí, experimentování a následné problémové užívání návykových látek, sebepojetí klientky a poznávání sebe sama, konflikt v bezpeènosti užívání. V rámci TA lze pomocí úvah o možném energetickém naplnìní jednotlivých egostavù klientky dojít k tomu, že egostav Dospìlý a egostav Rodiè jsou témìø nefunkèní. Analogicky jsme v rámci psychodynamického pøístupu došli k tomu, že Vivien setrvává ve stavu nedospìlého, tudíž osoby, která neumí pøijmout odpovìdnost za následky svých èinù. Dle popisovaných Vivieniných aktivit jsme v rámci TA identifikovali sisyfovský životní scénáø, dle kterého žádná její aktivita nesplní svùj úèel. V rámci psychodynamického pøístupu se mùže jednat o používání termínu ano, ale., který popisuje vidìní vlastního života ve smyslu neperspektivnosti jakéhokoli jednání. 364 LÁVIÈKOVÁ, J., TITMAN STAÒKOVÁ, N., TITMAN, M.
Z PRAXE V rámci transakèní analýzy pravdìpodobný postoj (životní pozice) nejsem OK, nejsi OK, který vychází z nenaplòování potøeb ochrany a bezpeèí ve velmi raném vìku, lze propojit s psychodynamickým pøístupem pomocí pojmenování absence bezpeèného rodinného prostøedí nutného pro zdravý vývoj nezralého jedince. LITERATURA / REFERENCES Berne, E. (1961). Transactional analysis in psychotherapy. New York: Grove Press. Inc. Berne, E. (1962). Clasification of position. 1(3). 23. Transactional Analysis Bulletin. ITAA. Haggerty, J. (2006). Psychodynamic therapy. Psych. Central. Harris, T. A. (1997). Já jsem ok, ty jsi ok. Pragma. Henning, G., Pelz, G. (2008). Transakèní analýza: Terapie a poradenství. Grada. Kahler, T., Capers, H. (1974). The Miniscript. 4. (1).Transaction Analysis Journal. ITAA. Lister-Ford, Ch. (2006). Transakèní analýza v poradenství a psychoterapii. Portál. Mcleod, S. A. (2007). Psychodynamic psychotherapy. Psych. Central. Mcleod, S. A. (2007). Simply psychology; Psychodynamic approach in psychology. Psych. Central. Stewart, T., I., Joines, V. (1987). TA today A New introduction to transactional analysis. Nottingham, England: Lifespace Publishing. Schlegel, L. (2007). Transakèná analýza ako kreativne spojenie hlbinnej a kognitivnej psychoterapie. Trenèín: Vydavateťstvo F. Woollams, S., Brown, M. (1978). Transactional analysis. Library of Congress Catalogue. USA. VÝKLADOVÝ SLOVNÍK Z PEDAGOGIKY 583 VYBRANÝCH HESEL K N I H Y Koláø Zdenìk a kolektiv Vývoj pedagogiky, pedagogické psychologie a dalších vìdních oborù, ale i systémové zmìny školství, školské politiky, státní správy a samosprávy ve školství pøinášejí nové odborné pojmy a mìní obsah a pojetí termínù tradièních. Tento terminologický pohyb spolu se základními pojmy vìd o vzdìlání zachycuje Výkladový slovník z pedagogiky, který je urèen pøedevším studentùm pedagogických oborù, jimž mùže posloužit jako vhodný doplnìk základních uèebních textù a uèebnic z oblasti vìd o výchovì. Hesla byla zvolena tak, aby v základních charakteristikách pøedstavila pedagogiku v její teoretické bohatosti a v rozsáhlé praktické využitelnosti v textu jsou zahrnuty i vybrané termíny z aplikovaných pedagogických vìd. Autoøi doufají, že jejich slovník bude dobrým východiskem pro hlubší studium pedagogické literatury. Grada Publishing, a.s., 144 207, pevná vazba, 192 stran, cena 329 Kè, 13,82, ISBN: 978-80-247-3710-2, kat. èíslo 27005. Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 / e-mail: journal@adiktologie.cz / www.adiktologie.cz METODA TEMATICKÉ ANALÝZY APLIKOVANÁ NA VYBRANÝCH ASPEKTECH 365
PRACTICE Report from Internship at the Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic Comparison with the Treatment of Tobacco Dependence in the Czech Republic ZVOLSKÁ, K. Centre for Tobacco-Dependent, 3rd Department of Medicine Department of Endocrinology and Metabolism, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Institute of Hygiene and Epidemiology, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Zvolská, K. (2012). Zpráva z odborné stáže v Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic porovnání s léèbou závislosti na tabáku v ÈR. Adiktologie, (12)4, 366 372. SUMMARY: The Mayo Clinic s Nicotine Dependence Center in Rochester, MN, USA, runs three programmes: Treatment, Education, and Research. Treatment is provided in programmes for outpatients and hospitalised patients and through an intensive residential programme. Behavioural therapy is provided by trained consultants. They use motivational interviewing to enhance motivation. Smoking is prohibited in the whole area of the Mayo Clinic. The physicians in the hospital can apply a method referred to as 2 A s (Ask and Advise) and R (Refer) in order to identify (Ask) tobacco users among the patients, advise (Advise) them to stop smoking, and refer (Refer) them to the Nicotine Dependence Center. The prevalence of cigarette smoking among adults in the United States is about 21%, in comparison to 29% in the Czech Republic. Many U.S. health insurers contribute to tobacco dependence-related interventions and treatment. In the Czech Republic, the cost of treatment of tobacco dependence, which is comparable to the cost of smoking, is fully covered by the patients. In the U.S. smoking cessation is cheaper than smoking. KEY WORDS: TOBACCO DEPENDENCE SMOKING SMOKING CESSATION DRUG THERAPY COMBINATION TREATMENT OUTCOME SUBSTANCE ABUSE TREATMENT CENTRES Submitted: 3 / FEBRUARY / 2012 Accepted: 2 / OCTOBER / 2012 Grant support: AMVIS-KONTAKT ME 09014 Address for correspondence: Kamila Zvolská, MD / kzvolska@centrum.cz / Centre for Tobacco-Dependent, 3rd Department of Medicine Department of Endocrinology and Metabolism, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Karlovo námìstí 32, 120 00 Prague 2, Czech Republic 366
Z PRAXE Zpráva z odborné stáže v Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic porovnání s léèbou závislosti na tabáku v ÈR ZVOLSKÁ, K. Centrum pro závislé na tabáku, III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Ústav hygieny a epidemiologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Zvolská, K. (2012). Zpráva z odborné stáže v Nicotine Dependence Center, Mayo Clinic porovnání s léèbou závislosti na tabáku v ÈR. Adiktologie, (12)4, 366 372. SOUHRN: Nicotine Dependence Center v Mayo Clinic (Rochester, MN, USA) je uznávaným pracovištìm pro léèbu závislosti na tabáku s významným výzkumným a edukaèním potenciálem v oblasti léèby závislosti na tabáku. Léèba je poskytována v programech pro ambulantní pacienty, hospitalizované pacienty a formou intenzivního tzv. rezidenèního programu. Behaviorální terapii zajišťují vyškolení konzultanti, velký dùraz je kladen na techniku motivaèních rozhovorù. V celém areálu Mayo Clinic je dodržován zákaz kouøení. Lékaøi nemocnice mohou praktikovat metodu 2 A (Ask and Advise) a R (Refer), tedy zeptat se pacienta, zda kouøí, doporuèit pøestat a v pøípadì zájmu jej odeslat do Nicotine Dependence Center, nebo zajistit návštìvu konzultanta z Centra u lùžka. Prevalence kouøení v USA je pøibližnì 21 % oproti prevalenci v ÈR (29 %). V USA øada pojišťoven pøispívá na intervenci a léèbu tabákové závislosti, v ÈR si pacient léèbu, která je cenovì srovnatelná s kouøením, hradí sám. V USA je levnìjší odvykat než kouøit. KLÍÈOVÁ SLOVA: ZÁVISLOST NA TABÁKU KOUØENÍ ODVYKÁNÍ KOUØENÍ KOMBINOVANÁ FARMAKOTERAPIE VÝSLEDKY LÉÈBY CENTRA PRO TERAPII DROGOVÝCH ZÁVISLOSTÍ 1 NICOTINE DEPENDENCE CENTER Na podzim 2011 jsem absolvovala ètrnáctidenní stáž v Nicotine Dependence Center (NDC) v Mayo Clinic (Rochester, USA), jejíž náplní byla úèast ve všech léèebných programech Centra a pìtidenní kurz Tobacco Treatment Specialist (TTS) Certification pro odborníky zabývající se intervencí závislosti na tabáku. NDC se od svého založení v roce 1988 vìnuje léèbì závislosti na tabáku a je také významným výzkumným a edukaèním pracovištìm. Léèba je poskytována konzultanty Došlo do redakce: 5 / ÚNOR / 2012 Pøijato k tisku: 5 / LISTOPAD/ 2012 Korespondenèní adresa: MUDr. Kamila Zvolská / kzvolska@centrum.cz / Centrum pro závislé na tabáku, III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu, 1. lékaøská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Karlovo námìstí 32, 120 00 Praha 2 367
s vysokoškolským vzdìláním, kteøí mají zkušenosti v oblasti léèby závislostí a poruch chování. NDC nabízí 3 léèebné programy: pro ambulantní pacienty, hospitalizované pacienty a tzv. rezidenèní program. NDC poskytuje své služby roènì témìø ètyøem tisícùm pacientù (rozdìlení v tabulce 1). Abstinence není biochemicky validizovaná, øada kontrol probíhá vzhledem ke vzdálenostem telefonicky. Tabulka 1 / Table 1 Léèebné programy NDC (Hays et al., 2001) NDC Treatment programmes (Hays et al., 2001) Program pro Ambulantní pacienty Hospitalizované pacienty Rezidenèní program Poèet pacientù za rok Úspìšnost (abstinence) 2500 22 25 % (6mìsíèní) 1200 32 % (6mìsíèní) 100 52 % (po roce) Pøítomnost NDC na pùdì Mayo Clinic umožòuje lékaøùm nemocnice praktikovat metodu 2 A (Ask and Advise) a R (Refer), tedy zeptat se pacienta, zda kouøí, doporuèit pøestat a v pøípadì zájmu jej odeslat do NDC, nebo zajistit návštìvu konzultanta u lùžka (Hurt et al., 2009). Pacienti Mayo Clinic mohou navštívit také prostor zvaný Centrum života bez tabáku (Center for tobacco-free living, obrázek 1), kde jsou prezentovány informace v populární podobì (mapa svìta s vyznaèením všech center pro léèbu této závislosti, ryby /zebra fishes/ jako ukázka genetické predispozice pro to být kuøákem závislým nebo pøíležitostným, videozáznam s lidmi, kteøí pøestali kouøit). NDC se øídí nejnovìjšími vìdeckými poznatky a odbornými doporuèeními. Podle The US Public Health Service Guideline for treating Tobacco Use and Dependence 2008 update) (Fiore et al., 2008) je dùležitou souèástí léèby závislosti na tabáku jak behaviorální terapie, tak farmakoterapie. Prokázaný úèinek mají též telefonní linky pro odvykání (Quitlines). 2 FARMAKOTERAPIE Farmakoterapie zahrnuje volnì prodejné nikotinové náplasti, žvýkaèky a pastilky a na recept vázaný nikotinový inhalátor, nosní sprej, vareniklin a bupropion. Intenzivní farmakoterapie (kombinace lékù, prodloužení doby užívání, vyšší dávky léku) zvyšuje úspìšnost léèby závislosti na tabáku (Hays et al., 2011). U silnì závislých kuøákù volí lékaøi z NDC èasto kombinovanou farmakoterapii tj. kombinaci rùzných forem náhradní nikotinové terapie (NNT) a kombinaci non-nikotinové terapie (vareniklin, bupropion) s NNT (tabulka 2) (Ebbert et al., 2010). Riziko relapsu je nejvìtší v prvních týdnech po zanechání kouøení, je tedy dùležité, aby pacient užíval optimální medikaci a netrpìl výraznými abstinenèními pøíznaky. Pøi výbìru terapie pro konkrétního pacienta je rozhodující pøítomnost pøípadných kontraindikací (tabulka 3), preference pacienta, popø. úhrada daného léku zdravotní pojišťovnou. Jedním z dùležitých sledovaných parametrù bìhem odvykání kouøení je pøírùstek hmotnosti. Pomalejší pøírùstek hmotnosti je patrný pøi užívání NNT a bupropionu Tabulka 2 / Table 2 Indikace intenzivní farmakoterapie Indication of intensive pharmacotherapy Vareniklin + bupropion Vareniklin 1 mg 3 dennì pøedchozí pokus s bupropionem byl s bojováním (Ebbert et al., 2009) s výhodou u pacientù, kteøí zredukovali konzumpci cigaret pøi užívání 1 mg 2x dennì a lék tolerují bez podstatné nauzey (Hurt et al., 2009) Tabulka 3 / Table 3 Kontraindikace farmak (Hays, 2011) Drug contraindication (Hays, 2011) Obrázek 1 / Figure 1 Centrum života bez tabáku Center for Tobacco-free Living Lék Vareniklin Bupropion Nikotinová náhradní terapie Kontraindikace selhání ledvin, zvýšená opatrnost pøi dekompenzaci psychického stavu, anamnéze suicidálního pokusu èi myšlenek tìžká jaterní cirhóza, poruchy pøíjmu potravy, køeèové stavy, strukturální abnormalita CNS, vážné uzavøené poranìní hlavy, náhlé zastavení pøíjmu alkoholu nebo benzodiazepinù, souèasné užívání inhibitorù monoaminooxidázy + 14 dní po vysazení nejsou absolutní kontraindikace vždy je nutno zvážit míru rizika pøi pokraèování kouøení u konkrétního pacienta 368 ZVOLSKÁ, K.
Z PRAXE (Fiore et al., 2008; Gonzales et al., 2006). Pøírùstek hmotnosti po zanechání kouøení mùže být dùvodem relapsu. V tomto ohledu by mohla v budoucnu pomoci úèinná antiobezika v USA je na trhu i centrálnì pùsobící fentermin (pozn. v USA je obézní více než 30 % populace vs. 20 % v ÈR) (Center for Disease Control and Prevention, 2011, VZP ÈR, 2011). 3 BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE Behaviorální terapie, která zvyšuje úspìšnost zanechání kouøení, zahrnuje poskytování praktického poradenství jako hledání náhradních øešení místo cigarety a poskytování podpory bìhem odvykání (Fiore et al., 2008). Na rozdíl od Èeské republiky, kde kompletní terapii závislosti na tabáku zajišťují edukovaní lékaøi ve spolupráci s vyškolenými zdravotními sestrami, v USA funguje model poskytování psychobehaviorální terapie vyškolenými pracovníky (konzultanty), èasto s psychologickým vzdìláním. Ti navrhují optimální farmakoterapii, kterou poté pøedepíše ošetøující lékaø. Velký dùraz je kladen na užívání techniky motivaèních rozhovorù. Vztah terapeut-pacient je jiný než lékaø-pacient. Terapeut je chápán jako osoba, která pacientovi mùže pomoci dobrat se zmìny v chování, od lékaøe mnohdy lidé, zejména u nás, oèekávají vyléèení. Technika motivaèních rozhovorù je zajímavá a v léèbì závislosti na tabáku má dùležité místo. 4 LÉÈEBNÉ PROGRAMY NDC 4/1Ambulantní léèebný program Pacienti mohou pøijít jak na doporuèení od lékaøe, tak bez nìj. Bìhem úvodního sezení, které trvá 45 60 minut, se posuzuje nikotinová závislost, pøedchozí pokusy o odvykání, zdravotní problémy související s užíváním tabáku a psychiatrická komorbidita nebo závislosti na jiných látkách. Konzultanti užívají škálu k posouzení stupnì pacientovy motivace a dùvìry ve vlastní schopnost pøestat kouøit. Znaènou èást ambulantních pacientù tvoøí ti, které navštívil konzultant bìhem jejich pøedchozí hospitalizace na Mayo Clinic (Hays et al., 2001). 4/2Intervence u hospitalizovaných pacientù U hospitalizovaných pacientù provádí intervenci u lùžka zdravotní sestra, která mùže doporuèit léèbu nikotinovými náplastmi nebo pohovor s konzultantem z NDC. Vzhledem k tomu, že Mayo Clinic je nekuøáckou nemocnicí, kde není možné si zapálit ani v pøilehlých venkovních prostorách, ocitá se pacient-kuøák náhle v prostøedí, kde nemùže kouøit. To, spolu s aktuálním zhoršením zdravotního stavu a poskytnutím informací o možnostech odvykání, vede ke zvýšení pravdìpodobnosti, že se tento pacient rozhodne pøestat kouøit. Hospitalizace poskytuje jedineènou pøíležitost k léèbì závislosti na tabáku (Rigotti et al., 2007). Nìkteøí pacienti využijí možnost lepení náplastí jen po dobu hospitalizace a po propuštìní se ke kouøení hodlají opìt vrátit. I takováto krátkodobá abstinence je významným faktorem zlepšujícím napø. prùbìh pooperaèní rekonvalescence ve smyslu snížení výskytu pooperaèních komplikací jako horší hojení, dehiscence ran. Všichni pacienti nastupující na plánovaný chirurgický výkon dostávají doporuèení nekouøit pøed operací tak dlouho, jak je to jen možné, nekouøit v den operace a alespoò 1 týden po operaci. Chirurg je chápán jako odborník s pøíležitostí intervenovat. 4/3Rezidenèní program Rezidenèní program probíhá 1x mìsíènì, je to 8denní intenzivní intervence pro 8 9 pacientù z celých USA, kteøí jsou po dobu programu v NDC ubytováni. V porovnání s ambulantními pacienty mají tito pacienti vyšší prùmìrný vìk (53 let), jsou závislejší na nikotinu, v 80 % mají choroby související s dlouhodobým užíváním tabáku, èastìji v anamnéze alkoholismus èi jinou drogovou závislost (40 %), jsou èastìji léèeni pro depresi (Hays et al., 2011). Poèínaje veèerem prvního dne programu, pacienti symbolicky odevzdají poslední krabièku cigaret a od té doby již nekouøí. Léèba spoèívá v podávání farmakoterapie (vìtšinou NNT v kombinaci s dalšími léky) a v psychobehaviorální terapii poskytované psychology. Dennì probíhají individuální a skupinové terapie zahrnující i psaní dopisu cigaretám na rozlouèenou, medikace se v pøípadì potøeby upravuje pøi ranních vizitách. Objektivizace abstinence je provádìna pravidelnou kontrolou CO 2x dennì, eventuálnì po každé vycházce. Odbìr krve se stanovením obsahu nikotinu a kotininu se provádí 1. a 4. den a slouží k posouzení správného dávkování medikace (NNT). Dennì jsou pro pacienty na programu semináøe zamìøené na pochopení principu závislosti, zvládání stresu jako pøirozené souèásti života, napø. s praktickým nácvikem hlubokého dýchání, prezentace o zdravotních dopadech kouøení (plicní choroby, kardiovaskulární onemocnìní), nìkolik semináøù o prevenci relapsu s dùrazem na to, aby pacienti vìdìli, co dìlat v pøípadì selhání. Stáž v tomto programu byla velmi zajímavá také pro možnost sledovat pacienty bìhem prvního týdne abstinence. Informace pro pacienty Dùležitou souèástí intervence v rezidenèním programu jsou semináøe obsahující klíèové informace o odvykání, prezentované pacientùm velmi pøehlednì a zajímavì. Napøíklad bylo zahrnuto nìkolik semináøù týkajících se prevence relapsu. Po zanechání kouøení by lidé mìli umìt pøedcházet nìkterým rizikovým situacím, které mohou vést k relapsu, shrnutých zkratkou HALT (hungry, angry, lonely, tired). Pacientùm byl vysvìtlen rozdíl mezi lapsem (chyba, omyl, ojedinìlý úkaz, tj. 1 cigareta) a relapsem (návrat k pøedchozímu chování, tedy ke kouøení). Jedna cigareta neznamená ZPRÁVA Z ODBORNÉ STÁŽE V NICOTINE DEPENDENCE CENTER, MAYO CLINIC 369
selhání, dùležitá je motivace pøestat kouøit. Pacienti byli pouèeni, že pokud by si zapálili, nemají sundávat nikotinovou náplast, mají dále pokraèovat v terapii z cigarety bude za souèasného používání náplasti menší odmìna (obrázek 2). odmìna (dopamin) cigareta náplast cigareta Obrázek 2 / Figure 2 Rozdíl v odmìnì po cigaretì pøi terapii a bez terapie (podle pøednášky J. O. Ebberta, Nicotine Dependence Center, 2011) The difference in the reward from a cigarette during therapy and without therapy (by J. O. Ebbert, Nicotine Dependence Center, 2011) Vysvìtluje se také vliv zanechání kouøení na plicní funkce (obrázek 3). Po zanechání kouøení se zpomalí rychlost ztráty FEV 1 (jednosekundové vitální kapacity), poškození dýchacích cest sice zùstane, ale tvar køivky bude opìt stejný jako u nekuøáka. Obrázek 3/ Figure 3 Vliv pokraèujícího kouøení a zanechání kouøení na FEV 1 (Fletcher et al., 1977) (otištìno s povolením BMJ Publishing Group Ltd.) The effect of continued smoking and smoking cessation on FEV 1 (Fletcher et al., 1977) Velmi èastým dotazem pacientù (stejnì jako je tomu u nás) bylo, proè mají užívat nikotin ve formì náhražek, když se nyní snaží o abstinenci od nikotinu. Vysvìtlují se tedy rozdíly mezi nikotinem v cigaretì a nikotinem v NNT, díky nimž NNT neudržuje závislost, ale naopak tlumí abstinenèní pøíznaky. Nikotin z cigaret se do mozku dostane bìhem 6 10 s, nikotin z NNT dosáhne maximální absorpce za 15 20 min. Rozdíl je též v množství uvolnìného dopaminu, tedy ve velikosti odmìny po cigaretì a po NNT. Neménì zajímavé bylo i zmínìní studie Brodyho et al. (2006), kde se á4â2 nikotinové acetylcholinergní receptory vizualizovaly pomocí radioligandù. 1 2 potáhnutí z cigarety vedlo k 50% obsazení á4â2 nikotinových receptorù. Jedna cigareta znamenala obsazení více než 88 % receptorù a snížení chuti na cigaretu. Také expozice vedlejšímu proudu cigaretového kouøe (pasivní kouøení) vede k obsazování receptorù nikotinem, èímž vzrùstá craving. Neexistuje žádná bezpeèná hladina expozice pasivnímu kouøi (U.S. Department of Health & Human Services, 2007). 5 SROVNÁNÍ SITUACE V ÈR A USA Prevalence kouøení mezi dospìlými v USA poklesla od roku 1965 do roku 2006 ze 42 % na 20,8 %. Dále neklesá a zùstává víceménì stejná (Hays et al., 2011). Ve státech, kde dlouhodobì fungují pøísná protitabáková opatøení, je i nižší (16 % v Minnesotì, 14 % v Kalifornii). V jednotlivých státech se liší cena za krabièku cigaret, což je dáno odlišnou výší danì (Federation of Tax Administrators, 2012). V Èeské republice je prevalence kouøení od roku 1997 zhruba na stejné úrovni pøibližnì 29 % bez patrného pozitivního trendu (Sovinova et al., 2009). Dostupnost farmakoterapie v ÈR je v porovnání s USA obdobná, vyjma nikotinového nosního spreje a nikotinových pastilek jsou u nás na trhu všechny léky pro léèbu závislosti na tabáku. V USA vìtšina zdravotních pojišťoven ale farmakoterapii nebo intervenci hradí. V USA existují programy pro tìhotné, programy pro státní zamìstnance. Cena 3mìsíèní léèby, což je minimální doporuèená doba užívání farmakoterapie, je v USA levnìjší než útrata za 3 mìsíce kouøení pøi denní spotøebì 20 cigaret. U nás je cena léèby pøibližnì stejná jako cena za cigarety na 3 mìsíce pøi této spotøebì. V ÈR je tedy cena léèby tabákové závislosti cenovì srovnatelná s kouøením, v USA je levnìjší odvykat než kouøit. Výraznì levnìjší je u nás jen léèba bupropionem. V USA je podstatnì nižší spoleèenská tolerance kouøení než v ÈR. Øada našich pacientù cestujících do USA zaèala po návratu do Èeské republiky opìt kouøit. Pøítomnost Nicotine Dependence Center na pùdì Mayo Clinic umožòuje lékaøùm kliniky provádìt metodu 2 A (Ask, Advise) a R (Refer). V ÈR jsou velké rezervy právì v dalších bodech krátké intervence 80 % èeských lékaøù se ptá na užívání tabáku a doporuèuje pøestat kouøit. Nenásleduje ale žádná další intervence, tj. nabídka pomoci pøi odvykání, léèba, plánování kontrol (Kralikova et al., 2011). Existence sítì center pro závislé na tabáku v ÈR dává lékaøùm možnost využívat podobný model jako v USA zeptat se, poradit a odeslat na specializované pracovištì. V Èeské republice vznikají centra pro závislé na tabáku od r. 2005. V souèasnosti je již 42 center a 207 vyškolených lékaøù. Centra fungují právì po vzoru NDC, se kterým je pojí spolupráce na vzdìlávání a výzkumu (seznam center na www.slzt.cz). V Èeské republice máme velmi dobré podmínky pro léèení pacientù, kteøí chtìjí pøestat kouøit. Tj. ty, kteøí dosta- 370 ZVOLSKÁ, K.
Z PRAXE nou informaci, kde je možno odvykat, popø. jejich lékaø sám zajistí léèbu závislosti na tabáku. Je tedy velmi dùležité vést závislost na tabáku ve výètu diagnóz a doporuèovat pacienty-kuøáky k léèbì do specializovaných center. Kuøáci, kteøí zatím nejsou rozhodnutí pøestat kouøit a nechtìjí se léèit, pøedstavují potenciální cílovou skupinu pro možné uplatnìní vyškolených psychologù. Ti by s takovýmito kuøáky mohli pracovat, pomáhat jim pøesunout se do další fáze zmìny až k samotnému rozhodnutí pøestat kouøit. Motivaèní rozhovory prokazatelnì zvyšují šanci na zanechání kouøení v budoucnu (Fiore et al., 2008). 6 ZÁVÌR Osobním dojmem ze stáže v NDC je zjištìní, že v èeských centrech pro závislé na tabáku je poskytována léèba závislosti na tabáku srovnatelná s pracovišti v USA, vycházející z aktuálních doporuèených postupù. V USA funguje jiný model než v ÈR, a sice psychobehaviorální terapie není poskytována lékaøi jako u nás, nýbrž vyškolenými konzultanty. Jedním z cílù do budoucna v ÈR je urèitì možnost léèby závislosti na tabáku u hospitalizovaných pacientù (v delším èasovém horizontu tøeba i psychobehaviorální terapie poskytovaná vyškolenými psychology), tak aby se léèba závislosti na tabáku stala samozøejmou souèástí primární i sekundární prevence. Nepøíznivým faktorem v ÈR, který se mùže spolupodílet na neúspìšných pokusech, je absence úhrady nebo alespoò èásteèné úhrady farmakoterapie. Sdílení nákladù na preventivní péèi vèetnì léèby závislosti na tabáku snižuje využití (Solanski et al., 2000; Schauffler et al., 2001). Pøitom podílení se na úhradì mùže snižovat užívání lékù a negativnì ovlivòovat výsledky léèby (Schauffler et al., 2001; Gibson et al., 2005). Poskytováním krátké intervence se lékaøi podílejí na redukci jednoho z nejvýznamnìjších preventabilních rizikových faktorù kardiovaskulárních onemocnìní (obrázek 4). Obrázek 4 / Figure 4 Krátká intervence (podle Fiore, 2008) Brief intervention (by Fiore, 2008) LITERATURA / REFERENCES Brody, A. L., Mandelkern, M. A., London, E. D., Olmstead, R. E., Farahi, J., Scheibal, D., Jou, J., Allen, V., Tiongson, E., Chefer, S. I., Koren, A. O., Mukhin, A. G. (2006). Cigarette smoking saturates brain alpha 4 beta 2 nicotinic acetylcholine receptors. Arch. Gen. Psychiatry, Aug;63(8):907 915. Center for Disease Control and Prevention, U.S. Obesity Trends. Web 01 Jan. 2012. <http://www.cdc.gov/obesity/data/trends.html>. Ebbert, J. O., Hays, J. T., Hurt, R. D. (2010). Combination pharmacotherapy for stopping smoking: What advantages does it offer? Drugs: 16 April 2010 - Volume 70 - Issue 6 pp. 643 650. Doi: 10.2165/11536100-000000000 -00000.Ebbert, J. O., Croghan, I. T., Sood, A., Schroeder, D. R., Hays, J. T., Hurt, R. D. (2009). Varenicline and bupropion sustained-release combination therapy for smoking cessation. Nicotine Tob. Res. 11:234 239. Federation of Tax Administrators. (2012). State excise Tax rates on cigarettes. Web 01 Jan. 2012. <http://www.taxadmin.org/fta/rate/cigarette.pdf>. Fiore, M. C., Jaen, C. R., Baker, T. B., et al. (2008). Treating tobacco use and dependence: 2008 update. US Department of Health and Human Services, Public Health Services. Web 01 Jan. 2012. <http://www.surgeongeneral.gov/tobacco/treating_tobacco_use08.pdf>. Fletcher, C., Peto, R. (1977). The natural history of COPD. BMJ, 1;1645 1648. Gibson, T. B., Ozminkowski, R. J., Goetzel, R. Z. (2005). The effects of prescription drug cost sharing: A review of the evidence. Am. J. Manag. Care, 11:730 740. Gonzales, D., Rennard, S. I., Nides, M., Oncken, C., Azoulay, S., Billing, C. B., Watsky, E. J., Gong, J., Williams, K. E., Reeves, K. R. (2006). Varenicline, an alpha4beta2 nicotinic acetylcholine receptor partial agonist, vs sustained-release bupropion and placebo for smoking cessation: A randomized controlled trial. Journal of the American Medical Association, 296(1),47 55. Hays, J. T., Wolter, T. D., Eberman, K. M., Croghan, I. T., Offord, K. P., Hurt, R. D. (2001). Residential (inpatient) treatment compared with outpatient treatment for nicotine dependence. Mayo Clin. Proc.,76(2)124 133. Hays, J. T., Croghan, I. T., Schroeder, D. R., Burke M. V., Ebbert, J. O., McFadden, D. D., Hurt, R. D. (2011). Residential treatment compared with outpatient treatment for tobacco use and dependence. Mayo Clin. Proc., March; 86(3): 203 209. Doi: 10.4065/mcp.2010.0703. Hays, J. T. (2011). Pharmacologic therapy for tobacco use & dependence NRT and Bupropion, Varenicline and other pharmacotherapies for tobacco dependence. Pøednášky na Mayo Clinic, Nicotine Dependence Center, Rochester, MN. ZPRÁVA Z ODBORNÉ STÁŽE V NICOTINE DEPENDENCE CENTER, MAYO CLINIC 371
Hurt R. D., Ebbert, J. O., Hays, J. T., McFadden, D. D. (2009). Treating tobbacco dependence in a medical setting. CA Cancer Clin., Volume 59, issue 5, pp 314 326. Doi: 10.3322/caac.20031. Kralikova, E., Kmetova, A., Stepankova, L., Zvolska, K., Felbrova, V., Kulovana, S., Rames, J., Bortlicek, Z., Blaha, M. (2011). Treatment of tobacco dependence in the Czech Republic, XIIIth Annual Meetingof the SRNT-Europe, September 8 11, 2011, Antalya, Turkey, Abstract Book, p. 175. Rigotti, N. A., Munafo, M. R., Murphy, M. F. G., Stead, L. F. (2007). Interventions for smoking cessation in hospitalized patients. Cochrane Database Syst. Rev., (3):CD001837. Schauffler, H. H., McMenamin, S., Olson, K., Boyce-Smith, G., Rideout, J. A., Kamil, J. (2001). Variations in treatment benefits influence smoking cessation: results of a randomised controlled trial. Tobacco Control. 10:175 80. Solanski, G., Schauffler, H. H., Miller, L. S. (2000). The direct and indirect effects of cost sharing on the use of preventive services. Health Serv. Res., 34(6):1331 1350. Sovinová, H., Sadílek, P., Csémy, L. (2009). Vývoj prevalence kuøáctví v dospìlé populaci ÈR: názory a postoje obèanù ÈR k problematice 1997 2009. Výzkumná zpráva. Web 01 Jan. 2012. <http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zavislosti/koureni/zprava2009def.pdf>. U.S. Department of Health & Human Services. Office of the Surgeon General. (2012). The health consequences of involuntary exposure to tobacco smoke: A report of the surgeon general. U.S. Department of Health and Human Services. Web 01 Jan. 2012, last revised 2007. <http://www.surgeongeneral.gov/library/secondhandsmoke/factsheets/factsheet7.html>. Všeobecná zdravotní pojišťovna Èeské republiky. (2012). V Èeské republice je 55 % lidí s nadváhou a obezitou. Web 01 Jan. 2012. <http://www.vzp.cz/klienti/aktuality/pruzkum-obezity-2011>. Pokraèování ze strany 357. Dùsledky Dùsledky plagiátorství mohou být závažné, mùže se jednat o pokárání ze strany šéfredaktora, ale také o formální výslech a ztrátu zamìstnání poté, co je obvinìní sdìleno nadøízeným v instituci, kde autor pracuje. Úøad ORI se obvykle nezabývá pøípady omezeného použití identických èi témìø identických vìtných celkù, které napø. popisují bìžnì používanou metodologii nebo pøedchozí výzkum, protože takové skuteènosti nejsou vnímány jako zvláštì zavádìjící pro ètenáøe, ani nijak významné. Šéfredaktoøi èasopisù mohou být neoblomní a v nìkterých pøípadech nekompromisní, pokud narazí na pøípad plagiátorství. Typickou reakcí bezprostøednì po odhalení takového pøípadu je pøedevším požadovat od autora, aby podal písemné vysvìtlení. Nejèastìji bývají tyto pøípady odhaleny zasvìcenými a bdìlými recenzenty èi ètenáøi, kteøí obèas nahlásí, že si nìkdo pøivlastnil jejich vlastní slova, vìty, odstavce èi èlánky. Pokud je vysvìtlení vìrohodné a množství zkopírovaného materiálu je malé, nemusí být následky závažné, jen pokárání, pøípadnì odmítnutí rukopisu. Rozsáhlejší pøípady plagiátorství mohou skonèit nejen odmítnutím rukopisu, ale také otištìním opravy, pokud materiál již jednou publikován byl. Dùležitìjší je, že takové záležitosti mohou být následnì nahlášeny zamìstnavateli autora, který obvykle nese odpovìdnost za vyøizování údajných pøípadù vìdeckých podvodù. O tomto podrobnìji pojednává následující èást kapitoly. I když neuvedení pùvodního zdroje vìty èi odstavce mùže znamenat porušení autorských práv a mùže být i pøedmìtem obèanskoprávního øízení, k soudnímu stíhání v takových pøípadech dochází zøídkakdy. Prevence Veškeré zdroje by mìly být sdìleny dle odpovídajících citaèních zvyklostí, a má-li být použit cizí písemný èi ilustraèní materiál širšího rozsahu, musí autor požádat o svolení k opìtovnému otištìní materiálu (Committee on Publication Ethics, 2001). Právní definice plagiátorství, autorského práva a práv duševního vlastnictví se mùže v jednotlivých zemích lišit. Autor by mìl tyto definice s šéfredaktorem prodiskutovat, pokud existují jakékoli nejasnosti. Bìžnìjším problémem, který mùže skonèit trapným odhalením, je neúmyslné zkopírování kratšího textového materiálu nebo vypùjèení cizích myšlenek èi konceptù bez øádného uvedení jména autora. Takové pøípady jsou obvykle dùsledkem nedbalosti, ledabylosti èi lenosti, kdy autor opomene použít uvozovky nebo parafrázuje myšlenky jiných bez uvedení zdroje. V takových pøípadech je nejlepší prevencí peèlivé dokumentování všech zdrojových dokumentù pøi pøípravì poznámek a osvojení si takových zvyklostí pøi psaní, které zaruèují dostatek èasu na pøípravu rukopisu. JINÉ TYPY VÌDECKÝCH PODVODÙ Podle Finnish National Advisory Board on Research Ethics (2004) má vìdecký podvod následující formy: uvádìní smyšlených dat, tj. prezentování dat ve výzkumné zprávì, která nebyla získána zpùsobem nebo metodami popsanými ve zprávì; zkreslování (falšování) zjištìní, tj. úprava pùvodních výsledkù nebo jejich prezentování zpùsobem, který z vìdeckého hlediska neodùvodnìnì zkresluje výsledky, nebo vynechávání výsledkù èi dat, které jsou pro závìry dùležité; plagiátorství, tj. prezentování cizích dìl, èlánkù nebo textù jako vlastních; 372 ZVOLSKÁ, K.
zcizení, tj. nedovolené prezentování èi využívání (pod vlastním jménem) cizí pùvodní výzkumné myšlenky, plánu èi výsledku, které byly dané osobì dùvìrnì sdìleny. K podvodu mùže dojít pøi pøípravì výzkumu, jeho provádìní èi podávání zpráv o nìm. Nejèastìji bývá odhalen v dobì publikování, pøedevším proto, že recenzenti, šéfredaktoøi a ètenáøi vìdeckých pojednání bývají svou povahou a z profesních dùvodù velmi kritiètí a skeptiètí. V této kapitole a v jiných èástech této knihy (viz kapitoly 4,7 a 8)jsme popsali nìkolik ménì závažných pøípadù podvodného chování ve výzkumu, jako je napø. selektivní výklad výsledkù druhých, nevhodné citaèní praktiky, neférové praktiky pøi uvádìní autorù, selektivní prezentace dat nebo používání nevhodných statistických údajù. Problémy vyplývající z tìchto a závažnìjších forem (napø. uvádìní smyšlených dat) podvodného jednání jsou škody zpùsobené vìdecké práci, neboť matou ostatní vìdecké pracovníky a vedou k vytváøení nepravdivých skuteèností, které si mùže veøejnost, zákonodárci i lékaøi mylnì vykládat. Definice vìdeckých pochybení se v jednotlivých zemích liší a nìkdy je tøeba prokázat úmysl autora (Loue, 2000). Schéma 11.3 ukazuje pøíklad vìdeckého podvodu z oblasti adiktologie. Dùsledky Šéfredaktoøi èasopisù, financující organizace a akademické instituce berou obvinìní z vìdeckých pochybení vážnì, zejména pak ty instituce, jejichž výzkum je závislý na vládní podpoøe. Obvykle má šéfredaktor, který obdrží informaci o pøípadném pochybení nebo který pojme podezøení v prùbìhu recenzování rukopisu, omezené možnosti. V první øadì informuje autora. Øada vìdeckých a akademických institucí má pro øešení obvinìní z podvodù zavedené postupy, proto šéfredaktor mùže zaèít tím, že obvinìní a autorovu odpovìï zašle pøíslušnému vedoucímu pracovníkovi instituce nebo reviznímu výboru k dalšímu projednání, pokud se zdá, že je obvinìní vìrohodné. Obecnì proces zaèíná pøedbìžným šetøením, a pokud je obvinìní opodstatnìné nebo dùležité, následuje formálnìjší zkoumání. V takových pøípadech je stažení èi odmítnutí rukopisu nebo zveøejnìní opravy v pøípadì již publikované práce to nejmenší, èeho se autor mùže obávat. Prevence Peèlivé pouèení a proškolení vìdeckých pracovníkù ohlednì pøedcházení vìdeckým podvodùm nelze nièím nahradit. Vìtšina vìdeckých pracovníkù si vìdy cení natolik, že by si data nikdy vìdomì nevymysleli ani kolegy mylnì neinformovali o shromáždìných datech èi jejich výkladu. Mírnìjší formy vìdeckých pochybení mohou být výsledkem neznalosti, proto zámìrnì poøádaná etická školení mohou jednotlivým vìdeckým pracovníkùm pomoci se takovým problémùm vyhnout. Vzhledem k tomu, že vìdci obvykle pracují ve skupinách spolu s pomocným vìdeckým personálem, nejlepším zpùsobem, jak pøedcházet podvodùm, je peèlivì zkontrolovat data a rovnìž práci kolegù v každé fázi provádìní výzkumného projektu a pøípravy výzkumné zprávy. Pokraèování na stranì 379 Schéma 11.3 Pøíklad vìdeckého podvodu z tabákového prùmyslu V prosinci roku 2003 soudní dvùr v Ženevském kantonu vydal rozsudek ve vìci (nechvalnì) známého vìdeckého podvodu. Švédský profesor na Ženevské univerzitì a pùvodnì na univerzitì v Gothenburgu žaloval dva protikuøácké aktivisty za pomluvu poté, co ho obvinili z bezprecedentního vìdeckého podvodu ohlednì rizik souvisejících s pasivním kouøením. Soud žalobu zamítl a prohlásil, že Ženeva se skuteènì stala platformou vìdeckého podvodu, který v minulosti nemá obdoby, neboť profesor Ragnar Rylander jednal z pozice docenta na univerzitì, využil svùj vliv a jméno a neváhal vìdu obìtovat finanèním zájmùm, èímž ignoroval misi, která byla svìøena této veøejné instituci. Podle soudu udržoval po dobu tøiceti let profesor blízké, avšak tajné vztahy se spoleèností Philip Morris, které byly spojeny se znaènými finanèními odmìnami. Proto lhal, když v European Journal of Public Health uvedl, že se spoleèností Philip Morris nikdy nebyl v kontaktu. Ve svém výzkumu zamìøeném na pasivní kouøení a na nìkolika konferencích k tomuto tématu zpochybòoval rizika spojená s pasivním kouøením. Podle soudu profesor neváhal podvádìt širokou veøejnost, aby tabákové spoleènosti vyjádøil svou náklonnost. Soud zejména oznaèil za zjevnì podvodnou studii o respiraèních chorobách u dìtí, v níž upravil databázi, aby nebyly patrné souvislosti mezi pasivním kouøením a èetností respiraèních infekcí. Zdroj: Domstol i Geneve slår fast svenskt vetenskapsfusk (Soud v Ženevì vynáší rozsudek nad švédským vìdeckým podvodem). Svenska Dagbladet, 16. 12. 2003 www.prevention.ch/rypr151203.htm, zpøístupnìno 11. èervna 2004. 373
BRIEF COMMUNICATION Popularisation of Addictology: journalists perceptions of the basic terminology, facts, and research results BÌLÁÈKOVÁ, V. 1, ŠIMÙNKOVÁ, M. 2 1 Department of Addictology, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic 2 YourComm, s.r.o., Prague, Czech Republic Citation: Bìláèková, V., Šimùnková, M. (2012). Obor adiktologie a jeho popularizace základní terminologie, fakta a výsledky výzkumu oèima novináøù. Adiktologie, (12)4, 374 378. SUMMARY: The Department of Addictology of the First Faculty of Medicine of Charles University in Prague and of the General Teaching Hospital in Prague (the former Centre for Addictology) has been investing considerable efforts in the popularisation of scientific and evidence-based outcomes in the field of addictology, both in terms of media content analysis and the active dissemination of popularised findings. Recent research shows that the media portrayal of drug issues seems to be set in a criminal context as a result of the media s unbalanced access to the relevant sources (such as addictologists, experts, and institutional representatives). As part of our current projects, we conducted a pilot survey among seven journalists from different types of mass media who specialise in the coverage of health-related issues. The journalists completed structured questionnaires aimed at exploring their background and knowledge in relation to the field of addictology. The journalists selected showed a limited understanding of the scope of the field of addictology. They either overestimated or underestimated the prevalence of both licit and illicit substance use and were not familiar with basic terminology pertaining to the field (misinterpretations of the terms drug user and problem drug user were found). The term harm reduction turned out to be completely unknown to them. On the other hand, the selected journalists were consistent and sensible in responding to value-loaded questions on drug policy interventions and were in favour of drug treatment being covered by health insurance. KEY WORDS: MEDIA POPULARISATION OF SCIENTIFIC OUTCOMES ADDICTOLOGY Submitted: 23 / OCTOBER / 2011 Accepted: 4 / APRIL / 2012 Grant support: NETAD, CZ.1.07/2.4.00/17.0111 and Grant of the Czech Science Foundation No. 406/07/0541 Address for correspondence: Vendula Bìláèková / belackova@adiktologie.cz / Department of Addictology, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Apolináøská 4, 128 00 Prague 2, Czech Republic 374
KRÁTKÉ SDÌLENÍ Obor adiktologie a jeho popularizace základní terminologie, fakta a výsledky výzkumu oèima novináøù BÌLÁÈKOVÁ, V. 1, ŠIMÙNKOVÁ, M. 2 1 Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 2 YourComm, s. r. o., Praha Citace: Bìláèková, V., Šimùnková, M. (2012). Obor adiktologie a jeho popularizace základní terminologie, fakta a výsledky výzkumu oèima novináøù. Adiktologie, (12)4, 374 378. SOUHRN: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze (døíve Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze a VFN v Praze) se dlouhodobì vìnuje popularizaci odborných poznatkù v oboru adiktologie, a to jak v rovinì obsahové analýzy mediálních sdìlení, tak v rovinì aktivního šíøení popularizovaných obsahù. Z dosavadních studií vyplývá, že je mediální obraz drogové problematiky zkreslován ve smyslu pøevahy kriminogenních faktorù, což je dùsledkem nevyvážené práce s mediálními zdroji (odborníky, adiktology a zástupci institucí). V rámci probíhajících projektù jsme realizovali pilotní šetøení se 7 novináøi zamìøenými na zdravotnickou problematiku z rùzných redakcí, kteøí odpovídali na strukturovaný dotazník zjišťující jejich základní povìdomí a znalosti v oboru adiktologie. Novináøi mìli zúženou pøedstavu o zamìøení oboru adiktologie, pøeceòovali nebo podceòovali indikátory užívání drog v populaci, neznali základní terminologii v oboru (dezinterpretace termínu uživatel drog a problémový uživatel drog ) a zcela neznámým pojmem pro nì bylo harm reduction. Novináøi byli na druhou stranu konzistentní a uvážení v hodnotových soudech ohlednì žádoucích intervencí protidrogové politiky a napøíklad nepožadovali, aby si závislí platili léèbu sami. KLÍÈOVÁ SLOVA: MÉDIA POPULARIZACE VÌDY Došlo do redakce: 23 / ØÍJEN / 2011 Pøijato k tisku: 4 / DUBEN / 2012 Grantová podpora: NETAD, CZ.1.07/2.4.00/17.0111 a GAÈR è. 406/07/0541 Korespondenèní adresa: Ing. Mgr. Vendula Bìláèková / belackova@adiktologie.cz / Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2 375
1 ÚVOD Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze (døíve Centrum adiktologie PK 1. LF UK) se dlouhodobì vìnuje výzkumu mediálního obrazu oboru adiktologie (Bìláèková, 2007a; Bìláèková, 2007b; Grohmannová, 2006; Novák, Miovský & Šťastná, 2011a, 2011b; Sivek, Miovska & Miovsky, 2004) a usiluje o informování veøejnosti o výzkumem podložených poznatcích v této oblasti. Mimo jiné zøídilo za tímto úèelem portál www.adiktologie.cz, na kterém pøedstavuje výsledky zahranièních výzkumù v oboru adiktologie v rámci rubriky Informace z adiktologie / Adiktologie ve svìtì. V letech 2007 2009 bylo Centrum adiktologie øešitelem grantu GAÈR è. 406/07/0541, Vývoj kódovacího systému pro sociálnì-psychologickou kvantitativní obsahovou analýzu mediálních sdìlení a ovìøení jeho možností kombinace s metodami kvalitativní obsahové analýzy, v rámci kterého byl vyvinut manuál kódování mediálních sdìlení (Šťastná, Miovský & Novák, 2009). V rámci projektu byla dále provedena analýza mediálních obsahù na základì typu médií, pøièemž byla zvlášť sledována regionální média rozhlas a tisk (Belackova, Stastna & Miovsky, 2011). Zatímco dosavadní studie poukazovaly na kriminogenní zamìøení mediálního obrazu drog, pøi analýze mediálních obsahù podle typu média bylo identifikováno, že se tohoto zkreslení novináøi dopouštìjí z dùvodu nedostateèného pøístupu k odborníkùm v daném oboru, a to zejména v regionálních médiích, kde jsou nejdostupnìjšími zdroji o adiktologické problematice zdroje policejní (Belackova et al., 2011; Bìláèková, 2008). 2 DESIGN PILOTNÍHO ØEŠENÍ V záøí 2011 jsme v rámci pilotního šetøení oslovili sedm novináøù z rùzných redakcí, vždy se jednalo o novináøe, kteøí se specializují na oblast zdravotnictví (1 celostátní deník s vysokým nákladem, 2 lifestylové èasopisy, 1 èasopis se zdravotní problematikou, 1 zájmový èasopis a 2 ženské èasopisy). Výbìr vzorku byl nenáhodný a byl proveden v rámci profesionálních kontaktù druhé autorky pøíspìvku (byli osloveni novináøi, kteøí v minulosti projevili zájem o adiktologickou problematiku); novináøi si kladli jako podmínku šetøení uchovat v anonymitì redakce, které zastupují. Cílem krátkého šetøení bylo identifikovat jejich povìdomí o oboru adiktologie a základních evidence-based poznatkù v tomto výzkumném a klinickém oboru. Za tímto úèelem byl navržen dotazník mapující background novináøù v oboru adiktologie, který byl pilotnì otestován. Dotazník byl zamìøen na povìdomí novináøù o oboru adiktologie, znalosti základních epidemiologických indikátorù a postojové škály novináøù vzhledem k uživatelùm drog a adiktologických službám. Dotazník byl vyhodnocen jednoduchou frekvenèní analýzou. 3 VÝSLEDKY Z analýzy vyplývá, že novináøi jako osoby, které urèují mediální obraz oboru adiktologie, tak neèiní na základì odborných poznatkù, ale na základì laických pøedpokladù, jež se s výzkumnými podklady rozcházejí. Vybraní novináøi buï nevìdìli, jaké je zamìøení oboru adiktologie, nebo jej úzce vymezovali do oblasti léèby, popøípadì prevence závislostí. Vìtšina jejich ètenáøù podle nich buï nevìdìla, èím se obor zabývá, nebo o nìm vùbec neslyšela (tabulka 1). Pokud jde o škodlivost jednotlivých návykových látek, jak jej identifikoval adiktologický výzkum (Nutt, King, Saulsbury & Blakemore, 2007) 1, novináøi se rozcházeli v pøedstavì o tom, které látky jsou škodlivìjší a které jsou ménì škodlivé, viz tabulka 1. Novináøi mìli mylné pøedstavy o tom, kolik procent populace užilo nelegální drogu nìkdy v životì (celoživotní prevalence v ÈR je pøibližnì 30 % dospìlé populace, novináøi ji odhadovali buï jako vyšší, 70 75 %, nebo jako nižší, 15 20 %; prevalence užití v posledním roce je cca 15 %, novináøi ji Tabulka 1 / Table 1 Otázky s dichotomickou odpovìdí (ano/ne, n=7, není-li uvedeno jinak) Yes/No questions (n=7, unless specified otherwise) 2. Znají vaši ètenáøi/diváci/posluchaèi pojem adiktologie? a/ setkal jste se nìkdy s dotazem ètenáøe/diváka/posluchaèe na to, co je obor adiktologie? b/ setkal jste se nìkdy se špatným porozumìním pojmu adiktologie u Vašeho ètenáøe/diváka/posluchaèe c/ setkal jste se nìkdy s tím, že nìjaký ètenáø/divák/posluchaè slyšel o oboru adiktologie poprvé 3. Souhlasíte s názorem, že legální drogy jsou ménì škodlivé? a/ alkohol je škodlivìjší než marihuana 3 b/ marihuana je škodlivìjší než tabák 2 c/ tabák je škodlivìjší než extáze 1 10. Myslíte si, že programy výmìny jehel podporují lidi v užívání drog? 11. Souhlasíte s názorem a/ stát by nemìl platit léèbu uživatelù drog 2 b/ lidé, kteøí berou drogy, by mìli jít do pracovního tábora c/ ten, kdo bere drogy, si za to mùže sám, a proto by se z toho mìl sám dostat ANO 1/ Uvedená studie patøí k jedné z mála, které vytváøejí škálu rizikovosti/škodlivosti návykových látek podle jejich dopadù ve zdravotní oblasti, v sociální oblasti a podle rizika závislosti. 1 3 5 2 0 2 0 376 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠIMÙNKOVÁ, M.
KRÁTKÁ SDÌLENÍ Tabulka 2 / Table 2 Otázky zamìøené na prevalenci užívání návykových látek (n=7, není-li uvedeno jinak) Questions concerning the prevalence of substance use (n=7, unless specified otherwise) 4. Kolik procent populace užívá nelegální drogy? Prùmìr (%) Min. (%) Max. (%) CS 2008 (%) a/ Kolik procent obyvatel starších 15 let vyzkoušelo podle Vás nìkdy v životì nelegální drogu (marihuanu nebo jiné drogy)? b/ Kolik procent obyvatel starších 15 let vyzkoušelo podle Vás v posledním roce nelegální drogu (marihuanu nebo jiné drogy)? c/ Kolik procent obyvatel starších 15 let užívá podle Vás marihuanu nebo jiné drogy každý den? 41,0 15 75,0 30,0 37,5 10 80,0 15,0 10,0 1 30,0 2,0 5. Kolik procent populace užívá alkohol /tabák? d/ Kolik procent obyvatel starších 15 let vyzkoušelo podle Vás v posledním roce alkohol? e/ Kolik procent obyvatel starších 15 let užívá podle Vás alkohol každý den? 79,6 15 99,0 90,0 35,8 10 70,0 10,0 f/ Kolik procent obyvatel starších 15 let užívá podle Vás tabák každý den? 37,2 16 55,0 30,0 8. Kolik je v ÈR tzv. problémových uživatelù drog? (n=4) 196000 4000 400000 37000 (0,5 %) odhadovali na škále 10 80 %, bez zachování logické konzistence s prvním bodem; každodenní pravidelné užívání se odhaduje na 2 % populace, nìkteøí novináøi mìli pomìrnì pøesnou pøedstavu, jiní jej odhadovali na více než desetinásobek). Novináøi se rozcházeli také v odhadech užívání alkoholu a tabáku (tabulka 2). Velké nejasnosti mìli novináøi s oblastí odborné terminologie jedince, který užívá drogy, oznaèovali namísto neutrálního termínu uživatel drog jako drogovì závislého nebo narkomana závislost jako diagnostická kategorie pøitom nemusí být zdaleka prùvodním jevem užívání drog. Novináøi v tomto smyslu nemìli povìdomí o klasifikaci vzorcù užívání drog, která vyplývá z výsledkù výzkumu. Tabulka 3 / Table 3 Otevøené otázky (n=7, není-li uvedeno jinak) Open questions (n=7, unless specified otherwise) Otázka Varianta odpovìdi 1 Varianta odpovìdi 2 Varianta odpovìdi 3 Varianta odpovìdi 4 Definice (Kalina a kol.) 1. Èím se zabývá obor adiktologie? nevím (3x) závislostí prevencí drogových závislostí závislostmi a jejich léèbou (2x) interdisciplinární obor, který se zabývá prevencí, léèbou a výzkumem rizikových forem chování, jako jsou užívání ilegálních drog, alkoholu, tabáku nebo gambling, jež mohou vést k vytvoøení závislosti 6. Jak byste pojmenoval ve své zprávì nebo èlánku èlovìka, který bere drogy? drogovì závislý (2 ) narkoman, závislý, uživatel závislý na drogách (2 x) narkoman (2x) uživatel drog (závislost je diagnostická kategorie, nemusí být souèástí užívání drog) 7. Co znamená výraz problémový uživatel drog? užívání je spojeno s kriminální èinností (3 ) rizikový hygienicky, nemìní støíkaèky, kriminalita dlouhodobì závislý neschopný zvládnout svùj problém každodenní nebo pravidelný uživatel stimulancií èi opiátù nebo injekèní uživatel drog 9. Co podle Vás znamená termín harm reduction? nevím (3 ) sociální pomoc a zaèlenìní závislých pokusit se ochránit èlovìka pøed následky jeho chování intervence zamìøené na snižování škod z užívání drog POPULARISATION OF ADDICTOLOGY: JOURNALISTS PERCEPTIONS OF THE BASIC 377
Definice problémového užívání drog, jež je standardní terminologií Evropského monitorovacího støediska pro drogy a drogové závislosti, byla novináøi mylnì chápána jako vztahující se ke kriminální èinnosti nebo závislosti, aèkoli definicí je každodenní nebo pravidelný uživatel stimulancií èi opiátù nebo injekèní uživatel drog (tabulka 3). Z hlediska intervencí protidrogové politiky byl novináøùm v podstatì neznámý pojem harm reduction, jenž je dùležitým pilíøem ochrany veøejného zdraví, v rámci kterého se jedná o intervence zamìøené na snižování škod z užívání drog (napø. výmìna sterilního injekèního materiálu pro uživatele drog). Tyto služby byly v rámci adiktologického výzkumu identifikovány jako snižující riziko šíøení infekèních nemocí a neznalost pojmu významnì ovlivòuje, jak budou novináøi vyváženì referovat o evidence-based intervencích v oboru adiktologie. Relativnì vyvážená byla pøedstava novináøù o léèbì závislostí a jejích základních východiskách a novináøi v této oblasti nepøedstavovali hodnotové soudy, jež by byly v rozporu s evidence-based praxí, viz tabulka 3. 4 DISKUSE Analýza doplòuje poznatky o mediálním obrazu oboru adiktologie, které Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze (døíve Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze a VFN v Praze) identifikovala v rámci výzkumného projektu GAÈR è. 406/07/0541 (Belackova et al., 2011; Bìláèková, 2008). Závìrem uvedených analýz bylo, že výsledný mediální obraz oboru adiktologie je urèován klíèovými mluvèími, kteøí v daných èláncích vystupují, a k jeho na výzkumu podložené popularizaci dochází za pøedpokladu, že jsou odborníci v oboru adiktologie schopni sloužit jako mediální zdroje. To se týká zejména regionálního zpravodajství, které se opírá pøevážnì o policejní zdroje a podává tak nevyvážený, kriminogenní obraz drogové problematiky. Toto pilotní šetøení doplòuje informace o pøedpokládaném vztahu mezi mediálním sdìlením a vstupními informacemi z reálného svìta o èernou skøínku novináøe, a otevírá tak další výzkumné otázky, které v èeském prostøedí dosud nebyly analyzovány. Omezením pilotního šetøení je metodologie výbìru vzorku, který byl vybrán nenáhodnì a vyplýval z osobních kontaktù druhé autorky pøíspìvku. Reprezentativnost vzorku je tak bez ohledu na šíøi a kvalitu profesních kontaktù omezená; na druhou stranu cílová populace novináøù, již se vìnují adiktologické problematice a souvisejícím oborùm, je pro další šetøení rovnìž limitovaná, a to jednak poètem èeských médií s celostátní pùsobností (napø. pouze 3 televizní stanice, 5 deníkù) a jednak skuteèností, že se na problematiku zdravotnictví nebo užívání drog specializují v každé redakci jeden nebo maximálnì dva novináøi. 5 ZÁVÌRY Novináøi ve svém povìdomí o oboru adiktologie nejsou obeznámeni s terminologií ani základními epidemiologickými indikátory v oboru. Za zásadní ovšem považujeme skuteènost, že vybraní novináøi nebyli ve svých hodnotových soudech vyhranìni odmítavì k intervencím protidrogové politiky a jejich pokrytí z veøejných prostøedkù. Rozpor s odbornými stanovisky byl dán spíše nízkou informovaností v oboru adiktologie než pøedsudky vùèi nìmu. Z uvedené analýzy odvozujeme dùležitost aktivity vzdìlávání novináøù v oboru adiktologie a dùležitost proškolování adiktologù a akademických pracovníkù v postupech popularizace vìdy a výzkumu pro rùzné cílové skupiny a souèasnì proškolování novináøù v oboru adiktologie. LITERATURA / REFERENCES Bìláèková, V. (2007a). Bulvarizace jako droga. [Tabloidisation as a drug: Representation of drugs in a quality paper]. Adiktologie, 7(1), 62 69. Belackova, V., Stastna, L. & Miovsky, M. (2011). Selling by drugs : Content analysis of the coverage of illicit drugs in different news media types and formats. Drugs: Education, Prevention, and Policy, 18(1 17). Bìláèková, V. (2007b). Mediální obraz drog v Evropské unii a podtitul Mediální témata ve výroèních zprávách o drogách. In E. Skrdlantova (Ed.), Zaostøeno na drogy (Vol. 5). Praha: Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti. Bìláèková, V. (2008). Obraz drog v evropských médiích: Odklon od kriminálních aspektù. Adiktologie, 8(1), 52 61. Grohmannová, K. (2006). Stimulancia a opioidy z pohledu médií. Adiktologie, 6(3), 351 365. Novák, P., Miovský, M. & Šťastná, L. (2011a). Kvantifikace kvalitativních dat metodou škálování v adiktologické analýze médií. Paper presented at the Sborník abstrakt z X. roèníku èesko-slovenské konference Kvalitativní pøístup a metody ve vìdách o èlovìku: Kvalitativní výzkum a Olomouc. Novák, P., Miovský, M. & Šťastná, L. (2011b). Mediální obraz uživatele návykových látek a jeho sociálnì-psychologický rozmìr. Lekársky obzor, 60(3), 80 84. Nutt, D., King, L. A., Saulsbury, W. & Blakemore, C. (2007). Development of a rational scale to asses the harm of drugs of potential misuse. The Lancet, 369. Sivek, V., Miovská, L. & Miovský, M. (2004). Obraz uživatelù a užívání konopných drog v èeských médiích v roce 2003. Adiktologie, 4(4), 475 491. Šťastná, L., Miovský, M. & Novák, P. (2009). Manuál kódování mediálních sdìlení o drogách a tématech s nimi spojených. In M. k. m. s. o. d. a. t. s. n. spojených (Ed.). Tišnov: SCAN. 378 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠIMÙNKOVÁ, M.
KRÁTKÁ SDÌLENÍ Pokraèování ze strany 373. ZÁVÌR V rùzných dobách své krátké existence si adiktologický výzkum zhoršoval dùvìryhodnost pácháním etických prohøeškù ve výzkumné i publikaèní praxi. V dnešní dobì tento obor zažívá ještì vìtší krizi hodnot zpùsobenou rostoucím tlakem na publikaèní èinnost, støety zájmù a výzkumnými omezeními etických komisí (Babor, v tisku). Situaci dále zhoršuje skuteènost, že výzkumní pracovníci a organizaèní jednotky, jako jsou èasopisy a profesní organizace, nemají jednotný rámec etických norem a etického rozhodování, který by mohl autory, vìdeckou spoleènost a veøejnost chránit pøed etickými nesnázemi, jež výzkumnou a vìdeckou publikaèní èinnost doprovázejí. I když jsou etické otázky pojímány profesionálnì, je pravdìpodobnìjší, že jsou øešeny spíše na abstraktní èi normativní ( není dovoleno ) úrovni, než v rámci øešení etického problému na základì obecnì pøijímaných etických hodnot. Praktický pøístup založený na konkrétních pøípadech s pøíslušnou etickou analýzou navržený tak, aby odrážel realitu ve výzkumu a publikaèní èinnosti, je uveden v kapitolách 12 a 13. Ve vìtšinì zemí hodnotí široká veøejnost vysoce jak profesní prestiž, tak dùvìryhodnost vìdeckých pracovníkù z oblasti biomedicíny a spoleèenských vìd. Dojde-li k odhalení vìdeckého podvodu a jeho zveøejnìní, vìdeètí pracovníci tuto dùvìru naruší a vìda ztrácí podporu veøejnosti. Dodržováním preventivních opatøení popsaných v této kapitole mohou výzkumní pracovníci pøedejít vìtšinì vìtších i menších etických dilemat spojených s vìdeckými podvody. Avšak povinnost etického jednání pøi prezentování výzkumu v èasopisech se nevztahuje jen na autory samotné. Zpráva institutu US Institute of Medicine (2002) potvrzuje to, co tato kapitola uvádí o poctivosti jednotlivých autorù (výzkumných pracovníkù), neboť obhajuje pøedevším povinnost zachovat si duševní èistotu, pøijmout osobní zodpovìdnost za vlastní èiny a dodržovat soubor postupù, které zaruèují odpovìdné provádìní výzkumu (p. 5). Zpráva rovnìž uvádí, že jednotlivci se mohou rozvíjet jen v institucích, které zavádìjí a prùbìžnì monitorují struktury, postupy, politiky a procesy [podporující] bezúhonnost ve výzkumu a využívají tìchto poznatkù pro prùbìžné zlepšování kvality (Institute of Medicine, 2002, p. 5). POUŽITÁ LITERATURA Alighieri, D. The Divine Comedy. Translated by Laurence Binyon (1947) in The Portable Dante, New York: The Viking Press. Babor, T.F. (in press) Alcohol research and the alcoholic beverage industry: Issues, concerns, and conflicts of interest. Addiction. Cho, M.K. (1998) FUNDamental conflicts of interest. The shift toward industry funding biomedical research. HMS Beagle Home, Op-Ed., 24, 1-8. Cho, M.K., Shohara, R., and Rennie, D. (2001) What is driving policies on faculty conflict of interest? Considerations for policy development. Conference Proceedings: Investigating Research Integrity. Committee on Publication Ethics (2001) Guidelines on good publication practice. BMJ International, 85, 2-7. URL http://www.publicationethics. org.uk Griffin G. C. (1991) Don t plagiarize - even yourself. Post Graduate Medicine, 89, 15 16. Editor (1982) Authorship from the reader s side. Annals of Internal Medicine, 97, 613 614. Huth E.J. (1986) Irresponsible authorship and wasteful publication. Annals of Internal Medicine, 104, 257-259 Institute of Medicine (2002) Integrity of Scientific Research: Creating an Environment that Promotes Responsible Conduct. Washington, DC: National Academy of Sciences Press. Institute of Medicine (2003) Responsible Research: A Systems Approach to Protecting Research Participants. Washington, DC: National Academies Press. International Society of Addiction Journal Editors (1997) The Farmington Consensus. Addiction, 92, 1617 1618. Jerrells, T.R. (2001) Duplicative publication of data and other ethical issues in publishing of scientific findings. Journal of Substance Abuse Treatment, 20, 111 113. Lambe, M., Hallhagne, E. and Boethius, G. (2002) Cyniskt spel inom tobaksindustrin. Tvångspublicerade interna dokument avslöjar mångåriga anströngningar att förneka eller tona ner tobakens negativa hälsoeffekter. [The cynical policies of the tobacco companies internal documents reveal deliberate cover-up of the health hazards of smoking]. Läkartidningen, 99: 2756-2762. Loue, S. (2000) Textbook of Research Ethics: Research and Practice. New York: Kluwer. National Advisory Board on Research Ethics (2004) Academy of Finland guidelines on research ethics. Helsinki, Finland: Ministry of Education, www.aka.fi/modules Relman, A.S. (1990) New Information for Authors and readers. New England Journal of Medicine, 321, 56. Stelfox, H.T., Chua, G., O Rourke, K. and Detsky, A.S. (1998) Conflict of interest in the debate over calcium-channel antagonists. New England Journal of Medicine, 338, 101 106. Stenius, K. and Babor, T.F. (2003) Ethical problems and ethical guidelines of addiction journals: A report to the ISAJE membership. International Society of Addiction Journal Editors. Unpublished manuscript. POPULARISATION OF ADDICTOLOGY: JOURNALISTS PERCEPTIONS OF THE BASIC 379
380 BÌLÁÈKOVÁ, V., ŠIMÙNKOVÁ, M.
PROJEKTOVÁ PØÍLOHA NETAD Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpoètu Èeské republiky. VÁŽENÍ KOLEGOVÉ A ÈTENÁØI, díky laskavé podpoøe ISAJE a projektu NETAD se nám podaøilo zajistit pro vás pøeklad velmi zajímavého textu. Jeho první verze byla publikovaná v prvním vydání knihy Publishing Addiction Science (mající za sebou již druhé úspìšné vydání), která je k dispozici v originále na internetových stránkách právì ISAJE. Tato jedenáctá kapitola je nìèím trochu jiná. Její autor, prof. Thomas F. Babor, patøí ke špièkovým alkohologùm. Jeho specializací je souèasnì i etika publikování. Obraz Danteho pekla je vtipnou formou, jakou Thomas pøibližuje velmi nároèné a citlivé téma etiky. Jak si jistì všimnete, nìkterá z témat jsou opravdu citlivá, nejen v èeském prostøedí. Nejde totiž zdaleka jen o vykrádání textù, ať již úmyslné nebo neúmyslné (chybným citováním èi nevìdomostí), ale jde i o takové vìci, jako je pùvod penìz, za které byla studie provedena, a zda je tento pùvod zøejmý atd. Jde také o témata, jako jsou nešvary èeského prostøedí zasílat jednu práci do více èasopisù a zatìžovat vícekrát oponenty, nebo dokonce dosáhnout otištìní jedné a téže práce najednou ve více èasopisech atd. Nìkteré roviny se mohou jevit jako malicherné, pak ovšem najednou stojíme tváøí v tváø tomu, že dnes je malicherné dvojí publikování ve více èasopisech, zítra otištìní osobních údajù pacienta, který byl pøedmìtem pøípadové studie publikované v odborném tisku. Hranice jsou citlivá vìc a hranice se týkají nejen pacientù a klientù, ale i nás. Tom je skvìlý autor a vìøím, že jeho pojetí Danteho pekla bude pro vás ètivé a nenecháte se odradit právì tím, že jde o nároèné téma. Souèasnì mìl autor svoji další pøednášku 3. prosince 2012 v Praze na konferenci PPRCH 2012 vìnované prevenci, jezdí do naší zemì opakovanì a má k ní velmi pøátelský vztah. Zaèínáme proto právì jeho kapitolou, neboť kromì významu tématu je zde též její èasové spojení s diskusí o budoucnosti etické komise pøi SNN ÈLS JEP, èi prostì o nìjakém zajištìní toho, aby etika pro náš obor nebyla jen èímsi sváteèním a stojícím na piedestalu, ale byla nìèím živým, diskutovaným, a to ve všech významech. Na tento text pak budou navazovat další kapitoly a posléze je naším cílem pøipravit pøeklad uèebnice jako celku. Michal Miovský 7. 12. 2012 Kapitola 11 Dantovo Peklo: sedm smrtelných høíchù, kterých se lze dopustit pøi publikování vìdeckých prací, a jak se jim vyhnout BABOR, T. F., MCGOVERN, T. Zanechte nadìje, kdo vstupujete. Dante Alighieri, Peklo, Zpìv III, 9 Pøeloženo z: Babor, T. F., Stenius, K., Savva, S., O Reilly, J. (eds) (2008). Publishing Addiction Science (A Guide for the Perplexed), 2nd ed., London: International Society of Addiction Journal Editors, s laskavým souhlasem autorù a vydavatele. Originální text k dispozici na: http://www.parint.org/isajewebsite/isajebook2.htm Pøeklad: Channell Crossings, s.r.o. Pøed více než 700 lety Dante Alighieri (1265 1321) napsal epickou báseò o cestì muže posmrtným svìtem Pekla, Oèistce a Ráje. Ve své Božské komedii vyjmenoval neøesti a ctnosti lidí, kteøí se ocitli v tìchto duchovních sférách, zèásti proto, aby nám žijícím poskytl cenný náhled do tohoto svìta. Dante peklo popsal jako velmi nešťastné a nehostinné místo tvoøené nìkolika úrovnìmi od sálajícího pekla urèeného lidem navždy zatraceným až po pomìrnì vlídnou oblast nazvanou První kruh, kde pobývají významné osobnosti narozené pøed vykoupením svìta, které proto nemohou projít nebeskou branou. 381
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpoètu Èeské republiky. Schéma 11.1 Kruhy pekla podle høíchù a trestù udìlených tìm, kdo se v rámci publikaèní èinnosti dopustí pochybení KRUH HØÍCH PØÍKLADY TRESTY 1 Nedbalost Zkreslování citací, nedostateèné citace, lhostejnost 2 Nadbyteèné publikování Použití stejných tabulek èi literatury bez uvedení pøedchozího zdroje Žádost o nápravu, dopis šéfredaktorovi Odmítnutí rukopisu, porušení autorských práv 3 Nespravedlivé osobování autorství Neuvedení autorù, kteøí mají na díle podíl; èestné autorství Rozzlobení kolegové, stížnosti šéfredaktorovi èi zamìstnavateli 4 Nepøiznaný støet zájmù Neuvedení zdroje financování Dopis šéfredaktorovi, veøejná omluva 5 Poškození lidských/zvíøecích subjektù Chybìjící etický souhlas Odmítnutí rukopisu, podání oznámení zamìstnavateli 6 Plagiátorství Reprodukování práce èi myšlenek jiných jako svých vlastních 7 Vìdecký podvod Upravování èi falšování údajù; odcizení myšlenek èi plánù jiných, které byly poskytnuty v dobré víøe Stáhnutí rukopisu, podání oznámení zamìstnavateli Stáhnutí rukopisu, podání oznámení zamìstnavateli, zákaz publikaèní èinnosti V této kapitole využijeme tuto obecnou metaforu a vezmeme ètenáøe na vzdìlávací cestu rùznými úrovnìmi podvodných praktik ve vìdì. Naším cílem není vydìsit køehká srdce našich ètenáøù, ale stejnì jako tomu bylo u Danta na jeho cestì podsvìtím, je pro nás dùležité poznat smrtelné dùsledky vìdeckých pochybení, abychom se jich nauèili vyvarovat. Schéma 11.1 ukazuje sedm typù vìdeckých pochybení, kterými se tato kapitola zabývá. Kromì popisu rùzných høíchù a lidí, kteøí se jich dopouštìjí, se rovnìž zabýváme jejich závažností, zpùsoby, jakými mohou být potrestány, a jak se tìchto problémù vyvarovat døíve, než vzniknou. V následující kapitole se budeme zabývat stejnými záležitostmi z hlediska etického rozhodování a pro ilustraci jednotlivých témat budeme využívat pøípadové studie. Prvním problémem je nedbalost v podobì zkreslování citací, podceòování úspìchù èi poznatkù druhých a opomíjení odkazù na ty poznatky, které informovaný ètenáø potøebuje znát, aby byl schopen interpretovat autorovy závìry. Ve své nejmírnìjší formì problém znamená, že ètenáø nebude schopen si èlánky, které jsou citovány, pøeèíst a porozumìt jim. Závažnìjším pøestupkem je pøekroucení práce jiných tak, aby jejich myšlenky a poznatky potvrzovaly pøedem formulované stanovisko, které se autor snaží prosadit. Nedbalost se rovnìž projevuje nevhodným uspoøádáním èi nepøesnou prezentací dat. Druhým etickým problémem je nadbyteèná publikace, k níž dochází, když dvì èi více pojednání obsahují urèitá stejná data bez uvedení vzájemných odkazù. Tøetí otázkou, jíž se zde zabýváme, je nespravedlivé èi nezodpovìdné autorství. Podle standardních Pravidel etické praxe zveøejnìných International Society of Addiction Journal Editors a podobných pravidel jiných organizací (napø. Committee on Publication Ethics) by se všechny osoby, které jsou uvedeny jako autoøi, mìly na díle podílet významným zpùsobem, tj. jejich pøíspìvek by nemìl být jen symbolický. Zamlèení støetu zájmù je ètvrtým etickým problémem, o nìmž tato kapitola pojednává. Støet zájmù je situace nebo vztah, u nìjž by objektivní osoba mohla vnímat potenciální rozpor mezi profesním, osobním a finanèním prospìchem a nezávislostí úsudku výzkumného pracovníka nebo autora. Pátým etickým prohøeškem je nedodržení minimálních norem ochrany zvíøecích subjektù èi úèastníkù humánního výzkumu. Ve druhém pøípadì se jedná, mimo jiné, o zachování dùvìrnosti záznamù o pacientovi a dalších údajù, informovaný souhlas a øádné vysvìtlení rizik souvisejících s úèastí ve výzkumu. Øízení se normami, které vypracovaly národní a mezinárodní rady pro ochranu zvíøecích èi humánních subjektù, je v rámci této publikace považováno za významný aspekt výzkumu. Šestým problémem je plagiátorství. Plagiátorství mùže mít rùzné podoby, od použití publikovaných èi nepublikovaných myšlenek druhých bez uvedení zdroje (vèetnì žádostí o výzkumný grant) až po odevzdání celého díla pod jménem nového autora. Na poslední pøíèce je vìdecký podvod. Tato forma pochybení spoèívá v zámìrném zkreslování dat èi úpravì závìrù výzkumu s cílem uèinit studii uvìøitelnìjší a pøijatelnìjší k otištìní. Jak èasto se tyto jednotlivé etické problémy mezi vìdci z oboru adiktologie vyskytují? Spoleènost International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE) provedla mezi svými èleny neformální prùzkum, aby se dozvìdìla, jakých forem neprofesionálního chování se šéfredaktoøi èasopisù obávají nejvíce (Stenius et Babor, 2003). K nejbìžnìjším problémùm, s nimiž se šéfredaktoøi potýkají pøi bìžném 382
PROJEKTOVÁ PØÍLOHA NETAD Schéma 11.2 Definice termínù odkazujících na rùzé formy vìdeckých pochybení Zkreslení citací Autorské právo Disagregované publikování Duplicitní publikování Použití smyšlených dat Roztøíštìné publikování díla Odcizení Zkreslení (falšování) výsledkù Èásteènì opakované publikování Plagiátorství Opakované publikování Sebeplagiátorství Neetické autorství Forma nedbalosti, která mùže mít podobu relativnì nevinného nepøeètení èlánkù, které èlovìk cituje, až po pøekroucení významu dìl jiných autorù. Zákonné právo udìlené autorovi, vydavateli èi distributorovi k výhradní publikaci, výrobì, prodeji nebo distribuci vìdecké práce. Informace z jedné výzkumné studie jsou rozdìleny do dvou èi více prací. Rovnìž nazýváno salámovou vìdou ( salami science ). Opìtovné publikování stejných informací na dvou rùzných místech. Ve výzkumné zprávì jsou prezentována data, která nebyla získána zpùsobem èi na základì metod ve zprávì popsaných. V jedné zprávì je uvedena jen èást dat, která byla nebo budou v celkovém rozsahu uvedena v jiném díle. Nezákonná prezentace èi použití vlastního jména u pùvodní výzkumné myšlenky, plánu èi výsledku jiné osoby, která se o nì v dùvìrném duchu podìlila. Upravování pùvodních výsledkù nebo jejich prezentování v pøekroucené formì, pøípadnì opomíjení výsledkù èi dat, které jsou pro závìry relevantní. Opakované publikování èástí týchž informací v upravené formì. Prezentování rukopisu, èlánku, textu nebo myšlenky nìkoho jiného jako svých vlastních. Publikování stejných informací dvakrát èi vícekrát (napø. v èláncích pro èasopisy a kapitolách knih). Kopírování a prezentování vlastního textu nebo èlánku bez øádného uvedení pùvodního zdroje. Autorství, které porušuje zásadu, že všechny osoby uvedené jako autoøi se mají na uvedeném díle podílet podstatnou mìrou a mìly být pøipraveny za to veøejnì nést odpovìdnost. zpracování rukopisù, patøí duplicitní publikace rùzných typù a neodpovídající citace. Mnohé z èasopisù se setkaly minimálnì s nìkterými ze závažnìjších forem vìdeckého pochybení, jako je plagiátorství a zamlèení støetu zájmù. Pomìrnì èasto byly také zmiòovány problémy týkající se autorství. I když šéfredaktoøi uvedli, že vìtšina tìchto problémù se neobjevuje pøíliš èasto, je pravdìpodobné, že oèím zaneprázdnìných šéfredaktorù a recenzentù zùstávají tyto záležitosti skryté. Je napøíklad nepravdìpodobné, že by se šéfredaktorùm a recenzentùm pøi bìžné redakèní èinnosti podaøilo odhalit vìdecký podvod, protože zkreslená data lze snadno ukrýt do laboratorních záznamù a poèítaèových složek, které nejsou pøi recenzní èinnosti dostupné. U zkušených recenzentù je vyšší pravdìpodobnost, že odhalí plagiátorství a chybné citace, avšak existuje obecné podezøení, že pøípady odhalených a doložitelných pochybení jsou jen špièkou ledovce, který je tøeba spíše rozpustit než ho nechat ponoøený. V následujících sekcích kapitoly je každá z tìchto neèestných praktik zkoumána z hlediska její relativní dùležitosti, pøípadných dùsledkù a strategií, jak jim pøedcházet. Schéma 11.2 obsahuje definice rùzných typù etických problémù, o nichž se kapitola zmiòuje. LEHKOMYSLNÁ NEDBALOST A ZKRESLOVÁNÍ CITACÍ První kruh pekla popsaný na schématu 11.1 je vyhrazen pro lehèí formy lehkomyslné nedbalosti a zkreslování citací, které zavádìjí ètenáøe na nesprávnou cestu a snižují hodnotu vìdeckého výzkumu. Pro lehkomyslnou nedbalost, pravdìpodobnì nejménì zhoubnou a nejèastìjší formu neetického jednání, jsou charakteristické takové nedostatky, jako je nedostateèné posouzení dostupné literatury k tématu, chybìjící otevøenost èi neúplnost popisu použitých výzkumných metod èi prezentace dat, která vycházejí z chybných statistických analýz. Související problém se objeví, jestliže autor cituje èlánky pøevzaté z jiných zpráv nebo publikovaných úryvkù, aniž by èetl primární zdroj. Závažnìjší formou nedbalosti ve vìdeckých pracích je zkreslování citací. Jedním ze zpùsobù takového zkreslování je selektivní citace pouze tìch èlánkù, které potvrzují urèité stanovisko, a ignorování nebo podceòování dùležitosti èlánkù, které jsou s tímto stanoviskem v rozporu. Zámìr klamat druhé je na této praktice zvláštì trestuhodný. Jinou formou zkreslování citací je selektivní citace s cílem zlepšit si renomé, symbolizované použitím citací vlastních dìl. O tìchto záležitostech z pohledu odchylek od ideální citaèní praxe se hovoøí v kapitole 7. Pøípadová analýza tìchto praktik v kapitole 12 dále ilustruje etické rozmìry tìchto pøestupkù. Dùsledky Je-li výsledkem tìchto praktik uvedení ètenáøe v omyl èi poskytnutí chybných informací, pak jsou považovány za mírné formy vìdeckého pochybení, zejména pokud se vyskytují pouze ve fázi pøípravy díla, kdy je èasto odhalí všímaví spolupracovníci èi recenzenti, kteøí budou pravdìpodob- 383
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpoètu Èeské republiky. nì požadovat použití vyváženìjšího pøehledu literatury èi opravu zøejmých chyb. V nìkterých pøípadech mùže šéfredaktor odmítnout jinak pøijatelný rukopis, pokud recenzenti mají pochybnosti o autorovì objektivnosti nebo jej podezøívají z intelektuální nedbalosti. Následky mohou být závažnìjší v pøípadì, kdy jsou nedbalost nebo zkreslení citací odhaleny až po otištìní èlánku. Pokud ètenáøi publikovaného èlánku odhalí statistickou chybu, jasné pochybení ve formulování výzkumné otázky nebo selektivní použití literatury, mohou napsat šéfredaktorovi dopis, v nìmž na problém upozorní. Šéfredaktoøi pak mohou požádat o opravy textu nebo analýz dat, které jsou následnì otištìny jako zvláštní poznámka pro ètenáøe. Kromì tìchto nepøíjemných dùsledkù mùže neuvedení citací z relevantních studií a zkreslování výkladu døívìjšího výzkumu vyvolat negativní dojem u spolupracovníkù autora. Jiným negativním dùsledkem mùže být potupa a ztráta dobrého jména instituce, s níž je autor spojován. Prevence Jak bylo uvedeno v kapitolách 5, 6 a 7, nejlepší zpùsob, jak se takovým problémùm vyhnout, je dodržovat pøíslušné citaèní postupy, dùkladnì prostudovat dostupnou literaturu, pøeèíst si všechny èlánky, které mají být citovány, pøesnì prezentovat výsledky výzkumu a objektivnì je interpretovat. Autoøi, kteøí spolupracují na studiích s jinými autory, mají zvláštní povinnost si velmi peèlivì proèíst veškeré pracovní verze díla, aby se zajistilo, že tyto problémy budou odhaleny v raných fázích publikaèního procesu. I když si nìkolik autorù rozdìlí odpovìdnost za sepsání jednotlivých èástí výzkumné zprávy, mìli by autoøi vždy zkontrolovat i práci ostatních. NADBYTEÈNÉ PUBLIKOVÁNÍ Autoøi, kteøí se snaží oslovit co nejširší publikum nebo nìkolik konkrétních skupin ètenáøù, se mohou snažit prezentovat jeden výzkumný soubor ve více dílech, v opakovaných zprávách o téže práci, v dílèích zprávách nebo zprávách zveøejnìných ve více jazycích (Huth, 1986). Existují však i ménì ušlechtilé motivy k redundantnímu publikování, vèetnì touhy po vìtším poètu publikovaných dìl k budování vlastního renomé. K nadmìrné publikaci dochází, když dvì díla èi více dìl obsahuje shodná data, aniž by v nich byly uvedeny vzájemné odkazy (Committee on Publication Ethics, 2001). Podle komise Editorial Policy Committee z Council of Biology Editors se opakovaným publikováním rozumí publikování v zásadì stejného díla vícekrát bez jasného upozornìní šéfredaktorù, recenzentù a dalších zainteresovaných stran (viz Jerrells, 2001). Obecnì oèekávají šéfredaktoøi èasopisù od autorù záruku, že žádná podstatná èást pøedloženého materiálu nebyla již døíve otištìna a že èlánek není souèasnì posuzován jiným èasopisem. Opakované publikování se stalo tak závažným problémem, že øada èasopisù nyní požaduje, aby autoøi písemnì prohlásili, zda data byla již døíve prezentována, ať už v èásteèné, èi celkové podobì. Jak ukazuje schéma 11.2, k popisu tohoto jevu se používá øada termínù. I když mezi døívìjším, duplicitním, opakovaným, disagregovaným a redundantním publikováním existují urèité dùležité rozdíly, všechny jsou souèástí jednoho spoleèného problému. Nadbyteèné publikování a jeho varianty spotøebovávají cenné zdroje, které by jinak mohly být využity jinými autory, kteøí publikují originální data èi myšlenky. Vzhledem k omezenému prostoru v èasopisech, zveøejnìní díla jedné osoby znamená, že jiné dílo musí být odmítnuto. Existují-li dohady ohlednì pøesahu u dvou èlánkù, šéfredaktoøi a recenzenti musejí vìnovat další èas pøezkoumání nìkolika publikací, aby stanovili rozsah nadbyteènosti a zda dochází k porušení nìkterých smluv o autorských právech. Bez ohledu na to, zda k opakování dojde v souvislosti s daty èi myšlenkami (napø. opakující se pøehledové èlánky), informace z duplicitních zdrojù jsou nìkdy bezdìènì citovány zpùsobem, který implikuje, že zjištìní èi závìry jsou na sobì nezávislé, pøestože ve skuteènosti vycházejí ze stejného zdroje. Bez øádné identifikace mohou metaanalýzy a pøehledové èlánky dospìt ke zkresleným závìrùm, protože úèinek daného poznatku je znásoben èi pøekroucen. Projektová pøíloha Pokraèování pøíštì Síťování vìdecko-výzkumných kapacit a cílený rozvoj spolupráce mezi vysokými školami, veøejnou správou, soukromým a neziskovým sektorem v adiktologii (NETAD) Registraèní èíslo projektu: CZ.1.07/2.4.00/17.0111 Období realizace: od 07/2011 do 06/2014 Realizátor: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékaøská fakulta, Klinika adiktologie (www.adiktologie.cz) Partneøi: A.N.O., ASOCIACE NESTÁTNÍCH ORGANIZACÍ (www.asociace.org) Sdružení Podané ruce, o. s. (www.podaneruce.cz) 384
PRVNÍ MAGISTERSKÁ PROMOCE V OBORU KAROLINUM 26. ÈERVENCE 2012 Dne 26. 7. 2012 absolvovali slavnostní promoci ve Velké aule Karolina první magistøi v oboru adiktologie. Na dolní fotografii první až šestá zleva z celkem sedmi úspìšných absolventù, s dìkanem 1. LF UK prof. MUDr. Tomášem Zimou, DrSc., MBA. Navazující magisterské studium adiktologie bylo na 1. LF UK v Praze otevøeno v roce 2010. Fotografie otištìny s laskavým svolením Foto Real.