Sociologické teorie moderní společnosti Prof. Ing. František Zich, DrSc. Nekorigované podklady přednášek 2015

Sociologické teorie moderní společnosti Prof. Ing. František Zich, DrSc. Nekorigované podklady přednášek 2015

Témata přednášek Osnova předmětu: 1. Úloha vědy a specifika sociologie vědecké vědění, expertní vědění. Sociologie vědění znalostní společnost 2. Moderní a postmoderní společnost 3. Globalizace a její hlavní projevy a důsledky 4. Teorie 18. a 19. století a jejich význam pro současnou sociologickou teorii (Comte, Marx, Weber) 5. Metodologický individualismus, metodologický holismus. Redukcionismus - konstruktivismus 6. Strukturní funkcionalismus, podstata, jeho význam, kritika a návaznosti - teorie sociální strukturace 7. Teorie jednání ( jak drží společnost pohromadě), výsledky lidské činnosti, riziková společnost 8. Sociální struktura postmoderní doby, kam se poděly třídy? 9. Sociální kapitál a sociální stát 10. Riziková společnost 11. Novodobé sociální subjekty a jejich vliv na společnost, multikulturalismus, evropeizace, 12. Kolapsy složitých společností

Literatura Povinná literatura: Beck, U.: Riziková společnost. Praha: Slon, 2004. Harrington, A. a kol. Moderní sociální teorie, Praha: Portál 2006 Petrusek, M.: Společnosti naší doby. Praha: Slon, 2006 Fukuyama, F.: Velký rozvrat, Praha: Academia, 2006 Keller, J.: Nejistota a důvěra, aneb K čemu je modernitě dobrá tradice, Praha: Slon, 2009 Doporučená literatura: Castells, M.: Creation of social network. I. Oxford: Blackwell Publisher, 1996. Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998 Keller, J.: Vzestup a pád středních vrstev. Praha: Slon, 2000. Bauman, Z.: Tekutá modernita, Praha: Mladá fronta, 2002. Tuček M. a kol., Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí, SLON Praha 2003 Hertzová, N.: Plíživý převrat, Praha: Nakladatelství Dokořán, 2003 Giddens, A.: Třetí cesta a její kritici. Praha: Mladá Fronta, 2004.Musil, J. a kol.: Pojetí sociální soudržnosti v soudobé sociologii a politologii. Praha: UK FSV CESES, 2004 Keller, J.: Nedomyšlená společnost a sociologické poznání. Praha: ISV, 2005 Machonin, P.: Česká společnost a sociologické poznání, Prah:, ISV, 2005 Simonová, N., Matějů, P.: České vysoké školství na křižovatce, Praha: Sociologický ústav, 2005 Hamplová, D. a kol.: Životní cyklus- sociologické a demografické perspektivy, Praha: Sociologický ústav, 2006. Klaus, V.: Modrá, nikoli zelená planeta, Praha: Dokořán 2007 Bělohradský, V.: Společnost nevolnosti, Praha: Slon, 2007 Sedláček, T. Ekonomie dobra a zla, 65.pole, Praha, 2009-10-06 Šubrt, J., Balon, J.: Teorie jednání, UK, Praha, 2008 A další práce

Z. Bauman: Tekutá modernita Mladá fronta, Praha, 2002. Z. Bauman, Globalizace důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta, 1999 Z. Bauman: Myslet sociologicky, SLON, Praha, 1996 U. Beck, Co je globalizace? Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2007. P. Bourdieu: Teorie jednání, Karolinum, Praha 1998 V. Dvořáková a kol. Evropeizace veřejné sféry, nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2010 F. Fukuayama: Velký rozvrat, Academia, Praha, 1999 A. Giddens: Třetí cesta, Mladá fronta, 2001 Giddens: Sociologie, Argo, Praha, 1999 Harrington a kol.: Moderní sociální teorie, Portál, Praha, 2006 D. Halpern: Social Capital, Cambridge, UK,, Malden MA, Polity Press, 2004. J. Keller: Úvod do sociologie, SLON, Praha 2005 J. Keller: Teorie modernizace, SLON, Praha, 2007 J. Keller: Dějiny klasické sociologie,. SLON, Praha 2005 J. Keller. Soumrak sociálního státu, SLON, Praha, 2005 J.Keller, L. Tvrdý : Vzdělanostní společnost? Slon, Praha 2008 V. Klaus: "Co je to evropeismus?", CEP, Praha, 2006 P. Kuchař, P. Balek: Integrace cizinců, Případ ústeckého kraje, UJEP, Ústí nad Labem,2011 M. Loužek: Evropeizace užitečný, nebo módní pojem?, in: B. Dančák, P. Fiala, V. Hloušek: Evropeizace, Masarykova Univerzita, Brno, 2005, Ulrich Beck: Europäisierung - Soziologie für das 21. Jahrhundert in: Politik und Zeitgeschichte (APuZ 34-35/2005) P. Machonin: Česká společnost a sociologické poznání, ISV nakladatelství, 2005 M. Petrusek: Společnosti moderní doby, SLON, Praha, 2006, kapitola: Postmoderní společnost Matějů, P., J. Straková, A. Veselý (eds.). Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON, 2010. Matějů, P., J. Straková. 2006. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha. Academia. J. Šafr, M. Sedláčková: Sociální kapitál, Koncepty, teorie a metody měření, Sociologický ústav AVČR, Praha, 2006 J. Šanderová: Hlavní proudy teorie a výzkumu sociální stratifikace in: J. Šubrt a kol. Soudobá sociologie II, UK Praha, 2008, s. 277-305. J. Šubrt, J. Balon: Soudobá sociologie, Grada, Praha, 2010) J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání, UK, Praha J. H. Turner: Theoretical Principles of Sociology, Vol.1, Macrodynamics, 2010, Springer, New York M. Tuček (ed) Soudržnost v diferencující se společnosti, Sociologický ústav, Praha, 2008 A. Veselý: Společnost vědění jako teoretický koncept, Sociologický časopis 4/2004.

Osnova seminární práce Stručný tematický obsah práce čím se zabývá, jaký problém práce řeší Vztah řešeného tématu k současné praxi význam Srovnání s jinými názory, jiných autorů pokud je znáte Vlastní hodnocení čím byla práce pro vás zajímavá, s čím nesouhlasíte, či souhlasíte a proč Čemu nerozumíte pojmy, názory Rozsah 4-6 stran (v případě diskutovaných složitostí může být i větší)

1. Vývojové etapy moderní společnosti, specifika, rozdíly, podobnosti. (Různé teoretické koncepce) Období vzniku moderní evropské společnosti, souvislosti.. Tradiční, moderní s postmoderní společnost. Vysvětlete obsah pojmů tradiční, moderní a postmoderní společnost. Tradiční moderní postmoderní globální předindustriální industriální postindustriální technotronická Časová osa 16. - 17. století 70. léta 20. století Tady jsme 2014

Tradiční společnost Znaky: Moc je spojena s panovníkem, (zákonná, soudní i výkonná) stát je panovník Převaha náboženství, náboženská ideologie, morálka, vliv kléru Omezená občanská práva, nevolnictví Zemědělská a řemeslná výroba Do kdy, kdy končí? - problém mezníků? Vynález parního stroje (J.Watt 1769?) Renezance rozvoj přírodních věd, astronomie Josef II. zrušení nevolnictví 1781 (?) Velká francouzská revoluce 1789 (?) Nástup kapitalismu (rozvoj podnikání) 15. 16. století.

Moderní společnost Vývojové změny a etapy se nevyznačují rázným a zcela rozlišitelným zlomem v čase. Jde většinou o průnik, tradičního a moderního, společnost není celá nová, moderní, zachovává se také něco z tradic Pokud mluvíme o moderní společnosti musíme upřesnit dobu (právě teď, nebo ve vztahu k předcházejícímu), modernita Pojem moderní označuje současné, to co je nyní a právě nyní, je to styl života naší doby

Moderní (industriální) západní společnost Západní modernita (počátky 15. 16. 17. století) vzniká industriální společnost Kulturní aspekt rozvoj věd, matematika, astronomie naproti tomu úpadek náboženství Politický aspekt vznik a rozvoj národních států, občanská práva, demokracie, práva člověka Společensko - ekonomický aspekt vzestup kapitalismu, industrializace, urbanizace, vznik kolonii, bankovnictví, rozvoj technických věd Výroba manufaktury, kolonie Merkantelismus (ekonomický nacionalismus)

První polovina 20. století Industriální rozvoj- změny organizace práce - taylorismus, fordismus Kolonie, postupný rozpad Územní spory v Evropě První světová válka, revoluce v Rusku Poválečný rozvoj, krize z nadvýroby 30. léta Nástup fašismu, nacismu v Německu druhá světová válka

Postmoderní společnost - postindustriální Překrývá se s označením postindustriální období přibližně v druhé polovině 20 století - 70 léta Vyznačuje se (D. Bell) - Růst významu informací, informačních toků - Rozvoj technologií výroby, rozvoj vědy, význam teoretického vědění vědeckotechnická revoluce - Růst významu střední třídy a elity - Zdokonalování řízení výrobních procesů a společnosti - Geopoliticky rozdělený svět

Dvě vlny teorie modernizace Vztahují se k období po druhé světové válce. Rozdělený svět studená válka. Teorie první vlny: Důraz na výkon, produktivita, poválečná konjunktura Velké korporace a jejich organizace Sociální stát, sociální vymoženosti, péče Význam středních tříd- nosná sociální síla Vzdělanostní společnost -význam vzdělání

Druhá vlna teorie modernizace konec 20 století- ropná krize 70 let, konec studené války Rozpad (zeštíhlování) velkých korporací Redukce sociálního státu Deregulace trhu Problém ubývání práce, flexibilizace práce Privatizace některých sociálních služeb Očekává se ekonomický růst, stoupající blahobyt růst růstu Rozvoj osobní svobody a odpovědnosti Politický aspekt: orientace na přeměnu postsocialistických států Pokles role národních států

Co je modernita a teorie modernity V literatuře se rozlišuje mezi teorií modernity a teoriemi modernizace Modernita se vztahuje k reálnému stavu společnosti v daném čase. Teorie modernity jsou abstraktní myšlenkové systémy objasňující povahu moderní společnosti a rozdíly jimiž se liší od tradiční společnosti. (Např. E. Giddens, Z. Bauman a další) Teorie definují síly a procesy, které vedly ke vzniku modernity. Objasňuje změny, ke kterým dochází a usilují o vstup do řízení společnosti, snaží se naznačit další vývoj Modernizací rozumíme proces, rozvoj společenského systému, nebo jeho částí

Jiné periodizace dějin, jiná hlediska vývoje Průmyslové revoluce: 1. průmyslová revoluce vynález parního stroje a důsledky, rozvoj technických věd, mechaniky 18. -19. století 2. průmyslová revoluce elektřina, elektrifikace, 19. první polovina 20. století 3. průmyslová revoluce - čip, výpočetní technologie, genetika, kosmonautika, druhá polovina 20 století

K. Marx: společensko ekonomické formace Výrobní způsob, vlastnictví výrobních prostředků Prvobytně pospolná společnost Feudální Kapitalistická Socialistická Komunistická

Kondratěvovy cykly Ekonomický vývoj se odehrává ve vlnách, není plynulý, nemá vždy stejné tempo, není stálý Kondratěv Nikolaj Dimitrijevič na základě pozorování a studia statistických dat došel k závěru, že vývoj se odehrává v dlouhých vlnách během nichž dochází rozvoji, vrcholu určující technologie. Většina jeho současníků ekonomů pracuje s cykly 7-11letými Velké (Kondratěvovy) cykly trvají 48-55 let

Kondratjevovy cykly - Parní stroj Bavlna Ocel Železnice Elektrotechnika Chemie Petrochemie Automobil Informační technologie 1. dlouhý cyklus 2. dlouhý cyklus 3. dlouhý cyklus 4. dlouhý cyklus 5. dlouhý cyklus 1800 1850 1900 1950 1990 20xx

2. Globální společnost- charakteristika, obsah časové určení, sociální projevy a důsledky (pozitivní, negativní). Globalizace je výsledkem modernizačních procesů Je to výsledek řízený, projektovaný, nebo je to spontánní výsledek nezamýšlených důsledků? - Spontánní proces Kdy začala globalizace? spory o termín Římská říše? Někteří autoři kladou počátek globalizace do období objevení Ameriky? (Univerzalice) Kolonizace a rozvoj zahraničního obchodu druhá polovina 19.století? Poválečné období po 2. světové válce ropná krize 70 let? Pád reálného socialismu? Rozvoj informačních technologií- konec 20. století?

Co je globalizace (např. U. Beck: Co je modernizace, Omyly a odpovědi) Konec 20. století dodnes: Rozvoj komunikace, komunikačních prostředků, komunikace v reálném čase počítače, komunikační sítě Šíření a přenos výrobních technologií do jiných částí světa Deregulace ekonomiky, volné toky kapitálu, zboží, světový trh Multikulturalismus, migrace, důsledky: změny kulturních hodnot, vkusu Unifikace životního stylu, spotřebitelské stereotypy, unifikace reklamy Ústup významu národních států Zeslabení možností politické regulace ekonomických procesů Vytváření nadnárodních ekonomických a sociálních sítí Geopolitické změny změna ekonomické a mocenské váhy států

Důsledky globalizace Nově rozdělení světa, změny center a periferií Šíření pokroku, rozvoj technologií, produkce Rozvoj kultury Ale také: Ztráta, či omezení suverenity, autenticity, identity Přílišný a nekontrolovaný vliv kapitálu a velkých korporací Sociální důsledky, problém daní (kam a kolik platit) a podpory sociálních systémů států Problém multikulturarismu (nejen migrace) Životní způsob, kultura Vliv marketingové komunikace Etnická a náboženská napětí

3. Společenské podmínky a teoretické zdroje vzniku a rozvoje sociálních teorií 19. století. Hlavní teoretické koncepce (liberalismus, pozitivismus, marxismus apod.) a jejich význam pro sociální teorie 20 století.. Společenská situace - industriální rozvoj kapitalismus (18. a 19. století) - růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje, války (příklad - Německo) - revoluční situace Francouzská revoluce 1789 - migrace, pohyb obyvatelstva, vznik měst - rozvoj národních hnutí a států - změny v oblasti duchovního života, reformismus, protestantismus, - rozvoj přírodních věd, společenská věda (statistika, ekonomie, sociologie) - věda, kultura, umění

Liberalismus J Lock (1632-1704) myšlenky o svobodě, lidská práva, Ekonomický liberalismus vzniká na základě rozvoje ekonomické teorie a etiky (A. Smith, 1723-1790) a utilitaristického hnutí (Anglie) Utilitarismus (J. Bentham, 1748-1832) je založen na vědeckém zkoumání užitečnosti, stát má zajistit štěstí pro co nejvíce lidí, společnost (stát) má maximalizovat blaho svých členů, vyvolení mají obětovat své úspory v zájmu většiny John Stuard Mill (1806-1873) spisy o svobodě svobodné osobní vlastnictví, stát je služebníkem občanské společnosti (19.století)

A. Smith Důraz na vlastní zájem jednotlivce jako předpoklad všeobecného dobra Dílo: Bohatství národů, Teorie mravních citů Vlastní zájem není čistě sobecký, ale je korigován sociálně na základě interakce s ostatními lidmi ( sympatií - antipatií ) Člověk se podřizuje obecným mravním pravidlům: Pravidla komutativní spravedlnosti vynutitelná, kodifikovaná, racionální Pravidlo distributivní spravedlnosti-ideální, volné normy, předracionální Ale také nechte věcem volný průběh přirozená společnost

Pokračovatelé liberalismu F. A. Hayek: - (1899-1992) první polovina 20. století Právo, zákonodárství svoboda - pojem: spontánní řád založen na obecných pravidlech vytvořený řád umělý, konstruovaný je to např. organizace Osudná domýšlivost kritika slova sociální (ekonomičtí liberálové nemají rádi sociálno) nemožnost vybudovat dokonalý sociální stát Leopold von Misses přirozená společnost (spontánní řád) Neoliberalismus

Pozitivismus ( Pramen: J. Keller: Dějiny klasické sociologie) Spojen se jménem August Comte (1789-1857) Zavedl pojem sociologie, (kolem roku1834) Základem poznání je empirie smyslové vjemy Zákon tří stadií vývoje je založen na úrovni myšlení a poznání (teologické, metafyzické, pozitivistické) Učení o statice a dynamice společnosti Věda o společnosti je nové náboženství založené na poznání. Náboženský pozitivismus je soustředěn v Nejvyšší bytosti což je souhrn všech lidí (mrtví řídí živé vše vytvořili ti před námi) Předpoklad řízení a hledání společenského konsensu Věda musí sloužit společnosti

Herbert Spencer (1820-1903) J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.4 Práce o principech sociologie Ovlivněn CH. Darwinem Evolucionismus společnost se vyvíjí k větší komplexnosti a vnitřní strukturovanosti, roste individualismus Naturalismus společnost je organizmus, tvoří celek, jednotlivé části plní určené funkce Typ organizace společnosti: vojenský (poslušnost), průmyslový (svoboda jednotlivce) Metodologie nehodnotící sociologie, zkoumat věci jak jsou, individualismus

Emile Durkheim A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap.2 J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.6 Pravidla sociologické metody- druhá polovina 19. století Předmětem studia sociologie jsou sociální fakty, které působí z vnějšku na jedince a určují jeho jednání Společnost je celek organická jednota Povahu skupin nelze vysvětlit pouze z vlastností jednotlivců z nichž se skupina skládá Kritika liberálních ekonomů- shodu vůlí, jako podmínku sociální stability, nelze vytvořit z rivality individuálních zájmů.. Sociální integrita není problémem ekonomickým jako spíše hodnotovým. Z toho plyne nutná účinná socializace (zejména formou vzdělávání)

Hlavní myšlenky M. Webera Chápající sociologie význam jednání člověka (proč jedná tak jak jedná společnost lze pochopit jen na základě analýzy jednání ) Nehodnotící sociologie (nemá si stavět cíle, projekty týkající se budování společnosti ) Metoda ideálních typů - srovnávání Pojetí moci (autorita), typy (tradiční, charismatická, legální) Teorie organizace (pojetí byrokracie jako výkonné složky správy) Význam hodnot (protestanská etika) pro jednání člověka Pojetí sociální struktury (stratifikace, vrstvy).

Historický materialismu - K. Marx, B. Engels (J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 3) První polovina 19.století- situace v Evropě Rozvoj kapitalismu, industrializace, migrace Růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje Teorie tříd a třídního boje, společenskoekonomické formace Teoretické zdroje Německá klasická filozofie, Feuerbach, Hegel Osvícenství J.J.Rousseau Klasická ekonomie A. Smith, J. Mill Současníci A.Comte, H. Spencer

Kritika marxismu Omezenost ekonomického determinismu- jednání člověka je určováno i nemateriálními vlivy Nedocenění jednotlivce a jeho svobody Zrušení tříd beztřídní společnost nepovede k harmonické společnosti Vzniknou jiné formy mocenské nerovnosti (železný zákon oligarchie- R. Michels) Třídy nejsou určovány jen vztahem k výrobním prostředkům M. Weber sociální status, vrstvy Hodnota zboží (produktů) je dána cenou na trhu, ne vloženou prací Změnila se sociální struktura společnosti, také proletariát se mění, přerůstá z části ve střední vrstvy

Weberův vztah k Marxovi a marxismu Weber kritizuje Marxe a marxismus z důvodů: Odmítnutí ekonomického determinismu. Weber klade důraz na roli kultury, zejména náboženství v jednání lidí. Význam individuální a subjektivní orientace, což je protikladem k marxistické analýze objektivních strukturálních příčin a důsledků. Weberovo pojetí sociálního statusu a stratifikace, je v rozporu s Marxovou teorií tříd, založených výhradně na výrobních vztazích. Weber explicitně kritizoval marxistický názor, že imanentním rysem kapitalismu je jeho vlastní zhroucení.

4. Společnost vědění. (Znalostní společnost). Úloha vědy a specifika sociologie vědecké vědění, expertní vědění, běžné vědění. Vztah vědy a ideologie. Věda a odborná kompetence. Dvě části znalostní společnosti: Věda Vzdělání

Funkce vědy Explanační poznávací, výkladová Metodologická jak poznávat Predikční -prognostická Sociotechnická, aplikační (viz ekonomická či sociální funkce vědy)

Tradiční chápání vědy Návaznost na renezanci, osvícenství, víra v rozum Pozitivismus víra ve vědu jako nástroj řízení, (technika, technologie, sociální inženýrství) Velké projekty velká vyprávění cílové stavy dokonalá společnost. V důsledku toho orientace na techniky sociálního řízení, organizační teorie Například: ideologie socialismus, ale i demokracie, kapitalismus, humanismus (Fukuayma Konec historie) jsou jen velká vyprávění Konstruktivismus ve vědě a v praxi (EU)

Věda a její úloha v moderní společnosti Nezbytnost vědy jako specifické lidské činnosti Co vše je věda? Respektive ne vše je věda? Reprodukce vědeckého poznání výzkum, bádání výuka, kompetence praktická aplikace, expertní činnost popularizace, Otázka současnosti - J. F.Lyotard: (nelidské) Kdy je vědecké poznání legitimní (uznávané, potřebné) respektive co zabezpečuje legitimitu vědeckého poznání? V období modernity stojí legitimita vědy na uznání emancipace rozumu a jeho významu pro pokrok, výkon, řešení problémů.. V období postmodernity je dána kontrolou nad realitou

Věda v postmoderní době Věda (vědecké poznatky) není definitivní jistota, věčná pravda, neobsahuje zákonitosti vývoje pro potřeby projektování budoucnosti. Což je dáno tím, že moderní věda objevila neurčitost, její snaha o přesnost nevede k lepší kontrole (řízení), ale k novým formám nejistoty. V tomto smyslu je nepředvídatelná, nevíme co nového objeví a jaké budou důsledky Řád rozumu je vždy narušován zjištěnými neshodami, rozdíly věda neustále zneklidňuje Věda by se měla rozvíjet nikoliv na základě pozitivismu účinku, (jen praktické využitelnosti), ale na základě kladení otázek zpochybňování známého a vymezování neznámého.

Krize vědy druhá polovina 20 století V důsledku podlehnutí iluzi o možnostech projektovat a řídit společenský vývoj, se soustřeďuje zájem na prostředky (metody vědeckého řízení) a méně na důsledky (komplexní) jednání Vzniká krize vědeckého poznání (Khun- paradigamata) co je skutečná věda? Problémy metodologie věd. Důsledky rozšiřování a popularizace vědeckých poznatků všichni jsou poučeni, zejména společenské vědy Průniky disciplín, objevují se nové analytické prostory (např. sociální kapitál) Není čisté vědy, věda není hierarchicky uspořádána Podřizování vědy kritériím užitečnosti. Věda je legitimována prostřednictvím služby společnosti, ne na základě velkých projektů, ale cestou drobných vyprávění využitelných pro potřeby praxe. Věda je redukována na přínos pro výrobní síly, což klade otázky ne: Je to pravda? ale Co to přinese? Na přínosu vědy je založeno její financování. Problém financování vědy

Paradox vědy v moderní době Věda je pro všechny druhy práce státu stále potřebnější, ale současně s tím také stále méně dostačující (U.Beck) Nemůže tvořit velké teorie, velké projekty obtíže s realizací Přesto je věda stále hlavním nástrojem a nadějí lidstva. Moderní věda poskytuje užitečné poznatky: Pro výrobně technickou a další sféry Může pracovat (předpovídat, či dokazovat) s externalitami Vstupovat do řízení jako poznatkový zdroj (experti)

Moc, ideologie - věda Bez návaznosti sociálních teorií na politiku se ztrácí jejich praktický význam Nedílnou součástí činností lidí i společenského systému je moc a její distribuce. Teorie se tomuto faktu nemůže vyhnout. Společensko vědní teorie tak souvisí s politikou (mocí) a ideologií Dvě základní ideologie: liberalismus a komunitarismus (ideologie zdůrazňující kolektivismus). Ideologie je účelově formulovaná teorie, věda - rozdíl

13. Vzdělanostní společnost. Význam vzdělání pro společnost, etapy vývoje vzdělávání a jeho souvislost s potřebami společnosti. Problém přístupu ke vzdělání a otázka obsahu vzdělání- pojem kompetence. Dvě části znalostní společnosti: Věda Vzdělání

Atributy teorie znalostní společnosti: vysoký podíl lidí s vyšším a vysokoškolským vzděláním demokratizace přístupu ke vzdělání rovnost šancí užitečné vzdělávání, praktické znalosti vědecký základ obsahu i forem vzdělávání-modernizace obsahu vzdělávání jako celoživotní proces modernizace vzdělávacích postupů (E-learning) Teorie předpokládá, že vzdělání je nástrojem: výkonu, efektivnosti ekonomiky uspokojení individuálních ambicí řešení sociálních problémů stability společenského systému

Změny poslání vzdělání ve společnosti J. Keller: Vzdělanostní společnost? Škola jako chrám -přibližně do poloviny minulého století klasické pojetí vzdělání (vědění je něco výjimečného, spojené s vírou, osvícenství, nábožensky a humanitně orientované ) vzdělání jako privilegovaná záležitost nastroj reprodukce sociální struktury diverzifikace rozsahu vzdělání (základní univerzitní) souvislosti (Comte pozitivistická církev vzdělanců ; teorie elit ) demokratizace vzdělání v souvislosti s rozvojem průmyslu a potřebou, účetnictví a správy ale také - škola jako nástroj výchovy loajálních lidí socializace (přiměřené a správné znalosti, kázeň, úcta k autoritám ) organizační člověk hodící se do industrializované organizace

Škola jako výtah Vzdělání zajišťuje lepší sociální pozici (hlavně po druhé světové válce) Potřeba lidí se středním a inženýrským vzděláním Možnosti sociálního vzestupu - růst podílu středních vrstev ve společnosti Vzdělání je podporováno sociálním státem

Škola jako pojišťovna Období konce 20 století Vzdělání má ochránit před sociálními riziky, které souvisí se: změnami organizace korporací změnami charakteru práce a jejího úbytku a zvyšování efektivity - Viz např. R. Reich : Dílo národů,

Neoliberální vzdělávací strategie Východisko člověk je seberegulující se autonomní individuum, vybavené kompetencemi Učení musí být užitečné a měřitelné ekonomicky Ekonomika je kriteriální funkcí činností i sociálních vztahů působí jako permanentní ekonomický tribunál i v oblasti vzdělávání

Kompetence Módní pojem? Kompetence, nebo kvalifikace? Vznik zájmu o kompetence, návaznosti postmoderní společnost (80 léta) Postmoderní společnost - nezbytnost neustálého zdokonalování - systematičnost - komplexnost Kompetence je to, čím je jedinec užitečný v systému produkce -

Obsah pojmu Dva základní obsahy 1.Kompetence plynoucí z pozice oprávněnost k rozhodování, udělovaní souhlasu, podpisu apod. Vazba na organizaci, systém. (právo, moc) 2. Kompetence nositele určitých schopností, vnitřních kvalit, které korespondují s jeho výkonem.. Mohou být uplatněny na různých místech.. - kompetence ve vztahu k práci (výkon) - kompetence osobnostní (autorita)

Klíčové kompetence - neoliberalistická kriteria Musí se vztahovat na ekonomicky měřitelný užitek Musí být průřezové tj. použitelné v různých oblastech života společnosti Musí být důležité pro všechny jednotlivce (ne jen pro některá odvětví)

Vyžadované kompetence Vztahují se ke konkrétní pozici, úkolu, práci Odborná kvalifikace, věcná znalost problematiky Teoretické předpoklady znalosti oboru Míra širších teoretických znalostí Kulturní kompetence

Kritika neoliberálních koncepcí znalostní společnosti Konrad Liessmann Teorie nevzdělanosti Co je vzdělání, co je vědění? Vědění je schopnost porozumění sociální vlastnost. Porozumění a vysvětlení Honba za úspěchem (ne žebříčku), odmítá tento typ soutěžení Vzdělání a věda, komercionalizace vědy a vysokoškolského studia důsledky povrchnost Kritika PISA (Programme for Student Internationale Assesment OECD) Skončeme s reformami vzdělání říká Líessmann K. Liessmann Omyly vzdělanostní společnosti

5. Pojem paradigma a jeho význam ve vědě. Metodologický individualismus a metodologický holismus. Rozdíly a důsledky těchto přístupů k sociálním jevům pro teorii a praxi. Sociální konstruktivismus. Možnosti, přednosti a problémy použití této metody ve společenské praxi. Paradigma je model přístupu k předmětu zkoumání, či výkladu Paradigmata jsou přijímané příklady aktuální vědecké praxe příklady, které zahrnují zákony teorii, aplikace, a instrumentaci. to poskytuje model, ze kterého vyvěrá určitá koherentní tradice vědeckého výzkumu Thomas Kuhn (1962)

Sociologická paradigmata Konceptuální: konsenzulální konfliktualistické interpretativní Metodologické: kvantitativní kvalitativní

Dva základní přístupy k sociální realitě Metodologický individualismus - rozhodující je svobodný jedinec a jeho činnosti člověk nejlépe ví co je pro něj dobré nechte věcem volný průběh, neviditelná ruka trhu, přirozený a umělý řád. Problém tohoto přístupu: neumí dost dobře vysvětlit jak se vůle a činy jednotlivců skládají do přirozeného řádu Metodologický holismus (komunitarismus) rozhodující je celek, jeho organizace, instituce, zákony. Holismus je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Neumí uspokojivě vysvětlit chování a úlohu jedince v systému.

Protiklad metodologického individualismu a holismu v moderní vědě V moderní vědě se rozlišuje slabá a silná verze metodologického individualismu Klíčové je pochopení mezi silnou a slabou verzí metodologického individualismu (či holismu): univerzální pravidlo použitelné na jakýkoli společenský výzkum, nebo jeden heuristický návod mezi jinými. V prvním případě všechny verze metodologického individualismu či holismu mohou být plodné pro určité účely. Ve druhém případě se metodologický individualismus (či holismus) mění v dogmatismus. Vědět, že určitý společenský vědec či filozof je metodologický holista či individualista, není příliš objasňující, dokud se nedovíme, jaký druh metodologického individualismu (či holismu) hájí. S příchodem strukturálního individualismu (A. Giddens) byly do metodologického individualismu zahrnuty holistické prvky. Institucionalismus byl na druhé straně významně individualizován. Jasný protiklad metodologického individualismu a holismu nemusí být proto tak ostrý, jak se na první pohled zdá. (M.Loužek: Metodologie ekonomie)

Sociální konstruktivismus. Možnosti, přednosti a problémy použití této metody ve společenské praxi. Věda zkoumá nové fenomény, konstruuje je, nenachází je prostě jen tak. Vědecké poznání je proces konstrukce teorie. Důsledky: vědecký obraz (tedy i teorie ) je konstrukcí věda fixuje opakující se (opakující se vztahy jsou výzkumníkem kladeny do roviny vědeckého faktu) věda pracuje s pojmy, pomocí nichž pojmenovává fakta a jejich souvislosti vědec musí k opakování (důkazům) znát procedury Metoda: explanační predikční

Teorie konstruktivismu Sociální konstruktivismus navazuje na myšlenku I. Kanta, že lidské poznání nevzniká v přímém kontaktu smyslů s věcmi, nýbrž že je různě podmíněno našimi kategoriemi a priori. Při konstrukci sociálního světa hraje velkou roli jazyk, který svět nejen zobrazuje, ale i spoluvytváří. Významy nejsou v objektech předem a pevně dány, ale jsou na ně kladeny sociálními aktéry a mohou se tedy měnit. Teorie sociálního konstruktivismu je z velké části založena na výrocích jako: Společnost je výtvorem člověka. Společnost je objektivní realitou. Člověk je výtvorem společnosti., který vyjadřuje základní myšlenku sociálního konstruktivismu. [2] Petera L. Bergera a Thomase Luckmanna Sociální konstrukce reality (The social construction of reality), která poprvé vyšla v roce 1966, česky 1999.

Příklady konstruktivismu Individuální konstrukce poznávání světa Sociální prostředí, sociální vztahy biografie, životní plány, identita, vlastní vidění světa (včetně např. klienta, cílové skupiny apod.) Sociální (skupinová) konstrukce Zobecňování individuálních konstrukcí národní etnická, regionální identita, obraz souseda Vědecké konstrukce vědecký jazyk, pojmy kategorie, teorie, paradigma, teorie Politická konstrukce Evropská unie

Příčiny a následky nejen v sociálním světě Nic se neděje bez příčiny, ale mnoho sociálních jevů se děje bez naší účasti Stejná příčina může mít různé následky Sociální jevy jsou subjektivně podmíněné Sociální realita je systémová Sociální realita je temporální mění se v čase Z toho plyne: stochastický charakter sociálních jevů

Který svět zkoumáme - předmět vědomí jednotlivce Virtuální svět Vědecká znalost světa Přirozený svět tak jak ho běžně vnímáme Reálný svět takový jaký skutečně je Univerzum (komplexita)

Nutnost redukce komplexity S nutností redukce komplexity se člověk setkává dnes a denně, kdykoli chce něco pochopit, popsat a ovládnout. Musí to zjednodušit. Automatická, spontánní redukce rozlišujeme struktury a části univerza od malička (součást socializace a výchovy) Rozumíme jedině strukturovanému světu. Umíme části pojmenovat slova jako nástroj poznání, komunikace Podstatnou redukcí komplexity jsou například slova a pojmy, které dovolují zahrnout množství podobných předmětů a jevů do společných kategorií, jako je pes nebo dům. Redukcí komplexity dochází k metodickému zjednodušování a hledání podobnosti (klasifikaci), které je základem každé vědy: např. biolog pokládá všechny bakterie téhož druhu za stejné (zaměnitelné), ekonom všechny spotřebitele a politolog všechny volební hlasy, jinak by nemohli používat matematických a stochastických metod.

Strukturalismus Strukturalismus základní pojem struktura. Věci jsou strukturované. Celek není vysvětlitelný jako souhrn jednotlivých jeho složek, ale jen jako struktura, která vytváří novou kvalitu, kterou lze pochopit pouze zkoumáním její funkce, popř. způsobu utváření. K strukturalismu patří holismus, funkcionalismus ap

Redukcionismus Redukcionismus je postup, jehož podstata spočívá v sestupu složitosti jevu k elementárnější úrovni, než je úroveň, na niž se nachází jev (množina jevů), který je předmětem vysvětleni. Úsilí vysvětlit všechno jedním principem prochází pravděpodobně celými intelektuálními a kulturními dějinami lidstva. Jeho podstatu nejnázorněji vyjádřil kulturní antropolog a analytik mýtů Claude Levi-Strauss jako převáděni určitých skutečnosti na skutečnosti elementárnější *Levi-Strauss 1971: 339+, přičemž neopomenul zdůraznit, že vědecké vysvětlení nespočívá v přechodu od složitosti k jednoduchosti, ale v tom, že složitost méně srozumitelná je nahrazena složitosti srozumitelnější. Příklade redukcionismu - sociobiologie

6. Teorie strukturního funkcionalismu. Pojmy: struktura, funkce, socializace, role. Teoretické zdroje, období vzniku a společenský význam strukturního funkcionalismu. Hlavní kritické výhrady vůči funkcionalismu. A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap 4 Základní myšlenka funkcionalismu: Společnost je celek, (systém) vzájemně závislých částí. Celek je tedy účelově strukturovaný, (členěný) na vzájemně se doplňující části. Představitelé: T. Parsons, R. Merton Funkcionalismus v sociologii navazuje na: - antropologii (R. Braun, B. Malinowski) - naturalismus v sociologii - H. Spencer - holismus (důraz na celek) E.Durkheim

Funkcionalismus: Vysvětluje chování lidí, význam jejich jednání pro společnost a za jakých okolností je toto jednání stabilizující pro společnost. Pojmy Struktura Funkce - disfunkce Norma, hodnota, instituce Socializace Anomie

Základní rysy funkcionalismu J. Klofáč, V. Tlustý: Soudobá sociologie I Společnost je celek navzájem spjatých částí, jejich příčinná souvislost je komplexní, nepřipouští výklad rozhodující role jediného faktoru (na rozdíl od marxismu) Společenské systémy jsou ve stavu dynamické rovnováhy. Převládá tendence ke stabilitě. V sociálním systému existuje napětí, odchylky od rovnováhy, které se postupně řeší a institucionalizují

Základní rysy funkcionalismu 2 Změna ve struktuře nastává postupně formou přizpůsobování. Zdroje změny: vnější, a vnitřní strukturální změny, inovace na základě aktivity členů. Revoluční změny se týkají nadstavby, nemění strukturu systému. Hlavním faktorem sociální integrace je hodnotový souhlas. (Uznává je většina společnosti.) Hodnotový systém je nejstabilnějším prvkem systému, odchylky, nesoulad apod. je chápán jako patologický jev, způsobený většinou špatnou adaptací, či socializací jedinců.

Funkce Funkce vyjadřuje význam jaké má jednání nějakého subjektu pro společnost jako celek Sociální jednání (čin) nemá jen bezprostřední význam (výsledek) pro aktéry, ale má také význam (plní roli) pro širší sociální okolí. Plní tedy funkci (účel). Různé prvky života společnosti na sobě navzájem závisejí a plní různé funkce. Tím stabilizují systém (celek), vytváří řád a přispívají k jeho reprodukci.

Stabilita systému Požaduje se : aby chování jednotlivých částí bylo v souladu se zájmy celku, plnilo určité funkce K tomu dochází na základě toho, že si lidé osvojují a dodržují všeobecně působící kulturní vzorce (normy) ve svém každodenním jednání. Porušování stability systému - např. protestní, nebo antisociální akce (xenofobie, nic než národ, korupce, trestná činnost apod.). Funkce takového jednání je rozporná, nestabilizuje celek společnosti, ale nanejvýše vlastní skupinu aktérů. Dysfunkce. Řešení dysfunkcí - využití institucí státu, zesílení adaptačních procesů.

Rozkvět funkcionalismu Rozvoj v poválečném období 2. světové války období dynamického rozvoje stability západní společnosti. Konec ideologie (D- Bell) konflikt mezi kapitálem (radikálním individualismem) a kolektivismem (socialismem) ztratil smysl. Představitelé funkcionalismu zastávali liberální metodologii. Nový věk sociologie (T. Parsons), tzv. postklasická sociologie řeší otevřené otázky klasické sociologie, jako je např. možnost využití sociologického poznání v řízení společnosti.

Makrorovina fungování společnosti AGIL Formát systému sociální směny A adaptivní subsystémy ekonomika Mobilizace zdrojů G subsystémy dosahování cílů Politické zřizení Utváření zákonů Přidělování norem Pracovní síly, trh Politická podpora L udržování vzorů Kulturní a motivační závazky Loajalita, solidarita I integrační systémy Zákony, normy, společenská ko

Kritika funkcionalismu Pozice kritiky: Teorie konfliktu funkcionalismus klade příliš velký důraz na podřizování se systémovým normám, Marxistická kritika funkcionalismus zastírá vnitřní rozpory společnosti, nedocenění sociální rozdílnosti Racionální aktér, racionální volba - funkcionalismus nedoceňuje aktivní roli aktéra na tvorbě norem Neofunkcionalistické přístupy R. Merton existují disfunkce, deviace, anomie- úplná stabilita systému není možná

Manifestní a latentní funkce R. Merton revize strukturního funkcionalismu Rozlišení: na záměrné (předpokládáné) důsledky činností manifestní funkce nezamýšlené, objektivní důsledky - latentní funkce Pojem dysfunkce.

7. Sociální struktura společnosti. Sociální třída, vrstva, sociální prostor a jejich konceptuální souvislosti. Sociální struktura současné české společnosti z pohledu teorie stratifikace. Význam znalosti sociální struktury společnosti pro MK. Porovnejte obsah pojmů sociální a cílová skupina. Vstupní pojmy: Celek a struktura každý celek je strukturovaný Hlediska diferenciace lidské společnosti: demografická, sociální, ekonomická, geografická,.. a další Soubor je suma částí s určitým znakem Systém je organizovaný celek (srovnání: cílová skupina sociální skupina)

Mezi nejvýznamnější struktury společnosti vyjadřující rozdíly či podobnost v pozicích, vztazích, či způsobu života lidí patří: 1. sociodemografická struktura vyjadřující rozdíly podle pohlaví, věku, vzdělání, rodinného stavu, velikost rodiny apod. 2. národnostní a etnická struktura (případně rasová struktura) 3. regionální struktura (venkov, města, územní celky, kontinenty) 4. odvětvová a profesní struktura (podíly lidí zaměstnaných v jednotlivých odvětvích, s určitou kvalifikací, délkou stáže apod.) 5. struktura podle způsobu (stylu) života, využívání volného času apod. 6. struktura podle podílu na moci, angažovanosti, či politické příslušnosti 7. socioekonomická (sociální) struktura podle vlastnictví, příjmu, vybavenosti domácností, životní úrovně apod.)

Sociální struktura sociologický pohled Třídy jako sociální skupiny (Marx, Weber) Třídy - jako statistické soubory (tzv. EGP) podle povahy vykonávané ekonomické činnosti (Erikson, Galltrophe, Portecarero), v marketingu se často používá tzv. ABCDE třídění Vrstvy kompromis mezi třídou a statistickým souborem sociální status jednotlivce Sociální prostor - souhrnný kapitál, sociální kapitál a další kapitály (Bourdieu)

K. Marx: Teorie společenských tříd je založena na předpokladu, že rozdíly mezi lidmi a třídami závisí na tom, jaké místo zaujímají v systému společenské výroby, jaký je jejich vztah k výrobním prostředkům (vlastnictví) a jakou zaujímají pozici v dělbě práce. Antagonistické třídy: (Kapitalisté proletáři) M. Weber, rozlišuje třídy vlastnické, výdělečné a sociální. Vlastnické třídy zaujímají monopolní postavení na trhu prodeje určitých hodnot. Disponují finančními prostředky, které slouží k nákupu, ale i k půjčování (kapitál) Výdělečné třídy jsou především podnikatelé, kteří mají přístup k šancím tržního zhodnocení zboží, služby, nebo nějakého výkonu. Sociální třídy jsou chápany jako skupiny lidí určené mobilitními šancemi. Ty jsou u dělnické třídy, maloburžoazie, inteligence apod. rozdílné.

Třídy EGP (Erikson, Galtrph, Portecarero) 1. Vyšší odborníci (vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků, zákonodárci apod.) 2. Nižší odborníci (nižší státní úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků a organizací apod.) 3. Rutinní nemanuální pracovníci 4. Drobní vlastnici, živnostníci, řemeslníci se zaměstnanci 5. Drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci bez zaměstnanců 6. Technici, mistři 7. Kvalifikovaní dělníci 8. Zaučení a nekvalifikovaní dělníci (mimo zemědělství) 9. Zemědělští dělníci a další manuální pracovníci v primárním sektoru 10.Soukromí zemědělci, ostatní samostatní v primárním sektoru

Změny třídní diferenciace ekonomicky aktivního obyvatelstva (koncepce EGP) % Kategorie 1988 1993 1999 Zaměstnavatelé - 2,4 4,6 Vyšší odborníci 9,5 9,6 10,7 Samostatně činní, bez zaměstnanců - 7,3 9,1 Střední odborníci 18,9 16,7 20,2 Řadoví úředníci 9,5 9,4 12,2 Kvalifikovaní dělníci 23,8 18,8 18,9 Ostatní dělníci a zemědělci 38,3 35,3 24,3 Celkem 100 100 100 Pramen: P.Machonin, Česká společnost a sociologické poznání, 2005

Sociální status Příjem Vzdělání Složitost vykonávané práce Podíl na moci/ řízení Způsob života Společenská prestiž

podíl v % Souhrnný sociální status ekonomicky aktivní obyvatelstvo (%) Podle M. Tuček a kol.: Dynamika české společnosti 2003 6 5 ČR 1984 ČR 1993 ČR 1999 Lineární (ČR 1984) Lineární (ČR 1999) 4 statusová úroveň 3 2 1 0 5 10 15 20 25 30 35 40

Střední třídy (vrstvy) V moderní vyspělé společnosti nejpočetnější, vyšší úroveň vzdělání Sociálně stabilizující skupina- společenský tmel Společensky a politicky aktivní Kvalitní životní styl, náročný spotřebitel, společenská prestiž Usilující o vlastní reprodukci

8. Sociální koheze, sociální konflikty, sociální diferenciace moderní společnosti. Střední třídy a jejich úloha v moderní společnosti. Sociální kohezí rozumíme soudržnost společnosti jako celku a způsoby jakými se tato soudržnost reprodukuje. Jak společnost zůstává pohromadě je organizovaná. Organizace je závislá na mnoha okolnostech (ekonomických, historických, kulturních, sociálních, politických ). Lze též rozlišovat jejich vnější (mezinárodně politickou) a vnitřní stránku. Souvisí rovněž se sociální diferenciací ve společnosti, a jejím vnímání obyvatelstvem. ( rozevírání nůžek, vědomí sociální spravedlnosti).

Co je sociální problém? Rozpor mezi entitou A a B obsahující napětí a potenciální, (nebo již otevřený) konflikt Sociální problém se týká velkého počtu lidí, zpravidla skupin Rozpory, pokud nebudou vyřešeny ohrožují stabilitu sociálního systému (organizaci) Ohrožují optimální vývoj společnosti a jeho existenci jako celku Přerůstají v sociální konflikt -

Sociální problémy- aktuálně Růst sociální diferenciace Individualizace Pokles kolektivního sociálního kapitálu - důvěry Snižování sociální koheze, pokles významu samoregulačních sociálních procesů sociální kontroly Růst veřejně nekontrolovaných ekonomických procesů Úpadek kulturnosti, tradice, růst pragmatismu Krize rodiny Pokles významu občanské společnosti Pokles významu veřejné a politické aktivity, problém sociálního státu Sociálně patologické jevy, xenofobie, problém identity, násilí

Předpoklady řešení problémů Existence vlivného subjektu, nebo systému (stát) Moc, prostředky, sankce (zákony, ek. prostředky) Gnoseologický předpoklad znalosti, poznání, věda - řešitelnost

Možnosti státu Liberální koncepce Teorie přirozené společnosti- nechte věcem volný průběh (Smith, Misses) - Hayek: co nejméně státu Sociální stát Solidarita, žádná práva bez odpovědnosti, krize sociálního státu - Třetí cesta? Rovnováha cestou regulací a deregulací

Některé snahy o řešení problémů sociálního státu konce 20 století Flexibilní práce krátkodobé smlouvy, více zaměstnání Flexibilizace rodiny individualizace, starat se každý sám o sebe Neoliberální ekonomika šetření, možnosti globalizace, sociální podnikání, investice Sociální podnikání Podpora středních vrstev a jejich účast na řešení sociálních problémů

9. Teorie sociálního kapitálu sociální vztahy jako podstata sociálního kapitálu, hlavní představitelé teorie sociálního kapitálu. Kolektivní a individuální sociální kapitál, specifikujte jeho druhy. Sociální stát, jeho funkce a kritika. Obecně k pojmu kapitál: V ekonomice představuje kapitál takové prostředky (výrobní, ale i finanční, akcie ap.), které přinášejí zisk. Viz slovník: (J.Jandourek) Kapitál není určen ke konzumaci, ale k produkci. V přeneseném slova smyslu je možné o kapitálu hovořit i jako o nehmotných prostředcích dosahování zisku, jako je vzdělání, schopnosti a sociální kontakty. Pak jde o kapitál, kulturní, lidský, sociální. Kapitál sociální je souhrn kontaktů, které může člověk využít ke svému prospěchu hmotnému, nebo nehmotnému. Je to rovněž určitá kvalita mezilidských vztahů ve společnosti označovaná jako důvěra

Teoretické zdroje zkušenosti a poznatky z řešení problému sociálního jednání a jeho dopadů na sociální vztahy Zamýšlené a nezamýšlené důsledky činu M.Weber J. Coleman R. Collins A. Giddens R. Putnam P. Bourdieu

Komponenty sociálního kapitálu D. Halpern: Social Capital, 2007 Podle D. Halperna sociální kapitál má tři základní kompenenty: Sociální sítě Sociální normy, (hodnoty, očekávání) Sankce (pozitivní, negativní)

Sociální kapitál jako důvěra Pojem: Existují zhruba dvě koncepce chápání sociálního kapitálu a jeho měření: 1. Sociální kapitál je tvořen hodnotami a normami sociálního chování, které jsou spojeny s podporou fungující demokracie, obsahující občanskou angažovanost, vyjadřující vzájemnou důvěru lidí a jejich důvěru v instituce. Je to předpoklad aktivního sociálního jednání a participace. Je chápán jako nezbytná komplementární záležitost ve vztahu k veřejným institucím. (Putnam, R. D. 2001, A Giddens). Tento typ je označován jako formální (kolektivní) sociální kapitál, nebo také jako kapitál přinášející veřejné blaho

Vztahy a transakce Mezi jednajícími lidmi vznikají vztahy jež vytvářejí strukturu a systémy jednání patří sem: systémy směny, moci, kolektivního chování, důvěry a sociálního kapitálu Vztahy nemusí být jen ekonomické Jednání mezi aktéry umožňuje redistribuci zdrojů Transakce mají podobu směny (hledání vzájemných výhod), nebo jsou uskutečňovány organizacemi

Sociální kapitál jako síť vztahů 2. Pojetí sociálního kapitálu jako sítě recipročních (obsahující možnost směny darůekonomický zájem přitom není vysloven) vazeb mezi lidmi umožňující zakládání sítí vychází koncepce. P. Bourdieu (1998). Na rozdíl od předcházejícího pojetí je označován jako neformální (individuální) sociální kapitál, který je zaměřen spíše na jednotlivce přináší soukromé blaho.

Druhy individuálního sociálního kapitálu Svazující uvnitř skupiny, vazba, osobní pojítka, společné hodnoty, symbolika, silné vztahy Přemosťující- vzdálenější vazby, slabé vazby, umožňuje překonávat společenské hranice, mezi skupinami Spojující s lidmi na určitých, zpravidla významných pozicích

Sociální stát, solidarita, vyloučení Sociální stát označení pro organizaci a opatření podporující sociální rovnost ve společnosti. (Někdy označované jako paternalismus, nebo tzv. velké vyprávění (velké projekty). Předpoklad existence ekonomická prosperita, spojená s výkonem meritokratický princip, Souvislost s humanismem-osvícenství, svoboda, rovnost bratrství Stav moderní společnosti z pohledu sociální situace, spravedlnosti možnosti, přednosti, problémy. Rozdíly jsou zachovávány a spíše se prohlubují Teorie sociálního kapitálu není řešením sociálních rozdílů, ale spíše jen popisem existujících vztahů a individuálního řešení v rámci stávajícího systému

Smysl sociálního státu Sociální stát je lidský produkt není výsledkem přírodní nutnosti - tzv. velkého vyprávění (velké projekty) ale produktem nutnosti solidarity Stav moderní společnosti z pohledu sociální situace, spravedlnosti možnosti, přednosti, problémy. Rozdíly jsou zachovávány a spíše se prohlubují z toho plyne potřeba sociální odpovědnosti všech vůči všem Sociální stát respektuje soukromé vlastnictví- ale připouští jeho omezení ve smyslu zmírnění sociálních rozdílů tedy staví před podnikatele požadavek odpovědnosti Respektuje trh jako primární rozdělení příjmů ale provádí jeho korekci sekundárním přerozdělováním (daně) Podporuje potřebné, vyloučené a tím vyrovnání alespoň největších rozdílů v životní úrovni, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči

Kritika sociálního státu Liberálně- pravicová: deformace ekonomického života společnosti Brzda ekonomického růst, vysoké daně Je drahý, byrokratický, rozhazovačný, podporuje lenost Snižuje konkurence schopnost země Neshoduje se společností výkonu, tržní ekonomikou a liberálním pojetím člověka (každý je zodpovědný za svůj život a za svoji situaci) Je v rozporu s výkonovou společností - ( meritokratický princip, spontánní řád ) Sociálně levicová: opatření sociálního státu nemění nic na pozici sociálně diskriminovaných (jen vylepšení) a tím je legitimuje příčinu rozdílů

10. Teorie jednání. Obsah a důsledky lidského jednání pro jednotlivce a společnost (Pojem jednání ve vztahu s pojmy, lidský čin, chování ).Nezamýšlené důsledky lidského jednání a problém rizikové společnosti. Hlavní představitelé teorie jednání (V. Pareto, M. Weber, P. Bourdieu, R. Collins). Teorie jednání řeší jednu z důležitých otázek: Jak se může stát, že ze záměrů a činů, které sledují vlastní (sobecké) zájmy individuí vzniká společnost jako celek, který drží pohromadě? Nebo: Jednají lidé vždy jen ve vlastním zájmu?

Očekávané reakce (jednání) na situace, nemá předem formulovaný cíl Zahrnuje více jednotlivých činů, často opakovaných, cílených CHOVÁNÍ JEDNÁNÍ Čin Jednotlivé odlišitelné akty, vydání energie za určitým účelem

Anatomie lidského činu Makrosociální podmínky Ostatní důsledky Rozhodování Jednotlivec Motiv racionální a iracionální složka Cíl Organická solidarita syst Vzorce chování Hodnoty, norm Aktivita energie, prostředek sociální vztah prostý, - vazba - abstraktní Pospolitost Vnější prostředí aktivity, neistitucionalizované Meritorní efekt Prostředí -exogenní záměrné vli instituce

Pojetí pojmů chování a jednání u M. Webera J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání Jednání se liší od chování. Jednání má předem stanovený cíl (bývá konkrétnější) Chování nemá předem stanovený cíl. (je obecnější) Základem moderní společnosti je svobodné jednání lidí. Ze sociálního jednání vznikají složité sociální vztahy a útvary skupiny, instituce, konflikt, trh, solidarita atd. Sociologie je věda o sociálním jednání usiluje o vysvětlení jeho průběhu a účinků Jednání (čin) jednotlivce má vždy dva aspekty: racionální a iracionální, (nebo: logický, mimologický) apod. Mimologický koresponduje se sociálnem

Typy jednání Jednání sleduje určitý cíl. Takže jeho struktura je: cíl prostředek výsledek (hlavní a vedlejší) následky Tři typy jednání podle M. Webera (ideální typy): Tradicionální cíle a prostředky jsou dané, jde o jakýsi tradiční automatismus rutinní činnosti Jednání hodnotově racionální jde o dosažení cíle bez ohledu na vedlejší následky účel světí prostředky běžný např. v politice Jednání účelově racionální kalkulují se jak cíle, tak prostředky tak také vedlejší následky a jejich vzájemné relace

Logické a mimologické jednání na tom se shoduje většina autorů zabývajících se jednáním Logické jednání (racionální) jsou předem stanoveny adekvátní prostředky k dosažení cíle Mimologické jednání (iracionální) předem takové prostředky stanoveny nemá (chování) Obsahuje objektivní vztah příčiny a účinku nezávisle na úmyslu jednajícího (aktéra) mohli bychom říci, že jde o exogenní faktor Subjektivní je dán významem jaký má vztah příčiny a účinku pro aktéra

Rezidua V. Pareto Rezidua jsou to co v našem jednání zbude když odečteme jeho logickou (racionální) složku 1. Kombinační instinkt - inovace 2. Trvalost agregátů - odmítání změny - konzervatismus Rezidua jsou ukryta v lidské povaze jsou to predispozice určitého způsobu myšlení (postoje, chování) Třídy reziduí: 1. Potřeba manifestovat sentimenty (pocity) jednání 2. Rezidua stability chovat se disciplinovaně 3. Integrita individua zachování vlastní identity a rovnováhy 4. Sexuální reziduum pud, jeho aktivizace a potlačování

James Coleman zřetězování Fungování a hnací síla společnosti spočívá v účelovém jednání jednotlivců (aktérů), kteří ovšem existují v určitých institucionálních a strukturálních rámcích z nichž vycházejí pro jednání specifické podněty. Aktér je cílově orientovanou osobou Každý aktér má určitý zájem na zdrojích a událostech, které vytvářejí strukturu jeho preferencí uvažuje tak aby dosáhl co největší zisk při co nejmenších nákladech. Aktér disponuje také určitým vlivem, pomocí něhož může věci kontrolovat, přivodit, nebo odvrátit.

Randall Collins společnost jako struktura interakčních řetězců Klíčový mechanismus života společnosti tvoří rituální interakční řetězce, které obsahuje každé setkávání lidí, rozhodující jsou emoce a rutina, stereotypy. Uskutečňují se neustále v mikrosetkávání lidí V nich se generují způsoby (chování) jimiž se projevuje sociální organizace např. moc, skupinová příslušnost, vlastnictví.. Celá složitá struktura (organizace) společnosti se promítá do rituálních interakčních řetězců, jejich obsah a fungování zajišťuje zpětně setrvačnost i dynamiku makrostruktur společnosti. Příklad: v každém našem jednání jsou respektovány příslušné obecné a situační normy, ale i zájmy skupin, vlivy informací, MK atd. Jak se k tomu dochází? Základem je socializace společenských norem a hodnot. Struktura (statická složka) je druhá dimenze jednání není protikladem jednání

11. Teorie rizikové společnosti. Hlavní rizika postmoderní společnosti v ekonomické, sociální, politické a environmetální oblasti. Externality vznikající v rámci MK. Teorie kolapsu moderní společnosti. Prognózy vývoje lidské společnosti. Časově - konec 20 století U. Beck: Riziková společnost Základní teze: 1. Společenská produkce bohatství je systematicky doprovázena produkcí rizik. 2. Přechod od logiky rozdělování bohatství ve společnosti nedostatku k logice rozdělování rizik Hlavní rizika: - ekologická - technologická - sociální

Riziková společnost Časové vymezení: - přechod společnosti z modernismu (1. moderna) do postmodernismu (2. moderna) přibližně druhá polovina 20. století První moderna - organizovaná modernita, stát blahobytu, představa bezproblémové budoucnosti, zdůvodnění rozvoje produkce odstranění nedostatku, bídy Garant pokroku: účelová racionalita jednání člověka Druhá moderna společnost sítí, je společnost tvorby rizik- zdůvodnění produkce je problematické. Problém s účelovou racionalitou nezajišťuje automaticky pokrok

Reflexivní modernizace - dopady Kritický pohled na život, na vývojové trendy U Beck konstatuje: Stát ve vztahu k ekonomice slábne v důsledku globalizace. Společenský systém se rozpadá na dílčí funkční části, instituce se osamostatňují, ztrácí se ústřední integrační důvod existence celku. Zeslabuje sociální funkce státu Politika se obejde bez masových politických stran, které nemají návaznost na třídy (které nejsou), nejsou jasné sociální zájmy a jejich nositelé Zeslabování role rodiny změna rolí, individualizace života Flexibilita zaměstnání, pokles potřeby živé práce Převaha hédonismu ve způsobu života

Vynucená individualizace Individualizace vzniká pod tlakem společenských procesů, rozpadem celku na instituce deregulace pravidel Zeslabování a ztráta osobních vazeb a jejich účelová přeměna Beck se domnívá, že na vině je sociální stát, který zajišťuje (zajišťoval) to co jednotlivec potřebuje, v důsledku toho nemusel udržovat sociální vazby a hledat zde pomoc, nepotřebuje ani rodinu, přátele, komunitu Sociální stát měl sloužit jako pojistka pro člověka ale stal se sám zdrojem rizik jako nezamýšleného důsledku péče o člověka.

Co je kolaps? Kolaps je zhroucení, náhlé ochabnutí, selhání životně důležitých funkcí organismu (viz slovník Cizích slov s. 242) Kolaps složité společnosti podle Taintera se týká socio-politické sféry. Je to politický proces. Společnost se zhroutila pokud vykazuje rychlý, výrazný pokles zavedené (tj. dlouhodobě existující) úrovně socio-politické složitosti. (s.15)

Kolapsy složitých společností - příčiny Antropogenní příčiny: Podle: J.Tainter: Kolapsy složitých společností, s. 124 -Vyčerpání zdrojů -Přechod na nový zdroj energie -Nepřekonatelná katastrofa (sopky, tsunami apod.) -Nedostatečná reakce na změny a okolnosti -Jiné složité společnosti -Vetřelci -Třídní konflikt, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elit -Sociální dysfunkce, stát přestává starat se o své obyvatel -Mystické faktory (nová náboženství,) -Ekonomické faktory (kolaps měny, státní bankrot) -Náhodné zřetězení událostí

Kolapsy složitých společností (historický pohled) Projevy kolapsu Kolapsy jsou nepředpověditelné a tedy neočekávané V době těsně před kolapsem musí dojít k náhlému poklesu výnosů v ekonomickém smyslu Během kolapsu dochází k náhlé a významné ztrátě komplexity Zanikají řídící zásadní struktury nezbytné pro řízení systému Dochází k decentralizaci despecializaci, poklesu míry organizovanosti a sociální nivelizaci ve společnosti Ke kolapsu dochází z vnitřních důvodů, ale na iniciaci se podílí vnější impuls Proces kolapsu je skokový, ne lineární, ne evoluční Může dojít k vymizení, či ztrátě etnicity na daném území, propadu vzdělanosti, vymizení původního duchovní podstaty Lidí vnímají kolaps až v konečné fázi, kdy je pozdě Viz: BÁRTA, Miroslav; KOVÁŘ Martin a kolektiv: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur: minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. Praha : Academia, 2011, 22,

Kolaps v současnosti není bezprostřední hrozbou Pro jednotlivé státy (společnosti) jsou možná třeba tato řešení: (problém Řecko??) Pohlcení sousedem. Žádný stát se nemůže definitivně zhroutit Ekonomická podpora dominantní ho státu, nebo mezinárodní finanční agentury Přenos nákladů na obyvatelstvo Tradice a kultura žijí s lidmi dál

Lidstvo míří ke kolapsu v roce 2030, (Římský klub)