Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Rating vybraných podílových fondů Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Roman Ptáček, Ph.D. Hana Frýbortová Brno 2012
Zadání bakalářské práce
Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu Ing. Romanu Ptáčkovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné připomínky a rady, které mi velmi pomohly při zpracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Martině Rigatti a panu Jakubovi Šebestovi za poskytnutá data k vypracování praktické části bakalářské práce. V neposlední řadě patří mé velké díky rodině a přátelům, kteří mi byli po celou dobu studia oporou.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rating vybraných podílových fondů vypracovala samostatně, za pomoci literatury uvedené v seznamu a odborných konzultací s vedoucím práce. V Brně dne 8. prosince 2011
Abstract Frýbortová, H. Rating of selected mutual funds. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2012. Bachelor thesis deals with the rating of selected mutual funds. The first part is devoted to the theoretical definition of the rating and the rating agencies, then compared rating with scoring methods and the current state of mutual funds. The second part is already focused on the actual assessment of the reliability ratings when investing in mutual funds. Selected mutual funds are characterized and analyze their return and the benchmark. Finally, it evaluated the relationship between return and rating, and formulated recommendations for potential investors. Keywords Rating, the rating agency, mutual fund, return, benchmark, Standar & Poor s. Abstrakt Frýbortová, H. Rating vybraných podílových fondů. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. Bakalářská práce se zabývá ratingem vybraných podílových fondů. První část práce je věnována teoretickému vymezení ratingu a ratingových agentur, dále pak srovnání ratingu se scoringovými metodami a současného stavu v oblasti podílových fondů. Druhá část je již zaměřena na samotné posouzení spolehlivosti ratingového hodnocení při investování do podílových fondů. Vybrané podílové fondy jsou zde charakterizovány a je provedena analýza jejich výnosnosti a benchmarku. Na závěr je vyhodnocen vztah mezi výnosností a ratingem a formulováno doporučení pro potenciální investory. Klíčová slova Rating, ratingová agentura, podílový fond, výnosnost, benchmark, Standard & Poor s.
Obsah 11 Obsah 1 Úvod a cíl práce 17 1.1 Úvod... 17 1.2 Cíl práce... 17 2 Metodika práce 18 3 Literární rešerše 20 3.1 Charakteristika ratingu... 20 3.1.1 Historie ratingu... 20 3.1.2 Druhy ratingu... 21 3.1.3 Typy udělovaných ratingů... 25 3.1.4 Proces tvorby ratingu... 27 3.2 Ratingové agentury... 29 3.2.1 Typy ratingových agentur... 30 3.2.2 Požadavky na ratingové agentury... 31 3.2.3 Uživatelé ratingu... 31 3.2.4 Ratingové agentury v České republice... 32 3.2.5 Regulace ratingových agentur... 33 3.3 Scoringové metody a defaultní studie... 34 4 Současný stav řešené problematiky 37 5 Posouzení spolehlivosti ratingových hodnocení při investování do podílových fondů 40 5.1 Charakteristika podílových fondů Raiffeisen Bank... 40 5.2 Analýza výnosnosti a benchmarku fondů... 44 5.2.1 Zhodnocení výnosnosti a benchmarku... 46 5.3 Vztah roční míry výnosnosti a ratingu fondů... 46 5.3.1 Raiffeisen-Global-Aktien... 47 5.3.2 Raiffeisen-Osteuropa-Aktien... 49 5.3.3 Raiffeisen-Russland-Aktien... 51
12 5.3.4 Shrnutí výsledků... 52 6 Diskuse 55 7 Závěr 57 8 Použité zkratky 59 9 Literatura 61 A Data pro výpočet roční míry výnosnosti a roční míry zhodnocení benchmarku
Seznam obrázků 13 Seznam obrázků Obr. 1 Pyramida hodnocených informací 28 Obr. 2 Počet podílových fondů Raiffeisen Bank 40 Obr. 3 Struktura akcií Globálního akciového fondu dle měny 42 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Struktura akcií Východoevropského akciového fondu dle měny 43 Porovnání návratnosti a benchmarku Globálního a Východoevropského akciového fondu 45 Porovnání návratnosti a benchmarku Ruského akciového fondu 45 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2004 a 2005 u Globální akciového fondu 48 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2006 a 2008 u Globálního akciového fondu 48 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2009 a 2010 u Globálního akciového fondu 49 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2004 a 2005 u Východoevropského akciového fondu 50 Obr. 11 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2007 a 2008 u Východoevropského akciového fondu 50 Obr. 12 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2009 a 2010 u Východoevropského akciového fondu 51 Obr. 13 Porovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2010 u Ruského akciového fondu 52 Obr. 14 Srovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2009 u Globálního akciového fondu bez vlivu období 2007-2008 53
14 Obr. 15 Srovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2010 u Globálního akciového fondu bez vlivu období 2007-2008 54 Obr. 16 Srovnání roční míry výnosnosti a ratingu za rok 2009 a 2010 u Východoevropského akciového fondu bez vlivu období 2007-2008 54
Seznam tabulek 15 Seznam tabulek Tab. 1 Srovnání mezinárodního a lokálního ratingu 22 Tab. 2 Stupnice pro krátkodobý rating 23 Tab. 3 Stupnice pro dlouhodobý mezinárodní rating 24 Tab. 4 Hlavní parametry při vytváření ratingu a scoringu 35 Tab. 5 Zajímavé fondy dle dlouhodobých výnosů 38 Tab. 6 Ratingové stupnice u podílových fondů 39 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Ratingové známky některých švýcarských podílových fondů 39 Vývoj hodnoty kurzu vybraných akciových fondů v eurech 41 Základní informace o Globálním akciovém fondu za období 16. 9. 2010-15. 3. 2011 41 Základní informace o Ruském akciovém fondu za období 1. 7. 2010 31. 12. 2010 43 Srovnání roční míry výnosnosti (MV) a roční míry zhodnocení benchmarku (MB) 46 Tab. 12 Ratingové známky udělené společností S&P 47 Tab. 13 Vhodnost udělených ratingových známek od společnosti S&P 52 Tab. 14 Míra odchylky portfolia fondu od bechmarku v % 53
16
Úvod a cíl práce 17 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Pojem rating byl v posledních letech v souvislosti s celosvětovou finanční krizí velmi medializován. Jde o nezávislé hodnocení podnikatelských subjektů či emisí cenných papírů, které vyjadřuje jejich důvěryhodnost nebo bonitu. Výstupem je ratingová známka, kterou udělují ratingové agentury na základě svojí metodologie. Počátek ratingu je úzce spojen s vývojem finančního trhu Spojených států amerických a osobou Johna Moodyho, který začal v roce 1909 hodnotit obligace železničních společností. Dominantní postavení v oblasti ratingu si Spojené státy udržely dodnes, o čemž svědčí fakt, že tři největší ratingové agentury Moody s, Standard & Poor s a Fitch mají svá ředitelství právě v USA. V České republice je naopak rating relativní novinkou, pro širokou veřejnost mnohdy velkou neznámou. Ratingové agentury byly odborníky často označovány za spoluviníky krize. Byly obviněny z toho, že nehodnotily všechny subjekty nezávisle, podcenily některá rizika a včas nezměnily udělené ratingy. Mnozí investoři díky tomu věřili, že mají bezrizikové cenné papíry, ty však ztratily hodnotu a staly se zcela bezcennými. Kritici také poukazují na to, že poplatky za rating jsou příliš vysoké a mohou být pro agenturu motivací k přidělení vyššího ratingu. Z těchto a mnoha dalších důvodů došlo v Evropské unii k zpřísnění legislativy týkající se regulace ratingových agentur, která má posílit jejich důvěryhodnost. Regulace se prozatím setkává spíše s negativním postojem odborné veřejnosti, zda byla účinná, ukáže ovšem až čas. 1.2 Cíl práce Cílem této práce je zpětně posoudit na praktických příkladech spolehlivost ratingových hodnocení při investování do vybraných akciových podílových fondů. Ve své práci chci vyvrátit nebo potvrdit předpoklad: ratingová agentura správně vyhodnotila výnosnost vybraných podílových fondů.
18 2 Metodika práce Tato bakalářská práce je rozdělena do dvou částí, a to do literární rešerše spolu se současným stavem řešené problematiky a do vlastní práce. Hlavním informačním zdrojem v části literární rešerše je odborná literatura, především pak kniha Rating od autorů Vinše a Lišky. Dále je využito internetových zdrojů a právní úpravy týkající se regulace ratingových agentur. Veškeré zdroje v této části jsou zpracovány metodou deskripce a komparace. Pomocí metody deskripce je popsána charakteristika ratingu - historie, druhy a typy udělovaných ratingů či proces jejich tvorby. Dále pak pojem ratingová agentura, její členění a regulace. V závěru literární rešerše je pomocí metody komparace porovnán rating se scoringovými metodami. Vlastní práce je zaměřena na posouzení spolehlivosti ratingových hodnocení při investování do podílových fondů, přičemž se věnuje otevřeným akciovým fondům společnosti Raiffeisen Bank, které jsou denominovány v eurech a svým zaměřením se orientují na Severní Ameriku, Evropu, Asii a Rusko. Společnost Raiffeisen Bank a její podílové fondy byly vybrány mimo jiné proto, že mají dlouhou historii, působí v České republice i zahraničí a fondy jsou hodnoceny ratingovou agenturou Standard & Poor s. Internetové stránky RB navíc poskytují dostatek relevantních informací a veškerá neuveřejněná data jsou její pracovníci na vyžádání ochotni zaslat. Za hlavní důvod volby této banky lze ovšem považovat to, že vybrané akciové fondy odpovídají či se blíží zvoleným akciovým indexům MSCI. V úvodu této části práce bude tedy proveden popis jednotlivých fondů a jejich poskytovatele, poté analýza výnosnosti spolu s akciovými indexy (benchmarkem) a na závěr kapitoly vyhodnocení vztahu mezi výnosností (potažmo i benchmarkem) a ratingem. Na základě souhrnných výsledků bude vyhodnocen stanovený předpoklad a tím formulován závěr práce spolu s doporučením pro investory. Kvůli podkladům pro výpočty v části vlastní práce byli kontaktováni zaměstnanci Raiffeisen Capital Management a Raiffeisen Bank, a.s., kteří veškerá data poskytli. Jmenovitě paní Martina Rigatti z RCM ve Vídni poslala ratingy S&P a benchmark vybraných fondů; pan Jakub Šebesta z pražské centrály RB zaslal kurzy pro nákup a prodej a také návratnost fondů. Výnosnost je po rizikovosti jedním z nejdůležitějších faktorů, podle kterého se investoři rozhodují, zda investovat či neinvestovat do daného fondu. Zvýšená rizikovost fondu vede k nižšímu ratingovému hodnocení, některé fondy jsou ovšem trvale vysoce rizikové a přesto jsou velmi kvalitní. Akciové fondy mají vyšší volatilitu a jsou tedy i rizikovější, proto bude v této práci brána v potaz především výnosnost. Roční míru výnosnosti lze vypočítat z denních hodnot podle následujícího vzorce 1 : 1 Vzorec pro výpočet míry výnosnosti a míry zhodnocení benchmarku čerpán z [3] a upraven do uvedené podoby pro potřeby této bakalářské práce.
Metodika práce 19 MV CP( K ) CN ( Z ) (1) C N ( Z ) kde MV roční míra výnosnosti CP(K) cena (kurz) pro prodej na konci roku CN(Z) cena (kurz) pro nákup na začátku roku Benchmark je ukazatel vývoje kurzů akcií příslušného akciového trhu nebo jen určitého odvětví, který věrně zobrazuje stav na tomto trhu. Pokud chce potenciální investor zjistit úspěšnost fondu a jeho správce, je vhodné porovnat tento index s výnosností daného fondu. Jedním z možných cílů manažera fondu je tedy snaha překonat benchmark. V této práci budou použity indexy MSCI World, MSCI EM Europe 10/40 a MSCI Russia 10-40, protože zobrazují stav kurzu akcií na trzích výše jmenovaných geografických oblastí. Roční míra zhodnocení benchmarku se vypočítá obdobným způsobem jako roční míru výnosnosti podle vzorce: B( K ) B( Z ) MB (2) B ( Z ) kde MB roční míra zhodnocení benchmarku B(K) benchmark na konci roku B(Z) benchmark na začátku roku Vyhodnocení vztahu mezi roční mírou výnosnosti a ratingem fondů bude provedeno na základě ratingových známek udělených společností Standard & Poor s. Tato agentura na rozdíl od jiných provádí ve svém projektu Fund Management Ratings kvantitativní i kvalitativní analýzu. Lze tedy předpokládat, že známky udělené S&P budou mít větší vypovídací schopnost. V praxi provádí kvalitativní analýzu jen u 20 % fondů, které nejlépe uspějí v kvantitativní analýze. Těmto poté udělí známku AAA, AA či A, přičemž AAA představuje nejvyšší kvalitu. Pro účely této práce budou známky převedeny do číselné podoby podle následující logiky: příslušný akciový trh, který je vyjádřen pomocí odpovídajícího benchmarku, představuje 100 %, tedy známku od 1 do 5, 20 % nejlepších fondů z kvantitativní analýzy získá na základě kvalitativní analýzy známku AAA=5, AA=4,5 a AA=4, zbývajících 80 % fondů, které se pohybují v rozmezí <1;4), nemá nárok na udělení ratingové známky. Roční míra výnosnosti a ratingové známky budou zpracovány na základě výše uvedeného do podoby grafů, ze kterých bude poté vyvozeno, zda se fondy v jednotlivých letech pohybovaly v rozmezí způsobilém pro udělení ratingu.
20 3 Literární rešerše 3.1 Charakteristika ratingu 2 Investování do cenných papírů je spojeno se třemi druhy rizik. Prvním je riziko změn úrokových měr, druhým riziko inflace a třetím riziko platební neschopnosti. Poslední z jmenovaných rizik se vyjadřuje pomocí ratingového hodnocení, které je podstatou této bakalářské práce. 3 Rating je pojem, který pochází z anglického jazyka a v překladu znamená hodnocení. Vinš-Liška (2005:1) uvádí, že: Rating je nezávislé hodnocení, jehož cílem je zjistit, a to na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu, jak je tento subjekt schopen a ochoten dostát včas a v plné výši všem svým splatným závazkům. Toto hodnocení lze vyjádřit jednoduchou ratingovou známkou z ratingové stupnice, která je na své mezinárodní části celosvětově plně porovnatelná a kompatibilní skrze odvětví i regiony. Investor má tedy možnost dle uděleného stupně ratingu zjistit bonitu daného subjektu nebo cenného papíru, do kterého chce investovat. Je ovšem nutné si uvědomit, že rating není žádným investičním doporučením, nezkoumá tržní cenu akcie nebo obligace, nezabývá se změnami úrokových sazeb a není ani nástrojem k odhalení nezákonné činnosti. Rating není doporučením k nákupu nebo prodeji dluhové emise, poněvadž se nezabývá hodnocením výnosnosti investice. Ratingové agentury se tedy prostřednictvím udělené známky pouze specificky vyjadřují ke kvalitě konkrétní emise dluhu. Ratingové hodnocení udělené agenturou je založeno především na prognózách budoucích trendů, čímž se výrazně odlišuje od scoringových metod 4 zaměřených na minulé a současné finanční výsledky. 3.1.1 Historie ratingu 5 Počátek ratingu je neodmyslitelně spjat s vývojem nejvyspělejšího světového finančního trhu, tedy trhu Spojených států amerických. Historie ratingu a potažmo ratingových agentur se datuje od roku 1909, kdy jako první na světě použil John Moody škálu třech symbolů k určení bonity cenných papírů železničních společností. O rok později rozšířil rating i na dluhopisy podniků veřejných služeb a průmyslových společností. 6 Díky rostoucí oblibě tohoto hodnocení založit pan Moody roku 1914 první ratingovou agenturu, kterou nazval Moody s Investor Service. O dva roky později byla založena ratingová agentura Poor s Publishing Company a v roce 1922 2 Není-li uvedeno jinak, zpracována na základě [5] 3 Zpracováno dle [2] 4 Více v kapitole 3.3 Scoringové metody a defaultní studie 5 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5] 6 Zpracováno dle [6]
Literární rešerše 21 Standard Statistics Company a Fitch Publishing Company. Historicky velmi významným okamžikem je rok 1941, kdy došlo k fúzi společností Standard Statistics Company a Poor s Publishing Company a vznikla dodnes existující agentura Standard & Poor s. 7 Za nejvýznamnější evropskou ratingovou agenturu lze bezesporu považovat IBCA, která byla založena roku 1978 jako specializovaná instituce na rating bank ve Velké Británii. O devět let později začala hodnotit také britské korporace a emitenty z kontinentální Evropy. Důležitým mezníkem je pak rok 1992, kdy tato společnost fúzovala s francouzskou agenturou Euronotation a stala se největší evropskou nezávislou ratingovou agenturou zaměřenou na evropské emitenty, která bez problémů konkurovala významným americkým agenturám. V roce 1997 však došlo ke spojení se společností Fitch Investors Service a vznikla jedna z největších agentur na světě FitchIBCA. Dlouhou historii této společnosti uzavírá prozatím rok 2000, kdy došlo k fúzi s menšími americkými ratingovými agenturami a společnost FitchIBCA se vrátila k původnímu názvu Fitch. V současné době dominují v ratingovém odvětví následující agentury: 1. Moody s Investors Service (tržní podíl cca 40 %), 2. Standard & Poor s (tržní podíl cca 40 %), 3. Fitch Ratings (tržní podíl cca 16 %), 4. národní a specificky orientované agentury (tržní podíl cca 4 %) např. A. M. Best Co., Dominion Bond Rating Service, Mikuni, Japan Bond Research Institute. 3.1.2 Druhy ratingu 8 Díky postupnému rozvoji ratingu a zvyšujícím se požadavkům investorů se začaly rozvíjet různé typy ratingových hodnocení. V současné době existuje celá řada druhů ratingu, které se dají dělit podle mnoha různých kritérií, např. z hlediska času, dle trhu, pro který je rating určen nebo podle hodnoceného dluhového instrumentu. Dělení ratingu podle typu dluhového instrumentu: rating cenných papírů s pevným výnosem (tj. obligace, směnky), rating syndikovaného dluhu, rating prioritních akcií, rating strukturovaného financování, rating projektového financování. 7 Zpracována dle [6] 8 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5]
22 Dělení ratingu podle hodnoceného subjektu: rating emitenta, rating banky či pojišťovny, rating podílového nebo penzijního fondu, rating organizátora trhu s cennými papíry (např. burzy). Dělení ratingu podle doby splatnosti dluhového instrumentu: krátkodobý rating (směnečné programy a krátkodobé dluhy), dlouhodobý rating (ostatní instrumenty se splatností nad 1 rok). Dělení ratingu podle denominace dluhu a cílového trhu: mezinárodní rating závazků v zahraniční měně hodnocení je vztaženo ke srovnatelným společnostem v zahraničí a k existujícím závazkům a pohledávkám v cizí měně. Limitujícím faktorem je ve většině případů rating státního rizika. Jde o rating, který je celosvětově porovnatelný, lokální rating závazků v lokální měně hodnocení je vztaženo k úrovni sektoru podnikání v České republice. Limitem je podobně jako ve výše uvedeném případě hodnocení rizika státu. Lokální rating je používán jen v rámci určitého státu a není mezinárodně porovnatelný. Tab. 1 Srovnání mezinárodního a lokálního ratingu Parametry Mezinárodní rating Lokální rating Měna Cizí Lokální Všechna: Pouze: Rizika společnosti, společnosti, ekonomiky, ekonomiky. konvertibility a transferu. Stupnice Globální Lokální Restrikce Sovereign rating 9 xyaaa 10 Zdroj: Vinš-Liška (2005:8) Následující text se podrobněji zabývá členěním ratingu dle doby splatnosti dluhového instrumentu, jde tedy o krátkodobý a dlouhodobý rating s rozlišením měny, ve které se plní tyto závazky. 9 Pojem sovereign rating neboli suverénní rating států bude vysvětlen v kapitole 3.1.3 Typy udělovaných ratingů. 10 xy - index daného státu, označení lokálního ratingu (v případě České republiky nahradíme xy zkratkou cz).
Literární rešerše 23 Krátkodobý rating Jak již název napovídá, jedná se o hodnocení závazků s dobou splatnosti do jednoho roku. Ratingové agentury hodnotí mimo jiné směnky, krátkodobě splatné dluhy, závazky z bankovních úvěrů či vzniklé daně. 11 Tab. 2 Stupnice pro krátkodobý rating Moody s S&P Fitch Zhodnocení Investiční stupeň P-1 A-1+ F1+ Vynikající schopnost plnit své finanční závazky. P-2 A-1 F1 Velmi dobrá schopnost plnit své finanční závazky. P-3 A-2 F2 Uspokojivá schopnost plnit své finanční závazky. A-3 F3 Nepříznivé ekonomické podmínky by mohly oslabit schopnost dlužníka plnit. Spekulativní stupeň B B Náchylnost k negativním změnám. Vysoké riziko, že dlužník nebude schopen plnit své finanční závazky. NP not prime C C Závislost na ekonomické situaci a podmínkách v daném odvětví podnikání. D D Dlužník je v prodlení, neplní své finanční závazky. Zdroj: Zpracováno dle [7] Na základě výše uvedené tabulky lze konstatovat, že nejvýznamnější ratingové agentury mají relativně sjednocený systém hodnocení krátkodobých závazků. Dnes již zaniklá společnost CRA udělovala ratingové známky na závazky v lokální měně, proto měly podobu národního kódu xy. Investiční stupeň byl tedy od známky xyp-1 po xyp-3 a spekulativní od xyp-4 po xyp-5. Dlouhodobý mezinárodní rating Jedná se o hodnocení závazků v cizích měnách se splatností nad jeden rok. Tento rating je srovnatelný mezi všemi ratingovými agenturami na světě. 11 Přeloženo a zpracováno dle [1]
24 Tab. 3 Stupnice pro dlouhodobý mezinárodní rating Moody s S&P Fitch Zhodnocení Investiční stupeň 1. vysoký stupeň Dluh nejvyšší kvality. Extrémně vysoká Aaa AAA AAA schopnost splatit úroky a jistinu. Aa1 AA+ AA+ Bezpečná investice s nízkým rizikem. Velmi silná schopnost splnění finančních závazků. Od předchozího stupně se odlišuje nepatrně. Aa2 AA AA Aa3 AA- AA- 2. průměrný stupeň A1 A+ A+ Bezpečná investice, náchylná na negativní A2 A A vlivy okolí a na nepříznivý vývoj A3 A- A- podnikatelských a ekonomických podmínek. Baa1 BBB+ BBB+ Středně bezpečná investice. Za normálních Baa2 BBB BBB okolností je dlužník schopen dostát svým Baa3 BBB- BBBzávazkům, při zhoršení ekonomických podmínek se však může situace zhoršit. Spekulativní stupeň 3. spekulativní Ba1 BB+ BB+ Dlužník vykazuje krátkodobou náchylnost Ba2 BB BB k selhání, budoucí plnění závazků není zcela Ba3 BB- BB- jisté. B1 B+ B+ Dlužník čelí nepříznivým podmínkám a očekává se zhoršení situace, plnění závazků v dlouhém období je nejisté. B2 B B B3 B- B- 4. promeškané Caa CCC CCC Pravděpodobnost úpadku nebo jiného Ca CC CC C C C D Zdroj: Zpracováno dle [1], [2], [3], [5], [8]. D přerušení činnosti malá pravděpodobnost úplného splacení dluhu. Mimořádně nebezpečný dluh. Všechny platby jsou v prodlení nebo jsou nesplatitelné vzhledem k bankrotu dlužníka. V tabulce výše můžeme vidět, že nejvyšší známka je Aaa, resp. AAA, která představuje neohroženou schopnost dostát svým dlouhodobým závazkům. Touto známkou disponuje pouze několik států a světových národních institucí. Velmi dobrou úroveň splacení závazků má i známka Aa (AA), ke které může být přiřazen další ratingový symbol, tj. znaménka + či - u S&P nebo čísla 1, 2, 3 u Moody s. Symboly udávají, jak silná je bonita hodnoceného subjektu na dané úrovni rizika. Posledním investičním stupněm je známka Baa (BBB), jež je udělována subjektům, které jsou stále schopné dostát s přijatelnou mírou rizika svým závazkům.
Literární rešerše 25 Nejtěžším úkolem pro ratingové analytiky je rozhodnutí o udělení investičního či spekulativního stupně. Nejvyšším spekulativním stupeň je známka Ba (BB). Tyto subjekty mají největší pravděpodobnost na povýšení své bonity do investičního pásma. Další známkou je B, která již představuje skutečně spekulativní investice. Subjekty hodnocené touto známkou mají vyšší pravděpodobnost nesplacení svých závazků než jejich splacení. Známky na konci stupnice již představují subjekty, které se ocitají na pokraji defaultu (tj. nesplacení dluhu) nebo v něm již jsou. Finanční trhy vnímají rating jako účinný nástroj pro předpovídání platební neschopnosti podniků, což má vliv na cenu kapitálu. Obecně tedy platí, že subjekty s ratingem investičního stupně mají možnost půjčovat si peníze za nižší úroky než subjekty spekulativního stupně. Kohout (2008:136) radí: Vybírejte si vždy banku, která má rating investičního stupně. Zásadně se vyhýbejte vkladům nebo jiným investicím s podezřele vysokým úrokem. 12 Dlouhodobý lokální rating Poslední přidělovanou ratingovou známkou je dlouhodobý lokální rating, který hodnotí závazky subjektů v lokální měně každého státu se splatností delší než jeden rok. Lokální ratingové agentury na rozdíl od mezinárodních preferují udělování lokálního ratingu s indexem dané země nebo měny. Daná známka může v případě České republiky vypadat například takto: czaaa. Ratingová tabulka pak vypadá obdobně jako u mezinárodního dlouhodobého ratingu s tím rozdílem, že tento rating je porovnatelný pouze v dané zemi. Pro doplnění ratingových známek se ovšem nepoužívají jen znaménka + nebo (popř. 1, 2, 3), ale dochází také k udělování tzv. výhledů. Jde o naznačení směru, kterým se rating bude pravděpodobně ubírat a má pouze tři formy negativní, stabilní a pozitivní výhled. Prvotně zpracované ratingy nesou stabilní výhled, nepředpokládá se tedy krátkodobá změna ratingu hodnoceného subjektu. Negativní výhled samozřejmě znamená zhoršení bonity přijatých závazků a budoucí snížení ratingu z důvodu změn ve společnosti a jejím prostředí. Pozitivní výhled pak představuje očekávané zlepšení schopnosti daného subjektu splácet své závazky. Lokální rating zastává významnou roli především ve financování subjektů v domácí měně, kde není podstatné kurzové riziko nebo riziko celosvětové konkurence. Obrovskou výhodou je možnost využití celé ratingové škály, protože zde není limitem rating státu jako nejvyšší možné hodnocení. 3.1.3 Typy udělovaných ratingů 13 Vedle klasického úvěrového neboli kreditního ratingu, který představuje schopnost subjektu dostát včas a v plné míře všem svým splatným závazkům, existují také ratingy dle typů hodnocených subjektů. 12 Zpracováno dle [2] 13 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5]
26 Nejpodobnější výše zmíněnému kreditnímu ratingu je tzv. suverénní rating států (sovereign rating), který označuje schopnost daných států dostát svým závazkům z přijatých úvěrů nebo emitovaných obligací. Po dlouhou dobu obecně platilo, že rating jakéhokoliv subjektu dané země nemohl překročit rating tohoto státu, mohl tedy maximálně dosáhnout jeho úrovně. V roce 2001 ovšem agentura Moody s jako jediná na světě začala používat svoji studii s názvem Piercing the Sovereign Ceiling 14, která pojednává o výjimečné, přesto reálně existující možnosti překročení ratingu země i pro subjekty s domicilem v dané zemi. Dříve státy při neschopnosti splnit své mezinárodní závazky obvykle vydaly moratorium 15 na všechny mezinárodní platby subjektů sídlících v těchto státech. Existovaly ovšem subjekty, kterých se tato neschopnost splácet příliš netýkala, šlo především o nadnárodní koncerny. Státy tedy nově začaly respektovat jejich rostoucí ekonomickou sílu a vyjmuly je z moratoria. Proto agentura Moody s přistoupila ke změně svojí uplatňované metodologie. Mezi další typy udělovaných ratingů patří rating bank. Banka může mimo standardního credit ratingu obdržet také tzv. rating finanční síly (financial strengh rating), který vyjadřuje finanční sílu samotné banky bez ohledu na možnou podporu od jejího vlastníka v případě problémů. Rating finanční síly má vlastní ratingovou stupnici počínaje stupněm A, přes B, C a D a konče stupněm E. Známky jsou doplňovány znaménky + nebo -, které vyjadřují jejich relativní sílu na daném stupni. Odlišným typem ratingu je tzv. rating finanční síly pojišťoven (claim paging ability rating), který hodnotí schopnost pojišťoven dostát svým závazkům, které plynou z případných pojistných plnění. Ratingová agentura v tomto případě hodnotí mimo jiné stav a alokaci technických rezerv pojišťoven, škodní průběh klientského portfolia nebo úroveň a bonitu jejich zajištění. Neméně důležitým a pro tuto práci zásadním je rating na investiční nebo podílové fondy 16. Zmíněným fondům se neuděluje pouze jeden specifický rating, ale většinou několik. Jde o relativní kvantitativní hodnocení fondů pomocí základních finančních ukazatelů, které vypovídá o jejich dlouhodobé schopnosti zhodnotit bez velkých výkyvů vložené peníze investorů. Důležité je, že toto hodnocení je vytvářeno vůči skupině podobně zaměřených fondů, proto jde o srovnání relativní. Je ovšem nutno podotknout, že jde o model, který pracuje pouze s čísly, zaměřuje se tedy na minulé výkonnosti a volatilitu výnosů daného fondu. 14 Volně přeloženo znamená Překročení suverénního stropu 15 Moratorium znamená obecně pozastavení, zákaz či odklad. V insolvenčním řízení poskytuje moratorium dlužníkovi dočasnou ochranu před věřiteli a před možným rozhodnutím o úpadku, především však dává prostor pro překonání úpadku nebo pro dosažení dohody s věřiteli. [9] 16 Více v kapitole 4 - Současný stav řešené problematiky
Literární rešerše 27 3.1.4 Proces tvorby ratingu 17 V minulosti byla metodologie jednotlivých ratingových agentur většinou přísně chráněná, v současné době jsou ovšem přístupy k hodnocení klientů velmi podobné, a proto je agentury často veřejně zpřístupňují. Samotná tvorba ratingu je ovšem specifická pro různé typy subjektů, a to dle předmětu podnikání a segmentu trhu, na kterém podnikají. Nelze tedy definovat jednotnou metodologii pro všechny subjekty. Hlavním pravidlem je průběžné monitorování ratingu, poněvadž cílem každé ratingové agentury je vytvořit úroveň hodnocení, která přetrvá v průběhu ekonomického cyklu. Rating je také průběžné revidován, přehodnocení probíhá většinou čtvrtletně nebo ročně. Rating jako takový je založen na kvalitativních 18 a kvantitativních 19 faktorech, přičemž kvalitativní faktory je možno rozdělit do tří skupin: 1. faktory specifické pro společnost (company risk) hlavním cílem je pochopit trendy poptávky po produktech společnosti a její strategie, které jsou přijímány k uspokojení této poptávky. Zkoumají se změny struktury podnikatelské a obchodní činnosti, vyhodnocují se kapitálové výdaje, investiční plány a potřeby financování. V neposlední řadě se hodnotí také zkušenosti a kvalita managementu společnosti, 2. faktory odvětvové (sector risk) hodnocení určitého sektoru, např. prodej potravin, těžební průmysl, stavebnictví či přeprava. Ratingová agentura zjišťuje schopnost společnosti uspět se svou strategií za daných rizik, 3. faktory specifické pro určitý stát (sovereign risk) rating společností, které jsou vlastněny státem, se většinou přímo vztahuje k nezávislému ratingu země. Analýzy jsou poté zaměřeny na vztah mezi vládou a společností a na rozsah podpory dluhů společnosti. Počítá se i s mírou, do které může být společnost privatizována a s důsledky pro majitele dluhů. Z pohledu tvorby rating je velmi důležité rozdělení ratingu na vyžádaný a nevyžádaný. Nevyžádaný rating vytváří agentury většinou bez spolupráce hodnoceného subjektu, tedy na základě požadavku od investorů a to z veřejně přístupných informačních zdrojů. Pro vyžádaný rating je třeba spolupráce ratingové agentury a klienta, který si rating objedná. Postup tvorby ratingu uvedený v dalším textu platí pouze pro vyžádaný rating. 17 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5] 18 Kvalitativní faktory jsou ty, které lze těžko objektivizovat. Patří sem např. management, stav investiční společnosti, investiční proces, vztahy s obchodními partnery či vládní politika. [10] 19 Kvantitativní faktory posuzují především hospodářské podmínky a jsou výsledkem matematicko-statistické metody. Patří sem např. historická výkonnost, volatilita, konstrukce portfolia, likvidita nebo vývoj peněžních prostředků. [10]
28 Ratingový proces začíná oslovením klienta, předsmluvním vyjednáváním a podpisem smlouvy. Následně určí ratingová agentura analytický tým, který bude pověřen hodnocením daného subjektu. Tým se obvykle skládá z vedoucího, tzv. senior analytika a jeho kolegů (minimálně 2-3 pracovníci). S ohledem na odbornou náročnost a sektorovou příslušnost subjektu je tento tým jmenován pro každý subjekt individuálně. Analytický tým buď zašle klientovi dotazník, nebo ho rovnou s dotazy navštíví. Při hodnocení jsou brány v potaz také informace od různých poradenských a informačních agentur, asociací či veřejnoprávních institucí. Získané informace jsou zpracovány, tým vytvoří kvalitativní i kvantitativní analýzu a posoudí veškerá rizika. Po jednom až dvou měsících se sejde ratingový výbor, který se obvykle skládá z analytiků ratingového týmu a ostatních vedoucích analytiků agentury. Pro zachování důvěrnosti hodnocených informací a konzistentnosti analytického úsudku se nedoporučuje zahrnout do ratingového výboru externí osoby. Výbor na základě předložené analýzy a diskuse přidělí demokratickým hlasováním subjektu konečný rating. Hodnocený subjekt se poté může rozhodnout, zda přidělený rating zveřejní či nikoliv. Po případném souhlasu ke zveřejnění je připravena prezentace uděleného ratingu a poté jsou informace poskytnuty veřejnosti. Průměrná délka celého procesu hodnocení je přibližně tři měsíce. Udělením ratingu ovšem vše nekončí, ratingová agentura dále provádí průběžné sledování hodnoceného subjektu. RATING Finanční výsledky Směr hodnocení Personální charakteristiky Zvolená strategie Operační prostředí Tržní prostředí Makroprostředí Obr. 1 Pyramida hodnocených informací (Zdroj: Vinš-Liška, 2005:25) Postup zpracování ratingu Z obrázku 1 je patrné, že ratingová analýza nezačíná pouze u podniku samotného, ale zaobírá se celým jeho okolním prostředím. V následujícím textu budou podrobněji rozebrány jednotlivé kroky této analýzy.
Literární rešerše 29 1. makroprostředí zkoumání legislativních a kontrolních parametrů, specifik daného trhu a regionu. Tato část analýzy je vymezena ratingem země. 2. tržní prostředí vymezuje trh a region, ve kterém subjekt podniká, jde tedy o pohled na odvětví jako celek. Hlavním cílem je posouzení aktuální situace v odvětví a jeho vývojových tendencí. Zásadní jsou např. otázky bariér vstupu do odvětví, rozložení trhu (několik leadrů či subjekty na konkurenčním lemu), proces, kterým se zboží dostává k zákazníkovi nebo fáze životního cyklu jednotlivých výrobků. 3. operační prostředí podniku hodnocení pouze těch subjektů, které jsou v nějakém vztahu s daným subjektem, tj. dodavatelé, odběratelé, přímá konkurence a úzká veřejnost. Důležitý je také proces výroby daného výrobku, zhodnocení používané technologie, ekologická rizika či možnosti variability výrobního programu. 4. zvolená strategie subjekt z výše uvedených hodnocení tvoří svůj business plán a formuluje strategie, které říkají, jak být na daném trhu za daných podmínek úspěšný. 5. personální charakteristiky jedná se o analýzu schopnosti managementu realizovat schválenou strategii. Hodnotí se minulé reference a zkušenosti, aktuální ochota a schopnost podstoupit riziko nového vývoje společnosti. Podstatné je i vyjednávání s odbory či analýza personální situace, která představuje schopnost nalézt, vychovat a udržet si klíčové zaměstnance. 6. finanční výsledky na závěr se musí výše uvedené nekvantifikovatelné charakteristiky převést na číselné neboli finanční údaje. Tyto údaje mohou být ovšem často irelevantní, protože vypovídají pouze o minulosti, ale nevyjadřují se k budoucnosti dané společnosti. 3.2 Ratingové agentury 20 Jak již bylo řečeno výše, ratingové agentury jsou subjekty, které vznikly za účelem hodnocení ostatních podnikatelských subjektů či různých dluhových instrumentů. Výsledkem jejich činnosti je nezávislé hodnocení, které nám může napovědět jak kvalitní je daná emise. Je nutné si ale uvědomit, že rating není žádným investičním doporučením k nákupu či prodeji. Ratingové agentury původně poskytovaly ratingy zcela zdarma, od krize v 70. letech minulého století ovšem začali emitenti aktivně využívat rating, což umožnilo agenturám zpoplatnit jejich služby. Kvůli současné struktuře poplatků se agentury stávají velmi často terčem kritiky, protože vysoké poplatky mohou být motivací pro přidělení vyššího ratingu. I proto v posledních letech dochází 20 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5]
30 k zpřísnění zákonů souvisejících s regulací ratingových agentur, které má posílit jejich důvěryhodnost. Přes všechny problémy jsou ratingové agentury a jejich hodnocení stále populárním a hojně využívaným nástrojem. Tato kapitola proto mimo jiné pojednává o různých typech ratingových agentur, jejich regulaci a také historii v České republice. 3.2.1 Typy ratingových agentur 21 Se stoupající oblibou ratingu u investorů a rozšiřováním po celém světě, roste i počet a struktura ratingových agentur. Z tohoto důvodu bylo nutné vytvořit následující základní dělení agentur: 1. lokální vs. mezinárodní, 2. všeobecné vs. specializované, 3. kooperující s emitenty vs. těžící z veřejných informací. Lokální ratingové agentury vznikají především v zemích a regionech, kde nepůsobí světové (mezinárodní) ratingové agentury jako je Moody s nebo S&P. Jejich značnou výhodou jsou nižní ceny nabízených služeb a specializace na určitou oblast subjektů. Naopak nevýhodou může být odlišná vypovídací schopnost a informační hodnota výstupu, proto by měli investoři věnovat pozornost ratingové procesu a metodice dané agentury. Lokální ratingové agentury poskytují mimo jiné úvěrový rating pro dluhové cenné papíry emitované tuzemskými firmami a hrají tak klíčovou roli při stanovování ceny těchto dluhopisů. Vyhlásí-li agentura revizi v hodnocení zadluženosti dané společnosti, jsou ceny jejich cenných papírů okamžitě postiženy. 22 Všeobecné ratingové agentury se již podle názvu zabývají všemi typy udělovaných ratingů, kdežto specializované ratingové agentury jsou zaměřeny většinou jen na jeden typ subjektů. Příkladem mohou být agentury, které vytvářejí pouze rating bank, obligací či fondů kolektivního investování. V současné době je nejběžnějším způsobem získávání informací o hodnoceném subjektu vzájemná komunikace a kooperace mezi ratingovou agenturou a daným klientem. Dle výše uvedeného dělení lze říct, že jde o ratingové agentury kooperující s emitenty a o tzv. vyžádaný rating (solicitated rating). Na druhé straně existují i ratingové agentury, které s hodnoceným subjektem vůbec nekomunikují a informace získávají pouze z veřejně dostupných zdrojů, jde tedy o tzv. agentury těžící z veřejných informací. Požadavek na vytvoření takového ratingu dávají investoři či obchodní partneři. 21 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5] 22 Přeloženo a zpracováno dle [4]
Literární rešerše 31 3.2.2 Požadavky na ratingové agentury 23 Kredibilita neboli důvěryhodnost a nezávislost patří mezi nejdůležitější faktory pro činnost ratingových agentur. Rating je na jedné straně placen klienty, na straně druhé je ovšem užíván především investory, a pokud tito neakceptují práci ratingové agentury, nemá smysl nechávat si od takové agentury rating zpracovávat. Dosáhnout uznání u zainteresovaných subjektů napomáhá dané agentuře bezesporu počet hodnocených klientů, schopnost správného hodnocení, případně rychlost reakce na změny v bonitě těchto klientů. Dle Vinše-Lišky (2005:20) by měly ratingové agentury pro bezproblémový chod a uznání od klientů a uživatelů splňovat alespoň následující základní požadavky: nezávislost rating je jediná činnost dané agentury, její zaměstnanci ani akcionáři nemají konflikt zájmů, agentura neinvestuje do jí hodnocených instrumentů a má dostatečné finanční zázemí, kvalifikace zaměstnanců vedoucí pracovníci i analytici mají vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru, výhodou je praxe v příbuzném oboru, popř. stáže a školení u světových ratingových agentur, uznání agentura je uznána regulátory příslušného trhu, nedošlo u ní k žádnému profesionálnímu pochybení a nemá problémy se zákonem či obchodní etikou, historie firmy delší historie samozřejmě vyvolává u klientů i uživatelů ratingu větší důvěru, metodologie a obchodní tajemství ratingová agentura musí dodržovat zásadu důvěrnosti informací klientů a zabránit úniku těchto informací mimo společnost, musí používat pouze konzistentní a historicky doložitelnou metodiku spolu se stupnicí hodnocení. Důležitým prvkem úspěšnosti ratingových agentur je komplexnost jejich hodnocení, která je základem pro uznání od uživatelů ratingu. Banky a investoři si vytvářejí také vlastní hodnocení a žebříčky, ale žádné v plné míře nepostihuje podnikatelská rizika daného klienta. Těmito riziky se zabývají právě ratingové agentury a i přes občasnou kritiku jsou jejich výsledky stále považovány za nejlepší. 3.2.3 Uživatelé ratingu 24 Rating je z pohledu uživatelů vytvářen ve dvou typech, první z nich je určen pro potřeby managementu společnosti a druhý externím zájemcům. Management společnosti chápe rating jako analýzu vlastního subjektu a návod k možným zlepšením, plní tedy poradenskou funkci. V podstatě jde 23 Zpracováno dle [5] 24 Zpracováno dle [5]
32 o externí náhled na interní dění v podniku, ratingová zpráva má tedy danému podniku ukázat, jakým směrem se ubírat, aby byl do budoucna důvěryhodnější pro investory. Druhý typ ratingové analýzy shrnuje nejdůležitější charakteristiky hodnocených subjektů a tyto pak poskytuje jednotlivým externím zájemcům ve formě souhrnné informace. Mezi nejčastější uživatele tohoto ratingu patří mimo jiné zapůjčovatelé cizího kapitálu, investoři do vlastního jmění firem, obchodní partneři, poradenské agentury a v neposlední řadě také široká nebo odborná veřejnost. 3.2.4 Ratingové agentury v České republice Následující kapitola se v krátkosti zaměřuje na dvě nejvýznamnější české ratingové agentury. Jedná se o společnost Moody s Central Europe, a. s., která je ovšem známější pod svým starým názvem CRA Rating Agency, a. s. a společnost Duff & Phelps CZ, a. s. Přestože obě jmenované společnosti již zanikly, je vhodné je zde zmínit, poněvadž jsou průkopníky ratingu v České republice. 25 CRA Rating Agency, a. s. 26 Společnost CRA byla založena dne 14. ledna 1998 americkou společností Pragocontact Corporation, Inc. pod původním názvem Czech Rating Agency, a. s. Šlo o první lokální ratingovou agenturu v České republice, která se zabývala především hodnocením průmyslových podniků, obcí a finančních institucí. Za dobu své existence na trhu ratingu získala vedoucí postavení nejen v tuzemsku, ale i v celé střední Evropě. Na podzim roku 2001 podepsala CRA smlouvu s ratingovou agenturou Moody s Investor Services a stala se tak její šestou afilací ve světě a jedinou ve střední a východní Evropě. V únoru roku 2006 pak došlo k přejmenování této agentury na Moody s Central Europe, a. s. Služby CRA Rating Agency tvořily čtyři základní nosné produkty: CRA Rating mezinárodně porovnatelné komplexní hodnocení pro průmyslové podniky, finanční instituce a města, Czech Sector Award odvětvový investiční index podniků s více než pětiletou tradicí, CRA Fond Scoring hodnocení (pomocí hvězdiček) otevřených podílových fondů na bázi jejich relativního porovnání, CRA Rating obligací obchodovaných na hlavním a vedlejším trhu BCPP a BCPB. 25 Zpracováno dle [11], [12] 26 Zpracováno dle [5], [13]
Literární rešerše 33 Společnost za dobu své existence ohodnotila přes 150 subjektů, které disponují cizími zdroji. Jejími klienty byly subjekty české i zahraniční, středního i celorepublikového významu. CRA Rating Agency přispěla nemalou měrou k většímu využívání ratingu u nás, protože před jejím vznikem zde působily pouze zahraniční ratingové agentury. Duff & Phelps CZ, a. s. 27 Ratingová agentura Duff & Phelps CZ byla založena dne 3. dubna 1998 jako pražské zastoupení mezinárodní agentury DCR Duff & Phelps Credit Rating Co. Její původní název byl DCR Česká ratingová, a. s. Důležité je, že tato agentura působila pouze v oblasti úvěrového ratingu, čímž předcházela konfliktu zájmů u hlavních akcionářů. Zároveň kladla velký důraz na domácí trhy, a proto svým klientům nabízela vedle mezinárodního ratingu i lokální, který zohledňoval potřeby domácích investorů a bank. V důsledku celosvětového sloučení agentury Duff & Phelps ovšem došlo v roce 2003 k uzavření některých poboček, mezi kterými byla i ta pražská. V té době Duff & Phelps CZ hodnotila 15 klientů, z toho pouze u dvou šlo o mezinárodní rating a u 13 zbývajících o lokální. 3.2.5 Regulace ratingových agentur Ratingové agentury byly v souvislosti s celosvětovou finanční krizí často označovány za její spoluviníky. Odborníci poukazují na to, že tyto agentury podcenily rizika spojená se strukturovanými produkty a neupravily včas své ratingy dle zhoršující se situace na trhu. Došlo také k obvinění z metodologických chyb, neřešených konfliktů zájmů a nedostatečné nezávislosti analytiků. V důsledku toho se začalo hovořit o regulaci ratingových agentur. Návrhy na jejich regulaci se ovšem objevovaly již na konci minulého století v souvislosti s dluhovými krizemi některých zemí. V roce 2004 přistoupily agentury k samoregulaci a postupně se zavázaly k dodržování Etického kodexu IOSCO 28. O dva roky později přijali v USA zákon o regulaci ratingových agentur, v Evropské unii se k regulaci přistoupilo v roce 2009. 29 Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1060/2009 musí ratingové agentury mimo jiné předcházet konfliktům zájmů a v případě jejich vzniku provést odpovídající řízení, zaměstnávat analytiky a ostatní pracovníky s odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi, uveřejňovat svoji metodiku a modely používané při vytváření ratingů, provádět hodnocení pouze na základě odpovídajícího množství relevantních informací a každoročně vydávat zprávu o transparentnosti. Dodržování regulace má být pak zajištěno povinnou regis- 27 Zpracováno dle [5] 28 Server Bankovnictvi.ihned.cz uvádí, že Etický kodex IOSCO se mimo jiné zaměřuje na kvalitu a integritu ratingového procesu, zaručení nezávislosti analytiků, předcházení konfliktů zájmů, zajištění transparentnosti ratingových metod a nakládání s důvěrnými informacemi. [14] 29 Zpracováno dle [14]
34 trací agentur u evropských regulačních orgánů a kontrolou ze strany vnitrostátních regulačních orgánů (v ČR Česká národní banka). Česká republika uvedla dne 7. června 2010 v platnost zákon č. 160/2010 Sb., čímž adaptovala právní řád výše zmíněného nařízení. V souvislosti se zřízení evropského orgánu pro dohled v oblasti kapitálového trhu ovšem došlo v roce 2011 k novelizaci původního nařízení. 30 Regulace ratingových agentur se u mnohých národních i nadnárodních institucí setkala s negativním postojem. Poukazují na to, že udělování ratingu je především obchod s důvěrou, účastníci trhu by tedy měli požadovat kvalitní rating. Dalším argumentem je sporný přínos regulace, což dokazuje situace v USA, kde byly regulace zavedeny již před krizí v roce 2006. Subjekty finančního sektoru by neměly slepě přebírat rating, ale řádně řídit rizika a zajímat se o metodologii agentur. Rating jako takový navíc představuje globální byznys a jeho lokální či regionální regulace mohou být překážkou pro uznávání ratingů z ostatních zemí. Závěrem je nutno zdůraznit, že i přes veškeré problémy ze strany ratingových agentur, nelze veškerou vinu přisuzovat jen jim. Jedním z viníků krize jsou nepochybně i banky a ostatní finanční zprostředkovatelé, kteří nevěnovali dostatečnou pozornost řízení rizik a dodržování úvěrových standardů, přecenili kvalitu ratingů a ve většině případů neměli žádné krizové scénáře. Odpovědnost nesou také orgány dohledu a investoři, kteří bezhlavě věřili uděleným ratingovým hodnocením. 31 3.3 Scoringové metody a defaultní studie 32 Vedle klasického úvěrového ratingu existují i další hodnotící metody, mezi které patří například audit 33, scoringové metody či obchodní rating 34. V následujícím textu se zaměříme na pojem scoringové metody, který má k ratingu nejblíže. Scoringové metody jsou kvantitativním hodnocením určitého subjektu, které se zaměřují na analýzu předložených dat od tohoto subjektu a snaží se odhadnout jeho bonitu. Pod tento pojem se běžně zahrnuje scoring, ranking či interní rating. I přesto, že rating a scoring mají společný konečný cíl, tedy zjiš- 30 Zpracováno dle [15], [42], [43] 31 Spolu s předchozím odstavcem zpracováno dle [16] 32 Není-li uvedeno jinak, zpracováno na základě [5] 33 Komora auditorů České republiky uvádí, že: Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kriterii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům. [17] 34 Obchodní rating, který vytváří společnost Dun & Brandstreet se zabývá hodnocením hospodaření společností a podává informaci o tom, jak bezpečné je v určité zemi obchodovat s danou firmou. Jedná se v podstatě o indikátor předpovědi rizika pro uzavření obchodu, případně bankrotu společnosti. [5]
Literární rešerše 35 tění bonity daného subjektu, existuje mezi nimi řada rozdílů. Tabulka č. 4 popisuje základní odlišnost těchto dvou hodnotících produktů. Tab. 4 Hlavní parametry při vytváření ratingu a scoringu Položka Rating Scoring Zdroj dat hodnocený subjekt, externí hodnocený subjekt data Charakter dat kvantitativní i kvalitativní s pohledem do budoucna převážně kvantitativní, důvěryhodné jsou minulé výsledky Analýzu provádí ratingový tým, tj. min. 2 lidé 1 analytik Způsob analýza s převahou ohodnocení kvalitativních faktorům Výsledek známka na základě rozhodnutí ratingového výboru automatizovaný proces s důrazem na kvantitativní část výstup dle automatizovaného výpočtu z PC Doba hodnocení 1 až 2 měsíce do 1 týdne Cenová řádově ve statisících Kč min. poplatek náročnost Užití pro nestandardní nebo významné dlouhodobé kontrakty Zdroj: Vinš-Liška (2005:63) pro standardní nebo menší obchody krátkodobějšího charakteru Z tabulky je na první pohled patrné, že scoring je jednodušším, průzračnějším a časově méně náročným mechanismem než rating. Informace poskytované scoringem jsou ovšem značně hodnotově omezené a to z toho důvodu, že pracuje pouze s kvantitativními daty, které jsou výsledkem minulého hospodaření společnosti. Zpracování dat probíhá zcela automatizovaně, hodnocení je tedy na rozdíl od ratingu naprosto objektivní, bez zásahů hodnotící osoby a srovnatelné s ostatními výsledky stejné metody. Značnou nevýhodou ovšem je nemožnost postihnout specifika hodnoceného subjektu. Konečný výstup scoringové metody je pak poměrně srozumitelný, obdobně jako u ratingu vyjádřený určitou známkou ze stupnice. Na základě výše uvedeného lze říci, že scoringové metody jsou díky své časové a finanční nenáročnosti používány převážně na krátkodobé a standardní obchody. Scoring jako rychlý test finančního zdraví podniku je výlučně vytvářen na subjekty, kdežto rating i na emise cenných papírů nebo syndikované půjčky. Vinš-Liška uvádí v definici ratingu, že jeho podstatou je posouzení pravděpodobnosti, s jakou daný subjekt dostojí včas a v plné míře všem svým splatným závazkům. Jednotlivé ratingové agentury si začaly postupně vytvářet tzv. defaultní studie, které mají dokázat bonitu jejich hodnocení. Později začaly tyto modely využívat také instituce vytvářející scoringové metody. Anglické slovo