Výuka plavání dětí předškolního věku

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Výuka plavání dětí předškolního věku Bakalářská práce Vedoucí práce: PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D. Vypracovala: Michaela Frantová BRNO 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výuka plavání dětí předškolního věku vypracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v knihovně fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity ke studijním účelům. V Brně, dne 30. dubna 2008 Michaela Frantová

Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Milošovi Lukáškovi, Ph.D. za inspiraci, konzultace a podněty při vedení práce.

Obsah Úvod 6 1 Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 7 1.1 Význam plavání u dětí 8 1.2 Význam plavání u dospělých 9 1.3 Plavání jako socializační činitel 10 1.4 Otužování 12 2 Plavání mládeže 14 2.1 Předškolní plavání 14 2.2 Základní plavecký výcvik 15 2.3 Zdokonalovací plavecký výcvik 16 2.4 Sportovní plavání 17 3 Metody a metodika výuky plavání 19 3.1 Analyticko-syntetická metoda 20 3.2 Názorná metoda ukázky 21 3.3 Metodika postupu výuky předškolního plavání 22 3.4 Preference plaveckého způsobu při zahájení výcviku 27 3.5 Kdy začít s nácvikem plavání 29 3.6 Organizace plavecké výuky 29 3.7 Obecné pokyny k odstranění chyb v plavecké technice 31 3.8 Plavecké pomůcky 33 4 Aplikace teoretických metod a metodických principů do praktické výuky plavání 38 4.1 Materiální a technické vybavení 38 4.2 Pedagogické zásady předškolního plavání v praxi 43 4.3 Rozdělení do skupin pro výuku plavání dětí 44 4.4 Administrativa související s výukou plavání 46 4.5 Charakteristika sledovaného souboru 47 4.6 Průběh výuky plavání sledovaných dětí 49

Závěr 52 Seznam použité literatury 53 Seznam příloh Příloha A Příloha B Příloha C Resumé

Úvod 6 Úvod Existence na naší planetě je neodmyslitelně spjata s vodou, bez níž by na Zemi neexistoval život. Využíváme ji pro uspokojování svých životních potřeb, vždyť lidské tělo se skládá z více než 60% vody, pro hygienu těla, ale i pro regeneraci, relaxaci a sportovní činnost přinášející pozitivní ovlivnění zdraví i fyzickou kondici. Avšak nic z těchto činností nemůže člověk ve vodním prostředí vykonávat bez odpovídající úrovně plavecké dovednosti a techniky. Úroveň plaveckých dovedností každého jedince závisí na mnoha faktorech a to od dostupnosti výuky plavání, až po motivaci a cíl, kterého chce plaváním dosáhnout. Již v daleké minulosti naši předkové věděli jak důležité je umět plavat. Tento um využívali pro záchranu životů, nebo naopak v boji, aby se byli schopni nepozorovaně a bezpečně dostat přes vodní příkopy k nepříteli. Plavání je pohybová činnost, jež upevňuje lidské zdraví i zachraňuje lidské životy. Učit se této dovednosti není nikdy pozdě a je lépe začít pozdě než nikdy. Bakalářská práce je zaměřena na výuku plavání dětí předškolního věku. Zahrnuje nejen teoretické poznatky, ale i praktické trenérské zkušenosti. Pro zjednodušení jsou v textu používány všeobecně uznávané zkratky užívány v plavání. V případě problémů či nejasností, lze nahlédnout do seznamu zkratek uvedených v příloze B. Velká část informací, které zde prezentuji, zejména v praktické části práce, pochází ze sledování výuky dětí a hlavně z vlastních trenérských zkušeností získaných při výuce i trénování plavání dětí. Cílem této práce je předložit model předškolní výuky plavání v podmínkách škol bez vlastního plaveckého bazénu. Doufám, že tyto poznatky budou přínosem pro každého, který si tuto práci přečte.

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 7 1 Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus Plavání jako sport ve velké míře pozitivně ovlivňuje psychiku člověka, kondici i rozvoj volních vlastností, cílevědomost, zvyšuje se sebevědomí, učí překonávat únavu atd. Z tohoto hlediska má plavání pro děti i dospělé velký význam pro rozvoj jejich volních vlastností a budování charakteru člověka. Podívejme se na plavání jako na faktor ovlivňující zdraví ať už pozitivně či negativně. Nejprve se soustředíme na kladné působení plavání a na fyziologické aspekty lidského organismu. Pozitivní působení plavání: Plavání podporuje rozvoj svalstva celého těla, díky rovnoměrnému zatěžování zejména velkých svalových skupin. Tyto svaly se v běžném pohybovém stereotypu téměř nezapojují. Při provádění svalové práce zaměstnávající celé tělo a dochází k růstu svalových snopců do délky. Správné napětí a uvolnění svalstva při provádění cyklického pohybu u plavání je základním aspektem pro hospodárnost energie při výkonu. Plavání z velké části ovlivňuje činnost vnitřních orgánů. Zatížením velkých svalových skupin dochází k zvýšené látkové přeměně. Tím rostou potřeby na příjem kyslíku, na odstranění oxidu uhličitého a na přísun energeticky bohatých látek do svalu. Při pobytu ve vodním prostředí dochází ke stimulaci a zvýšené činnost vnitřních orgánů, a to především srdce a plic, což má kladný vliv na dýchací a oběhový systém. Díky vztlakovým silám, které nám umožňují ležet ve vodorovné poloze na hladině, dochází k odlehčení dolních končetin a páteře a tím i k uvolnění a zrelaxování hlubokého svalstva zad a vzpřimovačů páteře. Plavání je jedním z léčebných prostředků pro respiračně oslabené, pro částečně či zcela imobilní jedince a to všech věkových skupin, ať už s těmito poruchami vrozenými či získanými v průběhu života.

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 8 Neméně pozitivně tato aktivita ovlivňuje rozsah kloubní pohyblivost i ve vyšším věku, kdy se tento rozsah výrazně zmenšuje. Plavání působí na termoregulační mechanismy. Pohyb ve vodě nemá osvěžující účinky na lidský organismus jen po fyzické stránce, ale je i součástí mentální hygieny, relaxace či jako kompenzační sport vrcholových, výkonnostních nebo rekreačních sportovců Na závěr mnoha zmíněných i mnoha nezmíněných kladů plavání můžeme uvést, že plavání patří mezi sporty s nejnižším rizikem úrazu Negativní působení plavání: Onemocnění Mezi negativní působení plavání hlavně na bazénech je možnost nákazy plísňovým či jiným onemocněním přenášejícím se při kontaktu s nedostatečně hygienicky upraveným povrchem sprch a WC. Je zde také možnost onemocnění prochladnutím při pobytu na břehu v mokrých plavkách. Působení chlóru Další nevýhodou plavání v bazénech je působení chlóru na pokožku, což může zhoršovat atopické ekzémy, ale většinou jsou to jen následky kosmetického charakteru, na jejichž léčbu stačí jakýkoliv druh mastí. Mohou se objevit problémy s očima až zhoršení zraku při dlouhodobém tréninku v přechlorované vodě bez plaveckých brýlí. Finanční aspekty Můžeme se také zmínit o finanční náročnosti zvláště u závodního plavání, ale v porovnání s jinými sporty to zdaleka není tak markantní. [5, 8, 9] 1.1 Význam plavání u dětí Plavání je jeden ze sportů, které můžeme pěstovat již od raného dětství až do pozdního stáří. S modifikovanou formou plavání začínáme již u kojenců a batolat. U dětí tohoto věku se více než o plavání jedná o seznámení s vodním prostředím a prodloužení ponořovacího reflexu, s kterým se všichni rodíme. Pokud se tento reflex

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 9 nerozvíjí, rychle se ztrácí, což dle mého názoru stíží seznámení s vodou a osvojení plaveckých dovedností v pozdějším věku. Nejlépe je s výukou plavání začít pomocí her. Touto hravou formou se dítě naučí plavat, aniž by si to uvědomilo. Pro plavání prospívající lidskému tělu musí být voda zdravotně nezávadná, to znamená čistá, bezbarvá a bez choroboplodných zárodků. Nejvhodnější teplota vody jak pro otevřenou vodu tak i pro bazény je 25-27 C. Pokud teplota klesne pod 14 stupňů je voda již příliš studená a organismus začíná přespříliš zatěžovat orgány látkové přeměny, a to zejména krevní oběh, což vede k podchlazení organismu. Jedním z projevů podchlazení je ztížené dýchání. Svalstvo má malou možnost prokrvení a tím,,tuhne, z čehož vyplývá, že se plavec velmi rychle unaví. Pokud má voda více jak -27 C je vhodná pro dlouhodobější pobyt ve vodě jako například výuka základního plaveckého výcviku, kdy jsou děti a zejména trenéři delší čas ve vodě. Avšak takto teplá voda je pro závodní plavání zcela nevhodná, neboť se plavec potí a brzy se unaví. [6, 10] 1.2 Význam plavání u dospělých Vliv plavání u dospělých jedinců je velmi rozsáhlé téma, a proto se podívejme alespoň na některé z mnoha faktorů ovlivňující člověka jako takového. V této kapitole bych jsem se chtěla zaměřit spíše na specifika plavání ovlivňující dospělé jedince, neboť o obecný faktorech ovlivňující zdraví dětí i dospělých jsem se již zmínila v předchozích kapitolách. Některé z těchto faktorů se budou zákonitě prolínat u dětí i dospělých. V jakékoliv věkovém období lidský organismus reaguje, bez ohledu na věkové zvláštnosti, velmi podobně. Mnoho předních odborníků z oboru psychologie zastává názor, že pohybová aktivita jako taková má pozitivní vliv na psychiku člověka, a proto mezi toto kladné působení můžeme zařadit i specifický vliv plavání na psychický vývoj člověka. Při pohybu ve vodě dochází k přiměřenému dráždění center nervové soustavy. Zároveň navozujeme vyváženost procesů podráždění a útlumu a to vyvolává zklidňující účinky. Plní tedy funkci relaxačně-regenerační a tím ji řadíme mezi důležité prostředky obnovující fyzické i psychické síly. Dospělí využívají plavání nejen jako sport pro zlepšení výkonnosti, ale i jako možnou alternativu udržování si kondice stávající. Zejména u starších lidí, kdy

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 10 s přibývajícími léty pomalu začínají svaly ochabovat a klouby se opotřebovávají. Proto dnešní moderní medicína nepředepisuje jen medikamentózní léčbu, ale i léčbu pohybem. Plavání je předepisováno pro nadlehčovací vlastnosti vody díky nímž dochází k odlehčení namáhaných nosných kostí, ale i kvůli odporu vody, který zapojí svalstvo a tím jej posiluje. I pro tyto vlastnosti vodního prostředí je plavání lékaři uváděno, jako jeden z nevhodnějších sportů pro zdravotně oslabené jedince. Plavání také ovlivňuje člověka z fyziologicko-estetického hlediska. Vrcholový sportovci tréninkem získávají specifické rysy plavců jako např. větší ramena, která jsou mnohdy hyper-mobilní, nohy do X u prsařů atd. Pokud se na plavání podíváme z kulturně-estetického hlediska, můžeme uvést krásu plaveckého sportu aquabell které nejen choreografií, ale i svými pohybovými dovednostmi připraví divákům nejeden kulturní zážitek. Plavání ovlivňuje psychiku obézních lidí, kteří se v porovnání s pohledem sami na sebe v plavkách, a tím jak v nich vypadá běžná populace lidí, mohou mít pocit méněcennosti. Namísto příjemného zážitku z pohybu si z bazénu mohou odnášet frustrující pocity. Proto jsou v dnešní době poskytovány různé komerční kurzy i pro takto postižené, dospělé i děti, kde se jim snaží vhodným a korektním přístupem pomoci. [5, 8, 11, 16] 1.3 Plavání jako socializační činitel Jakékoliv sociální kontakty jsou založeny na vzájemné interakci mnoha činitelů i osob a to platí i v kolektivu závodního oddílu, nebo skupinky dětí učících se plavat. Plavání není jen um, který je dobré znát, protože plavat umí všichni, nebo protože se takto dá příjemně trávit čas. Je důležité umět plavat pro zachování bezpečnosti a ochranou před možným utonutím. Velkou výhodou tohoto sportu je kromě možnosti jeho využití pro záchranu životů i to, že jeho vykonávání není nijak věkově omezeno. Díky dnešnímu trendu plavání kojenců, batolat a předškolního plavání jsou sociální kontakty navázány, nejen mezi vrstevníky, ale i mezi dospělými. Tyto sociální kontakty jsou jedny z prvních, kterými se dítě ve svém ontogenetickém vývoji setkává a seznamuje. Nemalý vliv na upevnění sociálních vztahů v rodině má plaváni s rodiči, kdy se rodič dostává do jiných sociálních rolí než ve kterých jej dítě zná. Ať už rodiče

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 11 vystupují v pozici,,instruovaného rodiče-trenéra, či pozorovatele nebo pomocníka při výuce plavání. Nejjednodušší a zároveň pro dítě nejpřirozenější adaptace na vodní prostředí je formou her. Proto jsou herní činnosti nejpodstatnější částí předpavecké formy výuky. Hry formují a upevňují schopnosti, dovednosti i volní vlastnosti dětí, a proto jsou tyto hry ve vodě velmi důležitým socializačním faktorem ve vývoji dítěte. Plavání v organizované skupince dětí má za následek nejen socializaci dítěte, ale i jeho osamostatňování. Naučí se pracovat v kolektivu dle pokynů daným všem, což je dovednost pro školní docházku naprosto nezbytná. U mnohých dětí, zvláště u těch, které MŠ nenavštěvují pravidelně nebo vůbec, je velký problém, pokud tyto pokyny nechápají či nezvládají respektovat. Dítě získává první sociální uznání i sebedůvěru na základě příjemného prožitku z pohybu ve vodě a díky úspěšně provedeným pokusům, za něž dostává pochvalu, ať už od rodiče či trenéra nebo formou diplomu. Mnohaletými zkušenostmi, ale i vědeckým výzkumem bylo dokázáno, že pokud rodiče neumějí plavat, negativně to ovlivňuje postoj jejich dětí k plavání a k vodnímu prostředí vůbec. Přehnanými obavami rodičů, z něčeho co samotní neznají, budují v dítěti asociaci voda rovná se nebezpečí. Díky těmto mechanismům je jimi dítě ovlivňováno již od raného dětství. Takto vychovávané děti si vybudují podvědomou averzi či dokonce strach z vody. Čím je dítě starší, tím hůře se tento blok odstraňuje. Někteří rodiče se o to ani nesnaží a to může vést nejen k tomu, že své děti ochudí o zážitky se svými vrstevníky, o pocit štěstí, jehož mohou děti při plavání a hrách ve vodě prožívat, ale až k tragickým nehodám, které končí utonutím. Člověk, který neumí plavat, nebo jen velmi málo, je vystaven působení sociální deprivace, a proto se v určitých situacích nemůže cítit rovnocenný partnerem ostatním. Vyhýbá se vodě nebo jejímu okolí či zůstává v ústraní. Dokonce tomuto zkreslenému vnímání vodního prostředí podřizuje rekreační a pohybový režim celé své rodiny a přenáší na ni své úzkostné pocity. Zároveň se neplavci připravují o možnost využít plavání jako formu rehabilitace, a to zejména při problémech s pohybovým aparátem, nebo jako relaxaci. Plavání taktéž napomáhá k udržení a získání psychické i fyzické kondice v produktivním a postproduktivním věku, kdy výběr jiných pohybových aktivit, odpovídajících věkovým zvláštnostem jedince, je velmi omezen.

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 12 Na závěr této kapitoly se zmiňme o možnosti sociálního vlivu na život dítěte pokud se rodiče spolu s jejich dítětem rozhodnou věnovat se plavání na výkonnostní úrovni. Pokud je dítě talentované a zároveň má ono i rodiče dostatečnou vytrvalost věnovat se plavání, nabízí se možnost plavání na závodní úrovni. Tomu však předchází podřizování nejen svého volného času, ale mnohdy i dění v celé rodině, neboť každodenní tréninky a v pozdější věku i dvojfázové, ovlivní celý běh domácnosti i hodnotovou orientaci plavce s jeho hierarchií hodnot. [4, 8] 1.4 Otužování Pokud se podíváme podrobněji na jednotlivé aspekty ovlivňující zdraví prostřednictvím plavání, nesmíme opomenout významný faktor otužování. Již řadu let je nám známo, že lidé, kteří se pravidelně otužují vůči chladu, mají mnohem nižší procento výskytu tzv. onemocnění z nachlazení. U takto připravených jedinců je několikanásobně vyšší procento pravděpodobnosti, že neonemocní vůbec, nebo že nemoc bude mít lehčí průběh a dříve odezní. Dále působí proti alergiím, vředovým chorobám, hypertenzím a některým nervovým chorobám či psychických poruchám. Snad i proto se s bojem proti nemocnosti prostřednictvím otužování setkáváme již v dávné minulosti. Z mnoha lidí, kteří si tímto způsobem upevňovali zdraví, se zmíníme alespoň o německém lékaři jménem Kneipp, jehož léčebná metoda spočívala v soustavném otužování studenou vodou při pobytu v přírodě. Z našich lékařů, kteří jako jedni z prvních, dokazovali význam otužování pro prevenci tzv. chorob z nachlazení, můžeme jmenovat Chodounského a Sylabu. Otužování by se mělo stát součástí života každého, kdo chce dělat něco prospěšného pro své zdraví. Lidský organismus se proti tepelným ztrátám brání dvěma způsoby. Jedním z nich je zvětšení izolační schopnosti povrchu těla a termogeneze. Tato izolace povrchu těla se z dlouhodobého hlediska uskutečňuje díky vrstvě podkožního tuku. Bezprostřední ochrana před únikem tělesného tepla je zvětšení izolace vasokonstrikcí. Tento mechanismus nastupuje obvykle jako první, avšak při extrémním chladu jej vystřídá vasodilatace. Zvýšení prokrvení má v lokálních místech, jako jsou ruce a nohy, kladný vliv, aby nedocházelo k omrzlinám, ale z celkového hlediska má spíše nepříznivý vliv.

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus 13 Hammel a Brückem s kolektivem uvádí tři hlavní reakční typy chladové aklimatizace: a) metabolické spočívá ve zvýšené tvorbě tepla b) izolační tvorba tepla zůstává stejná a zvyšuje se izolace /vasokonstrikce/ c) hypotermická tvorba tepla ani vasokonstrikce se nezvyšuje, dochází k poklesu tělesné teploty. Organismus se adaptuje na nižší tělesnou teplotu. [9] Termogeneze se děje svalovým třesem, kdy si tělo snaží vyrábět vlastní teplo. Pomocí modifikace svalové činnosti se mechanická práce svalstva zvýší a tím i produkce tepla. Uvedené mechanismy z termoregulačního hlediska neovlivňují organismus stejně efektivně. Svalová práce a do určité míry i svalový třes způsobují zvýšení prokrvení povrchových struktur těla. Důsledkem tohoto děje klesá izolační kvalita tělního povrchu a tepelné ztráty narůstají. Tento proces je zvláště výrazný ve studené vodě, která díky svým vlastnostem, má až 25 krát větší tepelnou vodivost než vzduch.

Plavání mládeže 14 2 Plavání mládeže Plavecká výuka se v ČR již řadu let dělí na základní a zdokonalovací plavecký výcvik. Nyní se již několik let pro pohybovou aktivitu dětí ve vodě mladších 6 let používají termíny jako plavání batolat, kojenců, předplavecký výcvik, přípravná plavecká výuka popřípadě předškolní plavání. Chtěla bych zdůraznit, že cílem těchto kurzů, pro děti předškolního věku, není výuka plavání, jak je běžně chápána mnohými z nás, ale je zde kladen důraz na adaptaci a seznámení dítěte s vodním prostředím. Terminologie je mnohdy zavádějící, proto použijeme-li výraz předplavecká výchova, nemělo by docházet ke zklamání rodičů, že jejich dítě, po absolvování předškolní výuky plavání, neplave na takové úrovni, jak by očekávali. [1, 6] 2.1 Předškolní plavání Děti ve věku 5 až 7 let si umějí nejen hrát, ale jsou i schopny absolvovat hravou formou výcvik předškolního plavání. Děti v tomto věku by měli být zvyklé z mateřské školy na práci ve skupině a umět reagovat na pokyny dané všem. Fáze vývoje v tomto věku jsou velmi odlišné. Dítě je díky motorickému a psychickému vývoji schopno postupem času stále více spolupracovat, učit se a postupně si osvojovat základní plavecké dovednosti. Dnes již víme, že ideální věk pro motorické učení, kdy dítěti jde učení novým dovednostem velmi lehce a rychle, je ve věku devíti až desíti let. Proto se u dětí předškolního věku můžeme setkat s mnoha problémy. Plavání není koordinačně příliš náročné, avšak v tomto věku dítě ještě nedokáže přesně řídit své motorické pohyby. Trenéři musí charakter vysvětlování pohybového úkolu značně zjednodušit a přizpůsobit chápání dětí a to zvláště tehdy, je-li skupina dětí věkově smíšená. Tehdy se přizpůsobuje většina těm nejmladším z nich Při výběru jednotlivých metod a postupů je potřeba více vynalézavosti než u starších jedinců. Ve volbě prostředků je třeba dbát na motivační složku, pomocí níž se děti nejlépe a nejdéle dokáží soustředit. Vycházíme ze základních předpokladů, že nácvik plavecké lokomoce je pro období předškolního věku vhodný i možný.

Plavání mládeže 15 Během vývoje dítěte dochází k bezpočtu změn v dětském organismu jako například k rozvoji: hrubé motoriky (polohy, pohyb, rovnováha celého těla) jemné motoriky (pohyby rukou, jednotlivé dovednosti) smyslového vnímání (cit pro vodu atd.) sociálního a citového vnímání (poznávání a budování mezilidských vztahů atd.) [3, 7, 10, 11, 14] 2.2 Základní plavecký výcvik Tato úroveň plaveckého výcviku probíhá na základních školách zpravidla ve 2 a 3 třídě nebo 3 a 4 třídě. Tento výcvik v rozsahu 20 vyučovacích hodin probíhá ve II etapách dvou po sobě následujících ročnících a je povinný. Cílem tohoto stupně výcviku je naučit děti plavat jedním stylem a zbavit neplavce strachu z vody. Naučit jej základní orientaci pod vodou a schopnosti překonat jednoduchou vodní překážku za příznivých podmínek pro plavání. Výcvik nebo výuka je organizována zpravidla kolektivně řízena trenérem nebo učitelem. Základní plavání by mělo mít nejméně 30-40 lekcí. Na základních školách bez vlastního plaveckého bazénu se výcvik realizuje zpravidla 20 lekcemi. [8] Souhrn cílů základního výcviku: - potápění a orientace ve vodě s otevřenýma očima - pády a různé druhy skoků - startovní skok (šipka) - výdechy do vody v klidu i při plavání - splývání na břiše i na zádech - zbavit neplavce strachu z vody - plavání s pomůckami

Plavání mládeže 16 - základní jednoduchá obrátka - dát dětem základ dvou plaveckých stylů Nejvíce se učí kombinace kraul-znak nebo kraul-prsa, ale je důležité, aby zvládli alespoň jeden plavecký styl. Hlavní výstupní dovedností plaveckého výcviku je zaplavání 100 až 200m bez přerušení a dopomoci. [12, 15] 2.3 Zdokonalovací plavecký výcvik Náplň a obsah zdokonalovacího výcviku se z části prolíná se základním výcvikem. Úkolem tohoto výcviku je naučit žáky plavat všemi styly tak, aby plavec byl schopen zdolat vodní překážky i ve složitějších podmínkách jako jsou vlny, vítr, proud, chladná voda atd. Výcvik trvá 4-6 měsíců, nebo v ideálním případě celý rok a probíhá až 4x týdně. Jako rozšiřující učivo lze zavést záchranu tonoucího s dopomocí unavenému plavci, a to praktickou i teoretickou část zahrnující laickou první pomoc. Ve vzdělávacím programu základních škol je zdokonalovací plavecký výcvik pouze rozšiřující učivo a ne na všech typech škol se daří jej naplnit. Zdokonalovací etapa plavecké výuky má především za cíl: a. naučit žáky poznávat možnosti a zdokonalovat svoje schopnosti lokomoce ve vodě b. vychovávat v nich smysl pro odpovědnost a bezpečnost vlastní i druhých, tj. učit je chránit ve vodě život svůj i ostatních c. zprostředkovávat jim radostné zážitky z vodních aktivit, jež by je motivovaly k vyhledávání příležitostí pokračovat v pravidelné plavecké činnosti v jejich dalším životě [1] Vyjádříme-li to v praktických úkolech bude to znamenat: - Prohlubování adaptace na vodní prostředí, a to zejména zdokonalení techniky nádechu a výdechu do vody, rozvíjení prostorové orientace (při obrátkách, plavání ve dvojicích atd.) a celkové koordinace ve vodě. - Neustálé zdokonalování plavecké techniky, odstraňování chyb.

Plavání mládeže 17 - Nácvik dalších prvků, se kterými se žáci v předchozích kurzech plavání nesetkali, a získávání specifických dovedností a jejich uplatnění v kombinované činnosti ve vodě. - Získávání plavecké vytrvalosti postupným zatěžováním organismu formou tréninku vyhovující dané věkové kategorii. - Nácvik a osvojení si základních pádů, skoků a seskoků. - Je možno zařadit prvky vodního póla, synchronizovaného plavání, dopomoc unavenému plavci a záchrana tonoucího. [12,13] 2.4 Sportovní plavání Představuje mnoholetý (až 15 let i více) systematický proces, jehož cílem je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu. Dříve se hodnotilo výkonnostními třídami, kde mistrovská třída představovala světovou úroveň. Trénink ve výkonnostním plavání se koná mnohokrát týdně a uplavané denní dávky překračují i 10 km při více fázovém tréninku každý den. Trénink musí být doplňován posilováním a rehabilitací. Bývá individuální nebo skupinový, za ideální se považuje trénink ve dvojicích stejné výkonnosti. Výkonnostní trénink řídí trenér za pomocí realizačního týmu. (pomocní trenéři, lékař, masér technik apod.) [12] Sportovní plavání se rozděluje na: bazénové plavání dálkové plavání (na otevřené vodě) zimní plavání Závodní plavání v bazénech se realizuje čtyřmi základními plaveckými styly motýl (delfín), znak, prsa, kraul. V tomtéž pořadí a kombinaci plaveckých stylů se plave tzv. polohový závod.

Plavání mládeže 18 V závodním plavání je trať, jež se může plavat libovolným plaveckým stylem a nazývá se volný způsob. Vzhledem k biomechanickým poznatkům i naměřeným časům je jasné že kraul je nejrychlejším stylem, a proto nejčastěji tuto trať plavou kraulově. Závodní délky tratí s kombinacemi plaveckých způsobů: Volný způsob (VZ) 50, 100, 200, 400, 800 a 1500 m Motýlek (M) 50, 100 a 200 m Znak (Z) 50, 100 a 200 m Prsa (P)50, 100 a 200 m Polohový závod (PZ) 100, 200 a 400 metrů o Sprinterské tratě - plavou se tratě o délce 50 a 100m. o Střední tratě - 200 a 400m. o Vytrvalostní tratě - 800 až 1500m o Dálkové plavání nejpoužívanější je plavecký způsob kraul (je nejrychlejší) v průběhu závodů může plavec plavecké styly libovolně měnit Převážná část závodů se koná na otevřené vodě, a to na rybnících, přehradách, moři atd. U nás se plave na tratích 1, 3, 5 kilometrů dlouhých pro žákovské kategorie a na tratích 5, 10, 15, 20 a 25 kilometrů pro dorostenecké a dospělé kategorie. [4, 8]

Metody a metodika výuky plavání 19 3 Metody a metodika výuky plavání Metody, jimiž se v této kapitole budeme zabývat jsou takové metody a výukové postupy, díky nimž mohou děti získávat nové pohybové dovednosti plavce a pomocí nichž dokážu trenéři úspěšně usměrňovat aktivitu svých žáků. Základními metodami jsou: 1) Komplexní metoda: využívá se u nejmenších dětí při adaptaci a seznamování s vodou. Poté co si dítě uvědomí, že ho voda nadnáší pomocí vztlakových sil a přestane se bát, nastává čas začít s výukou prvního plaveckého stylu. 2) Analyticko syntetická metoda: Spočívá v samostatném a odděleném nácviku paží i nohou.(tzv. prvkové plavání). Po zvládnutí této fáze, při níž se využívají nadlehčovací pomůcky, se přechází k nácviku souhry. Více v kapitole 4.1.1 3) Smíšená metoda: Obě předchozí metody libovolně kombinujeme podle dětí, jež máme ve výuce a jejich dosavadních plaveckých dovedností. Některé zdroje uvádí i následující metody: 4) Praktická metoda: tzv. metoda opakování, je hlavní výukovou metodou předplaveckého výcviku a má přispívat k tomu, aby si dítě osvojilo vhodné pohybové návyky při pohybu ve vodě. 5) Cvičení na suchu: Tato metoda má mnoho odpůrců i mnoho zastánců. Z osobních zkušeností si myslí, vzhledem k malé zrakové kontrole prováděného pohybu, je tato metoda vhodná a to zvláště u výuky plavání bez předchozích plaveckých zkušeností. Avšak jen přiměřeně dlouhou dobu s velkou dávkou motivace, neboť děti při tomto způsobu výuky rychle ztrácí o procvičovaný prvek a zájem. Takto nacvičený pohyb dětem pomůže si procvičovaný prvek lépe zapamatovat, uvědomit a převést jej do praktické aplikace ve vodě.

Metody a metodika výuky plavání 20 6) využívání nadlehčení U této metody využíváme různé druhy vhodných nadlehčovacích pomůcek, mezi něž nepočítáme plavecký kruh a rukávky, které omezují pohyb v plném rozsahu. Tyto pomůcky žákům zachovávají tělo ve vodorovné poloze. Jakou metodu či postupy při výuce plavání trenéři zvolí je jen na jejich uvážení, na jejich zkušenostech a kreativitě při práci s dětmi. Avšak nikdy by neměli zapomínat na individuální potřeby svých žáků a na potencionál skupiny, již vyučují. Pří výuce plavání na sledovaných školách jsou nejvíce využívány:analytickosyntetická metoda a názorná metoda ukázky, proto se jim v následujícím textu budeme věnovat více do hloubky. [4] 3.1 Analyticko-syntetická metoda Žádný trenér, učitel a rodič by nikdy neměl zapomenout na to, že před tím i po tom, co dítěti vytknete nějakou chybu musí následovat pochvala nebo povzbuzení, aby nedošlo k demotivaci k dalšímu učení, ale naopak k větší motivaci ke zlepšení. Syntetický postup při učení plavání se používá v případě, pokud z něj lze vysvětlit jednotlivé fáze, zachovávajíc při tom spojitost s celým pohybem. Syntetický postup je možné v plavání použít především při osvojování si startovního skoku a nebo obrátky. Techniku plavání nelze učit synteticky, proto je třeba rozdělit celý komplex pohybu na jednotlivé fáze. Cvičenci si o mnoho lepší zapamatují tyto pohyby, na které je soustředěná jejich pozornost, než pokud se musí soustředit na celý komplex pohybů naráz. Každý vyučující plavání by jsi měl uvědomit, že každý pohyb je spojeným s celkem a že nácvik jednotlivých plaveckých pohybů není samoúčelný. Má za úlohu umožnit vyučovanému rychlejší zvládnutí celého plaveckého pohybu a to pomocí plaveckých prvků. Použití analytického postupu vyučování plavání vypadá tak, že: na začátku výuky pohybu, jehož chceme žáky naučit, tento pohyb předvedeme (viz kapitola výše) a

Metody a metodika výuky plavání 21 pokud žáci již umí plavat dostanou za úkol uplavat krátký úsek předvedeným způsobem a pokouší se daný prvek napodobit (více v předchozím textu) pokud žáci plavat zatím nedovedou následuje výuka jednotlivých prvků. Nejprve se začíná výukou práce nohou, následně s prací paží a s koordinací paží a dýchání. Tím přecházíme z analytické metody na analytickosyntetickou metodu, kdy začínáme spojovat dva prvky, ale ještě to není souhra. Po zvládnutí těchto dovedností následuje použití syntetické metody, jež nám spojí všechny dosud naučené prvky v jeden celek, díky němuž mohou začít žáci plavat celou souhru plaveckého způsobu. 3.2 Názorná metoda ukázky Při výuce plavání má velkou výhodu a je přínosem pro děti, pokud jim vše nejen vysvětlíme, ale hlavně ukážeme. To znamená, že použijeme takzvanou metodu ukázky či demonstrace. Ukázka doplněná slovním výkladem dává cvičencům možnost lepšího pochopení výkladu pohybu. Ukázka objasňuje pohyb přes sluchový a zrakový analyzátor, což urychluje chápání i uvědomování si vyučovaného pohybu, jenž bude po daném cvičenci vyžadován. Z vlastních trenérských zkušeností, ale i z vědeckých výzkumů je dokázáno, že pokud obě metody výkladu i ukázky probíhají současně je úspěšnost výuky daného plaveckého pohybu mnohokráte úspěšnější. Ale samotná ukázka, třeba i s vysvětlením, proto aby se žák naučil plavat, nepostačí. Je potřebné, aby daný pohyb žák zvládl sám, čehož může dosáhnout jen mnohonásobným opakováním a procvičováním. Ukázku provádí buď sám trenér, nebo jeho asistent popřípadě dobrý žák z řad žáků. Za ukázku lze považovat i instruktážní film či obrázky s popisem techniky a jejich řádným pochopitelným vysvětlením, dle věku cvičenců. Naplnit cíl této metody lze jen za předpokladu, jestliže bude ukázka dobře organizačně zvládnutá, technicky správně provedená a dobře viditelná pro všechny zúčastněné. Po každé ukázce, s odpovídajícím výkladem, by měl následovat prostor pro vlastní realizaci pohybu, který se snažíme žáky naučit. Tato vlastní realizace bez předchozích zkušeností nám jako trenérům ukáže, jaká fáze daného pohybu bude dětem dělat největší