SVĚTOVÁ LITERATURA 17. A 18. STOL. ot. č. 5 Klasicismus, osvícenství a preromantismus KLASICISMUS Klasicismus je pojem vycházející z latinského classicus, což je vynikající či vzorový. Vznikl za vlády Ludvíka XIV v 17. století a snaží se napodobovat formy antického umění. Vyznačoval se pevným systémem estetických pravidel a norem. Z Evropy se rozšířil do Ruska i Ameriky. Za vrcholnou formu klasicismu lze považovat empír který převažoval na počátku 19. století za Napoleonova císařství. Klasicistní umění Architektura je strohá, používá geometrických tvarů. Budovy mají často trojúhelníkový štít a sloupoví. Příkladem může být Stavovské divadlo v Praze, pařížský Vítězný oblouk či washingtonský Kapitol Klasicistní sochaři jsou například Antonio Canova nebo Václav Práchner Mezi malíře tohoto období se řadí například Napoleonův dvorní malíř Jacques Louis David a Jean Dominique Ingres, malující především ženské akty. Hudební skladatelé klasicismu jsou W. A. Mozart, F. J. Hadyn a L. van Beethoven. Literatura Dokonalost klasicistní literatury měla zajišťovat Aristotelova zásada tří jednot - tj. jednota času, místa a děje. Příběh by se měl odehrávat v jednom místě nejlépe během 24 hodin a s jednotnou dějovou linií. V literatuře tohoto směru převažuje racionalizmus nad emoční stránkou. Dělí se na nízkou, což jsou především komedie, a vysokou, do které spadá óda, epos a tragedie. Literatura tohoto období také využívá Aristotelových pěti zásad antického dramatu. Literatura vysoká Pierre Corneille (1606-1684), Francouz. V jeho tragédiích je často řešen konflikt osobnosti a citu, ten ale musí ustoupit, a tak se jeho postavy chovají silně racionálně a podle společenských norem. Nejznámějším Corneillovým dílem je Cid - veršované dílo které čerpá ze španělského rytířského tematického okruhu. Hlavními postavami jsou Rodrigo a Xiména. Rodrigo v souboji zabije Ximénina otce a ta tak, ačkoliv ho miluje, žádá v souladu s rozumem Rodrigovu smrt. Ten si však dalšími zásluhami získá jméno Cid, Ximéninu ruku a je mu odpuštěno. Mezi další Corneillova díla patří Lhář či Horatius. -1-
Jean Racine (1639-1699), Francouz. Je tvůrcem psychologické tragédie, v milostných příbězích popisuje jak vášeň ničí nejen ty, kdo jí podlehnou, ale i lidi kolem, tak jako v antických tragédiích. Jeho nejslavnějším dílem je Faidra. Faidra je maželka krále Thesea a nevlastní matka Hippolyta k němuž cítí erotickou vášeň. Ten však její city neopětuje. Faidra pak ze žárlivosti Theseovi tvrdí že ji Hyppolytus nemiluje a ten na něj svolá pomstu bohů. Hippolytus umírá a Faidru svírá smědomí tak, že se přizná a spáchá sebevraždu. Toto dílo ve své době u diváků propadlo a vyvolalo pohoršení u církve. Další díla Jeana Racina jsou například Britannicus, Berenika či Ifigénie v Aulidě. Literatura nízká Moliére (1622-1673), Francouz - Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Přezdívku si zvolil aby nedělal rodičům tehdy opovrhovaným herectvím hanbu. Hrál u různých kočovných společností, psal frašky a komedie. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži. Ve svých dílech Moliére věrně předváděl lidské chyby, utahoval si ze šlechtických vrstev a vše konfrontoval se zdravým rozumem. Jeho postavy natolik odpovídaly tehdejší společnosti, že si za to vysloužil kritiku u dvora, církev ho dokonce proklela. Mezi jeho dramata patří Tartuffe neboli Podvodník. Tato hra je realistickým příběhem úlisného Tartuffa. Ten si získá důvěru měšťana Orgona a postupně ho okrádá a získává moc i nad jeho rodinou. Když ho Oragon přistihne při svádění své ženy, má Taruffe už nad Oragonem takovou moc že vše zachrání až příkaz krále. Dalším Moliérovým dramatem je Lakomec. Je to jeho nejznámější hra. Vypráví o lichváři Harpagonovi který je velmi bohatý a lakomý. Na stará kolena se chce oženit s mladou Marianou i když ji miluje jeho syn Kleantes. Ten otci ukradne peníze, které mu poté nabídne za to, že se Mariany vzdá. Na což Harpagon přistoupí a, když zjistí že je Mariana navíc dcerou bohatého Anselma, souhlasí s jejich svatbou. Další známé Moliérovy hry jsou Don Juan, Misantrop (člověk který se straní lidí) a Zdravý nemocný. Jean de La Fontaine (1621-1695), Francouz - Je autorem dvanácti knih Bajek, satiricky zobrazujících nešvary tehdejší společnosti v příbězích zvířat s lidskými vlastnostmi. Jsou psány volným veršem. Italská komedie Divadlo je hráno jako commedia dell'are kdy mají herci k dispozici jen dějovou kostru a na jevišti z velké části improvizují. Ke znakům tohoto stylu patří pevné typy postav které karikují různé lidské vlastnosti. Zakladatelem italské veselohry je Carlo Goldoni (1707-1793). Jeho hry sice vycházejí z commedie dell'arte ale Goldoni je významně pozměňuje tak, aby byly realističtější. Na lidské chyby nahlíží s pochopením. Carlo Goldoni napsal přibližně 200 komedií. Nejznámější jsou Sluha dvou pánů (u nás dnes druhá nejvíce reprízovaná hra Národního divadla. V hlavní roli s Miroslavem Donutilem), Poprask na laguně, Mirandolina, Náměstíčko či Hrubiáni. -2-
OSVÍCENST VÍ Osvícenství bylo zaměřeno na boj s církví a jejím tmářstvím, pověrami a nevědomostí. Z hlediska umění spadá pod klasicismus. Jde spíše o myšlení a filosofii. Dá se říci že část klasicismu byla vyplněna osvícenským hnutím. Vyznačuje se racionalismem a vírou v pokrok. Vyznává svobodu a rovnost všech občanů. Literatura osvícenství Prolínají se v ní dva vlivy. Starší tvorba (např. Voltaire) je ještě ovlivněna klasicismem, zato do novější (např. Rousseau) se již promítá preromantismus. Mezi osvícenské spisovatele patří: Voltaire ( 1694-1778), Francouz, vlastním jménem François-Marie Arouet. Je nejproslulejší osobností osvícenství. Ve svých básních se postavil proti církvi, absolutistické monarchii, bezpráví a fanatismu. Díky tomu jak ostře útočil proti každému projevu nesvobody, by často vězněn. Část života také strávil v různých evropských zemích. Udržoval korespondenční vztahy s mnoha významnými osobnostmi Evropy a tyto dopisy se staly významnou součástí jeho literárního odkazu. Voltaire využíval zvláštní prozaický žánr, tzv. filosofickou povídku neboli svěží, duchaplné a ironické texty zabývající se problémy tehdejší doby. Je autorem vrcholného osvícenského románu Candide neboli Optimismus. Jde o dobrodružně laděný příběh mladíka Candida jehož jednotlivé příhody jsou záminkou pro odhalování zvůle absolutní moci. Dalším Voltairovým dílem je Panna, epos parodující náboženský mýtus panenství Johanky z Arku. Napsal také povídku Prosťáček či dramata Zaira a Brutus. Denis Diderot (1713-1784), Francouz. Přestože byl za svého života považován především za hlavního redaktora a organizátora vydávání Encyklopedie (viz níže), pozdější století uznalo i jeho přínos osvícenské literatuře. Diderot je autorem díla Jeptiška (či Mniška). Jde o román psaný formou dopisů a silně kritizující instituci klášterů, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností. Hlavní postavou románu je Zuzana, která se stala proti své vůli jeptiškou a píše dopisy markýzi de Crosimare ve kterých mu sděluje své pocity a osudy. Zuzana nakonec z kláštera prchá. Jakub Fatalista je Diderotův román, který dramaticky zpracoval M. Kundera. Jedná o rozprávění sluhy Jakuba a jeho pána během zdánlivě bezcílného putování. Pierre Beaumarchais (1732-1799) je Francouz, který vynikl v tzv. měšťanském dramatu, jež se v komediální formě zaměřovalo na každodenní problematiku. Jeho dílem jsou především komedie Lazebník sevillský, kterou zhudebnil Rossini a Figarova Svatba kterou proslavil svojí hudbou W. A. Mozart. -3-
Víru osvícenství v rozum a poznání dokazuje vydávání Encyklopedie, rozsáhlého souboru poznání z vědy, techniky i umění. Duchovními otci toho projektu byli D. Diderot a d'alembert. I když bylo toto dílo kritizováno ze strany Jezuitů a vydávání bylo nakonec úředně zastaveno, tisk pokračoval tajně. Encyklopedie nakonec měla 17 svazků textu a 11 svazků ilustrací do kterých přispěli především D. Diderot, J. J. Rousseau (viz preromantismus), baron Holbach, rytíř de Jaucourt a další. Postupem 18. století se lidé čím dál více vymaňují z feudálního systému a přiklánějí se více k realistickému vidění světa. Nejdříve k tomuto posunu došlo v Anglii. Daniel Defoe (1660-1731). Byl především autorem proslulého románu Robinson Crusoe. Mimo románů psal i politické pamflety a eseje. Robinson Crusoe je příběh trosečníka který stráví 28 let na pustém ostrově kde přežívá jen vlastními silami. Později mu pak pomáhá domorodec Pátek. Román byl údajně sepsán na základě skutečného příběhu. Henry Fielding (1707-1754) byl dramatik a romanopisec který mimo jiné působil i jako soudce a proslul jako zastánce chudých. Založil vůbec první detektivní pátrací oddíl. Jeho stěžejním románem je Tom Jones, historie nalezence. Jde o příběh Toma, který byl jako nemluvně podstrčen do šlechtické rodiny. Jonathan Swift (1667-1745) je považován za největšího anglického satirika. Byl známý především pro své výsměšné politické články a pamflety. Čtyřdílný utopický a alegorický román Gulliverovy cesty je jeho nejznámějším dílem. Hlavní postavou je kapitán Lemuel Gulliver který podniká výpravy do různých zemí. Například do Liliputu mezi trpaslíky či do Laputy, kde rozmlouvá se slavnými muži minulosti. PREROMANTISMUS Preromantismus je označení pro různé umělecké tendence mezi klasicismem a romantismem vyznačující se především pronikáním citovosti a fantastičnosti do strohé estetiky klasicismu. Do popředí se dostávají symbolické postavy jako mnich, vězeň či poutník. Oblíbenými místy tohoto směru jsou prostředí tajuplná. Proto se někdy hovoří o poezii jezerní a hřbitovní. Preromantismus se také někdy nazývá sentimentalismus. Do tohoto směru spadají i někteří osvícenci, stěžejní jsou však tito autoři: Jean Jacques Rousseau (1712-1778). Tento francouzský spisovatel, skladatel a filosof vedl tulácký život. Ve svých dílech zdůrazňoval jak člověka civilizace kazí, prosazoval návrat k neporušené přírodě a zdůrazňoval její kontrast se životem ve společnosti. Jedním ze stěžejních děl preromantismu je Rousseaův román Nová Heloisa který v dopisech vypráví o zamilovaném domácím učiteli Saint-Preuxovi a dívce Julii. Vzít se však nemohou, a tak učitel na čas odjíždí. Když se vrátí, začne idylicky žít na venkově. Julie nakonec tragicky umírá. Mezi další díla tohoto spisovatele patří například Emil čili O výchově, což je pedagogický román o výchově dětí v přírodě a Společenská smlouva, filosofický spis, v němž je rozvíjena teorie svrchovanosti lidu. -4-
Antoine François Prévost (1697-1763). Francouzský spisovatel. Vystudoval u jezuitů, byl kazatelem a později utekl do Anglie. Proslul díky románu Paměti a dobrodružství urozeného muže, který obsahuje světoznámou milostnou prózu Manon Lescaut. Ta vypráví o tragickém osudu rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon kteří se do sebe zamilují. Ve své době byla kniha cenzurována a spálena na hranici. Později ji jako veršované drama přebásnil Vítězslav Nezval. Sturm und Drang V politicky nestabilním Německu 18. století se místo jednoduchého hrdiny dostává do popředí hrdina komplikovaný, na kterého je nahlíženo z mnoha různých stran. Umělecká revolta proti pravidlům klasicismu se v Německu proměnila v hnutí Sturm und Drang, v překladu bouře a vzdor. Hnutí se vyznačuje se podobnými rysy jako preromantismus obecně. Mezi nejznámější spisovatele tohoto období patří: Johann Gottfried Herder (1744-1803). Jeho dílo Myšlenky k filosofii dějin sehrálo významnou roli v českém národním obrození. Herder zde formuluje myšlenku, že se jednotlivé národy postupně střídají ve tvorbě dějin a že právě slovanské národy se v budoucnu stanou rozhodujícími. Dalším spisovatelovým dílem jsou například Hlasy národů v písních (někdy Lidové písně). Jednou z nejvýznamnějších postav světové literatury je bezesporu Johann Wolfgang Goethe (1747-1832). Kromě psaní se Goethe věnoval studiu přírodních věd (psychologie, botaniky, anatomie), byl pravým pansofistou. Působil dokonce i jako vrchní soudce. Jeho dílo velmi ovlivnily ženy, konkrétně šest, většinou nešťastných, lásek. Dvoudílný Goethův román Utrpení mladého Werthera se stal ve své době jednou z největších literárních událostí. Dílo je o osudu senzitivního muže jehož láska Lotta si vezme jeho přítele Alberta. Hrdina se odstěhuje ale později se vrací a spáchá sebevraždu. Román je psán ich formou ve formě dopisů a tak vzbuzuje velmi přesvědčivý dojem. Dokonce v Německu vyvolal tzv. wertherovskou vlnu sebevražd. Dalším významným Goethovým dílem je Faust - dvoudílná veršovaná tragédie inspirovaná pověstí o doktoru Faustovi který kvůli poznání zaprodal duši ďáblu. Stvořitel a Mefistofilis se totiž dohodli, že Faust bude tím, na kterém bude prokázána hodnota člověka. Tento příběh zpracoval už kolem roku 1600 Christopher Marlow. Mezi díla tohoto umělce také patří například Trilogie vášně, Ifigenie na Tauridě, výchovný román Prometheus či tragédie Torquato Tasso. Friedrich Schiller (1759-1805) byl velkým přítelem Goetha. Hlavním tématem jeho děl je konflikt svobody jedince s mocenskými vrstvami. Po celé Evropě Schillera proslavilo drama Loupežníci jehož hlavním hrdinou je Karel Moor. Mezi jeho další díla patří například Úklady a láska, Marie Stuartovna, Valdštejn či Óda na radost - lyrická skladba, jejíž text využil Beethoven pro závěrečný sbor 9. symfonie. -5-
Donatien de Sade (1740-1814) je francouzský spisovatel který byl dlouho z literární historie pro amorálnost vyloučen a dokonce ještě roku 1957 se o jeho díla vedl soudní spor. Sám markýz de Sade (pod tímto jménem byl znám) byl často souzen za mravní delikty a posledních 11 let svého života strávil v blázinci. Přes svou psychopatickou náplň jsou jeho texty kladně hodnoceny díky kultivovanosti vyjadřování a rafinovaným postupům analýzy duše. Oceňována je také filosofická hloubka. Sade ovlivnil svojí tvorbou například prokleté básníky a surrealisty. Jeho knihy jako Justina aneb utrpení ctnosti či 120 dní Sodomy se staly předmětem filosofických i psychiatrických analýz. -6-