Přednáška č. 3 Dynamická geologie se zabývá změnami zemské kůry na povrchu i uvnitř vnější činitele zvětrávání hornin, atmosférické vlivy, zemská gravitace, geologická činnost větru, deště, povrchových a podzemních toků, geologická činnost ledu, organismů a člověka vnitřní činitele vulkanismus, zemětřesení, pevninotvorné a horotvorné pochody
Exogenní činitele Zvětrávání - eroze rozrušování hornin v důsledku působení hydrosféry, atmosféry, biosféry mechanické zvětrávání hornina se rozpadá v balvany, dále se rozmělňuje v drobnější štěrk a drť, posléze v prach chemické zvětrávání je podmíněno přítomností vody, kyslíkem, oxidem uhličitým, a rozpuštěnými kyselinami
Mezi základní exogenní činitele fyzikálního zvětrávání řadíme: 1.abrazi; 2.činnost mrazu; 3.změny teploty (insolance); 4.působení organismů; 5.působení gravitace; 6.působení větru; 7.působení ledovců;
Abraze omílání je mechanické obrušování transportem
Změna velikosti plochy
Insolance rozumíme působení rozdílných teplot bez spolupůsobení ledu nebo vody. K tomuto procesu dochází především v aridních oblastech, kde je velký teplotní rozdíl mezi dnem a nocí.
Činnost organismů Erozivní činnost organizmů z fyzikálního pohledu je myšlena především erozní činnost kořenů. Vegetace zapouští kořeny do skalního masivu.
Působení gravitace Nejznámějším projevem působení gravitace je svahový pohyb. Svahové pohyby vznikají narušením rovnováhy mezi pasivními složkami (pevnost hornin, tření) a aktivními složkami (gravitace, hydrodynamický tlak, atd.).
Ploužení je velmi pomalý, dlouhodobý, obvykle nezrychlující se pohyb, při kterém rychlost pohybu horninových hmot dosahuje hodnot řádově milimetry až centimetry za rok.
Sesouvání se rozumí krátkodobý rychlý pohyb horninových hmot, které se pohybují rychlostí řádově v metrech za den.
Stékání - horninový nezpevněný materiál většinou ve viskózním stavu pohybuje rychlostí řádově v metrech za hodinu až kilometry za hodinu. Jedná se tedy o rychlý a krátkodobý jev.
Řícení se označuje náhlý krátkodobý pohyb, během kterého alespoň část pohybu probíhá volným pádem
Činnost větru Erozivní činností větru se zde myslí přímá činnost větru, projevuje především v otevřeném reliéfu bez vegetačního krytu.
Deflace - vítr vyfoukává jemný rozrušený materiál a odnáší jej pryč. V místech se sníženou unášecí rychlostí (dochází k vypadávání částic a jejich akumulaci. Těžký a hrubozrnný materiál zůstává na místě a vzniká tzv. kamenná pouštní dlažba.
Činnost ledovců - všechny typy ledovců se výrazně podílejí na formování reliéfů.
Činnost vody Fyzikální i chemická erozivní činnost vody je na zemském povrchu dominantní. V mechanickém pojetí zvětrávání je voda médium, které je schopno unášet rozvětrané částice. Podle síly proudu nese různě velké úlomky. Pokud rychlost proudění poklesne a úlomky začnou z proudu vypadávat, pak mluvíme o akumulační činnosti vody.
Endogenní činitele Vulkanismus soubor všech jevů, které souvisí se vznikem horninového magmatu a jeho vnikáním do zemské kůry, popř. až na její povrch. (viz. přednáška č.2) Zemětřesení krátkodobé otřesy zemského povrchu, vnikající v důsledku napětí v zemské kůře
hypocentrum centrum zemětřesení ležící v hloubce 1é až 600 km pod povrchem epicentrum se nachází svisle nad hypocentrem na zemském povrchu zde jsou účinky zemětřesení nejsilnější, rozkmitají se povrchové částice tzv. povrchovým vlněním
podle příčin rozeznáváme: tektonické zemětřesení způsobeno napětím a tlaky v zemské kůře při horotvorné činnosti řítivá zemětřesení vznikají v krasových oblastech zřícením stropu chodeb a jeskyň vulkanická zemětřesení vnikají při sopečné činnosti
Pevninotvorné epeirogenetické pohyby některé části pevniny stoupají, některé klesají tuhé pevninské bloky, spočívající na plastickém podloží, jsou různě zatěžovány nebo odlehčovány
Tyto jevy jsou způsobeny: stálým odnosem kontinentů erozivní činností a stálým usazováním z na dně oceánů sopečnými a horotvornými pochody - při výlevu lávy dochází k zatěžování zemského povrchu a vzniku nových pohoří kontinentálními ledovci při ústupu ledovců dochází k odlehčování značné části pevniny
Horotvorné orogenetické pohyby jedná se o pohyby v zemské kůře jimiž se zřetelně deformují vrstvy a spolu s nimi vznikají i značné nerovnosti zemského povrchu hlavní příčina tkví ve vzniku vodorovného napětí v určitých místech kůry vznikem sedimentačních pánví a usazování sedimentů na jejich dně geosynklinála klesání sedimentační pánve geoantiklinála vyzvedávání jiných částí zemské kůry
Vývoje geosynklinál a geoantiklinál vznikají pásemná pohoří Alpinské vrásnění - nejmladší a trvalo od poloviny druhohor do konce třetihor Hercynské vrásnění konec devonu - perm Kaledonské vrásnění- ordovik - devon