Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Polanka nad Odrou Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracovala: Vendula Hrůzová Brno 2009 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Polanka nad Odrou vypracovala samostatně a použila jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne.. podpis. 2

Poděkování Mé poděkování patří paní Ing. Cmielové z Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, panu Ing. Uvírovi z Pozemkového úřadu v Opavě a kolektivu pracovníků z Městského archivu Ostrava za ochotné poskytnutí materiálu k vypracování bakalářské práce. V neposlední řadě bych také chtěla poděkovat paní Ing. Vitáskové, Ph.D a panu Prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. za přínosné konzultace. 3

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se skládá ze dvou částí. V první části je zpracován vývoj zemědělství ve světě a na území Čech, dále vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. V druhé, stěžejní části práce je zachycen historický vývoj katastrálního území Polanka nad Odrou a vybraných parcel od prvních písemných zmínek až po současnost, z hlediska vlastnických vztahů k půdě. Přednostně byly vybrány parcely spadající do obvodu komplexní pozemkové úpravy. KLÍČOVÁ SLOVA Polanka nad Odrou, parcela, vlastnictví, půda, katastr nemovitostí, ABSTRACT This bachelor thesis consists of two parts. In the first part is processed agricultural development in the world and in Bohemia, as well as ownership in the feudalism, capitalism and socialism. In the second, a pivotal part of the work is recorded history of cadastral territory Polanka nad Odrou and selected plots from the first written references to the present in terms of ownership relations to land. Priority plots were selected within the circuit complex reparcelling. KEYWORDS Polanka nad Odrou, plot, ownership, land, real estate register 4

OBSAH 1.ÚVOD 7 1.1 Cíl práce 7 2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ 8 3. CHARAKTERISTIKA K.Ú. POLANKA NAD ODROU 10 3.1 Geomorfologické údaje 10 3.2 Polanka v letopočtech 11 4. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU 12 4.1 Počátky evidence užívání půdy 12 4.2 Zemské desky a urbáře 13 4.3 První a druhá berní rula 13 4.4 Třetí berní rula 14 4.5 Čtvrtá berní rula 14 4.6 Panské vyrovnání Exaequatorium dominikale 14 4.7 Proces Raabizace 14 4.8 Josefský katastr (Josefínský) 15 5. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ KAPITALISMU 16 5.1 Pozemková držba v období kapitalismu 16 5.2 Scelování půdy (komasace) 17 5.3 Stabilní katastr 18 5.4 Pozemková kniha 19 5.5 Katastr daně pozemkové 19 5.6 Pozemkový katastr (PK) 20 5.7 Pozemkové reformy a přídělová řízení 21 5.8 Pozemkové úpravy v období 1945 1950 22 6. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ SOCIALISMU 24 6.1 Období socializace vesnice 24 6.1.1 První etapa 24 6.1.2 Druhá etapa 24 6.1.3 Třetí etapa 24 6.2 Jednotná evidence půdy (JEP) 25 6.3 Evidence nemovitostí (EN) 25 7. VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV PO ROCE 1989 27 8. KATASTR NEMOVITOSTÍ (KN) 28 8.1 Předmět KN 28 5

8.2 Obsah KN 28 8.3 Katastrální operát 29 9. VLASTNICKÉ VZTAHY V K.Ú. POLANKA NAD ODROU 31 9.1 Počátky evidence půdy v k.ú. Polanka nad Odrou 31 9.2 Polanka v období kapitalismu 31 9.2.1 Pozemková reforma 32 9.2.2 Polanka v období II. světové války 32 9.3 Polanka v období socialismu 33 9.3.1 Vznik a vývoj JZD 33 10. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ U VYBRANÝCH PARCEL 34 10.1 Parcely starého pozemkového katastru PK č. 302, č. 118, č. 303/1, č. 303/2, č. 304, č. 305/1, č. 305/2, 306 34 10.2 Parcely starého pozemkového katastru PK č. 308/1, č. 308/2 35 10.3 Parcela starého pozemkového katastru PK č. 307 36 10.4 Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/8, č. 185 36 10.5 Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/9, č. 170 37 10.6 Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/10, č. 189 38 11. KPÚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ POLANKA NAD ODROU 40 12. ZÁVĚR 41 13. POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA 44 14. SEZNAM OBRÁZKŮ 45 15. SEZNAM PŘÍLOH 46 6

1.ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je zpracovat na základě studia a analýzy historických materiálů a podkladů vývoj vlastnických vztahů k půdě a její využití ve vybraném katastrálním území. První část je zaměřena na vývoj zemědělství, dále na vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. Ve druhé, stěžejní části práce jsem se zaměřila na historický vývoj vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití u vybraných parcel. Pro zpracování jsem využila historické materiály a podklady z Městského archivu v Ostravě, kroniky obce či Katastrálního úřadu v Ostravě. 7

2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Počátky zemědělství ve světě a na našem území Podle odhadů člověk pěstuje a chová domácí zvířata 7-10 000 let. Zemědělství mohlo vzniknout jen v oblastech, kde byly rostliny vhodné pro pěstování a zvířata vhodná k chovu, a také vhodné klimatické podmínky. Za kolébku zemědělství je považována jihozápadní Asie, zejména Irák, Irán a Palestina. Díky příznivým podmínkám zde zemědělství zaznamenalo prudký vývoj. Z předoasijské pravlasti zemědělství se jeho znalost šířila do Mezopotámie, z Palestiny do Egypta, dále do Afriky, z malé Asie na Balkán, podél Dunaje dále do Evropy. Samostatně se vyvíjelo zemědělství na americkém kontinentě. Naproti tomu není zcela jasný vývoj zemědělství v Indii a Číně. Zemědělství ve starém Egyptě využilo pro pěstování rostlin bohatých náplavů, pravidelně obnovovaných při záplavách Nilu. Byly zde velmi příznivé podmínky pro pěstování rostlin, úrodná půda a pravidelné závlahy podporující hnojení. Již tehdy se objevily první náznaky toho, že veškerá půda je vlastnictvím krále. Podobně se vyvíjelo zemědělství také v Mezopotámii, kde mělo příhodné podmínky u řek Eufrat a Tigrid. Za zmínku stojí i skutečnost, že již v této době bylo zemědělství poprvé podrobeno zákonné úpravě. Chamurabiho zákoník z 18. stol. př.n.l. pojednával o vlastnických vztazích k půdě, jejím nájmu, zavodňování půdy, ale i o škodách způsobených zvěří. Na území Čech vznikala první sídliště zemědělců na rozhraní 5. tisíciletí př.n.l. v období neolitu, tedy mladší doby kamenné. Obdělávání půdy bylo bez orby, pole se kypřila pouze dřevěnými nástroji. Prvním oradlem byl jednoduchý hák. Pěstovala se především pšenice, ječmen, len, hrách a čočka. Chov hospodářských zvířat nebyl až tak významný. Zemědělství v období středověku Obr.1 Úrodný půlměsíc Slovanská společnost na našem území neprošla otrokářským řádem. Feudální řád se vyvinul ze společnosti rodové a ne z otrokářské. Období naší země od 5. stol. n.l. se vyznačovalo vyspělou zemědělskou kulturou. Můžeme se domnívat, že jednotlivé slovanské kmeny usazené v Čechách se dělily na jednotlivé menší rodové svazky, organizované do určitých žup. O několik století později však v našich zemích existovaly jiné společenské a právní poměry. Mimo obyvatelstvo královských měst, která se 8

rozvíjela hlavně ve 13. stol., se zde nachází kromě velkého počtu duchovních vlastníků pozemkového majetku poměrně malý počet svobodných majitelů statků. Již ve 12. stol. existoval rozdíl mezi půdou, na které hospodařili privilegované vrstvy a půdou, kterou obdělávali lidé neprivilegovaní. V dalším vývoji zemědělství se setkáváme s uplatňováním německého práva, tzv. německou kolonizací. Nejdůležitějším právním prostředkem při provádění této kolonizace byla lokační smlouva, která zakládala právní i ekonomický vztah mezi vlastníkem půdy a nájemcem. Dalším důležitým mezníkem bylo České stavovské povstání z roku 1618. Selský stav tehdy neměl politická práva a nemohl ani v povstání samostatně vystoupit. V roce 1775 proběhlo poslední velké povstání selského lidu před zrušením nevolnictví, které se uskutečnilo v roce 1781, na základě patentu o zrušení nevolnictví. Památným dnem se stalo 7. září 1848, kdy byla v Českých zemích zrušena robota. Odstranil se rozdíl mezi dominikálními a rustikálními pozemky a veškerá půda byla zbavena břemen. Kapitalismus v zemědělství Rok 1848 odstranil středověké feudální způsoby a začal se uplatňovat kapitalistický způsob hospodaření. Změna feudálního statku na kapitalistický se neobešla bez značných organizačních změn. Ty probíhaly různě podle dosavadního vývoje velkostatku a jeho řízení v dané oblasti. V tomto období přicházejí do vesnic nové stroje, provádí se meliorační práce a hlásí se také konkurence ze zámoří. Socialismus v zemědělství V roce 1949 je přijat zákon o jednotných zemědělských družstvech. Na rozhraní let 1951 1952 byly shrnuty zkušenosti předních JZD v podobě nových řádů. Podle těchto řádů byly vytvořeny jednotlivé typy JZD, nichž nejvyšší IV. Typ představoval nejvyšší formu. Po listopadu 1989 dochází k rozsáhlým změnám v zemědělství. Plně se uplatňuje právo na soukromé vlastnictví půdy a prosazuje se soukromé zemědělství. V letech 1990 1992 schválily zákonodárné orgány mnoho legislativních opatření, které upravovaly složité majetkoprávní vztahy v zemědělství. Největší význam mají tyto zákony: zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě. (Kubačák, 1992) Obr.2 Ruchadlo 9

3. CHARAKTERISTIKA K.Ú. POLANKA NAD ODROU Kraj: Moravskoslezský Okres: Ostrava-město Historická země: Slezsko Obr.3 Znak obce Počet obyvatel: 4 424 Zeměpisná šířka: 49 47' s. š. Zeměpisná délka: 18 09' v. d. Obr.4 Vlajka obce 3.1 Geomorfologické údaje Katastrální území Polanka nad Odrou obec Polanka, patří svou rozlohou 17,3 km² k největším městským obvodům. Jihovýchodní hranici tvoří řeka Odra, podle níž získala i část svého názvu. Odra je současně také hranicí Národní přírodní rezervace Polanská Niva. Část tohoto území je začleněno do CHKO Poodří. CHKO byla vymezena v severní části Moravské brány mezi obcemi Makovice a Vražné, a jižním okrajem Ostravy. Plocha území je 81,5 km² a zasahuje do okresů Ostrava, Frýdek - Místek a Nový Jičín. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 212 m.n.m až 298 m.n.m. Osou této oblasti je řeka Odra vstupující do CHKO z Nízkého Jeseníku. Průměrná roční teplota je zde 7-8,5 C, za rok zde spadne průměrně 700 mm srážek. V CHKO se vyskytuje velké množství vodních, lučních a lesních rostlin. U vodních ploch se vyskytují zejména ostřice a rákos, u slepých říčních ramen nalezneme například ohroženou žebratku bahenní. Charakteristickým a velmi významným prvkem oblasti jsou rybníky, jejichž vývoj se během staleté historie výrazně měnil. Louky a pastviny byly prvními umělými kulturami, které nahradily lesní komplexy. Dodnes 10

zůstal zachován pás aluviálních luk, který lemuje řeku Odru po obou březích. Jedná se o největší systém pravidelně zaplavovaných luk v ČR, výměra činí 2 300 ha. 3.2 Polanka v letopočtech Nejstarší dochovanou písemnou sbírkou o Polance je zápis v zemských deskách knížectví opavského z roku 1424, kterou zajistil Jan Kravař z Jičína své manželce Anežce, roční důchod na vsi Polance. Sídlem majitelů Polanského panství byla tvrz, která byla poprvé písemně doložena v roce 1586. Počátkem 17. stol. byla Polanka rozdělena na dvě části - Horní Polanka, vlastníkem byl Zikmund Porubský a Dolní Polanka, jejíž vlastníkem byla Anna Porubská. Na počátku 18. stol. Získali Horní Polanku Mönnichové a založili osady Václavovice, Fonovice a Janová. V roce 1850 se Horní a Dolní Polanka spojily v jednu politickou obec Polanka, její součástí byly také osady Janová, Vácalvovice, Fonovice a nově Přemyšov. Vedle zámku, který tvořil dominantu obce je nutné zmínit také římskokatolický kostel sv. Anny, který byl v roce 1900 vysvěcen. Dopravní přístupnost zlepšilo zprovoznění místní dráhy Svinov - Polanka - Klimkovice z roku 1911. Po 1. světové válce se široce rozvíjel i spolkový život a občanská vybavenost obce. Zavedení telefonu, telegrafu a elektrifikace v roce 1926 znamenalo pro obec velký krok kupředu. Roku 1935 se stal čestným občanem Polanky T. G. Masaryk. V obci převažovala hlavně zemědělská činnost. Zaměstnanost se však začala měnit na počátku 20. stol., zejména vlivem industrializace Svinova, Mariánských Hor a dalších obcí ostravské aglomerace. Po osvobození obce po 2. světové válce obnovila většina předválečných spolků opět svou činnost. S obcí Polanka je velmi úzce spjato jméno Helena Salichová (akademická malířka), která zde působila a tvořila v letech 1933-1975. V období po válce až do současnosti se v obci realizovaly akce pro zlepšení životního prostředí, a také občanské vybavenosti. Rozšířily se komunikace, opravilo se veřejné osvětlení, byly postaveny dvě mateřské školy, základní škola, širokoúhlé kino a další. V roce 1976 se stala Polanka součástí města Ostravy, jako část městského obvodu Ostrava - Poruba. Od roku 1991 je Polanka nad Odrou samostatným obvodem statutárního města Ostravy. (Statutární město Ostrava - Polanka nad Odrou, 2006) 11

4. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU 4.1 Počátky evidence užívání půdy Historie pozemkových úprav sahá až do dob starého Babylonu, Egypta, Řecka, zejména pak do období starověkého Říma. Dějiny pozemkových úprav na našem území nesahají ovšem tak daleko. Již kronikář Kosmas se ve své Kronice o Čechách zmiňuje o počátcích pozemkové evidence. Začátky pozemkových úprav na našem území můžeme situovat do 12. - 14. stol., kdy byly osídlovány okrajové části našich historických zemí, aby půda jejím vlastníkům tedy panovníkovi a ostatním feudálům přinášela zisk. Vesnice byly budovány jen z malého počtu zemědělských usedlostí. Často se vyskytovaly samoty, tzv. dvorcové usedlosti. Docházelo k jejich rozšiřování upravováním pastvin, klučením lesů, zabíráním a ochrannou lovišť. Platila zásada, že půda, která nemá pána, patří knížeti. Knížata usazovala na této půdě sedláky nebo dávala půdu do zástavy a držby za různé dluhy a závazky. Tato vnitřní kolonizace, která byla vynucena růstem populace a zájmem feudálů zakládat nové poddanské vesnice, trvala asi do 12. stol., kdy dochází k vyčerpání pracovní síly poddaných. Nájemce pozemků byl nesvobodný na nesvobodné půdě, patřící feudálovi. Podle práva českého, respektive moravského byl nájem sjednán ústně, byl nedědičný a kdykoliv vypověditelný. Ve 12. a 13. stol. dochází na našem území k velké kolonizaci (německá kolonizace), kdy panující šlechta přiděluje území zejména německým kolonistům, z důvodu nedostatku domácích pracovních sil. Zde pramení počátky problémů Sudet. Nájemce získal půdu tzv. zákupním penízem, byl osobně svobodným na nesvobodné půdě, která i nadále patřila feudálovi. Vzniká právo emfyteutické, čili zákupní. Podle národností kolonistů se nazývalo též německým právem, eventuelně holandským. Osidlování půdního fondu prováděl sjednaný měřič, zvaný lokátor. Ten opatřil kolonisty, vybral zákupné, stanovil hranice mýcení lesa, místa pro osady, průběh cest, lokality orné půdy a pastvin a následně také rozdělil a vyměřil půdu mezi jednotlivé kolonisty. Lze tedy říct, že se jednalo o pozemkové úpravy, jejichž výsledkem byly různá osídlení patrná dodnes (silniční ves, návesní ves, lánová ves, dvorcová zástavba apod.). ( Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) Právo emfyteutické, na rozdíl od práva českého (moravského) zajišťovalo, že nájem byl již sjednáván písemně, byl dědičný, časově neomezený a nevypověditelný. 12

Postavení cizích kolonistů osídlených na základě emfyteutického práva bylo tedy rozhodně lepší než postavení domácího obyvatelstva na základě práva českého. Počátkem 15. stol. již zájem feudálů o cizí kolonisty končí a příliv kolonistů se zastavuje. Postupným upevňováním moci panovníka a zvyšováním státní moci se zvyšoval i požadavek na odvádění poplatků do státní pokladny daní. Pro jejich spravedlivý předpis bylo třeba spolehlivého přehledu o výměře a kvalitě půdy. Již první odhady výměr tzv. lánů (asi 18 ha), podle nichž se vybírala daň, byly značně nepřesné, z toho pramenily opakující se stížnosti na nespravedlivé daňové výměry. (Podhrázská a kol., 2006) 4.2 Zemské desky a urbáře Zemské desky soukromá práva na majetek si začala šlechta na počátku 14. stol. zajišťovat zápisem do těchto desek. Původně však tyto desky sloužily pro zápisy o soudních sporech. První písemná zmínka o zápisech je ve formuláři zemského písaře z roku 1278. Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny zemské desky u soudu brněnského a olomouckého a na počátku 15. stol. i ve Slezsku u soudu opavského. Urbáře pozemkovou držbu poddaných a jejich povinnosti si dávala vrchnost zapisovat do knih zvaných urbáře. Pozemky, které byly připsány v urbářích poddaným a svobodníkům byly nazvány pozemky urbárními, rustikálními a později kontribuentními. Pozemky vrchnostenské, nazývané též panské, dominikální nebo dvorské v těchto urbářích zapsány nebyly, až do roku 1706 nepodléhaly žádné dani. Obr.5 Urbář 4.3 První a druhá berní rula Roku 1571 podala Česká komora návrh na změření země, Dvorská komora ho však zamítla, obávala se, aby nezačala daň vybírat pravidelně na rozdíl do současného stavu, kdy byla odváděna daň pouze z poddanské půdy, tzv. rustikální půdy. V roce 1650 se sněm království Českého usnesl na tom, aby daně byly vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě. Této dani měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držbě poddaných. V letech 1653-1656 vznikl elaborát, který byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám jako první rustikální katastr, označován též jako první berní rula, který platil v letech 1656-1684. První rustikální katastr byl revidován 13

a doplněn o přesnější měrnou jednotku a o rozdělení orné půdy podle úrodnosti v letech 1674-1683 a uvádí se pak jako druhý rustikální katastr, známý jako druhá berní rula, který platil až do roku 1748. Za první moravský katastr je možné považovat tzv. lánové rejstříky první lánová vizitace proběhla v letech 1656-1658, druhá v letech 1669-1697. První katastry měly zabránit převádění poddanské (rustikální) půdy na panskou (dominikální), která byla oproštěna od daně. 4.4 Třetí berní rula Od roku 1706 byl prováděn soupis rustikální i dominikální půdy na základě přiznání (fase), vznikly tzv. knihy fasí. Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost první tereziánský katastr rustikální, vydaný Marií Terezií. Byl označován jako třetí berní rula a nahradil druhou berní rulu i moravské lánové rejstříky. Je výsledkem katastrálních prací z let 1713-1748. Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. 4.5 Čtvrtá berní rula Po nové generální vizitaci začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální, označován jako čtvrtá berní rula. Vznikla na základě připomínek a námitek ke třetí berní rule. Obsahuje soupis poddanské i panské půdy. Základem tohoto nového berního systému bylo stanovení základu daně, kombinací úrodnosti půdy a možnosti odbytu hrubého výnosu pozemku. Třetí a čtvrtá berní rula tvořily tereziánský rustikální katastr. 4.6 Panské vyrovnání Exaequatorium dominikale V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň, a to podle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností vyrovnání = exaequace. Toto šetření bylo ukončeno roku 1756, výsledným elaborátem bylo Exaequatorium dominikale, neboli panské vyrovnání z roku 1757. Tento elaborát tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální. Tereziánský katastr rustikální společně s dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních, tak i dominikálních. (www.cuzk.cz) 4.7 Proces Raabizace Období Raabizace probíhalo v letech 1775-1787. Marie Terezie pověřuje kancléře F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozparcelování půdy korunních (státních) statků, dále půdy 14

jezuitských, církevních a královských měst. Na soukromých statcích byla Raabizace dobrovolná, pokud souhlasila vrchnost a 2/3 poddaných. Při realizaci byl použit tehdy jistě dokonalý technický postup. Byly vyhotoveny mapy, bylo provedeno číslování parcel, prováděla se bonitace půdy, projektoval se intravilán. Stanovila se výměra přídělů pro drobné uchazeče, kteří neměli vlastní půdu. Přídělci se stali dědičnými nájemci. Pozemky se vyměřovaly v pravidelných tvarech, byly několikanásobně delší než širší. Vyhotovený písemný operát byl předchůdcem pozdějšího pozemkového katastru a pozemkové knihy. V Čechách bylo takto rozparcelováno 148 panství, na Moravě 69. Osidlováním poddaných na pozemky velkostatků vzniklo v Čechách 128 nových vesnic, na Moravě pak 117. Státní i církevní půda byla již trvale rozparcelována, i když se jednalo o katolickou monarchii. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) 4.8 Josefský katastr (Josefínský) Na základě neustálých námitek proti daňovým výměrům a zkušenosti získané při budování Milánského katastru vedly k tomu, že dne 20. 4. 1785 nařídil císař Josef II. patent o reformě daně pozemkové a vyměření půdy. Podstata tohoto nařízení spočívala v tom, že všechny úrodné pozemky rustikální i dominikální půdy uvnitř obce se zaměří, zobrazí a určí se jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Každá obec byla rozdělena na několik tratí, které byly měřeny samostatně a zobrazeny na tzv. brouillonu (náčrtu). Každý pozemek v trati měl zapsáno jméno vlastníka, obdržel své topografické číslo a byla určena jeho výměra v jitrech. Výsledky měření byly použity pro sestavení map jednotlivých obcí. Josefský katastr byl první katastr založený na přímém měření skutečného stavu v terénu. Josefský katastr platil pouze v letech 1789-1792, šlechta si vymohla jeho zrušení a opětné zavedení tereziánského katastru. I přes jisté nedostatky byl ale příznivě přijat zvláště sedláky, protože zrovnoprávnil daňovou povinnost z rustikální i dominikální půdy. Po zrušení josefského katastru platil tereziánský katastr jen velmi krátkou dobu. Byl zaveden kombinovaný, tzv. tereziánsko - josefínský katastr, v němž se převzaly správné výměry z josefského katastru a ponechaly se výhody šlechtě z ocenění exaequatoria. Tento katastr vstoupil v platnost v roce 1792 a byl podkladem pro založení zemských desek a pro daňové předpisy až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost operát stabilního katastru. (www.cuzk.cz) 15

5. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ KAPITALISMU 5.1 Pozemková držba v období kapitalismu Další etapa vývoje pozemkové držby nastává nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaží zvětšovat výměru statků i jednotlivých pozemků. Zásadní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, který je označován jako revoluční i co se týče vlastnictví pozemků. Císařským patentem Josefa II. bylo zrušeno poddanství a robota. Bývalí poddaní pachtýři půdy, se stali de jure (podle práva) majiteli pozemků, které doposud obhospodařovali. Veškerý majetek, včetně budov, které získali, měli stejně jako při Raabizaci noví vlastníci zaplatit. Ani tehdy však nebyl získaný majetek většinou uhrazen. Projevily se problémy, které měly kořeny již v minulosti. Tam, kde nebyla provedena Raabizace, byly pozemky nových vlastníků rozptýlené, nevhodných tvarů a řada z nich nebyla přístupná z veřejných cest. V důsledku vzniklé osobní volnosti rolníků docházelo k dalšímu drobení pozemků dělením pozemků mezi potomky, prodejem části pozemků nebo rozdělováním pozemků v důsledku technických staveb např. železnice, silnice apod. Tyto skutečnosti však vedly ke stále horším hospodářským výsledkům v zemědělství a dospělo se k nutnosti provádět scelovací práce. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) Neupravenost pozemkové držby je charakterizována těmito znaky: a) Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků vznikla jako důsledek původního osidlování krajiny b) Nevhodný tvar pozemků úzké a dlouhé pozemky, souvisí se zavedením pluhu do zemědělství c) Nepřístupnost pozemků příjezd možný pouze přes sousední pozemky, vznik tzv. vázanosti obůrové, tj. vázanost v osevním postupu, aby projížděním po sousedních pozemcích nevznikaly škody na úrodě d) Nepravidelné tvary katastrálních hranic první úřední stanovení těchto hranic provedeno na základě patentu Josefa II. ( Podhrázská a kol., 2006) 16

5.2 Scelování půdy (komasace) Národohospodáři i zemědělci viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemkové držby jednu z hlavních brzd rozvoje zemědělství. Již od poloviny minulého století byly na našem území i v zahraničí snahy o úpravu pozemkové držby, zejména zaokrouhlováním hranic (arondace), zpřístupňováním pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budováním samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). V našich podmínkách se nejvíce rozšířilo scelování půdy (komasace). Podstatou tohoto scelování bylo scelení půdní držby do několika pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Protože se potřeba scelování pozemků ukazovala stále naléhavější, docházelo proto ke scelovacím akcím dobrovolným. V letech 1856-1858 bylo provedeno první dobrovolné scelování. Na základě nového katastrálního operátu jej zorganizoval v Záhlinicích na Kroměřížsku velký propagátor, místní rodák, pozdější starosta obce a poslanec říšské rady František Skopalík. Ukázalo se, že scelování půdy je potřebným přínosem pro zemědělství. Dle vzoru Záhlinic bylo provedeno scelení ještě v dalších 17 - ti moravských obcí. Teprve v roce 1868 byl vydán říšský arondační zákon, umožňující dobrovolné směny pozemků. I přes částečné úspěchy bylo ale stále jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením. V roce 1883 byl vydán parlamentem ve Vídni říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků, který uvádí účel a zásady komasací, organizaci scelovacích úřadů, scelovací řízení a způsob hrazení nákladů. V důsledku odlišné politické situace v českých zemích se vyvíjely rozdílně i pozemkové úpravy a scelování. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu, o rok později byl přijat pro Slezsko. V roce 1888 byla v Brně zřízena Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. Od roku 1890 do roku 1940 bylo na Moravě a ve Slezsku provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. Takto provedené scelovací práce se mohly stát po roce 1945 základem pro rychlý přechod zemědělství na moderní formy hospodaření. Nástup kolektivizace však tento příznivý vývoj na dlouhou dobu přerušil. V Čechách se situace zcela lišila. Na Čechy se říšský zákon nevztahoval, neboť český zemský sněm jej nepřijal. Jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905. Důsledkem toho bylo, že až do roku 1940 se nemohlo v Čechách provádět scelování na základě právních norem, ale jen na základě dobrovolnosti a za 100% souhlasu všech účastníků. Na území Čech se podařilo provést scelovací práce jen na území dvou obcí. 17

Vlastní scelovací práce tvořily: a) Určení a zaměření scelovacího obvodu b) Odhad pozemků bonitace c) Projekt společných zařízení d) Nové rozdělení náhradních pozemků vycházelo ze zásad průměrné vzdálenosti, bonity (± 2,5% z ceny), plošné výměry (± 5%) 5.3 Stabilní katastr Základem dnešního novodobého katastru nemovitostí se stal patent rakouského císaře Františka I. ze dne 23. 12. 1817, o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini - Soldnerovo nekonformní, transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic. Tyto pravoúhlé souřadnice měli počátky v trigonometrických bodech Gusterberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Zvolené základní měřítko zobrazení 1:2 880 vycházelo z požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců => 40 sáhů * 6 stop * 12 palců = 2 880). Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti všech držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné měření bylo realizováno metodou měřického stolu (grafickým protínáním). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843, na Moravě pak v letech 1824-1836. Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena i většina katastrálních map pro území České republiky. Protože nebylo zajištěno systematické udržování tohoto katastru, bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění tzv. reambulace stabilního katastru. Práce byly prováděny ve velkém spěchu v letech 1869-1881, proto kvalita původního díla značně utrpěla. (www.cuzk.cz) 18

5.4 Pozemková kniha Pozemkové knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v josefínském katastru. Předchůdkyní pozemkové (gruntovní knihy) byly původně zemské desky, které měly zahrnovat zápisy o všech nemovitostech.. V roce 1871 byl přijat obecný knihovní zákon (zákon č. 95/1871 ř.z.) a v roce 1874 (zákon č. 92/1874 z.z.č. o založení nových pozemkových knih pro království České a o jejich vnitřním zařízení). Bylo stanoveno, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti, práva a povinnosti s nimi spojené, s výjimkou nemovitostí, které tvořily veřejný statek a nemovitostí zapsaných v jiných veřejných knihách. Zákon stanovoval, že pozemkové knihy jsou veřejné. Platila zásada, že každá nemovitost může být zapsaná jen v jedné veřejné knize. Práva zapisovaná do pozemkových knih se nabývala vkladem, tzv. intabulací. Úprava všech veřejných knih je podobná. Tvoří je tzv. hlavní knihy, knihovní vložky skládající se z: a) List podstaty statkové list A b) List vlastnictví list B c) List závad list C V listu A byly zapsány všechny nemovitosti se všemi právy, které se k nim vztahovaly, v listu B byly zaznačeny vlastnické vztahy s případným omezením. V listu C byla vyznačena tzv. věcná břemena, která se vztahovala k zapsaným nemovitostem např. povinnosti výměnku, zástavní právo v případě výpůjčky na nemovitost apod. Písemné doklady, na jejichž základě se prováděly zápisy do pozemkových knih, tvořily sbírku listin. 5.5 Katastr daně pozemkové Reambulance map stabilního katastru ukázala, že pokud nebude zajištěn systém jeho doplňování a údržby, může být katastr velmi brzy znehodnocen. Zákon ze dne 23. 5. 1883 č. 83 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové nařídil, že se katastr daně pozemkové musí udržovat v souladu se skutečným a právním stavem. Od roku 1898 bylo zavedeno i užívání metrické míry. Katastr daně pozemkové platil až do roku 1927. 19

5.6 Pozemkový katastr (PK) Dne 16. 12. 1927 byl přijat zákon č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém katastru a jeho vedení, tzv. Katastrální zákon. Katastr daně pozemkové, který byl zákonem změněn na katastr pozemkový, začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednáních o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a hospodářský. Technická úroveň nově vytvářených map byla již na vysoké úrovni. Zastaralé zobrazení pozemků a budov bylo nahrazeno moderním, podrobným a přesným zobrazením zpravidla v měřítku 1:1 000 nebo 1:2 000. Nově vyhotovené katastrální mapy byly zobrazeny v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze. Pozemkový katastr sestává z operátu měřického, operátu písemného a úhrnných výkazů. Měřický operát skládá se z katastrální mapy a příslušné katastrální mapy. Nejčastěji bylo využíváno měřítko 1:2 880, avšak při obnovení PK a při scelování pozemků byla později využívána měřítka 1:2 500, 1:1 000, 1:4 000. Katastrální mapa zobrazuje území jedné politické obce katastrální území. V příslušné katastrální mapě je každý pozemek zakreslen jako parcela s parcelním číslem. Písemný operát obsahuje rejstřík parcel, rejstřík držitelů, parcelní protokol, pozemkový arch, seznam neplodné půdy tzv. parifikační půdy, záznam změn a sbírku listin. Z pohledu držitele jsou nejdůležitější součástí písemného operátu parcelní protokol a pozemnostní arch. Parcelní protokol obsahuje pořadí parcelních čísel, u každé parcely je evidováno číslo mapového listu, název polní tratě, parcelní číslo, číslo pozemkového archu, druh pozemku, bonita, výměra, kat. výtěžek, výměra zaplavované půdy a poznámky. Pozemnostní arch zakládal se pro každého držitele v evidovaném území, obsahuje veškeré údaje o jednotlivých parcelách. V každém souboru katastrálního operátu mají svůj pozemnostní arch všichni majitelé pozemků, kteří mají v daném kat. území svůj pozemek bez ohledu na bydliště. Úhrnné výkazy - obsahují celkové údaje pozemkového katastru pro katastrální území anebo širší finanční obvod 20

Pozemkový katastr byl zákonem stanovený jako veřejný. Do roku 1938 byl velmi přesný a spolehlivý, avšak později již nebyla jeho údržba dostatečná a zejména po r. 1945 se začal hrubě rozcházet se skutečností. Po roce 1956 se přestal udržovat vůbec. Katastrální zákon 177/1927 byl zrušen až v roce 1971 a byl nahrazen zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. 5.7 Pozemkové reformy a přídělová řízení S pozemkovými úpravami velmi úzce souvisejí pozemkové reformy a přídělová řízení, od nichž mnoho vlastníků odvozuje původ svých pozemků. První pozemková reforma se v naší zemi uskutečnila vydáním: a) Zákona záborového č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku, podle kterého měly být zabrány pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy pro účely pozemkové reformy. Nebyl proveden důsledně, vytvořily se tzv. zbytkové statky. Pro účely vedení pozemkové agendy byl zřízen Pozemkový úřad zákonem č.330/1919 Sb., o pozemkovém úřadu. b) Zákona přídělového č. 81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy a o úpravě právních poměrů. Ten stanovoval zásady přídělu. Přiděloval se tzv. rolnický nedíl, tj. 6 10 ha, při horší jakosti i 15 ha půdy. Jednalo se o soběstačný zemědělský celek stačící k obživě přídělce a jeho rodiny. c) Zákona náhradového č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, který stanovoval zásady pro výpočet náhrad. Revize první pozemkové reformy: byla provedena zákonem č. 142/47 Sb., o revizi pozemkové reformy a následnou novelizací, zákon č. 44/48 Sb. Do záboru přešla veškerá půda velkostatků, zbytkových statků a církví nad 50 ha. Nová pozemková reforma: byla provedena zákonem č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, vztahující se na pozemky s výměrou nad 50 ha, dále na půdu, na které vlastníci sami trvale nepracovali (nezohledňovala se výměra) a na půdu právnických osob. Přídělové řízení: Pod tímto názvem je zahrnut proces, kterým byly rozdělovány novým vlastníkům pozemky a jiné nemovitosti ze zkonfiskovaného majetku na základě dekretů prezidenta Beneše. a) Dekret prezidenta č. 12 ze dne 21. 6. 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Byl zřízen Národní pozemkový fond, jehož hlavním úkolem bylo zajistit zapsání přídělů do pozemkových knih. 21

b) Dekret prezidenta č. 28 ze dne 28. 7. 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a dalšími slovanskými zemědělci. Dnem převzetí přídělové listiny přecházela půda do vlastnictví přídělce. Tyto listiny obsahovaly pouze číslo popisné usedlosti nebo přídělu, výjimečně výměru, ale bez parcelních čísel. Proto Okresní národní výbory vydávaly osvědčení o věcné náplni přídělu, které s přídělovou listinou představovalo listiny vyhovující pro zápis do evidence nemovitostí. Přídělový operát nebyl založen všude zcela jednotně. Měřičskou část tvořil zejména grafický přídělový plán, který se vyhotovoval na zmenšeninách katastrálních map, a to do měřítka 1:5 000. Vytyčené hranice území byly v terénu označeny jen kolíky. Nové hranice byly zakreslovány co nejjednoduššími způsoby. Z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším jednoduchým způsobem i výměry dělených parcel. Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který tak velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih. Připuštěno bylo používání provizorních a málo přesných měřičských podkladů. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl dodnes napraven. Příděly nebyly zaměřeny a nové hranice území nebyly v mapách zaznačeny. Většina scelovacích prací tak nebyla nikdy dokončena a na území vznikl velmi chaotický právní vztah. (www.cuzk.cz) 5.8 Pozemkové úpravy v období 1945 1950 Po druhé světové válce bylo stále více evidentní, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům. Z tohoto důvodu byly zahájeny práce na přípravě scelovacího zákona. Do popředí stále více vystupuje politické řešení zemědělské problematiky. Je přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb., a následně je přijat další zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko hospodářských úpravách pozemků (THÚP). Tento zákon obsahoval jednotné právní normy pro celou republiku. THÚP mohly ještě pozitivně ovlivnit vývoj zemědělství k moderním formám soukromým či družstevním. Výhodou bylo, že veškerá iniciativa měla být v rukou samotných zemědělců. Scelování mělo být prováděno prostřednictvím scelovacích družstev, jejichž členy byli přímí účastníci pozemkové úpravy a zástupce obce. Dozorčí orgánem bylo ministerstvo zemědělství. Náklady na scelování měly být hrazeny státem. 22

THÚP bylo prováděni ve třech etapách: a) Předběžné řízeni zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, odhad pozemků, sestavení rejstříku držebností apod. b) Hlavní řízení zahrnovalo vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (cestní síť, vodohospodářská a půdo - ochranná opatření), vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a peněžitých náhradních částek. Před vypracováním plánu,se mohli účastníci vyjádřit, kde by chtěli mít náhradní pozemky. c) Závěrečné řízení obsahovalo sestavení podkladů a pomůcek pro změnu a opravu nebo založení pozemkové knihy a pozemkového katastru administrativní opatření, které se týkalo ukončení prací. Nový scelovací zákon kladl velký důraz na náhradní pozemky. Měla být zachována zejména kvalita, výměra a vzdálenost nových pozemků ve srovnání s původními pozemky. Zákon také umožňoval použití rezervních ploch pozemků získaných během revize 1. pozemkové reformy z roku 1948. V roce 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb., O jednotných zemědělských družstvech, který určil pozemkovým úpravám zcela nový politický směr, a to zavést v co nejkratším čase tzv. socialistickou zemědělskou velkovýrobu. ( Podhrázská a kol., 2006) 23

6. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ SOCIALISMU 6.1 Období socializace vesnice V tomto období prodělávaly pozemkové úpravy tři hlavní etapy vývoje. 6.1.1 První etapa Tato etapa spadá do období let 1950-1960, kdy vznikala JZD. Úpravy prováděné v tomto období se stále ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. Byl však zvýrazněn přesun důrazu z otázek technických a organizačních na otázky politicko - hospodářské. Projekty jsou přejmenovány na Hospodářsko - technické úpravy pozemků (HTÚP). Jednoduchý projekt HTÚP (JHTÚP) jednoduchými způsoby řešil scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků. V roce 1955 byl scelovací zákon nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. Na tuto vyhlášku pak navázala metodika pro zpracování projektů JHTÚP. Do roku 1960 byla socializace vesnice v podstatě dokončena. 6.1.2 Druhá etapa Tato etapa pozemkových úprav probíhala v letech 1960 1972. Tato etapa spočívala v organizační a hospodářské stabilizaci družstev. Dochází ke slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. V roce 1962 byla vydána metodika pro zpracování tzv. Souhrnných projektů HTÚP (SHTÚP). Tento projekt řešil další scelování pozemků do větších celků. Cílem bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. V průběhu této etapy byl vytvořen zejména obraz krajiny, který existuje v současné době. Práce na SHTÚP byly zastaveny v roce 1973. 6.1.3 Třetí etapa Začíná po roce 1974 s předpokladem, že bude dokončena v první polovině devadesátých let. Po ukončení prací na projektech pozemkových úprav byly zpracovány pouze tzv. Generely pozemkových úprav (GPÚ) jejichž hlavním důsledkem bylo utvoření pozemkových bloků neodbornými zásahy do krajiny. V tomto období dochází k násilnému slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíců hektarů. Proto se začínají dělat projekty Souhrnných pozemkových úprav (SPÚ). V těchto projektech neměla být řešena pouze organizace půdního fondu a ekonomika provozu podniků, ale 24

také ochrana a tvorba krajinného prostředí. Převládlo hledisko maximální využití mechanizace. Opatření k ozdravění krajiny tak zůstala pouze v návrhu. Po roce 1989 se JZD stala nevyhovující a nestabilní právní formou, proto docházelo k jejich postupným transformacím na akciové společnosti, družstva nebo majetek přecházel do soukromých vlastnictví. 6.2 Jednotná evidence půdy (JEP) V nově panujících politických poměrech zcela upadl zájem na evidování soukromých práv k nemovitostem. Socialistické zemědělství bylo založeno zejména na plánování zemědělské výroby. Proto bylo potřeba znát kdo půdu obhospodařuje a nikoliv kdo ji vlastní. Proto byla na tomto požadavku založena v roce 1956 Jednotná evidence půdy. Od Pozemkového katastru bylo již zcela upuštěno i přesto, že nebylo dosaženo jeho souladu se skutečností a přestal být nadále udržován. JEP neměla základ v obecně závazném právním předpisu a byla zakládána jen na základě usnesení vlády č. 192 z 25. 1. 1956. Podstatou JEP bylo evidování užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy. Soukromá práva k nemovitostem nepodléhala v letech 1951-1964 žádné úplné a systematické evidenci. 6.3 Evidence nemovitostí (EN) 1. 4. 1964 nabyly účinnosti občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), zákon o evidenci nemovitostí (zákon č. 22/1964 Sb.) a notářský řád (zákon č. 95/1963 Sb.). Ani tato nová právní forma nesměřovala k obnovení intabulačního principu a úplné evidenci soukromých práv k nemovitostem. Zákonem o evidenci nemovitostí byl definitivně zrušen obecný knihovní zákon z roku 1871. EN měla evidovat především údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení především zemědělské výroby. Soulad EN se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost všech uživatelů nemovitostí vůči příslušnému národnímu výboru (do 15 dnů od vzniku změny) a následná oznamovací povinnost národního výboru vůči orgánům geodézie (do 15 dnů od ohlášení uživatelem). Údaje EN byly závazné pouze pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi. Součástí EN mělo být také evidování právních vztahů k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že se od r. 1951 žádná taková úplná a systematická evidence právních vztahů nevedla, bylo nutné její nové založení. EN obsahovala jak operát měřický, operát písemný, sbírku listin a sumarizační výkazy. 25

Měřický operát tvoří: a) Mapa pozemková všechny nemovitosti jsou na ní zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelními čísly b) Mapa pracovní je kopií mapy pozemkové, využívalo ji středisko geodézie c) Mapa evidenční je rovněž kopií mapy pozemkové Do měřického operátu patří i geometrické plány, které sloužily jako podklad pro zápis změn v EN. Operát písemný tvoří: a) Výkaz změn podklad pro zápis změn v operátech EN, zhotovoval se pro každou obec na období kalendářního roku b) Soupis parcel všechny parcely obce sestavené v aritmetickém pořadí parcelních čísel, nejvíce používaná část operátu EN c) Evidenční list zhotovoval se pro každého uživatele, obsahuje údaje o všech nemovitostech, které uživatel vlastní. d) List vlastnictví zhotovoval se pro každého vlastníka, tvoří jej čtyři části: A uveden vlastník, spoluvlastník, organizace, B parcelní čísla a způsob využívání, C čísla listin omezující vlastnické právo, případně druh omezení, D- důležité poznámky k části C e) Seznam uživatelů a seznam vlastníků jména a adresy uživatelů a vlastníků v aritmetickém pořadí čísel evidenčních listů a listů vlastnictví f) Rejstřík uživatelů a rejstřík vlastníků abecední pořadí jmen s adresami uživatelů a vlastníků g) Seznam domů popisná, evidenční, parcelní čísla apod. Sbírka listin: Obsahovala soubor listin a technické podklady, např. geometrické plány, záznamy podrobného měření změn, výpočty geodetických údajů a další. Sumarizační výkazy: Nacházely se zde souhrnné údaje týkající se operátu EN. ( Podhrázská a kol., 2006) 26

7. VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV PO ROCE 1989 V roce 1991 byl vydán zákon č. 229/1991 Sb., známý jako zákon o půdě a zákon č. 284/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Na základě tohoto zákona byly ustanoveny okresní pozemkové úřady a Ústřední pozemkový úřad. Zemědělský majetek byl restitucemi vrácen původním vlastníkům a začala etapa nově pojatých pozemkových úprav na základě vlastnictví pozemků. Uvedení těchto zákonů do praxe umožňuje odstranit většinu křivd, spáchaných na vlastnících pozemků i na životním prostředí. Oba tyto zákony byly později doplněny novelami, dodatky a vydáním dalších souvisejících zákonů a vyhlášek. V roce 2002 byl vydán nový zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zásadním důsledkem zákona je převedení Pozemkových úřadů pod působnost ministerstva zemědělství ČR. Na tento zákon pak navazuje vyhláška č. 545/2002 Sb. Současné pozemkové úpravy jsou stále častěji chápány jako nezastupitelná činnost pro zavedení pořádku ve vlastnictví pozemků. Pozemkové úpravy umožňují řešení protierozní ochrany, ochranu a tvorbu krajiny, vytváření podmínek pro účelné a ekonomické hospodaření. Řeší také rychlou a bezpečnou zemědělskou dopravu, potřebnou úpravu vodohospodářských poměrů, vytvářejí podklady, které umožňují čerpání finančních zdrojů z EU a jsou jednou z mála možností obnovy katastrálního operátu. Pozemky vrácené restitucemi vlastníkům jsou většinou zorány do velkých celků, bez přístupu. Bez provedení pozemkových úprav není možné tyto pozemky samostatně obdělávat, pronajmout je nebo prodat. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) 27

8. KATASTR NEMOVITOSTÍ (KN) V nově vzniklých společenských podmínkách po roce 1989 byla pozornost v oblasti evidování nemovitostí orientována na řádnou evidenci vlastnických vztahů k nemovitostem. Zákon České národní rady č. 344/92 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ze dne 7. 5. 1992 vstoupil v platnost dne 1. 1. 1993. Katastr nemovitostí ČR (KN) je soubor údajů o nemovitostech v ČR, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Je vytvářen jako moderní, počítačem ovládaný informační systém. Přebírá funkci bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru. 8.1 Předmět KN V katastru nemovitostí se evidují katastrální území, pozemky v podobě parcel, které jsou členěné dle druhů, u zemědělských pozemků navíc doplněné o údaje BPEJ, budovy spojené se zemí pevným základem - neevidují se drobné stavby, byty a nebytové prostory evidují se pouze v SPI, rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, stavby spojené se zemí pevným základem, jenž jsou stanoveny zvláštními předpisy 8.2 Obsah KN Katastr nemovitostí obsahuje: a) Geometrické a polohové určení nemovitostí v katastrálním území (k.ú.) b) Parcelní čísla, druhy pozemků a výměry parcel, popisná a evidenční čísla staveb,vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah k obsahu KN c) Údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a údaje o dalších právech k nemovitostem podle zákona d) Údaje o podrobných polohových bodových polích e) Místní a pomístní názvosloví 28

8.3 Katastrální operát Katastrální operát obsahuje veškerou mapovou a listinou dokumentaci KN, která je založena samostatně pro každé k.ú. Katastrální operát tvoří: a) Soubor geodetických informací (SGI) b) Soubor popisných informací (SPI) c) Souhrnné přehledy o půdním fondu d) Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu SGI e) Sbírka listin Formy SGI: Hlavní součástí je katastrální mapa, která může mít tyto formy: Digitální katastrální mapa (KM) s body polohového pole, určené v systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), Katastrální mapa grafická, Katastrální mapa obnovená digitalizací tzv. Digitalizovaná katastrální mapa (DKM). SPI: Zahrnuje údaje o katastrálním území, parcelách, o stavbách, bytových a nebytových prostorech a o právních vztazích. Je veden v lokálním databázovém souboru na příslušném k.ú. a záložně je ukládán v centrální databázi v Zeměměřičském úřadě v Praze. ( VÚMOP Praha 2000) Souhrnné údaje o půdním fondu: Na základě údajů z KN se vyhotovují každoročně k 1.1. sumarizační výkazy (souhrnné výstupy z SPI, rozbor změn v půdním fondu) Dokumentace výsledků šetření a měření: Obsahuje výsledky činnosti v KN, dále doklady a námitky např. při zjišťování průběhu hranic,výpočtu výměr parcel, přehled záznamů o podrobném měření změn, měřické náčrty a další. Sbírka listin: Obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do KN. Katastrální úřad je veřejný, na objednání zhotoví opisy, výpisy či identifikaci parcel z katastrálního operátu. 29

Zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem se opírá o tyto zásady: a) Zásada konstitutivní: všechna práva k nemovitostem, pokud jsou zřízena smluvně, vznikají, mění se, případně zanikají dnem vkladu či výmazem z KN. b) Zásada formální publicity (zásada veřejnosti): každá osoba je oprávněna nahlédnout do KN a zjistit si informace pro vlastní potřebu. c) Zásada materiální publicity (zásada veřejné víry): každý, kdo vychází ze zápisu v KN, po dni účinnosti zákona je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu. d) Zásada priority: dle zákona se řídí pořadí zápisů do KN dnem, ve který byl návrh na zápis do katastru tomuto úřadu doručen. e) Zásada dispoziční: řízení o vkladu se zahajuje pouze na návrh účastníka smlouvy, nikdy nezahajuje sám katastrální úřad a bez návrhu. f) Zásada legality: povinnost katastrálního úřadu zkoumat listiny, zda nejsou v rozporu s předpisy.po přezkoumání je možno provést vklad do KN. Podle zákona se zápisem práv do KN rozumí vklad, záznam a poznámka. Vklad má za následek vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitostem. Předmětem jsou věcná práva zapisovaná do KN. Záznam nemá vliv na vznik, změnu či zánik práva k nemovitostem. Předmětem jsou práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora v dražbě. Poznámka má pouze informativní charakter, upozorňuje, že o nemovitosti bylo zahájeno určité řízení. Taktéž nemá právotvorný účinek. (Podhrázská a kol., 2006) 30