UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy LENKA RODKOVÁ III. ročník prezenční studium Obor: Anglický jazyk a výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání PROTIBET Bakalářská práce Vedoucí práce: Ak. soch. Tomáš Chorý OLOMOUC 2010
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené zdroje a literaturu. V Olomouci dne 28. června 2010.. Podpis
Poděkování : Děkuji Ak. soch. Tomáši Chorému za odborné vedení bakalářské práce a poskytování rad.
OBSAH ÚVOD 5 1. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ M.O.S.T. 7 1.1. Festival pro Tibet 7 2. STRUČNÝ VÝVOJ POLITICKÉ SITUACE V TIBETU 9 2.1. Současná situace v Tibetu 13 2.2. Všechno zlé je pro něco dobré 14 3. TIBETSKÝ BUDDHISMUS 16 4. VÝTVARNÁ KULTURA 20 5. PRAKTICKÁ ČÁST 24 5.1. Dotazník My a Tibet 24 5.2. Diskuse 27 5.3. Plakáty 28 5.4. Potisk na tričko 29 6. ZÁVĚR 30 7. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 31 8. POUŽITÁ LITERATURA 43 8.1. Další materiály 44 8.2. Zdroje obrazové přílohy 44 8.3. Příloha 45 9. ANOTACE 46
Úvod Tématem mé bakalářské práce je propagace festivalu ProTibet a občanského sdružení M.O.S.T., které jej pořádá. Realizace mé práce spadá pod ateliér grafického designu. Výsledkem praktické části mé práce jsou tři plakáty formátu B1 a potisk na tričko. V prvních kapitolách textové části představuji občanské sdružení M.O.S.T. a samotný festival ProTibet. V následujícím textu se pak věnuji otázkám a tématům, na které tento festival upozorňuje, či o nich informuje. Je to politický vývoj v Tibetu a potlačování lidských práv a náboženská a kulturní jedinečnost tohoto národa. Druhá část textové práce obsahuje stručné vyjádření k mým záměrům a myšlenkám při tvoření praktické práce. Motivací a inspirací pro výběr tohoto tématu mi byla osobní návštěva festivalu a setkání s Ing. Janou Neborákovou z občanského sdružení M.O.S.T. (malé občanské sdružení tolerance), které festival pořádá. O festivalu ProTibet i občanském sdružení se rozepisuji v následujících kapitolách. Teď bych ještě ráda zmínila několik důvodů, proč považuji toto téma za zajímavé a důležité. Jedním z nich jsou beze sporu sympatie, které k Tibetské kultuře chovám. Ať se jedná o mírumilovné náboženství a filozofii, tibetskou skromnost a pokoru nebo o hmotné krásy jako je architektura, lidové řemeslo či životní prostředí jako celek. To všechno ve mně budí pocity klidu a nedotknutelnosti. Nad faktem, že se Čína urputně snaží tyto poklady zničit a přetvořit, bychom neměli zavírat oči. A právě k tomuto pomyslnému otevření očí a pochopení vzdálené kultury, se nás snaží přivést sdružení jako je M.O.S.T. nebo Lungta. Činí tak pořádáním nejrůznějších kulturních akcí, besed, přednášek a happeningů. Občanské sdružení M.O.S.T. na mě působí podobně skromným a pokorným dojmem, jako Tibet sám. Nepořádají velkolepé benefiční akce, nevykřikují hesla. Pokorně se věnují dílčím cílům, které si vytýčili a radují se z malých úspěchů. Realizace mé bakalářské práce není míněna jako jediný a plnohodnotný propagační materiál festivalu ProTibet. Má sloužit spíše jako poutač pozornosti 5
upozorňující diváka na tibetské otázky a existenci sdružení, které se jimi zabývá. Jsou tak vlastně jen doplňkem originálních festivalových plakátů o. s. M.O.S.T., které nesou množství informací o programu, časech a prostorách jeho konání (viz Obrazová příloha č. 1 a 2). Snažila jsem se vytvořit jednoduché avšak výmluvné plakáty, které by na první pohled diváka zaujaly a v nejlepším případě ještě přilákaly jeho zájem o danou tématiku. 6
1. Občanské sdružení M.O.S.T. V roce 2004 vzniklo v Ostravě, na základě rostoucího zájmu veřejnosti o podporu Tibetu, malé občanské sdružení tolerance - M.O.S.T. Toto sdružení se zaměřuje zejména na pomoc tibetským uprchlíkům v Indii a na podporu mnichů a mnišek v indických buddhistických klášterech. Jedním z větších projektů, které M.O.S.T. organizuje a zaštiťuje, je od roku 2006 Kmotrovství na dálku. Pomocí tohoto projektu může široká veřejnost finančně přispět na zlepšení životních podmínek mnoha tibetských dětí i starců, žijících v Indii na hranici chudoby poté, co opustili vlast. Mezi další zájmy občanského sdružení M.O.S.T. patří podpora vzdělanosti a kultury. Nedílnou součástí jejich idey je rovněž zachování křehkých tibetských tradic. Občanské sdružení M.O.S.T. se v průběhu roku podílí na pořádání nejrůznějších kulturních a vzdělávacích akcí, jejichž vrcholem je Festival pro Tibet pořádaný tradičně v březnu. Dále M.O.S.T. spolupracuje se zahraničními i domácími organizacemi, stejně jako s jinými sdruženími a jednotlivci. Od roku 2009 má také podporu Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů zahraniční rozvojové spolupráce. 1.1. Festival pro Tibet První ročník Festivalu pro Tibet se konal již v roce 2002, tehdy však za jeho vznikem nestálo občanské sdružení M.O.S.T., ale jednotlivci jako Petr Ďásek a Jana Neboráková. Ani název festivalu nebyl v prvních letech jeho existence ustálen. V roce 2002 nesla tato tehdy týdenní akce název 7 dní v Tibetu, o rok později to byl Tibetský týden v Ostravě a od roku 2004 již existuje Festival pro Tibet (nebo také festival ProTibet) jak ho známe nyní. Od dob svého vzniku se festival poměrně výrazně rozšířil za hranice Ostravy. V současné době se má své návštěvníky také v Praze, Olomouci, Frýdku- 7
Místku a Opavě. Každoroční program se skládá z množství přednášek, besed, projekcí, výstav a jiných akcí věnovaných tibetské tématice. Cílem festivalu je informovat veřejnost o kultuře a životě Tibeťanů, přiblížit jim jejich náboženství, upozornit na politické otázky a porušování lidských práv a svobod, kterého se na Tibeťanech dopouští Čínská komunistická vláda. Poznámky: Informace jsem čerpala z webových stránek občanského sdružení M.O.S.T., www.protibet.org, vyhledáno 10.3.2010 8
2. Stručný vývoj politické situace v Tibetu Jeden z mých plakátů má upozornit na politickou situaci v Tibetu, která už po desetiletí není uspokojivá. Samozřejmě jí historicky předcházely mnohé nepokoje a boje o moc a území, Tibet se v tomto neliší od jiných států. Já se však nebudu nořit do dávných časů. Chci se zabývat především vývojem situace od padesátých let dvacátého století, kdy začalo pro Tibet a jeho kulturu období rudého temna a porušování lidských práv. Tibetská otázka je již dlouhá léta diskutovaným problémem a já osobně považuji jednání Čínské vlády za neomluvitelné a v současném světě nepředstavitelné. V mých očích je tato politika obrovským krokem zpět do hlubokého středověku. O Tibet měl v podstatě neustále už od počátku dvacátého století z různých důvodů někdo zájem. Ať už to byla víceméně mírová Britská expedice pod vedením plukovníka Younghusbanda v roce 1903, která si zde vynutila podepsání Britsko-tibetské dohody 1, nebo čínské vojenské oddíly, které zde v roce 1909 přišly uplatňovat své územní nároky. Už tehdy, na začátku století zde Čínská armáda pod velením řezníka Čaa Er-fenga napáchala velké škody, ale měla to být jen předzvěst horších časů. Svůj vpád zahájila čínská vojska na území východního Tibetu a poté, co vyplenila kláštery v této oblasti a nahradila tibetské úředníky čínskými, pokračovala ve svém ničivém tažení na Lhasu. Když sem v roce 1910 vojska dorazila, třináctý dalajlama Thubtän Gjamccha byl již v Indii. Řezník Čao, tak mohl bez většího odporu postupovat ve své snaze zmocnit se nadvlády nad Tibetem. Jak už napovídá jeho přízvisko - praktiky, které při svém tažení používal, byly velmi brutální. O život byly připraveny tisíce mnichů a mnišek, buddhistické svatostánky byly srovnávány se zemí. Od Čaova počínání se Tibetu ulevilo v roce 1911, kdy čínští nacionalisté svrhli mandžuskou dynastii a čínští vojáci v čele s Čaem opustili Tibet. Mezi lety 1912 a 1950 vládl v Tibetu relativní klid, nepočítáme-li drobnější ozbrojené konflikty v oblasti Khamu, které se odehrály v třicátých 9
letech. Od roku 1912 měl Tibet nezávislost a o šest let později oddělila Tibet od Číny i formální hranice. V době druhé světové války si Tibet udržoval neutralitu. Mír v zemi byl znovu narušen v roce 1950, kdy se do Tibetu opět přihnala čínská armáda. Tato akce nelze hodnotit jinak, než jako porušení mezinárodního práva, protože Tibet byl tehdy prokazatelně suverénním státem, na kterém se Čína dopustila agrese. Od této doby až do současnosti zde bohužel nepřetržitě dochází k porušování základních práv tibetského národa na nezávislost. 2 Pouhých osm tisíc tibetských vojáků čelilo v říjnu 1950 útoku čtyřicetitisícové čínské přesile. Marnou bitvu nepřežila polovina tibetské armády. Ve stejném období byla udělena mladičkému čtrnáctému dalajlamovi plná moc k řízení státu a tibetská vláda napsala dopis generálnímu tajemníkovi OSN s žádostí o pomoc. Mezinárodní společenství svou podporu však nevyjádřilo a malá země na střeše světa tak zůstala napospas svému osudu v podobě nenasytné Číny. 3 V květnu 1951, po vojenské invazi do Tibetu, byla tibetské delegaci v Pekingu násilně vnucena Sedmnáctibodová smlouva o mírovém osvobození Tibetu. 4 Čínská strana se zde stejně jako mnohokrát předtím a potom snažila převrátit historii a tvrdí, že dalajlama i jeho vláda a lid podepsání smlouvy přivítali. 5 Toto scestné tvrzení však mimo jiné popírají například slova tibetského premiéra Lukhangwa z roku 1952 adresovaná čínskému generálovi Čang Ťing-wu: Tibeťané tuto smlouvu nikdy nepřijali a sami Číňané její ustanovení opakovaně porušují. Čínská armáda doposud Tibet okupuje a správa země nebyla tibetské vládě fakticky navrácena, jak se ve smlouvě slibovalo. 6 Početná lidově osvobozenecká armáda postupně obsadila všechna velká tibetská města včetně Lhasy a tím bylo dosaženo umlčení tibetské vlády. Následovalo zavedení sociálních a ekonomických reforem, které měly změnit strukturu tibetské společnosti a odstranit nejtemnější feudální otroctví na světě. 7 10
K prvním lidovým povstáním reagujícím na útisk začalo docházet v roce 1956 ve východních provinciích Tibetu. Nesouhlas a rozhořčení vedly v roce 1958 ke vzniku Dobrovolnických sborů na obranu víry, čítajících na osmdesát tisíc mužů z řad tibetských civilistů. Hromadící se odpor k čínské nadvládě vyvrcholil 10. března 1959 ve Lhase masovou demonstrací. Lidé požadovali znovunavrácení nezávislosti a odchod Číňanů. 8 Demonstrace však byly násilně potlačeny a o život při nich přišly desetitisíce Tibeťanů. V následujících sedmi měsících bylo ve Lhase a jejím okolí zabito osmdesát sedm tisíc členů tibetského odboje. 9 Krátce po demonstraci, v březnu 1959 dochází opět k situaci, kdy je duchovní vůdce donucen opustit svou zemi a uchýlit se do indického exilu. Čtrnáctý dalajlama, Tändzin Gjamccho, v přestrojení za vojáka odešel ze svého letního paláce Norbulingka jen dva dny před jeho vybombardováním. Po těchto událostech z Tibetu odchází na osmdesát tisíc uprchlíků. 10 Ačkoli dalajlama v Indii jmenoval exilovou vládu, čínský rozhlas koncem března oznámil, že tibetská vláda byla rozpuštěna a Čína převzala moc. Pro Tibet nastává období temna, otevřeného ničení náboženských památek a uplatňování stanného práva. Čína zabavila tibetskou úrodu a přivedla tak zemi k hladomoru, kterému podlehlo 342 972 lidí. Další statisíce Tibeťanů byly umučeny, popraveny a zabity v boji. Devět tisíc jich spáchalo sebevraždu. 11 O praktikách, které čínská armáda uplatňovala při osvobozování země, bych se nerada podrobně rozepisovala. Jednalo se o zrůdné činy srovnatelné s nacistickými válečnými postupy - hromadné vraždění, neoprávněné věznění, veřejné znásilňování, ponižování, fyzické a duševní mučení. Během této Mao Ce-tungovy krutovlády vznešeně nazývané Kulturní revoluce, docházelo k obrovskému plenění kulturních památek a perzekuci buddhismu. Tisíce klášterů, soch a náboženských textů bylo zničeno. Výsledkem veškerého tohoto drancování mělo být vytvoření kulturního vakua a následné urychlení nástupu komunismu. 12 11
Čínská komunistická vláda přistupovala k Tibetu jako ke své kolonii a přisoudila si právo na jeho vlastnictví. Situaci ještě umocňovaly osobní postoje Číňanů k Tibeťanům. Ti je totiž považovali za zaostalé a rasově méněcenné, stejně jako nacisté za druhé světové války Židy. Alexandr Solženicyn se vyjádřil k situaci takto: Čínská vláda v Tibetu je ještě brutálnější a nelidštější než jiné komunistické režimy na světě. 13 Kulturní revoluce trvala od šedesátých let až do roku 1974, kdy zemřel Mao Ce-tung a došlo k jistému zmírnění náboženského útlaku. Čínskou hlavou státu se stal Teng Siao-phing, který slíbil zavedení nové politiky. Ta se však nijak výrazně netýkala Tibetu. Jeho situace zůstávala nadále bezútěšná. Informace shromážděné tibetskou exilovou vládou odhalují děsivé počty obětí, které si vyžádalo mírové osvobození. Podle těchto informací zemřelo mezi lety 1949 1979 v Tibetu přes 1,2 milionu lidí. 14 Tibeťané však nepřestávali demonstrovat, což jim v roce 1989 přineslo jen opakované vyhlášení stanného práva, které bylo formálně zrušeno o rok později. Amnesty International však na počátku devadesátých let potvrzuje, že policie a bezpečnostní oddíly si ponechaly značné pravomoce a nadále uplatňují tyranské zatýkání a věznění bez soudního přelíčení. 15 Dalajlama stále pracuje na vyjednávání míru. V roce 1987 navrhnul mírový plán o pěti bodech, ve kterém požaduje navrácení kontroly nad vnitřními záležitostmi Tibetu a zastavení porušování lidských práv. Ačkoli se díky tomuto dokumentu dostalo dalajlamovi mezinárodního uznání a Nobelovy ceny míru (1989), čínská vláda zůstala neoblomná. Navíc ještě obvinila komisi udělující Nobelovu cenu z politikaření. 16 V první polovině devadesátých let mnohé parlamenty Evropských zemí, Austrálie, Kanady a Spojených států vyzvaly čínskou vládu k respektování lidských práv Tibetských občanů. Tibetské otázce se v té době věnoval opravdu celý západní svět. Hlavními body kritiky bylo odpírání práva tibetského lidu na sebeurčení a náboženskou svobodu, stejně jako porušování lidských práv svévolně zatčených a vězněných Tibeťanů. 17 12
Viditelná podpora okolních států konečně dovolila dalajlamovi veřejně doufat v lepší budoucnost svého národa. Při příležitosti výročí Tibetského národního povstání v březnu 1993 pronesl dalajlama toto: Lze sice zotročit nebo uvěznit tělo, ale lidského ducha si nelze podrobit nebo ho porazit. Dokud si udržíme tohoto lidského ducha a odhodlání, budou mít naše naděje a víra sílu nakonec zvítězit. Převratné světové změny v posledních letech potvrzují mé přesvědčení a jsem větším optimistou než kdykoli předtím, že svoboda a mír pro tibetský národ jsou nyní v našem dosahu. 18 2.1. Současná situace v Tibetu V současné době je počet Tibeťanů v Tibetu o několik milionů nižší než počet Číňanů (chanů). Proto se Tibeťané obávají, že jejich osud bude podobný tomu Mandžuskému či Mongolskému. 19 Napovídá tomu i počet odcházejících uprchlíků, který se každoročně pohybuje okolo tří tisíc. Tito lidé vědomě podstupují velké riziko, protože přechod přes Himaláje a pohraniční hlídky je životně nebezpečnou záležitostí. 20 Přesto se už do indického exilu uchýlilo asi sto padesát tisíc Tibeťanů. Hlavním sídlem jejich komunity je Dharamsala. Menší skupiny uprchlíků se odebírají také do Nepálu (13 000), Bhútánu (1500) a asi deset tisíc Tibeťanů žije v západních zemích. 21 Dalajlama zůstává ve světě velmi respektovanou osobností a pro Tibeťany je i nadále duchovním vůdcem a morálním vzorem, což dodnes pobuřuje čínskou vládu. Ta si stále udržuje správní moc nad Tibetem a ohrožuje tak mimo jiné instituci dalajlamů, nad jejíž budoucností již vyjádřil pochybnosti i sám čtrnáctý dalajlama Tändzin Gjamccho. 22 13
2.2. Všechno zlé je pro něco dobré John Powers v předmluvě své knihy Úvod do tibetského buddhismu podle mého názoru správně poznamenává, že to, co pro Tibetský národ a kulturu znamenalo tragédii, západní svět paradoxně obohatilo. Představme si co by dnes věděl svět o Tibetu, nebýt Čínské rozpínavosti. Tibetská vláda byla až do minulého století velmi konzervativní a tradicionalistická, proto není důvod se domnívat, že by lamové a učenci dobrovolně vyráželi do světa šířit tibetský buddhismus či přednášet na univerzitách. S větší pravděpodobností by byl Tibet dodnes izolovanou horskou oblastí objevovanou jen malým množstvím turistů. Díky tragickým událostem, které Tibet postihly a pobouřily celý svět, vyšli tibetští učenci ze svých klášterů a začali působit na univerzitách a v buddhistických centrech po celém světě. Dnes má lamaismus v západní kultuře množství příznivců a jejich řady stále narůstají. Pokud můžu doufat a snad i soudit, řekla bych, že Tibetská kultura a lid mají ve světě výrazně větší duchovní podporu, než zlost budící komunistická Čína. Na závěr bych ráda připomenula slova třináctého dalajlamy Thubtäna Gjamccheho, která pronesl v roce 1933, krátce před svou smrtí. Řekl tehdy, že pokud Tibet nenastoupí cestu modernizace, země bude přemožena, její národ pobit nebo zotročen a jeho náboženství zničeno. 23 Tato předpověď nebyla ve své době brána dostatečně vážně, proto dnes můžeme jen polemizovat nad tím, zda-li se dalo některým událostem předejít, kdyby byl Tibet již tenkrát otevřenější světu. Poznámky: 1. Dohoda mezi Velkou Británií a Tibetem z roku 1904 byla dohodou o obchodních stycích Tibetu a Britské Indie. Pro Britskou stranu šlo samozřejmě o velmi výhod- 14
nou smlouvu. John Powers (přeložil Dušan Zbavitel), Úvod do tibetského buddhismu, Pavel Dobrovský BETA s.r.o. 2009, str. 150-153 2. Pravda o Tibetu, fakta a svědectví (přeložila Lucie Ryntová), Lungta 1999, str. 12. 3. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 32-33. 4. Tato smlouva má zajistit nenásilí, spolupráci a ekonomický rozvoj, stejně jako rozvoj školství a zachování kultury a náboženství. O tom pojednává bod číslo sedm, který také považuji za dobrou ukázku toho, jak neuvěřitelně lživá celá tato smlouva je. V sedmém bodu stojí: Bude se provádět politika svobody náboženského vyznání, jak je vyložena ve Všeobecném programu Čínského lidového politického poradního shromáždění. Náboženské vyznání, zvyky a obyčeje tibetského lidu budou respektovány a lamaistické kláštery chráněny. Ústřední úřady nebudou zasahovat do klášterních příjmů. www.tibinfo.cz, vyhledáno 1.4.2010 5. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 31. 6. Dalai Lama, My Land and My People, New York, 1992, str. 95. 7. Viz Powers (pozn. č.1), str. 167. 8. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 33-39. 9. Si-cang sing-š che žen-wu ťiao-jü-te ťi-pen ťiao-cchaj (politický dokument čínské lidové osvobozeneské armady), 1960 10. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 166. 11. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 47. 12. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 171. 13. Citováno podle Anne Klein: Contemporaty Tibet: Cultural Genocide in Progress, White Lotu (Ithaca, Snow Lion, 1990), str. 45. 14. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 170. 15. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 48. 16. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 175. 17. Viz Pravda o Tibetu, fakta a svědectví, str. 52-53. 18. J.S. dalajlama 10. března 1993. Viz Powers (pozn. č. 1), s. 174. 19. V Mandžusku jsou jen dva miliony rodilých Mandžuů, kdežto počet chanského obyvatelstva se odhaduje na 75 milionů. V Mongolsku žije pětkrát více chanů, než etnických Mongolů. Podobná situace je i v Turkestánu. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 174. 20. O tomto tématu pojednávají například dokumentární filmy Marie Blumencron Útěk přes Himaláj (2000) a Na druhé straně Himaláje (2005) 21. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 168. 22. Viz Powers (pozn. č. 1), str. 177. 23. Viz Powers (pozn. č. 1), str.155. 15
3. Tibetský buddhismus V následující kapitole se věnuji Tibetskému buddhismu. Protože zde nemám dostatek prostoru, vynechám jeho dlouhou a bohatou historii a soustředím se zejména na základní projevy a myšlenky. Filozofie tibetského buddhismu a jeho meditační praktiky mě velmi fascinují. Že nejsem jediná, dokazuje rostoucí množství příznivců tohoto mírumilovného náboženství v celém západním světě. Tibet je zemí, kde má náboženství dlouhou tradici a výsadní postavení v životě lidí. Kromě mahájánového buddhismu, který zde pronikl z Indie, má nemalý vliv také bönismus. Bönismus je původní tibetské náboženství založené na šamanismu, které uctívá množství božstev a démonů. Spojením těchto dvou tradic pak vzniká tibetský buddhismus, někdy také nazývaný lamaismus. Kromě Tibeťanů patří k vyznavačům tohoto náboženství také Nepálci, Mongolové, obyvatelé Bhútánu, Sikkimu a mnozí další. Celkový počet stoupenců této víry je odhadován na 6 7 milionů. 1 Tibetský buddhismus procházel v průběhu staletí mnoha změnami a reformami. V důsledku tohoto vývoje vznikla řada různých sekt, z nichž některé již zanikly, jiné fungují dodnes. Nejvýznamnější vliv má v současnosti sekta Gelugpa sekta ctnostné řehole nebo také s. Žlutých miter. Kromě této největší školy se v lamaismu zformovaly i další menší školy, například Ňingmapa, Kagjüpa a Sakjapa. 2 Nyní v krátkosti vysvětlím základní hierarchii. Nejvyššími představenými tibetského buddhismu jsou dalajlama a pančhenlama. Dalajlama, oceán moudrosti, je nejvyšší autorita země a také její vůdce, uctívaný jako vtělení bódhisattvy Avalokitéšvary. Od 17. století je tradičním sídlem dalajlamů Potála, palác na kopci Marpori ve Lhase. Titul dalaj lamy se nezískává dědičně ani formou voleb. Jeho nositelé se hledají jako převtělenci předchozího dalajlamy na základě přísného, poměrně složitého zjišťovacího a ověřovacího systému. 3 16
Pančhenlama ( klenot moudrosti ) je převtělencem buddhy Amitabhy a je po dalajlamovi nejvyšší duchovní představený Tibetu. Mezi další významné lamy (učitelé) patří například gjalwa karmapové. Převtělenci lamů (tulkuové) mohou pocházet z jakékoli společenské vrstvy, což platí i u převtělení dalajlamy, ten současný je například synem sedláka. 4 Důkazem toho, jaký význam má náboženství pro Tibeťany a jak si váží svých duchovních, je i zvyk posílat alespoň jednoho ze synů na mnišskou dráhu. Není tedy divu, že velkou část tibetského obyvatelstva tvoří mniši a mnišky žijící v klášterech. Je smutné, že se počty mnichů i klášterů po okupaci tak rapidně snížily 5, na druhou stranu musíme obdivovat s jakým nasazením se tibetští uprchlíci dali do výstavby nových klášterů a chrámů v exilu. Nadále se zde pokračuje ve studiu, modlitbách a meditacích. (Mimo jiné se tu také formují myšlenky na reorganizaci a demokratizaci tibetského vládního systému. 6 ) Tibetský buddhismus je složitou filozofií založenou na mnoha učeních. Není v mých silách je vyložit v celé šíři, proto se pokusím alespoň zjednodušit jejich podstatu a připomenout některé jeho typické prvky. K charakteristickým znakům tibetského buddhismu patří množství přejatých božstev. Kromě buddhů a bódhisattvů jsou uctívána také různá ochranná božstva, démonické bytosti, víly, andělé, atp. Některá tato stvoření jsou ztvárňována pomocí masek a kostýmů, které se představují při náboženských rituálech, konaných v průběhu roku. Tibetské svátky a slavnosti se vyznačují pestrou barevností, hudbou a pantomimickým tancem. Pokud bych měla stručně vytýčit základní pojmy tibetské buddhistické filozofie, byly by to: Karma, znovuzrození, meditace a Mahájána. Karma je mnohdy mylně chápána jako osud. V tibetském buddhismu je však vykládána jako soubor skutků vykonaných v předchozích životech, jenž pak určují současný život člověka. Podle buddhistického učení se totiž každá cítící bytost rodí stále znovu v nekonečném cyklu a její jednání a myšlení v současnosti přinese následky v životě příštím. Pro většinu z nás může být tato 17
teorie nepřijatelná, Tibeťané v ni však pevně věří a je to bezpochyby jeden z důvodů proč jsou tak soucitní, čestní a srdeční. Možností, jak vystoupit z nekonečného koloběhu životů, strastí, stárnutí a smrti, je překonání nevědomosti. K tomu je zapotřebí uvědomit si propojenost mezi karmou a znovuzrozením. Člověk, který chce vystoupit z tohoto kruhu si musí slíbit, že to dokáže. Musí přesně vědět co dělá a proč to dělá. Další nezbytnou součástí osvobození je pěstování si kladných morálních vlastností po Buddhově vzoru a také ovládání a regulování svých myšlenek. Cílem je nalezení duševního klidu, který je jednou z podmínek meditace. 7 Podle Dalajlamy je meditace důvěrným seznámením mysli s objektem meditace, 8 jenž je nezbytné k pochopení pravé povahy skutečností. Jinými slovy - meditaci chápeme jako duševní výcvik zahrnující mnoho praktik a cílů, díky kterému může člověk dosáhnout stavu vyrovnanosti. Jiným z účelů meditace může být také restrukturalizace poznání, například oslabení světských tužeb. Tibetská meditační literatura odlišuje čtyři meditativní stavy, tzv. pohřížení. Projde-li člověk prvními třemi, dostane se do nejpokročilejšího stavu, ve kterém se zbavuje veškerých pocitů, které narušují duševní stabilitu. K těmto pocitům patří i radost. Jakmile se zbaví i jí, dosáhne podle Buddhových slov stavu vyrovnanosti a absolutní čiroty a bdělosti mysli. 9 Tímto se po stručném exkursu na poli základních principů tibetského buddhismu dostáváme zpět k prolomení nevědomosti a překonání vlivu karmy. Zde bych ještě ráda připomenula zajímavou spojitost mezi meditací a koloběhem znovuzrození. Literatura uvádí, že pomocí meditace je možné uvědomit si své minulé životy a přivolat si vzpomínky na ně. Lidé, kteří mají schopnost pohybovat se na ještě vyšších úrovních meditace, si mohou dokonce vědomě zvolit své znovuzrození. Například lamové zpravidla před svou smrtí informují žáky o tom, kde je mají hledat v novém převtělení. 10 Posledním pojmem, který bych chtěla rozvést je Mahájána ( velký vůz ). Jde o hlavní buddhistický směr praktikovaný v Tibetu. Vyznává ideál bódhisattvy, ušlechtilého člověka který se dočasně zříká nirvány, aby jí pomohl 18
dosáhnout i ostatním bytostem. Jeho cílem je tedy dosažení buddhovství pro blaho všech cítících bytostí. Toto hnutí odmítá ideál osobního osvobození a snaží se o probuzení všech cítících bytostí bez výjimky. Přijímá na sebe karmická břemena a strasti druhých, zatímco vlastních zásluh se vzdává v jejich prospěch. 11 V této filozofii se nachází klíč k soucitu, jímž podle mého názoru Tibeťané disponují více než kterýkoli jiný národ. Poznámky: 1. Josef Kolmaš, Tibet: Dějiny a duchovní kultura, ARGO 2004, str.160 167. 2. Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa (přeložil doc. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.), Dějiny Tibetu, NLN, s.r.o., 2001, str. 25 26. 3. Viz Kolmaš (pozn. č. 1), str. 163. 4. John Powers (přeložil Dušan Zbavitel), Úvod do tibetského buddhismu, Pavel Dobrovský BETA s.r.o. 2009, str. 156 157. 5. V roce 1976 zbylo v Tibetu asi osm klášterů z původních 6259. Mnichů a mnišek žilo v Tibetu před okupací 592 558. Během osvobozování bylo více než 110 000 z nich mučeno a popraveno. Dalších 250 000 muselo opustit kláštery. Zdroj: Úřad pro informace a mezinárodní vztahy Tibetské exilové vlády v Dharamsale, Pravda o Tibetu, fakta a svědectví (přeložila Lucie Ryntová), Lungta 1999, str. 11. 6. Viz Powers (pozn. č. 4), str. 169. 7. Viz Powers (pozn. č. 4), str. 67 74. 8. H.H. the Dalai Lama: Kindness, Clarity, and Insight, str. 183. 9. Viz Kolmaš (pozn. č. 1), str. 184. 10. Viz Kolmaš (pozn. č. 1), str. 171. 11. Viz Powers (pozn. č. 4), str. 85-90. 19
4. Výtvarná kultura Tibetská kultura se z velké části odvíjí od náboženství. Umění zde vzniká ve spojení s duchovním světem a slouží jeho potřebám. Protože buddhismus se do Tibetu dostal z Indie, není překvapením, že i Tibetské umělecké projevy mají kořeny právě tam. Již od 10. století Tibeťané převzali buddhistické náměty a napodobovali Indické výtvarné formy. Další výtvarné prvky zde byly přeneseny z Nepálu, Kašmíru a Číny. Všechny tyto prameny měly na Tibetský výtvarný projev zásadní vliv díky němuž bylo možné, aby už ve 14. století začalo vznikat vlastní tibetské umění. 1 To se dále rozvíjí především ve Lhase a mezi jeho charakteristické prvky patří například čhörteny, mandaly či thangky. Na přelomu 10. a 11. století vznikaly na území Tibetu první svatyně. Jejich forma byla zpočátku jednoduchá. Jednalo se o stavby s obdélníkovým půdorysem a verandou na dřevěných sloupech. V jejich zadní části pak býval oltář obehnán ochozem. Interiér těchto staveb byl vyzdoben nástěnnými malbami (obrazová příloha č. 3) a sochami (obrazová příloha č. 4) s náboženskou tématikou. Mezi chrámy tohoto typu patří například klášter Tholingu v západním Tibetu, který je také považován za jednu z nejstarších a nejcennějších památek tibetského buddhistického malířství. 2 Narůstáním rozměrů původně nevelkých staveb a násobením počtu svatyň, začaly vznikat z jednoduchých chrámů velké klášterní komplexy, které se později stávají městy (obrazová příloha č. 5). Nejznámější stavbou Tibetu je bezesporu impozantní zimní palác dalajlámů, Potála (obrazová příloha č. 6). Tyčí se nad Lhasou, hlavním městem Tibetu, na hoře Marpori. Byl postaven v 17. století, za 5. dalajlamy Lozanga Gjamccho. Tento klášter je symbolem svatého města a také celého Tibetu. Svůj název dostal podle mystické Indické hory, jenž byla sídlem bódhisattvy Čänräziga, ochránce a patrona Tibetu. 3 Je to skutečně monumentální stavba, má dvojité zdi a svým architektonickým pojetím skvěle zapadá do hornaté kra- 20
jiny. Uvnitř rozsáhlého klášterního komplexu se nachází více než 1000 místností nejrůznějších funkcí. Zástupy poutníků zde každoročně přichází obdivovat tisíce svatyní a soch. Kromě toho se zde nacházejí pozůstatky původního paláce ze 7. století, hrobka 5. dalajlamy, vládní komnaty, mnišská škola, knihovny, sýpky, mnišské celly atp. 4 Významnou roli v Tibetské architektuře hrají také stúpy, neboli čhörteny. Jedná se o stavby na krychlovém podstavci, na kterém jsou stupínky vedoucí k ochozu pod okrajem kupole. Ta mívá kulatý, zvoncovitý či vejčitý tvar a na jejím vrcholu se týčí sedm až třináct slunečníků. Menší čhörteny jsou stavěny z volně vrstvených kamenů (obrazová příloha č. 7). Ty větší jsou ze sušených cihel, často jsou omítnuty a natřeny vápnem (obrazová příloha č. 8). Poloha čhörtenů není závislá na blízkosti kláštera, můžeme je najít prakticky kdekoli na celém území Tibetu. Stojí buď osamoceně, nebo tvoří početné skupiny, které vytvářejí mandalu. Slovo čhörten znamená schránka na obětiny. Stavba funguje jako relikviář. Vkládají se do nich například texty duchovních vůdců, jejich ostatky či mantry. 5 Pro Tibeťany mají čhörteny velký duchovní význam. Symbolizují osvícení, moudrost, Buddhovu mysl. Věřící u nich meditují, obcházejí je po směru hodinových ručiček a modlí se přitom za dobro všech bytostí. 6 Tibetské sochařství a malířství vychází z indických tradic. V 10. a 11. století byli zváni indičtí mistři do lámaistických klášterů, aby zde učili mnichy svému umění. Z Číny zase přicházeli malíři portrétisté, aby zobrazovali klášterní představené. Po staletí zůstávalo výtvarné umění neoddělitelnou součástí tibetského buddhismu. Malířství a sochařství tématicky i kompozičně slouží kultu. Mezi neoblíbenější a nejčastěji zobrazované náměty patří Buddha, bódhisattvové, učenci a opati. V malířství má významné místo thangka pestrobarevná svinovací malba na plátně, která může dosahovat i monumentálních rozměrů (obrazová příloha č. 9). Na thangkách bývá nejčastěji zobrazována náboženská tématika, 21
můžeme se ale setkat i s výjevy ze života lamů, či obrazy z národního eposu o Gesarovi z Lingu, na kterých je znát silný čínský vliv. 7 Charakteristické pro thangky je množství námětů a propracovaných detailů, jenž nesou symbolický význam. Pestrá barevná škála i kompozice obrazu podléhají přesným geometrickým proporcím. Stejně tomu je i u mandaly (obrazová příloha č. 10), dalšího významného prvku tibetské vizuální kultury. V podstatě jde spíše než o umění, o jakousi rituální pomůcku (ostatně veškeré tibetské výtvarné projevy mají náboženský význam či funkci, duchovní smysl a filozofii). Mandaly jsou složité meditační obrazce, které symbolicky znázorňují stavbu kosmu (kosmografie), světa nebo podstatu člověka. Pro západní svět jsou nejznámější malované mandaly a také ty, které vznikají sypáním barevného písku (obrazová příloha č. 11). Mimo to se však v tibetském světě vyskytují i mandaly vytvářené kompozicí stúp a malých svatyní nebo také trojrozměrné mandaly v podobě kovových či skleněných objektů. 8 Velmi zjednodušeně řečeno, mandala je kruhový centrálně symetrický obraz vytvářen čtverci, kruhy a obdélníky umístěnými kolem hlavní osy. Na těchto obrazech je zastoupeno pět barev (modrá, bílá, žlutá, červená a zelená), které symbolizují pět základních prvků (země, voda, oheň, vzduch a prostor ). O rozsáhlé filozofii mandaly se nebudu rozepisovat, jelikož je příliš složitá. Co bych ale chtěla zmínit je obřad, který se váže k sypané mandale. Samotnému procesu sypání předchází očistné rituály. Teprve až je očištěno místo, kde mandala vznikne i její tvůrci, může se přistoupit k práci. Obraz se vytváří od středu, kde vzniká sídlo božstva centrum paláce. Ten se pak rozrůstá o nové brány a zdi do čtyř světových stran. Nakonec je palác obehnán kruhem ochranných plamenů. Vytváření drobných obrazců vyžaduje velké soustředění, preciznost a zkušenost. Nástroj, který mniši pro práci používají, připomíná trubičku s drobným ústím, tou sypou barevný prášek přesně podle předem připraveného schématu. Mandalu nejčastěji vytváří čtyři mniši a práce na ní trvá několik dní. Dokončené dílo je následně věnováno bohům. Mniši do něj pomocí 22
zvláštních obřadů pozvou božstva, pro která bylo zamýšleno. V následujících hodinách či dnech se mniši modlí za naplnění duchovních proseb a následně opět požádají božstvo, aby z mandaly vystoupilo. Jakmile se tak stane, mandala je zničena - obětována. Tento pro Evropana těžko pochopitelný čin je potvrzením jedné ze základních buddhistických myšlenek, která hovoří o pomíjivosti všech věcí. Mandala je rituálně rozrušována z jednotlivých světových stran směrem do středu. Posvěcený barevný písek se pak vrátí zpět do přírody, nejčastěji bývá vsypán do řeky. Tibeťané věří, že přání vložená do mandaly, se pomocí vodního proudu roznesou do okolí. 9 Podobný princip můžeme pozorovat u známých modlitebních praporků, jež se hojně vyvěšují na větrná místa, aby byly mantry a modlitby neustále roznášeny větrem. Stejně tak otáčením modlitebních mlýnků (obrazová příloha č. 12 a 13), které jsou rovněž nedílnou součástí tibetské náboženské kultury, jsou vysílány modlitby a přání do celého světa. Poznámky: 1. Albert Châtelet, Bernard Philips Groslier a kolektiv, Světové dějiny umění, LAROUSSE S.A. 1990, str. 614. 2. Viz Châtelet a kol. (pozn. č. 1), str. 614 3. Zuzana Ondomišiová a Zdeněk Thoma, Tibet- země pod ochranou bohů, Kartografie Praha 2006, str. 14. 4. Palác Potála, Wikipedie: otevřená encyklopedie, vyhledáno 15. 6. 2010 5. Mantry jsou svaté slabiky či slova, které se opakují nahlas nebo jen v mysli při meditaci. Tyto výrazy nemají sémantický význam, jejich účelem je navodit pozitivní vibrace díky zvukovému efektu. Tibeťané pomocí mander usilují o vysvobození, zklidnění a aktivizaci mysli. Mantra, Wikipedie: otevřená encyklopedie, vyhledáno 19. 6. 2010 6. Čhörten, tibetská schránka na obětiny, www.tibinfo.cz, vyhledáno 15. 6. 2010 7. Viz Châtelet a kol. (pozn. č. 1), str. 614 8. Vnější a vnitřní mandaly, www.tibetska-mandala.cz, vyhledáno 15. 6. 2010 9. Jak vzniká mandala, viz pozn. č. 8 23
5. Praktická část 5.1. Dotazník My a Tibet Pro svou představu o tom jak vidíme Tibet my, lidé ze srdce Evropy, sestavila jsem krátký dotazník o osmi bodech, díky kterému jsem chtěla zjistit něco o našem zájmu a přehledu ve vztahu k zemi na střeše světa. Na dotazník mi odpovídalo 30 respondentů ve věku mezi 20 a 75 lety. V následujícím textu se postupně věnuji jednotlivým otázkám a vyhodnocování odpovědí. Otázka č. 1: Co je pro vás symbolem Tibetu? Tuto otázku jsem považovala za stěžejní, protože mě skutečně zajímalo co lidem vytane na mysl, když se řekne Tibet. Také jsem doufala, že mě právě odpovědi na tuto otázku nasměrují ve volbě tématu pro úvodní plakát. Požádala jsem proto respondenty, aby napsali co nejvíce pojmů, které si s Tibetem spojují. Nejčastější odpovědí byl podle očekávání dalajlama, který se vybavil šestnácti lidem z celkového počtu třiceti dotázaných. O druhé místo v žebříčku nejčastějších odpovědí se dělí hory společně s buddhismem. Ten si respondenti spojují převážně s mnichy a kláštery. Drobným překvapením byl pro mě jak (vysokohorský tur, z jehož mléka vyrábějí Tibeťané jačí máslo, tradiční součást typického slaného čaje), který se v odpovědích vyskytoval častěji než například Lhasa, Potala, modlitební praporky či mlýnky. Mezi odpověďmi, které se několikrát zopakovaly patří i oranžová a červená barva. Zbývající odpovědi se vztahovaly například k povaze Tibeťanů, okupaci, boji za lidská práva nebo třeba k filmu Sedm let v Tibetu. Otázka č. 2: Víte kdy je vyhlášen den Tibetu a proč? Uvědomuji si, že pro mnohé z nás není snadné pamatovat si různá výročí, proto jsem zde nabídla čtyři možnosti. Ačkoli někteří i přesto tápali, vět- 24
šina (22) odpověděla správně, tedy 10. března. Je to den, kdy si připomínáme Tibetské národní povstání. Stává se tradicí, že se u nás i ve světě touto dobou hojně vyvěšují tibetské vlajky a pořádají se nejrůznější podpůrné akce. Otázka č. 3: Vybavíte si barevnost tibetské vlajky? Dokážete popsat co je na ní zobrazeno? Za správnou odpověď u této otázky jsem považovala barvy žlutá, bílá, červená a modrá. Zelenou a oranžovou, které se na vlajce vyskytují minimálně, jsem nebrala v potaz. Devatenáct dotázaných určilo tyto dominantní barvy správně. Ostatní si většinou nevybavili všechny čtyři, ale nesprávné barvy napsali jen dva lidé. Osm respondentů si pak ještě vzpomnělo, že se na vlajce vyskytuje slunce. O bílé hoře, která stojí před sluncem, se zmínili pouze dva z nich. Otázka č. 4: Víte jaké náboženství vyznává většina Tibeťanů? Pouze dva lidé se domnívají, že Tibeťané jsou hinduisté, ostatní napsali správně buddhismus. O víře v reinkarnaci se pak zmínila dva respondenti a slovo lamaismus se objevilo ve třech dotaznících. Z odpovědí na tuto otázku se tedy dá soudit, že jakési povědomí o tibetském náboženství máme. Otázka č. 5: Znáte některé z těchto českých sdružení věnujících se tibetské otázce? a) M.O.S.T. b) Lungta c) Namasté Nepál d) Potala 25
První možnost, sdružení M.O.S.T., zakroužkovalo pět respondentů. Dva z dotázaných znají Lungtu, sedm (a tedy nejvíce) lidí označilo sdružení Namasté Nepál a Potala byla zmíněna třikrát. Zde je nutno poznamenat, že více než polovina dotázaných neznala žádnou z organizací a ti kteří znali, často zakroužkovali více než jednu odpověď. Odpověďmi na tuto otázku jsem nebyla nijak překvapená ani zklamaná, naopak mě spíš mile překvapily. Otázka č. 6: Myslíte si, že je v ČR Tibetu věnována: a) dostatečná pozornost b) nedostatečná pozornost c) nepřemýšlím nad tím Polovina dotázaných si myslí, že je Tibetu věnován nedostatek pozornosti. Dvanáct nad tím nepřemýšlí a pouze tři respondenti považují pozornost věnovanou Tibetu za dostatečnou. Tyto výsledky se mi jeví poněkud v nesouladu s odpověďmi na následující dvě otázky. Ačkoli polovina respondentů považuje pozornost soustředěnou na tibetskou otázku za nedostatečnou, z otázek č. 7 a 8 vyplývá, že my jako jednotlivci se o Tibet nezajímáme. A tak mě napadá kdo jiný má podle nás této zemi věnovat dostatečnou pozornost, než právě my? Všichni asi doufáme, že to někdo udělá za nás, protože my sami jsme v této otázce malými pány. To je sice v jistém smyslu pravda, ale na druhou stranu pomoc vždy nemusí spočívat jen ve velkých a na první pohled viditelných změnách. Drobnou pomoc či zájem přece může projevit každý. Tímto nechci nikoho moralizovat. Chci jen říci, že si myslím, že ti kdo zaškrtli odpověď nepřemýšlím nad tím, odpověděli upřímněji, než ti kdo zvolili odpověď B, již možná považovali za správnou. 26
Otázka č. 7: Navštívil/a jste někdy nějakou akci zaměřenou na Tibetskou tématiku? Jakou? Pouze dva z třiceti dotázaných se někdy zúčastnili akce zaměřené na Tibet. V obou případech šlo o výstavu či přednášku. Z tohoto výsledku můžeme předvídat, že zájem o Tibet není nikterak velký. To ostatně potvrzuje i následující odstavec. Otázka č. 8: Zajímáte se o dění v Tibetu? Jak už bylo řečeno, osmá otázka souvisí s tou předchozí. Proto nás nepřekvapí, že pouze čtyři lidé odpověděli kladně. Valná většina dotázaných se o Tibet příliš nezajímá. Tři z nich zmiňují, že je jejich pasivní postoj mrzí. Další dva pak poznamenali, že pokud by měli například ve škole přednášky na toto téma, rádi by je navštěvovali. Sami od sebe si však informace vyhledávat nechtějí. 5.2. Diskuse Na samý závěr dotazníku jsem nechala prostor pro poznámky. Většinou zůstal prázdný, někteří však přece jen připsali svůj názor či připomínku. Ráda zde odcituji dvě, které stojí za zmínku: Obávám se, že na světě je takových Tibetů mnohem víc a není jim věnována ani desetina pozornosti, která je věnována Tibetu. Když přemýšlím nad tím, jestli je Tibetu věnována dostatečná pozornost, řekl bych, že není. Ale vzhledem k tomu, že všichni dlužíme Číně, asi se s tím moc nedá dělat. Toto jsou podle mého názoru správné poznámky a nezbývá než s nimi více méně souhlasit. Přesto chci ale ještě vznést pár bodů k zamyšlení. První respondent říká, že zemí jako je Tibet, je spousta. Má pravdu. V současném světě existují země stíhané většími tragédiemi. To však ale přece nemusí zna- 27
menat, že proto Tibet nestojí za pozornost. Vím, takhle to určitě nebylo myšleno, ale znamená to, že když nemůžu pomoct jinde, nebudu se o to snažit ani tady? Autor druhé citace se zmiňuje o naší bezmoci ve vztahu k situaci mezi Čínou a Tibetem. Díváme-li se na to v takto obrovském měřítku, je to tak jsme bezmocní. Ale například členové občanského sdružení M.O.S.T. to vidí jinak. Oni také nedokáží zařídit demokracii pro utlačovanou zemi. Jenže to si ani nekladou za cíl. Oni vědí, že to není jediné, za co stojí bojovat. M.O.S.T. a jemu podobná sdružení dělají maximum pro to, aby jedinečná kultura oné nesvobodné země nebyla navždy převálcována komunistickým režimem. Šíří umění a vědění jedné zapomenuté země o kus dál, do jiné nevlivné země a obohacují tak obě strany. Snaží se o pomoc starým lidem i dětem, které musely opustit rodiče a rodnou zem. Pomáhají budovat školy a organizují osvětové akce. Myslím, že dělají co je v jejich silách a naplněním svých cílů opravdu věnují dostatečnou pozornost. 5.3. Plakáty Jak už bylo řečeno v úvodu, ve své praktické práci jsem se věnovala tvorbě plakátů formátu B1 a návrhu na potisk trička. Každý z plakátů nese jiné téma a je inspirovaný jinými skutečnostmi. Pomocí jednoduchých forem jsem se pokusila vyjádřit nálady s těmito tématy spojené. Společným jmenovatelem by měla být výmluvná řeč barev a tvarů. Snažila jsem se maximálně využít poznatku, že různé barvy a jejich kombinace mohou vzbuzovat rozdílné dojmy, stejně jako odlišná řeč plochy a linky přináší různé výsledky. První z plakátů je jakýmsi úvodem do kultury a přírodních poměrů drsné země na střeše světa. Při volbě tématu jsem pracovala s výsledky svého dotazníku a mým záměrem bylo co nejvíce se přiblížit Tibetu, jak si jej představujeme my Středoevropané (viz Obrazová příloha č. 14). 28
Druhý plakát je zaměřen na buddhismus, životní filozofii Tibeťanů (viz Obrazová příloha č. 15). Mým cílem bylo vytvořit vizi tibetského náboženství tak, jak jej já sama vnímám jako vyrovnanou, mírumilovnou a pokornou modlitbu, meditaci o soucitu. To jsou také nálady, které jak doufám, z plakátu vyzařují. Snažila jsem se je navodit pomocí oblých, jemných tvarů a analogických barev jako je oranžová a sytě žlutá, které si často s Tibetem spojujeme. Třetí a poslední plakát je věnován politické otázce (viz Obrazová příloha č. 16). Jeho téma odkazuje k nedaleké tibetské minulosti a porušování lidských práv. Svým agresivním duchem má upozornit na naléhavost a zoufalost situace. Pro tento účel jsem na rozdíl od předchozího plakátu volila divokou kontrastní barevnost a ostré tvary s množstvím úhlů. Větší váhu zde také přikládám symbolice. 5.4. Potisk na tričko Do návrhů na potisky jsem zakomponovala motivy z plakátů a zdůraznila jsem slovní hříčku, která vychází z textu nápisu. Nositel tohoto trička by tedy jeho nošením vyjadřoval svůj postoj a zároveň by propagoval webové stránky občanského sdružení M.O.S.T. Vytvořila jsem dvě verze potisku, kdy na jednom jsou motivy kladeny za sebou horizontálně a na druhém vertikálně (viz Obrazová příloha č. 17). 29
6. Závěr Práce na tak bohatém tématu jako je Tibet, mi byla potěšením a považuji ji za obohacující zkušenost. Při psaní teoretické části mé bakalářské práce jsem zjistila množství velmi zajímavých informací a je mi líto, že zde všechny nemůžu obsáhnout. Tibet je tím širší téma, čím víc se o něm dozvídám, proto pro mě bylo těžké zahrnout skutečně jen to nejzákladnější. Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří se mnou ochotně spolupracovali a vyplnili mé dotazníky. Díky nim jsem si utvrdila svou domněnku o tom, že většina z nás ještě neobjevila kouzlo Tibetské kultury a mnozí se o to ani v budoucnu nejspíš nepokusí. To však nepokládám za tragédii. Jen doufám, že jich bude méně něž těch, kteří se k Tibetu postaví čelem. Věřím, že tato země nám má co nabídnout a naopak, my můžeme pomoci jí. 30
7. Obrazová příloha Obr. č. 1 Plakát festivalu ProTibet z roku 2009 31
Obr. č. 2 Plakát festivalu ProTibet z roku 2010 32
Obr. č. 3 Nástěnná malba v klášteře Gadän Obr. č. 4 Sochařská výzdoba ve svatyni zobrazující bódhisattvy 33
Obr. č. 5 Klášter Ki v údolí Spiti Obr. č. 6 Potala palác dalajlamů a dominanta Lhasy 34
Obr. č. 7 Jednoduchý čhörten z kamenů Obr. č. 8 Větší zděné čhörteny 35
Obr. č. 9 Thangka s vyobrazením Buddhy, 2. pol. 18. stol 36
Obr. č. 10 Mandala Obr. č. 11 Sypání mandaly 37
Obr. č. 12 Ruční modlitební mlýnek Obr. č. 13 Řada modlitebních mlýnků 38
Obr. č. 14 Návrh na úvodní plakát s kulturní a přírodní tématikou 39
Obr. č. 15 Návrh na plakát s náboženskou tématikou 40
Obr. č. 16 Návrh na plakát s historicko politickou tématikou 41
Obr. č. 17 Návrhy na potisk trička 42
8. Použitá literatura Úřad pro informace a mezinárodní vztahy Tibetské exilové vlády v Dharamsale, Pravda o Tibetu, fakta a svědectví (přeložila Lucie Ryntová), Lungta 1999. John Powers (přeložil Dušan Zbavitel), Úvod do tibetského buddhismu, Pavel Dobrovský BETA s.r.o. 2009. David Dabner (přeložil Josef Koval), Grafický design v praxi, Slovart 2004. Ladislav Sutnar, Design in Action, Argo 2003. Jean François Dufour (přeložily Lucie Černá a Barbora Dvořáková), Buddhismus, Levné knihy KMa, Praha 2007. Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa (přeložil doc. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.), Dějiny Tibetu, NLN, s.r.o., 2001. Zuzana Ondomišiová a Zdeněk Thoma, Tibet- země pod ochranou bohů, Kartografie Praha 2006. Timothy Samara (přeložily Adéla Hašková a Petra Bidlasová), Grafický design, Základní pravidla a způsoby jejich porušování, Slovart 2008. Roger C. Parker, Profesionální design v reklamě, Soft Press 2000. Josef Kolmaš, Malá encyklopedie tibetského náboženství a mytologie, Praha: Libri, 2009. Josef Kolmaš, Tibet: Dějiny a duchovní kultura, Argo 2004. Albert Châtelet, Bernard Philips Groslier a kolektiv (přeložil kolektiv překladatelů), Světové dějiny umění, Ottovo nakladatelství, s.r.o., Praha 2004. 43
8.1. Další materiály Webové stránky občanského sdružení M.O.S.T., www.protibet.org, vyhledáno 10. 3. 2010 Webové stránky informačního systému o Tibetu, www.tibinfo.cz, vyhledáno 1. 4. 2010 Webové stránky www.tibetska-mandala.cz, vyhledáno 15. 6. 2010 Webové stránky Wikipedia: otevřená encyklopedie, www.wikipedia.org, vyhledáno 19. 6. 2010 8.2. Zdroje obrazové přílohy Obr. č.1 a č.2: www.protibet.org, vyhledáno 1. 4. 2010 Obr. č.3: Zuzana Ondomišiová a Zdeněk Thoma, Tibet- země pod ochranou bohů, Kartografie Praha 2006, str. 75. Obr. č.4: Viz Tibet- země pod ochranou bohů, str. 68. Obr. č.5: www.protibet.org, vyhledáno 15. 6. 2010 Obr. č.6: www.presscluboftibet.org, vyhledáno 15.6. 2010 Obr. č.7: www.flickr.com, vyhledáno 15. 6. 2010 Obr. č.8: www.commons.wikimedia.org, vyhledáno 15. 6. 2010 Obr. č.9: Albert Châtelet, Bernard Philips Groslier a kolektiv (přeložil kolektiv překladatelů), Světové dějiny umění, Ottovo nakladatelství, s.r.o., Praha 2004, str. 616. Obr. č.10: eof737.wordpress.com, vyhledáno 15. 6. 2010 Obr. č.11: www.protibet.org, vyhledáno 15. 6. 2010 44
Obr. č.12: www.tibetvbrne.cz, vyhledáno 15. 6. 2010 Obr. č.13: fotobanka.promitani.cz, vyhledáno 15. 6. 2010 8.3. Příloha Přílohu tvoří CD s tímto dokumentem a obrazové přílohy. 45
9. Anotace Jméno a příjmení: Lenka Rodková Katedra: výtvarné výchovy PdF na UP v Olomouci Název práce: ProTibet Vedoucí práce: Ak. soch. Tomáš Chorý Počet stran: 46 Počet příloh: 5 Počet titulů použité literatury: 12 Počet dalších materiálů: 10 Klíčová slova: Grafický design Tibet Tibetský buddhismus Festival pro Tibet Občanské sdružení M.O.S.T. Plakát Resumé: Ve své bakalářské práci jsem se zabývala propagací občanského sdružení M.O.S.T. a festivalu ProTibet, který pořádá. Mým záměrem bylo upozornit na některé tibetské otázky pomocí tématických plakátů, stejně jako to dělá o.s. M.O.S.T. prostřednictvím festivalu. Zaměřila jsem se zejména na oblast historicko politickou a náboženskou. Práce vznikla v ateliéru grafického designu a tvoří ji tři plakáty formátu B1, textová část a CD příloha. 46