Vzděláním překonat bariéry Barrieren durch Bildung Überwinden

Vzděláním překonat bariéry Barrieren durch Bildung Überwinden VIII. výroční konference Česko-německého diskusního fóra ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů VIII. Jahreskonferenz des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums in Zusammenarbeit mit dem Institut für Internationale Beziehungen Praha 2007

VIII. výroční konference Česko-německého diskusního fóra ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů dne 7. 8. října v Liberci VIII. Jahreskonferenz des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums in Zusammenarbeit mit dem Institut für Internationale Beziehungen am 7. 8. Oktober in Reichenberg

Na začátku října 2006 se v Liberci konala již VIII. výroční konference Českoněmeckého diskusního fóra. Fórum vzniklo na základě Česko-německé deklarace z roku 1997 a jeho úkolem je pečovat o česko-německý dialog prostřednictvím zapojení všech skupin, které prosazují dobrou česko-německou spolupráci. Aktivity fóra, včetně výročních konferencí, podporuje administrativně i finančně Česko-německý fond budoucnosti. VIII. výroční konference byla organizována ve spolupráci s pražským Ústavem mezinárodních vztahů a tematicky byla věnována vzdělání a vzdělávání. Jejím cílem bylo nabídnout možnost srovnání, jak Česká republika a Spolková republika Německo odpovídají na klíčové otázky v této oblasti. Konferenci zahájil 7. října pan Michael Libal, spolupředseda Česko-německého diskusního fóra. Na něj navázaly projevy zástupců ministerstev školství spolkové země Sasko a České republiky, pánů Hansjörga Königa a Jindřicha Fryče. Účastníky uvítal rovněž hejtman Libereckého kraje Petr Skokan. Program tentýž den pokračoval dvěma panely, třetí panel následující den pak celé setkání uzavřel. Závěrečné slovo pronesli oba spolupředsedové Českoněmeckého diskusního fóra, pan Michael Libal a paní Barbara Köpplová. Následující sborník textů obsahuje autorizované přepisy vystoupení jednotlivých panelistů (není-li uvedeno jinak) a shrnutí diskuse, která se po každém panelu rozproudila.

Anfang Oktober 2006 fand in Reichenberg schon die VIII. Jahreskonferenz des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums statt. Das Forum entstand auf Grund der Deutsch-Tschechischen Deklaration vom Jahre 1997 und seine Aufgabe ist, unter Beteiligung aller an einer engen und guten deutsch-tschechischen Partnerschaft interessierten Kreise den deutsch-tschechischen Dialog zu pflegen. Die Aktivitäten des Forums werden administrativ und finanziell von dem Deutsch-Tschechischen Zukunftsfond unterstützt. Die VIII. Jahreskonferenz wurde in Zusammenarbeit mit dem Institut für Internationale Beziehungen aus Prag organisiert und thematisch der Bildung und Ausbildung gewidmet. Die Konferenz setzte sich zum Ziel einen Vergleich anbieten, wie die Tschechische Republik und Bundesrepublik Deutschland auf Fragen in diesem Bereich antworten. Die Konferenz wurde am 7. Oktober von Herrn Michael Libal, Co-Vorsitzenden des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums, eröffnet. Daran knüpften die Ansprachen der Vertreter der Bildungsministerien von Bundesland Sachsen und der Tschechischen Republik, Herrn Hansjörg König und Jindřich Fryč, an. Die Teilnehmer wurden auch vom Hauptmann der Region Reichenberg, Petr Skokan, begrüßt. Das Program setzte mit zwei Panels am demselben Tag fort, das dritte Panel am folgenden Tag brachte dann das ganze Treffen zum Abschluss. Letztes Wort wurde von beiden Co-Vorsitzenden des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums, Herrn Michael Libal und Frau Barbara Köpplová, vorgebracht. Der folgende Sammelband beinhaltet autorisierte Transkriptionen der Auftritte der einzelnen Panelisten (wenn nicht anders angeführt) und die Zusammenfassung der Debatte, die sich nach jedem Panel entspannte.

VIII. výroční konference Česko-německého diskusního fóra ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů VZDĚLÁNÍM PŘEKONAT BARIÉRY Liberec, 7. a 8. října 2006 Praha 2007

Tato publikace vznikla za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Vydal Ústav mezinárodních vztahů v Praze roku 2007 pro Česko-německé diskusní fórum za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Návrh obálky Jan Šavrda Tisk: Petr Dvořák Tiskárna, Dobříš ISBN 978-80-86506-63-0

Obsah 7. říjen 2006 Úvodní slovo Michael Libal, spolupředseda Česko-německého diskusního fóra...11 I. panel: Nové nároky na vzdělání a vzdělávání...13 Petr Matějů, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy České republiky...15 Martin Jahn, člen představenstva Škoda Auto a.s...19 Jiří Kraft, prorektor Technické univerzity v Liberci...23 Shrnutí debaty k I. panelu...27 II. panel: Evropské a národní vzdělávací strategie pro budoucnost...33 Hansjörg König, státní tajemník Saského státního ministerstva školství...35 Jindřich Fryč, ředitel Odboru mezinárodních vztahů, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky...39 Wolfgang Freytag, referent Oddělení pro základní otázky, Bavorská státní kancelář...45

Petr Urbánek, docent Katedry pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci...53 Shrnutí debaty k II. panelu...59 8. říjen 2006 III. panel: Vzdělání/vzdělávání jako nástroj vzájemného respektu a důvěry...67 Andreas Stäbe, Síť pro demokracii a odvahu, občanské sdružení...69 Ladislav Mrklas, ředitel CEVRO (Centrum pro vzdělávání a rozvoj) Liberálně konzervativní akademie...73 Miroslav Mareš, Institut pro srovnávací politologický výzkum...79 Shrnutí debaty k III. panelu...83 Obrazová příloha...89 Verze v německém jazyce...103 Kontakty na česko-německé školy, nadace a další vzdělávací iniciativy...193 Spolupráce českých a německých škol v oblasti EUREGIO EGRENSIS, pracovní sdružení Bavorsko, občanské sdružení...207

7. říjen 2006

Michael Libal Michael Libal spolupředseda Česko-německého diskusního fóra Pane ministře, pane státní tajemníku, pane hejtmane, paní poslankyně a pánové poslanci, pane velvyslanče, dámy a pánové, vítám Vás co nejsrdečněji na letošní konferenci Česko-německého diskusního fóra. Městu Liberci děkuji za projevenou pohostinnost. Toto město nebylo vybráno náhodně. V prostorách gymnázia F. X. Šaldy sídlí česko-německý vzdělávací projekt s možností vykonání německé maturity, v Liberci má také své sídlo česko-německá knihovna jako vzpomínka na doby, kdy zde mírumilovně žili Němci a Češi spolu s obyvateli židovského původu. Poděkovat chci zvláště všem těm, kdo tuto konferenci iniciovali a také na základě usilovné práce tematicky připravili, děkuji především zástupcům Česko-německého fóra mládeže a panu Detlefu Wittigovi z firmy Škoda, který jejich práci obzvláště podpořil. Za technickou přípravu konference chci poděkovat panu Dr. Vladimíru Handlovi a Ústavu mezinárodních vztahů. Skutečnost, že se nám nakonec nepodařilo sehnat všechny referenty, o jejichž účast jsem stáli, souvisí především s politickými peripetiemi v obou zemích, jež bohužel vyžadují nejen přítomnost politiků, ale i expertů v oblasti vzdělávání. Přesto jsem si jist, že můžeme očekávat věcnou a zajímavou diskusi, neboť téma vzdělávání je stále méně esoterické, naopak se ukazuje být zásadním prvkem v mnoha otázkách, které budou rozhodovat o přežití evropské civilizace. K tomu patří nejenom otázka individuální a kolektivní konkurenceschopnosti v rámci světového hospodářství, ale v širším horizontu i rozsáhlý komplex migrace a integrace lidí, pocházejících z jiných kultur. Dále je nutné se ptát, jakou roli může hrát vzdělávání v rámci boje proti politickým a náboženským extremistům, či jak se nám podaří udržet čelné postavení vědeckého myšlení proti pronikání obskurantismu a nepřátelství vůči vědě, k nimž v poslední době dochází. V tomto smyslu přeji nám všem zajímavé a plodné jednání a naši konferenci tímto zahajuji. 11

I. panel I. panel NOVÉ NÁROKY NA VZDĚLÁNÍ A VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělání je chápáno jako centrální výzva budoucnosti pro dosažení úspěchu v globální soutěži. V aktuální diskusi o reformě vzdělání proti sobě ale stojí na jedné straně důraz na hospodářství a nasměrování vzdělání na pracovní trh, na druhé straně akcent na nezávislost vědy. Mezi další otázky patří, jakou úroveň rozvoje humanitních a sociálních věd potřebuje vzdělaná společnost? Jak chápe mladá generace vzdělání/vzdělávání a jeho význam? Jaké jsou rozdíly ve vzdělávacích systémech v České republice a ve Spolkové republice Německo? Jak se mohou Češi a Němci svými specifickými kompetencemi vzájemně obohatit? Jaké šance a jaká rizika přináší oběma zemím a zejména jejich příhraničním regionům proces globalizace? Těmito otázkami se zabýval dopolední panel, který spolu s následnou diskusí moderovala paní Barbora Procházková z Českého rozhlasu. 13

Petr Matějů Petr Matějů * náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Pan Petr Matějů na úvod ocenil příspěvek pana Fryče, který zasvěceně z nadčasového hlediska zhodnotil spolupráci ministerstva s německou stranou. Ve svém vystoupení se věnoval překonávaní bariér na cestě ke vzdělání, čili překonávaní sociálních nerovností. Na základě nedávných výzkumů v zemích OECD se zjistilo, že Česká republika a Německo jsou si v této souvislosti velice blízké a potýkají se s podobnými problémy. Podrobný výklad začal vyjmenováním a charakteristikou čtyř dominantních rolí vzdělání ve společnosti. Pro každého jednotlivce je vzdělání prostředkem pro odstranění sociálních bariér a klíčem k životnímu úspěchu. Mimo to přispívá ke konkurenceschopnosti, umožňuje zemi ekonomickou prosperitu a kultivaci kulturního kapitálu. Dále pak rostoucí vzdělanost přispívá i k racionálnějšímu postoji obyvatel k politice, populace se stává více issue-oriented, tedy orientovaná na skutečné problémy. Proto by se vzdělání mělo stát klíčovým tématem diskusí po celé Evropě. Při plnění těchto úloh je podle pana Matějů důležitá otevřenost, dynamičnost a rychlý rozvoj vzdělávacího systému, který jediný dokáže najít uspokojivou odpověď na rychle rostoucí vzdělanostní aspirace. Musí je provokovat i v rodinách sociálně slabých, ve kterých nejsou ještě tradicí. Do vyšších stupňů vzdělávacího systému je potřeba dostávat i ty jedince, kteří by se tam za normálních okolností pravděpodobně nedostali. Své tvrzení podložil výsledky projektů zaměřených na mládež mezi 11 15 lety, zejména projektu PISA (Programme for International Student Assessment), ukazujících na časté selhání České republiky i Německa při otevírání vzdělávacího systému i dalším, kteří by možná o vzdělání zájem měli, kdyby tento systém vypadal jinak. Za základ tohoto problému považuje pan Matějů institucionální * Tento text je neautorizovaným výtahem z projevu pana Matějů. 15

Petr Matějů kontext formování vzdělanostních aspirací, tj. to, kde se rodí chuť či nechuť a strach vzdělávat se. Vzdělávací systémy se v dnešní době klasifikují podle míry stratifikace, tedy podle počtu typů škol, které lze hierarchicky uspořádat, podle orientace na odbornou, resp. všeobecnou složku vzdělání a podle stupně standardizace jednotlivých vzdělávacích složek. Vysoce stratifikované vzdělávací systémy jsou fakticky uzavřené, vyznačují se velkým počtem různých typů škol. Děti jsou už v raném věku dělené do odlišných vzdělávacích drah, které představují původ příští vzdělanostní nerovnosti. Druhým typem systémů jsou ty, které jsou silně orientované na odborné vzdělání; sem řadíme i Českou republiku a Německo. Tyto vysoce stratifikované systémy sice usnadňují přechod mezi školou a trhem práce, což je pohodlné, ale zároveň vedou k segregaci. Děti se rozhodují ve velmi časném věku, a to posiluje vazby mezi vzdělanostní aspirací a sociálním původem. Opakem jsou vzdělávací systémy, které do 18 let poskytují prakticky všeobecné vzdělání, např. v USA, Finsku nebo Austrálii. V těchto zemích je snaha poskytnout odbornou přípravu co možná nejpozději. Soutěž o vyšší vzdělání se zde posouvá do vyššího věku, kdy má dítě ucelenější vlastní názory a je otevřenější vzestupné mobilitě. Vliv rodičů na výběr oboru či školy je tím pádem menší, a to vše oslabuje vliv sociálního původu na vzdělanostní aspiraci. Samozřejmě jsou v těchto systémech kladeny vyšší nároky na zaměstnavatele, pro mladé lidi je to však výhodnější. Vzhledem k tomu, že doposud nevznikla studie klasifikující takto všechny vzdělávací systémy všech zemí OECD, pokusil se o to pan Matějů ve své prezentaci, a to na základě projektu PISA 2003. Zvolil přitom dvě dimenze otevřenost sekundárního systému a otevřenost terciárního systému. Ukazuje se, že obě dimenze jsou spolu velmi úzce spjaty. Je-li uzavřen a velmi stratifikován systém středního vzdělávání, uzavře se studentům cesta ještě dříve a terciární systém již není schopen tuto ztrátu dohnat. Situace v České republice a Německu je podle prezentace pana Matějů právě taková. Stratifikace vzdělávacího systému v obou zemích je tak vysoká, že způsobuje velké disproporce mezi vzdělanostními aspiracemi stejně schopných dětí, avšak z různých sociálních vrstev. V České republice tak uvažuje z nejnadanějších dětí ze sociálně slabých rodin o studiu na vysoké škole pouze 18 procent. Ze stejně schopných dětí nejvyššího sociálního původu je to však až 95 procent. Do vyšších systémů vzdělávání se tak dostává 16

Petr Matějů mnohem užší elita dětí, jež je definována jak schopnostmi, tak ovšem i sociálním původem. Jiné země mají tento poměr vyrovnanější, např. Finsko 45 procent ku 81 procentům. Podle pana Matějů tak existují vážné důvody proto, aby mezi odborníky i politiky v České republice i v Německu nastal dialog vedoucí k proměnám obou vzdělávacích systémů, jejichž výsledkem by byla jejich otevřenost, dynamičnost a neselektivnost. 17

Martin Jahn Martin Jahn * člen představenstva Škoda Auto a.s. Škoda Auto je třetí nejstarší výrobce automobilů ve světě, největší průmyslová firma a průmyslový zaměstnavatel v České republice a mezinárodní hráč na 90 trzích. Svůj úspěch staví na principech corporate social responsibility. Naším cílem není pouze zisk i když samozřejmě zisk je to hlavní, proč firmy fungují, ale soustředíme se i na vzdělávání, do nějž investujeme poměrně velké prostředky. Příkladem je vysoká škola, kterou Škoda Auto založila proto, že v oblasti podnikového managementu a některých dalších disciplín jsme neměli dostatečnou oporu ve veřejném školství. Podle mě je nejdůležitější, že se tato škola soustředí nejenom na odborné kompetence, ale především na tzv. softskills, které v českém školství výrazně chybějí schopnost týmově pracovat, schopnost prezentovat, schopnost přesvědčovat jiné prostřednictvím dobré komunikace, schopnost přesvědčit ostatní, kteří mají jiný názor. Také bych rád zdůraznil, že naše odpovědnost a naše snaha zlepšit vysoké školství jde ještě dále a v současné době máme pět projektů financovaných z Evropského sociálního fondu a v rámci tohoto projektu se na třech univerzitách podílíme na změně učebních osnov a na změně výuky pěti technických oborů. Škoda Auto v současné době také realizuje poměrně velký projekt tzv. Univerzitního centra na Karmeli, které zahájí letos v říjnu svůj provoz. V současné době se ve Škoda Auto rozvíjí projekt Wanderjahre, který bychom mohli nazvat projektem celoživotního vzdělávání a který má za úkol přispět k odbourávání bariér v rámci koncernu Volkswagen. Koncern Volkswagen je největší evropský výrobce automobilů, jedna z největších evropských firem, a je to koncern, který má své pobočky a své aktivity v mnoha zemích, má zaměstnance, kteří mluví mnoha jazyky a působí v zemích, jež * Tento text je autorizovanou sumarizací projevu pana Jahna. 19

Martin Jahn mají odlišné kultury. Proto se tento projekt soustřeďuje na mladé lidi, na absolventy, na zaměstnance, kteří mají méně než pět let praxe, a snaží se pro ně vytvořit systém stáží, aby měli možnost seznámit se s ostatními kulturami v koncernu. Škoda Auto není vzorem pouze v přístupu k zákazníkovi, pouze k tvorbě zisku, ve zvyšování internacionalizace apod., ale je podle mě i vzorem vhodného spojení dvou kultur. Většina zahraničních investic, minimálně z mé zkušenosti, byla v České republice úspěšná a ten úspěch vždy závisel na tom, jak se podaří spojit českou a německou kulturu, českou a japonskou kulturu, českou a americkou kulturu. Češi a Němci přitom mají k sobě velmi blízko. Jsem přesvědčen, že ze slovanských národů mají Češi k německé kultuře nejblíže, ale přesto nebo právě proto jsou tu určité bariéry, které je také třeba překonávat. Podíváme-li se, co přinesla česká a německá strana do Škody Auto: samozřejmě preciznost, disciplínu, osvědčené systémy řízení, investice tak to jsou prvky, které vložil koncern Volkswagen do Škody, a proto se stala Škoda tím, čím je. Nicméně důležité bylo to, že německý management nechal prostor pro českou flexibilitu, pro českou tvořivost a pro českou touhu po úspěchu. A já si myslím, že ta touha po úspěchu je právě jedna z věcí, která výrazně odlišuje Škodu Auto od jiných firem nejenom v koncernu, ale i vůbec ve světě, a v tom je pokud mi dovolíte toto srovnání i velký rozdíl mezi rozvojem české ekonomiky a německé ekonomiky. Německá ekonomika je jedna z nejúspěšnějších a nejbohatších na světě, a právě to vede k určitému pocitu (možná) uspokojení, k určité averzi ke změnám, jež jsou absolutně nezbytné i v německé ekonomice. To, že Česká republika pořád ještě 15 let po změně systému touží po úspěchu, má drive, tak to, myslím si, že žene Škodu Auto i českou ekonomiku kupředu. Je velmi dobře, že se ve firmě podařilo s přispěním německého know-how, německého managementu, preciznosti a dochvilnosti vytvořit prostředí dávající vyniknout i těm českým dobrým vlastnostem. A toto prostředí nám pomáhá i překonávat možné bariéry. Úspěšná firma musí výrazně investovat do vzdělání, protože vzdělání podporuje překonávání bariér. Domnívám se, že firmy dnes mají v České republice odpovědnost za změnu vzdělávacího systému a že bez toho, aniž by stát a kraje, firmy a školy spolupracovaly, se systém změnit nedá. Pokud jediná z těchto stran spolupráce vypadne, tak se české školství nezmění a jsem přesvědčen, že české školství a jeho reforma je jedním ze základních parame- 20

Martin Jahn trů dalšího úspěchu. Česká ekonomika má v současné době dva problémy: ať už se na politické scéně nebo v médiích hovoří o čemkoli, těmito problémy jsou posilující koruna, což lze jen velmi obtížně ovlivnit, a vzdělávací systém, jenž se změnit musí. Pokud bude český vzdělávací systém produkovat absolventy připravené na to, co průmysl a ekonomika chce a potřebuje, pak bude česká ekonomika i Škoda Auto, které jsou samozřejmě velmi spojeny, ještě dlouho a dlouho prosperovat. 21

Jiří Kraft Jiří Kraft prorektor Technické univerzity v Liberci Dámy a pánové, dovoluji si pozdravit vaše jednání jménem Technické univerzity v Liberci a poděkovat Vám za pozvání. V tomto panelu projednávané nové nároky na vzdělání a vzdělávání jsou v úzkém spojení s hlavními cíli Boloňského procesu. Ten si kladl za úkol vytvořit do roku 2010 evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Konkrétně boloňská deklarace, která byla přijata v roce 1999, vedla ke snaze o celosvětovou konkurenceschopnost právě evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Dalšími cíli byl rozvoj mobilit studentů a akademických pracovníků, dále zaměstnavatelnost absolventů, a co je pro nás mimořádně důležité, vymezení dvou hlavních stupňů studijních programů, tzn. bakalářského stupně a na něj navazujícího magisterského stupně. V roce 2001 zdůraznilo pražské komuniké potřebu celoživotního vzdělávání, o kterém tady bylo již hovořeno, v roce 2003 potom berlínské komuniké stimulovalo propojení evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání s evropským výzkumným prostorem. Zároveň byly vymezeny tři hlavní stupně studijních programů, přičemž kromě bakalářského a magisterského byl přidán i stupeň doktorský. Poslední jednání probíhala v Bergenu v roce 2005 a tam došlo k podpoře lisabonské strategie rozvoje Evropské unie. Další jednání je plánované v roce 2007 v Londýně. Právě zmíněná stupňovitost vysokoškolského vzdělávání z Boloňského procesu a berlínského komuniké vyplývající je výrazně novou realitou českého vysokého školství, rozuměno tedy po roce 1989. Studijní programy jsou konstituovány jako bakalářské, navazující magisterské a doktorské oproti minulé realitě, která u nás byla v podstatě taková, že bylo studium magisterské, a to nenavazující, ale kontinuální, v zásadě pětileté až na výjimky a vědecká příprava tří až pětiletá, která končila získáním titulu kandidáta věd. 23

Jiří Kraft Změna byla přijímána s velkými rozpaky, avšak časem se ukázaly její nezanedbatelné přednosti. Ty bych stručně vymezil takto nový systém umožňuje mobilitu studentů, obvyklou se stává mobilita nejen teritoriální, tzn. že student absolvuje bakalářské studium na jedné škole a třeba i v jiné zemi než navazující studium magisterské a doktorské. Dochází ale zároveň k žádoucí mobilitě mezioborové. Student získává často interdisciplinární vzdělání. Není výjimkou bakalář strojař, který absolvuje magisterské navazující vzdělání ekonomického charakteru. Díky změnám, o kterých tady hovoříme, dochází ke zvýšení průchodnosti vzdělávacím systémem. Za často až osobně tragickou bylo možné v minulosti považovat situaci, kdy student bývalého standardního pětiletého magisterského programu opouštěl školu ve čtvrtém ročníku např. z rodinných důvodů bez uznání jakéhokoliv vyššího vzdělání, tedy v podstatě jen s maturitou. Nyní by obdržel de facto plné vysokoškolské vzdělání bakalářského stupně. Tato stupňovitost vzdělání umožňuje zároveň i větší selekci posluchačů podle jejich schopností zcela v rozporu s obavami, které před zavedením nového systému existovaly. Byl vytvořen prostor pro růst náročnosti při vzdělávání. Nároky na teoretické znalosti posluchačů navazujícího magisterského studia dříve tedy čtvrtého a pátého ročníku mohou narůstat, neboť, jak již bylo výše uvedeno, případný neúspěch v tomto čtvrtém a pátém ročníku neznamená dnes neabsolvování vysoké školy a navíc do magisterského studia postoupí už jen ti nejlepší, kterým je možné se věnovat, a to i s ohledem na jejich počet, věnovat jim tedy mimořádnou pozornost. Ještě výraznější je tento efekt u studia doktorského, které je v současnosti vyloženě studiem individuálním. Ne všechno, co jsem zde uvedl, tedy cíle Boloňského procesu, již funguje zcela bez problémů, a to jak na straně univerzit, tak na straně posluchačů. Podle mého názoru náročnost na znalosti a schopnosti studentů prvního ročníku bakalářského studia bývají zbytečně vysoké a tím dochází k selekci, která je, myslím si, až nežádoucí. Naopak vyšší nároky bychom mohli mít právě v obou ročnících navazujícího magisterského studia, a to jak v oblasti teorie, tak v oblasti aplikace. Posluchači ještě nejsou vždy srozuměni s faktem, a to je v České republice velmi výrazné, že bakalář je také vysokoškolsky vzdělaný člověk a že ze školy nemusí odcházet pouze jako inženýr nebo magistr. Jisté problémy, a slovo jisté zde znamená velké problémy, jsou i s výjezdy studentů do zahraničí. Posluchači o ně mají minimální zájem. Vy- 24

Jiří Kraft žaduje to asi určitý čas, každopádně jsem přesvědčen, že jsme na správné cestě, která vede vpřed. Uvedl bych k tomu konkrétní příklad. Je to rozvíjející se spolupráce Technické univerzity v Liberci a vysokých škol ve Spolkové republice Německo a v Polsku, těch, které sídlí v Euroregionu Nisa. Pravděpodobně jeden z prvních join degree v České republice je realizován na univerzitě Nisa, tak jsme tuto univerzitu pojmenovali, a představuje společnou výuku Technické univerzity v Liberci, Hochschule Zittau/Görlitz a Polytechniky ve Wroclavi. Výuka probíhá v angličtině, a to na úrovni bakalářského studia, kde už je jistá tradice, a nově i v navazujícím magisterském studiu. Obrovský problém spočívá právě v malém zájmu posluchačů o takovéto studium, přestože to je studium oborově velice atraktivní. Jde o informační a komunikační management. Je to program, jehož absolventi nacházejí uplatnění v celé Evropské unii. Roli zde hraje pravděpodobně příliš velká sebekritika ze strany studentů, kteří se bojí, že nezvládnou studium v angličtině. Ještě když jsem byl děkanem ekonomické fakulty, tak jsem řešil neustále problém, že posluchači, kteří se přihlásili na toto studium v angličtině, ještě před nastoupením ke studiu žádali o převedení do české varianty, v níž by cizí jazyk nemuseli používat v takové míře. Zajímavé je, že bakaláři absolvující toto studium pak mohou pokračovat na svých domácích univerzitách, tedy jak u nás, tak ve Spolkové republice Německo a v Polsku, v navazujícím magisterském studiu. Příjemným překvapením je to, že po třech letech studia mají někteří absolventi zájem zůstávat v zahraničí, tzn. čeští studenti chtějí pokračovat v navazujícím magisterském studiu ve Spolkové republice Německo a naopak jsou i zájemci o studium na Technické univerzitě v Liberci. V letošním akademickém roce jsme zahájili společné studium v Polsku s prvními posluchači navazujícího magisterského studijního oboru, který se nazývá risk management. To by mohlo navozovat dojem, že jde o čistě ekonomický směr, ale není tomu tak, tento studijní obor je pod patronací strojní fakulty a jde o technické vzdělávání. Univerzita Nisa tak rozšiřuje svůj záběr. Stále však, a to i v případě magisterského navazujícího studia, zůstává problémem právě jazyk, který je u techniků obzvlášť výraznou bariérou. Položme si nyní otázku: Co by měly v dohledné době univerzity dělat v souvislosti s implementací Boloňského procesu? Jak překonat ty bariéry, které pořád ještě existují? Jde v zásadě o čtyři body: 25

Jiří Kraft 1. Nově určit výstupy, kterých bychom měli dosáhnout: vědomosti, dovednosti a kompetence, tedy to, co potřebují naši odběratelé, a tomu podřídit koncepci studijních programů a oborů. V tomto směru musím uznat, že konzervativnost vládnoucí na vysokých školách je značná a změna obsahu studijního oboru a programu se neprovádí vůbec lehce. 2. Je třeba důsledně aplikovat ECTS (Evropský systém převoditelných kreditů), což je záležitost velice důležitá pro možnost krátkodobých pobytů studentů v rámci programu Erasmus, kdy přecházejí na zahraniční univerzitu a tam získají kredity za předměty, které absolvovali, a ty jsou jim uznány na mateřské vysoké škole, tzn. neztrácejí semestr, neztrácejí akademický rok v důsledku svého vycestování do zahraničí. 3. Naší povinností je vydávat diploma supplement a naší snahou je získat diploma supplement label, což umožňuje právě ještě ve větší míře prostupnost mezi vysokými školami a uznávání vzdělání jako celku v rámci Evropské unie. 4. Jako poslední bod si myslím, že je důležité implementovat vnitřní systém hodnocení kvality vysokých škol. Nespoléhat se jen na to, že projdeme jakousi kontrolou vnější, třeba ze strany ministerstva, ale orientovat se na vlastní zájem o takovéto sebehodnocení a zlepšení stávajícího stavu. Dámy a pánové, děkuji Vám za vaši pozornost. 26

Shrnutí debaty k I. panelu Shrnutí debaty k I. panelu Petr Matějů ve své reakci označil školství za nejkonzervativnější systém, protože do něj jdou ze státního rozpočtu obrovské prostředky a zároveň je jednotlivým školám dán vysoký stupeň autonomie. Jakákoli reforma je proto velice citlivou záležitostí. Pokud nedojde k zavedení spoluúčasti studentů na financování, navrhuje do vedení školství zavést i státem jmenované manažery. Z vystoupení pana prorektora Krafta reagoval pan Matějů zejména na Boloňský proces, kde navrhuje diskusi s německými partnery o společné strategii zejména při řešení problému hierarchizace vysokých škol podle kvality. Zároveň v této souvislosti měl námitky vůči užívání pojmu sebehodnocení, jelikož jediným kritériem pro hodnocení kvality školy musí zůstat uplatnitelnost studentů na trhu práce a jejich spokojenost. Martin Jahn označil vzdělávání v České republice za konkurenční výhodu země, pro její zachování je však podle něj zapotřebí apolitické reformy, a to především ve dvou oblastech: řízení akademických institucí manažery a uplatnitelnost absolventů na trhu práce. Jelikož peníze do vzdělávání dává stát, není možno argumentovat v tom smyslu, že akademická sféra nemá být služkou průmyslu. Se zástupci průmyslu je při provádění reformy potřeba spolupracovat už kvůli budoucnosti absolventů a jejich platům. Jiří Kraft vyjádřil svoje překvapení nad referátem pana Matějů a jeho slovy o selekci zájemců o vysokoškolské studium, kteří se rekrutují z velice omezeného rodinného zázemí. Pokud nemají jít školy s nároky dolů, je potřeba, aby se to změnilo. Na téma zaměstnatelnosti absolventů poukázal na nedávný výzkum Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který ukázal velmi pozitivní vývoj navzdory výrazně nadprůměrným platům vysokoškoláků. Varoval však před úskalími zkoumání rozdílů mezi fakultami, jelikož výsledky může často ovlivnit třeba špatný výběr referenčních dat. Kromě 27

Shrnutí debaty k I. panelu neustálého zdůrazňování uplatnitelnosti absolventů je třeba myslet i na potřebu určité univerzálnosti vzdělávání, která umožňuje flexibilitu a změnu orientace na příbuzný obor. Barbora Procházková uvedla statistiku Českého sociálního ústavu, kterou zveřejní v rámci výzkumu Naše společnost. Z této statistiky vyplývá relativní spokojenost respondentů s úrovní vzdělávání v České republice, která navíc stále roste. Většina tázaných je přesvědčena, že střední školy podporují samostatné myšlení a tvorbu vlastního názoru. Miroslav Prokeš (člen Rady Česko-německého diskusního fóra) upozornil na způsob vzniku česko-německého fóra, který sám o sobě svědčí o důležitosti role tandemů. Navrhl do závěrů konference uvést snahu rozšířit fórum, otevřít možnost jeho multilateralizace po vzoru německo-polského a německo-francouzského společenství a podporovat akce se Slovenskem nebo Rakouskem. Název konference označil za málo ambiciózní cíl, protože překážky není potřeba jenom překonávat, je potřeba je odstranit. V otázce na pana Matějů poukázal na možné sociální dopady zavedení školného na vysoké školy. Petr Matějů potvrdil svou podporu spoluúčasti studentů na financování vysokých škol. Zdůvodnil to vědeckými výzkumy, podle kterých studují na veřejných vysokých školách především děti z bohatších rodin, zatímco děti ze sociálně slabších rodin se na tyto školy nedostanou a studují na soukromých školách. Tuto sociální nespravedlnost je potřeba odstranit. Zmínil existenci sociálních programů ve všech zemích, které spoluúčast studentů zavedly. V liberálních zemích, jako jsou Spojené státy nebo Austrálie, studuje z nižších vrstev 33 procent, ve skandinávských zemích 27 procent, zatímco v České republice a Německu pouhých 8 procent. Bariéry tedy nevytváří spoluúčast studentů, ale naopak její absence. Představil svůj návrh systému odloženého školného, kdy by školné platili absolventi kontingenčně až po dosažení průměrného příjmu podle jeho výšky. Pokud by někdo průměrného příjmu nikdy nedosáhl, neplatil by a potrestal by tak svou vysokou školu. Martin Jahn také doporučuje školné zavést. Na základě vlastních studijních zkušeností pozoroval totiž značný rozdíl v přístupu studentů i profesorů 28