Deoxyribonukleová kyselina (DNA)

Podobné dokumenty
VY_32_INOVACE_ / Genetika Genetika

Základní genetické pojmy

Výukový materiál zpracován v rámci operačního projektu. EU peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice. Za vše mohou geny

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

GENETIKA. Dědičnost a pohlaví

Cvičeníč. 10 Dědičnost a pohlaví. Mgr. Zbyněk Houdek

Počet chromosomů v buňkách. Genom

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Nauka o dědičnosti a proměnlivosti

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

GENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr

Mendelistická genetika

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Chromosomy a karyotyp člověka

Souhrnný test - genetika

Dědičnost a pohlaví. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Základy genetiky 2a. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Mendelistická genetika

Barevné formy zebřiček a jejich genetika - část II. příklady

Dědičnost vázaná na X chromosom

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Genetika mnohobuněčných organismů

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka modern

Genetika zvířat - MENDELU

PŘÍLOHA č. 1 SEZNAM ZKRATEK A MYSLIVECKÝCH A GENETICKÝCH POJMŮ

Genetika zvířat - MENDELU

Genetika pro začínající chovatele

12. Mendelistická genetika

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

GENETIKA A JEJÍ ZÁKLADY

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Genetické určení pohlaví

Genetika BIOLOGICKÉ VĚDY EVA ZÁVODNÁ

Degenerace genetického kódu

GENETIKA. zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů

Digitální učební materiál

Glosář - Cestina. Odchylka počtu chromozomů v jádře buňky od normy. Např. 45 nebo 47 chromozomů místo obvyklých 46. Příkladem je trizomie 21

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

GENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost

Cvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací. KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Genetika na úrovni mnohobuněčného organizmu

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace


Základy genetiky populací

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy

Seminář genotyp, fenotyp, krevní skupiny MONOHYBRIDISMUS

M A T U R I T N Í T É M A T A

Základní pravidla dědičnosti

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Gonosomální dědičnost

Působení genů. Gen. Znak

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Úvod do obecné genetiky

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

6. Nukleové kyseliny

21. ČLOVĚK A DĚDIČNOST, GENETICKÁ PROMĚNLIVOST

Jsme tak odlišní. Co nás spojuje..? Nukleové kyseliny

Základy mendelovské genetiky u zvířat s vrozenou hluchotou

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Nukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Základy genetiky - geneticky podmíněné nemoci

Struktura a funkce nukleových kyselin

-zakladatelem je Johan Gregor Mendel ( ), který se narodil v Hynčicích na Moravě

Genetika. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

VYBRANÉ GENETICKÉ ÚLOHY II.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů

a) Sledovaný znak (nemoc) je podmíněn vždy jen jedním genem se dvěma alelami, mezi kterými je vztah úplné dominance.

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

Transkript:

Genetika Dědičností rozumíme schopnost rodičů předávat své vlastnosti potomkům a zachovat tak rozličnost druhů v přírodě. Dědičností a proměnlivostí jedinců se zabývá vědní obor genetika. Základní jednotkou dědičnosti jsou geny (vlohy) jsou součástí jaderných útvarů chromozómů. Chromozom tvoří molekuly DNA kyseliny spirálovitě ovinutých kolem korálků bílkovin. Deoxyribonukleová kyselina (DNA) Nositelka genetické informace v buňkách, schopná sebereprodukce (replikace). DNA je tvořena dvěma řetězci nukleotidů, které jsou v chromozomech uloženy ve dvoušroubovici. DNA má 4 báze: adenin (A), guanin (G), cytozin (C) a tymin (T). Báze se na sebe vážou pomocí vodíkových můstků. Platí že: tymin se vždy spojuje s adeninem a guanin s cytozinem. Říkáme tomu párování komplementárních bází. DNA je v buňce obsažena v jádře.

Chromozómy: tyčinkovité útvary, obsahují nukleové kyseliny Buněčné jádro: Pohlavní chromozómy: určují pohlaví jedince Tělová buňka člověka: např. kožní buňka, krevní, nervová - v jádru tělové buňky jsou chromozómy vždy po dvou sadách (souborech) - 1. sada od matky, 2. sada od otce - XX = žena, XY = muž Pohlavní buňka člověka: vajíčko, spermie - v jádru pohlavní buňky jsou chromozómy vždy po jedné sadě (souboru) - X = žena, Y = muž Počet, tvar a velikost chromozómů je charakteristická pro každý organismus člověk: 2n = 46 (2 soubory po 23) n = 23 šimpanz: 2n = 48 (2 soubory po 24) n = 24 kůň: 2n = 64 (2 soubory po 32) n = 32 kapr: 2n = 104 (2 soubory po 52) n = 52 hrách: 2n = 14 (2 soubory po 7) n = 7 borovice: 2n = 24 (2 soubory po 12) n = 12

Odchylka v počtu i tvaru chromozómů způsobuje nevratné a často dědičné onemocnění, např. Downův syndrom (mongolismus) přebytečný 21. chromozom. Při oplození: oplozené vajíčko se dělí na 2, pak 4, 8, 16 buňky se rozrůzňují a dávají základy tkání, ze kterých se skládají orgány. Zygota = oplozená samičí pohlavní buňka samčí pohlavní buňkou. Chromozómové určení pohlaví Muž - tělová (somatická) buňka: počet chromozómů - XY označení - pohlavní buňka (spermie): počet chromozómů - dva různé typy spermií Žena - tělová (somatická) buňka: počet chromozómů - XX označení - pohlavní buňka (vajíčko): počet chromozómů - stejné typy Pohlaví určuje muž!!!

Dědičná vlastnost barva očí Každý gen obsahuje informaci pro vytvoření určité vlastnosti organismu např. barvu očí. Každý gen se vyskytuje v různých variantách, kterým říkáme alely. Alela = dědičný základ znaku organismu, konkrétní forma určitého genu. Každý gen existuje ve formě nejméně dvou alel. Alela může být dominantní - aktivní nebo recesivní nečinná. Dominantní alela potlačuje alelu recesivní projeví se tak znak dominantní alely. Příklad: nechť je B = alela dominantní gen pro hnědé oči b = alela recesivní gen pro modré oči Rodiče: otec matka Dítě (4 možnosti): alely B b alely B b B B B b b B b b Ve třech kombinací se uplatnila alespoň jedna dominantní alela pro hnědé oči dítě bude hnědooké, v jednom případě dvě recesivní alely pro modré oči dítě obou hnědookých rodičů může tedy být modrooké od obou zdědilo recesivní gen mohl se tedy projevit.

Každý gen je dán v tělní buňce 2 alelami, jednou od otce a jednou od matky. V pohlavní buňce (spermii nebo vajíčku) je pouze jedna alela pro daný gen a poloviční počet chromozomů. GENOTYP, FENOTYP Soubor všech genů v buňce se nazývá genotyp (všechny informace určující vlastnosti organismu). Vnější projev genotypu je fenotyp ( jak bude jedinec vypadat ). (fenotyp = genotyp + vliv prostředí) Mutace: procesy, při kterých dochází ke změnám v genotypu v důsledku působení různých faktorů prostředí např. ozáření, chemické látky, nikotin, ale i náhodné změny při replikaci (sebereprodukci, zdvojení) DNA zajišťují proměnlivost organismů způsobují vážné dědičné poruchy: barvoslepost, hemofilie porucha srážení krve (postihuje pouze mužské potomky), již zmíněný Downův syndrom zdědění nesprávného počtu chromozómů přebytečný 21. chromozom (v buňkách 2n + 1 chromozómů - opožděný duševní vývoj, snížená inteligence tzv. mongolismus) Zakladatelem genetiky byl J. G. Mendel Johann Gregor, *22.7.1822 (Heinzendorf) 6.1.1884 (Brno), rakouský přírodovědec, biolog a kněz žijící a pracující převážně v Brně, zakladatel nauky o dědičnosti. V roce 1856 zahájil Mendel své experimenty s křížením rostlin. Rozpoznal zákonitosti ve výskytu znaků u kříženců, zejména na hrachu. Závěry ze svých pokusů uveřejnil 8.2.1865 na zasedání Brněnského přírodovědeckého spolku.