Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Bankovní závazkové instrumenty analýza vybraného instrumentu Diplomová práce Autor: Bc. Petra Piroutková Finance Vedoucí práce: Ing. Vanda Hadrabová Praha duben 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu jsem uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chlumci dne 26.4.2013 Bc. Petra Piroutková
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala Ing. Vandě Hadrabové za čas, který mi věnovala a spoustu uţitečný rad, které mi předala. Dále bych také velmi ráda poděkovala Ing. Petře Růţičkové z ČSOB za cenné, velmi praktické rady a odborné konzultace, které mi poskytla. A také Ing. Haně Rozlivkové, která pracuje v České spořitelně na pozici firemního bankéře.
Anotace Tato diplomová práce se zabývá bankovními závazkovými instrumenty s přiblíţením bankovních záruk a jejich následným porovnáním s dokumentárními akreditivy. První část práce je zaměřena na charakteristiky jednotlivých bankovních instrumentů. V druhé kapitole je přiblíţen pojem bankovní záruka, její charakteristika, historie a její různé formy. Ve třetí kapitole je nadefinován modelový příklad, na který je bankovní záruka a dokumentární akreditiv aplikován. Čtvrtá kapitola obsahuje porovnání výsledků modelového příkladu a následné vyhodnocení daných instrumentů, jejich výhody a nevýhody. Klíčová slova: platební styk, bankovní instrument, bankovní záruka, dokumentární akreditiv, zajištění, riziko Annotation This thesis deals with the liability banking instruments with a magnification of bank quarantees and their subsequent comparison with documentary letters of credit. The first part is focused on the characteristics of each bank instruments. In the second chapter depicting the concept of bank guarantee its characteristics, history, and its different forms. The third chapter is defined model example for which the bank quarantees and documentary letters of credit apllied. The fourth chapter contains a comparison of the results of a model example and the subsequent evaluation of the instruments, their advantages and disadvantages. Key words: payments, bank instrument, bank quarantee, documentary letter of credit, security, risk
Obsah Úvod... 7 1. Druhy bankovních závazkových instrumentů... 9 1.1 Platební styk... 9 1.1.1 Základní přehled nástrojů platebního styku... 12 1.2 Charakteristiky bezzávazkových bankovních instrumentů... 13 1.3 Charakteristika bankovních závazkových instrumentů... 14 1.4 Dokumentární akreditiv... 14 1.4.1 Fáze akreditivní operace... 18 1.4.2 Poplatky za dokumentární akreditivy... 19 1.4.3 Dokumentární akreditiv z účetního hlediska... 20 1.4.4 Základní dělení dokumentárních akreditivů... 20 1.4.5 Specifické druhy dokumentárních akreditivů... 21 1.4.6 Vyhodnocení dokumentárních akreditivů z pohledu klienta... 24 1.5 Bankovní indemnita... 25 1.6 Stand-by akreditiv... 25 1.7 Bankovní směnečný aval... 26 2. Bankovní záruka jako bankovní závazkový instrument... 28 2.1 Charakteristika pojmu... 28 2.2 Historie bankovních záruk... 29 2.3 Právní rámec... 31 2.4 Bankovní záruky z účetního hlediska... 31 2.5 Jednotlivé kroky při poskytování bankovní záruky... 32 2.6 Poplatky za bankovní záruky... 38 2.7 Druhy bankovních záruk podle typu ručení... 39 2.8 Druhy bankovních záruk podle charakteru závazku... 40 2.9 Druhy bankovních záruk podle ručící banky... 41 2.10 Druhy a charakteristiky bankovních neplatebních záruk... 42 2.10 Vyhodnocení bankovních záruk... 45 3. Modelový příklad pouţití bankovních závazkových instrumentů... 47 3.1 Nadefinování modelového příkladu... 47 3.2 Zajištění kontraktu prostřednictvím ČSOB... 49 5
3.2.1 Profil banky... 49 3.2.2 Zajištění kontraktu dokumentárním akreditivem... 50 3.2.3 Zajištění kontraktu bankovní zárukou... 52 3.3 Zajištění kontraktu prostřednictvím České spořitelny... 55 3.3.1 Profil banky... 55 3.3.2 Zajištění kontraktu dokumentárním akreditivem... 56 3.3.3 Zajištění kontraktu bankovní zárukou... 59 4. Analýza rozdílů, výhody a nevýhody pro klienta... 61 4.1 Výsledky modelového příkladu, volba banky... 61 4.1.1 Analýza nákladovosti závazkových instrumentů... 61 4.1.2 Administrativa a poţadavky banky... 62 4.2 Analýza instrumentů, výhody a nevýhody... 63 Závěr... 69 Seznam pouţité literatury... 71 Seznam grafů... 72 Seznam tabulek... 72 Seznam obrázků... 72 Seznam příloh... 73 6
Úvod Pro kaţdý podnik či podnikatelský subjekt je důleţité minimalizovat rizika. Podniky obchodující na území svého státu mají vysoký předpoklad k tomu, ţe získají informace o svých obchodních partnerech z dostupných veřejných zdrojů, kterými mohou být výroční zprávy, justice, insolvenční rejstřík, reference a další. Do horší pozice vstupuje firma, která se rozhodla působit na zahraničních trzích. Zde je velmi sloţité dostat se k informacím ohledně zahraničních partnerů a schopnost předcházet rizikům je tedy výrazně niţší. V těchto případech volí firmy různé alternativy, jak moţná rizika eliminovat či úplně vytěsnit. Hojně vyuţívaným instrumentem zajišťující především zahraniční platební styk se staly bankovní závazkové instrumenty, mezi nejčastěji pouţívané patří dokumentární akreditivy a bankovní záruky. V současné době narůstá riziko na zahraničních trzích z důvodu dlouhotrvající ekonomické krize, a proto je kladený větší důraz na zajištění kontraktů a to jiţ zmíněnými závazkovými instrumenty, kterými se podniky snaţí minimalizovat svá rizika. Tato skutečnost je jedním z důvodů, proč jsem si zvolila bankovní závazkové instrumenty jako téma své diplomové práce. Cílem této diplomové práce je charakterizovat bankovní závazkové instrumenty, s bliţším zaměřením na bankovní záruky, jejich charakteristiky, vývoj a pouţití. Následná komparace s dokumentárními akreditivy na modelovém příkladě dokumentuje porovnání výhod a nevýhod jednotlivých typů instrumentů. Diplomová práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. První část práce přibliţuje pojem platební styk a následně jsou zde charakterizovány jednotlivé závazkové bankovní instrumenty. Druhá kapitola přibliţuje pojem bankovní záruka jako bankovní závazkový instrument. Pojednává o vývoji bankovních záruk a právní úpravě. Dále rozdělení a následné charakteristiky jednotlivých typů záruk. Jsou zde popsány jednotlivé kroky při poskytování bankovních záruk. Závěrem druhé kapitoly je přehledné vyhodnocení bankovních záruk. 7
V třetí kapitole je nadefinován konkrétní modelový příklad, na který je následně aplikován zvolený typ bankovní záruky a dokumentárního akreditivu. V praktické části jsem se rozhodla analyzovat sluţby v oblasti bankovních závazkových instrumentů dvou předních českých bank s následným porovnáním jak nákladovosti, souvisejí administrativy a náročnosti z pohledu klienta. Poslední kapitola diplomové práce analyzuje rozdíly zvolených instrumentů v oblasti krytí rizik. Dále jsou posuzovány zúčastněné subjekty, náročnost případných změn a úprav zvolených instrumentů, průběh vystavení bankovní záruky a akreditivní operace a další hlediska jako je platnost instrumentů, právní rámce, moţná převoditelnost, účetní hledisko a další parametry. 8
1. Druhy bankovních závazkových instrumentů 1.1 Platební styk Platební styk bank je proces předání peněz od dlužníka k věřiteli. Zahrnuje veškeré hotovostní a bezhotovostní platby, které provádí banky pro sebe resp. pro své klienty. 1 Zprostředkování platebního styku představuje hlavní poslání bank, patří tedy mezi základní funkce bank. Banka provádí tři druhy operací. Operace aktivní, kdy je banka v roli věřitele, dále operace pasivní, kdy se dostává banka do role dluţníka a operace neutrální, kdy není banka ani v pozici věřitele ani v pozici dluţníka. Operace a sluţby související s platebním stykem se řadí do obchodů bilančně neutrálních, tyto obchody nemají ţádný vliv na rozvahu banky, ale promítají se ve výkazu zisku a ztrát. Rozdělení platebního styku z hlediska placení Existuje základní rozdělení platebního styku a na hotovostní a bezhotovostní. Hotovostní platební styk je spojen s hotovostními penězi, které představují mince a bankovky, jejichţ výhradním a jediným emitentem je centrální banka. Banky poskytují svým klientům v oblasti hotovostního platebního styku sluţby spojené s výběrem peněz na přepáţkách, popřípadě peněţních automatech, přijímání peněţní hotovosti a to jak na přepáţkách, tak i na vybraných bankomatech nebo prostřednictvím nočních trezorů. Hotovostní peníze s sebou nesou řadu rizik a to, riziko ztráty, krádeţe, padělání, dále jsou hotovostní peníze vázány s poměrně vysokými náklady spojenými například s přepravou či uloţením. 1 Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. Vydání. Praha: Bankovní institut, a.s., 2006. IBSN 978-80-7265-099-6. (strana 161) 9
Bezhotovostní platební styk je spojen s bezhotovostními penězi neboli účetními penězi. Bezhotovostní peníze představují pro svého majitele vklad u banky, se kterým můţe kdykoliv disponovat formou bezhotovostního platebního styku. Z pohledu banky jde o pohyb bezhotovostních peněz. Základní a nezbytnou podmínkou pro bezhotovostní platební styk je, aby měl klient v bance zavedený účet. Mezi nástroje bezhotovostního platebního styku patří příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, šeky a směnky. I bezhotovostní platební styk s sebou nese určitá rizika jako je zneuţití platebních nástrojů, dále nedostatečná ochrana systémů, díky kterému bezhotovostní platební styk funguje a v neposlední řadě poruchy, které mohou vzniknout v systému zúčtování. Rozdělení platebního styku z teritoriálního hlediska Z teritoriálního hlediska je platební styk rozdělen na tuzemský, zahraniční a přeshraniční. Tuzemský platební styk je uskutečňován uvnitř daného státu, tedy uvnitř dané ekonomiky zpravidla v národní měně. Zahraniční platební styk je uskutečňován přes hranice státu, tedy mezi tuzemskými a zahraničními subjekty. Přeshraniční platební styk představuje přesun peněţních prostředků v rámci Evropské unie nebo v rámci Evropského hospodářského prostoru. Rozdělení platebního styku dle náleţitostí průvodních dokumentů Platební styk dle náleţitostí průvodních dokumentů dělí platby na hladké a dokumentární. Toto rozdělení je závislé na tom, zda jsou platby vázány na průvodní dokumenty s tím spojený závazek banky, která transakci provádí. Hladké platby nepředstavují pro banku ţádný závazek, banka pouze převede částku peněz na příkaz klienta ve prospěch věřitele (oprávněného), nejsou zde vázány ţádná dokumenty. Mezi hladké platby patří platební příkaz, šek nebo směna. Druhým typem jsou dokumentární platby, jiţ z názvu vyplývá, ţe tyto platby jsou vázány na průvodní dokumenty a banka většinou vstupuje do závazku vůči věřiteli. Jsou vyuţívány v zahraničním platebním styku z důvodu časté neznalosti obchodních partnerů mezi sebou, z čehoţ by mohla vyplývat rizika spojená s nezaplacením či nedodáním zboţí. Mezi dokumentární platby patří dokumentární akreditivy a dokumentární inkasa. 10
Rozdělení platebního styku dle postavení banky v závazku Platební styk je rozdělen na závazkový a bezzávazkový, toto rozdělení je dáno postavením banky v daném závazku, a to zda vstupuje či nevstupuje do daného závazku. V případě bezzávazkového platebního styku je banka pouze v roli zprostředkovatele. Mezi tyto instrumenty řadíme hladké platby, dokumentární inkaso a směnečné inkaso. V případě závazkového platebního styku, banka vstupuje do závazku a to buď to spolu s klientem, nebo místo něj. Mezi závazkové bankovní instrumenty jsou zahrnuty dokumentární akreditivy, stand-by akreditivy, bankovní záruky, bankovní přísliby, bankovní indemnita a bankovní směnečný aval. Tabulka č. 1 - Právní rámec platebního styku ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ NORMY PRO OBLAST PLATEBNÍHO STYKU Zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a zásady provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. Vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech bank a technické postupy bank při oprávněném účtování Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Zákon č. 124/2002 Sb. o platebním styku Zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi Zákon č. 191/1950 Sb. směnečný a šekový zákon Zdroj: Bankovní institut vysoká škola, Kolektiv autorů Bankovnictví Mezi další právní normy, které upravují platební styk, patří celní zákon, správní řád, zákon o správě daní a poplatků, zákon o účetnictví a další. 11
1.1.1 Základní přehled nástrojů platebního styku Uvedená tabulka rozděluje nástroje platebního styku dle různých úhlů pohledu a poskytuje rychlou orientaci v předmětné problematice. Tabulka č. 2 Přehled nástrojů platebního styku Závazkové x bezzávazkové instrumenty: Závazkové instrumenty: Bezzávazkové instrumenty: Dokumentární akreditiv Hladká platba Stand-by akreditiv Směnečné inkaso Bankovní záruka Dokumentární inkaso Bankovní směnečný aval Bankovní indemnita Platební x zajišťovací instrumenty: Platební instrumenty: Zajišťovací instrumenty: Dokumentární inkaso Bankovní záruka Dokumentární akreditiv Stand-by akreditiv Bankovní směnečný aval Bankovní indemnita Dokumentární x nedokumentární instrumenty: Dokumentární instrumenty: Nedokumentární instrumenty: Dokumentární akreditiv Příkaz k úhradě Směnka Příkaz k inkasu Bankovní záruka Platební karty Dokumentární inkaso Šek Tuzemské x zahraniční instrumenty: Tuzemské instrumenty: Zahraniční instrumenty: Hotovostní peníze Hladká platby (mince, bankovky, státovky) Dokumentární akreditiv Příkaz k inkasu Dokumentární inkaso Příkaz k úhradě Šek Kreditní karta Směnka Šek Kreditní karta Směnka Bankovní záruka Valuty Zdroj: vlastní zpracování 12
1.2 Charakteristiky bezzávazkových bankovních instrumentů Hladké platby Hladká platba představuje platební příkaz do zahraničí, patří mezi nejrozšířenější nástroje zahraničního platebního styku. Předpokladem hladké platby je důvěra mezi beneficientem (příjemcem platby) a plátcem. Vzhledem ke skutečnosti, ţe tyto platby nejsou vázány ţádnými dokumenty, jde tedy o nedokumentární instrumenty, které nejsou ţádným způsobem zajištěny. Výhodou je především rychlost realizace, nenáročnost a minimální náklady. Nevýhodou je, ţe neochraňuje dodavatele pro platební nevůli odběratele. Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso představuje další z bezzávazkových platebních instrumentů, avšak je doprovázeno sjednanými dokumenty. Banka nevstupuje do závazku a je pouze zprostředkovatelem. Podstatou dokumentárního inkasa je, ţe se kupující nedostane k dokumentům, popřípadě dispozičním listům dříve neţ budou splněny inkasní podmínky. Prodávající má tedy jistotu, ţe mu bude zaplaceno. Neochraňuje proti platební nevůli odběratele. Dokumentární inkaso probíhá v několika fázích. V první fázi dochází k uzavření kupní smlouvy mezi vývozcem a dovozcem. Vývozce poté dává příkaz své bance tedy vysílající bance ke zřízení dokumentárního inkasa a předává jí potřebné dokumenty. Banka poté tyto dokumenty a inkasní příkaz předává bance dovozce tedy bance předkládající, která následně informuje dluţníka o přijetí dokumentů a inkasních podmínek. Následuje inkasní plnění ze strany dluţníka a předání dokumentů. V konečné fázi předává předkládající banka inkasní plnění vysílající bance a následuje vyzvednutí zboţí. Směnečné inkaso Směnečné inkaso také nazývané jako inkaso směnky je sluţba, kterou poskytují banky svým klientům. Sluţby jsou poskytovány bankou za úplatu. Směnečné inkaso je bezzávazkový platební instrument, kdy banka do závazku nevstupuje, pouze zajistí inkaso směnky přímo u 13
směnečného dluţníka nebo prostřednictví další banky. Banka je tedy pouze v roli zprostředkovatele. 1.3 Charakteristika bankovních závazkových instrumentů Bankovní závazkové instrumenty na rozdíl od bezzávazkových instrumentů představují vţdy závazek banky. Banka se zavazuje za svého klienta, ţe v případě jeho platební neschopnosti bude jeho závazek hradit ona, čímţ vystupuje jako ručitel za svého klienta. Mezi bankovní závazkové instrumenty patří bankovní záruky, dokumentární akreditivy, bankovní indemnity (sliby odškodnění), stand-by akreditivy a bankovní směnečné avaly. Tyto instrumenty budou v následujících kapitolách blíţe specifikovány. 1.4 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky beneficientovi-exportérovi, vystavený na základě instrukcí příkazce akreditivu-importérovi, poskytnout plnění stanovené akreditivem v rámci určité částky do stanovené doby proti předložení dokumentů, které budou odpovídat podmínkám akreditivu, a na základě splnění všech dalších akreditivních podmínek. 1 Dokumentární akreditivy se řídí v České republice zákonem č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník v platném znění. Dokumentární akreditiv můţe vystavit pouze banka, a proto se na dokumentární akreditiv vztahuje také Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. Dokumentární akreditivy se většinou řídí Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits UCP) vydávanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi. Tato pravidla vycházejí z obchodní praxe a jejich znění formulují členové Poradní skupiny, národních výborů ICC a členové Bankovní komise ICC. Vydaná pravidla sjednocují rozdílné ekonomické a právní systémy jednotlivých zemí. 1 ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 2001. ISBN 80-7169-977-2. (strana 21) 14
Existují i případy, kdy se vystavený akreditiv neřídí UCP a na tato pravidla se neodvolává. Banky však dávají přednost akreditivům, které se UCP řídí. Subjekty dokumentárního akreditivu Mezi subjekty dokumentárního akreditivu tedy akreditivní operace patří kupující (=dovozce, příkazce dokumentárního akreditivu), který je příkazcem a ţádá svou banku o otevření dokumentárního akreditivu. Dalším subjektem je prodávající (=vývozce) označovaný také jako beneficient, coţ je osoba oprávněná z akreditivu. Dále do operace vstupuje banka dovozce - banka vystavující akreditiv na příkaz dovozce a banka avizující, která je bankou beneficienta a oznamuje mu otevření akreditivu. Do akreditivní operace mohou vstupovat i další avizující nebo potvrzující banky a případně hojicí banka, která vede nostro účet bance vystavující dokumentární akreditiv. Obrázek č. 1 Průběh vystavení dokumentárního akreditivu Zdroj: vlastní Základní principy dokumentárního akreditivu Princip neodvolatelnosti vystavující banka nemůţe dokumentární akreditiv pozměnit ani zrušit bez souhlasu všech zúčastněných stran. Princip nezávislosti na ostatních smluvních vztazích dokumentární akreditiv není závislý na vztazích mezi zúčastněnými bankami a ani na vztahu mezi věřitelem a beneficientem. 15
Princip dokumentárnosti dokumentární akreditiv je vázán na určité dokumenty, které jsou nezbytné k proplacení. Všechny subjekty akreditivních operací se těmito dokumenty pracují. Jsou v nich jednoznačně a přesně nadefinovány podmínky dokumentárního akreditivu. Princip vyloučení odpovědnosti bank banky nenesou odpovědnost za stanovené podmínky, za následky přírodních katastrof ani za kvalitu zboţí, za případnou ztrátu přepravních dokumentů. Dokumenty související s dokumentárním akreditivem Dokumenty spojené s dokumentárními akreditivy je moţné členit dle několika hledisek, především se jedná o funkci daných dokumentů případně o charakter daných dokumentů. Z hlediska funkce jsou dokumenty rozděleny na dokumenty dopravní, inkasní, pojistné. Z hlediska charakteru jsou dokumenty členěny na dispoziční a legitimační. Dopravní dokumenty jsou spojeny s přepravou daného zboţí na stanovené místo. Mezi dopravní dokumenty patří konosamenty, patří mezi nejdůleţitější dokumenty v námořní přepravě. Konosamenty jsou cenné papíry spojené s námořní dopravou. Jsou vystavovány přepravcem, který potvrzuje převzetí daného zboţí a zavazuje se k jeho dodání do místa určení (přístavu). Dalšími druhy dopravních dokumentů jsou letecké nákladní listy, námořní nákladní listy, vydací listy a další. Inkasní dokumenty předkládá prodávající své bance, aby zajistila inkaso stanovené částky okupujícího. Banka tedy zajišťuje proplacení daného kontraktu. Pojistné dokumenty mohou mít dvě podoby a to pojistka případně pojistný certifikát, který je vystavován pojišťovnou na základě jiţ vzniklých a vydaných pojistek. Pojistné certifikáty se vydávají při větší počtu dodávek a to na kaţdou dodávku individuálně. Dispoziční dokumenty představují svým charakterem cenný papír. Jeho převoditelnost je moţná indosamentem neboli rubopisem, je moţný u směnek na řad. Indosament je uveden na rubu cenného papíru. Majitel dispozičního dokumentu je oprávněným majitelem zboţí uvedeného v těchto dokumentech a můţe s ním tedy disponovat. Mezi dispoziční dokumenty patří výše zmíněné konosamenty a skladní listy (warranty). 16
Legitimační dokumenty na rozdíl od dispozičních dokumentů nepředstavují cenné papíry. Tyto dokumenty dokládají plnění daného kontraktu. Mezi legitimační dokumenty patří poštovní podací listy, letecké nákladní listy a další. Dalšími dokumenty jsou dokumenty obchodní. Nejčastějšími obchodními dokumenty jsou faktury, certifikáty, atesty, předávací protokoly, balící a váţní listy. Náleţitosti kupní smlouvy Při většině obchodních kontraktů je mezi obchodníky sepsána kupní smlouva (popřípadě jiný druh smlouvy), kupní smlouva bývá velmi často spojována s vyuţitím dokumentárního akreditivu. Nejčastějším důvodem vyuţití bývá krytí rizika obou smluvních stran, v jejichţ zájmu je rizika minimalizovat. Je tedy nutný brát velký zřetel na to, aby kupní smlouva obsahovala veškeré potřebné náleţitosti. Těmi jsou: identifikace smluvních stran předmětu dané smlouvy cena předmětu smlouvy (vč. veškerých nákladů) informace o přepravě, místě a času dodání informace o přechodu vlastnictví z dodavatele na odběratele platební podmínky a další náleţitosti V případě, ţe se obchodníci předem domluví na tom, ţe bude dodávka zboţí financována prostřednictvím dokumentárního akreditivu, je důleţité uvést banku, která bude akreditiv otvírat (banka odběratele), dále banku, která bude avizovat (banka dodavatele). Musí být také stanovena platnost a moţnosti čerpání akreditivu. A v neposlední řadě by měly být uvedeny dokumenty, které budou součástí akreditivu. Vzor kupní smlouvy je součástí příloh příloha č. 1. 17
1.4.1 Fáze akreditivní operace Obrázek č. 2 Fáze akreditivní operace Zdroj: Otakar Schlossberger, Ladislav Hozák a kol., Platební styk 1. Uzavření kontraktu tedy podepsání kupní smlouvy, kde je v platebních podmínkách stanoveno, ţe bude zaplaceno dokumentárním akreditivem 2. Ţádost/příkaz dovozce k otevření dokumentární akreditiv 3. Přezkoumání ţádosti vystavující bankou 4. Vystavení dokumentárního akreditivu bankou dovozce 5. Předloţení dokumentárního akreditivu ke kontrole avizující bance, která v případě, ţe neshledá ţádné nedostatky, oznamuje otevření akreditivu vývozci (beneficientovi) 6. Vývozce nejprve odesílá všechny dokumenty stanovené akreditivními podmínkami své bance (avizující bance), která po kontrole dokumenty předává bance vystavující akreditiv. Ta následně dokumenty také kontroluje a v případě, ţe neshledá ţádné nesrovnalosti, tak dokumenty potvrzuje. 7. Dodavatel odesílá zboţí 8. Probíhá platba vystavující banky ve prospěch avizující banky 9. Probíhá platba dovozce ve prospěch vystavující banky 18
1.4.2 Poplatky za dokumentární akreditivy Poplatky (cena) za dokumentární akreditivy Cena dokumentárního akreditivu představuje pro příkazce náklad, který bude muset hradit své bance, v případě vystavení tohoto instrumentu. Jeho výše se odvíjí od rizikovosti příkazce, kterou stanovuje banka. Cena akreditivu je také závislá na posouzení kvality kontraktu, uzavřeného mezi smluvními stranami. Dále se v konečné ceně promítne forma zajištění, kterou je příkazce ochoten akceptovat. Ceny tohoto typu bankovních závazkových instrumentů se samozřejmě odvíjí od individuálních sazebníků jednotlivých bank. Zajištění dokumentárních akreditivů Zajištění je pro banku vystavující dokumentární akreditiv velmi důleţitým faktorem. Banky poţadují zajištění a to především z toho důvodu, ţe by příkazce nebyl schopný dostát svým závazkům, a banka by musela plnit za něj. Výše zajištění se odvíjí především od výše hodnoty kontraktu. Zajištění musí být klient vţdy ochotný akceptovat. Nejčastější a nejběţnější formou zajištění je blokace peněţních prostředků na běţném účtu klientu, hodnota blokovaných peněz se pohybuje mezi 20 50 % z celkové hodnoty kontraktu, záleţí na posouzení bonity klienta ze strany banky. Další moţností je Binco směnka, jde o směnku, jejíţ hodnota zůstává nevyplněna. Důvod je prostý, banka vystavující dokumentární akreditiv není schopna dopředu stanovit náklady, které by nastaly v případě, ţe by banka byla nucena hradit za svého klienta. Moţnou variantou zajištění je i zástava movitých a nemovitých věcí. Movité i nemovité věci jsou mnohem méně likvidní neţ peníze na účtech či směnky, zde se banka musí zabývat případným prodej dané věci, tak aby získala zpět své peněţní prostředky. Mezi další moţnosti zajištění můţe být řazena i zástava pohledávek z obchodních vztahů atd. 19
1.4.3 Dokumentární akreditiv z účetního hlediska Otevření dokumentárního akreditivu představuje pro příkazce náklad, který musí uhradit vystavující bance. Náklady jsou z účetního hlediska vynaloţené peněţní prostředky, které jsou zobrazeny ve výkazu zisku a ztrát. Výsledek tohoto výkazu, jedná se tedy o zisk nebo ztrátu, je následně promítnut do rozvahy (bilance) podniky na konci účetního období. Poplatky za dokumentární akreditivy jsou účtovány na účtu číslo 568 poplatky bankám, jedná se tedy o nákladový účet. Poplatky bankám jsou z účetního hlediska daňově uznatelnými náklady. 1.4.4 Základní dělení dokumentárních akreditivů Dokumentární akreditivy jsou rozděleny na dva základní typy. První typem je odvolatelný akreditiv, který je charakteristický tím, ţe ho můţe kupující resp. vystavující banky kdykoliv zrušit nebo změnit. Banka se tedy ve skutečnosti přímo beneficientovi nezavazuje. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se tento druh akreditivu téměř nepouţívá. Dle mého názoru je tento typ akreditivu velmi rizikový. Dalším typem je neodvolatelný akreditiv, kde se banka zavazuje zaplatit beneficientovi v případě splnění všech stanovených podmínek dokumentárního akreditivu. Neodvolatelné akreditivy se dále dělí na potvrzené a nepotvrzené. Nepotvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv Banka vystavující dokumentární akreditiv na příkaz kupujícího (importéra) se zavazuje prodávajícímu (exportérovi), ţe mu zaplatí a to v případě splnění akreditivních podmínek, musí být doloţeny veškeré poţadované dokumenty. Vzniká tedy závazek mezi vystavující bankou a prodávajícím (exportérem), který tak kryje riziko platební neschopnosti kupujícího. Banka avizující tedy banka prodávajícího pouze oznamuje, ţe byl akreditiv otevřen a nevzniká ji tedy ţádný závazek zaplacení vůči prodávajícímu. 20
veškeré riziko na vystavující bance kupující musí být velice bonitní a solventní pro vystavující banku velice důleţitý vztah mezi vystavující bankou a beneficientem banka prodávajícího nenese ţádná rizika, je pouze v roli oznamovatele otevření dokumentárního akreditivu Potvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv Potvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv je pro prodávajícího (exportéra) nejbezpečnější bankovním instrumentem z hlediska krytí rizika. Banka vystavující dokumentární akreditiv se zavazuje prodávajícímu, ţe mu zaplatí v případě splnění všech podmínek akreditivu, po předloţení všech dokumentů. Další závazek, který je nezávislý na bance vystavující akreditiv, je závazek avizující banky, ţe bude plnit ve prospěch prodávajícího (exportéra), po splnění podmínek. velice důleţitý vztah mezi vystavující bankou a beneficientem pro exportéra nejbezpečnější instrument, do vztahu vstupuje i banka avizující minimální riziko pro beneficienta 1.4.5 Specifické druhy dokumentárních akreditivů Akreditiv na viděnou Prodávajícímu je částka vyplacena ihned po předloţení a přezkoumání dokumentů a můţe s tím téměř okamţitě disponovat. Doba trvání výplaty je spojena s převodem peněz. Akreditiv na viděnou můţe mít formu potvrzeného i nepotvrzeného akreditivu. V případě nepotvrzeného akreditivu, kdy se avizující banka tedy banka prodávajícího nezavazuje plnit, ale pouze oznámit otevření akreditivu, prodávající dostává peníze aţ ve chvíli, kdy avizující banka získá plnění od banky vystavující akreditiv. rychlé zaplacení prodávajícímu velmi záleţí na formě akreditivu 21
Revolvingový akreditiv Typickým znakem revolvingového akreditivu je, ţe se stále a automaticky obnovuje základní původně stanovená částka jednotlivých tranţí, které jsou specifikovány v dokumentárním akreditivu s ohraničením konečného data platnosti. Tento typ akreditivu se pouţívá tehdy, pokud kupující odčerpává zboţí postupně v určitém mnoţství a stanovených intervalech v rámci platnosti celého akreditivu. Pro banku vystavující je tento typ dokumentárního akreditivu poměrně rizikový, musí tedy pečlivě prověřit bonitu ţádajícího klienta s ohledem na délku platnosti dokumentárního akreditivu. Existují dva druhy revolvingového akreditivu, prvním z nich je akreditiv, který se obnovuje k časovému období a druhým je akreditiv, který se obnovuje ve vztahu k hodnotě. Akreditiv, který se obnovuje po uplynutí stanoveného období, můţe být kumulativní, dává moţnost převedení nevyčerpané částky do následujících období nebo naopak nekumulativní, v jehoţ případě, se nevyčerpané částky se nedají převést a propadají. Akreditiv, který se obnovuje vzhledem ke stanovené hodnotě, se obnoví vţdy po vyčerpání předem stanové částky akreditivu. Revolvingové akreditivy se pouţívá především u kontraktů, kdy kupující přebírá zboţí v určitých časových úsecích a v určitém mnoţství. Směnečný akreditiv Podstatou je směnka vystavená na určitou dobu, kterou vystavuje beneficient a přikládá ji k ostatní dokumentů. Beneficient (dodavatel) vystavuje směnku na svou banku, která směnku akceptuje a ihned jí od beneficienta odkupuje, dodavatel má tedy peníze hned k dispozici stejně tak, jako u akreditivu na viděnou. Náklady pro dodavatele představují úroky aţ po dobu splatnosti směny, banka tedy směnku diskontuje a dále dodavatel platí akceptační poplatek. Po uplynutí doby splatnosti směnky směnku proplácí banka otvírající akreditiv a v tomto okamţiku zatíţí účet svého klienta (odběratel). Výhodou tohoto akreditivu je, ţe dodavatel získá peníze neprodleně a odběratel neplatí zboţí hned, ale po uplynutí stanovené doby splatnosti směnky. 22
velmi rychlý přísun peněz pro prodávajícího do vztahu vstupují obě dvě banky (vystavující a avizující) prodávající musí být pro svou banku velice bonitní = proplacení směnky kupující získá zboţí před zaplacením Akreditiv s odsunutou splatností Tento druh akreditivu je v praxi také nazývaný jako úvěrový akreditiv. Velkou výhodu představuje především z pohledu kupujícího (dovozce) přestavuje krátkodobý dodavatelský úvěr. Kupující získá zboţí k dispozici dříve, neţ za něj zaplatí. Doba, do které musí odběratel zaplatit za převzaté zboţí je vţdy přesně předem stanovena. V principu funguje stejně jako směnečný akreditiv, ovšem nemůţe být eskontován. Akreditiv s červenou doloţkou Tento druh akreditivu dává dodavateli moţnost čerpání části akreditivu před doloţením všech dokumentů, jde o jakousi zálohu. Tuto zálohu poskytuje beneficientovi jeho avizující banka. Výhodou je zejména pro ty dovozce, kteří potřebují své dodávky předfinancovat. Akreditiv je nazván akreditivem s červenou doloţkou proto, ţe dříve byla tato doloţka psána červeným inkoustem. Akreditiv back to back Tento akreditiv se používá v případě reexportních operací. Na základě exportního akreditivu se avizující banka zavazuje vystavit importní akreditiv při použití dokumentů stejných jak pro import, tak pro export. Tím zajišťuje zaplacení dovozní operace až po obdržení úhrady z realizace končeného exportu. 1 V praxi se tedy tento typ akreditivu pouţívá tam, kde je dovozce v roli zprostředkovatele, má tedy další subdodavatele. Podmínkou vystavení tohoto typu akreditivu je vţdy jeden jiţ 1 Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. Vydání. Praha: Bankovní institut, a.s., 2006. IBSN 978-80-7265-099-6. (strana 175) 23
vystavený akreditiv, na základě kterého se vystavuje následný tzv. back to back akreditiv. Jeho příkazcem je osoba, která byla v první akreditivu v roli příjemce. Zpravidla je částka back to back akreditivu niţší, neţ je částka prvního vystaveného akreditivu. Převoditelný akreditiv Převoditelný akreditiv administrativně náročný a poměrně sloţitý instrument. V praxi je vyuţíván, jestliţe beneficient dodává zboţí, které pochází od subdodavatelů. Odběratel dá příkaz své bance k otevření akreditivu ve prospěch dodavatele, který můţe na poţadavek převést akreditiv na další osobu, můţe se jednat například o subdodavatele, výrobce daného zboţí atd.). Beneficient (dodavatel) chce mít jistotu, ţe by případný akreditiv mohl pouţít jako platební prostředek pro svého subdodavatele. Důleţitou podmínkou je skutečnost, ţe akreditiv uţ při svém otevření musí být jako převoditelný vystaven. 1.4.6 Vyhodnocení dokumentárních akreditivů z pohledu klienta Výhodou dokumentárních akreditivů je jistota na obou stranách, jak na straně prodávajícího, ţe obdrţí zboţí, tak na straně kupujícího, ţe mu bude zaplaceno. Obě strany mají tedy zaručeno, ţe obchod proběhne podle předem stanovených podmínek akreditivem i přes to, ţe se například vůbec neznají a nemají ţádné zkušenosti ze vzájemných obchodů. Další moţnou výhodou, je předfinancování dovozu, coţ můţe být poţadováno prodávajícím. Jedná se většinou o takové obchodní případy, kdy jsou náklady na výrobu zboţí nebo technologie vysoké. Velkým pozitivem je také univerzální povaha toho instrumentu, je moţné ho pouţít při uskutečňování jakýkoliv kontraktů. Dokáţe pokrýt široké spektrum rizik. Existují i nevýhody, mezi které patří vyšší náklady například oproti bankovním zárukám. Výše nákladu je dána náročností těchto instrumentů. Za další nevýhodu je moţno povaţovat náročné změny či úpravy, se kterými musí souhlasit všechny zúčastněné subjekty. V neposlední řadě je třeba zmínit administrativní náročnost při celé akreditivní operaci. 24
1.5 Bankovní indemnita Bankovní indemnita jinými slovy slib odškodnění je vyuţívána při obchodech, které s sebou nesou potenciální riziko vzniku škody, například ztráty vystavěné směnky, v případě přepravy zboţí můţe jít o ztrátu přepravních dokumentů. Bankovní indemnita poskytuje obchodníkům jistotu, ţe i v případě vzniku škody nebude obchod poškozen či úplně znemoţněn. Slib odškodnění představuje dokument, který předem stanovuje vztah mezi kupujícím a jeho vystavující bankou. Dokument minimalizuje rizika pro vystavující banku, která poţaduje po svém klientovi, aby případné soudní spory v zahraničí vyplývající z daného kontraktu financoval sám. České banky vstupují do soudních sporů pouze v českém právu, v případě, ţe kontrakt je mimo české právo, banky ţádají o zahraniční právní pomoc a náklady spojené s advokáty hradí klient. Vzor bankovní indemnity je součástí příloh příloha č. 2. Bankovní indemnita ve znění zákona Bankovní indemnitu upravuje Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb 725. Slibem odškodnění se zavazuje slibující, že nahradí příjemci slibu škodu, jež mu vznikne z určitého jednání, o něž slibující žádá a k němuž není příjemce slibu povinen. Slib odškodnění musí být učiněn písemně. 1 1.6 Stand-by akreditiv Stand-by akreditiv téţ nazývaný jako pohotovostní akreditiv vznikl ve Spojených státech americkým v 90. letech. V tomto období nebyly banky schopny vystavovat bankovní záruky akcesorické, neumoţňovala jim to legislativa. Stand-by akreditiv je povaţován za ideální 1 ČERMÁKOVÁ, Irena. Bankovní záruka. 1. vydání. Brno: ECON publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86433-03- X. (strana 55) 25
substitut bankovní záruky a to především z toho hlediska, ţe plní všechny její funkce. Na území Evropy roste velmi výrazně významnost tohoto typu akreditivu. Součástí tohoto akreditivu je dokument, který říká, ţe něco neproběhlo dle předem stanovených podmínek. Charakteristická je tedy negativní povaha dokumentů. Banka se zavazuje, ţe na výzvu beneficienta zaplatí ihned a bez výhrad. Řídí se dokumenty, vydanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi Jednotlivými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy (UPC 500) Mezinárodní pravidla pro standby akreditivy (ISP98) Stand-by akreditiv x dokumentární akreditiv Stand-by akreditiv je instrumentem velmi podobným dokumentárnímu akreditivu některými svými charakteristickými rysy a to především: Banka plní na základě podmínek stanovených akreditivem Banka plní na základě předloţených dokumentů stanovených akreditivem. Přestoţe ţe je plnění banky vázáno na stanovené dokumenty a to u obou typů akreditivů, povaha těchto dokumentů je odlišná. Jak jiţ bylo uvedeno, dokumenty spojené se stand-by akreditivem mají negativní charakter, signalizují, ţe něco nebylo splněno, například obchod neproběhl dle předem stanovených podmínek. Dokumenty spojené s dokumentárním akreditivem, na základě jejichţ předloţení banka plní mají pozitivní charakter, avizují, ţe bylo vše splněno a obchod proběhl dle stanovených podmínek. 1.7 Bankovní směnečný aval Bankovní směnečný aval je dalším druhem dokumentárního závazkového instrumentu. Podstatou tohoto instrumentu je směnka, která je vystavována kupujícím a avalována jeho bankou. Při avalu směnky bankou, banka vstupuje do role avalisty jinými slovy do role směnečného rukojmího. Majitel avalované směnky má tedy větší jistotu, ţe kdyţ mu nezaplatí 26
hlavní směnečný dluţník, zaplatí mu banka, která směnku avalovala a je roli vedlejšího směnečného dluţníka. Avalované směnky mají doloţku per aval do češtiny přeloţeno jako rukojmí. Avalovat směnku, tedy vstupovat do role vedlejšího směnečného dluţníka (=směnečného rukojmího) můţe kdokoliv. Nejbonitnějším avalistou je z pohledu příjemce (majitele) směnky vţdy banka. Na níţe uvedeném obrázku je schematicky znázorněn průběh bankovního směnečného avalu. Obrázek č. 3 Průběh bankovního směnečného avalu Zdroj: vlastní 27
2. Bankovní záruka jako bankovní závazkový instrument 2.1 Charakteristika pojmu Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. 1 Bankovní záruka je nejvíce vyuţívána v obchodní činnosti, jejím hlavním posláním je zajištění rizik, která vyplývají ze závazkových vztahů tedy mezi partnery obchodu. Jedná se jak o rizika na straně prodávajícího, tak rizika na straně kupujícího. Největší riziko pro prodávajícího představuje moţná platební neschopnost kupujícího. Pro kupujícího představuje velké riziko nedodání zboţí, nesplnění dodacích podmínek, moţné riziko by také mohla představovat platba předem. Bankovní záruka dává jistotu jak kupujícímu tak prodávajícímu, ţe obchod proběhne bez jakéhokoliv rizika. Bankovní záruka je zvláštním typem ručení, ručitelem je vţdy banka, která se zavazuje tím, ţe pokud nebudu plnit dluţník (kupující) bude plnit ona. Jde o jednostranný právní úkon ze strany ručící banky, banky dluţníka. Bankovní záruka je vystavována ručící bankou na základě uzavřené smlouvy tzv. mandátní smlouvy s příkazcem (dluţníkem). Bankovní záruka má velmi univerzální povahu z pohledu zajištění rizika, je tedy instrumentem, který dokáţe zabezpečit široké spektrum rizik. Kvalita bankovní záruky je dána kvalitou ručící banky, tedy jejím dobrým jménem a bonitou. Bonita představuje schopnost banky dostát všem svým závazkům, můţe jít také o finanční zdraví banky. Informace o bonitě banky dávají pravidelné krátkodobé i dlouhodobé finanční výsledky, to jak banka hospodaří. Dobré jméno banky je důleţité především z hlediska 1 ČERMÁKOVÁ, Irena. Bankovní záruka. 1. vydání. Brno: ECON publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86433-03- X. (strana 11) 28
důvěryhodnosti banky a tím pádem i postavení banky na trhu. Banka, která nebude mít dobré jméno, nebude mít důvěru klientů ani ostatních bank a její postavení na trhu nebude příznivé. Vzhledem k tomu, ţe bankovní záruka je bankovním závazkovým instrumentem, který by měl představovat kvalitní zajištění, je charakteristickým rysem neodvolatelnost, coţ znamená, ţe bankovní záruka nemůţe být zrušena nebo upravena. Subjekty bankovních záruk Do procesu poskytování bankovních záruk vstupují minimálně tři subjekty. Osoba povinná, která ţádá o vystavění bankovní záruky (příkazce záruky, dluţník) banku ručící, která na poţadavek příkazce vystavuje bankovní záruku. Dále osoba oprávněná, která bankovní záruku přijímá (beneficient). Dalšími subjekty mohou být banky potvrzující či avizující bankovní záruku. Tyto banky plní funkci oznamovatelů bankovních záruk, případně se jich můţe týkat plnění plynoucí z bankovní záruky. 2.2 Historie bankovních záruk Bankovní záruky vznikly ve Spojených státech amerických, do ostatních zemí světa se rozšířily aţ ve 40. letech 20. století díky zahraničnímu obchodu ať uţ v rámci jednoho kontinentu či obchody probíhající mezi kontinenty. Vznik bankovních záruk byl také spojen se silným rozvoj obchodu spojený s průmyslovou revolucí, která probíhala především v 18. a 19. století. Dalším důvodem vzniku bankovních záruk byla potřeba zajištění rizika, které by mohlo vyplynout z případné platební neschopnosti dluţníka. Banka představovala z hlediska finanční stability a důvěryhodnosti pro věřitele nejjistější subjekt. V České republice, tehdy ještě v Československu se bankovní záruka samostatně objevuje aţ v roce 1963. S rozvojem bankovních záruk bylo potřeba vytvořit pravidla, kterými se budou záruky řídit. Tato pravidla sestavila Mezinárodní obchodní komora v Paříţi. (viz kapitola č. 2.3). 29
Vývoj bankovních záruk v České republice Uvedená tabulka a následné grafy zachycují objem a výši poskytnutých bankovních záruk Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou mezi lety 2007 aţ 2011. Uvedené informace jsou získány z výroční zprávy Českomoravské záruční a rozvojové banky za rok 2011. Tabulka č. 3 - Přehled poskytnutých záruk Ukazatel 2007 2008 2009 2010 2011 Poskytnuté záruky Počet 482 1 043 878 1 224 111 Výše poskytnutých záruk mil. Kč 1 925 3 529 6 369 6 593 472 Zdroj: výroční zpráva 2011 Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. Graf č. 1 Počet poskytnutých záruk mezi lety 2007 aţ 2011 Zdroj: vlastní Graf č. 2 Výše poskytnutých záruk mezi lety 2007 aţ 2011 Zdroj: vlastní 30
Z uvedených grafů je patrné, ţe se vyuţívání bankovních záruk velmi rozmohlo a to především v porovnání mezi roky 2007 a 2011. Výrazný nárůst je zřejmý nejen z pohledu počtu poskytnutých záruk, ale také z pohledu výše poskytnutých záruk. Vysoký pokles poskytnutých bankovních záruk v roce 2011 byl dán ukončením národního programu záruk a přerušením výzev v záručním programu OPPI (= operační program podnikání a inovace). 2.3 Právní rámec Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník Zákon č. 21/1992 Sb., Zákon o bankách Pravidla pro bankovní záruky vydaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi: o Jednotná pravidla pro kontraktní záruky (1978) o Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na poţádání (1991) o Jednotná pravidla pro garanční pojistku (1993) o Mezinárodní pravidla pro stand-by akreditivy ISP98 (1998) Úmluva o mezinárodních zárukách a stand-by akreditiv, vydaná institucí UNCITRAL (komise OSN) 2.4 Bankovní záruky z účetního hlediska Stejně jako z dokumentárních akreditivů tak i z bankovních záruk vyplývají pro jejich příkazce poplatky, které musí uhradit bance vystavující záruku. Jde náklad vynaloţený na poskytnutí bankovní záruky, který je z účetního hlediska daňově uznatelným nákladem. Tyto náklady jsou účtovány na účtu číslo 568, který je nazvaný poplatky bankám. Náklad se u příkazce promítá ve výkazu zisku a ztrát tzv. výsledovce, která zachycuje na jedné straně veškeré náklady a na straně druhé veškeré výnosy. Výsledek tohoto výkazu tedy výsledek hospodaření dané účetní jednotky (zisk či ztráta) je zaúčtován na konci účetního období v bilanci (rozvaze) a na její pasivní straně. 31
2.5 Jednotlivé kroky při poskytování bankovní záruky Před uzavřením kupní smlouvy, jejíţ součástí má být bankovní záruka je nezbytně nutné, aby klient se svou bankou konzultovat moţnost poskytnutí bankovní záruky s ní spojené poplatky či provize, které bude banka inkasovat a samozřejmě i zajištění moţných rizik. Vhodný je také návrh bankovní záruky, který se poté stane součástí (přílohou) smlouvy, kterou podepíšou obě strany. Banka na sebe při vystavení bankovní záruky přebírá riziko, ţe její klient nebude schopen zaplatit své závazky. Proto banka předtím, neţ bankovní záruku vystaví, bude posuzovat bonitu svého klienta, účel vystavení bankovní záruky atd. Podepsání kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo Základem kaţdého obchodu, který má úspěšně proběhnout, je dobře zformulovaná kupní smlouva, která jasně stanovuje práva a povinnosti obou smluvních stran. Předem stanovené podmínky celého kontraktu chrání odběratele i dodavatele před riziky, která by mohla nastat. Díky snaze vyvarovat se rizikům, která by mohla být spojena s neznalostí partnerů mezi sebou, vzájemná nedůvěra o předání zboţí atd. vznikly platební a zajišťovací instrumenty. Důleţitými body kupní smlouvy jsou platební a dodací podmínky. Vzor kupní smlouvy je součástí příloh příloha č. 1. Platební podmínky Platební podmínky by měly být součástí kaţdé kupní smlouvy, především z toho důvodu, ţe udávají veškeré informace o tom, jak bude závazek uhrazen. Součástí platební podmínky je tedy splatnost, místo úhrady (banka, sídlo dodávající firmy atd.), způsob úhrady a také osobu, která bude dluh hradit, v případě vyuţití bankovních instrumentů bude uvedeno, prostřednictvím koho bude uhrazeno. Existují tři moţnosti úhrady. První z nich je úhrada předem (akontace), která je nejlepší formou úhrady pro prodávajícího, který získává peníze před tím, neţ dojde k dodávce zboţí. Ovšem nevýhody jsou na straně kupujícího, který nemá jistotu, ţe bude zboţí doručeno. Další 32
moţností úhrady je platba při dodávce zboţí, dá se říci, ţe v této chvíli mají smluvní strany rovnocenné postavení a jistotu. Poslední moţností platby je platba po dodávce, která je přínosnější z pohledu odběratele. Způsob úhrady udává, jak bude zaplaceno, jakou formou. Zde záleţí na vztazích mezi odběratelem, v případě častých obchodů mezi partnery, kteří se znají, jsou vyuţívány platební instrumenty s nízkými náklady (hotové peníze, hladké platby). U nových obchodních vztahů existuje neznalost partnerů navzájem a z toho vyplývající moţná nedůvěra mezi nimi. V takových případech jsou vyuţívány platební nástroje, které zajistí spolehlivé zaplacení a předání zboţí (dokumentární akreditiv, bankovní záruka). Dodací podmínky Dodací podmínky jsou další velmi nezbytnou součástí kupní smlouvy. Specifikují místo předání zboţí, přechod vlastnických práv vztahujících se k dodávanému zboţí, stanovují náklady spojené s dodávkou a předáním zboţí, tedy jaké náklady ponese dodavatel a jaké náklady vyplývají z kontraktu pro odběratele. Kdo, a jaký způsobem zajistí průvodní dokumenty. Dodací podmínky se opírají o Mezinárodní pravidla pro interpretaci dodacích doloţek INCOTERMS, které sestavila v roce 1936 Mezinárodní obchodní komora v Paříţi. Tato pravidla mají mezinárodní význam a jsou dobrovolná. Pro smluvní strany (odběratele i dodavatele) jsou závaznými v případě, kdy je ve smlouvě uvedeno odvolání na INCOTERMS. Stanovují povinnosti kupujícího a prodávajícího při dodání zboţí. Dodací podmínky INCOTERMS neřeší přechod vlastnického práva mezi subjekty obchodu. Dodací podmínky INCOTERMS 2000 obsahují celkem 13 doloţek, které jsou následně rozděleny do 4 kategorií: Skupina E odebrání Skupina F hlavní přepravné neplaceno prodávajícím Skupina C hlavní přepravné placeno prodávajícím Skupina D dodání 33
Ţádost klienta o vystavení bankovní záruky Následným krokem po podepsání kupní smlouvy či smlouvy o dílo je podání vyplněné ţádosti o vystavení bankovní záruky příkazcem bance, která bude danou záruku vystavovat. K této ţádosti by měly být přiloţeny dokumenty, které banka poţaduje a na jejichţ základě bude posuzovat bonitu klienta. Poţadovány bývají dokumenty, které souvisí se samotným kontraktem například kupní smlouva nebo smlouva o dílo, z nichţ je patrné, co je předmětem daného kontraktu. Dále jsou poţadovány účetní výkazy jak za uplynulá období tak průběţné, mezi které patří daňová přiznání zpravidla v rozsahu rozvaha a výkaz zisku a ztrát, z nichţ je patrné hospodaření firmy a moţný budoucí vývoj. Můţe být také poţadován doklad o právní subjektivitě. Případně dokumenty, ze kterých je patrná bezdluţnost příkazce vůči finančnímu úřadu. Vzor ţádosti o vystavení bankovní záruky je součástí příloh příloha č. 3. Ve své ţádosti by měl klient uvést: Příjemce bankovní záruky (obchodního partnera, beneficienta) Předmět ručení, na základě jaké smlouvy je obchod realizován Druh bankovní záruky Stanovenou částku bankovní záruky a příslušnou měnu Platnost bankovní záruky Forma dodání bankovní záruky Po předloţení ţádosti následně vystavující banka posuzuje bonitu svého klienta, jeho finanční stabilitu, rizikovost a kvalitu uzavřeného obchodu a další faktory. Banky na základě přezkoumání ţádosti schválí či zamítnou vystavení bankovní záruky. Existuje tedy i moţné riziko pro příkazce, ţe bude jeho ţádost zamítnuta, proto by měl vţdy před tím, neţ se zaváţe, ţe bude z jejich strany zajištěna bankovní záruka, konzultovat se svou banku moţnosti a případné poţadavky, které na ně budou ze strany banky kladeny. V případě, ţe banka ţádost schválí je s klientem (příkazcem) podepsána mandátní smlouva. Doba, kterou mají banky na schválení ţádostí je u kaţdé z nich individuální, zpravidla ovšem nepřekračuje dobu 10 dnů. 34
Mandátní smlouva Před samotným vystavením bankovní záruky musí být uzavřena smlouva mezi vystavující bankou a příkazcem záruky. Předmětem této smlouvy je zmocnění banky k vystavení záruky ve prospěch příjemce. V praxi je tato smlouva nazvána Smlouvou o závazkovém limitu nebo Smlouvou k jednotlivé bankovní záruce. Obrázek č. 4 - Průběh vystavení bankovní záruky Zdroj: Otakar Schlossberger, Ladislav Hozák a kol, Platební styk Záruční listina Vzniká na základě mandátní smlouvy. Je to dokument, který obdrţí příjemce od banky vystavující záruku. Záruční listina je podstatou bankovní záruky, podmínkou je vţdy písemná podoba. Vzor záruční listiny je součástí příloh příloha číslo 4. 35
Náleţitosti záruční listiny: Označení příkazce bankovní záruky Označení příjemce bankovní záruky Označení ručitele bankovní záruky Zaručená částka a měna Podmínky pro zaplacení bankovní záruky Doba splatnosti bankovní záruky Přijetí bankovní záruky příjemcem Záruční listinu můţe příjemce obdrţet od ručící banky popřípadě od avizující banky. Po obdrţení listiny by mělo dojít k její kontrole, zda obsahuje veškeré náleţitosti, zda odpovídá domluveným podmínkám atd. Kontrola můţe proběhnout prostřednictvím vlastní banky. Jestliţe beneficient zjistí, ţe záruka obsahuje skutečnosti pro něj neakceptovatelné, poţádá on sám, popřípadě jeho avizující banka o úpravu či vystavení nové bankovní záruky. S jakoukoliv změnou, kterou provede vystavující banka, musí souhlasit příkazce záruky. Vzhledem ke skutečnosti, ţe bankovní záruka je jednostranným právním aktem vystavující banky, není tedy nutné potvrzení. Proto je tedy dobré, aby beneficient, v případě jakýchkoliv výhrad, co nejdříve kontaktoval vystavující banku popřípadě přímo příkazce záruky. Uplatnění bankovní záruky Uplatnění bankovní záruky je moţné v situaci, kdy nebyl splněn zajištěný závazek, v této chvíli můţe beneficient ţádat vystavující banku o výplatu záruční částky. Další podmínkou pro uplatnění bankovní záruky je lhůta splatnosti. Platnost bankovní záruky je stanovena vystavující bankou. Platnost bankovní záruky musí být delší neţ platnost samotného závazku, důvodem je, ţe příjemce uplatňuje záruku tehdy, pokud nebyl splněn závazek ze strany příkazce záruky ve stanovené době. Beneficient má stanovený nejzazší moţný termín, ve kterém můţe předloţit svůj nárok na výplatu vystavující bance a to dle podmínek ve sjednané smlouvě. 36
Lhůta platnosti bankovní záruky Bankovní záruky mají většinou omezenou dobu splatnosti a to především z toho důvodu, ţe banky chtějí časově omezit svůj závazek vůči příjemci záruky. Po ukončení platnosti záruky zaniká vystavující bance závazek vůči příjemci a ten tak nemůţe uţ po bance poţadovat ţádné plnění. Platnost záruky je odvozena ode dne splatnosti závazku příkazce a to z toho důvodu, ţe příjemce můţe ţádat banku o plnění aţ ve chvíli, kdy ve stanovenou dobu nesplní svůj závazek příkazce záruky, proto je platnost záruky delší neţ platnost závazku příkazce. Platnost záruky je zpravidla o 14 aţ 30 dní delší neţ splatnost závazku. Banky vystavují bankovní záruky s platností do 5-ti let s moţnou obnovou. Převod bankovní záruky Záruky jsou na rozdíl od směnek či šeků převoditelné pouze cesí, tj. cesním prohlášením, kterým původní příjemce převádí všechna práva zároveň s příslušnou pohledávkou na nového příjemce. 1 Ukončení platnosti bankovní záruky Ukončení platnosti bankovní záruky vyplacením celé zaručené částky Bankovní záruka můţe zaniknout i před stanovenou dobou splatnosti, aţ na jednu výjimku, kterou jsou revolvingové záruky (obnovující se). Záruka tedy zaniká v té chvíli, kdy je dluţníkem vyplacena celé zaručená částka. Ukončení platnosti bankovní záruky ukončením lhůty splatnosti Většina bankovních záruk je časově ohraničená a to především z toho důvodu, ţe banky, které záruky vystavují, chtějí ve svém zájmu předem jasně stanovit ukončení jejich závazku. Časově neomezené bankovní záruky se zpravidla nevystavují. 1 Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. Vydání. Praha: Bankovní institut, a.s., 2006. IBSN 978-80-7265-099-6. (strana 182) 37
Ukončení platnosti bankovní záruky navrácením záruční listiny Takové ukončení bankovní záruky je moţné jen s výslovným souhlasem příjemce bankovní záruky, který po svém rozhodnutí vrátí záruční listinu vystavující bance, které tím okamţikem končí závazek vůči beneficientovi. V praxi například při skončení výběrového řízení. Ukončení platnosti bankovní záruky zproštěním ručící banky I tato moţnost ukončení platnosti záruky je moţná pouze s výhradním rozhodnutím příjemce záruky, který osvobodí svým prohlášením ručící banku ze závazku. Typické pro nepřímé bankovní záruky. 2.6 Poplatky za bankovní záruky Poplatky za bankovní záruky jsou vţdy hrazeny příkazcem záruky ve prospěch banky, která záruku vystavuje, formou provize, tzv. závazkovou odměnou. Pro příkazce tedy představují náklad. Příkazce platí bance od doby vystavení záruky aţ do doby uplynutí splatnosti záruky. Náklady na tento závazkový bankovní instrument jsou pro příkazce niţší neţ náklady spojené s pouţitím dokumentárního akreditivu či náklady s pojené s případnými soudními spory. Výše provize závisí na: Bonitě klienta Zajištění bankovní záruky (závazku) Individuálním sazebníku vystavující banky Posouzení rizika celého obchodu Kvalitě uzavřené smlouvy Zajištění bankovní záruky Pro kaţdou banku vstupující do závazku je nejen důleţité jeho časové vymezení, ale také forma, kterou bude daný závazek zajištěn. Důvod zajištění je velmi prostý, přestoţe banky před tím, neţ poskytnou bankovní záruku, analyzují bonitu klienta, jeho finanční stabilitu a samozřejmě celkovou rizikovost daného obchodu, můţe nastat situace, kdy klient banky nebude schopný dostát svým závazkům a banka bude muset plnit závazek za něj. Proto je 38
v zájmu kaţdé banky, aby nějakým alternativním způsobem danou záruku zajistila. Zajištění musí být vţdy akceptováno ze strany příkazce. Alternativ je mnoho, nejčastější a nejvíce vyuţívanou formou zajištění je blokace peněţních prostředků na účtu klienta. Výše blokovaných peněţních prostředků se zpravidla pohybuje mezi 20 aţ 50 % celkové hodnoty kontraktu. Je dána rizikovostí klienta, dalším faktorem, který ovlivňuje konečnou sumu blokovaných peněz, je celková hodnota kontraktu. Další moţností zajištění bankovních záruk mohou být směnky - Binco směnky. Charakteristickým rysem těchto směnek je nevyplněná hodnota, banka při vystavování bankovní záruky není nikdy dopředu schopna vyčíslit veškeré náklady, které by ji vznikly v případě uplatnění bankovní záruky beneficientem. Příkazce záruky podepíše vystavující bance Smlouvu o právu směnečném, jehoţ součástí je Binco směnka. Tato smlouva informuje o tom, co je směnkou zajištěno a blíţe specifikuje například, čím se zaručili avalisti atd. Jednou z forem zajištění mohou být také zástavy movitých a nemovitých věcí, které jsou ovšem pro banku mnohem méně likvidní neţ blokované peníze na účtu klienta případně směnka. U této formy musí být vţdy movitá či nemovitá věc oceněna znalcem, který vyčíslí její hodnotu. Moţný problém by pro banku mohl představovat i následný prodej daného předmětu zajištění, tak aby získala zpět prostředky, které vynaloţila při plnění závazku za svého klienta. Existují i další formy zajištění jako jsou zástavy pohledávek a další. V běţné praxi se často můţeme setkat s tím, ţe banky poţadují více neţ jen jednu formu zajištění. 2.7 Druhy bankovních záruk podle typu ručení Podle typu ručení se bankovní záruky dělí na abstraktní a akcesorické. Akcesorické bankovní záruky jsou vţdy vázány na hlavní závazek záruky. Ručící banka můţe uplatnit tytéţ námitky, jaké má příkazce bankovní záruky vůči beneficientovi. Akcesorické bankovní záruky se dělí na záruky subsidiární a solidární. Při subsidiární bankovní záruce můţe plnit závazek na poţádání beneficienta ručitel (ručící banka) v případě, ţe na předchozí výzvu nesplnil příkazce záruky. Proto je tento typ záruky 39
také nazýván jako podpůrný. Dalším typem je solidární záruka, kdy příjemce záruky (beneficient) můţe poţádat ručící banku o plnění kdykoliv, bez toho aniţ by byl předtím poţádán příkazce záruky (dluţník). Abstraktní bankovní záruky nejsou vázány na hlavní závazek záruky. Nejsou tedy vázány na hlavní smlouvu. Abstraktní záruky jsou pro banku výhodnější neţ záruky akcesorické. Charakteristickým rysem je plnění na první výzvu a bez námitek. Z pohledu příkazce je tato záruku poměrně nevýhodná vzhledem k tomu, ţe banka plní na první výzvu a nezabývá se vztahy mezi partnery obchodu tedy ani tím, zda strany dodrţely smluvní podmínky. Můţe tedy dojít ke zneuţití záruky nebo neoprávněnému čerpání. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe abstraktní záruka je velmi výhodná pro svého příjemce, kterému stačí pouhé předloţení záruky k proplacení a okamţitě dostává peníze. Pro banku jsou samozřejmě příznivější abstraktní záruky, protoţe nejsou vázány a ani se nemusí zabývat smluvními vztahy a v případě soudních sporů nejsou jejich účastníky. Ovšem vţdy by mělo být v zájmu banky hájit zájmy svého klienta. V případě plnění závazků z vystavené bankovní záruky vystavující bankou, dojde k vymáhání plněné sumy od klienta dle sjednané smlouvy mezi vystavující bankou a klientem. 2.8 Druhy bankovních záruk podle charakteru závazku Bankovní záruky vystavované bankou se podle charakteru (povahy) závazku dělí na záruky platební a neplatební. V případě platební bankovní záruky se banka zavazuje, ţe uhradí závazek za odběratele v případě jeho platební neschopnosti, dodavatel má tedy jistotu, ţe mu bude za zboţí zaplaceno. Pro příjemce záruky je nejvýhodnější platební záruka abstraktní, kdy předloţí vystavující bance v době splatnosti záruky pouze písemnou ţádost o zaplacení a okamţitě získává peníze. Naopak pro příkazce abstraktní záruka přijatelná není a bude poţadovat platební záruka akcesorickou, bude mít tedy jistotu, ţe bude příjemci záruky zaplaceno aţ ve chvíli, kdy proběhne dodávka zboţí. I banky se přiklánějí spíše k akcesorickým zárukám. 40
Mezi platební záruky patří: Záruka za nabídku (= aval směnky) Záruka za zaplacení směnek Záruka za zaplacení zboţí Záruka za zaplacení leasingových splátek Záruka za zaplacení nájemného Neplatební bankovní záruky představují závazek banky za splnění podmínek nepeněţního charakteru, můţe se jednat například o kvalitu dodaného zboţí nebo splnění stanovených podmínek kontraktu. Nejčastěji formou neplatebních záruk jsou abstraktní záruky. Finanční částka vázaná na tento typ záruky má charakter odškodnění. Mezi neplatební záruky patří: Vádium Záruka za vrácení akontace Celní záruka Soudní záruka Záruka za dobré provedení kontraktu Záruka za vrácení zádrţného 2.9 Druhy bankovních záruk podle ručící banky Přímé bankovní záruky vystavují ručící banky na příkaz věřitele přímo ve prospěch příjemce bankovní záruky (beneficienty, oprávněného). Po vystavení záruční listiny ručící bankou vzniká přímý vztah mezi ručící bankou a příjemcem bankovní záruky. Výhodou přímé záruky jsou niţší náklady, které mohou být spojeny se skutečností, ţe do vztahu nevstupuje ţádná další banka. Přímé záruky se tedy zúčastňují pouze tři subjekty a to příkazce bankovní záruky, ručící banka a příjemce bankovní záruky. Nepřímé bankovní záruky nazývané také jako protizáruky se liší od přímých záruk především tím, ţe do kontraktu vstupuje čtvrtý subjekt (banka beneficienta). Banka příkazce vystaví protizáruku, která má nepřímý charakter, ve prospěch další banky (banky beneficienta) a tato banka následně vystaví bankovní záruku ve prospěch beneficienta. 41
Nevýhodou těchto záruk jsou vyšší náklady oproti přímým zárukám, které jsou spojeny se vstupem druhé banky. Obrázek č. 5 - Schéma přímé bankovní záruky Zdroj: http://www.unicreditbank.cz/web/firmy/obchodni-a-exportni-financovani/bankovni-zaruky#druhy Obrázek č. 6 - Schéma nepřímé bankovní záruky Zdroj: http://www.unicreditbank.cz/web/firmy/obchodni-a-exportni-financovani/bankovni-zaruky#druhy 2.10 Druhy a charakteristiky bankovních neplatebních záruk Vádium Záruka za nabídku do veřejné soutěţe neboli bid bond se často pouţívá při kontraktech, se kterými je spojeno výběrové řízení či tendr (veřejná soutěţ). Častou podmínkou těchto řízení je sloţení stanovené jistiny dodavatel aţ do výše 5 % celkové částky kontraktu a to především z toho důvodu, ţe by dodavatel nepodepsal kontrakt a odběrateli by mohly vzniknout škody. 42