Kronikář Kosmas jako student a znalec svobodných umění
Kosmas Pražský nejvýznamnější intelektuál české středov edověké kultury narozen kolem roku 1045 pravděpodobn podobně v kněž ěžské rodině,, sám s ženatý studoval v Praze nejméně do roku 1074 studoval v Lutychu asi do roku 1085 působil jako sekretář několika pražských biskupů stal se děkanem d Svatovítsk tské kapituly před p rokem 1117 zemřel el 1125
Kronikář kmene Čechů Ve vysokém m věku v začal al psát t svou Kroniku českou, snad v roce 1110 a pokračoval oval v nín až do okamžiku smrti; celkem tři i (čty( tyři) knihy. První historické dílo vzniklé na českém území, předchůdci dci historizující legendy (Kristián) a nedochované anály (letopisné záznamy) znamy)
Štěstí ze studia ve vzpomínk nkách starce O si mihi iam octogenario praetentos Deus referat annos, quibus olim Leodii sub Francone magistro tum grammaticae tum dialecticae artis mecum, Musa, lusisti satis! Kéž by mně osmdesátn tníkovi Bůh B h vrátit chtěl l ta minulá léta, v nichž sis se mnou, Múzo, M pohrávala v Lutychu na trávn vnících ch a lukách gramatiky a dialektiky!
Vzdělání a cesta k němu n ve středov edověku Prvním m stupněm m vzdělání v raném středov edověku byla účast na denních bohoslužbách a memorování nazpaměť liturgických textů pueri oblati Následovala výuka čtení nazpaměť pamatovaného textu a základy z psaní; tím m byly splněny ny předpoklady p k vysvěcen cení za kněze Dále klerik mohl postoupit k výuce svobodných umění Vybraní jedinci odcházeli k dovršen ení svého vzdělání na některou n významnou školu v okolí nebo v zahraničí
Svobodná umění Enkyklios paideia Artes liberales Svobodná umění Soubor vzdělání vhodného pro muže osobně svobodného hmotně nezávisl vislého mířícího do veřejn ejného života spoléhaj hajícího ho na soukromé učitele, původnp vodně pracující bez nároku n na pevnou odměnu
Systém m svobodných umění Trivium: gramatika rétorika dialektika Quadrivium aritmetika geometrie astronomie hudba Doplňkov kové disciplíny, již v antice postupně vypuštěné lékařství architektura
Zrod koncepce svobodných umění Zakladatelem koncepce svobodných umění jako systému výchovy a vzdělávání byl Platón (427-347 př.kr.) p Věnoval pozornost pouze disciplinám m pozdější šího kvadrivia a vyhrazoval je elitě společnosti
Období helénismu (od konce 4. stol. př.kr.) p a kulturní proměna antického světa Přesun těžt ěžiště literárn rního a kulturního života mimo klasickéřecko Zánik tradičního literárn rního publika a forem pěstovp stování ustálených literárn rních žánrů Proměna řečtiny činí jazyk klasické literatury stále méněm srozumitelným
Gramatika se stává základní výukovou disciplínou Pro četbu klasickéřeck ecké literatury je nutná předběžná přípravaprava Klasická literárn rní díla se sama stávaj vají učebními pomůckami Klíčov ová úloha alexandrijské knihovny a jejích vědcv dců Ke konci římské antiky se situace opakuje Latina jako jazyk církve c se stává cizířečí sermo paternus Znalost základz kladů latinské gramatiky bezpodmíne nečným ným požadavkem pro vysvěcen cení na kněze
Rétorika jako systém m základz kladů literárn rní teorie a praxe Původně měla rétorika r praktický účel výchovu k veřejn ejnéčinnosti v antických republikánských státech tech Se zánikem z demokracií se stala samoúčelnou disciplinou učícíu aktivní literárn rní tvorbě v mrtvých jazycích ch klasické řečtině a klasické latině Idolem řečnického umění byl až do 18. stol. Marcus Tullius Cicero (106-43 př.kr.) p
Dialektika jako úvod do logiky, filozofie a teologie Základním úkolem dialektiky bylo připravit p studenty pro zvládnut dnutí obsahu klasických řeckých filozofických systémů, ve středov edověku pak podat úvod do metodiky křesk esťanské teologie Až do období baroka sloužily k výuce dialektiky logické spisy Aristotelovy (384-322 322 př.kr.), p zvláš áště dílo Kategorie a různr zné úvody a komentáře e k němun
Aritmetika jako popis struktury světa Neměla za úkol učit u praktickým početn etním m dovednostem Jejím m hlavním m obsahem byla teorie čísel Ta přechp echázela do spekulací o podstatě hmoty opíraj rající se o vlastnosti přirozených p čísel Tyto teorie vycházely z díla d Pýthagorova (570? 495? př.kr.) a byly rozvíjeny neoplatónskými nskými filozofy pozdně antické doby
Hudební nauka jako rozvinutí teorie čísel Hudba jako disciplína svobodných umění se v žádném případě nezabývala výukou praktických hudebních dovedností Navazovala na teorii čísle a teorii intervalů ověř ěřenou pokusy a domnívala se, že e prokazuje čísla a jejich poměry jako elementárn rní základ zdánliv nlivě složit itého a různorodého hmotného ho světa S tím t m souvisel pojem hudby sfér vyluzované v kosmu pohybem planet v pevných intervalech vzdálenost leností a rychlostí,, kterou však v již lidské ucho neslyší ší,, protože e je na ni přílip liš navyklé.. Jen filozof je schopen si ji uvědomit.
Geometrie limitující kosmos a jeho poznání Systém m geometrie vytvořený Eukleidem (323-283 283 př.kr.) p je jedním m z největší ších triumfů antické řecké civilizace Tento úspěch se však v stal i omezením, m, protože e geometrické myšlen lení zabránilo antickým matematiků objevit principy moderní algebry 2000 let před p Newtonem Studium geometrie dávalo d však v po celý středov edověk k studentům svobodných umění přesvědčení o schopnostech lidského rozumu a důležitosti metodického myšlen lení v každém m oboru duševn evníčinnosti
Astronomie popisující svět t od jeho počátku aža po jeho zánikz Antická astronomie vytvořila systém m měřm ěřeníčasu a rozměrů kosmu a předpovědí jeho pohybů jehož přesnost nepřekonal ekonal ještě Koperník Pro středov edověk k však v z nín zůstala aktuáln lní jen chronologie určuj ující podobu křesťanského kalendáře
Etapy vývoje středov edověkého školství a vzdělávání Přežívající městské školy pozdní antiky a velmi raného středov edověku Kláš ášterní školy 6. 8. stol. Biskupské / kapitulní školy 9. - 12. stol., v Kosmově době špičková centra vzdělání Univerzity 12. 15. stol. Renesanční akademie a soukromá učiliště 15. 16. stol., aža postupně reformující a modernizující tradiční evropské univerzity ve smyslu myšlenek humanismu a renesance
Vzdělání mimo životní praxi Antický, středov edověký i raně novověký vzdělanec býval hrdý na to, že e jeho vzdělání není inspirované běžným životem a neslouží mu. Mělo překonp ekonávat hmotnost a všednost v lidské existence a otvírat její duchovní rozměry ry pro Kosmu také ve službě liturgii církve c a pochopení křesťanské víry. Moderní doba v posledním m století úlohu vzdělání zcela proměnila. Budoucnost ukáže, nakolik úspěšně.