8 Rozpočtový deficit a veřejný dluh Obsah : 8.1 Bilance státního rozpočtu. 8.2 Deficit státního rozpočtu. 8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. 8.4 Deficit v ČR. 8.5 Veřejný dluh. 8.6 Veřejný dluh v ČR.
8.1 Bilance státního rozpočtu. Bilance státního rozpočtu : je přehledem o stavu a vývoji příjmů a výdajů státního rozpočtu za rozpočtové období; je účetním dokumentem o stavu potřeb (pasív) a jejich zdrojů (aktiv). V této souvislosti se používá pojem vyrovnanost rozpočtu. Mohou nastat tyto variantní situace při porovnání příjmů (P) a výdajů (V) : (1) P = V jde o vyrovnaný rozpočet; (2) P V jde o nevyrovnaný (schodkový) rozpočet; P > V jde o rozpočet přebytkový; P < V jde o rozpočet deficitní. V případě nevyrovnaného rozpočtu je třeba bilanci vyrovnat, z přebytku vytvářet rezervy a deficit krýt mimorozpočtovými zdroji (nenávratnými nebo návratnými).
Problematika vyrovnanosti státního rozpočtu je dlouhodobě předmětem zájmu teorie a praxe veřejných financí. Tradičním postulátem ekonomie byl požadavek vyrovnanosti státního rozpočtu. Z hlediska rozpočtové politiky je jednoznačně správný vyrovnaný státní rozpočet (normativní ekonomie), tzv. zlaté pravidlo rozpočtové politiky jako stěžejní rozpočtová zásada. Koncepce vyrovnaného státního rozpočtu je založena na dlouhodobé kontinuitě hospodářské politiky a na požadavku hospodárnosti ve veřejném sektoru. Pro zabezpečení fiskální stability v rámci EU byla přijata tzv. Maastrichtská konvergenční fiskální kritéria (MKFK), především : max. 3 % podíl primárního deficitu na HDP; max. 60 % podíl veřejného dluhu na HDP. Současnou situaci v EU lze charakterizovat takto : růst deficitů; zhoršování parametrů MKFPK (Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Německo, Francie); zvyšování úrovně veřejného dluhu a jeho podílu na HDP; nepříznivý tlak na kurzovou stabilitu eura; diskuse k zavedení daně z globalizace (odepsání dluhu, hledání zdrojů v soukromém sektoru).
8. 2 Deficit státního rozpočtu. Pro stanovení deficitu státního rozpočtu se uplatňují 2 metodiky, a to : (1) metodika MMF (GFS 2001) do celkového deficitu je zahrnován vládní sektor, a to na peněžní bázi; jde o čistý peněžní přebytek (cash surplus) nebo deficit (cash deficit); (2) metodika Eurostatu ESA 95 pro hodnocení plnění MKFPK; je založena na metodologii národních účtů s daty na akruálním principu. Celkový deficit = - (peněžní příjmy peněžní výdaje úroky z dluhu) Teorie financí rozlišuje deficit státního rozpočtu jako: (1) aktivní (strukturální); (2) pasivní (cyklický).
Hlediskem pro diferenciaci deficitu na cyklický a strukturální je reálný výkon národního hospodářství. V okamžiku, kdy se reálný HDP nachází: a) nad potencionálním, veřejné rozpočty dosahují cyklického přebytku; b) pod potencionálním, veřejné rozpočty dosahují cyklického deficitu. Celkový veřejný deficit (ΣD v ) zahrnuje tedy aktivní (strukturální) deficit (D s ) a pasivní (cyklický) deficit (D c ), tj. ΣD v = D s + D c Celkový veřejný přebytek (ΣP v ) pak zahrnuje aktivní (strukturální) přebytek (Ps) a pasivní (cyklický) přebytek (Pc), tj. ΣP v = P s + P c
Aktivní (strukturální) deficit má záměrný (plánovaný) charakter, protože se vlády z různých důvodů rozhodují pro deficitní výsledek svého hospodaření a uplatňují expanzivní fiskální politiku. Záměrnost se týká jak příjmů (např. změny sazeb daní), tak výdajů (např. změny v oblasti finančních transferů obyvatelstvu). Je zpravidla nástrojem stabilizační fiskální politiky státu. Vyšší výdaje státního rozpočtu (cenou za toto úsilí je deficit) zpravidla vedou k : růstu agregátní poptávky; oživení ekonomiky; ke stabilizaci hospodářského růstu; zvýšení zaměstnanosti. Pasivní (cyklický) deficit je výsledkem působení vnějších vlivů (např. vlivu hospodářského cyklu), které vláda nemůže ovlivnit a které působí nezávisle na státu.
Základní příčiny vzniku uváděných dvou typů deficitů jsou následující : Aktivní (strukturální) deficit Pasivní (cyklický) deficit 1. expanzivní fiskální politika 1. hospodářský pokles, resp. kolísání tempa ekonomického růstu, lavinovité šíření deprese 2. politické důvody 2. společenská a přírodní (vládní populismus) kataklyzmata 3. časové rozložení důsledků 3. růst cen základních surovin výdajových šoků (cenové šoky) 4. časové rozložení daňového 4. úroky z veřejného dluhu a zatížení (na více generací) vývoj úrokové míry
8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. Důsledky deficitu státního rozpočtu s projevují v : krátkém období; dlouhém období. V krátkém období mohou být důsledky deficitu státního rozpočtu pozitivní, např. ve směru eliminace vlivu exogenních faktorů na objem veřejných výdajů (cenové šoky, přírodní katastrofy, ekonomická recese, nezaměstnanost). V dlouhém období jsou důsledky deficitu státního rozpočtu negativní, neboť deficit vyvolává : růst veřejného dluhu, kdy dluhová služba se stává břemenem; vysoké úrokové náklady; omezení možnosti využití nástrojů stabilizační fiskální politiky; inflační tlaky; omezování soukromých investic (tzv. vytěsňovací efekt).
Existuje řada možností řešení (financování) deficitu státního rozpočtu. Patří mezi ně zejména: (1) emisní řešení deficitu (money financed deficit), a to : (a) kreace nových peněz; (b) úvěr od centrální banky; (2) dluhové financování deficitu (debt financed deficit), a to : a) vnitřní dluh (domestic public debt); b) vnější dluh (external public debt). V podmínkách ČR se uplatňuje dluhové financování deficitu na podkladě vnitřního dluhu, které je založeno na prodeji dluhopisů soukromému sektoru (komerční banky, firmy, obyvatelstvo). Použitím soukromých úspor na financování státního dluhu dochází k omezení jejich použití na jiné účely (investice). Krytí deficitu státního rozpočtu dobrovolnými či vynucenými domácími úsporami je omezené. V posledních letech dochází také k vnějšímu dluhu. V řadě států EU je prodej dluhopisů nasměrován do zahraničí, kdy stát dluží zahraničním subjektům (Řecko), zejména komerčním bankám. Tento vnější dluh má dopad na růst pasivního salda platební bilance.
8. 4 Deficit v ČR. Deficitní hospodaření začalo na území ČR od roku 1996, postupně se přeneslo i na rozpočty obcí a krajů. Vývoj salda státního rozpočtu, rozpočtu krajů a obcí je následující (v mld Kč) : Rok Státní rozpočet Rozpočty krajů Rozpočty obcí 1993 +1,08 1994 +10,45-2,7 1995 +7,23-4,0 1996-1,56-8,9 1997-15,72-5,3 1998-29,33 + 1,6 1999-29,63 + 19,4 2000-46,06-1,4 2001-67,71 + 72,5-11,3 2002-45,72-1 823,9-6,1 2003-109,05 + 1 490,5-4,6 2004-93,68 + 827,0-9,7 2005-56,34 + 903,9 + 6,8 2006-97,58-2 270,2-1,7 2007-66,39 + 1 103,1 + 8,4 2008-20,00-1 311,5 + 16,0 2009-192,39-7 767,8-18,3 2010-156,40 + 1 892,7-3,4 2011 2012 2013-100,00 2014 2015
8.5 Veřejný dluh. Veřejný dluhu je souhrn závazků : státu; subjektů územní samosprávy (obcí, krajů); mimorozpočtových finančních účelových fondů; veřejnoprávních institucí zřizovaných státem a územní samosprávou; veřejných podniků. Veřejný dluh je výrazem dlouhodobé fiskální nerovnováhy, příčnou vzniku a prohlubování veřejného dluhu je kumulování rozpočtových deficitů, zejména státního rozpočtu. Veřejný dluh členíme na : hrubý, standardní (celkový objem závazků); čistý (hrubý dluh pohledávky).
Veřejný dluh může mít povahu : vnitřního (domácího) dluhu je umístěn v daném státě v domácí měně; vnějšího (zahraničního) dluhu je umístěn v zahraničí v zahraniční měně. Podle doby splatnosti jde o veřejný dluh : krátkodobý (splatnost do 1 roku); střednědobý (splatnost od 2 do 10 let); dlouhodobý (splatnost nad 10 let). Veřejný dluh je oficiálně vykazovaný, ale navíc existuje i tzv. skrytý dluh (záruky státu nebo samosprávy za dluhy jiných subjektů). Formy státního dluhu : (1) veřejně obchodovatelné státní cenné papíry : treasury bills (státní pokladniční poukázky krátkodobé); treasury notes (střednědobé); treasury bonds (dlouhodobé); (2) veřejně neobchodovatelné státní cenné papíry (např. savings bonds).
8.6 Veřejný dluh v ČR. Stát převzal z let 1991 a 1992 veřejný dluh ve výši 164 mld. Kč, z toho vnitřní státní dluh činil 92 mld. Kč a vnější 72 mld. Kč (pouze 15 %, tj. 24,6 mld. Kč byl deficit státního rozpočtu ). Vývoj veřejného dluhu lze charakterizovat takto : státní dluh roste významně od roku 1997; od roku 2004 roste vnější dluh; klesá krytí státního dluhu prostřednictvím státních pokladničních poukázek; zvyšují se náklady spojené s dluhovou službou; roste podíl dluhu na HDP; roste dluh obcí.
Vývoj státního dluhu absolutně (mld.kč), relativně (v poměru k HDP) a vývoj výdajů (úroků) na státní dluh v ČR. Rok Státní dluh (mld. Kč) Státní dluh/hdp (%) Výdaje na státní dluh (mld. Kč) 1993 158,8 15,6 15,1 1994 157,3 13,3 13,7 1995 154,4 10,5 13,3 1996 155,2 9,2 14,1 1997 173,1 9,6 17,6 1998 194,7 9,8 19,3 1999 228,4 11,0 16,5 2000 289,3 13,2 17,9 2001 345,0 14,7 17,7 2002 395,9 16,1 18,9 2003 493,2 19,1 21,3 2004 592,9 21,1 26,8 2005 691,2 23,2 25,4 2006 802,5 24,9 31,6 2007 897,6 25,2 34,1 2008 999,8 27,1 44,8 2009 1 178,2 32,5 53,1 2010 1 344,1 36,4 48,7 2011 2012 2013 2014 2015