Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s.

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. MANAGEMENT INOVACÍ Jiří Dvořák a kolektiv Praha 2006

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. MANAGEMENT INOVACÍ Jiří Dvořák, 2006 Tato publikace vznikla v rámci programu vědeckotechnické práce 1-PO5ME816 a v těsné spolupráci s Asociací inovačního podnikání ČR.

Úvod I když jsou inovace všeobecně pokládány za klíč k hospodářskému rozvoji, představy o inovacích, inovačních systémech a inovační výkonnosti se prozatím rozvíjejí jen velmi pozvolna. Panují rozdílné, často i protichůdné názory na to, co vůbec za inovace považovat a jakým způsobem vyjadřovat jejich přínosy pro konkrétní podnik, popř. pro národní hospodářství. V předkládané publikaci vycházíme z pojetí inovací tak, jak je uvedena v tzv. manuálu Frascati, který slouží za základ statistického sledování technického rozvoje a inovací. Za vědecké a technické inovace je zda považován přenos myšlenky na nový nebo zlepšený výrobek uváděný na trh, na nový nebo zlepšený provozní postup používaný v průmyslu nebo obchodu nebo na nový přístup v sociální službě. Přitom musí platit, že technické inovace vytvářejí nové výrobky, postupy a významné technické změny ve výrobcích a postupech. Značné částky, vynakládané na úrovni podniků i národního hospodářství na inovační procesy nezbytně vyvolávají otázku efektivnosti a hospodárnosti vynakládání těchto prostředků. Na úrovni invenční části inovačního procesu jde především o to, zda došlo k posunu v poznání, zda nově získané poznatky umožnily rozpracovat nové technologie, tržně úspěšné výrobky, popř. zda přispějí ke snížení výrobních nákladů. U vlastních inovací je poté nutné zjišťovat, jaký ekonomický, popř. mimoekonomický přínos přinesly nové výrobky, popř. jaké úspory přinesly realizované procesní inovace a v jakém poměru jsou tyto přínosy k vynaloženým nákladům. V rozporu s významem inovací pro podnikovou sféru i pro národní hospodářství jako celek je pozornost věnovaná v odborné literatuře inovacím nedostatečná. V r. 2002 se díky Asociaci inovačního podnikání ČR objevila pod redakcí Ing. Švejdy zpracovaná přehledná publikace pod názvem Základy inovačního podnikání, která se zabývá jednotlivými aspekty inovačního procesu, která ale zůstala v českém prostředí víceméně osamocená. Dílčími aspekty inovačního procesu se zabývají další publikace, zpracované především na řadě českých vysokých škol, které ale akcentují pouze některé aspekty dané problematiky. Když byl v r. 2005 přijat projekt mezinárodní vědecko-technické spolupráce pod názvem Příprava odborníků pro inovační podnikání, bylo v rámci jeho řešení rozhodnuto i o přípravě publikace, která by sloužila jak pro účely výuky na tomto kurzu, tak měla širší použití ve výuce na vysokých školách i při přípravě odborníků z praxe, podílejících se na rozhodování o inovacích a jejich implementaci v praxi. Při přípravě publikace jsme se snažili v široké míře uvádět zkušenosti z řízení inovačního procesu v zahraničí a současně ponechávat prostor pro tvůrčí řešení některých otázek, jako je např. posuzování efektivnosti inovací, vyhodnocování bariér inovačního procesu apod. Tak jako vlastní inovační proces má objevný charakter a je spojen s hledáním nových, dosud nevyzkoušených postupů, tak i posuzování efektivnosti těchto procesů se nemůže stát pouhou rutinou a použití předem připravených vševyčerpávajících schémat. Bude záležet na každém konkrétním inovačním projektu, jaká podoba hodnotících faktorů a v jaké podobě bude zvolena, aby co nejvýstižněji mohla přiblížit úspěšnost inovace. Před kolektivem autorů složeným převážně z odborníků z českých vysokých škol a z Asociace inovačního podnikání stál nelehký úkol zabývat se inovacemi z teoretického hlediska a současně přinášet poznatky a náměty pro praktické řízení inovací. Jde o to, že na rozdíl od rutinních rozhodovacích postupů musí management inovací zabývající se rozhodováním o inovacích a jejich prosazováním, reagovat na komplexnost těchto procesů, kdy je nezbytné vyhodnotit značné množství informací. Věnovat se musí faktorům z nejrůznějších oblastí a podnikových činností, přitom za podmínek značné neurčitosti, kdy existuje velké množství doprovodných proměnných a kdy je nutné překonávat značné množství bariér a kdy od sebe nelze oddělovat rozhodovací a realizační proces, které se neustále prolínají.

Na přípravě publikace se podíleli následující autoři: Doc. Ing. Jiří Beck, CSc. ( Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky- prorektor a vedoucí katedry ekonomiky ) - subkap. 1.1 Doc. JUDr. Martin Boháček, CSc. (Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů vedoucí katedry právních disciplin a veřejné správy, Vysoká škola ekonomická v Praze- člen katedry podnikového a evropského práva) - subkap. 7.1,7.2,7.3 Prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc. (Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky - rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze)-vedoucí autorského kolektivu, autor úvodu, autor kap2.( kromě 2.2.2), 8,9. Ing. Jaroslav Hadraba, CSc. (Soukromá vysoká škola ekonomických studií) - subkap. 4.2 Prof. Ing. Ladislav Jakl, CSc. (Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů prorektor a vedoucí katedry průmyslového vlastnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze - člen katedry podnikového a evropského práva) - subkap. 7.4 Ing. Hana Krchová, Ph.D,PMF (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně) - kap. 5 Ing. Jiří Vacek (Západočeská univerzita Plzeň) - subkap. 2.2.2., 4.1 Ing. Jarmila Šebestová (Slezská univerzita v Opavě) - spoluautorka subkap. 1.2, 6.1, 6.2 Ing. Pavel Švejda, CSc.,FEng. (Asociace inovačního podnikání ČR generální sekretář) - subkap. 1.3, 6.3 Prof. Ing. Dr.h.c. Radim Vlček, CSc. (Vysoká škola ekonomická v Praze)-kap. 3 Doc. Ing. Eva Wagnerová, CSc. (Slezská univerzita v Opavě vedoucí katedry managementu a podnikání)-spoluautorka subkap. 1.2, 6.1, 6.2 Z přehledu spoluautorů vyplývá, že vznik publikace byl možný pouze díky těsné spolupráci pracovníků z řady českých soukromých a veřejných vysokých škol. Ze soukromých vysokých škol to vedle Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky byla zvláště Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů a Soukromá vysoká škola ekonomických studií, z veřejných vysokých škol Fakulta podnikohospodářská VŠE v Praze, Obchodně-podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné, Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni a Fakulta managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Pro nedostatek času, vymezeného pro přípravu publikace se nepodařilo všechna témata zpracovat se stejnou hloubkou a některá vzhledem ke stavu poznání nebyla do publikace zařazena vůbec. To platí především o problematice podnikové inovační kultury, která hraje nezastupitelnou úlohu v inovačním procesu. Do budoucna počítáme s tím, že dojde jak k rozpracování této problematiky, tak i k prohloubení vazeb mezi jednotlivými kapitolami publikace. Kolektiv autorů současně uvítá všechny připomínky, doporučení a stanoviska, která by umožnila zdokonalení této publikace v dalším období. Listopad 2006 Za autorský kolektiv Jiří Dvořák 6

Obsah Úvod... 5 I. Inovace módní trend nebo nutnost...11 1.1. Makroekonomický význam inovací...11 1.1.1 Faktory ekonomického růstu...11 1.1.2. Produktivita výrobních faktorů a inovace... 22 1.2 Evropská unie a inovace... 25 1.2.1 Vývoj inovační politiky EU... 25 1.2.2 Nástroje inovační politiky EU... 28 1.2.3 Inovační statistiky... 30 1.3 Česká republika a inovace... 32 1.3.1 Národní inovační strategie ČR... 32 1.3.2 Národní inovační politika... 38 Literatura... 39 II. Základní pojmy managementu inovací... 41 2.1. Inovace a inovační proces... 41 2.1.1 Inovace... 41 2.1.2 Inovační proces... 43 2.2 Klasifikace inovací... 45 2.2.1 Zjišťování intenzity inovací (řády inovací)... 45 2.2.2 Disruptivní, plynulé a otevřené inovace... 50 2.2.3 Kvantitativní stránka inovačního procesu... 53 Literatura... 62 III. Strategie managementu inovací... 63 3.1 Charakteristika, role a druhy strategií managementu inovací... 63 3.2 Strategie uplatňování odlišné složitosti inovací... 65 3.3 Strategie stanovení podnětné inovace... 70 3.4 Strategie vzniku produktových a procesních inovací... 75 3.5 Strategie volby konkurenčního boje... 79 3.6 Strategie určení druhu restrukturalizace firmy... 82 3.7 Strategie vnímaného stupně novosti výrobků... 86 Literatura... 90 IV. Výrobkový inovační proces... 91 4.1 Struktura inovačních procesů... 91 4.1.1 Modely inovací a vývoj nových produktů... 91 4.1.2 Strukturování inovačních procesů... 92 4.1.3 Investiční fáze inovačního procesu... 108 4.2 Tržní realizace inovací produktů...117 4.2.1. Zásady tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů...118 7

4.2.2 Marketingové pojetí produktů a jejich inovací...119 4.2.3 Hierarchická strukturovanost a kategorizace inovací produktů podle stupně (míry) jejich novosti pro producenta a zákazníky... 121 4.2.4 Efekty inovací produktů... 121 4.2.5 Produktový mix jako součást celkového marketingového mixu... 122 4.2.6 Etapovitá strukturovanost procesu tvorby inovací produktů... 124 Literatura... 129 V. Projektový management... 131 5.1 Úvod... 131 5.2. Základní východiska projektového řízení... 132 5.3 Kritéria úspěšnosti a neúspěšnosti projektů... 136 5.4 Inovační projekt... 141 5.5 Metody a techniky projektového managementu... 144 5.6 Řízení životního cyklu projektu... 145 5.7 Projektové role... 154 5.8 Inovační proces a řízení životního cyklu projektu... 155 Literatura... 159 VI. Organizační uspořádání inovační funkce... 161 6.1 Inovační sítě... 161 6.2 Klastry... 163 6.2.1 Klasifikace, typologie a morfologie klastrů... 165 6.2.2 Právní formy klastrů... 166 6.2.3 Přednosti a slabá místa klastrů... 169 6.2.4 Současný stav klastrů ve světě a v ČR... 174 6.2.4.1 Příklady klastrů ve světe a v EU... 174 6.2.4.2 Česká republika... 176 6.2.4.2.1 Přehled klastrů... 176 6.2.4.2.2 Překážky rychlejšího rozvoje klastrů v Česku... 179 6.3 Systém inovačního podnikání v ČR... 181 6.3.1 Vývoj systému inovačního podnikání... 181 6.3.2 Program INOVACE XXI... 183 6.3.3 Shrnutí desetiletého působení AIP ČR... 186 Literatura... 189 VII. Inovace, duševní vlastnictví a autorské právo... 190 7.1 Pojem a systém práva duševního vlastnictví a jeho funkce v inovačních procesech... 190 7.1.1 Pojem a systém práva duševního vlastnictví... 190 7.1.2 Funkce práva duševního vlastnictví v inovačních procesech... 190 7.2. Inovace a autorské právo a práva s ním související... 191 7.2.1 Funkce autorského práva v inovacích... 191 7.2.2 Rozdíly v pojetí autorského práva, jeho ochrana v mezinárodním právu a v EU... 192 7.2.3 Prameny autorského práva a autorské dílo pojem, druhy a vznik jeho ochrany... 193 8

7.2.4 Autor a spoluautoři... 193 7.2.5 Obsah autorského práva - osobnostní a majetková práva... 194 7.2.6 Zákonné omezení práva autora ve prospěch uživatele... 195 7.2.7 Zvláštní právní režim počítačových programů a dalších druhů autorských děl... 196 7.2.8 Práva souvisící s autorským právem... 197 7.2.9 Právo k databázi... 198 7.2.10 Nástroje ochrany při porušení autorského práva... 198 7.3 Smlouvy v oblasti duševního vlastnictví... 199 7.4 Právní ochrana průmyslového vlastnictví... 200 7.4.1 Obecné podmínky pro udělení průmyslově právní ochrany... 201 7.4.1.1 Podání žádosti o udělení průmyslově právní ochrany... 201 7.4.1.2 Průzkumové systémy při udělování právní ochrany... 201 7.4.1.3 Podmínky pro udělení právní ochrany na technická řešení... 203 7.4.1.3.1 Technický charakter přihlašovaného řešení... 203 7.4.1.3.2 Novost přihlašovaného řešení... 204 7.4.1.3.3 Úroveň přihlašovaného řešení... 204 7.4.1.3.4 Průmyslová využitelnost... 204 7.4.2 Specifické podmínky pro zápis práv na označení... 205 7.4.2.1 Podmínky zápisné způsobilosti ochranných známek... 205 7.4.2.2 Podmínky zápisné způsobilosti označení původu a zeměpisných označení... 207 7.4.2.3 Nezapsaná označení... 208 VIII. Financování a podpora inovací... 210 8.1. Zvláštnosti financování a podpory inovačního procesu... 210 8.2. Zdroje financování inovací... 210 8.2.1 Soukromé zdroje financování... 212 8.2.1.1 Podnikové interní a externí zdroje... 212 8.2.1.2 Banky... 213 8.2.1.3 Private Equity-Venture Capital... 215 8.2.2 Veřejné zdroje financování... 217 8.2.2.1 Financování inovačního procesu ze státního rozpočtu... 217 8.3. Nefinanční podpora inovačního procesu... 224 Literatura... 225 IX. Efektivnost inovačního procesu... 226 9.1 Inovace jako investice... 226 9.2. Metodické přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací... 228 9.3 Bariéry inovačního procesu... 231 9.4 Faktory úspěšnosti inovací... 233 Literatura... 240 Použitá literatura... 241 9

10

I. Inovace módní trend nebo nutnost 1.1. Makroekonomický význam inovací 1.1.1 Faktory ekonomického růstu Základním cílem ekonomického vývoje v každé zemi je zlepšování, resp. růst životního standardu obyvatelstva dané země. V krátkém období lze dosáhnout zlepšení životního standardu obyvatelstva snížením nezaměstnanosti, lepším využitím existujících výrobních kapacit, případně zvýšením spotřeby vyššími dovozy, na které si daná ekonomika vypůjčuje zdroje v ostatních zemích světa. V dlouhém období však dluhy musí být splaceny včetně úroků a to snižuje možnosti spotřeby a vede tedy i ke snížení životního standardu. V dlouhém období lze proto dosáhnout zvýšení ekonomické úrovně a životního standardu pouze růstem kapacit ekonomických subjektů produkujících statky a služby, lepším využitím těchto kapacit, vyšším růstem produktivity práce. Mezi základní veličiny, podle nichž posuzujeme ekonomický růst dané země, patří hrubý domácí produkt a hrubý národní produkt. Hrubý domácí produkt je výsledkem fungování výrobních faktorů v dané zemi bez ohledu na jejich vlastníka. Představuje objem statků a služeb, které byly nově vytvořeny v dané ekonomice za určité období (rok, čtvrtletí) a staly se součástí tzv. konečné spotřeby, kterou tvoří domácnosti, investice firem, vládní výdaje na statky a služby a čistý export (saldo vývozu a dovozu). Jedním ze způsobů měření jeho velikosti je statistické podchycení výdajů, které tyto čtyři sektory vynaložily na nákup a služeb v daném období. Vlastníkem výrobních faktorů mohou být v dané zemi i rezidenti jiných zemí, stejně tak občané dané země mohou vlastnit výrobní faktory, které jsou umístěny v jiné zemi. Zejména v případě vlastnictví kapitálu se často neshoduje země vlastníka a jeho umístění. Vlastník kapitálu očekává za svůj investovaný kapitál důchod, který se vytváří v zemi, ve které byl kapitál alokován. Pokud ho vlastník odčerpá, v dané zemi se snižuje důchod, který je k dispozici na nákup statků a služeb a naopak v zemi vlastníka kapitálu se disponibilní důchod zvyšuje. Proto existuje druhý důležitý ukazatel, který charakterizuje úroveň dané země, hrubý národní produkt (HNP). Ve většině případů se jako základní uvádí hrubý domácí produkt, který lépe vyhovuje vazbám na jiné makroekonomické ukazatele, zejména míru nezaměstnanosti, inflaci a platební bilanci. Je však důležité si uvědomit, že růst HDP nemusí vést i k růstu HNP. V tabulce č. 1.1 je uvedeno srovnání vývoje HDP a HNP v mld. Kč v letech 1992-2002, v běžných cenách (Spěváček 2004, s.128). Jestliže v roce 1992 HNP převýšil HDP, v dalších letech stále více se zvyšuje rozdíl mezi vytvořeným důchodem v ČR a možností jeho užití. Nižší HNP ve srovnání s HDP znamená ztrátu části vytvořeného HDP v ČR. Zvyšující se úloha přímých zahraničních investic v ekonomice ČR bude zřejmě i v budoucnu posilovat tento rozdíl mezi HDP a HNP. Tabulka 1.1 HDP a HNP v mld. Kč, 1992 2002, b.c. 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 HDP 842,6 1020,3 1182,8 1381,0 1567,0 1679,9 1839,1 1902,3 1984,8 2175,2 2275,6 HNP 848,2 1016,0 1181,9 1373,9 1549,7 1659,7 1804,0 1855,6 1931,9 2091,7 2151,8 HDP-HNP -5,6 4,3 0,8 7,1 17,3 20,2 35,1 46,7 53,0 83,5 123,8 HDP-HNP v % -0,7 0,4 0,1 0,5 1,1 1,2 1,9 2,5 2,7 3,8 5,4 Pramen: ČSÚ, národní účty, doplňkové ukazatele, červen 2003 Chceme-li sledovat vývoj hrubého domácího produktu v čase, vyjadřuje se jeho objem v různých časových obdobích v cenách základního roku. To umožňuje eliminovat změnu cenové hladiny. Rozlišujeme proto velikost nominálního hrubého domácího produktu, který je vyjádřen v cenách daného roku a velikost reálného produktu, který je vyjádřen ve stálých cenách a umožňuje meziroční srovnání. Jejich vzájemný poměr nazýváme deflátor HDP, který vyjadřuje změnu cenové hladiny v jednotlivých letech vztaženou k základnímu roku (viz tab. 1.1). Z údajů v tabulce vyplývá, že cenová hladina tuzemských výrobků a služeb se v roce 2005 11

I. Inovace módní trend nebo nutnost v porovnání s rokem 1995 zvýšila o 56,3%. Pro hodnocení úspěšnosti vývoje ekonomiky je rozhodující vývoj reálného produktu, neboť právě reálný produkt charakterizuje růst reálných důchodů vytvářených v dané zemi, a tedy i růst životního standardu obyvatel dané země. Tabulka 1. 2 Nominální a reálný HDP v ČR v mld. Kč (stálé ceny roku 1995) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Nominální HDP 1 466,5 1 683,3 1 811,1 1 996,5 2 080,8 2 189,1 Reálné HDP 1 466,5 1 526,1 1 514,7 1 503,0 1 535,7 1 591,8 Deflátor HDP v % 100 110,3 119,565 132,837 135,494 137,526 2001 2002 2003 2004 2005 Nominální HDP 2 352,2 2 464,4 2 577,1 2 781,1 2 978,2 Reálné HDP 1 630,5 1 661,7 1 722,2 1 795,7 1 905,8 Deflátor HDP 144,265 148,304 149,639 154,876 156,27 Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty Obr. 1. 1: Nominální a reálný HDP v České republice (v mld. Kč) Vývoj reálného produktu je ovlivňován řadou faktorů. Lze je rozdělit na faktory, které ovlivňují hrubý domácí produkt na straně poptávky a faktory, které jej ovlivňují na straně nabídky. Jestliže se v dané zemi zvyšuje agregátní poptávka po statcích a službách, ale nezvyšují se výrobní kapacity, zvyšuje se pouze míra jejich využití. Hrubý domácí produkt poroste, jeho růst však bude doprovázen růstem cenové hladiny, neboť kapacity výrobců budou relativně vyčerpané; současně se bude zvyšovat dovoz, který bude uspokojovat tu část poptávky, která není pokryta tuzemskými produkty a službami. I v relativně krátkém období vývoje tržní ekonomiky ČR můžeme rozlišit, kdy změna HDP byla více ovlivňována agregátní nabídkou, a kdy agregátní poptávkou. Základní představu o vývoji v letech 1994 2005 poskytuje tabulka č.1.3. 12

I. Inovace módní trend nebo nutnost Tabulka 1.3 Příspěvek složek poptávky k růstu HDP v České republice 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 HDP 2,2 5,9 4,0-0,7-0,8 1,3 3,6 2,5 1,9 3,6 4,2 6,1 Konečná spotřeba 3,4 2,0 4,1 1,8-0,8 2,1 0,8 1,9 2,5 4,7 0,6 1,3 Spotřeba domácností 2,7 2,9 4,2 1,1-0,4 1,5 0,7 1,2 1,1 3,0 1,3 1,2 Spotřeba vlády 0,7-0,9-0,1 0,7-0,4 0,6 0,1 0,7 1,4 1,7-0,7 0,1 Tvorba hrubého kapitálu 4,7 6,6 3,8-2,8-0,6-1,0 2,8 2,0 1,4-0,4 2,2 0,8 Fixního kapitálu 2,4 5,6 3,1-1,8-0,3-0,9 1,4 1,8 1,4 0,1 1,3 0,9 Zásoby a cennosti 2,3 1,0 0,7-1,0-0,3-0,1 1,4 0,2 0,0-0,5 0,9-0,1 Domácí poptávka 8,1 8,6 7,9-1,0-1,4 1,1 3,6 3,9 3,9 4,3 2,8 2,1 Čistý vývoz -5,9-2,7-3,9 0,3 0,6 0,2 0,0-1,4-2,0-0,7 1,4 4,0 Pramen: ČSÚ, čtvrtletní národní účty ČR, vlastní výpočty Jestliže v letech 1994 1996 zaznamenáváme meziroční růst HDP, lze z velmi vysokého růstu domácí poptávky usuzovat, že právě domácí poptávka byla dominantním zdrojem ekonomického růstu (meziročně domácí poptávka rostla v rozmezí 7,9% 8,6 %, zatímco HDP rostl pouze o 2,2% - 4%). Vysoký růst v této domácí poptávce tvoří růst zásob, což nepřímo svědčí o problémech s odbytem výrobků: nákup surovin a materiálů, které se v daném roce nestaly součástí konečné produkce, ale také hotové výrobky, které nebyly prodány konečným spotřebitelům, jsou zdrojem růstu zásob. Relativně vysoký je i růst hrubého kapitálu, neboť firmy se po létech útlumu v době transformace ekonomiky snažily o obnovu výrobních kapacit. Vnitřní nerovnováha mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou se odrazila i v záporné hodnotě čistého vývozu, což mělo za následek i tlak na pokles hodnoty koruny ve vztahu k zahraničním měnám. Důsledkem nesouladu mezi růstem agregátní poptávky a agregátní nabídky byl tlak na růst cenové hladiny, který se snažila centrální banka omezit růstem úrokových sazeb, tedy restriktivní monetární politikou. Svědčí o tom údaje o míře inflace v letech 1995 2005 měřené indexem spotřebitelských cen (viz tabulka č.1.4). Výsledkem tohoto vývoje v letech 1994-1996 byl pokles ekonomického růstu v letech 1997 a 1998, pokles tvorby hrubého kapitálu i pokles důchodů domácností charakterizovaný zpomalením, resp. i poklesem průměrných reálných mezd. Důsledkem poklesu důchodů domácností byl pokles poptávky. Pokles ekonomického růstu měl za následek pokles zaměstnanosti, a tedy i růst nezaměstnanosti. Tabulka 1.4 Vývoj vybraných ukazatelů v České republice v % meziročně 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Míra inflace (CPI) 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 Průměrné reálné mzdy 8,7 8,7 1,3-1,4 6,2 2,4 3,8 5,4 6,5 3,7 3,4 Obecná míra nezaměstnanosti 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 Pramen: ČSÚ Zcela odlišný je vývoj v letech 1999 až 2005. Růst domácí poptávky se zpomalil, spotřeba domácností rostla pomaleji nebo ve stejné míře jako HDP, zásoby stagnovaly nebo se i snižovaly, čistý vývoz se dostal do kladných čísel a zejména v roce 2005 se výrazně zvýšil. Z toho vývoje lze usuzovat, že dominantním zdrojem ekonomického růstu se v tomto období stává agregátní nabídka. Růst nabídky byl v rovnováze s růstem poptávky, nebo ji i převyšoval. Důsledkem této rovnováhy byl vývoj míry inflace, která se od roku 2002 pohybuje pod hranicí 3% (viz tab. č.1.4). Pro posouzení vývoje ekonomiky je důležitý vztah mezi velikostí reálného HDP a tzv. potenciálním produktem. Jestliže se reálný HDP a potenciální produkt vyvíjejí odlišným způsobem, vzniká tzv. produkční mezera. Potenciální produkt se obvykle vypočítává na základě Cobb-Douglasovy produkční funkce a udává HDP při průměrném využití výrobních faktorů. Růst potenciálního produktu je základem možnosti udržitelného růstu ekonomiky bez vzniku nerovnováhy, tj. bez nadměrné inflace a také bez nadměrné nezaměstnanosti. 13

I. Inovace módní trend nebo nutnost Zdrojem růstu potenciálního produktu je růst pracovní síly, růst zásoby kapitálu a růst souhrnné produktivity výrobních faktorů. Produkční mezera představuje rozdíl mezi HDP a potenciálním produktem a je základní charakteristikou hospodářského cyklu. Na obr. 1.2a je uvedena produkční mezera jako rozdíl mezi potenciálním produktem a HDP v letech 1995 2005, na obr. 1.2b je zobrazena souhrnná produktivita výrobních faktorů, která ve značné míře kopíruje ve svém vývoji produkční mezeru. Obr. 1.2c zobrazuje vývoj potenciálního produktu v čase a faktory, které se jeho růstu podílejí: zásoba pracovní síly (zaměstnanost), zásoba kapitálu a celková produktivita výrobních faktorů (nelze oddělit produktivitu práce a produktivitu kapitálu). Poslední obr. 1.2d zobrazuje využití výrobních kapacit v průmyslu. Čím více jsou kapacity využity, tím větší je nebezpečí růstu cenové hladiny. Neplatí to však obráceně: nízké využití výrobních kapacit podniků může svědčit o nízké poptávce po produkci těchto podniků a proto jejich kapacity nejsou dostatečně využity. Obr. 1.2a Produkční mezera Pramen: www.mfcr.cz/.makropre2006_komentar, str. 3 Obr. 1.2b Souhrnná produktivita výrobních faktorů Pramen: www.mfcr.cz/.makropre2006_komentar, str. 3 14

I. Inovace módní trend nebo nutnost Obr. 1.2c Tempo růstu potenciálního produktu Pramen: www.mfcr.cz/.makropre2006_komentar, str. 3 Obr. 1.2d Využití kapacit v průmyslu Pramen: www.mfcr.cz/.makropre2006_komentar, str. 3 Základem zdravého růstu každé ekonomiky je růst potenciálního produktu. Růst potenciálního produktu v dané ekonomice umožňuje růst důchodů obyvatel, ekonomika může produkovat více statků a služeb, aniž by se zvyšovala míra inflace, nezvyšuje se zahraniční zadluženost, měnový kurs dané země zůstává stabilní. Na každou ekonomiku působí velký počet faktorů, jejichž důsledkem je rozdílný vývoj potenciálního a reálného produktu, jak jsme viděli na příkladě ekonomiky ČR (viz obr. 1.2a). Nezanedbatelnou úlohu ve vývoji reálného produktu má i fiskální politika vlády a měnová politika centrální banky, které svými nástroji významně ovlivňují podnikatelské prostředí v každé ekonomice. Z dlouhodobého hlediska rozhodující vliv na růst HDP má vývoj potenciálního produktu, který předurčuje i dlouhodobou dynamiku růstu reálného produktu. Které faktory jsou rozhodující pro růst potenciálního produktu: pracovní síly, jejich produktivita, schopnosti a dovednosti zásoba kapitálu v dané ekonomice, jeho produktivita institucionální kvalita. 15

I. Inovace módní trend nebo nutnost Pracovní síly Počet pracovníků v každé ekonomice je charakterizován počtem ekonomicky aktivních lidí, což jsou lidé, kteří mají zaměstnání, podnikají nebo jsou nezaměstnaní. V podmínkách ČR změny v počtu pracovníků jsou poměrně malé, o čemž se lze přesvědčit i z údajů o vlivu zaměstnanosti na změnu HDP v posledních 10 letech (viz tab. č.1.5). Rozhodující význam pro změnu HDP má produktivita práce, která je výsledkem nejenom lepšího výkonu samotných pracovníků, ale také produktivity kapitálu. Tabulka 1.5 Vliv výrobních faktorů v České republice na vývoj HDP 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Změna HDP 4,0-0,7-0,8 1,3 3,6 2,5 1,9 3,6 4,2 6,1 Vliv zaměstnanosti 0,9 0,3-1,5-3,1-0,2 0,5 0,6-1,3 0,1 0,7 Vliv produktivity práce 3,1-1,0 0,7 4,4 3,8 2,0 1,3 4,9 4,1 5,4 Pramen: ČSÚ Počet zaměstnaných se neshoduje s počtem ekonomicky aktivních lidí, neboť součástí ekonomicky aktivních jsou nezaměstnaní. Nezaměstnanost je vážným problémem mnoha tržních ekonomik a její velikost je výsledkem působení celé řady ekonomických faktorů. Snaha podniků o efektivnější využití pracovních sil, snaha o zvyšování produktivity práce vede k uvolňování přebytečných pracovníků. Snížení zaměstnanosti je odrazem strukturálních změn v ekonomice, je důsledkem zániku neefektivních výrob, které nejsou v dostatečné míře nahrazeny výrobami jinými, efektivnějšími. Pokud uvolnění pracovníci nenajdou uplatnění v nových, rozvíjejících se výrobních podnicích nebo ve službách, roste nezaměstnanost. To je charakteristické i pro vývoj ekonomiky ČR. Nezaměstnanost se výrazně zvýšila zejména v roce 1999, kdy růst produktivity práce umožnil mírný růst HDP; řada podniků se zbavovala přebytečných pracovníků, zanikaly neefektivní podniky, rostla celková produktivita v ekonomice, ale současně rostla i nezaměstnanost, neboť uvolňovaní pracovníci nenacházeli uplatnění na trhu práce. Tabulka 1.6 Vývoj vybraných ukazatelů v České republice v % meziročně 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Míra inflace 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 Průměrné reálné mzdy 8,7 8,7 1,3-1,4 6,2 2,4 3,8 5,4 6,5 3,7 3,4 Obecná míra nezaměstnanosti 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 Pramen: ČSÚ Míra nezaměstnanosti je výsledkem nejen situace ve výrobních podnicích a strukturálních změn ve výrobě. Je to důsledek působení i řady jiných faktorů. Patří mezi ně legislativa regulující trh práce, sociální jistoty garantované státem, historické zvyklosti lidí ovlivňujících jejich mobilitu aj. Rovněž ukazatel o počtu zaměstnaných nemá dostatečnou vypovídací schopnost. Americký ekonom Olivier Blanchard porovnal tři skupiny údajů a jejich vývoj během let 1970 2000 v USA a v zemích EU-15: HDP na obyvatele, HDP na odpracovanou hodinu (produktivita práce) a počet odpracovaných hodin připadajících na jednu osobu. Zjistil toto: 1. pokud jde o HDP na obyvatele, zůstala mezera neměnná (USA 100 %, EU cca 70 %); 2. pokud jde o produktivitu práce, Unie snížila svou mezeru: ze 65 % americké úrovně v roce 1970 na 91 % v roce 2000; 3. pokud jde o počet odpracovaných hodin, jež připadají na jednu osobu, situace EU se rapidně změnila k horšímu: zatímco v roce 1970 mezi zeměmi Unie a USA neexistoval žádný rozdíl, v roce 2000 evropský ukazatel poklesl na 77 % americké úrovně (Urban, L. 2005, s.24). Podle R.B.Reicha Američan pracuje pilněji než typický Evropan nebo Japonec z velké části proto, že 16

I. Inovace módní trend nebo nutnost práce v Americe je organizována a odměňována způsobem, který nutí lidi k většímu výkonu: existuje zde víc nejistoty, hlubší nerovnost, větší třídění a intenzivnější konkurence. (Reich 2003, s. 378-379) Evropský pracovník při dostatečných sociálních jistotách preferuje více volný čas, zatímco americký pracovník díky nejistotám pociťuje potřebu více pracovat, neboť v případě ztráty zaměstnání jsou pro něho důsledky mnohem horší než pro pracovníka v Evropě. Motivace lidí k práci je tedy jedním z důležitých faktorů, který má vliv na míru nezaměstnanosti, počet zaměstnaných i počet hodin, které tito zaměstnaní věnují pracovní činnosti. Motivace lidí k práci proto rovněž výrazně ovlivňuje úroveň potenciálního produktu a také vývoj reálného HDP dané země. Obr. 1.3 Srovnání vybraných indikátorů z oblasti lidských zdrojů pro VaV (EU15 = 100%) Pramen: Závěrečná zpráva projektu evaluace RPS 4/04 Bariéry růstu konkurenceschopnosti České republiky. Technologické centrum AV ČR ve spolupráci s Národohospodářským ústavem AV ČR. 2004, str. 13. Dalším faktorem, který významně ovlivňuje kvalitu pracovní síly, je vzdělání. Lze vysledovat kladnou korelaci mezi dynamikou rozvoje zemí a úrovní jejich vzdělanosti měřené například počtem vysokoškoláků v populaci, podílem lidí, kteří se po nástupu do zaměstnání dále vzdělávají. Vzdělanější lidé snadněji přecházejí do jiných zaměstnání, jsou více přizpůsobiví změnám v pracovní náplni vyplývajícím z technologických změn. O situaci v ČR v porovnání s průměrem EU a s Finskem, které je jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí EU, vypovídá obr. 1.3. Z obrázku vyplývá, že Česká republika má nižší podíl vysokoškoláků v populaci (je zde ovšem jistý problém, které absolventy jakých škol je možno zařadit do kategorie vysokoškolák), méně lidí je zapojeno do programů celoživotního vzdělávání, menší prostředky jsou vynakládány na výzkum a jeho důsledkem je nižší podíl výzkumných pracovníků z celkového počtu zaměstnanců. Nízké výdaje na výzkum se reálně projevují v menším počtu vynálezů, které je možno z části hodnotit podle počtu udělených patentů; malý počet pracovníků v podnikovém výzkumu, který má zpravidla velmi blízko k inovacím v oblasti výrobků a technologií, vede ke zpomalení implementace nových technologií a tedy k pomalejšímu růstu produktivity výrobních faktorů. Lidský kapitál představuje zásobu technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách dané země, jež jsou výsledkem formálního vzdělání a praxe získané v zaměstnání. Lidské zdroje představují všeobecně uznávaný rozhodující faktor rozvoje společnosti. Vzdělanost a flexibilita představuje konkurenční výhodu jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Nedostatečně rychlý růst akumulace lidského kapitálu brzdí strukturální změny a technik pokrok. Udržení konkurenční výhody spočívá právě ve schopnosti sledovat vědění, využívat je a udržet rytmus inovací. Při vyčerpání přírodních zdrojů je vědění jediným zdrojem umožňujícím ekonomický růst. Právě ekonomický růst založený na vědění a inovacích povede k výnosům, které mohou být použity k růstu inovačních zdrojů. Toto je cíl Lisabonské strategie, která požaduje, aby národní výdaje na výzkum a vývoj dosáhly 3 % hrubého národního produktu v roce 2010. 17

I. Inovace módní trend nebo nutnost Významnou charakteristikou úspěšnosti dané země při vytváření zásoby technických znalostí a dovedností je její schopnost uplatnit je na zahraničních trzích. Pro sledování pohybu vědomostí a poznatků mezi zeměmi byl vyvinut ukazatel technologické platební bilance (TPB), která zachycuje statistické údaje o příjmech a výdajích v mezinárodním obchodě s průmyslovým vlastnictvím a znalostmi spojenými s vyspělými technologiemi. Tabulka 1.7a Příjmy ČR v rámci TPB (v mil. Kč) 2000 2001 2002 2003 2004 Celkem 9 621 11 099 10 015 5 368 5 773 v tom podle platebních titulů Licenční poplatky a ochranné známky 1 712 1 392 1 475 1 421 1 458 Vlastnická práva 118 81 159 67 194 Služby výpočetní techniky 3 676 4 472 4 477 1 997 2 604 Technické služby 3 307 3 427 2 542 1 568 1 185 Výzkum a vývoj 808 1 730 1 632 315 332 Pramen: ČSÚ, Statistická ročenka vědy a technologií 2005 Tabulka 1.7b Platby ČR v rámci TPB do zahraničí v mil Kč 2000 2001 2002 2003 2004 Celkem 16 807 19 193 18 269 15 688 16 743 v tom podle platebních titulů Licenční poplatky a ochranné známky 3 142 3 535 3 920 4 937 4 412 Vlastnická práva 344 160 179 209 489 Služby výpočetní techniky 3 197 3 869 3 723 3 888 4 862 Technické služby 5 095 4 563 6 198 6 053 6 028 Výzkum a vývoj 5 029 7 066 4 249 602 952 Pramen: ČSÚ, Statistická ročenka vědy a technologií 2005 Bilance příjmů a plateb v rámci technologické platební bilance je záporná a mezi roky 2000 a 2004 se pasivum výrazně zvýšilo. Svědčí to o nízké technologické výkonnosti v ČR. Jestliže příjmy z prodeje technologií v ČR představují pouze 0,2% HDP, vyspělé země jako je Velká Británie, Švýcarsko a Rakousko získávají 1,25 1,40% příjmů z prodeje technologií. Nové technologie představují jeden z nejdůležitějších zdrojů inovačních procesů, zvyšují konkurenční schopnost dané ekonomiky ve světovém obchodu a přispívají k růstu hrubého domácího i národního produktu dané země. 18

I. Inovace módní trend nebo nutnost Kapitál Zdrojem tvorby kapitálu jsou národní úspory, které patří k základním kategoriím národního účetnictví. Je to ta část disponibilních důchodů, která v sektorech konečné spotřeby (domácností, vlády a soukromých neziskových institucích sloužících obyvatelstvu) zbude po odečtení výdajů na konečnou spotřebu. Úspory mají charakter finančních aktiv a prostřednictvím investic se proměňují na nefinanční aktiva. Investice spolu s kapitálovými transfery představují základní zdroj růstu čistého jmění národního hospodářství. Investice představují hmotná a nehmotná nefinanční aktiva, přičemž klíčový význam i váhu v tvorbě hrubého kapitálu má tvorba hrubého fixního kapitálu. Fixní kapitál představují hmotné a nehmotné fixní statky (fixní aktiva), která mají charakter dlouhodobé spotřeby a jejich cena převyšuje stanovenou hranici. Investice na rozdíl od úspor jsou vždy chápány jako domácí investice (investice rezidentů, mezi něž patří i investice podniků pod zahraniční kontrolou. (Kadeřábková, A. 2005, s. 85) Tabulka 1.8 Hrubý disponibilní důchod, národní úspory a hrubá tvorba kapitálu (v mld.kč, běžné ceny) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Hrubý disponibilní důchod (HDD) 1474,6 1646,3 1767,9 1944,0 2015,1 2111,3 2249,2 2313,0 2457,1 2636,4 Konečná spotřeba 1053,0 1211,3 1334,8 1424,3 1515,7 1597,8 1705,3 1789,9 1919,4 2011,2 Hrubé národní úspory (S) Tvorba hrubého kapitálu (I) Saldo národních běžných transakcí (S-I) 421,6 435,1 433,0 519,7 499,4 513,5 543,9 523,0 537,7 625,2 476,9 548,4 545,4 560,2 550,0 618,5 668,6 674,2 692,9 769,6-55,3-113,3-112,4-40,5-50,6-105,0-124,8-151,2-155,2-144,4 Míra úspor v % HDD 28,6 26,4 24,5 26,7 24,8 24,3 24,2 22,6 21,9 23,7 Míra úspor v % HDP 28,7 26,2 24,3 26,5 24,5 23,9 23,5 21,7 21,0 22,6 Míra investic v % HDP 32,5 33,0 30,6 28,5 26,9 28,8 28,9 27,9 27,1 27,8 Rozdíl míry úspor a míry investic v % HDP -3,8-6,8-6,3-2,1-2,5-4,9-5,4-6,3-6,1-5,2 Pramen: ČSÚ, Roční národní účty Obvykle se na makroekonomické úrovni posuzuje rovnováha mezi národními úsporami a domácími investicemi. Jestliže národní úspory nejsou pro investice postačující, jsou financovány z vnějších zdrojů a projeví se jako schodek běžného účtu platební bilance. Vývoj míry investic a úspor v české ekonomice zobrazuje tabulka 1.8. I když výše úspor je v ČR v porovnání s vyspělými tržními ekonomikami vyšší, přesto neodpovídá potřebám české ekonomiky vzhledem ke značným investičním potřebám, které vyplývají z procesu transformace spojeného se značnými strukturálními změnami a ze zaostalosti infrastruktury. Navíc v letech v roce 2004 míra úspor v % HDP byla skoro o 5 procentních bodů nižší než v roce 1995. Investice do fixního kapitálu mají důchodotvorný efekt (investice vyvolává větší přírůstek výdajů a nomi- 19

I. Inovace módní trend nebo nutnost nálního HDP, než je sama hodnota investice; je to proto, že investiční výdaje vyvolávají řetěz spotřebních výdajů a multiplikačními účinky mohou silně ovlivnit ekonomický růst jednotlivých zemí. Vztah investic a ekonomického růstu není však bezprostřední, ale je zprostředkovaný řadou faktorů, jako je struktura investic, jejich technická úroveň a efektivnost jejich využití. Podíl investic na HDP patří z dlouhodobého hlediska i ke klíčovým faktorům růstu konkurenceschopnosti ekonomiky, protože je v nich materializován technický pokrok. Velký význam pro ekonomiku ČR mají zahraniční investice, které jsou financovány z úspor v zahraničí. Doplňují národní úspory, nedostatečné národní úspory jsou kompenzovány přílivem zahraničního kapitálu. Vývoj přímých zahraničních investic do ČR v letech 1993 2003 charakterizuje obr. 1.4: Obr. 1. 4: Přímé zahraniční investice v mil. Kč (odhad pro rok 2006) Pramen: ČNB, platební bilance ČR Zatímco v letech 1993 1998 byl příliv zahraničních investic relativně nízký, v letech 1999 až 2002 příliv zahraničních investic výrazně vzrostl a tento vývoj pokračuje až do současnosti. Nelze však předpokládat, že masivní příliv zahraničních investic bude pokračovat trvale i v dalších letech. Jestliže pro zahraniční investory je v současnosti ČR lákavou investiční příležitostí zhodnocovat úspory díky poměrně levné pracovní síle, která má vesměs dobrou kvalifikaci, dobré návyky a dovednosti, země má výhodnou geografickou polohu, poměrně dobrou infrastrukturu, ekonomická stabilita je charakterizována nízkou inflací, lze očekávat, že v budoucnu zejména faktor relativně nízkých mezd se bude postupně vyčerpávat a zájem o investování v ČR se bude snižovat. Rozhodujícím faktorem pro ekonomický růst se pak opět stanou národní úspory, jako základní faktor ekonomického růstu. Vedle komplementarity k národním úsporám mají zahraniční investice velký význam v tom, že zpravidla jsou založeny na moderních technologiích a vysoké produktivitě výrobních faktorů. Jak potvrzují údaje v tabulce 1.9, zahraniční investice mají pozitivní vliv na růst produktivity práce. Zahraniční investice jsou doprovázeny dobrou organizací práce, zahraniční firmy vyžadují vysokou kvalitu od tuzemských dodavatelů a tím významně ovlivňují tlak na inovace i v jiných tuzemských podnicích, které se ucházejí o možnost stát se subdodavateli svých výrobků zahraničním firmám. Zvyšuje se tak celková ekonomický potenciál země i její konkurenční schopnost na zahraničních trzích. 20