Antiparalelní beta list



Podobné dokumenty
Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Precipitační a aglutinační reakce

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Metody testování humorální imunity

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

IMUNOENZYMOVÉ METODY EIA

METODY STUDIA PROTEINŮ

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Obsah. Sarkosin Charakterizace slepičích protilátek proti sarkosinu. Dagmar Uhlířová

IMUNOCHEMICKÉ METODY

Metody testování humorální imunity

Struktura a funkce biomakromolekul

Vybrané imunochemické metody

Imunohistochemické metody

Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová

IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

Analýza proteinů. Stanovení bílkovin. Elektroforéza plazmatických bílkovin

Základní pojmy. Antigen specifická povrchová struktura schopná vyvolat imunitní reakci

Imunoblot, imunoelektroforéza

Rozdělení imunologických laboratorních metod

Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program. Přednáška 4.

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

RADIOIMUNOANALÝZA (RADIOIMMUNOASSAY) Převzato: sciencephoto.com Test krve hepatitis virus

Proteiny, peptidy a aminokyseliny

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti IMUNOCHEMICKÉ METODY

Western blotting. 10% APS 20,28 µl 40,56 µl 81,12 µl 20,28 µl 40,56 µl 81,12 µl

PŘÍPRAVA MONOKLONÁLNÍCH PROTILÁTEK

Přírodní polymery proteiny

Energetický metabolizmus buňky

Sérologie. Prezentace pro obor: Jan Smíš. íšek

Serologické vyšetřovací metody

Enterotoxiny Staphylococcus aureus. Jana Kotschwarová Andrea Koťová

Fluorescence (luminiscence)

Histochemie. Histochemie. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty

STAFYLOKOKOVÉ ENTEROTOXINY. Zdravotní nezávadnost potravin. Veronika Talianová, FPBT, kruh: 346 Angelina Anufrieva, FPBT, kruh: 336

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Aminokyseliny, proteiny, enzymologie

IMUNOANALÝZA elektroforetické separační metody. 3. ročník Klinická biologie a chemie

Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

ZÁKLADNÍ DĚLENÍ IMUNOLOGICKÝCH LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ

2) Připravte si 7 sad po pěti zkumavkách. Do všech zkumavek pipetujte 0.2 ml roztoku BAPNA o různé koncentraci podle tabulky.

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

2) Připravte si 3 sady po šesti zkumavkách. Do všech zkumavek pipetujte 0.2 ml roztoku BAPNA o různé koncentraci podle tabulky.

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

Elektroforéza. Rozdělení proteinů na základě pohyblivosti v el. poli

1. Proteiny. relativní. proteinu. Tento. České republiky.

Princip testu. Kdy se PAT provádí (1) Kdy se PAT provádí (2) PAT kvalitativní a kvantitativní stanovení na ID-gelových kartách

Elektroforéza. Rozdělení proteinů na základě pohyblivosti v el. poli

DELFIA Dissociation-Enhanced Lanthanide Fluorescent ImmunoAssay

Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie

ELISA ENZYME-LINKED IMMUNOSORBENT ASSAY. Tatiana Košťálová, Tereza Leštinová

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

FIA fluorescenční imunoanalýza (fluorescence immuno-assay) CIA chemiluminiscenční imunoanalýza

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Protilátky proti Helicobacter pylori (IgG) Návod na použití ELISA testu

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Struktura proteinů a funkce enzymů

P ro te i n o vé d a ta b á ze

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

Luminiscenční analýza Použití luminiscenční spektroskopie v analytické chemii

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Izolace RNA. doc. RNDr. Jan Vondráček, PhD..

Vyšetření hevylite přispělo k odhalení nemoci z těžkých řetězců

Biopolymery. struktura syntéza

Seminář izolačních technologií

BÍLKOVINY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

Objednací číslo Určení Třída IgG Substrát Formát EI G Parainfluenza viry typu 1. Ag-potažené mikrotitrační jamky

ANALYTICKÉ ZKUŠEBNICTVÍ

Hybridizace nukleových kyselin

Metody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin

Emise vyvolaná působením fotonů nebo částic

Náboj a hmotnost elektronu

spinový rotační moment (moment hybnosti) kvantové číslo jaderného spinu I pro NMR - jádra s I 0

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Fluorescenční vyšetření rostlinných surovin. 10. cvičení

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.

Metody práce s proteinovými komplexy

Diagnostika retrovirů Lentiviry - HIV. Vladislava Růžičková

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

Funkce imunitního systému

Struktura a funkce biomakromolekul

Nativní a rekombinantní Ag

IMUNOFLUORESCENCE. Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU

OPVK CZ.1.07/2.2.00/

Protilátky proti ovariu ELISA

Náboj a hmotnost elektronu

Diagnostické metody v analýze potravin. Matej Pospiech, FVHE Brno

Objednací číslo Určení Ig-třída Substrát Formát EI M Chlamydia pneumoniae IgM Ag-potažené mikrotitrační jamky

Transkript:

Antiparalelní beta list

Paralelní beta list

Schematický model beta listu (stužkový)

Proteiny obsahují zpětné kličky (beta kličky nebo vlásenkové ohyby). Obvykle je CO skupina i-té aminokyseliny vázána vodíkovou vazbou s aminokyselinou i + 3. Nazývají se také omega smyčka.

Terciární struktura Třírozměrná struktura, obvykle funkčního proteinu. Složena z domén - α helikální, beta listu a smyček. Např. myoglobin obsahuje neproteinovou složku hem (prosthetická skupina). Více než 70 % hlavního řetězce myoglobinu je složeno z 8 α -helixů a zbytek tvoří smyčky mezi helixy.

Kvarterní struktura Kvarterní struktura vzniká sdružením řetězců (obvykle kvarterních multipodjednotkové struktury. polypeptidových struktur) do Mohou tak vznikat dimery, tetramery atd. Podjednotky mohou být shodné homomery nebo různé heteromery. Příkladem je hemoglobin, který má kvarterní strukturu složenou ze čtyř podjednotek. Dvou α a dvou β. Hemoglobin existuje jako a2b2 teramer. Tvorba kvarterní struktury hemoglobinu má význam a funkci při přenosu kyslíku z plic do tkání. Později porovnáme rozdíl mezi přenosovou schopností svalového myoglobinu a krevního hemoglobinu.

Tetramer α 2β 2 lidského hemoglobinu. Dvě identické podjednotky α (červeně) a dvě identické podjednotky β (žlutě). Molekula obsahu čtyři skupiny hemu.

Principy určení třírozměrné struktury proteinů pomocí NMR spektroskopie a rentgenové krystalografie. Nukleární magnetická resonanční spektroskopie určuje strukturu proteinů v roztoku. Nutné jsou koncentrované roztoky proteinů (např. 1 mm, nebo 15 mg.ml-1 pro 15 kd protein). Princip: Technika je založena na skutečnosti, že jádra určitých atomů vykazují magnetické vlastnosti, spin. Obvykle se měří protonová spektra nebo spektra 13C. Spiny těchto atomových jader jsou ovlivňovány okolím. Provedení a interpretace výsledků je velmi složité a přístrojově náročné. (1 Å = 10-8 m) Rentgenostrukturní analýza (krystalografie) vyžaduje protein v podobě monokrystalu, zdroj rentgenových paprsků a detektor. A) Krystalovat proteiny je velmi náročná a složitá záležitost. Např. myoglobin krystaluje z roztoku 3 M síranu amonného. B) Zdroj rentgenového paprsku o vlnové délce 1, 54 Å se získá působením rychlých elektronů na měděnou destičku. C) Paprsek procházející rotujícím krystalem vytváří difrakční obrazec, který se zachytí detektorem. Z hustoty a intenzity difrakčních stop se sestavuje obrazec třírozměrné struktury proteinu. Do současnosti je známa struktura více jak 10 000 proteinů. Koordináty struktur se shromažďují v Protein Data Bank (www.rcsb.org/pdb).

Krystaly myoglobinu

Rentgenový difrakční snímek krystalu myoglobinu

Část mapy elektronové hustoty myoglobinu hem Získáno rentgenostrukturní analýzou

Základní pojmy imunologie Imunologické metody slouží k purifikaci proteinů, jejich lokalizaci v buňce a kvantifikaci. Imunologie je založena na tvorbě protilátky proti specifickému proteinu. Protilátka (také imunoglobulin, Ig) je protein syntetizovaný živočichy jako odezva na přítomnost cizí látky zvané antigen. Tento proces slouží jako obrana živočichů před infekcí. Protilátky vyvolávají tvorbu specifických antigenů. Antigeny mohou být proteiny, polysacharidy a nukleové kyseliny. Protilátka rozpoznává specifické skupiny aminokyselin na velké molekule antigenu. Toto místo se nazývá antigenní determinant nebo epitop. Malé cizí molekuly jako syntetické peptidy mohou také vyvolávat tvorbu protilátek. Nazývají se hapteny.

Struktura protilátky IgG se skládá ze čtyř řetězců. Dvou těžkých (heavy, H) a dvou lehkých (light, L) spojených disulfidovými vazbami. Těžké a lehké řetězce tvoří doménu, která má na koncích vazebná místa pro antigen. Vazebn m sto antigenu Vazebn m sto antigenu S S S S S S Lehk et zec (L) T k et zec (H)

Polyklonální a monoklonální protilátky. Většina antigenů má více epitopů. Polyklonální protilátky jsou proto heterogenní směsí protilátek, kde je každá specifická na různé epitopy antigenu. Monoklonální protilátky jsou všechny identické produkované klony jednotných protilátky produkujících buněk. Rozpoznávají jeden epitop. Polyklon ln protil tky Monoklon ln protil tky

Využití tvorby protilátek ke kvantifikaci proteinů na bázi testů ELISA (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay) A) Nepřímá ELISA se využívá k detekci přítomnosti protilátek (např. k detekci infekce HIV). Princip: Antigen (virový protein) se naváže na stěny zkumavky. Pacientovo sérum obsahující protilátky se nechá navázat na antigen. Přidají se specifické protilátky (živočišné) proti lidským protilátkám obsahující navázaný enzym (křenová peroxidasa). Nakonec se přidá substrát enzymu a vyvolá se barevná reakce. B) Sendvičová ELISA umožňuje jak detekci, tak kvantifikaci antigenu. Princip: Na stěny zkumavky se naváže protilátka. Po přídavku krevního séra obsahujícího antigen. Antigen se naváže na protilátku. Přidáme druhou protilátku proti antigenu na které je navázán enzym (obvykle křenová peroxidasa). Po přídavku substrátu se objeví zbarvení úměrné množství přítomného

Specifick protil tka se v e na antigen SENDVI OV ELI SA Promyt Promyt E S Promyt Enzymem ozna en protil tka se v e na specifickou protil tku E S E Antigenem pokryt k dina Promyt E Promyt E E NEP M ELI SA Po p davku substr tu doch z k enzymov reakci za vzniku barevn ho produktu; rychlost tvorby barevn ho produktu je m rn mno stv p tomn specifick protil tky Promyt S E E S Monoklon ln protil tkou pokryt k dina Antigen se v e na protil tku Druh enzymem ozna en monoklon ln protil tka se v e na imobilizovan antigen Po p davku substr tu doch z k enzymov reakci za vzniku barevn ho produktu; rychlost tvorby barevn ho produktu je m rn mno stv p tomn ho antigenu

Metoda Western blotting umožňuje detekovat malá množství proteinů gelovou elektroforézou. Po elektroforéze se zkopírují proteiny na list polymeru, kde reagují s radioaktivní protilátkou. Pás odpovídající proteinu na který se navázala protilátka se objeví na autoradiogramu. Protein reaguj c s protil tkou Proteinov band detekovan specif ickou protil tkou P davek radioaktivn zna en specif ick protil tky P enos protein P ekryt f otograf ick m f ilmem Prom v n do odstran n nenav zanen protil tky SDS- polyakrylamidov gel Polymern list Exponov n a vyv j en Polymern list je vystaven protil tce Autoradiogram