MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ Letní městské lázně v Moravské Ostravě Hulvákách Bakalářská diplomová práce Jiří Dudek Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Brno 2007 1

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. V Brně dne. Jiří Dudek 2

Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu mé práce, panu prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za kritický dohled a pomoc v metodologických záležitostech. Anotace 3

Práce pojednává o letních městských lázních v Moravské Ostravě Hulvákách, postavených v letech 1928 30 ve stylu expresivně laděného emocionálního proudu funkcionalismu, které jsou v současné době v značně zdevastovaném stavu a jejich původní podoba je již jen těžko čitelná. Cílem této práce je, kromě uměleckohistorické analýzy a interpretace objektu v kontextu dobové architektury a společenských a historických souvislostí, rovněž vytvoření rekonstrukce dnes již nečitelného objektu letních lázní z hlediska vzhledu, funkce, provozu i okolností, za nichž vznikly a určení jejich autorství. Autorství lázní se podařilo jednoznačně určit, jejich návrh vytvořil architekt Jaromír Moučka, jehož tvorbě je v práci věnováno rovněž stručné pojednání. Annotation The thesis deals with The summer municipal spa in Moravian Ostrava Hulvaky, built during years 1928 1930 in expressively harmonized emotional stream of functionalism, which is currently significantly devastated and it original shape is nearly unnoticeable. Beside artistically historical analysis and interpretation of this object in the context of contemporary architecture and social and historical context, the target of this thesis is to form reconstruction of presently unnoticeable object of summer spa from the point of visual aspect, function, process and circumstances of their foundation and determining their authorship. The authorship of the spa has been successfully determined; its proposal was formed by an architect Jaromír Moučka, whose production is also briefly discussed in the thesis. Obsah 4

1. Úvod 7 2. Literatura a prameny 9 3. Popis objektu lázní 3.1 Lokace areálu lázní a základní údaje 11 3.2 Současný zdevastovaný stav lázní a stanovení koncepce rekonstrukce původního stavu lázní 11 3.3 Členění a dispoziční uspořádání areálu lázní 12 3.4 Vstupní prostranství 13 3.5 Budova šaten 14 3.5.1 Vnější vzhled budovy šaten vstupní fasáda 16 3.5.2 Vnější vzhled budovy šaten dvorní fasáda 17 3.5.3 Vnější vzhled budovy šaten boční fasády 20 3.5.4 Dispoziční a funkční uspořádání budovy šaten 21 3.5.5 Konstrukční řešení budovy šaten 24 3.6 Bazény 25 3.7 Filtrační budova objekt můstků a filtračních zařízení 25 3.8 Vzduchové lázně 26 4. Vznik lázní 28 4.1 Dobové okolnosti 28 4.2 Co předcházelo zřízení lázní 29 4.3 Správní a projektová příprava zřízení letních lázní 30 4.4 Realizace a dokončení lázní a příprava na provoz lázní 32 5. Dějiny stavby 35 5.1 Ohlas na lázně a první období provozu lázní 35 5.2 Stavební proměny let bezprostředních po otevření 1930 33 36 5.3 Stavební proměny do roku 1965 37 5.4 Rekonstrukce 1965 1967 37 5.5 Stavební vývoj po roce 1967 až po současnost 38 6. Uměleckohistorické zhodnocení stavby 40 7. Autorství stavby 43 7.1 Nejvýznamnější architekti a stavitelé podílející se na návrhu a realizaci stavby 44 7.1.1 Ing.arch. Jaromír Moučka 44 7.1.2 Ing.arch. Alfred Jurnečka 46 5

7.1.3 Ing. Artur Rozhon 46 8. Postavení objektu v tvorbě umělce 48 9. Postavení objektu v dějinách doby a objasnění uměleckohistorického významu 53 10. Závěr 57 11. Poznámky 59 12. Seznam pramenů a literatury 63 13. Seznam příloh 66 1. Úvod 6

V ostravské městské části Hulváky se nachází značně zdevastovaný areál koupaliště [17-20], respektive bývalých městských letních lázní v Moravské Ostravě Hulvákách, postavený v letech 1929 30 ve stylu expresivně laděného emocionálního funkcionalismu [1-8]. Jejich degradovaný vzhled dnes už jen nezřetelně napoví o jejich původním účelu, reprezentativním charakteru, veřejné oblibě i hygienickému významu v průmyslem zmáhaném městě. V současné době je areál, který není památkově chráněn, považován kompetentními orgány za neobnovitelný a jako obtížné břemeno už jen čeká na svůj demoliční ortel, zatím nevyřčený jen díky majetkoprávním sporům o vlastnictví mezi městským obvodem a státem. Poslední dobou jsem se tázával po osudu bývalých letních lázní. Nakonec jsem si dal za cíl, dokud má stavba ještě vůbec nějakou vypovídací hodnotu, zrekonstruovat jejich podobu z hlediska vzhledu, funkce, provozu i okolností, proč a jak vlastně vznikly. Dalším stanoveným cílem je určit autorství stavby, které doposud bylo veřejnosti utajeno, což je u tak reprezentativní stavby a hodnotného zástupce expresionistické větve emocionálního funkcionalismu určitě na škodu. Jelikož areál je velmi zdevastovaný zanedbanou údržbou a nevhodnými přestavbami a jeho podoba z 30. let je tak už jen těžko čitelná a ani v literatuře se o ostravských letních lázních podstatné informace neobjevují, bude při rekonstrukci letních lázní brán zřetel především na studium archivních pramenů a samotná stavba bude sloužit hlavně ke komparaci a ověření relevantnosti pramenů, zejména stavebních plánů. Chybějící údaje bude snaha doplňovat na základě analogií s ostatními letními lázněmi, stavěnými v tom samém období a na základě dobové literatury a článků věnujících se stavbě lázní a rozborům lázní již postavených. Za velmi důležité považuji okolnosti vzniku stavby, jejichž rozbor bude také zahrnut v této práci. Je nezpochybnitelné, že to jak stavba vypadá, jakou má kapacitu, kdo ji postavil, přímo závisí na dobových okolnostech, a to např. na tom, kolik investor vyčlenil financí, zda byla vypsána veřejná soutěž nebo byl návrh zadán místními architektovi, zda byl návrh a stavba limitována časovým horizontem nebo jaký byl názor veřejnosti na tento stavební typ. K rozboru okolností bude mimo studia pramenů významně sloužit především denní tisk, jenž zároveň napoví o ohlasu veřejnosti na zrealizovanou stavbu a také ověří funkční způsobilost novostavby. Pokud rozbor pramenů nenapoví o autorství návrhu stavby, bude muset být přistoupeno alespoň k jeho hypotetickému určení na základě formálně slohové analýzy. Co se týče nastínění významu a postavení objektu v širším kontextu, bude snahou 7

nahlížet na objekt z hlediska slohového vývoje, ale i z dílčího vývoje daného stavebního typu. Vzhledem k vytýčeným cílům je pro práci zvolen postup přibližující se svým charakterem a rozsahem stavebně historickým průzkumům. To znamená, že kromě standardních složek uměleckohistorické práce, je kladen velký důraz na stavební rozbor objektu, zahrnující dispoziční a konstrukční řešení objektu i podrobný popis jeho vzhledu. Zvolený postup je motivován snahou důkladně zdokumentovat stavbu s velmi nejistou budoucností a zároveň zrekonstruovat její vzhled, dokud je ještě možné provést komparaci archivních pramenů s reálnou, i když již značně potlačenou, skutečností. Dalším aspektem je poskytnout možný podklad pro případnou rekonstrukci, avšak v našem případě již spíše provedení repliky stavby, nebo alespoň poskytnutí analogie pro obnovu ostatních dobových koupališť. Provozní budova [1-2, 5-6] zajišťovala pouze šatní, sociální a jiné služby koupaliště, nebyla určena k provozu ozdravných nebo očistných lázní, takže z dnešního pohledu se jedná o areál koupaliště. V textu ale názvy zůstanou věrny dobové konvenci. 1 Pro koupaliště bude užíváno názvu letní lázně, i když ani pojem koupaliště není zavádějící, jelikož se už používal v dobové literatuře. Stejně tak bude užíváno pojmu vzduchové lázně pro plochy určené k pobytu na vzduchu a sluneční lázně pro plochy ke slunění. U místních názvů budou rovněž respektovány názvy původní, tj. např. název města Moravská Ostrava namísto dnešní Ostravy, kdy Moravská Ostrava už je jen označením jedné městské části. 2. Literatura a prameny 8

Letním městským lázním v Moravské Ostravě Hulvákách se žádná literatura speciálně nevěnuje. Ostravské letní lázně nejsou uvedeny ani v nadregionální uměnovědné literatuře nebo souborech o architektuře obdobného rozsahu. Zmínky o nich se objevují alespoň v regionálně zaměřené uměleckohistorické, historické nebo technické literatuře, respektive ve Vybíralově Zrození velkoměsta, Dějinách Ostravy nebo Technických pracích na Ostravsku, ale informace se zde omezují pouze na to, že stavba vznikla s uvedením roku realizace a někdy také pořizovacích nákladů díla. 2 Informace shodného rozsahu jsou rovněž předmětem Kroniky Mariánských Hor a Hulváků, která pohříchu vznikla až v roce 1997 a byla tak psána retrospektivně. 3 Rok výstavby a otevření lázní v těchto zdrojích kolísá mezi roky 1929 a 1931, jeho správnost byla ověřena pramenně. V meziválečném období dále vyšlo několik odborných publikací věnovaných výstavbě lázní a koupališť, např. Lázně, stavba lázní, koupališť a plováren, jejich úprava a zařízení autorů A. Hofbauera, V. Kolátora nebo Stavba lázní a koupališť od V. Koláře a také několik článků k tomuto tématu v odborných časopisech, jakými byly Stavba, Stavitel, Architekt SIA nebo Technický obzor, ale o ostravských lázních zde zmínka není. 4 Ostravské lázně jsou ještě uvedeny jako komparační materiál Stavebně historického průzkumu Městského koupaliště v Opavě, postaveného v letech 1930-31, avšak nejedná se zde o nové informace, jsou získány z primárního archívního zdroje ostravských letních lázní z Archívu města Ostravy (viz níže), aniž by byly dále analyzovány. 5 Základním archivním pramenem k ostravským letním lázním jsou dva kartony uložené v Archívu města Ostravy. 6 Je v nich zachyceno období výstavby lázní 1928-30 a rozšíření filtrační stanice z roku 1933. Obsahují signované plány realizační projektové dokumentace lázní z roku 1928, nesignované plány rozšíření filtrační stanice, dále spisy zahrnující kolaudační rozhodnutí, korespondenci, novinové ústřižky z období otevření lázní, řád a ceníky lázní, výběrová řízení na zaměstnance lázní a obsazení živností v lázních, stavební deník a položkové rozpočty z výstavby rozšíření filtrační stanice z roku 1933, atd. Postrádáme zde ale ideový návrh lázní, potažmo informaci o autorství návrhu stavby, informace o konstrukčním provedení lázní a stavební spisy (deníky, faktury) z doby výstavby lázní. V Archívu města Ostravy se dále nachází vcelku rozsáhlá fotodokumentace stavby, pořizovaná v různých časových etapách. 7 Ve stavebním archívu Městského obvodu Mariánských Hor a Hulváků jsou uloženy projektové dokumentace rekonstrukcí lázní, vypracované v letech 1965-67, 1982, 1987 a 1991. 8 Hluchým tak zůstává období od 2. pol 30. let až po rok 1965, ale toto období 9

částečně supluje projektová dokumentace z roku 1965-67 a technická zpráva dokumentace z roku 1991, z nichž lze zjistit, že se v uvedeném období v lázních zásadní stavební změny nekonaly. Projektová dokumentace z roku 1965-67 je pro naše účely velmi důležitá, jelikož ve výpisu demoličních prací se dají rozpoznat původní materiály a povrchy lázní z 30. let. Spis lázní byl založen i na Národním památkové ústavu, územním odborném pracovišti v Ostravě, ale ten se omezuje pouze na řešení hypotézy, zda lázně nepostavil architekt Bohuslav Fuchs, kterou vyvrací s odůvodněním, že v pozůstalosti Fuchse se informace o ostravských lázních nenalézá. 9 Velmi důležitým materiálem, který pomohl objasnit zejména genezi výstavby lázní a jména stavitelů, byly magistrátní spisy a z nich především zápisy z rady města uložené v Archívu města Ostravy. 10 Jako velmi cenný se nakonec ukázal soudobý regionální denní tisk, a to Ostravský deník, Duch času nebo Moravskoslezský deník, jenž velmi dobře objasnil okolnosti vzniku stavby. Pro orientaci v oblasti výstavby, typologie a architektury koupališť a lázní v meziválečném období i v jejich vývoji v obdobích starších se osvědčily dobové publikace Lázně, stavba lázní, koupališť a plováren, jejich úprava a zařízení autorů A. Hofbauera, V. Kolátora nebo Stavba lázní a koupališť od V. Koláře 11 a také tématické články v odborných dobových časopisech Stavba, Stavitel, Architekt SIA nebo Technický obzor. 12 Za tyto zdroje vděčím především soupisu literatury Stavebně historického průzkumu Městského koupaliště v Opavě. 13 Z novějších statí se tématu věnuje článek v časopisu Umění z roku 2000 od Markéty Svobodové. 14 Stručné pojednání o stavbách meziválečných lázní je v publikaci Nová česká architektura a její vývoj ve XX. Století od J.E. Kouly z roku 1940. 15 3. Popis objektu lázní 3.1 Lokace areálu lázní a základní údaje 10

Letní městské lázně v Moravské Ostravě Hulvákách jsou situovány na Hulváckém kopci u vodárny v Ostravě Nové Vsi, v bezprostřední blízkosti dodnes významné komunikační tepny spojující městské části Moravská Ostrava Svinov 16 a jsou také součástí lesoparku Hulvácký kopec [21]. Lázně se nacházejí v části Hulváky, téměř na styku hranic tří katastrů městských částí Ostravy, a to Nové Vsi, Zábřehu nad Odrou a Mariánských Hor. Zde je nutno podotknout, že Hulváky jako geografická část nebyly nikdy samostatným správním a katastrálním celkem, v době výstavby lázní patřily k městské části Zábřeh nad Odrou, později přešly do správy Mariánských Hor, pod jejichž správu spadají dodnes. 17 Letní městské lázně sloužily jen pro letní provoz, jejich součástí nebyly očistné vanové nebo sprchové lázně. Kapacita byla stanovena na 2800 návštěvníků, s možností využití rezerv pak na 3800 návštěvníků. Jednalo se o umělé koupaliště, tj. s umělými nádržemi i s umělým zdrojem vody. Svým zasazením v terénu lze lázně zařadit k typu lesních lázní. 3.2 Současný zdevastovaný stav lázní a stanovení koncepce rekonstrukce původního stavu lázní V současné době jsou letní městské lázně v Moravské Ostravě Hulvákách v značně zdevastovaném stavu [17-20]. Kritický stav areálu a zejména objektu šaten došel tak daleko, že do areálu je nařízen zákaz vstupu z důvodu statického narušení a uvolňování některých konstrukcí. Postupnou destrukci, způsobenou nevyužíváním a zanedbanou údržbou, dovršilo obydlení bývalých lázní skupinou velkého počtu bezdomovců, sídlících zde dodnes. To má za důsledek, že vše, co je z lázní odnímatelné, bylo buď spáleno, nebo odvezeno do sběru. Z lázní zbyla prakticky jen hmota jednotlivých objektů a základní dispozice areálu. Nejkompaktněji se zachoval vzhled budovy šaten [17-18, 20] díky použité stavební konstrukci založené na železobetonovém skeletu. Kromě skeletu, stropních konstrukcí a částí betonového obvodového pláště se v budově šaten dochovaly i některé zděné části a prvky, ale ty byly povětšinou provedeny v pozdějších etapách. V základní betonové konstrukci bez veškerého příslušenství se dochovaly i bazény [19]. Neutěšený stav objektů je poznamenán i velmi nestandardní hygienou dnešních obyvatelů. Kromě různých odpadků a rozbitého skla alkoholických nápojů se v budově šaten prakticky všude válí zapáchající lidské výkaly. 11

Lázně navíc prošly řadou přestaveb, z nichž většina nectila původní dispoziční, konstrukční i výtvarné řešení, některé objekty zde již dokonce nejsou nebo byly nahrazeny objekty zcela novými. Z původních letních lázní tak zůstalo zachováno jen velmi málo. Z tohoto důvodu zde nebude podrobně popsán současný stav, ale v následujícím textu bude provedena rekonstrukce původního stavu lázní, tj. bude popsán vzhled lázní bezprostředně po vystavění a otevření v roce 1930 [1-7], doplněný o dostavbu filtračního objektu z roku 1933 [4, 8]. Popsány zde tak budou lázně, jak byly zamýšleny autorem a jak fungovaly v prvních letech svého života. Vždy bude uveden zdroj, odkud bylo při rekonstrukci vzhledu lázní čerpáno. Následný stavební vývoj a změny, až po současný zchátralý stav, budou nastíněny v příslušných statích kapitoly Dějiny objektu. 3.3 Členění a dispoziční uspořádání areálu lázní Půdorysné rozložení a dispoziční uspořádání areálu letních městských lázní je dostatečně zřetelné z původní realizační projektové dokumentace 18 [21] a schématického plánku z ideového návrhu uveřejněného v denním tisku 19 [36], jejichž oprávněnost jako podkladu je ověřena historickými fotografiemi lázní 20 [1-10], a některými stavbami, které se alespoň ve hmotě dochovaly. Areál lázní má podélný půdorys. Tvoří ho několik celků logicky komponovaných v souladu se základní kompoziční osou, která probíhá rovnoběžně se severně položenou silnicí Opavská. Jednotlivé části, jako jsou vstupní prostranství, budova šaten, velký bazén, filtrační budova se stupňovitými terasami a skokanskými můstky a vzduchové lázně, jsou za sebou symetricky posazeny na kompoziční osu. Budova šaten [1-2], jenž je objektem podélné dispozice orientované kolmo na kompoziční osu, svou dlouhou vstupní fasádou uzavírá východní část areálu, slouží jako vstup do lázní a zároveň svou hmotou i provedením lázním dominuje. Severně od osy mezi budovou šaten a velkým bazénem je dětský bazén [7], na téže straně podél velkého bazénu jsou umístěny sluneční a pískové lázně [2] výrazně podélného půdorysu s osou rovnoběžnou s kompoziční osou areálu. Při jižní straně velkého bazénu je trávníková tribuna. V jihovýchodní části areálu se diagonálně od osy rozprostírá velká travnatá plocha, původně navržená jako lesík k zajištění stínu obecenstva. Travnatá plocha je i mezi budovou šaten a velkým bazénem, vymezená dvěma rovnoběžnými širokými chodníky spojujícími budovu šaten a bazén (v situaci byl navržen i střední chodník), a celý areál 12

je obklopen stromovým patrem [2, 4]. Součástí areálu byly i drobné stavby, otevřená kolna na úschovu lehátek a dva kiosky, jeden k prodeji mléka a druhý na prodej drobných pekařských výrobků. 21 Jejich poloha ani vzhled není zřejmý. Počet drobných staveb se mohl poměrně rychle měnit, ale alespoň v prvním období provozu lázní byl jejich rozsah striktně regulován na dva komerční kiosky a jednu kolnu výnosem Města Ostravy s odůvodněním, že by dalším umísťováním kiosků neměl být narušován vzhled nových lázní. 22 Jednotlivé části areálu byly propojeny komunikacemi se zpevněným povrchem. Zpevněný povrch byl také bezprostředně před budovou šaten a okolo bazénů. Zbytek areálu je vyplněn travnatou plochou. Areál lázní se rozprostírá na terénní vyvýšenině, kdy terén mírně klesá ve směru severozápadním. S touto situací si architekt poradil tak, že vyrovnal plochu jádra areálu a následnou terénní diferenci vyřešil ve směru severním ostřejším svahováním mezi areálem a ulicí Opavskou a mírnějším svahováním jižně od velkého bazénu, jež využil pro trávníkovou tribunu. Upravený terénní zlom prochází v tomto směru i severním traktem budovy šaten, kdy se část fasády suterénu z tohoto důvodu najednou odkrývá na výšku podlaží [27]. Mírně zapuštěn oproti úrovni plochy areálu je i s budovou šaten sousedící dětský bazén. V západním směru terén ostře klesá za západní hranou areálu, tj. bezprostředně za vzduchovými lázněmi. Terénní zlom byl vložen i do východní fronty lázní tvořené budovou šaten. Plocha před vstupním průčelím je o cca 1 m níže než před dvorním průčelím, tento rozdíl je uvnitř dispozice budovy vyrovnán schodištěm a slouží k prosvětlení suterénu [29-31]. 3.4 Vstupní prostranství Vstupní prostranství tvoří předprostor před východní frontou lázní, tj. vstupní fasádou budovy šaten [1]. Jedná se o rozšířenou zpevněnou plochu mezi přístupovou komunikací a kasami a vstupními koridory do lázní, kde koupání chtivé obyvatelstvo stálo fronty na lístky, a které mělo zároveň otevírat průhled na monumentální fasádu budovy šaten v jinak zalesněném terénu lesoparku. Šířka vstupního prostranství by umožnila parkování alespoň několika osobních aut, čemuž by napovídal fakt, že v blízkosti lázní není parkoviště a ani v projektu není parkování jinou formou řešeno, ale tento předpoklad nelze ze získaných informací ani potvrdit, ani vyvrátit. Komunikační návaznost lázní je řešena blízkou tramvajovou zastávkou, která byla 13

vybudována právě s ohledem na vznikající lázně. S ohledem ke stanovené kapacitě lázní by možné zřízení několika parkovacích míst na vstupním prostranství, stejně nebylo dostačujícím řešením, a to zvláště vzhledem k narůstající osobní dopravě v pozdějších letech. O původním vzhledu vstupního prostranství toho mnoho nevíme. Půdorysný rozvrh je sice patrný z výkresu situace 23 [21], ale nezcela se shoduje s jedinou dostupnou, ale nekvalitně čitelnou starší fotografií vstupního prostranství z roku 1947 24 [1]. Půdorys vstupního prostranství je symetrický podle základní kompoziční osy areálu, ale přístupová komunikace nerespektuje tuto osu a napojuje se na vstupní prostranství šikmo, v ostrém úhlu k ose. Prostranství má tvar dvou na sebe navazujících odstupněných obdélníků, první navazuje na fasádu budovy šaten a kopíruje svým delším rozměrem délku této budovy, druhý je kratší a má segmentově vybrané rohy. Kratší obdélník navazuje na delší přesně v úrovni vytvořeného terénního zlomu v severní části prostranství. Terénní nerovnost je řešena krátkým svahem s vloženým schodištěm. Ze severní hrany prostranství vychází komunikace pro pěší, vinoucí se podél severní hrany areálu a pozvolně se stáčející k tramvajové zastávce při silnici Moravská Ostrava Svinov. Vydlážděn je jen obdélník vymezený kasami, nepatrně předsazený před jejich hmotu směrem ke komunikaci, zbytek plochy byl zřejmě pokryt asfaltovým nebo betonovým povrchem. Před prostřední kasou je umístěno kovové zábradlí navádějící návštěvníky, zhruba ve středu prostranství v ose budovy šaten stojí stožár k zavěšení vlajky. 3.5 Budova šaten Na vstupní prostranství navazuje ústřední objekt lázní, budova šaten. 25 Rekonstrukce vzhledu a funkce objektu je zde dostatečně možná, jelikož objekt se ve hmotě zachoval [17-18, 20] a dochovala se rovněž původní realizační projektová dokumentace objektu z roku 1928 v rozsahu výkresové části 26 [22-31] a řada fotografií exteriéru z doby prvních let chodu lázní 27 [1-2, 5-6]. Některé chybějící informace, zejména o původních površích stavebních konstrukcí, které se vinou pozdějších přestaveb nedochovaly, se podařilo objasnit pomocí podrobného výpisu demoličních prací pořízeného v rámci rekonstrukce z let 1965-67 28 a informací zjištěných in situ. 14

Důležitým zdrojem jsou i protokoly, dopisy a zápisy (např. zápisy z výběrových řízení na pronájem komerčních prostor) z období 1928-33 29 a dobové novinové články. Objekt uzavírá prakticky celou východní vstupní frontu areálu lázní a pouze přes jeho brány a posléze útroby je do lázní umožněn vstup. Jedná se o polyfunkční objekt, ve kterém, kromě šaten pro hosty a vstupního koridoru do areálu lázní, se nacházejí pokladny, sociální zařízení a sprchy, sklady, šatny personálu, kancelář správy lázní, služební byt a především provozy zajišťující standart klientům, jako jsou restaurace a holičství. Očistné lázně se v ostravských letních lázních nenacházely. Tyto lázně byly sezónní záležitostí a zde umístěné sprchy sloužily především k zajištění čistoty vody v bazénech. Objekt je částečně podsklepený, s dvěma nadzemními podlažími, zakončený plochou střechou, je tvořen železobetonovým skeletem a betonovými a zděnými výplněmi obvodového pláště. Je výrazně podélné dispozice s délkou 74 m a šířkou 13 m v krajních traktech, orientovaný dlouhou východní fasádou směrem ke vstupnímu prostranství a zároveň svým delším rozměrem kolmo ke kompoziční ose areálu procházející středem objektu. I přes převládající podélnou dispozici je objekt hmotově dosti členitý [1-4, 21-31]. Objekt je komponován dle osy symetrie, totožné s kompoziční osou areálu lázní. Skládá se ze tří traktů, středního posazeného na kompoziční osu a dvou křídel, symetricky umístěných z každé strany. Hmota objektu je ze strany vstupního prostranství ohraničena téměř kompaktní plochou s nepatrně předstupující fasádou středního traktu, ze které pouze vyrůstají tři drobné přízemní rizality pokladen, postavené na půlkruhovém půdorysu. Ze strany koupaliště je budova šaten výrazně hmotově členěna. Před hmotu objektu je v úrovni přízemí předsazena fasáda středního traktu, z níž vystupuje velmi se pohledově uplatňující přízemní rizalit půlkruhového půdorysu, na němž je pochozí terasa. V úrovni druhého podlaží ustupuje kompaktní hmota v celé délce budovy na úkor pochozích teras, umístěných nad prvním podlažím. Tyto hmoty jsou ještě otevřeny ve formě krytých pergol. V centru středního traktu je dvůr, sloužící k prosvětlení navazujících místností [29]. Objekt se vyrovnává s terénní nerovností v obou svých osách. Jak už bylo výše řečeno, úroveň terénu před vstupním průčelím je o cca 1 m nižší než před dvorním průčelím. Architekt to vyřešil tak, že úroveň podlahy prvního nadzemního podlaží kopíruje úroveň terénu před dvorní fasádou, s výjimkou podlahy vstupního prostoru budovy situovaného při středu vstupní fasády, která kopíruje úroveň terénu před vstupní fasádou. Výškový rozdíl podlah pak vyrovnává schodiště uvnitř dispozice budovy. 15

Terénní zlom protíná budovu i v druhém směru, a to v severním traktu. Odhaluje tak obvodovou zeď v severní části suterénu na výšku podlaží, což umožnilo vložit zde byt s přirozeným osvětlením. 3.5.1 Vnější vzhled budovy šaten vstupní fasáda Vstupní fasáda [1], v původní realizační projektové dokumentaci označená jako fasáda hlavní, je symetricky komponována podél osy umístěné ve středu fasády. Fasáda se skládá ze tří částí, fasády středního traktu tvořící mělký rizalit a fasád dvou krajních traktů, které jsou shodně výtvarně pojaty a architektonicky členěny, jen s výjimkou odkryté části fasády suterénu severního traktu vlivem terénního zlomu. Vzhled fasády definovaný realizační projektovou dokumentací 30 [27-28] se kromě drobných korektur shoduje se vzhledem skutečně realizované stavby, doloženým fotografiemi 31 [1]. Vstupní fasáda je hladká, omítaná, členěná pouze okenními výplněmi osazenými v líci fasády řazenými do pásů, mělkým rizalitem středního traktu, třemi přízemními rizality pokladen na půlkruhovém půdorysu, přilepenými k fasádě středního traktu a dvěma monumentálními otevřenými otvory vstupních koridorů se segmentovými náběhy nadpraží, prolomenými ve fasádě středního traktu mezi pokladnami. Fasáda má horizontální charakter, daný třemi pásy oken nad sebou (suterénu a dvěma nadzemními podlažími, provedenými s nepatrnými rozestupy mezi dílčími pásy oken) v kontrastu k hladké fasádě a subtilní jednoduchou korunní římsou pravoúhlého profilu, který je narušen až dvěma svislými pásy schodišťového prosvětlení, prolomenými v krajních částech fasády středního traktu. Rytmické střídání rizalitů pokladen a probraných vstupních otvorů v parteru střední části fasády, stejně jako pás oken druhého nadzemního podlaží střední části, je pak opět navázáním horizontálního pojetí fasády. Střední část fasády, vymezená rizalitem středního traktu, je sedmiosá (vymezeno dle parteru). V krajních osách jsou ve všech podlažích (suterén a dvě nadzemní podlaží) prolomena okna, která jsou pokračováním pásů oken sousedních traktů s tím, že těsně pod okno prvního nadzemního podlaží je vloženo ještě jedno okno stejného formátu. Okna nadzemních podlaží jsou shodného formátu a jsou členěna do tří tabulí, z nichž střední je otevíravé, okenní otvor má tak dominantní rozměr šířku nad výškou. Suterénní okna jsou členěna shodně a mají i shodnou délku s nadzemními, jen mají sníženou výšku. V 2., 4. a 6. ose jsou v parteru umístěny zaoblené rizality pokladen, nad nimiž jsou v 2. a 6. ose prolomeny přes obě podlaží svislé pásy schodišťového 16

prosvětlení, členěné do sedmi tabulek nad sebou. V 3. a 5. ose parteru jsou prolomeny vysoké otevřené průchody bez výplní, se segmentově zaoblenými nadpražími, jejichž výška nadpraží je v úrovni horní hrany oken přízemí. V 2. NP v oblasti 3. až 5. osy je prolomen pás osmi oken shodného formátu a členění jako ostatní okna této části fasády, která jsou vedle sebe umístěna s nepatrnými rozestupy. Plocha mezi pásem oken patra a nadpražími průchodů byla opatřena nápisy s názvem objektu pod pásem oken a označením vstupního koridoru pro ženy a muže nad nadpražími vstupů. V každé pokladně je prolomeno průběžné okno respektující půlkruhový půdorys, které je opatřeno jednoduchou předsazenou kovovou mříží, tvořenou horizontálně řazenými pruty kotvenými do masivních svislých prvků uchycených do fasády. Fasády krajních traktů jsou prakticky shodné. Jsou členěny pouze třemi pásy okenních otvorů, které mají pokračování i ve střední fasádě, z nichž pásy nadzemních podlaží jsou shodné výšky, kdežto suterénní okna jsou výšky menší. Tyto fasády jsou šestiosé, v každé ose jsou v nadzemních podlažích umístěna dlouhá okna vzniklá řetězením sedmi okenních tabulek (stejný formát okenní tabule jako u třídílných oken střední fasády), pod nimiž jsou umístěna dvě třídílná suterénní okna. Jediný rozdíl mezi fasádami těchto traktů je dán odkrytím fasády suterénu na výšku podlaží v úrovni cca dvou krajních os severního traktu. Zde částečně pokračují sklepní okna a dále jsou zde prolomena dvě vysoká okna v krajní šesté ose a vstupní dveře pod levou částí páté osy. Pozměněný charakter vysokých oken je zde částečně tlumen shodným šířkových formátem tabulek jako u ostatních oken a vloženou příčlí v úrovni parapetu sklepních oken. 3.5.2 Vnější vzhled budovy šaten dvorní fasáda Druhá hlavní fasáda budovy šaten [2, 5-6], tj. fasáda orientovaná směrem k bazénům, je v původní realizační projektové dokumentaci označená jako fasáda zadní a je založena na obdobných principech jako fasáda vstupní. U této fasády rovněž výrazně převládá její délka nad výškou, je symetricky komponována podél střední osy, je rozdělená do tří traktů, středního, definovaného přízemním rizalitem, a dvou krajních traktů, které jsou shodně architektonicky členěny, a tato fasáda má rovněž horizontální charakter. Ale je zde oproti vstupní fasádě použito jiných výrazových prostředků. Zatímco výraz vstupní fasády je dán převážně kontrastem hladké omítané plochy s prořezanými pásy oken umístěných v líci fasády, tak výraz zadní fasády je dán kontrastem přiznaného konstrukčního systému pilíři a průvlaky železobetonového 17

skeletu s otevřeným prostorem, tj. ve formě zastřešených pergol otevřenými terasami a s plnými zdmi. Charakter zadní fasády tak udávají dva pásy pergol nad sebou přerušené fasádou středního traktu, tvořenou plochami plných obvodových zdí a hlavně výrazným terasovým rizalitem na půlkruhovém půdorysu umístěným v ose fasády, pod nímž se také otevírá volný prostor. Vzhled skutečně realizované zadní fasády se shoduje s jejím návrhem z realizační projektové dokumentace 32 [27-28], což dokládají jak dobové fotografie 33 [27-28], tak dodnes dochovaná hmota stavby. Jak už bylo výše řečeno, objekt je ze strany bazénů značně hmotově členěn. Fasády u všech traktů nejsou v jednotlivých podlažích v jedné rovině, jsou navzájem odstupněné. Před fasády přízemí krajních traktů, v nichž jsou ještě formou pilířových zastřešených pergol otevřeny do hloubky dispozice v jednom skeletovém poli terasy a následně ještě do poloviny dalšího pole skeletu chodby, předstupuje pravoúhlý rizalit středního traktu o jedno pole skeletu, z něhož vybíhá odstupněný rizalit na odsazeném půlkruhovém půdorysu. Pod střechou tohoto půlkruhového rizalitu se nachází otevřený prostor terasy, ukončený až rovnou plnou zdí obdélného rizalitu střední části. Fasáda patra, tentokrát téměř kompaktní po celé délce, ustupuje oproti fasádám přízemí krajních traktů o jedno pole skeletu [6, 29-31]. Fasáda probíhá v patře v jedné rovině i ve středním traktu, pouze s výjimkou zúžené střední části středního traktu, která ustupuje ještě o jedno pole skeletu. Stejně jako v přízemí je fasáda v patře otevřena formou zastřešených pergol, a to o polovinu pole skeletu v krajích traktech, kde se nacházejí chodby, a o jedno pole skeletu v krajních částech středního traktu, jen ustupující střední část středního traktu je plná. Plochy nad přízemím, které se odkryly ustoupením hmoty patra oproti hmotě přízemí, jsou pokryty pochozími střechami sloužícími jako terasy. Fasáda středního traktu je vymezena od krajních traktů pravoúhlým rizalitem na obdélném půdorysu. Lze ji rozdělit do tří částí vytvářejících spolu rytmický celek, z nichž krajní části mají symetricky shodné řešení a jíž dominuje výrazně předsazený přízemní půlkruhový rizalit s vysokou atikou, umístěný v ose fasády. Rytmičnost je dána střídáním polí otevřených edikul skeletu, tvořených pravoúhlými pilíři a na ně v rovině posazenými průvlaky, za nimiž se otevírá volný prostor, a polí plných edikul, jejichž omítané zděné výplně jsou mírně odsazené a přiznávají tak konstrukční prvky skeletu. Krajní části střední fasády jsou dány dvěma poli skeletu, střední část pak v patře třemi užšími poli skeletu a v přízemí půlkruhovým rizalitem s vysokou atikou, přesahujícím částečně i do sousedních polí, u něhož se při pohledu zepředu uplatňují 18

čtyři nepravidelná pole, tj. dvě střední širší a dvě krajní užší, což je opticky dáno zakřiveným půdorysem, jinak jsou pilíře pravidelně rozmístěny ve čtvrtinách půlkruhu. Střídání probíhá tak, že v krajních částech o dvou polích skeletu jsou v přízemí plné a v patře otevřené edikuly, kdežto ve střední části jsou naopak v patře tři plné edikuly a v přízemí otevřený prostor půlkruhového rizalitu o čtyřech nepravidelných polích edikul, zakončených vysokým pásem hladkého kládí, daného zvýšenou atikou. Zvýšená atika půlkruhového rizalitu zároveň opticky vytváří parapetní díl patra, sloužila jako plné zábradlí terasy umístěné na střeše rizalitu a jako plocha pro umístění komerční reklamy. Ve střední části střední fasády jsou v patře prolomeny tři podélné úzké okenní otvory se zvýšeným parapetem, shodné okenní otvory jsou prolomeny i ve stěně přízemí, na níž je přilepen půlkruhový rizalit, ovšem tyto se vzhledem k hloubce prostoru otevřeného rizalitu příliš pohledově neuplatňují. Střední podélné okno v přízemí mělo funkci výdejního pultu bufetu. V krajních částech fasády středního traktu jsou v přízemí v krajních polích skeletu prolomeny jedny dvoukřídlé vstupní dveře a ve vnitřních polích (blíže ose objektu) po jednom podélném okně se zvýšeným parapetem, rozděleným do čtyř okenních tabulek řazených vedle sebe. V patře krajních částí fasády středního traktu se za otevřeným prostorem edikul otevírají postupně od středu podélné okno se zvýšeným parapetem, široký otevřený schodišťový vstup a jedny dveře. Obě části zadní fasády vymezené krajními trakty, a to v rozsahu šesti polí skeletu, jsou architektonicky řešeny shodně. V obou podlažích mají tyto fasády charakter otevřených pergol, kdy za edikulami z železobetonových pilířů a průvlaků se otevírá volný prostor, v přízemí do hloubky jednoho a půl pole skeletu, do něhož je vložena terasa a chodba před šatnami, a v patře do hloubky poloviny pole, v němž je krytá chodba šaten. Fasády dotváří jednoduché kovové zábradlí ze čtyř vodorovných prutů kruhového profilu nad sebou, kotvených do stojek téhož profilu, které je v přízemí umístěno mezi pilíři a v patře je průběžné, umístěné na hraně pochozí terasy. V obou podlažích jsou shodně členěny i zdi ukončující volný prostor za pergolami, pouze se rozdílně pohledově uplatňují vlivem rozdílné hloubky otevřeného prostoru. V těchto zdech jsou v rozsahu jednoho skeletového pole umístěny s nepatrným rozestupem mezi sebou čtvery vstupní dveře do šatních kabin, nad každými z nich je pak prolomeno kruhové okénko malého formátu. Jediná výjimka v členění je v přízemním poli sousedícím se středním trakem, kde v polovině pole blíže středu je zeď ustoupená ještě o půl pole dozadu a jsou v ní prolomeny jedny vstupní dveře. Charakter těchto 19

vnitřních, ale přesto se pohledově uplatňujících zdí, je dán řetězením dvou prvků vstupních dveří a kruhových oken nad nimi. V levé části severního traktu se vlivem snížení terénu odkrývá fasáda suterénu, ale ta je dále nečleněna. 3.5.3 Vnější vzhled budovy šaten boční fasády Jižní boční fasáda je v úrovni jednotlivých nadzemních podlaží z jedné strany výškově odstupněná vlivem ustupující hmoty patra na úkor pochozích teras, kdy levá část fasády patra je ubraná v délce jednoho pole skeletu. Tato fasáda zaujímá celkově tři pole skeletu, krajní jsou stejně dlouhé, střední je užší. K této fasádě neexistuje původní výkres pohledu a z dobových fotografií se dochovala pouze jedna použitelná fotografie, z níž je ale patrná jen západní třetina fasády 34 [6]. Proto bude při rekonstrukci jižní fasády postupováno převážně na základě realizačních půdorysů objektu 35 [22-26], konfrontovaných s dnešním stavem budovy. Fasáda je jednoduše komponovaná, v celé ploše omítaná a pojetím navazuje na zadní fasádu, kdy využívá rovněž jako kompozičního prvku přiznaného konstrukčního systému (pilířů a průvlaků) pomocí ustupující výplňové zdi. Fasáda v úrovni částečně odkrytého suterénu je hladká, nečleněná, v úrovni obou nadzemních podlaží je členěna pouze předstupujícími pilíři a průvlaky před hladkou plochou výplňových zdí. Nebyly zde prolomeny žádné okenní ani dveřní otvory, které se zde objevily až v rámci pozdějších stavebních etap. Severní boční fasáda je komponována téměř shodně jako jižní boční fasáda a využívá stejných architektonických principů. Severní fasáda je rovněž v patře odstupněná, a to ubráním tentokráte pravé části patra v délce jednoho skeletového pole, a je celá omítaná. Členěna je v úrovni nadzemních podlaží totožně s jižní fasádou, tj. přiznaným konstrukčním systémem na úkor ustupujících ploch výplňových zdí, ve kterých nejsou prolomeny žádné otvory. Jediným rozdílem oproti jižní fasádě je fasáda suterénu. Ta je zde díky sníženému terénu odhalena po celé své výšce. Fasáda suterénu je hladká v celé ploše, nevyužívá už výtvarného účinu přiznaného konstrukčního systému, ale jsou zde prolomeny dva otvory, jeden ve středním a druhý v pravém poli. Jelikož k této fasádě nejsou k dispozici výkresy pohledů ani dobové fotografie, můžeme typ, členění a výšku výplní jen předpokládat. Na základě schématu opakování a řetězení jednoho typu okenní tabule se stále stejnou šířkou se můžeme domnívat, že u středního 20

otvoru se jedná o trojdílné okno a u krajního otvoru možná o okno šestidílné nebo vrata, která nelze vzhledem k utilitárním místnostem v této části suterénu vyloučit. K bočním fasádám lze bezpochyby přiřadit i boční fasády středního rizalitu [29, 31]. Severní i jižní fasáda tohoto rizalitu jsou shodně pojaté. Oboje přízemní, a v délce jednoho pole skeletu, jsou hladké omítané, prolomené pouze jedním podélným oknem se zvýšeným parapetem, děleným do sedmi okenních tabulek řetězených vedle sebe, nad plnou zdí je pak trubkové zábradlí terasy. Na tyto plné části fasády navazuje hmota přízemního otevřeného půlkruhového rizalitu, ustoupená ještě o necelé dvě pole do hloubky, z níž se uplatňuje průhled terasou bufetu pod vysokou plnou hladkou atikou, narušený jen pilíři. 3.5.4 Dispoziční a funkční uspořádání budovy šaten Dispozičně lze budovu šaten rozdělit na levou část sloužící mužským klientům lázní, pravou část pro ženskou klientelu a střední úzkou část přízemí se společným dvorem a obslužnými místnostmi bufetu. Dispoziční uspořádání je symetrické podle střední osy, proložené středem vstupní fasády a totožné s kompoziční osou areálu, což umožňuje naprosto shodné zázemí a standard pro muže i pro ženy. Půdorysy a rozdělení jednotlivých místností jsou do značné míry ovlivněny skeletovou soustavou budovy, kdy dělící příčky jsou vkládány mezi pilíře skeletu [22-26]. Na vstupní prostranství navazují nejprve troje pokladny přilepené k budově šaten, kde si návštěvník zakoupí vstupenku do lázní, obdrží klíč k šatní kabině s číslem dle čísla zakoupené vstupenky a může si zaplatit zapůjčení plavek, ručníku nebo mýdla, které si pak výměnou za obdržený poukaz vyzdvihne uvnitř budovy [23, 25]. Mezi pokladnami jsou otevřené vstupy, jeden výhradně pro ženy a druhý výhradně pro muže, do dvou prostorů nazvaných vchod. Jedná se v podstatě o z jedné strany otevřené vstupní haly, odkud se lze dostat přes dvoukřídlé dveře do dvora, jediného společného prostoru pro mužské i ženské návštěvníky, nebo přes jednoramenné schodiště převyšující cca 1 m do přízemí příslušné ženské nebo mužské části budovy šaten. Mezi těmito vstupními halami za pokladnou je umístěna kancelář přístupná z mužské haly. Dvůr není zastřešený, slouží především k prosvětlení okolních místností, které se do dvora otevírají úzkými, ale dlouhými okny s vysokým parapetem, členěnými pásem čtyř okenních tabulek a dvojicí úzkých jednotabulkových oken. Výplň zdí zde ustupuje a nechává vyniknout pilířům a průvlakům. Na západní straně dvora je umístěno jednoramenné schodiště, zpřístupňující dveřmi v ose budovy zázemí bufetu, jehož 21

podlaha je o cca 1 m výše, tj. v úrovni ostatních podlah přízemí mimo vstupní části. Zázemí bufetu přiléhá k odstupněnému půlkruhovému rizalitu bufetu a čítá předsíňku, od ní nalevo schodiště do suterénního zázemí bufetu (skladu) a trojici větších místností, výdejnu uprostřed dispozice, nalevo a napravo kuchyň. Výdej je zprostředkován přes pultové okno. Dvůr je zároveň jediným prostorem uvnitř budovy šaten, kde se mohli potkat ženy i muži. Mohl tak sloužit i jako komunikační místo, kde si ženy s muži mohli po zaplacení vstupného naposled prohodit instrukce nebo předat věci, ale že by zde byly například lavičky k sezení, není doloženo. Mužská i ženská část budovy šaten jsou dispozičně shodné [22-23, 26], jen zrcadlově převrácené dle osy symetrie, jedinou výjimkou je severní část suterénu. Proto zde nastíním pouze jednu část budovy, a to levou mužskou, a posléze rozdílnou dispozici suterénu. Na jednoramenné schodiště ze vstupní haly navazuje chodba v přízemí mužské části budovy šaten, která je rovnoběžná ze vstupní fasádou. Po levé (východní) straně chodby je dvojramenné schodiště, vedoucí do suterénu i patra, a jedna místnost nazvaná 1. pom, jež byla poskytnuta koncesi kadeřnické, 36 rovně (jižně) se pak vchází dvoukřídlými dveřmi do samotné šatní části. Po pravé straně chodby je nejprve jedna místnost úklidové komory nebo WC (možná pro personál) a následně je z chodby přes dvoukřídlé dveře zpřístupněn blok sociálních zařízení, přes který záměrně vede jediný výstupní koridor z mužské části do venkovního areálu lázní. V tomto prostoru je hned za dvoukřídlými dveřmi chodba, po jejíž obou stranách jsou sprchové otevřené boxy, za nimi pak malá předsíňka, ani neoddělená od sprch dveřmi, z níž už se dvoukřílými dveřmi rovně ve směru chodby vstupuje rovnou do exteriéru. Na pravé straně předsíňky je vstup do bloku záchodů, čítajících kabiny i pisoáry. Opodstatnění vstupu do areálu přes sprchy vyplývá z řádu lázní, v němž jsou návštěvníci vyzýváni, aby se řádně zbavili nečistoty ve sprchách před vstupem do lázní a zejména do plovárny. 37 Šatní část zaujímá celý půdorys přízemí krajního traktu [24]. Tvoří ji dlouhá chodba procházející osou podélné dispozice traktu, která je západním směrem sloupovím otevřená do prostoru kryté terasy muži, jež jsou opět sloupovím otevřené směrem k areálu bazénů. Tato terasa je od exteriéru oddělena výše popsaným trubkovým zábradlím. Po levé straně chodby je nejprve místnost s výdejem prádla a posléze řada celkem dvaadvaceti převlékacích kabin, zpřístupněných úzkými dveřmi. Každá převlékací kabina je zároveň otvorem přístupna velkému sálu šatny, rozprostírajícímu se v šíři jednoho pole prakticky přes celou délku krajního traktu. Převlékající předá oděv a boty šatnářce, 22

která je uloží v šatně a za věci odpovídá [64-67]. V prostoru šatny jsou vedle sebe v příčném směru řazeny sestavy konstrukce věšáků s botníkovými boxy. Tvoří je jednoduchá lavice se dvěmi řadami boxů nad sebou pro uskladnění bot a nad nimi věšáková vodorovná tyč s háčky pro zavěšení šatů. Patro mužské části je už vyhrazeno výhradně šatním účelům a zasahuje až do středu středního traktu. Na schodiště navazuje dlouhá krytá průběžná chodba v ose podélné dispozice, ukončená směrem ke středu budovy až zábradlím oddělujícím hluboký prostor dvora. Chodba je rovněž západním směrem otevřená sloupovím do prostoru terasy, tentokráte už nekryté, ukončené zábradlím. Zda byl z terasy návštěvníkům umožněn volný přístup na terasu půlkruhového rizalitu za ústředním dvorem, dnes nevíme. Z chodby po levé straně od schodiště je na východní straně zpřístupněna nejprve jedna místnost obsluhy a poté řada převlékacích kabin. Za nimi je pak prostor šatny, řešený shodně jako v přízemí. Z chodby napravo od schodiště je vstup do společné šatny hochů, bez převlékacích kabin, ale se shodným řešením ukládaní oděvu a bot jako u šaten mužů. Suterén mužské části budovy [22] se rozprostírá jen v rozsahu schodišťového prostoru a jednoho východního skeletového pole v celé délce krajního traktu budovy. V původní projektové dokumentaci není tento suterénní prostor ještě členěn, je jen označen jako rezerva šaten mužů. Z důvodu vysoké návštěvnosti byl tento prostor na šatny opravdu realizován a můžeme předpokládat, že v místnosti vedle schodiště vznikla místnost obsluhy, event. výdeje prádla a za ní pak následovala řada převlékacích kabin a šatna, řešené analogicky s ostatními. Část budovy určená pro ženy je řešena shodně jako mužská část, s tím rozdílem, že suterénní rezerva šaten žen je oproti mužské kratší, zaujímá jen tři pole skeletu, tj. sahá jen do poloviny délky krajního traktu. Severní polovina severního krajního traktu je podsklepena celá. Nachází se v ní v severovýchodní části, vymezené dvěmi poli skeletu v obou směrech, jednopokojový byt pro plavčíka, povinovaného rovněž přípravou areálu na sezónu a přezimování, 38 dále sušárna v délce tří polí při západní hraně objektu a prádelna v délce dvou polí, nacházející se mezi rezervou šaten žen a bytem. Komunikačně jsou tyto prostory propojeny s rezervou šaten, včetně bytu propojeného dveřmi s prádelnou. Byt má ale hlavní vstup přímo z exteriéru, a to dveřmi ve vstupní fasádě. Zbývajícím suterénním prostorem je sklad bufetu, nacházející se pod ústředním dvorem a prostorami bufetu. 23

3.5.5 Konstrukční řešení budovy šaten Nosné svislé konstrukce suterénu jsou ze železobetonových stěn tl. 450 mm, založených na betonových pasech. Nosné konstrukce nadzemních podlaží jsou tvořeny v krajních traktech monolitickým železobetonovým skeletem s podélným uspořádáním průvlaků a ve středním traktu kombinovaným systémem, tj. kombinací železobetonového skeletu a stěnového konstrukčního systému. Obvodový plášť nadzemních podlaží je železobetonový tl. 150 mm, vnitřní dělící konstrukce jsou zděné a v případě svlékacích kabin ze železobetonových příček Moniuer. Stropy jsou železobetonové trámové, žebra byla ponechána jako pohledová. 39 Dveře jsou dřevěné s dřevěnými zárubněmi. Okna jsou jednoduchá ocelová, osazená v líci fasády, kromě oken správcova bytu, jež jsou dřevěná kastlová. U povrchových úprav je situace z důvodu devastace a četných přestaveb tak nečitelná, že při jejich určení lze vycházet především z archivních pramenů, a to zejména z výpisu demoličních prací projektové dokumentace z roku 1965 67 40 a v případě prostor určených pro živnost z jejich popisu v zadávacích podmínkách určených pro veřejné soutěže na jejich pronájem. 41 Podlahy v šatnách byly řešeny jako teplé pomocí xylolitu, ostatní podlahy nadzemních podlaží byly z teracca. V suterénu je cementový potěr na betonové mazanině, původně údajně krytý palubovou podlahou. Podlahy nekrytých teras nebyly zjištěny, ale na základě analogie s opavským koupalištěm můžeme soudit, že byly teraccové, i když tento materiál není pro venkovní prostředí, vystavené vlivem slunečních paprsků velkým tepelným výkyvům, příliš vhodný. Střešní krytina nepochozích částí byla provedena z asfaltové lepenky. Vnitřní omítky byly hladké vápenné, jejich barevnost známe pouze u živnostenských prostor, jako je holičství, kde byly omítky stěn i stropu jen vybíleny bez dalšího barevného nátěru. Současná fasádní omítka je novodobá strukturovaná, zbarvená do žluta. Pod ní je na betonových prvcích čitelná vápenná líčka a na ní souvislá vrstva okrové barvy. Bez podrobného stratigrafického rozboru lze však těžko říci, zda byla fasáda původně okrová, na základě dobových fotografií jen víme, že s určitostí byla světlá. O kovových exteriérových prvcích budovy šaten (rámy oken, zábradlí, atd.) můžeme dle analogie z filtrační budovou, kde máme informace o těchto prvcích doloženy, soudit, že byly opatřeny suříkovým (červeným) nátěrem. O dřevěných prvcích víme na základě fotografií pouze to, že byly oproti barvě fasády tmavé. 24

Kovové prvky jako zábradlí, ale také žebříky bazénů a filtrační budovy, byly z kujných železných rour, opatřených nátěrem čistým olověným suříkem. Tímto nátěrem byly opatřeny i rámy oken a dveří filtrační budovy. 3.6 Bazény Velký bazén [2, 4], orientovaný v ose východ západ, je půdorysné velikosti 60 x 25 m, má svažité dno a je rozdělen na oddělení pro děti a plaveckou část betonovou konstrukcí s fošnovou stěnou a plavecká část je pak dále svahováním dna rozdělena na část pro neplavce a plavce. 42 Část pro děti je přístupná pěti stupni a je hluboká od 0,7 do 0,9 m. Plavecká část délky 50 m je hluboká od 1,3 do 2,2 m, v posledních 10 m délky je pak hloubka 3,8 m z důvodu bezpečných doskoků z přilehlých skokanských můstků. Kolem bazénu byl vybudován dlážděný chodník spádovaný do odvodňovacího žlábku, pouze na severní straně bazénu bylo brodiště k hygienickému oddělení pískových slunečních lázní. K bazénu na západě přiléhá filtrační budova se skokanskými můstky a startovací bloky, na východě byla umístěna skluzavka ústící do dětského oddělení a na jižní straně skluzavka ústící do oddělení pro plavce, na jižní straně je dále přírodní tribuna s travnatým povrchem, sloužící údajně pro slunění malých dětí a alternativně pro obecenstvo závodů. Bazén je přístupný žebříky, kolem bazénu byly osazeny sprchy. Bazén je ze železobetonové monolitické konstrukce polyfunkčního charakteru, která plní zároveň funkci nosnou i vodotěsnou. V severovýchodní části areálu blízko severního křídla budovy šaten je umístěn dětský bazén [5, 7] o půdorysných rozměrech 10 x 10 m. Dětský bazén je obehnán obchozí komunikací, která je při východní a severní hraně bazénu překryta pergolami, postupně obrostlými popínavými rostlinami. Pergoly tvoří pilíře z režných cihel, expresivně vyhlížející díky střídavě předsazovaným řadám cihel před líc pilířů, vytvářejících tak pásování a dřevěná konstrukce zastřešení. 3.7 Filtrační budova - objekt můstků a filtračního zařízení Popsán zde bude stav budovy, slučující skokanské můstky a filtrační zařízení, z roku 1933, kdy byla dokončena rekonstrukce a rozšíření původní skokanské věže s filtračním zařízením z roku 1930, z důvodu nedostatečně fungujícího filtračního zařízení. Vodítkem pro rekonstrukci vzhledu filtrační budovy zde budou nesignovaná a nedatovaná projektová dokumentace (čítající řezy budovy a půdorys, který je bohužel 25