S K L A D B A A K O N S T R U K C E P L O C H Ý C H S T Ř E C H

S K L A D B A A K O N S T R U K C E P L O C H Ý C H S T Ř E C H Skladba a konstrukce střechy musí být navrženy tak, aby se dosáhlo příznivého tepelně vlhkostního režimu střechy při daných parametrech vnitřního a vnějšího prostředí. Norma ČSN 73 0540 požaduje splnění následujících parametrů: hodnota součinitele prostupu tepla šíření vlhkosti střešním pláštěm zkondenzované množství vodní páry šíření vlhkosti konstrukcí roční bilance zkondenzované a vypařené vodní páry v konstrukci nejnižších vnitřní povrchová teplota K dosažení příznivého vlhkostního stavu a režimu střešní konstrukce se doporučuje : a/ omezit množství zabudované a pohlcené vody a vlhkosti užitím materiálů, které mají omezenou schopnost přijímat vodu a vlhkost b/ omezit či vyloučit kondenzaci vodní páry ve střeše volbou pořadí a vlastností materiálů a vrstev, resp. Celé skladby a konstrukce střechy c/ umožnit únik vlhkosti ze střechy větráním, příp. propustností materiálů pro vlhkost Ke zvýšení hydroizolační bezpečnosti střechy lze do skladby střechy vložit pojistnou hydroizolační vrstvu, zejména při užití skládaných krytin a provozně využívaných podstřešních prostor. Je-li ve skladbě střechy užita pojistná hydroizolační vrstva, má se část konstrukce mezi pojistnou a hlavní hydroizolační vrstvou větrat. Do všech vnitřních a vnějších podmínek prostředí lze navrhnout střechu jednoplášťovou nebo několikaplášťovou v závislosti na volených materiálech a jejich uspořádání v konstrukci. Je doporučeno vybírat dle hodnoty vlhkostního indexu vnitřního prostředí W i, který charakterizuje míru vlhkostní expozice konstrukce. Klasifikace prostředí Vlhkostní index vnitřního prostředí W i relativní vlhkost teplota vnitřního vzduchu t i ( C ) vnitřního vzduchu nízká snížená normální ф i (%) < 12 12-18 18-24 suché ф i < 40 1 2 3 4 normální 40 až 60 2 3 4 5 vlhké 60 až 80 3 4 5 6 mokré ф i > 80 4 5 6 7 vlhkostní charakteristika vnitřního prostředí zvýšená > 24 Příklady provozů odpovídajících danému druhu prostředí: 1. vlhkostní třída suché sklady např. papíru, nábytku, textilu, elektroniky 2. vlhkostní třída obchody, kanceláře 3. vlhkostní třída obytné budovy s malým obsazením, výroba elektroniky, nábytku, strojírenská výroba 4. vlhkostní třída obytné budovy s velkým obsazením, sportovní haly, kuchyně, jídelny 5. vlhkostní třída budovy s velmi vysokou vlhkostí, bazénové haly,pivovary, 6. provozy s extrémní vlhkostí prádelny, kuchyně, neklimatizované bazénové haly, provozy s otevřenou vodní plochou o teplotě vyšší než teplota vzduchu.papírny, 7. provozy s obráceným nebo proměnným difúzním tokem zimní stadiony, víceúčelové haly s ledovou plochou, vodárny, elektrárny, čističky odpadních vod Základní skladby střech jsou vytvořeny kombinací nosné, hydroizolační, parotěsné, termo izolační, stabilizační a vzduchové vrstvy s ohledem na příznivý teplotní a vlhkostní režim a míru hydroizolační bezpečnosti. Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 1 (celkem 8) březen 2008

Skladby jednoplášťových střech 1. Bez termoizolační vrstvy 2. S termoizolační vrstvou 3. S termoizolační vrstvou a parotěsnou (pojistnou) 4. S termoizolační vrstvou pod nosnou kcí Objekty a konstrukce bez tepelně izolačních požadavků 5.S nosnou vrstvou mezi termoizolačními vrstvami t i 24 C ; Φ i 60% 6. S opačným pořadím Vrstev ( obrácená ) t i > 20 C ; Φ i > 60% nebo zvýšená hydroizolační bezpečnost 7. Kombinovaná t i <18 C ; Φ i < 40% s krátkodobým vzestupem t i a Φ i 8. Kombinovaná s parotěsnou (pojistnou) Jako 4 a tepelně izolovaná nosná vrstva t i 24 C ; Φ i 60% s účinnou ochranou hydroizolační vrstvy t i > 20 C ; Φ i < 80% nebo s účinnou ochranou vrstev a při rekonstrukcích t i > 20 C ; Φ i >80% nebo zvýšená hydroizol. bezp. a při rekonstrukcích Skladby dvouplášťových střech 9. S termoizolační vrstvou v dolním plášti 10. S termoizolační a parotěsnou (pojistnou) vrstvou v dolním plášti 11. S termoizolační vrstvou v obou pláštích 12. S termoizolační a parotěsnou (pojistnou) vrstvou v dolním plášti kombinovaná s opačným pořadím vrstev v hor.plášti Větraná, zpravidla nad prostředím t i 24 C ; Φ i 80% v závislosti na větrání Větraná, zpravidla nad prostředím t i > 24 C ; Φ i >80% nebo zvýš. hydroizol. bezpečnost Jako 9 s ochranou proti kondenzaci vodní páry na spodním líci horního pláště Větraná, zpravidla nad prostředím t i > 24 C ; Φ i >80% s účinnou ochranou hydroizolač vrstvy nebo zvýš. hydroiz. bezp. Označení vrstev ve skladbách střech : 1. nosná vrstva, 2. hydroizolační vrstva, 3. hlavní hydroizolační vrstva,4. pojistná hydroizolační vrstva, 5. parotěsná vrstva, 6. termoizolační vrstva, 7. doplňková termoizolační vrstva, 8. stabilizační vrstva, 9. větraná vzduchová vrstva Skladby víceplášťových střech- vhodnější pro skladby šikmých střech Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 2 (celkem 8) březen 2008

V R S T V Y S T Ř E C H Cvičení PS4B Nosná vrstva - část střešního pláště přenášející zatížení od vlastní tíhy i tíhy případných dalších vrstev střešního pláště, event. i klimatických a provozních zatížení do nosné konstrukce budovy. Je možné ji navrhovat ve sklonu. Povlaková hydroizolační vrstva - vrstva zajišťující nepropustnost pro vodu. Doporučuje se navrhovat ji ve sklonu nejméně 1º k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Doporučené sklony a skladby hydroizolačních povlaků z asfaltových pásů Druh izolačního povlaku Sklon povlaku Nejmenší počet vrstev povlaku Poznámka povlak z asfaltových pásů R, S z oxidovaných asfaltů povlak z asfaltových pásů typu S z modifikovaných asfaltů 1º až 3º větší než 3º Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 3 (celkem 8) březen 2008 3 2 spojovací materiál pro pásy typu R - asfalt typu AOSI 1,5 kg/m² 1º a větší 2 tl. každého pásu minimálně 4 mm speciální asfaltové pásy 1º a větší 1 tl. asf. pásů minimálně 5 mm Asfaltový pás s expanzní funkcí se do počtu vrstev hydroizolačního povlaku započítává v odpovídající hydroizolační kvalitě, musí mít nenasákavou vložku. Asfaltový pás typu S přibíjený k dřevěnému podkladu se do vrstev hydroizolačního povlaku započítává. Největší dovolený sklon hydroizolačních povlaků z asfaltových pásů typu S klasického typu v závislosti na součiniteli tepelné vodivosti podkladu je : 6º při λ = 0,05 W/mK ( tepelné izolace ) 10º při λ = 0,25 W/mK ( lehké betony ) 15º při λ = 1,25 W/mK ( betony ) Při použití pásů typu S na větší sklony se musí navrhnout zvláštní opatření zabraňující sjíždění pásů. Povlakovou krytinu se doporučuje opatřit ochrannou vrstvou, pokud se nepoužije pásů s ochrannými posypy. Pojistná hydroizolační vrstva - se navrhuje v těch případech, kdy je potřebné její použití vzhledem k extrémní expozici vlivy povětrnosti nebo nezbytné vzhledem k spolehlivosti střechy. K vytvoření se zpravidla používá povlakových hydroizolací z asfaltových pásů typu R,S, hydroizolačních fólií či skládaných hydroizolací z ohýbaných plechů nebo plastů.sklon se doporučuje nejméně 1º. Vrstva musí být odvodněna. Tato vrstva samovolně plní i funkci parotěsné zábrany. Po dobu stavby se zpravidla používá jako provizorní hydroizolační vrstva. Pomocná hydroizolační vrstva - plní krátkodobou ochranu některých vrstev střechy před technologickou vodou z mokrých procesů. Obvykle se používá asf. pásy typu A nebo fólie. Parotěsná vrstva - omezuje nebo zamezuje pronikání vodní páry z okolního ( zpravidla vnitřního prostředí ) do střechy. Navrhuje se jen v těch případech, kdy je její použití nutné k dosažení příznivého vlhkostního režimu konstrukce. Navrhuje se z asfaltových pásů se speciální vložkou, fólií, plechů, apod. Expanzní vrstva - vrstva sloužící k vyrovnávání rozdílných parciálních tlaků vodní páry mezi daným místem střešního pláště a vnějším prostředím ( též mikroventilační vrstva).zároveň plní funkci dilatační vrstvy. Doporučuje se navrhovat pod povlakové a parotěsné vrstvy. Vytváří se ze speciálního asfaltového pásu nebo z bodově nalepených či natavených pásů či pásů se samolepícími pruhy. Vrstvu se doporučuje napojit na vnější prostředí po obvodě nebo v ploše střechy, příp. oběma způsoby zároveň. Termo izolační vrstva - omezuje nežádoucí tepelné ztráty nebo zisky budov. Vrstva se doporučuje navrhovat z materiálů, které mají omezenou schopnost přijímat vodu a vlhkost, u obrácených skladeb střech musí být nenasákavé. Tloušťka vrstvy je odvislá od požadavků na doporučené nebo požadované hodnoty součinitele prostupu tepla U n ( W/m²K). Požadované hodnoty: U n = 0,30 [W/m²K][ R = 3,16 m²k /W ] Doporučené hodnoty: U n = 0,20 [W/m²K][ R= 4,83 m²k /W]; d d.tloušťka vrstvy ( m ) Tepelný odpor skladby se stanoví : R = (m²k/w ) λ λ.součinitel tepelné vodivosti materiálu ( W/mK ) Používají se desky a rohože různé objemové hmotnosti a tuhosti. a / pěnové - plasty : pěnový polystyren (expandovaný samozhášivý stabilizovaný polystyren objemové hmotnosti min. 20 kg/m3), extrudovaný pěnový polystyren, pěnový polyuretan v deskách nebo PURpěna pěnové sklo pórobetonové střešní desky ( panely ve spádu) b / vláknité - dílce z desek z tužených minerálních vláken (objemová hmotnost obvykle 150 kg/m3). Některé výrobky jsou navíc kašírovány asfaltovým pásem, kterým se vytvoří první vrstva hydroizolace, příp. separační vrstva pro následnou betonáž. c / sypané

Desky ve formě klínů mohou zároveň tvořit spádovou vrstvu ( do tepelného odporu se započítává nejtenší vrstva ). Vyskytují - li se ve vrstvě tepelné izolace větrací kanálky, nesmí být umístěny přímo pod hydroizolační vrstvou nebo musí být vhodně překryty. Spádová vrstva - vytváří potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Lze užít různě lehčené betony. Za vhodnější se pokládají spádové dílce z plastů či minerálních vláken. Použijí -li se na spádovou vrstvu sypané materiály, povrch se vyrovnává betonovou mazaninou nebo cementovým potěrem. Monolitickou spádovou vrstvu je nutné dilatovat v ploše v rastru cca 3x3m ( zejména, je-li umístěna nad tepelnou izolací), v každém případě po obvodu střechy od navazujících konstrukcí ( zejména od atiky ). Velikost dilatační spáry je nutné navrhnout s ohledem na předpokládané délkové změny spádové vrstvy. Dilatační spára musí být vyplněna poddajným materiálem (obvykle se vyplňuje minerální vatou ). Nosná konstrukce ve spádu - spádová vrstva se vytváří vlastním sklonem nosné konstrukce nejčastěji u druhého pláště dvouplášťové střechy, podporovaného bodově, spádovými žebry, prutovými nosnými prvky nebo obvodovou konstrukcí objektu. Vytvoření sklonu nosnou vrstvou je věcí statického návrhu. Obvykle se tato konstrukce vytváří ze dřeva nebo desek na bázi dřeva, z dutinových nebo žebírkových železobetonových panelů, z tvarovaných plechů,. Podkladní vrstva vytváří vhodný podklad pro další vrstvy střešního pláště. Mohou to být cementové potěry do tl. 35 mm, betonové mazaniny 40 mm, pod asfaltové pásy dilatované v polích, dále prkna, desky z materiálů na bázi dřeva, pěnové silikáty i plasty. Ochranná vrstva - chrání a prodlužuje trvanlivost hydroizolační vrstvy. Navrhují se zejména : a) nátěry asfaltovými suspenzemi nebo tmely b) asfaltové reflexní laky ve všech sklonech c) posypy kamenivem jako součást hydroizolačního pásu ( v přípustných sklonech ) d) posypy z jedné, popř. ze dvou vrstev kameniva frakce ø 2-4 spojených asfaltovými hmotami e) násypy - z těženého kameniva frakce ø 8-16 o nejmenší tloušťce 40 mm nebo frakce ø 16-32 o nejmenší tloušťce 50 mm - z drceného kameniva frakce ø 8-16 (16-32 ) o nejmenší tloušťce 32 mm rozprostřené na pískový podsyp o zrnění do 2 mm v tloušťce nejméně 20 mm - násypy ze směsí jemných hydrofobizovaných materiálů se štěrkopísky Násypy o sklonech nad 6º vyžadují povrchové zpevnění. Násypy se od povlakových krytin doporučuje oddělit textilií nebo jiným vhodným materiálem. Fóliové povlaky se musí chránit textilií. f) provozní vrstva Provozní vrstva ( souvrství ) - umožňují provozní využití povrchu střechy. Plní zároveň funkci ochrannou a pohledovou, ovlivňují požární bezpečnost. a) mazaniny z betonů, asfaltobetonů, plastbetonů, cementových malt; od povlakových krytin musí být odděleny dilatační vrstvou b) dlažby do maltového lože c) dlažby do podsypu d) dlažby na podložkách e) dřevěné rošty f) dlažby z desek na bázi plastů a elastů ( dočasná ochrana ) g) litý asfalt h) pěstebná souvrství střešních zahrad Vzduchová vrstva a větrací kanálky - podélné prostory ve vrstvě střešního pláště, napojené na vnější prostředí. Umožňují únik vlhkosti ze střechy do vnějšího prostředí v důsledku pohybu a výměny vzduchu mezi kanálkem a vnějším prostředím. Poloha, tloušťka a sklon vzduchových vrstev ve skladbě střechy, stejně jako velikost, četnost a poloha kanálků ve skladbě střechy a způsob jejich napojení jsou dány požadavkem příznivého vlhkostního režimu střešní konstrukce. a / Jednoplášťové střechy o klasickém pořadí vrstev : - větrací kanálky se umísťují poblíž vnějšího líce střechy ve vrstvě propustné pro vodní páru - vzdálenost kanálků se navrhuje 0,5 až 1,5 m, zpravidla v závislosti na velikosti desek mezi nimiž jsou vytvářeny - průřezová plocha kanálků se navrhuje větší než 0,0015 m² - základní systém větracích kanálků je po obvodě střechy napojen přímo nebo prostřednictvím sběrných kanálků na vnější prostředí - u plošně rozsáhlých ploch se do míst křížení kanálků vkládají větrací hlavice; jedna připadá na 40 až 80 m² plochy střechy b / Větrání dvouplášťových střech : - plocha větracích otvorů se volí v rozmezí 1/100 až 1/300 plochy střechy, příp. větší ( při vysoké teplotě a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu ) - větrací otvory se s výhodou navrhují jako průběžné po všech stranách objektu - proudění vzduchu ve vzduchové vrstvě nemají bránit pokud možno žádné překážky - větrání střechy podporuje náklon horního pláště a rozdílná výška přívodních a odváděcích otvorů střechy - vzdálenost přívodních a odváděcích otvorů nemá přesahovat 18 m - větrací otvory se kryjí sítěmi či žaluziemi z nekorodujících materiálů, které nemají výrazněni bránit pohybu vzduchu Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 4 (celkem 8) březen 2008

S T Ř E Š N Í T E R A S Y A Z A H R A D Y Při návrhu stavebních konstrukcí je třeba správně navrhnou tloušťky konstrukcí, speciálně vodorovných s ohledem na užitné zatížení na těchto plochách. Rovněž je třeba zvolit způsob odvodnění, vyřešit okraj terasy, navrhnout zábradlí, vstup na terasu a napojení skladby na okolní svislé konstrukce. p r o v o z n í v r s t v a je to vrstva při horním povrchu střechy, která umožňuje provozní využití konstrukce ( pochůzná, pojízdná, zeleň ). Zároveň tím plní funkci vrstvy pohledové a ochranné. Také ovlivňuje bezpečnost střechy při požáru. Provozní vrstvu je možno navrhnout v těchto variantách : m a z a n i n y z betonu, asfaltobetonu, plastbetonu, cementové malty nebo jiných vhodných materiálů; doporučuje se aby byly vyztuženy od hydroizolace mají být odděleny vodorovnou dilatační vrstvou, svislé dilatační spáry v polích 3 x 3 m ( min š. 3 mm ) a při napojení na svislou konstrukci d l a ž b y do z cihelných, keramických nebo kameninových dlaždic mrazuvzdorných, m a l t o v é h o lože vhodnější je režný povrch nebo protiskluzné, z přír. nebo um. kamene, z teracových dlaždic doporučuje se navrhovat je na podkladní vrstvu z cementové nebo betonové mazaniny, svislé dilatační spáry v dlažbě musí souhlasit se spárami v podkladní vrstvě ( násobek rozměru dlaždic ) od hydroizolace mají být odděleny dilatační vrstvou ( nejlépe tuhou drenážní fólií ) d l a ž b y dlažba, zámková dlažba, keramické klinkry, betonové dlaždice d o p o d s y p u d l a ž b y n a p o d l o ž k á c h podsyp min. tl. 10 mm z betonových nebo teracových dlaždic různých barev a úpravy povrchu, dlaždic z kamene apod. o velikosti 300 x 300 až 600 x 600 mm ; osazují se na podložky ( spára je volná a má šířku 5 mm - umožňuje odtok vody k odvodňovacím prvkům ) podložky mohou být rektifikovatelné ( prstence, stohovatelné, šroubovací ) ; při poruchách střechy jsou jednoduše rozebiratelné d l a ž b y z desek používají se k dočasné ochraně hydroizolace při provádění stavby po etapách z plastů nebo elastů d ř e v ě n é montované odnímatelné dílce, podložené tak, aby nepoškozovaly hydroizolační vrstvu pochůzné r o š t y l i t ý a s f a l t klade se na mazaniny, podkládá se expanzní vrstvou oddělenou vrstvou separační,obvykle pískovanou lepenkou p ě s t e b n í s o u v r s t v í pro zelené střechy PŘÍKLADY JEDNOPLÁŠŤOVÉ STŘECHY PŘÍKLAD DVOUPLÁŠŤOVÉ VĚTRANÉ STŘECHY S VARIANTAMI PROVOZNÍCH VRSTEV Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 5 (celkem 8) březen 2008

Z E L E N É S T Ř E C H Y 3 x E = funkce ekologická, estetická a ekonomická - chrání střešní konstrukce a její izolační vrstvy před účinky UV záření, mechanickým poškozením a výkyvy teplot jak v letním tak i v zimním období - zadržuje část vodních srážek ( menší profily okapů.), vypařováním se zvlhčuje ovzduší v okolí - zlepšuje ovzduší spot5ebou oxidu uhličitého a produkováním kyslíku a zachycuje prach z ovzduší - doplňková tepelná i zvuková izolace, tlumí hluku z dopravy - omezuje možnosti vzniku a šíření požárů Doporučená hlediska při návrhu střechy se zelení : - viditelnost plochy zelené střechy z okolí - orientace budovy ke světovým stranám volba rostlin ( světlo, stín, doba zastínění ) - výška budovy s ohledem na sání větru - možnost vstupu veřejnosti na střechu - užití vhodné zeleně v závislosti na tloušťce zeminy, užití kombinace rostlin ( monokultury se neosvědčily ) SKLADBA ZELENÉ STŘECHY vegetační ( pěstební ) souvrství pro zeleň střešní zeleň fixační vrstva vegetační vrstva hydroakumulační vrstva filtrační vrstva drenážní vrstva dodává se ve formě semen ( vysazování je náročnější ) nebo sazenic ( finančně náročnější, ale lepší schopnost ujmutí se rostlin ), trávníky předpěstované ve formě koberců používá se pro stabilizaci při velkých sklonech ( šikmé střechy), obvykle pletivo z plastů střešní substrát, obvykle se používá směsí rašeliny, kompostu, zahradnické zeminy, borové kůry, jílového granulátu, lávy, škváry, pro vylehčení kuliček polystyrenu nebo perlitu slouží k zadržení vody pro zeleň, používá se vrstva rašeliny v tl. 50-200 mm dnes se používá tzv. dren, speciální deska z pěnových plastů, která vodu hromadí a přebytek odvádí ( kombinace drenážní a akumulační vrstvy ) chrání drenážní vrstvu proti zanášení z půdní vrstvy vyplavovaných jemných součástí, obvykle se používají tkané i netkané geotextilie propustné pro vodu,může být součástí desek pro drenáž. vrstvu odvádí přebytečnou závlahovou nebo srážkovou vodu k odvodňovacím prvkům. Navazuje na hydroizolaci střechy, je od ní oddělena ochrannou vrstvou. Může se použít drobný štěrk nebo keramzit o tl. vrstvy 30-100 mm dle tloušťky střešního substrátu. K dispozici je několik druhů drenážních desek z plastů nebo výlisků z pěnových plastů, které zároveň zajišťují ochranu povlaků souvrství střešního pláště ( včetně nosné konstrukce střechy ) vodotěsná izolace tepelná izolace spádová vrstva parozábrana nosná stropní konstrukce odolná proti prorůstání kořínků únosnost ovlivňuje volbu typu Příklady skladeb zelených střech Klasické pořadí vrstev s parozábranou nebo pojistnou hydroizolací Obrácené pořadí vrstev Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 6 (celkem 8) březen 2008

ZÁKLADNÍ DRUHY STŘEŠNÍ ZELENĚ E x t e n z i v n í - zakládá se na střechách s nízkou únosností cca do 3,00 kn/m 2.Plošná hmotnost zeleně je 0,50kN/m 2 až 3,00 kn/m 2. Je to jednodušší typ zelené střechy, osazený vhodnou nenáročnou zelení, která má schopnost rozrůst se do plochy a dlouhodobě snáší extrémní podmínky na střeše bez pravidelné údržby na malé tloušťce substrátu ( nízké, plošně se rozrůstající trvalky,dřeviny, byliny, jednoleté trávy ), nemá zavlažovací systém. Zpravila není pochůzná, není ji možno využívat pro pobyt a rekreaci lidí. Je pohledová, někdy může být požadována z ekologických důvodů jako náhrada zastavěné plochy. a) slabá vrstva vegetačního substrátu 20-60 mm ( mechy, rozchodníky, netřesky, byliny ) b) středně tlustá vrstva vegetačního substrátu 60-150 mm ( trávy, byliny, plazivé druhy dřevin ) c) tlustá vrstva vegetačního substrátu > 150 mm I n t e n z i v n í zakládá se na tloušťkách substrátu od 150 až do 1000 mm. Střechy mají mít únosnost od 3,00 do 20kN/m². Zeleň vyžaduje údržbu a zalévání, počítáme s pohybem lidí, nejen pracovním, ale hlavně s rekreací ( skutečná zahrada na střeše ). 1) jednoduchá zeleň - méně náročná na údržbu, vybírají se- rostliny odolné a rozrůstané nebo - extenzívní druhy trávníků 80-150 mm louky se stálou závlahou a přihnojením ( kosení 2-3x ročně ) 120-150 mm nízké, plošně se rozrůstající dřeviny i ve vnitřních dvorech a stínu 150-200 mm půdopokryvné dřeviny do v. 400 mm 200-250 mm půdopokryvné dřeviny do v. 800 mm 2) náročná zeleň - široký sortiment rostlin ( trvalek, keřů, menších stromů, udržovaných trávníků s možností automatického nebo poloautomatického zavlažování ) 80-100 mm okrasné užitkové trávníky 120-150 mm půdopokryvné dřeviny do 100-150 mm 250-400 mm nízké i vysoké dřeviny 200-300 mm skupinová výsadba letniček a růží 150-250 mm kombinace trvalek s okrasnými keři 200-400 mm výsadby do nádob 150-250 mm zeleninová zahrada Příklady detailů zelené střechy Odvodnění vnitřní vpustí s kontrolní šachtou přechod zeleně a provozní vrstvy ukončení u svislé stěny Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 7 (celkem 8) březen 2008

Zábradlí na balkonech a terasách Nejmenší dovolená výšky zábradlí Nejmenší dovolená výška zábradlí (h) v mm Použití 1 snížená 900 hloubka volného prostoru ( d ) je nejvýše 3,0 m( viz též pol. 3 ) ve všech případech, kdy není předepsána větší výška 2 základní 1000 nebo dovolena snížená výška podle pol. 1 ) a hloubka volného prostoru (d ) je větší než 12 m, nebo 3 zvýšená 1100 pochůzná plocha se ve vzdálenosti menší než 1,0 m svažuje k volnému okraji sklonem b větším než 10% nebo stupňovitě, bez ohledu na hloubku volného prostoru ve volném prostoru je ohrožení žíravými nebo jinými látkami škodlivými zdraví nebo c horkými látkami ( 50º ) 4 zvláštní 1200 hloubka volného prostoru ( d ) je větší než 30,0 m Výška zábradlí se měří na svislici do úrovně nejvyšší hrany horní plochy zábradlí k povrchu pochůzné plochy ( obr.1 ) ( obr.2 ) Jestliže konstrukce zábradlí nebo konstrukce k němu přilehlá vytváří na straně k pochůzné ploše v úrovni až dovýšky 500 mm nad pochůznou plochou vodorovnou plošinu širší než 130 mm, avšak užší než 300 mm, tj. umožňující stání, musí celková výška zábradlí ( h ) převyšovat úroveň plošiny nejméně o 900 mm Podle výplně se zábradlí dělí : plné - s výplní bez otvorů s mezerami nebo otvory - s výplní : tyčovou -z tyčí rovnoběžných s horní hranou zábradlí (vodorovných nebo šikmých) mřížovou -z tyčových prvků svislých, šikmých, různosměrmých nebo křivočarých tabulovou - z celistvých plošných prvků s mezerami, popř. otvory sloupkovou -ze svislých prvků bez mezery nad okrajem pochůzné plochy(např. kuželek) jiné konstrukce kombinované Na pochůzných plochách s volným přístupem osob musí mezery v zábradel. výplni vyhovovat těmto podmínkám: a/ svislé a šikmé ( v úhlu do 45º od svislice ) mezery ( mezi svislými tyčemi, tabulovými prvky, sloupky ) max. 120 mm b/ vodorovné a šikmé ( v úhlu více než 45º od svislice ) mezery nesmějí být širší než 180 mm ( včetně mezery mezi zábradelní zarážkou a výplní ) c/ mezera mezi vodorovnou pochůznou plochou a výplní u zábradlí bez zarážky nesmí být širší než 120 mm d/ půdorysný průmět mezery mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochůzné plochy nesmí být širší než 50 mm Zábradlí se nemusí zřídit na volném okraji, jestliže je hloubka volného prostoru max. 3m a na okraji je nepochůzný bezpečnostní pás min. široký 1500 mm ( obrubník v= 150 mm, vodní plocha, zeleň v= 500 mm) Výšku zábradlí lze u ploch s omezeným přístupem osob nebo s volným přístupem dospělých osob částečně nahradit zvětšenou šířkou zábradlí ( bz ) v úrovni jeho horní hrany. Nejmenší dovolené výšky a šířka se stanoví podle diagramu : Příklady konstrukce a tvarů zábradlí B výška 1000-1200 mm H H + B Zpracovala Ing.J.Babánková Strana 8 (celkem 8) březen 2008