Prokrastinace žáků střední školy

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky a psychologie Prokrastinace žáků střední školy Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Milan Štverák B7507 Specializace v pedagogice Učitelství praktického vyučování Mgr. Radka Skorunková, Ph.D. Hradec Králové 2017

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením Mgr. Radky Skorunkové, Ph.D. samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 18. 4. 2017

Poděkování Děkuji Mgr. Radce Skorunkové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za metodickou a odbornou pomoc, za vstřícnost, ochotu, čas, cenné rady a podnětné připomínky.

Anotace ŠTVERÁK, Milan. Prokrastinace žáků střední školy. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2017, 52 s. Bakalářská práce. Práce se zabývá tématem chronického odkládání naplánovaných povinností a jejich častým nahrazováním aktivitami z oblasti volného času. Práce zjišťuje výskyt prokrastinace u žáků prvních až čtvrtých ročníků střední školy. Teoretická část pojednává o problému z hlediska historie a vzniku různých druhů a forem prokrastinačního chování s možností zvládání prokrastinace. Výzkumná část pomocí dotazníkového šetření zjišťuje míru prokrastinace u žáků středních škol. Klíčová slova: prokrastinace, prokrastinační chování, žáci

Annotation ŠTVERÁK, Milan. Procrastination of Secondary School Students. Hradec Králové: Faculty of Education at University of Hradec Králové, 2017, 52 p. Bachelor thesis. Thesis deals with the problem of chronic delays of planned duties which are often replaced with leisure time activities. The paper investigates the procrastination of students from the first till forth class. Theoretical part treats with the problem from historical point of view, states the origin of various types and forms of procrastination behaviour and mentions the possibilities of getting over procrastination. The paper includes investigation of the extent and ways of the procrastination of students studying at secondary schools. Keywords: procrastitation, procrastination behaviour, students

OBSAH ÚVOD... 9 TEORETICKÁ ČÁST... 10 1 Význam a vznik prokrastinace... 10 1.1 Význam pojmu prokrastinace... 10 1.2 Prokrastinace v historickém kontextu... 11 1.3 Příčiny, důvody vzniku prokrastinace... 12 1.3.1 Hédonická adaptace... 12 1.3.2 Vnitřní dialog... 13 1.3.3 Neschopnost odmítat... 14 1.3.4 Další teorie vzniku... 15 1.4 Jakým způsobem zvládat prokrastinaci... 16 1.4.1 Vnější motivace... 16 1.4.2 Vnitřní motivace... 17 2 Druhy a formy prokrastinace... 18 2.1 Rozdělení prokrastinace... 18 2.1.1 Akademická prokrastinace... 18 2.1.2 Obecná prokrastinace... 18 2.2 Formy prokrastinace... 19 2.2.1 Situační a chronická prokrastinace... 19 2.2.2 Aktivní a pasivní prokrastinace... 19 2.2.3 Emocionálně stabilní a nestabilní prokrastinace... 20 2.2.4 Prokrastinace aktivizující, vyhýbavá a rozhodovací... 20 2.2.5 Optimistická a pesimistická prokrastinace... 21 2.2.6 Sociální a osobní prokrastinace... 21 3 Následky a prevence prokrastinace... 22 3.1 Prokrastinace jako onemocnění... 22 3.2 Závislost a prokrastinace... 22 3.3 Užití podpůrných prostředků v rámci prokrastinačního chování... 23 3.4 Prevence prokrastinace... 24

VÝZKUMNÁ ČÁST... 26 4 Popis výzkumného šetření... 26 4.1 Cíl výzkumné části... 26 4.2 Hypotézy... 26 4.3 Zvolená metodologie... 27 4.3.1 Kvantitativní výzkum... 27 4.3.2 Layova škála prokrastinace pro studenty... 28 4.4 Popis výzkumného vzorku... 29 5 Výsledky výzkumu... 32 5.1 Popis dosažených výsledků... 32 5.2 Analýza výsledků a jejich hodnocení... 37 5.2.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření... 37 5.2.2 Srovnání s výsledky obdobných výzkumů... 42 6 Diskuse... 44 ZÁVĚR... 46 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 48 SEZNAM GRAFŮ... 51 SEZNAM TABULEK... 51 PŘÍLOHY... 52

ÚVOD Ve své učitelské praxi se čím dál častěji setkávám s větou, kterou žáci s nadsázkou vyslovují při nesplnění úkolů: Prokrastinoval jsem. Nabízí se otázka, do jaké míry je pojem prokrastinace pouze součástí hovorového slangu a do jaké míry je skutečným problémem žáků středních škol. Na Střední průmyslové škole elektrotechnické a VOŠ v Pardubicích je nutnou podmínkou pro dokončení studia včasné odevzdání závěrečné práce, kterému předchází několik průběžných konzultací. Přibývá případů, kdy žáci z důvodů neustálého odkládání zahájení a dokončení závěrečné práce nedokončí studium. Problémy s včasným dokončováním úkolů se vyskytují na škole v průběhu celého studia, a to především u úkolů s delší časovou lhůtou pro jejich splnění. Příčinou těchto problémů může být prokrastinace žáků. Otázkou tedy je, zda lze jedince, kteří mají předpoklady k prokrastinačnímu chování, identifikovat a zda by bylo možné důsledkům chorobného odkládání úkolů, které mohou být i příčinou nedokončení studia, předejít. Prvotním cílem a tématem této práce je zkoumání, zda a v jaké míře se takzvaní prokrastinátoři vyskytují na střední škole. Cílem bakalářské práce je zjištění míry výskytu prokrastinace u žáků Střední průmyslové školy elektrotechnické a VOŠ v Pardubicích a porovnání výskytu prokrastinačního chování žáků v jednotlivých ročnících a mezi ročníky navzájem. Teoretická část je zaměřena na vysvětlení pojmu prokrastinace, na příčiny vzniku prokrastinace, na způsoby zvládání prokrastinace a na rozdělení a formy prokrastinace. V závěru se zabývá i otázkou následků a prevence prokrastinace. V praktické části jsou stanoveny hypotézy, které jsou ověřovány výzkumným šetřením prostřednictvím dotazníkového šetření a využitím Layovy škály prokrastinace pro studenty. Následně jsou výsledky výzkumného šetření hodnoceny a analyzovány. V závěru práce jsou shrnuty nejdůležitější poznatky práce a uvedeny možnosti dalšího zkoumání. 9

TEORETICKÁ ČÁST 1 Význam a vznik prokrastinace První kapitola pojednává o významu prokrastinace z několika hledisek a zabývá se též historií prokrastinačního chování. 1.1 Význam pojmu prokrastinace Z hlediska lingvistického má pojem prokrastinace svůj původ v latině. Jedná se o složení slov pro (na) a crastinus (zítřejší). V latině nalezneme slovo pro crastino (odkládat). Toto slovo se už hodně podobá dnešnímu slovu prokrastinace, které bylo převzato z anglického procrastination (odkládání). 1 Ve slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost 2 pojem prokrastinace nenalezneme. V internetovém slovníku současné češtiny nalezneme vysvětlení pojmu prokrastinace, chorobné odkládání povinností a úkolů. 3 Ve školním slovníku současné češtiny 4 nalezneme pro výraz prokrastinace odklad odsouvání práce na pozdější dobu (z lenosti, nedbalosti). Vystihující jednoslovný český pojem pro prokrastinaci není. Z hlediska významu lze nahradit slovo prokrastinace českým slovem odkládání nebo liknavost. Z psychologického hlediska je pojem prokrastinace definován ve Velkém psychologickém slovníku 5 jako liknavost, sklon odkládat úkoly a povinnosti, zejména z důvodu lehkomyslnosti či lenosti. V zahraničních publikacích lze najít několik vymezení pojmu prokrastinace, které mají společný základ. Jedná se o časový posun, o odložení, nechání na později. Člověk prokrastinuje tehdy, když záměrně odkládá začátek nebo dokončení úkolu. Rozdíly ve vymezení pojmu prokrastinace lze spatřovat v uchopení časového úseku, kdy se nejedná, respektive nelze hovořit, o prokrastinaci. Teorie se odlišují také popsáním 1 BRODSKÝ, Jan. Time management. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014. Právo - edice pro právo a management. ISBN 978-80-905247-9-8. 2 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1347-4. 3 Internetový slovník současné češtiny [online]. Lingea s.r.o., 2016 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.nechybujte.cz/slovnik-soucasne-cestiny/prokrastinace 4 Školní slovník současné češtiny. V Brně: Lingea, 2012. ISBN 978-80-87471-59-3. 5 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5. 10

příčin, které prokrastinaci vyvolávají a k jakým konečným důsledkům prokrastinace vede. Rozdíly v přístupu k vymezení pojmu prokrastinace popsala ve své disertační práci Sliviaková 6, kde rozdělila vybrané autory podle toho, co v prokrastinačním chování považují za důležité a upozornila na často se vyskytující nutnou provázanost chování pro diagnostiku prokrastinace. Na základě definic různých autorů popsala význam pojmu prokrastinace jako chronické, nelogické, avšak dobrovolné odkládání plánované činnosti, při současném angažování se v jiných, původně neplánovaných činnostech. Především se o prokrastinaci hovoří jako o výrazné a chronické tendenci odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů na pozdější dobu. 1.2 Prokrastinace v historickém kontextu Není jednotný názor, zda prokrastinace provází lidstvo od nepaměti, nebo se jedná pouze o současný fenomén. Tato práce se kloní k názoru Sliviakové, která dochází ve své disertační práci při srovnávání argumentů jednotlivých autorů k názoru, že dispozice k prokrastinaci je přirozenou součástí člověka od nepaměti, mění se pouze příčiny jejího vzniku. 7 Člověk se zabýval důsledky odkládání činností již v dávné minulosti, a to z negativního i z pozitivního hlediska. Příklady, lze najít v lidové slovesnosti: Zítra je taky den, Ráno moudřejší večera, Práce kvapná, málo platná, Dvakrát měř, jednou řež, Kdo nic nedělá, nic nezkazí, Mladí ležáci, staří žebráci, Ranní ptáče dál doskáče, Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. 8 Příklady citací z písemností a literatury poukazují na převážně záporné nahlížení na odkládání činností již od velmi vzdálené doby. 6 SLIVIAKOVÁ, Andrea. Prokrastinace v adolescenci a mladé dospělosti. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 7 SLIVIAKOVÁ, Andrea. Prokrastinace v adolescenci a mladé dospělosti. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 8 Wikicitáty [online]. [cit. 2017-03-22], Dostupné z: https://cs.wikiquote.org/wiki/česká_přísloví 11

Na zítřek se nespoléhej, na pozítří neodkládej, neboť člověk zameškalý, stodoly si nenaplní, ani člověk - odkládavec; zato píle množí dílo; ale člověk nedodělka bude tříti bídu s nouzí. 9 A věrolomný, hrubý, nestoudný, zrádný, zlovolný, malomyslný a otálivý je člověk nevědomý. 10 Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby. 11 Výčtem citací z literatury a lidové slovesnosti práce poukazuje na skutečnost, že základními symptomy prokrastinace, tzn. negativními důsledky odkládání činností, se člověk zabýval od nepaměti. Z hlediska psychologického bádání a zkoumání je prokrastinace novým oborem. Vůbec první písemné zmínky o prokrastinaci lze datovat až od druhé poloviny šedesátých let dvacátého století. Za posledních deset let zájem o tuto problematiku vzrostl. Vznikají odborné týmy, odborné studie, které se zaměřují na střední a vysoké školy, protože právě u studentů se prokrastinace nejčastěji vyskytuje. Většina autorů se shoduje v názoru, že jsou studenti vystaveni prokrastinaci především díky sdělovacím, komunikačním a informačním technologiím. Prokrastinací trpí stejně ženy jako muži, lidé svobodní a lidé sezdaní, lidé s vyšším vzděláním a lidé vyučení. Snad najdeme pouze rozdíl mezi osobami v zaměstnaneckém poměru a osobami samostatně výdělečně činnými, které prokrastinují v menší míře. 12 1.3 Příčiny, důvody vzniku prokrastinace 1.3.1 Hédonická adaptace Jedna z teorií o prokrastinaci nám říká, že vzniká paradoxně v cíli. Naučili jsme se motivovat se cílem. Známe svůj cíl a až jej dosáhneme, dostaví se pocit uspokojení. Dle Moniky Nevolové 13 je právě cílová motivace tím hlavním problémem. Nedokážeme se dostatečně motivovat k prvnímu kroku, nevidíme cíl v celé své kráse a šíři. Tím nám 9 HÉSIODOS. Práce a dni. Přeložil, Julie NOVÁKOVÁ. Brno: Rovnost, 1950. Živé odkazy (Rovnost), sv. 2. 10 Bhagavadgíta, neboli, Zpěv vznešeného. Králův Háj: Santal, 1995. Moudrost staré Indie. ISBN 80-901531-8-6. Kapitola 18. sloka 28 11 Bible: Písmo svaté Starého a Nového Zákona: ekumenický překlad. Praha: Česká katolická charita, 1985. Přísloví 12:24, str. 595 12 PASSIG, Kathrin a Sascha LOBO. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-666-7. 13 NEVOLOVÁ, Monika. Bez výmluv. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5009-5. 12

vznikají časové rezervy, které se promítají do začátku plnění úkolu, snižuje se motivace a pocit radosti. Konkrétně potřebujeme nastolit motivaci cestou sebeřízení a disciplínou. Po splnění úkolu často vzniká další problém, kterým je rychlé odeznění šťastné euforie po naplnění cíle. Po určité době od splnění úkolu nebo dosažení cíle, zcela odezní v jedinci kladné pozitivní emoce. Mezi psychology se ustálil výraz hédonická adaptace. Závislost na emocích získaných z přívalu uspokojení z dosahování cílů a úkolů, může být problematická. Hédonická adaptace způsobí, že žádný cíl nebude dost dobrý a navodí pocit celoživotní nespokojenosti. Obdobný pocit lze vypěstovat například pořizováním movitých či nemovitých věcí. Emoční uspokojení velice rychle vyprchá, ovlivňuje-li nákup především emoce, například touha po pohodlí, kráse, vyšším sociálním začlenění. 14 Po čase se může dostavit pocit neuspokojení a prázdnoty. Tento stav nenastává, pokud je důvodem pořízení nutná potřeba tyto věci užívat, například koupě auta z důvodu mobility. 1.3.2 Vnitřní dialog V plnění úkolu mohou bránit emoce. Každý ve svém životě vede vnitřní dialog. Někdy je to dialog smířlivý, ale často polemický, hádavý, vyčítavý. Dá se říci, že rozum chce, ale emoce ne. V jednom z dílů Spejbla a Hurvínka říká Spejbl: Hurvajs, musíš si umět poručit. A Hurvínek mu odvětí: Copak o to, já si poručím, ale já se pak neposlechnu. Nejčastější příčinou našeho odkládání věcí a úkolů, které bychom chtěli a měli udělat, je selhání dovedností sám sebe poslechnout. 15 Lidé, kteří prokrastinují, se vnitřním dialogem staví do pozice oběti, na kterou je kladeno příliš mnoho požadavků, příliš mnoho těžkých úkolů. Organizmus se v tomto dialogu začne stavět do opozice. Tato vnitřní promluva umožní jedinci akt vzpoury a je tu prokrastinátor. Zde se nám otevírá cesta, která by mohla pomoci vysvětlit, jakým způsobem přestat odkládat úkoly. Nahradíme-li vnitřní dialog plný rozporů, dialogem pozitivním, zbavíme se postojů, které nás v negativním smyslu ovlivňují. V okamžiku, kdy vnitřní hlas používá autoritativní přízvuk, snažíme se do něčeho přinutit. V tomto 14 NEVOLOVÁ, Monika. Bez výmluv. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5009-5. 15 LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: jak přestat odkládat a začít žít naplno. V Brně: Jan Melvil, 2013. Briquet. ISBN 978-80-87270-51-6. 13

případě jeden hlas našeho Já vyvíjí tlak a druhý hlas našeho Já zcela jistě začne oponovat, bude se stavět do odmítavé pozice. Snaha jedince motivovat se slovy Musím nebo Měl bych, Dokážu to je velmi rozšířená, ale bohužel naší mysli nesděluje nic pozitivního. Ve sděleních na sebe vyvíjíme tlak. Dochází k motivaci výhružkami, které jsou známkou toho, že nás úkol neoslovuje a chceme se mu vyhnout. Navozují v nás pocit úzkosti, vzdoru, strachu a zároveň nám říkají, že bychom se pro tento úkol svobodně nerozhodli. 16 Je potřebné nahradit slovo Muset slovem Volba a Chtění. Jak jednoduché! Ale jak těžké k naučení. Musíme vlastně změnit formu našeho myšlení. Je velký rozdíl, pokud svému podvědomí řeknu: Chci to jít udělat, Rozhodl jsem se tak. V tomto okamžiku se totiž mohou nasměrovat všechny síly na úkol, pro který jsme se svobodně rozhodli. Pojmy Musím, měl bych, nechce se mi je nutné z našich vnitřních dialogů vyškrtnout. Navozují v nás totiž pocit, že nás někdo k něčemu nutí a my to dělat nechceme, je to proti naší vůli. Vytváříme si podhoubí pro růst prokrastinačního chování. Náš organizmus funguje ještě obratněji. Veškeré informace na konci vyhodnocuje mozek. A ten musí v jednom okamžiku zpracovávat dvě protichůdná zadání. Musí poskytnout energii, která je potřebná pro splnění úkolu, ale zároveň také musí připravit energii pro záchranu, protože se jedinec cítí ohrožen, tím že nechce. Stačí už potom jenom věta: Musím začít psát a mozek zareaguje stresem (uvolnění energie pro útěk nebo útok) a depresí (uchováním energie potřebné pro přežití). Pokud v sobě řešíme, zda úkol splnit nebo nesplnit, naše tělo a mysl jsou svazovány prokrastinačním chováním. Organizmus se tímto dostává do duševního, tělesného a emocionálního bloku, s kterým může přicházet onemocnění. 1.3.3 Neschopnost odmítat V dětském období vzdoru říkáme ne na všechno a na cokoliv. Období vzdoru nastupuje kolem osmnáctého měsíce a může končit kolem pátého roku. Je důležitou součástí psychického vývoje jedince, který si sám začíná stavět mantinely a zároveň se učí vyrovnávat změny, kterým je vystavován. V dospělosti se slůvko ne začíná pomalu vytrácet. Například pozice zaměstnance v podstatě neumožňuje úkoly odmítat, bez rizika ztráty zaměstnání. Oproti tomu v okamžiku nemoci se ne říká snadněji: 16 FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5083-5. 14

Promiň, teď nemohu, jsem nemocen. To zní pravdivě. V rámci prokrastinace je velice důležité umět říci ne. Naučíme-li se odmítat, snížíme možnost přibývání dalších úkolů. Naučit se odmítat je v případě prokrastinátorů zvláště účinný nástroj pro uplatňování vlastní volby. 17 Jedna z možností jak vysvětlit, proč emoce selhávají, je ve vývoji našeho mozku. Během vývoje se mozek neustále zvětšuje a získává další části. Nejstarší částí mozku je mozkový kmen označovaný též jako plazí mozek. Je zodpovědný za základní instinkty a reflexy. Později se vyvíjí limbický systém, část mozku odpovědná za emoce. A až mnohem později se objevuje nejmladší část lidského mozku (neokortex) zodpovědná za racionální myšlení, logické uvažování či jazyk. Protože se mozek vyvíjí postupně, jsou spojení ze staršího limbického systému do nového neokortexu násobně silnější a četnější než spojení v obráceném směru. V tom spočívá tajemství našeho jednání. Jsme řízeni více emocemi než rozumem. 18 1.3.4 Další teorie vzniku V knize Odložím to na zítra je popsána řada způsobů vzniku prokrastinačního chování. Například prokrastinační chování může být dáno geneticky, je jakýmsi charakteristickým rysem povahy člověka. 19 Některé studie vychází z předpokladu, že je úkol odkládán proto, že je nezajímavý a nudný. Ekonomové David Ackermanna a Barbara Grossová ve svých studiích zjistili, že pokud je úkol zajímavý a žáka baví, je splněn hned a není důvod jej odložit. Důvodem odložení úkolu může být také nemožnost docílit perfektního výsledku. 20 Lze dojít k názoru, že je nutné v první řadě definovat a identifikovat příčiny vzniku prokrastinačního chování a následně hledat způsoby, jak zmírnit spouštěcí mechanismy, které vedou k chorobnému odkládání úkolů. Pojmenováním příčin se otevírá cesta k rychlému nalezení pomoci a řešení. 17 FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5083-5. 18 LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: jak přestat odkládat a začít žít naplno. V Brně: Jan Melvil, 2013. Briquet. ISBN 978-80-87270-51-6. 19 PASSIG, Kathrin a Sascha LOBO. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-666-7 20 Odkládáte naléhavou práci? Proč to děláte? Internet Doktorka.cz [online]. [cit. 2017-03-022], Dostupné z: http://psychologie.doktorka.cz/odkladate-nalehavou-praci-proc-to-delate/ 15

1.4 Jakým způsobem zvládat prokrastinaci Na téma jak zvládnout prokrastinaci, jak v sobě najít klid na včasnou přípravu a jak dosáhnout cíle, bylo napsáno mnoho publikací. Jsou to většinou návodné příručky, které vysvětlují, jakým způsobem musíme postupovat, abychom předešli nežádoucím jevům. Publikace Konec prokrastinace (Petr Ludwig, 2013), Snadná cesta z prokrastinace (Neil Fiore,2014), Odložím to na zítra (Kathrin Passing, Sascha Lobo,2010), Bez výmluv (Monika Nevolová,2014), Time Management (Jan Brodský,2014), nám poskytují celkem ucelený postup, jak přestat úkoly odkládat nebo plánovat svůj čas. Různých praktických rad existuje opravdu mnoho. Autoři Burka a Yuen doporučují jedincům s prokrastinačním chováním používat poznámkové bloky a kalendáře a zapisovat si do nich, co a kdy mají udělat. Pokud se jim podaří úkol splnit, následuje mazání úkolu a odměna. Jde o jakousi metodu postupného zatěžování, popřípadě plánování úkolů po částech a v případě vzniku prodlevy o přidávání úkolů. 21 Pomoci jedinci, který se stává nebo začíná na sobě pozorovat určité náznaky prokrastinačního chování, může motivace. Toto slovo je odvozeno z latinského movere (hýbati, pohybovati). Vše co člověk dělá, dělá vždy z nějakých pohnutek. Musí k tomu mít skrytý nebo viditelný důvod. Lidské chování je určitým způsobem předurčeno. Proto se pokaždé snažíme zjistit, co vlastně k činnosti vedlo, jak se jedinec choval, jak cíle dosáhnul, v čem vynikal nebo selhal. Hledáme za chováním vždy nějakou příčinu nebo důvod. V jednání se uplatňuje osobnost, hodnotový žebříček, zkušenosti, schopnosti a dovednosti. Motivace vyjadřuje zvláštnost psychických procesů a je zároveň procesem, který určuje směr, intenzitu a trvání chování. Motivaci dělíme na vnější a vnitřní. 22 1.4.1 Vnější motivace Vnější motivace obecně znamená, že člověk dělá něco, co se po něm chce a hlavní motivací je odměna. S vnější motivací se setkáváme mnohem dříve, než s vnitřní motivací. Většina lidí si myslí, že je vnější motivace nejdůležitější. Již v raném dětství jsme vystaveni od svých rodičů vlivu vnějších motivací. Rodiče nám jsou příkladem. Pomáháme s domácími pracemi, jsme motivováni pochvalou a jsme odměňováni. 21 BURKA, Jane B. a Lenora M. YUEN. Procrastination: why you do it, what to do about it now. Cambridge, MA: Da Capo Life Long, c2008. Lifelong books. ISBN 978-0-7382-1170-1. 22 NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0592-7. 16

Vnější motivace ovlivňuje naše chování. Lidé se na základě vnějších motivací učí pohybovat ve společnosti. Z psychologického hlediska není v období dospělosti čekání na vnější motivaci tím největším motorem konání. Může pomoci, ale pouze s krátkodobým časovým efektem. Vnější motivace dává člověku možnost poznat, zda se chová správně a zda by neměl některé své škodlivé návyky změnit. Projevy a důsledky vnějších motivací tak názorně poukazují na důležitost vnitřní motivace. 23 1.4.2 Vnitřní motivace Vnitřní motivace je nejdůležitější. Můžeme jí také označit jako sebemotivace nebo automotivace. Vnitřní motivace se někdy zaměňuje se stanovením cíle. Každý si může stanovit cíl, ale ne každý jej dosáhne. Pokud je člověk vnitřně motivovaný, má v sobě schovaný jakýsi motor, který v něm vyvolává určitý rozpor mezi tím co má a co by chtěl mít. Je to určitý stav nerovnováhy, vyjadřující nespokojenost se současným stavem a zároveň jej nutí aktivně odstraňovat příčiny vzniklé nerovnováhy. Na takto nastavené nerovnováze není nic špatného, vede nás pozitivním směrem. Ve vztahu k prokrastinaci se vnitřní motivace jeví jako nejspolehlivější zbraň. 24 23 NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0592-7. 24 NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0592-7. 17

2 Druhy a formy prokrastinace 2.1 Rozdělení prokrastinace Prokrastinaci můžeme dělit podle druhu populace, která je zkoumána. Dříve se jednalo o zkoumání obecné prokrastinace, protože převládal názor, že se vyskytuje napříč celou populací stejně. Časem se od obecné populace oddělilo akademické prostředí, protože výzkumy ukázaly, že je něčím specifické. 25 2.1.1 Akademická prokrastinace Forma akademické prokrastinace se považuje za nejvíce prozkoumanou. Na studenty středních a vysokých škol jsou kladeny velké nároky. Od studentů se také očekává určitá zodpovědnost ke studiu. Týká se především odkládání povinností, které souvisí se studiem, například odevzdávání seminárních prací, laboratorních zápisů, laboratorních měření, příprava na praktická cvičení apod. Z výzkumů prováděných v 80. letech vyplývá, že 95 % studentů prokrastinuje. 26 V tomto případě by to znamenalo, že správné je prokrastinovat a v menšině by byli ti, co si úkoly plní včas. Procentuální hodnoty prokrastinace mezi studenty by nemusely být tak vysoké. Dle dalších porovnávacích metod bylo zjištěno, že prokrastinace studentů vysokých škol kolísá mezi 20 % až 70 %. 27 2.1.2 Obecná prokrastinace Obecná prokrastinace zkoumá populaci dospělých lidí, kteří nejsou spojeni či vázáni na akademické prostředí. Je charakteristická tím, že se jedná o odkládání povinností, popřípadě závazků, které se týkají každodenní činnosti. O vlastní výzkum obecné prokrastinace není tak velký zájem. 28 25 KAMENOVÁ, Sabina. Prokrastinace a závislostní chování: souvislosti a prevalence u VŠ studentů. Praha, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta. 26 GABRHELÍK, Roman. Akademická prokrastinace: Ověření sebeposuzovací škály, prevalence a příčiny prokrastinace. Praha, 2008. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. 27 SLIVIAKOVÁ, Andrea. Prokrastinace v adolescenci a mladé dospělosti. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 28 SCHOUWENBURG, Henri C. Counseling the procrastinator in academic settings. Washington, DC: American Psychological Association, c2004. ISBN 1591471079. 18

2.2 Formy prokrastinace 2.2.1 Situační a chronická prokrastinace Většina autorů se shodne na dělení prokrastinace na situační a chronickou. Situační (tzv. časově omezená, ohraničená) prokrastinace znamená, že člověk odkládá v určitém okamžiku, v konkrétní situaci svou činnost na pozdější dobu. Situační prokrastinaci dělíme na pozitivní a negativní. Pozitivní nebo též prospěšná prokrastinace znamená, že úkol odložíme záměrně, protože si nejsme jisti, zda v daném okamžiku dokážeme najít správné řešení. Dá se to také srovnat se rčením: Ráno moudřejší večera. Vědomě odkládáme úkol s tím, že se řešení může náhle objevit. Jedná se o přínosný a chtěný jev. Negativní formou situační prokrastinace nazýváme situaci, kdy se člověk dopouští odložení úkolů, které neplánoval a toto odložení nemá kladný efekt na splnění úkolu. Chronická prokrastinace znamená, že člověk odkládá veškeré naplánované činnosti a koná tak opakovaně. Chronická prokrastinace nám představuje určitou dysfunkci, která u jedince nastává a dostává jej do negativního postoje, například ke svému zaměstnavateli, společnosti a vzniká u něj pocit stresu, studu, selhání a frustrace. 2.2.2 Aktivní a pasivní prokrastinace Pro aktivní prokrastinaci platí, že je využívána záměrně lidmi, kteří jsou zvyklí pracovat pod tlakem a pokud jsou vystaveni tomuto tlaku, tak dokáží odevzdávat maximum svého výkonu. V tomto smyslu je aktivní prokrastinace brána jako pozitivní. Jednotlivci využívají pozitivní složku stresu (zdravý stres). Tito aktivní prokrastinátoři pro odevzdání svých úkolů nepotřebují žádný čas navíc. Plní své úkoly ve správných termínech. Vlastní profil aktivně působícího prokrastinátora je tak v podstatě totožný s profilem člověka neprokrastinujícího. Oproti tomu pasivní prokrastinace působí negativně. Pasivní prokrastinátor potřebuje pro splnění úkolu více času a i tak má problémy daný úkol odevzdat. 29 29 ANGELA HSIN CHUN CHU;JIN NAM CHOI. Rethinking Procrastination: Positive Effects of "Active" Procrastination Behavior on Attitudes and Performance. Journal of Social Psychology [online]. 2005, 145(3), 245-264 [cit. 2016-08-10]. ISSN 00224545. 19

2.2.3 Emocionálně stabilní a nestabilní prokrastinace Prokrastinace je rozdělována do dvou forem, na kterých se velkou měrou podílí vliv nízké svědomitosti většiny žáků k plnění úkolů a zvýšenou či sníženou hladinou neuroticismu. Při emocionálně stabilní prokrastinaci dochází k poklesu úrovně svědomitosti a nezvyšuje se míra neuroticismu. Nemají zvýšený strach ze selhání, nevykazují vyšší hodnoty úzkosti a nevyhledávají odbornou pomoc. Při emocionálně nestabilní prokrastinaci trpí jedinci zvýšenou mírou úzkosti, objevují se u nich obavy ze selhání, trpí také nízkou úrovní svědomitosti a trpí vysokou hladinou neuroticizmu. Při svém selhání často vyhledávají odbornou pomoc. 30 2.2.4 Prokrastinace aktivizující, vyhýbavá a rozhodovací Při aktivizující prokrastinaci jedinec oddaluje plnění úkolů až na poslední chvíli. Svým způsobem zažívá vzrušení a napětí, zda zadaný úkol splní ve stanoveném termínu. Je to pro něj motivační a vůbec nechápe, proč by se měly úkoly plnit s předstihem nebo dopředu. Přestože si prokrastinátor splní úkoly včas, z hlediska výkonu a správnosti odevzdání úkolu není stoprocentní, protože si nechává málo času a nestihne celkové prostudování úkolu. Při vyhýbavé prokrastinaci je chování jedince charakterizováno tím, že nesplnění úkolu nepřipisuje své neschopnosti. Neúspěch je v tomto případě svalován na nedostatek času, výskyt překážek pro splnění úkolu, nemoc, počasí. Obranou prokrastinátora je i to, že se snaží těžším úkolům vyhnout, aby nebyla zviditelněna jeho neschopnost a jeho slabé stránky. Při rozhodovací prokrastinaci je zadaný úkol oddálen z důvodu perfektní přípravy, hledáním informací, připravováním zdrojů. Trvá to tak dlouho, až se zadaný úkol nestihne dokončit. Prokrastinátor začne včas, ale jeho dlouhá příprava mu znemožní 30 SCHOUWENBURG, Henri C. Counseling the procrastinator in academic settings. Washington, DC: American Psychological Association, c2004. ISBN 1591471079. 20

úkol splnit. Při psaní seminární práce začne jedinec pracovat včas, avšak vyhledávání informací o tématu mu zabere tolik času, že nestihne termín odevzdání. 31 2.2.5 Optimistická a pesimistická prokrastinace Dle emočního zapojení jedince rozděluje Ferrari prokrastinaci na optimistickou a pesimistickou. Optimistický prokrastinátor pořád ještě věří, že všechno stihne a práci odvede včas. Je sice s plněním úkolu pozadu, ale jeho nezdolný optimismus jej naplňuje vírou, že vše dobře dopadne. Naproti tomu pesimistický prokrastinátor si dobře uvědomuje, že splnění úkolů je v nedohlednu a už vůbec nevěří, že by se mohlo podařit něco změnit. 32 2.2.6 Sociální a osobní prokrastinace O sociální prokrastinaci hovoříme v okamžiku, kdy dochází k oddalování povinností, jako je třeba placení složenek, nájmů, uložených pokut, placení daňového přiznání, včasné chození na schůzky. U osobní prokrastinace dochází ke zbytečnému oddalování úkolů, které se bezprostředně týkají jednotlivce. Například docházka k zubaři, návštěva lékaře a osobní pohovor. 33 31 FERRARI, Joseph R., Judith JOHNSON a William George MCCOWN. Procrastination and task avoidance: theory, research, and treatment. New York: Plenum Press, c1995. Plenum series in social/clinical psychology. ISBN 0-306-44842-4. 32 FERRARI, Joseph R., Judith JOHNSON a William George MCCOWN. Procrastination and task avoidance: theory, research, and treatment. New York: Plenum Press, c1995. Plenum series in social/clinical psychology. ISBN 0-306-44842-4. 33 KNAUS, William J. Procrastination, Blame, and Change. Journal of Social Behavior [online]. 2000, 15(5), 153-166 [cit. 2016-08-10]. ISSN 08861641. 21

3 Následky a prevence prokrastinace 3.1 Prokrastinace jako onemocnění Současná doba je charakterizována vysokou rychlostí nárůstu informačních technologií. Žáci velice snadno propadnou možnostem internetu, například seriálům, kdy je jedinec schopen strávit několik dní sledováním svých oblíbených epizod. Sociální sítě, počítačové hry jsou dalším lákadlem, které odvádí pozornost od nastavených cílů a úkolů. Únikovou cestou jsou pro prokrastinujícího jedince i nekonečné diskuze na internetu o nepodstatných věcech. Lze mluvit o druhu závislosti. Žák se velice snadno dostane do začarovaného kruhu, ze kterého se velice obtížně vystupuje. Někdy musí pomoci rodina, učitelé, psychologové a lékaři. Sama o sobě není prokrastinace nemocí či patologickým jevem. Stává se doprovodnou formou různých dalších klinických onemocnění a poruch. Pokud někdo trpí prokazatelnými depresemi a v myšlenkách se zabývá spíše negativními věcmi, bude mít ve svém chování sklony odkládat důležité úkoly nebo je odsouvat na pozdější dobu. Dle autorů publikace Odložím to na zítra Kathrin Passing, Sascha Lobo, existuje souvislost mezi odkládáním a syndromem poruchy pozornosti (ADD - Attention Deficit Disorder), který je též doprovázen velmi často hyperaktivitou (ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder). Jejich průzkumy ukazují, že v západních zemích může být postižena až desetina obyvatel. Porucha pozornosti je dědičný neurovývojový syndrom, který svědčí o narušení fungování mozku v oblastech, které souvisejí s předvídáním, plánováním, udržením pozornosti a sebeovládáním. S postupujícím věkem může docházet ke zmírňování viditelných příznaků, ale pocit vnitřního neklidu a menší emoční stabilita zůstává. U ADD se jedná o stejnou poruchu, ale bez přítomnosti hyperaktivity. Lidé trpící touto poruchou působí zasněně, nereagují hned na mluvené slovo a mají potíže s dokončováním úkolů. 34 3.2 Závislost a prokrastinace Prokrastinační chování může svými projevy připomínat určité formy závislosti. Mezi tyto projevy patří změny nálad, které se u prokrastinujících objevují z důvodu 34 PASSIG, Kathrin a Sascha LOBO. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-666-7. 22

nespokojenosti s vlastním plněním zadaných úkolů. Solomon a Rothblum 35 definují prokrastinaci jako zbytečné odkládání povinností, které vede k prožívání subjektivního nepohodlí a vzniku vnitřního konfliktu. Nesplnění úkolu u člověka navozuje stav špatného svědomí a výčitek. Některé prameny uvádějí, že od chronické prokrastinace je už snadná cesta k dalším závislostem, například k závislosti na počítačových hrách, internetu nebo pornografii. Pokud by někdo v rámci odvykání z nějaké závislosti pocítil nutkavý pocit prokrastinačního chování, může se stát, že právě toto jej nastartuje k dalším regresím jeho závislostí. Jedna z dalších teorií proč určití jedinci vyhledávají stres s následným pozitivním pocitem z dosaženého výsledku, je touha nad sebou zvítězit. Zvládnout složitý úkol za krátký čas, i když ostatní vrstevníci potřebují pro daný úkol času více. Zažívají pocit zadostiučinění a zvýšeného sebevědomí po zvládnutí úkolu. Sami potom tyto situace vyhledávají. 36 Hovoří se o závislosti na cyklové prokrastinaci, na cyklovém otálení, na rychle vykonaném úkolu na poslední chvíli a na pocitu úlevy po dokončení úkolu. Většina takto fungujících prokrastinátorů si myslí, že situaci zvládá a úkol na poslední chvíli splní. A právě tato sebejistota jim brání v tom, aby zjistili chyby, kterých se dopouští, a které je mohou zavést do určitých problémů. Pokud tito jedinci plní úkoly na úkor spánku, za pomoci podpůrných léků, tak si do budoucnosti zakládají na problém, který může časem vyústit ve zdravotní komplikace nebo psychickou poruchu. 3.3 Užití podpůrných prostředků v rámci prokrastinačního chování V minulém století bylo obvyklé, že pro splnění úkolu, napsání seminární práce, naučení se na zkoušku, někteří jedinci užívali látku amfetamin, která jim umožňovala být aktivní po celou noc a pomohla jim dokončit danou práci. V 80. letech byl amfetamin nahrazen kokainem. V tomto období se stává mnoho jedinců závislých na drogách, a to hlavně žáků středních škol a vysokoškolských studentů. Alkohol je také nejčastější drogou používanou při odkládání úkolů. Závislost vzniká na všem, co je pro jedince příjemné. Při užití návykové látky dochází také k určité odměně. Požitím alkoholu nebo nějaké jiné intoxikační látky jedinec vnímá příjemné nebo libé pocity téměř okamžitě. 35 Solomon, L., & Rothblum, E. (1984). Academic procrastination: Frequency and cognitive-behavioral correlates. Journal of Counseling Psychology, 31(4), 503-509. Retrieved 13 June, 2014. 36 FERRARI, Joseph R., Judith JOHNSON a William George MCCOWN. Procrastination and task avoidance: theory, research, and treatment. New York: Plenum Press, c1995. Plenum series in social/clinical psychology. ISBN 0-306-44842-4. 23

V normálním stavu by těchto pocitů obtížně dosáhl a často tedy volí snazší cestu, která představuje požívání návykových látek. Prokrastinující člověk se může chovat podobným způsobem. Volí snazší cestu a získává uspokojení z činností, které vykonává na místo plnění svých povinností. Dobrý pocit přichází hned, ale nemá dlouhého trvání. Jen do chvíle, než si prokrastinátor uvědomí, že mu úkoly zůstávají. 3.4 Prevence prokrastinace Nejzávažnějším důsledkem prokrastinačního chování je odkládání vlastního života. Pokud se dostaneme do prokrastinační spirály, tak nedokážeme naplno využít svůj volný čas a nedokážeme se radovat z běžných věcí, které k nám přicházejí. 37 Abychom zmírnili dopady prokrastinace a udrželi si vysokou motivaci čelit vysokým nárokům, které jsou na nás během života kladeny, musíme a potřebujeme si bez výčitek svědomí dopřát zábavu takového druhu, která nám poskytne čas na tělesný i duševní odpočinek. 38 Uvádí se, že pracovníci, kteří si berou více volna, jsou zdravější a plní více náročných úkolů. Vyplývá to ze studie Garfielda. 39 Zjistil, že někteří průměrní pracovníci pracují více a daleko přesahují standardní výkon, pokud si účelně organizují volný čas. Došel k závěru, který shrnul ve své knize a to, že výkon lze dostat pod svou kontrolu. Výkonní lidé vědí, jak důležitý je volný čas a jak je podstatné užít si jej bez pocitu viny. Prevencí pro úspěšné zvládání prokrastinace je individuální i skupinový přístup založený na výchovných a poznávacích metodách. Doporučuje se používání diářů, poznámkových bloků k zapisování plánovaných činností, které se musí v daném okamžiku vykonat. Splněné položky se pak mohou odškrtávat, což zase zpětně působí pozitivně na sebevědomí jedince. Jedná se o jakýsi druh vlastní pochvaly. 40 Dalším z velkých aspektů prohlubujících vlastní odkládání úkolů je nesoustředěnost na daný úkol a jeho dokončení. V tomto případě je potřeba si uvědomit, kdy se přestáváme 37 FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5083-5. 38 FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5083-5. 39 GARFIELD, Charles. Peak Performers. The New Heroes of American Business [online]. New York: Avon Books, 2015, [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://mettainstitute.org/programresources/cc-2015/peak- Performance-Charles-Garfield.pdf 40 Naučte se bojovat s prokrastinací!. In: Magazín [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: http://magazin.cz/lifestyle/10483-naucte-se-bojovat-s-prokrastinaci 24

na vlastní úkol soustředit. Umět se přesvědčit a pokračovat v úkolu. Pokud dokážeme pojmenovat příčiny nesoustředěnosti, je to jeden z kroků, jak prokrastinaci zvládnout. Jedním z problémů při práci je stálé sledování televize nebo internetových programů. Pokud je úkol příliš velký, je potřeba rozdělit jej na dílčí složky a ty potom postupně plnit. Je možné udělat si i osnovu a dále si stanovovat další kroky ke splnění projektu. 41 Ferrari doporučuje postupovat při plnění úkolu dle předem stanoveného návodu, který zahrnuje seznam úkolů, rozdělení podle jejich důležitosti a potřebnosti, závazky k jejich plnění, stanovené cíle, rozdělení na dílčí cíle, pojmenování smyslu úkolů, příslib odměny a odhadnutí množství času k jejich splnění. 42 41 BRODSKÝ, Jan. Time management. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014. Právo - edice pro právo a management. ISBN 978-80-905247-9-8. 42 FERRARI, Joseph R., Judith JOHNSON a William George MCCOWN. Procrastination and task avoidance: theory, research, and treatment. New York: Plenum Press, c1995. Plenum series in social/clinical psychology. ISBN 0-306-44842-4. 25

VÝZKUMNÁ ČÁST 4 Popis výzkumného šetření 4.1 Cíl výzkumné části Cílem výzkumu je zjistit, zda se vyskytuje prokrastinační chování u žáků středních škol, jaká je míra výskytu prokrastinačního chování v jednotlivých ročnících, jaké jsou rozdíly z hlediska odkládání úkolů mezi jednotlivými ročníky, zda se chorobné odkládání úkolů vyskytuje více ve vyšších ročnících a zda jsou rozdíly z hlediska odkládání úkolů mezi muži a ženami. Na základě dostupných studií lze předpokládat, že s liknavým přístupem k plnění úkolu se setkáme u všech žáků. Každý má v sobě nastavený určitý stupeň prokrastinačního chování. Je jistě ovlivněn okolím a prostředím, ve kterém se nachází. Tato práce se nezabývá a neidentifikuje příčiny změn prokrastinačního chování žáků středních škol, ale cílem práce je prvotně zjistit, zda a do jaké míry se prokrastinační chování na střední škole vyskytuje. 4.2 Hypotézy Hypotéza 1: Prokrastinace je problémem všech žáků střední školy. Ze závěrů studií uvedených v teoretické části, které se zabývají výskytem prokrastinačního chování u studentů, lze předpokládat, že s liknavým přístupem k plnění úkolu se setkáme u všech žáků. Hypotéza 2: Žáci prvních ročníků jsou především lehkými prokrastinátory. Hypotéza vychází z předpokladu, že žák vstupuje na střední školu s předsevzetím zvládnout čtyři roky studia, odmaturovat, případně pokračovat ve studiu na vysoké škole. Na střední školu si přináší rituály, zvyklosti, ve kterých se odráží vliv učitelů základní školy, rodičů a tento vliv minimalizuje odkládání úkolů na pozdější dobu. Hypotéza 3: Mezi jednotlivými ročníky jsou rozdíly z hlediska chorobného odkládání úkolů. Práce vychází z předpokladu, že je žák ovlivněn v průběhu studia především vnějšími okolnostmi, které mění jeho vztah ke studiu. Vnějšími okolnostmi může být například dojezdová vzdálenost do školy (čekání na dopravní prostředky, méně 26

volného času na osobní aktivity), bydlení v domově mládeže (vliv ostatních spolužáků, měnící se zájmy, hodnoty) a volnočasové aktivity. V případě takových změn lze předpokládat, že je žák vystaven okolnostem vedoucím k propuknutí nebo prohloubení prokrastinačního chování. Slábne vliv rodičů, žáka ovlivňuje více okolí, především spolužáci a měnící se denní rituály. Hypotéza 4: Těžká prokrastinace se vyskytuje u žáků vyšších ročníků častěji než u žáků nižších ročníků. Práce vychází z předpokladu, že žáci vyšších ročníků jsou vystaveni okolnostem, situacím, které mohou být příčinou prokrastinačního chování. Studium je ve vyšších ročnících náročnější. Žáci se připravují na maturitní zkoušky, zpracovávají se závěrečné práce k obhajobě a někteří se připravují na přijímací zkoušky na vysoké školy. Žáci jsou vystaveni i dalším povinnostem a úkolům. Často chodí i na brigády. Většinou jsou žáci již plnoletí a mohou si sami omlouvat nepřítomnost v hodinách výuky. Mění se jejich vztah k pedagogům, jejich názory jsou vyhraněnější, často se plnění úkolů vyhýbají, odkládají je, považují je za zbytečné. Hypotéza 5: Ženy mají menší problémy s odkládáním činností než muži. Hypotéza vychází z předpokladu, že žena má dispozice k lepší organizaci času při plnění úkolů a zvládá splnit více úkolů najednou. Ženy používají při učení a řešení úkolů obě mozkové hemisféry. Díky ženskému hormonu estrogenu se vytváří v mozku větší počet spojů, které umožňují ženám dělat současně více úkolů najednou. Muži řeší problémy a úkoly přes levou hemisféru. Mozek mužů je nastaven tak, aby se vždy soustředil na jednu věc. Proto většina mužů může v určitou dobu plnit pouze jeden úkol. 43 4.3 Zvolená metodologie 4.3.1 Kvantitativní výzkum Byla zvolena metodologie kvantitativního výzkumu s cílem potvrdit nebo vyvrátit hypotézy. Kontakt s respondenty byl zprostředkován pomocí dotazníkového šetření. 44 Dotazník byl pro žáky zveřejněn na internetové stránce Střední průmyslové školy 43 Rozdíly mezi muži a ženami. CELOSTNÍMEDICINA.CZ [online]. Informační server o zdraví, 2010 [cit. 2017-03-26]. Dostupné z: https://www.celostnimedicina.cz/rozdily-mezi-muzi-a-zenami.htm 44 Typy výzkumů. Vyzkumy.knihovna.cz [online]. Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví [cit. 2017-03-26]. Dostupné z: http://vyzkumy.knihovna.cz/ucebnice/typy-vyzkumu 27

elektrotechnické a VOŠ v Pardubicích na odkazu http://service.spse.cz/dotaznik/. Zveřejněný dotazník, zahrnující úvod a vlastní otázky, je uveden v příloze A. Distribuce dotazníku prostřednictvím internetových stránek umožnila oslovit široký počet respondentů. Takto získané výstupy byly za pomoci nástrojů aplikace Excel vyhodnoceny a analyzovány. Nevýhody tohoto postupu vyplývají z podstaty metody. Bylo získáno hodně výstupů, které mohly být zkreslené ochotou a okamžitým rozpoložením respondentů a nebylo možné touto formou zmapovat problémy jednotlivých respondentů do hloubky. 4.3.2 Layova škála prokrastinace pro studenty Pro výzkum a dotazníkové šetření byla zvolena existující metoda Layovy škály prokrastinace pro studenty. Českou verzi připravil a upravil Mgr. Roman Gabrhelík. Dotazník je určen pro žáky středních i vysokých škol a bylo využito znění zveřejněné na stránce Kliniky adiktologie. 45 Layova škála prokrastinace pro studenty obsahuje 20 otázek, které využívají pětibodové Likertovy škály. Respondenti vybírají možnost, která jejich situaci subjektivně nejlépe vystihuje (od velmi netypické, po velmi typické). Dotazník byl spuštěn ve dvou termínech a to od února do března školního roku 2015/2016 a od října do listopadu školního roku 2016/2017. Cílem bylo rozdělit jednotlivé třídy do pěti různých stupňů prokrastinace a vyhodnotit a porovnat jednotlivé výsledky s hypotézami. To znamená, zjistit stupeň prokrastinace mezi žáky všech ročníků, zda se odkládání úkolů ve vyšších ročnících stává chorobným a jaké jsou rozdíly mezi žáky a žákyněmi. Zveřejněný dotazník, zahrnující úvod a vlastní otázky, je uveden v příloze A. Do dotazníku byla vložena povinná otázka zařazení respondenta do 1. až 4. ročníku studia a zaškrtnutí pohlaví respondenta (muž nebo žena). Současně bylo podmíněno dokončení a odeslání dotazníku vyplněním všech otázek v dotazníku. Při chybějící odpovědi na některou z otázek se dotazník neodeslal a oznámil, která část pro vyplnění ještě chybí. 45 Layova škála prokrastinace pro studenty. In: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze: Nástroje pro evaluaci preventivních a léčebných programů [online]. Praha, 2012 [cit. 2017-03- 26]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/586/3767/layova-skala-prokrastinacepro-studenty 28

Odpovědi jednotlivých respondentů byly ohodnoceny dle níže uvedeného daného bodování. Například pokud respondent uvedl u otázky č. 10 odpověď spíše typické a v otázce č. 3, odpověď velmi typické, pak za tyto dvě odpovědi získal celkem 5 bodů. Oproti veřejně dostupné Layově škále prokrastinace pro studenty bylo prohozeno ohodnocení otázek 17 a 18, a to z důvodu zajištění shody se zveřejněným dotazníkem. Bodové ohodnocení u otázek 1, 2, 5, 7, 9, 10, 12, 16, 18, 19: 1 velmi netypické, 2 spíše netypické, 3 neutrální, 4 spíše typické, 5 velmi typické Obrácené bodové hodnocení u otázek 3, 4, 6, 8, 11, 13, 14, 15, 17, 20: 5 velmi netypické, 4 spíše netypické, 3 neutrální, 2 spíše typické, 1 velmi typické Všechny odpovědi byly vyhodnoceny a dle celkově získaného počtu bodů byla určena míra akademické prokrastinace dle Layovy škály prokrastinace pro studenty: 46 20 28 bodů neprokrastinující respondenti 29 52 bodů lehcí prokrastinátoři 53 63 bodů střední prokratinátoři 64 a více bodů těžcí prokrastinátoři 4.4 Popis výzkumného vzorku Cílovou skupinou dotazníkového šetření byli žáci Střední průmyslové školy elektrotechnické a VOŠ v Pardubicích. Dotazníkové šetření bylo prováděno ve dvou termínech. První od února do března školního roku 2015/2016 a druhé od října do listopadu školního roku 2016/2017. Na jaře v roce 2016 se zúčastnilo dotazníkového šetření 313 respondentů (viz tabulka 1) a na podzim v roce 2016 se zapojilo do dotazníkového šetření 226 respondentů. Při vyhodnocení 2. termínu dotazníkového šetření vykazovaly odpovědi na jednotlivé otázky anomálie u respondentů z druhého ročníku. Respondenti s pořadovým číslem 143 až 179 (z ústního dotazování a šetření bylo zjištěno, že se jednalo o dvě konkrétní třídy) vyplnili zcela shodné odpovědi, které 46 Layova škála prokrastinace pro studenty. In: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze: Nástroje pro evaluaci preventivních a léčebných programů [online]. Praha, 2012 [cit. 2017-03- 26]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/586/3767/layova-skala-prokrastinacepro-studenty 29

vědomě a účelově směřovaly k neprokrastinačnímu chování a celkově výsledky významně zkreslovaly (ukázka vyhodnocení s podrobným odůvodněním je uvedena v příloze C). 37 respondentů z druhého termínu, kteří prokazatelně vyplnili dotazník ne dle svého sebehodnocení, ale dle dohody uzavřené v rámci dvou tříd, bylo vyjmuto z vyhodnocení a byly vyhodnoceny pouze odpovědi zbylých 189 respondentů (viz tabulka 2). Rozložení respondentů v obou termínech je patrné z obrázku 1. Tabulka 1 - Respondenti v prvním termínu 1. termín žena muž celkem počet 1. ročník 16 79 95 počet 2. ročník 24 49 73 počet 3. ročník 10 77 87 počet 4. ročník 12 46 58 62 251 313 Tabulka 2 - Respondenti v druhém termínu 2. termín žena muž celkem počet 1. ročník 1 20 21 počet 2. ročník 5 51 56 počet 3. ročník 9 58 67 počet 4. ročník 2 43 45 17 172 189 Graf 1 Počet respondentů a jejich procentuální rozložení v prvním a druhém termínu Graf 2 Počet respondentů a jejich procentuální rozložení dle pohlaví 30

Celkem dotazník vyplnilo 502 respondentů (viz tabulka 3), z toho 79 (16 %) žen a 423 (84 %) mužů (graf 2). Celkem se v prvním ročníku zúčastnilo dotazníkového šetření 116, ve druhém ročníku 129, ve třetím ročníku 154 a ve čtvrtém ročníku 103 respondentů. Jak je patrné z obrázku 3, z celkového počtu 502 respondentů zhruba čtvrtinu vždy tvořili zástupci jednoho ročníku. Tabulka 3 - Celkový počet respondentů celkem žena muž celkem počet 1. ročník 17 99 116 počet 2. ročník 29 100 129 počet 3. ročník 19 135 154 počet 4. ročník 14 89 103 79 423 502 Graf 3 - Počet respondentů a jejich procentuální rozložení v rámci posuzované střední školy 31

5 Výsledky výzkumu 5.1 Popis dosažených výsledků Každá otázka dotazníkového šetření byla procentuálně vyhodnocena z pohledu četnosti stejných odpovědí a současně byl každý ročník vyhodnocen samostatně. Výchozích 100 % je rovno celkovému počtu respondentů a představuje tedy četnost odpovědí na každou otázku. To znamená 100 % = 502 respondentů. Z toho 23 % = 116 žáků prvních ročníků, 26 % = 129 žáků druhého ročníku, 31 % = 154 žáků třetích ročníků a 20 % = 103 žáků čtvrtých ročníků. Grafy a tabulkové vyhodnocení jsou uvedeny v příloze B bakalářské práce. Následně jsou popsány výsledky odpovědí na jednotlivé otázky. Otázka číslo 1: Často se přistihnu při tom, že dělám úkoly, které jsem zamýšlel/a dělat před několika dny. Z vyhodnocení vyplývá, že 53 % respondentů dělá úkoly se zpožděním, pro 24 % respondentů je tato situace netypická a 23 % respondentů zaujalo neutrální postoj. U této otázky je zřejmé, že ve čtvrtém a třetím ročníku je pro více jak polovinu žáků tato situace velmi a spíše typická. U prvních a druhých ročníků je to méně než polovina. Lze usoudit, že s dokončováním úkolů po stanovené lhůtě se setkávají více žáci třetích a čtvrtých ročníků. Otázka číslo 2: Často propásnu koncerty, sportovní klání a podobné akce, protože se nedostanu k tomu, abych koupil/a lístky včas. Pouze 12 % všech respondentů přiznalo, že v důsledku své liknavosti (nezakoupením lístku včas) často propásnou událost (aktivitu, koncert), které se chtěli zúčastnit. 70 % všech respondentů považuje za netypické, že by svoji liknavostí přišli o sportovní, kulturní nebo jiný zážitek. Otázka číslo 3: Když plánuji setkání s přáteli, všechny potřebné věci mám připraveny s dostatečným předstihem. Pokud respondenti organizují akci, 46 % považuje za spíše a velmi typické, že si v předstihu vše zajistí, oproti tomu 34 % nechá přípravu na poslední chvíli. To ale neznamená, že celou věc ve finále odloží. Jedná se spíše o organizační schopnosti než 32

o prokrastinační chování. Lze vycházet z předpokladu, že hnací silou každého žáka je v této situaci především obstát. Otázka číslo 4: Když je ráno čas vstávat, nejčastěji ihned vstávám z postele. Lze konstatovat, že 61 % respondentů, rovnoměrně napříč všemi ročníky, se potřebuje po ránu dospat a 28 % respondentů má povahu ranního ptáčete. Odpovědi respondentů ovlivnily pravděpodobně jejich povahové vlastnosti a odpovědi by pravděpodobně ovlivnil i cíl vstávání (učení, výlet, dovolená). Odkládání okamžiku vstávání nemusí automaticky poukazovat na prokrastinační chování. Otázka číslo 5: Po dopsání může dopis několik dní ležet, než jej odešlu. Při přípravě dotazníkového šetření bylo zvažováno nahrazení formy korespondence. To znamená dopis nahradit e-mailem. Otázka byla ve výsledku ponechána beze změny jednak z důvodu zachování autentičnosti dotazníku a důvodem byla i skutečnost, že změna by nepomohla vyhodnocení. Žákům je forma elektronické korespondence natolik vlastní, že by odpověď respondenti vyhodnotili jako velmi netypickou. S odesláním dopisu se setkávají vzácněji a tato forma přináší více nepohodlných úkonů. Přesto pouze pro 17 % respondentů je typické odkládat odeslání dopisu. Třetina respondentů zvolila k této otázce neutrální postoj. Otázka číslo 6: Obecně odpovídám na zmeškané telefonáty okamžitě. Život žáků významně ovlivňují komunikační technologie. Všichni respondenti mají mobilní telefony a pro většinu z nich je větším problémem osobní setkání než reakce na nepřijatý hovor. Pro 50 % respondentů napříč všemi ročníky je typické okamžité odpovídání na zmeškaný hovor. Pro žáky jsou problémem pouze vyučovací hodiny, kdy je používání mobilů omezeno a odpovědi druhé poloviny respondentů tedy ovlivnil pravděpodobně pojem okamžitě. Otázka číslo 7: I úkoly, které vyžadují krátké sezení u stolu a práci na nich, dělám dny. Vyhodnocení poukazuje na skutečnost, že respondenti si dokáží snáze přiznat neplnění úkolů v termínu, ale spíše odmítají (50 %), že by jim věnovali více času. Pouze 9 % žáků považuje za velmi typické plnění jednoduchého úkolu několik dní. Lze říci, že jsou jinak odpovědi rovnoměrně rozloženy (po jednotlivých ročnících). 33

Otázka číslo 8: Obvykle se rozhoduji, jak nejrychleji je to možné. Při vyplňování této otázky (v rámci vyučovací hodiny), někteří žáci v otevřené diskuzi poukázali na důležitost toho, v jaké věci se rozhodují a zda rychlost rozhodnutí je pro věc přínosná nebo naopak. Často je při rozhodování důležité ponechat si rozvahu, klid a čas na rozhodnutí. Těmto skutečnostem odpovídalo také rozložení odpovědí. Téměř polovina respondentů (48 %) odpověděla, že se rozhoduje co nejrychleji (zvolilo odpověď velmi typické nebo spíše typické ). Čtvrtina respondentů zůstala v neutrální rovině a druhá čtvrtina si nechává na rozhodnutí spíše více času. Ve všech ročnících nejvíce respondentů zvolilo odpověď typické. Pouze první ročníky měly stejný počet i v neutrální odpovědi. Otázka číslo 9: Obecně naberu zpoždění před tím, než začnu dělat práci, kterou dělat musím. Dle vyhodnocení 23 % respondentů zahájí plnění úkolu neprodleně. Pro 56 % respondentů je typické, že si před zahájením plnění úkolu vloží ještě příjemnější povinnost. Rozdíl je největší u třetích ročníků, kde zpoždění je vystaveno 20 % respondentů a neprodleně zahájí činnost 7 % respondentů. Rozdíl je menší u prvních ročníků, kde zpoždění nabere 12 % respondentů a 5,5 % respondentů zahájí činnost neprodleně. Otázka číslo 10: Když cestuji, obvykle musím s chystáním pospíchat, abych přijel/a na letiště nebo nádraží v příhodný čas. Formulace otázky 10 byla vyhodnocena ve výsledku jako zavádějící. Lze říci, že všichni by při odjezdu na letiště a nádraží měli pospíchat, protože neví, co je může cestou potkat a pokud nepospíchají, neznamená to automaticky, že neprokrastinují. Odpovědi jsou v celé škále vyrovnané a je zřejmé, že respondenti nedokázali zcela vyhodnotit, kam otázka směřuje. Otázka číslo 11: Když se chystám ven, zřídkakdy zjistím, že musím něco na poslední chvíli udělat. U této otázky respondenti zaujali z 30 % neutrální polohu a na obě strany se rovnoměrně rozložili do polohy typické i netypické. Pouze 11 % respondentů považuje za velmi typické zjištění, že před odchodem nemusí na poslední chvíli nic udělat. Pro 34

16 % respondentů je velmi typické, že musí na poslední chvíli něco udělat a z hlediska rozložení po ročnících je v této skupině nejvíce 1. ročníků. Otázka číslo 12: Při práci na úkolu, který je před odevzdáním, často ztrácím čas děláním jiných věcí. Pro 62 % respondentů je typické, že dělají více činností najednou, z toho pro 29 % je to velmi typické a pro 33 % spíše typické. Pouze pro 9 % respondentů je to velmi netypické a pro 14 % respondentů spíše netypické. Poměr odpovědí je ve všech třídách obdobný. Nelze jednoznačně konstatovat, že tato otázka poukazuje na většinu prokrastinujících žáků. Z otázky není zřejmé, zda si činnosti, které brání dokončení úkolu, stanovuje respondent sám anebo jsou to další činnosti, které dostal za úkol. Je v podstatě nemožné soustředit se a dělat pouze jednu činnost. Nároky na žáky jsou velké a úkoly nejsou koordinovány pedagogy. To znamená souběh činností a neodkladných úkolů je běžný. Otázka číslo 13: Pokud obdržím účet na malý obnos, ihned jej zaplatím. Pro 55 % respondentů (rovnoměrně napříč všemi ročníky) je okamžité splacení dlužné částky typické. 33 % respondentů zůstalo k této otázce neutrální. Odpovědi korespondují s věkem respondentů. Většina hospodaří pouze s kapesným. Otázka číslo 14: Často začínám na úkolu pracovat krátce po jeho zadání. 66 % respondentů odpovědělo, že nezačnou pracovat na úkolu ihned po zadání, a to ve škále velmi netypické 34 % a spíše netypické 32 %. Pouze 3 % respondentů považuje za velmi typické začít pracovat na úkolu neprodleně a pouze 14 % tuto možnost nevylučuje. Odpovědi na tuto otázku může ovlivnit i přirozená lenivost, která k tomuto věku přináleží. Nabízí se otázka, zda je pro věk zkoumaných respondentů horlivost typickou vlastností. Určitá dávka vzdoru bývá v tomto věku přirozená. Z vyhodnocení odpovědí také vyplývá, že 50 % žáků třetích a čtvrtých ročníků odpovědělo, že považuje za velmi netypické zahájit plnění úkolů ihned po jeho zadání. Oproti tomu třetina žáků prvních a druhých ročníků nebyla tak jednoznačná a odpověděla, že je spíše netypické, že by zahájila činnost hned po zadání úkolů. 35

Otázka číslo 15: Často mám úkol splněn dříve, než je potřeba. Na tuto otázku odpovídali žáci obdobně jako u otázky 14. 62 % respondentů považuje za netypické splnění úkolů v předstihu, a to ve škále velmi netypické 28 % a spíše netypické 34 %. Neutrální postoj zaujalo 19 % respondentů. Pouze pro 4 % respondentů je včasné splnění úkolů velmi typické. Je otázkou, zda se významně nezměnil životní styl a hodnoty. Na schůzky se přestává chodit včas, úkoly se plní na poslední chvíli. Je ale možné, že systém nastaveného vzdělávání plnění úkolů v předstihu vůbec neumožňuje a žáci pouze plní úkoly podle důležitosti. Respekt pedagogů v očích žáků klesá, pedagogové nejsou pro žáky přirozenou autoritou. Úkoly a postihy za jejich neplnění jsou někdy jediným nástrojem pro zvládnutí žáků. Nikdo však jejich četnost nevyhodnocuje a nekoordinuje. Otázka číslo 16: Obvykle kupuji i tu nejpodstatnější věc na poslední chvíli. Pro 46 % respondentů je netypické kupovat podstatné věci na poslední chvíli. 24 % respondentů zaujalo neutrální polohu k této otázce. 30 % respondentů považuje nakupování na poslední chvíli za typické. Tato skutečnost přitom nemusí vždy poukazovat na prokrastinační chování. Rozvaha při nakupování je v dnešní době na místě. V této otázce se také neprojevily rozdíly v odpovědích v jednotlivých ročnících. Otázka číslo 17: Obvykle dokončím všechny úkoly, které jsem si na ten den naplánoval/a. Pro 52 % respondentů je plnění naplánovaných úkolů spíše netypické a velmi netypické a 21 % respondentů je k této otázce neutrální. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda si vůbec respondenti úkoly na den plánují a pokud si je neplánují, jak na tuto otázku odpověděli. Pouze 7 % respondentů vždy plní naplánované úkoly a 20 % připouští, že je spíše plní. Otázka číslo 18: Opakovaně říkám udělám to zítra. Odpovědi na tuto otázku nejvíce vypovídají o míře prokrastinačního chování na průmyslové škole. 33 % žáků odpovědělo, že je pro ně odkládání úkolů velmi typické, pro 28 % žáků je odkládání spíše typické. 16 % zaujalo neutrální postoj. Pro 22 % respondentů je odkládání úkolů spíše a velmi netypické. V této otázce se také nejvíce projevily rozdíly mezi žáky jednotlivých ročníků. Ve škále od odpovědi velmi netypické po velmi typickou počet respondentů třetích a čtvrtých ročníků narůstá od 36

hodnoty 1, 99 % do hodnoty 11,75 % u třetích ročníků a od hodnoty 1,20 % do hodnoty 8,37 %. První i druhé ročníky volily více odpověď spíše typické, třetí a čtvrté ročníky volily nejvíce odpověď velmi typické. Dalo by se říci, že si žáci vyšších ročníků jednoznačněji připouští, že úkoly pravidelně odkládají. Otázka číslo 19: Vždy mi to vychází tak, že dárky na Vánoce nakupuji na poslední chvíli. Formulace otázky 19 byla vyhodnocena ve výsledku jako obtížně průkazná. Lze říci, že všichni respondenti dárky na vánoce kupují, termín nelze posunout a je otázkou, co znamená na poslední chvíli. Slevové akce posouvají spotřebitele stále blíže Štědrému dni. Respondenti se tedy museli zabývat upřesněním pojmu na poslední chvíli. Pro 46 % respondentů je nakupování na poslední chvíli typické, ale nelze z určitostí hovořit o prokrastinačním chování. Odpovědi jsou jinak v celé škále vyrovnané. Otázka číslo 20: Obvykle se postarám o to, abych měl/a všechny úkoly hotové před tím, než se večer uklidním a relaxuji. V této otázce zvolilo 9 % respondentů odpověď velmi typické a 16 % respondentů odpověď spíše typické. 57 % respondentů považuje za netypické, že by všechny úkoly dokončili včas. 18 % respondentů zaujalo neutrální postoj. 5.2 Analýza výsledků a jejich hodnocení 5.2.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření Výsledky nejvíce ovlivnily otázky, které bezprostředně souvisí s plněním úkolů, respektive mají přímou souvislost se studiem a byly ve výsledku rozhodující pro stanovení kategorie prokrastinace u jednotlivých respondentů. Jedná se o devět otázek (1, 7, 9, 12, 14, 15, 17, 18 a 20). V průměru 60 % respondentů volilo odpovědi směřující k prokrastinačnímu chování. Procentuální rozložení bylo obdobné pro všechny ročníky. První a druhé ročníky volily častěji pojem spíše oproti starším ročníkům. Třetí a čtvrté ročníky byly v odpovědích jednoznačnější a přikláněly se častěji k odpovědi velmi typické nebo velmi netypické, jejich odpovědi byly vyhraněnější a méně se u nich vyskytovaly odpovědi směřující k neprokrastinačnímu chování. 37

Odpovědi na otázky, které bezprostředně nesouvisí s plněním úkolů při studiu a týkají se volnočasových aktivit, byly při porovnání jednotlivých ročníků vyrovnané. Jedná se o tři otázky (2, 3, 10). Procentuální rozložení v této oblasti je obdobné pro všechny ročníky. Především odpověď na otázku č. 3 poukázala na skutečnost, že v oblasti volnočasových aktivit trpí odkládáním činností minimálně respondentů. Odpovědi na otázky, které bezprostředně nesouvisí s plněním úkolů ve vztahu ke studiu a týkají se běžného osobního života a denních rituálů, byly při porovnání jednotlivých ročníků vyrovnané. Jedná se o 8 otázek (4, 5, 6, 8, 11, 13, 16, 19). Tyto otázky komentovali respondenti při osobní diskuzi v rámci vyučovací hodiny, jako nejednoznačné. Velký vliv na odpovědi mají dle respondentů zažité zvyky, rituály a povaha jedince. Dotazníkové šetření potvrdilo 1. hypotézu, tzn. prokrastinace je problémem všech žáků střední školy. V rámci dotazníkového šetření žádný z respondentů nedosáhl méně než 29 bodů. To znamená, že dle Layovy škály prokrastinace pro studenty, žádný žák nedosáhl 20 28 bodů a nepatří dle škály mezi neprokrastinující jedince (viz příloha D a F). Nepotvrdila se 2. hypotéza, která předpokládala, že žáci prvních ročníků jsou především lehkými prokrastinátory. Ze všech ročníků bylo dle Layovy škály prokrastinace pro studenty v 1. ročníku nejméně lehkých prokrastinátorů (11 %) k celkovému počtu respondentů v daném ročníku (viz graf 4). Nelze ani konstatovat, že by v nejnižších bodových hranicích figurovali žáci 1. ročníků, ale spíše naopak. Nejnižší hodnoty 29 bodů sice dosáhl žák 1. ročníku, ale hodnoty 30 bodů dosáhl žák druhého ročníku a hodnoty 34 a 36 bodů dosáhli žáci 3. ročníku (viz příloha F). V prvním ročníku bylo identifikováno nejvíce středních prokrastinátorů 58 % (viz graf 4). Druhý termín dotazníkového šetření se konal na podzim 2016 a zúčastnilo se ho 21 žáků prvních ročníků, respektive žáků, kteří zahájili studium na střední škole a nemohli být prostředím střední školy ovlivněni. Z těchto respondentů byli 3 žáci zařazeni mezi lehké prokrastinátory, 10 žáků mezi střední prokrastinátory a 8 žáků mezi těžké prokrastinátory. Tento výsledek poukazuje na možnost výskytu prokrastinačního chování již na základní škole. Vzhledem k nízkému počtu těchto respondentů nelze považovat toto tvrzení za průkazné. 38

Potvrdila se 3. hypotéza, která předpokládala, že mezi jednotlivými ročníky jsou rozdíly z hlediska chorobného odkládání úkolů. Poměr lehkých prokrastinátorů k celkovému počtu respondentů v jednotlivých ročnících je téměř shodný a činí 11 % v 1. ročníku, 16 % v druhém a třetím ročníku a 18 % ve 4. ročníku (viz graf 4). Z přílohy B a z vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníkového šetření v kapitole 16 je patrné, že odpovědi jsou rozloženy v rovnoměrném spektru a grafy jsou převážně vyvážené a směřují do polohy s vyšším bodovým hodnocením, to znamená k prokrastinačnímu chování. Z grafu 4 je zřejmé, že při posuzování jednotlivých ročníků, je ve třetím a čtvrtém ročníku nejvíce těžkých prokrastinátorů a v prvním a druhém ročníku je nejvíce středních prokrastinátorů. Rozdíly ve výsledném bodovém hodnocení nejsou významné a pohybují se na rozhraní mezi těžkým a středním prokrastinátorem (viz přílohy D, E a F). Potvrdila se 4. hypotéza, která předpokládala, že těžká prokrastinace se vyskytuje u žáků vyšších ročníků častěji než u žáků nižších ročníků. Dle vyhodnocení je nejvíce těžkých prokrastinátorů ve čtvrtém ročníku (53 %) a ve třetím ročníku (46 %). Nejméně těžkých prokrastinátorů je v prvním ročníku (31 %). Dle přílohy D se rozdíly nejvíce projevují na hranici 60 až 64 bodů. Například 72 % žáků prvních ročníků má méně než 64 bodů, oproti tomu 72 % žáků čtvrtých ročníků má více jak 60 bodů. Nepotvrdila se 5. hypotéza, která předpokládala, že ženy mají menší problémy s odkládáním činností než muži. Z celkem 79 žen, které se zúčastnily dotazníkového šetření je 9 (11 %) lehkých prokrastinátorů, 38 (48 %) středních prokrastinátorů a 32 (41 %) těžkých prokrastinátorů. Z celkem 423 mužů je 67 (16 %) lehkých prokrastinátorů, 175 (41 %) středních prokrastinátorů, 181 (43 %) těžkých prokrastinátorů (viz graf 5 a příloha F). Z grafu 5 je zřejmé, že při poměru respondentů mužů a žen 6,35 : 1, je zastoupení mužů a žen v jednotlivých stupních prokrastinace téměř shodné. Vzhledem k nízkému počtu žen oproti mužům, nelze považovat výsledky za zcela průkazné. Celkové hodnocení výsledků Dle celkového získaného počtu bodů byla určena míra akademické prokrastinace dle Layovy škály prokrastinace pro studenty jednak pro všechny respondenty a jednak pro každý ročník zvlášť (viz graf 4 a 5). 39

Graf 4 Počet a procetuální rozložení respondentů dle Layovy škály prokrastinace pro studenty v rámci jednotlivých ročníků Graf 5 Počet a procetuální rozložení respondentů dle Layovy škály prokrastinace pro studenty v rámci posuzované střední školy 40

Neprokrastinující jedinci. 20 28 bodů nezískal žádný respondent, to znamená, že nebyl identifikován žádný neprokrastinující jedinec. Lehcí prokrastinátoři. 29 52 bodů získalo 76 respondentů (15 % z celkového počtu). Nejméně, 13 respondentů, bylo identifikováno v prvním ročníku (11 % z prvních ročníků). Nejvíce, 18 respondentů, bylo ve čtvrtém ročníku (17 % ze čtvrtých ročníků). Střední prokratinátoři. 53 63 bodů získalo 213 respondentů (42,5 % z celkového počtu). Nejméně, 30 respondentů, bylo identifikováno ve čtvrtém ročníku (29 % ze čtvrtých ročníků). Nejvíce, 67 respondentů, bylo v prvním ročníku (58 % z prvních ročníků). Těžcí prokrastinátoři. 64 a více bodů získalo 213 respondentů (42,5 % z celkového počtu). Nejméně, 36 respondentů, bylo identifikováno v prvním ročníku (31 % z prvních ročníků). Nejvíce 55 respondentů bylo ve čtvrtém ročníku (53 % ze čtvrtých ročníků). Jak je patrné z obrázku 3, z celkového počtu 502 respondentů zhruba čtvrtinu tvoří zástupci kakždého ročníku. Z tohoto předpokladu vychází přibližné porovnání výsledného bodového hodnocení jednotlivých tříd k celkovému počtu respondentů v rámci školy, které je zobrazeno na grafu 6. Graf 6 Procentuální rozložení respondentů dle Layovy škály prokrastinace pro studenty v rámci jednotlivých ročníků k celkovému počtu všech respondentů 41