KOMUNIKAČNÍ TECHNIKY 3 instinkty aneb jak se s kým dorozumět Jarní škola NSZM ČR 31. března 2011, Litoměřice MgA. Irena Swiecicki
3 instinkty aneb jak se s kým dorozumět Kontext 3 instinktů Podle čeho poznáme dobrého týmového hráče? Jaké role nám sednou a jaké role jsou vhodné pro naše kolegy? Proč se při některých pracovních úkonech nikdy necítíme dobře? Na tyto otázky nám odpovídá řada systémů definující týmové role či osobnostní typy. Nejznámější jsou asi MBTI a Belbinův test týmových rolí. Oba tyto systémy jsou nesmírně funkční, ale pro lajka, který by je chtěl v kažodenním pracovním životě svého týmu uplatňovat, znamenají čas věnovaný jejich studiu a následné poměrně dlouhodobé sbírání zkušeností na tomto poli. Důvodem je z části i vysoký počet typů, rolí, které definují, byť to je zároveň činí kvalitními. Níže popsaný systém tří instinktů vychází z práce profesorů Standstedské univerzity v USA. Pohled tří instinktů na osobnost může být pro každodenní práci nejen v pomáhajících profesích poměrně obohacující díky své jednoduchosti, která v sobě zároveň obsahuje velikou hloubku. Při náhledu na tři instinkty můžeme zachovat rezervovaný odstup a vnímat je pouze jako metodiku, jak rozpoznat roli, kvality a deficity pracovníka pro různé pracovní úkony, nebo v jejich zkoumání můžeme putovat do větších hlubin a na jejich základě hledat své osobní nejsilnější zvykové tendence, které formují i deformují náš každodenní život. V tuto chvíli se budeme věnovat těmto instinktům z pohledu pracovního v čem jsou nám užitečné a v čem limitují naši pracovní výkonost, jak se odrážejí na poli týmové práce, jak je využít v sociální práci, v práci s uživatelem služeb, při tvorbě plánů rozvoje. Na začátku pro vysvětlení pojmů podnikneme krátký psychologický exkurz spolu s menší regresí do dětství zamětnanců organizace poskytující sociální služby. Během vývoje života dítěte se objevují do věku tří let tři základní instinkty, na které následně člověk v dospělosti klade důraz svojí vědomou i nedvědomou pozorností. Tyto instinkty vycházejí z pocitu nenaplněných potřeb, které byly pro dítě v určitém období dominantní. Ve chvíli, kdy potřeba není naplněna, k pocitu nenaplnění dochází opakovaně, začne dítě této oblasti věnovat svoji pozornost. Tato pozornost se pak stane postupně téměř každovteřinovou podvědomou funkcí jeho/jejího mozku vyhodnocující situace, které jej/jí obpklopují. Každý z nás má svoji pozornost upřenou na některý ze tří instinktů více a na některý méně. U každého se
dá najít nejsilnější pozornost věnovaná jednomu ze tří zmíněných instinktů, druhý bývá často podpůrným a třetí bývá tzn. slepým místem osobnosti. Někteří lidé mají svoji sílu téměř steně rozloženou mezi dva instinkty, někteří pouze na jednom. V krizových situacích života se toto rozložení může měnit. Instinkt sebezáchovy Prvním instinktem je instinkt sebezáchovy. Vzniká u dítěte v období od 0 do 6 měsíců, kdy pozornost každého dítěte je soustředěna na přežití: mít co jíst, být v teple, mít suché pleny. Pokud dítě nabyde dojmu, že tato základní potřeba není dostatečně naplňována zde je nutné zmínit, že pro vytvoření tohoto dojmu nemusí dojít ze strany rodičů k nějakému nesmírně velkému deficitu na tomto poli, např. pouhé technické kojení po 3 hodinách dětí narozených v 70. letech vedlo nutně k častému pocitu neuspokojení dětí na poli instinktu sebezáchovy tedy pokud dítě nabude opakovaného strachu: nepřežiju!, začíná být jeho pozornost upřena na zajištění této potřeby přežít. V mozku vznikne postupně velice často užívané synaptické spoje s názvem: musím přežít! Musím mít vliv, moc a kontrolu nad svým životem! Tento spoj zůstává díky naší podvědomé pozornosti plně funkční i nadále v dětství a dospělosti. Člověk se silnou pozorností na instinktu sebezáchovy pak musí plánovat, aby přežil. Musí vytvářet zásoby ať už jídla, kontaktů, pracovních příležitostí, fundraisingových možností, aby přežil. Musí neustále myslet na budoucnot, plánovat vhodná řešení, mít s sebou svůj note-book, za každé situace mít po ruce diář, mít pořádek ve svých složkách v mailu, dodržovat pravidla, protože jinak nemusí přežít. Tito lidé jsou nesmírně šikovní plánovači, projektoví manažeři, leadeři, jsou to pracanti na slovo vzatí. Již však méně schopní kompromisů, kterým nevěří, rychlých změn, uzpůsobení se mimo své plány, upřímného a uvolněného vyslechnutí kolegů
či partnerů bez podvědomé pozornosti upřené na své názory na danou situaci. Jejich schopnost tvrdě analyzovat, vytvářet plány na základě těchto analýz a následně trvat na jejich dodržování, kterou trénovali během svého života kažou vteřinou, z nich činí často velmi dominantní osobnosti, kteří vědí, co chtějí. Mají názor. V týmu budou opakovaně vedoucími s kvalitními racionálními nápady nicméně s nechutí přijímat kreativní nevyzkoušené inovace. Budou konstruktivní, při krizi schopní velice rychle situaci zanalyzovat a vymyslet nová reálná řešení. Už méně si s nimi užijete legrace. V organizacích poskytujících sociální služby se uplatní jako ekonom/ka, ředitel/ka, manažer/ka, účetní, finanční ředitel/ka. Již méně bude vyhledávat přímou péči, sociální práci, terapeutickou práci. Pokud po člověku tohoto instinktu budete vyžadovat inovaci, kreativitu, flexibilitu, schopnost naslouchat - narazíte. Pokud po něm budete vyžadovat pečlivost, odpovědnost, dodržování harmonogramu, stanovení pravidel a lpění na jejich dodržování, jste na správné adrese. Vztahový instinkt Tento jinak též nazývaný sexuální vzniká u dítěte v období od 6 měsíců do 18 měsíců, kdy pozornost dítětě je soustředěna na lásku matky: miluje mě, dává mi dostatek péče a pozornosti, jsem pro ni důležitý/á. Pokud dítě nabyde dojmu, že tato v daném období pro něj nejdůležitější potřeba není dostatečně naplňována, začíná být jeho pozornost upřena na zajištění tohoto deficitu s názvem: miluj mě! Tak jako u instinktu sebezáchovy se do mozku postupně vrývala zvyková tendence strachu o přežití, zde se dítěti vrývá tendence, synaptické spoje: mám potřebu být milován a ty mi tuto potřebu musíš naplnit. Tyto spoje jsou pravidelně téměř každovteřinově opakován a stane se z něj podvědomý zvyk zkreslující naše vnímání skutečného stavu věcí. Člověk se silnou pozorností na vztahovém instinktu musí získat dostatečnou pozornost od svých VIP.
Nemá jich moc, ale jim věnuje veškerou svoji pozornost. Jakoby se slýval, splýval s danou osobou a celý svět, včetně své hodnoty čte jeho/jejíma očima. Když přijde do práce, ptá se s celou hloubkou svých citů: jak se máš? Často nosí svým vyvoleným dárky. Ráno uvaří nejlepšímu kamarádovi/kamarádce kávu, s ním/ní jde na oběd, pro ní/něj je ochoten pracovat přesčasy, jen aby splnil vše, co své vyvolené osobě na očích vidí. Pro tuto obětavost bývá často zneužíván. Sám má naopak pocit, že je přehlížen, že si neumí vydobýt pozornost a uznání. Nesnáší loučení, odchod vyvoleného kolegy často znamená i jeho odchod. K práci musí mít vztah. Vztah je primárním cenzorickým polem jeho vnímání. Pokud vyplňují tabulky, vyplňují je tak, že si představují osobu, která tabulky vypracovávala a vcítí se do ní. Je to silný opak sebezáchovy ve smyslu hloubky citů, hloubky pozornosti, kterou jsou tito lidé schopni druhým resp. vyvoleným druhým věnovat. V pracovním procesu sociálního prostředí jsou to skvělí asistenti, terapeuti, pečovatelky, preventisti, koučové veškerá práce, kde mohou být jeden na jednoho jim vyhovuje. Naopak je jim nepříjemné prezentovat před větší skupinou lidí, nemají rádi velké množství povrchních kontaktů. Jsou-li donuceni být na vedoucích pozicích, necítí se v tom nejlépe a hledají někoho, kdo by je nahradil. Pak však rádi stojí jemu za zády a takto zaštíceni vztahem k leadrovi dávají pokyny, jak řídit loď. Bez opěry v zádech se však cítí ztracení. Jsou často i dobrými projektovými manažery, ale tehdy to sami popisují tak, že potřebují k projektu nejprve získat vztah a pak ho teprve mohou realizovat. Sociální instinkt Posledním instinkt se rovněž nazývá společenský. Vzniká u dítěte v období od 18 měsíců do tří let, kdy je prvotní pozornost dítěte soustředěna na uznání společností rodinou, jeslemi, školkou, kamarády. Pokud dítě nabyde dojmu, že tato
potřeba není naplněna tatínek si nevšímá jeho kreseb, protože jeho sebezáchova ho nutí vytvářet v excelu domácí rozpočet, maminka si nevšímá jeho kreseb, protože její vztahovost ji nutí vařit řízek pro tatínka začne být jeho podvědomá pozornost upřená na naplnění tohoto deficitu, který v rámci neustálého opakování synaptického spoje zvykové tendence bude znít: chci být pro společnost důležitý! Patřím mezi vás! Tato neustálá myšlenková zvyková tendence se pak projevuje v dospělosti tím, že tito lidé neustále hromadí kontakty, znají snad každého a když se jich zeptáte na radu, vždy vás na někoho vhodného odkáží. Jsou nesmírně rychlí, kreativní a vynalézaví. O to více nesnášejí stereotyp, rituály, plánování. Jsou příznivci spontánních projevů. Málokdy na vlastní pěst zastávají nekompromisně svůj názor naopak, rádi se uzpůsobí většině. Často říkají: ani nevím, co si mám myslet a navíc to přece není tak důležité, jak to bude, hlavně aby to bylo v pohodě, černá, nebo bílá to přece nejde. Cítí se velmi nepohodlně v konfliktních situacích, protože v tu chvíli nejsou schopni kopírovat většinu. Je pro ně nepřijatelné setrvávat v lidsky nepříznivě nastavených pracovních podmínkách. Jsou to nositelé humoru a radosti do týmu. Zároveň však je pro ně těžké dotahovat věci do konce. Bez nových stimulů rychle vyhoří, nebo se natolik nudí, že si raději hledají nové pracovní impulsy. Jejich častá věta je: Co doma, je tam stále stejná kuchyň! Dát jim rituální pravidelnou práci je pro ně téměř na výpověď. Zadat jim inovaci a podporu týmu při práci pro ně naopak bude velkou radostí. Na závěr je důležité zmínit, že každý z nás zná ze svého života všechny tři instinkty. Velice často jsou dva instinkty těsně v blízkosti a mluvíme o tom, že druhotný instinkt podporuje instinkt prvotní. Na první pohled se nám mohou zdát až k nerozeznání. Co pak nejblíže formuluje, který instinkt je u daného člověka dominantní, jsou jeho každovteřinové myšlenkové reakce. Čím se zaobírají vaše myšlenky? Jsou-li to neustálé myšlenky na budoucnost, co bude za chvíli, jak to zařídit, aby to či ono za chvíli či za týden či za minutu proběhlo pak máte pravděpodoně nejsilnější instinkt sebezáchovy. Orientují-li se vaše myšlenkové proudy naopak spíše směrem: co by si o tom myslel on/ona, jak bych ho/ji mohl potěšit, co cítí, pak bude váš instinkt pravděpodobně nejsilnější ve vztahové oblasti. A nakonec pokud jsou vaše myšlenky rychlým nezadržitelným proudem, který obsáhne nesmírné množství věcí, nicméně neustále těká z jedné na druhou, pak
budete pravděpodobně nejsilnější v sociálním instinktu. Každý z těchto instinktů má svoji silnou energii pro týmovou i jakoukoli jinou práci, pro váš osobní život. Zároveň každý s sebou nese deformaci, zkreslené vnímání reality a potenciál konfliktů. Nejde o to se zaškatulkovat či o co hůře zaškatulkovat kolegy v práci, rodinu. Daleko důležitější a proč vůbec instinkty v týmové práci zmiňujeme, je, pochopit jejich sílu i jejich slabiny, dokázat zdravě ocenit sebe i kolegy a s pochopením přijmout jejich nedostatky, které jim půjdou změnit jen na dlouhodobé trati. Zkrátka asi ztěží můžete po sebezáchovném člověku vyžadovat inovaci a okamžitou kreativitu, jen velice těžko půjde sociálnímu člověku plánovat a držet se plánů a nesmírně těžké bude pro vztahového pracovníka dostat za úkol propagaci projektu v médiích. Na druhou stranu nikdo nemá punc na čele vepsaný a neznamená to, že by tito lidé tuto práci nemohli udělat dobře, ale pro práci byste si měli uvědomit, že je to bude stát více energie a úsilí a pravděpodobně jim tato práce nebude přinášet tolik radosti. Instinkt růstu Co si tedy odnést z této jedoduché nicméně velice hluboké teorie? Jen pokud jsou naše potřeby naplněny, máme prostor pro instinkt růstu, čtvrtý a nejvýznamnější instinkt, který je nám všem společný. Pokud pracujete s klienty a vidíte, který instinkt je pro ně silný a npř. vašemu mentálně postiženému klientovi se silnou sebezáchovou nedovolíte nosit u sebe svůj talisman, jen ztěžka bude pokračovat ve svém rozvojovém plánu, které jste s ním v rámci standardů vypracovali. Nicméně u koho začít hledat, rozpoznávat, jak na tom jsme a který instinkt nám dává sílu, ale zároveň nás i o kus možností, schopností ochuzuje samozřejmě u sebe! Tolerance k sobě přináší i toleranci k ostatním a vaše pracovní prostředí pak bude příjemné, může dokonce dojít i k takzvané změně klimatu. Pokud však neustále budete se zlostí pracovníkovi se sociálním instinktem vytýkat, že v rozpočtu znovu udělal chybu, můžete začít hledat i jiné možnosti řešení této pro obě strany jistě nepříjemné situace.