Klíč k francouzskému jazyku přehled časů A. Daim
Obsah 1. Indicatif 5 1.1. Présent 6 1.2. Passé récent 7 1.3. Passé composé 8 1.4. Passé imparfait 9 1.5. Passé plus-que-parfait 10 1.6. Passé simple 11 1.7. Passé antérieur 12 1.8. Futur proche 13 1.9. Futur simple 14 1.10. Futur antérieur 15 2. Subjonctif 16 2.1. Subjonctif présent 17 2.2. Subjonctif passé 18 3. Conditionel 19 3.1. Conditionel présent 20 3.2. Conditionnel passé 21 4. Infinitiv 222 4.2. Infinitif passé 222 5. Participe 233 5.1. Participe présent 233 5.2. Participe passé 244 6. Gérondif A. Impératif 255 266 B. Negation C. Interrogation 277 308 Slovesa s être seznam Participe passé seznam 309 30
1. Indicatif Oznamovací způsob. Popisuje skutečnost. Nesmí být použit pro: vyjádření přání, pochyby, možnosti či touhy (subjonctif); příkaz (impératif); možnost či podmínku (conditionel). 5
1.1. Présent Přítomný čas. Užívá se pro vyjádření: současného děje, stavu, obvyklého děje, události blízké budoucnosti. Vytváří se pomocí slovesa v příslušné osobě: Je vais à l école. Tu est malade. 6 Vazba être en train de se používá pro vyjádření okamžitého děje: Je suis en train d aller à l école. I. parl-e parl-es parl-e parl-ons parl-ez parl-ent II. fini-s fini-s fini-t finiss-ons finiss-ez finiss-ent III. vend-s vend-s vend- vend-ons vend-ez vend-ent
1.2. Passé récent Blízký čas minulý. Užívá se pro vyjádření právě proběhlého/skončeného děje. Vytváří se pomocí vazby venir de a infinitivu významového slovesa: Je viens de lui téléphoner. 7
1.3. Passé composé Čas minulý (vid dokonavý). Užívá se pro označení minulého děje ukončeného, jednorázového nebo náhlého. Vytváří se složením pomocného slovesa (avoir/ être) a příčestí minulého (participe passé). J ai parlé de ma rose. Elle est déjà arrivée. 8
1.4. Passé imparfait Čas minulý (vid nedokonavý). Užívá se pro označení dějů, které trvaly delší dobu nebo se opakovaly; pro označení stavu v minulosti; při popisu, vysvětlení, a nebo zároveň s passé composé pro znázornění délky popisovaného děje. Vytváří se přidáním následujících koncovek ke kmeni přítomnému (po odtržení koncovky -ons od tvaru první osoby množného čísla): 9 -ais -ais -ait -ions -iez -aient J aimais ma femme. La nuit était noire, sans lune.
1.5. Passé plus-que-parfait 10 Čas předminulý. Užívá se pro vyjádření děje, který proběhl dříve nežli děj již popsaný. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do passé imparfait. J avais chanté. Les voisins m ont dit que l arbre était tombé.
1.6. Passé simple 11 Minulý čas jednoduchý. Užívá se při vyprávění; dnes již pouze v psané formě. Popisuje jisté děje. Vytváří se převedením významového slovesa do příslušného tvaru: I. parl-ai parl-as parl-a parl-âmes parl-âtes parl-èrent II. fini-s fini-s fini-t fin-îmes fin-îtes fin-irent III. jako II. (nekopíruje zcela zastoupení sloves) Il éteignit une à une toutes les lampes, rentra dans sa chambre, se déshabilla hâtivement et se glissa entre les draps. ( )
1.7. Passé antérieur 12 Předminulý čas. Užívá se pro vyjádření děje, který proběhl před dějem hlavním v passé simple. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do passé simple. Vous eûtes couru
1.8. Futur proche 13 Blízký čas budoucí. Užívá se pro vyjádření blízkého děje; v současné době rovněž pro jakýkoliv děj. Vytváří se pomocí pomocného slovesa aller a infinitivu významového slovesa. Je vais parler français. Tu vas lui téléphoner.
1.9. Futur simple 14 Budoucí čas. Užívá se pro vyjádření budoucího děje. Vytváří se z infinitivu významového slovesa, k němuž se přidá příslušná koncovka slovesa avoir vyčasovaného v přítomném čase: -ai -as -a -ons -ez -ont Je te l achèterai. On finira à sept heures.
1.10. Futur antérieur 15 Předbudoucí čas. Užívá se pro vyjádření děje, který v budoucnosti proběhne před dějem hlavním (budoucím) nebo konkrétním časovým údajem (quand, lorsque, après que, ) Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do budoucího času (futur simple). Quand il aura préparé le dîner, il nous apellera à table. Quand j arrivera vous serez déjà partis.
2. Subjonctif 16 Konjunktiv, slovesný způsob, který v češtině neexistuje. Je používán tam, kde je výpověď zpochybněna, tedy tam, kde děj není jisty (přání, vůle, rada, názor, domněnka, pocit, obava). Použit je rovněž, když je jistota daného výroku nějak měřena (peut probace, beaucoup probace, ). Nejčastěji je používán ve vedlejších větách předmětných (po que).
2.1. Subjonctif présent 17 Konjunktiv přítomný. Užívá se v základních případech přání, vůle, rady, názoru, domněnky, pocitu, obavy. Vytváří se převedením významového slovesa do příslušného tvaru ke kořeni (pro 1.-3. os. jednotného čísla a 3. os. množného čísla z tvaru 3. os. mn. č.; pro zbylé osoby množného čísla z tvaru 1. os. mn. č.) přidáme příslušnou koncovku: -e -es -e -ions -iez -ent Je souhaite que je sois un musicien. Il semble qu il pleuve. Il me parait qu il pleuve. Nous cherchon un ouvrier qui puisse le raper.
2.2. Subjonctif passé 18 Konjunktiv minulý. Užívá se stejně jako přítomný, pokud je uvozující věta v čase minulém. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do subjonctivu. Je souhaitais que j aie été un musicien. Il m a semblé qu il ait plu.
3. Conditionnel 19 Podmínka, tedy podmiňovací způsob. Používá se v případě, že by se něco stalo za předpokladu, že Podmínková věta podmiňuje větu hlavní. Bývá uvozena spojkou si (jestli, pokud). 1. podmínka skutečná (condition réelle) Si (kdyby) + présent, présent. S il fait beau, il sortira. Si (jestliže) + présent, futur simple. S il veut, il le fera. 2. podmínka možná (condition potentielle) Si (jestli) + imparfait, conditionnel présent. S il faisait beau demain, je sortirais. Si (kdyby) + imparfait, conditionnel présent. S il faisait beau, je sortirais. 3. podmínka neskutečná (condition irréelle) Si (kdyby byl/o/a) + plus-que-parfait, conditionnel passé. S il avait fait beau, nous serions sortis.
3.1. Conditionnel présent 20 Přítomný podmiňovací způsob. Vytváří se přidáním koncovky passé imparfait k infinitivu. -ais -ais -ait -ions -iez -aient S il fait beau, nous sortons. S il fait beau, nous sortirons. Je serais un docteur. Tu parlerais de ma profession.
3.2. Conditionnel passé 21 Minulý podmiňovací způsob. Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) passé composé do kondicionálu. S il avait fait beau, nous serions sortis.
22 4. Infinitif Neměnná forma slovesa. Užívá se jako samostatně stojící sloveso a při krácení dvou vět se stejným podmětem. Je le fait pour être célèbre. Je suis content de venir à temps. 4.1. Infinitif passé Složený infinitiv. Užívá se pro krácení dvou vět se stejným podmětem, jsou-li věty v minulosti nebo se v minulosti odehrává děj věty vedlejší (s infinitivem). Vytváří se převedením pomocného slovesa (avoir/être) do infinitivu. Je le faisait pour avoir été célèbre. Je suis content d être venu à temps.
23 5. Participe 5.1. Participe présent Příčestí přítomné. Užívá se pro nahrazení věty předmětné, pokud popisuje děj, který probíhá zároveň s hlavním dějem. Vytváří se přidáním koncovky -ant ke kmeni přítomnému. Il a rencontré un homme pauvre mourant de faim. Elle avait des yeux brillant de fiévre. Může fungovat i jako přídavné jméno, tedy adjectif verbal. V tomto případě ovšem dochází ke shodě v rodu a čísle. Tvary se vytváří trochu jinak (některá -ons na -ent; některá -quer na -cant; některá -guer na -gent). un femme travaillante C est une histoire amusante.
5.2. Participe passé 24 Příčestí minulé. Užívá se v různých složených časech (např. passé composé). Vytváří se přidáním koncovky ke kmeni přítomnému pravidelně nebo nepravidelně. I. parl-é II. fin-i III. vend-u Elle s est lavée. J ai fait ça.
6. Gérondif Přechodník. Užívá se, pokud chceme spojit dva děje, které probíhají ve stejném čase a mají stejný podmět. Vytváří se z participe présent předsazením slova en. Il est tombé en courant. Elle travaille toujours en écoutant de la musique. 25
A. Impératif 26 Rozkazovací způsob. Užívá se jako v češtině. Vytváří se vynecháním podmětu. Ve 2. osobě jednotného čísla je (mimo případy nutné kvůli výslovnosti) místo koncovky -es koncovka -e. Parle! Commençons! Donne-le-moi! Apportez-la-lui!
B. Negation 27 Zápor. Užívá se stejně jako v češtině. Vytváří se ze slova ne, které se nachází hned za podmětem, a druhé části: pas (ne), rien (nic), personne (nikdo), jamais (nikdy), plus (už ne). Je ne sais pas. Je n ai pas de café à la maison. Il ne le rend jamais. Ne le leur explique pas!
28 C. Interrogation Otázka. Užívá se stejně jako v češtině. Vytváří se třemi způsoby. Může nabývat více variant: qui (kdo), que (co), où (kde), quand (kdy), comment (jak), pourquoi (proč), combien (kolik). 1. intonací Vous êtes musicien? Qui a faim? 2. inverzí Êtes-vous musicien? Ça coûte combien? 3. konstrukcí est-ce que Est-ce vous êtes musicien? Combien est-ce que ça coûte? Qu est-ce que tu cherches?
29 Slovesa s être seznam aller allé arriver arrivé descendre descendu devenir devenu entrer entré monter monté mourir mort naître né partir parti rentrer rentré rester resté retourner retourné revenir revenu sortir sorti tomber tombé venir venu + všechna zvratná slovesa!
30 Příčestí minulé seznam I. parler parlé II. finir fini III. vendre vendu apprendre appris avoir eu boire bu comprendre compris connaître connu couvrir couvert croire cru devoir dû dire dit écrire écrit être été faire fait lire lu mettre mis mourir mort naître né(e)(s) offrir offert ouvrir ouvert paraître paru peindre peint pouvoir pu prendre pris prendre pris recevoir reçu savoir su souffrir souffert suivre suivi venir venu(e)(s) vivre vécu voir vu vouloir voulu
Vydalo nakladatelství Mae corp. jako svou 15. publikaci v nákladu 2 výtisků. Vydání první.