NONSENS A JAZYKOVÁ HRA V BÁSNICKÉ TVORBĚ JIŘÍHO WEINBERGERA

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Katedra české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura Bc. Monika Janulíková NONSENS A JAZYKOVÁ HRA V BÁSNICKÉ TVORBĚ JIŘÍHO WEINBERGERA Magisterská diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. 2013

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Bc. Monika Janulíková

Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za konzultace, její ochotu, vstřícnost a cenné rady, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce.

Obsah 1. Úvod... 5 2. Z teorie nonsensu... 7 3. Původ nonsensu a nejvýznamnější představitelé nonsensové poezie ve světové literatuře... 9 4. Historie nonsensu v české poezii pro děti... 15 5. Jiří Weinberger... 21 5.1. Povídá pondělí úterku... 25 5.2. Ach ty plachty, kde je mám?... 39 5.3. Kroky po krách čili Kdyţ se jde, všechno chce... 51 5.4. Na konci chřipky je krásně!... 62 5.5. Antianalfabeticum... 72 6. Závěr... 81 7. Literatura... 88 7.1. Primární literatura... 88 7.1.1. Základní... 88 7.1.2. Doplňující... 88 7.2. Sekundární literatura... 90 7.2.1. Monografie a slovníky... 90 7.2.2. Články v časopisech a studie ve sbornících... 91 7.2.3. Elektronické zdroje... 93

1. Úvod Jiří Weinberger vstoupil do literatury v polovině devadesátých let dvacátého století jako autor, který obohatil nonsensovou poezii pro děti a mládeţ o postmoderní synkrezi různých literárních ţánrů a druhů umění. Tvorba Jiřího Weinbergera doposud zahrnuje pět básnických sbírek (Povídá pondělí úterku, 1995; Ach ty plachty, kde je mám?, 1996; Kroky po krách čili Kdyţ se jde, všechno chce, 2000; Na konci chřipky je krásně!, 2005; Antianalfabeticum, 2010), dvojjazyčnou prózu pro děti (Jakápak smůla? / What bad luck?, 2004), překlad vybraných básní amerického spisovatele Ogdena Nashe v dvojjazyčném vydání (Kdyby Ogden uměl česky / What if Ogden Could Speak Chzech, 2004) a povídkovou sbírku pro dospělé čtenáře (Nerovnováha a jiné povídky, 2011). Tato diplomová práce si klade za cíl interpretovat básnickou tvorbu Jiřího Weinbergera se zaměřením na nonsensovou poetiku. V úvodní části diplomové práce se budeme věnovat teoreticky pojmu nonsens. Za pomoci výkladových slovníků definujeme jeho význam a zjistíme, ve kterých literárních útvarech se s ním nejčastěji setkáme. Poté si představíme nejvýznamnější tvůrce světové nonsensové literatury. Budeme se stručně zabývat limericky Edwarda Leara a nejvýznamnějším dílem Lewise Carrolla, Alice in Wonderland. Dále si představíme nonsensové básně Christiana Morgensterna a tvorbu amerického spisovatele Ogdena Nashe. Výběr těchto autorů se řídil zejména jejich vlivem na českou nonsensovou produkci, proto přihlédneme i k překladům jednotlivých děl do češtiny. V další části diplomové práce nastíníme historii české nonsensové poezie pro děti a mládeţ. Zaměříme se zejména na období od šedesátých let dvacátého století, kdy uţ můţeme mluvit o soustavném nonsensovém proudu v poezii pro děti a mládeţ, aţ do současnosti. Výběrově se omezíme pouze na přední autory a jejich díla. Jádrem diplomové práce pak bude samotný rozbor pěti básnických sbírek Jiřího Weinbergera se zaměřením právě na nonsens a jazykovou hru. Budeme si všímat toho, jakým způsobem autor pracuje s výrazovými prostředky a jak se tyto prostředky s postupem času proměňují v jednotlivých sbírkách. A protoţe Weinbergerovy básně jsou schopny komunikovat se čtenáři všech věkových kategorií, budeme se také zabývat otázkou adresáta. Z toho důvodu budeme zkoumat i jazyk jednotlivých sbírek, zjistíme, co vypovídá slovní zásoba o předpokládaném recipientovi. Stejným způsobem se zaměříme i na intertextualitu Weinbergerových básní. Prozkoumáme sloţitost jednotlivých aluzí 5

na lidová rčení, písně, frazeologismy a literární díla, posoudíme náročnost jejich odhalení v textu, tedy jakému věku recipienta jsou přizpůsobeny. Poslední část diplomové práce bude věnována rekapitulaci poznatků, ke kterým jsme v průběhu psaní dospěli. Posléze se pokusíme o vyvození závěrů naší analýzy. 6

2. Z teorie nonsensu Pojem nonsens pochází z angličtiny (nonsense) a ve volném překladu znamená nesmysl. Průvodce literárním dílem definuje nonsens jako kompoziční princip zaloţený na nelogickém, nesmyslném spojení slov, motivů, témat působícím komicky nebo tragikomicky 1. Označovat nonsensovou literaturu jako nesmyslnou nebo beze smyslu však není dle mého názoru tak úplně přesné. Výstiţnější definici nám nabízí Lexikon literárních pojmů, který heslo nonsens vysvětluje jako ţánr lyrické poezie, blízký grotesce, v němţ je celistvého estetického účinku dosahováno zdánlivě nesmyslným (tj. nelogickým, paradoxním, absurdním) spojováním slov nebo představ 2. Klíčovým slovem v této definici je právě výraz zdánlivě nesmyslný. Protoţe nonsens je zvláštní hra fantazie, která vytváří prostor na hranici moţných představ a jejich jazykového ztvárnění, které oprošťuje od obvyklých konvencí a navozuje stav ducha, povzneseného nad všednosti a strázně ţivota 3. Nejedná se tedy o texty, které by postrádaly smysl, ale o parodie smyslu. Emanuel Frynta 4 mluví o nesmyslu smyslem naplněném, tedy nesmyslu naruby. Nonsens se nevztahuje k ničemu konkrétnímu, míří k obecným principům lidského myšlení a řeči. Jazyk v něm reflektuje sám sebe, nonsens je tedy sebereflexí jazyka a poezie. Poezie nonsensu uvádí do hry nesmyslnosti, aby na rubu vynesla na světlo nesmyslnosti a absurdity, utajené v mechanismech jazyka a myšlení a v automatismu navyklého vnímání. 5 Nonsens v literatuře se však netýká pouze poezie, ale i prózy. Můţe se vyskytovat v pohádkách, bajkách, parodiích, jazykových hříčkách, rozpočitadlech, novotvarech, gramatických hrách apod. 6 1 LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002, s. 210. 2 PAVERA, Libor VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 248. 3 Ibid., s. 10. 4 Viz FRYNTA, Emanuel. Zastřená tvář poezie. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1993. Smysl nesmyslu, s. 133. 5 Ibid., s. 135. 6 Viz GRÖGEROVÁ, Bohumila HIRŠAL, Josef (ed.). Nonsens: parafráze, paběrky, parodie, padělky. Praha: Mladá fronta, 1997, s. 10. 7

Podle Jaroslava Tomana 7 se nonsens nachází v literárních textech, zejména básnických, nejčastěji ve dvou podobách: jako slovní hříčka (kalambúr) nebo jako dvojsmysl (amfibolie). Slovní hříčka spočívá ve zvukové podobnosti nebo totoţnosti (homonymie) dvou významově odlišných slov: 8 Byly dva panty / Pan já a pan Ty. 9 Dvojsmysl vzniká tehdy, jestliţe se mnohovýznamové slovo uţije v různých kontextech: Člověk sice / snese více, / neţli by se zdálo, / přece ale / na slepice / je to všechno málo. / Doopravdy, pro člověka / je to smutné velice, / ţe nesnese / to, co snese / malá hloupá slepice. 10 Nonsens v literatuře pro děti má kromě zábavné funkce nepopíratelně i funkci poznávací. Podle Vladimíra Nezkusila 11 je při nesouladu jednotlivých částí jazykového výroku pozornost čtenáře obrácena k reflektované skutečnosti, dochází ke konfrontaci s realitou a na základě vlastní zkušenosti dospívá čtenář k pochopení nemoţnosti její skutečné existence. Nejen ţe se dává dítěti najevo rozdíl mezi jazykem a světem mimo jazyk 12, ale navíc podněcuje dětskou fantazii a kreativitu. Souběţně se v podvědomí dítěte ukládá i první vědomí toho, ţe vše, co se mu v literatuře předkládá, nemůţe brát jako pravdivou, existující skutečnost. V naší diplomové práci budeme nonsens chápat jako skrytý smysl něčeho, co zdánlivě smysl nemá. Svůj smysl však můţe nabýt po odhalení širších souvislostí, které se právě budeme snaţit odhalit interpretováním básní. 7 Viz TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, 1992, s. 33. 8 Viz VLAŠÍN, Štěpán (red.). Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s. 164. 9 WEINBERGER, Jiří. Povídá pondělí úterku. Praha: Argo, 1995, s. 25. 10 FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. Praha: Albatros, 1988, s. 67. 11 Viz NEZKUSIL, Vladimír. Studie z poetiky literatury pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1983, s. 158. 12 Ibid., s. 158. 8

3. Původ nonsensu a nejvýznamnější představitelé nonsensové poezie ve světové literatuře Za pravlast nonsensu je povaţována Anglie. Podle Martina Esslina 13 je to zcela přirozené, neboť groteskno v umění zcela odpovídá anglosaskému způsobu myšlení, který je protimetafyzický a vzpírá se apriorním pravidlům v umělecké praxi. Uţ jen anglická dětská říkadla jsou nonsensy (tzv. nursery rhymes), to sice můţeme prohlásit i o říkadlech v různých jiných zemích, jenţe v Anglii je nonsens nejen přítomen, ale také uznáván a pěstován, své místo má dokonce i v Shakespearových hrách. 14 Vyvrcholení této tradice nastává v devatenáctém století se jmény Edwarda Leara (1812 1888) a Lewise Carrolla (1832 1989). Ke Carrollově dílu Alice in Wonderland se dokonce hlásí André Breton jako k jednomu z předchůdců své školy. Pro anglosaskou kulturní oblast neznamenala přirozeně surrealistická revoluce ve Francii, ani nástup dadaismu, nic nového. Ladislava Lederbuchová 15 v Průvodci literárním dílem pod heslem dadaismus uvádí, ţe dadaisté nonsensem v tvorbě odmítali dosavadní poetické zvyklosti v literatuře, nerespektovali poetická pravidla, ale vyznávali hru s jazykem. Přestoţe se poetika dadaismu během 20. let 20. století umělecky vyčerpala, svou destrukcí uměleckých norem ovlivnila umění ve všech oborech. Na dadaismus svou iracionalitou a erotickou hravostí navázal francouzský surrealismus. Poetika nonsensu se dále aktualizovala v absurdním dramatu. Kdyţ v roce 1846 vydal Edward Lear svou knihu The Book of Nonsens, způsobil tím v Anglii senzaci. Výtisky prvního i druhého vydání (1856) vyšly ještě bez autorova jména a byly okamţitě rozebrány. Jméno autora přibylo aţ ve třetím vydání (1861). Kniha nesmyslů byla za Learova ţivota vydána třicetkrát a v Anglii je vydávána téměř kaţdoročně aţ dodnes. 16 13 Viz ESSLIN, Martin. Zdravý smysl v nesmyslu. In Smysl nebo nesmysl? Groteskno v moderním dramatu. Praha: Orbis, 1966, s. 108 126. 14 Viz FRYNTA, Emanuel. Zastřená tvář poezie. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1993. Smysl nesmyslu, s. 127 137. 15 Viz LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002, s. 57. 16 Viz PŘIDAL, Antonín. Kdo je lord nemyslitátor (doslov). In LEAR, Edward. Velká kniha nesmyslů. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 220 247. 9

I kdyţ je Edward Lear označován za otce limericků, původ nonsensových pětiverší sahá daleko před něj. Podle Antonína Přidala 17 si tuto formu oblíbili bezejmenní tvůrci popěvků a říkadel, předávaných ústním podáním v různých evropských zemích. Také groteskní obsah měl svůj předobraz v lidové slovesnosti, zejména v anglické dětské říkance, nursery rhymes. Pětiveršové říkanky, v nichţ se první dvojverší rýmuje s veršem posledním, oddělenými dvěma kratšími jinak rýmovanými verši vnitřními (aabba), se v angličtině teprve od konce devatenáctého století označuje slovem limerick. Edward Lear tento termín ještě nepouţíval, vystačil si s názvem nonsens. Jak vznikl termín limerick, není jasné. V současné době je limerick povaţován za jeden z formálních útvarů nonsensu. 18 Edward Lear vnesl do staré formy především neznámou rozmanitost nápadů, v nichţ se vedle tradičních venkovských prvků uplatňují novodobé a městské (například ţeleznice, móda) a kde anomálie vzhledu a temperamentu jsou zpracovány v nových detailech. Byl jeden dědeček, na jehoţ nosanu Byl jeden dědeček v koruně stromové, sedali ptáčkové ráno i po ránu. který měl licousy skutečně vzorové. K večeru ale Ptactvo však trouflo si letěli dále ty jeho licousy k úlevě dědečka a jeho nosanu. 19 vyškubat na hnízda v koruně stromové. 20 Rozmnoţil místní údaje na konci prvního verše o toponyma zatím nezrýmovaná, málo známá a někdy dokonce vymyšlená. Ve vnitřních verších rozvinul dialogičnost, protiklad otázky a odpovědi. V posledním verši většinou upustil od hledání nové rýmové moţnosti a uzavřel jej slovem známým uţ z úvodu. Tím sice stavbu limericku zjednodušil, ale zároveň se vyhnul obtíţné konstrukci, která by omezovala šíři jeho nápadu. Rozpoutal v limericku jazykový humor, plynoucí nejen z groteskních rýmů, ale také z kontrastu mezi bizarností obsahu a jeho řečnicky váţným vyjádřením. Námětem limericku se tedy stal 17 Viz PŘIDAL, Antonín. Kdo je lord nemyslitátor (doslov). In LEAR, Edward. Velká kniha nesmyslů. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 220 247. 18 Viz LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002, s. 210. 19 LEAR, Edward. Kniha třesků a plesků. Přel. Antonín Přidal. Praha: Odeon, 1984, s. 58. 20 Ibid., s. 92. 10

také sám jazyk. Lear připomněl, ţe slova vytrţená ze stereotypu jsou schopna objevné hry, která svým půvabem změní i otřelý či trapný námět. Český překlad Learových limericků začal na konci sedmdesátých let tvořit Antonín Přidal. Souborně byly poprvé vydány roku 1984 v Knize třesků a plesků 21 a poté v roce 1998 pod názvem Velká kniha nesmyslů 22. Druhé vydání obsahuje kromě limericků známých z prvního vydání (Dědečkové a spol.) i limericky nové (Noví dědečkové a spol.), rozměrnější básně a písně (Nesmyslné písně, Písně k smíchu), prózu (Nesmyslné příběhy), Nesmyslné recepty, Nesmyslnou botaniku a Šestadvacet nesmyslných obrázků. Velká kniha nesmyslů tak obsahuje téměř kompletní Learovo slovesné dílo (kromě deseti básní a dvou ilustrovaných abeced, které se zatím nepodařilo přeloţit do češtiny). Kniha navíc zahrnuje autentické ilustrace Edwarda Leara. Learovy verše v češtině měly ještě před vytištěním Knihy třesků a plesků premiéru divadelní. Koncem sedmdesátých let se v brněnském Divadle na provázku rozhodla reţisérka Eva Talská, ţe po svých inscenacích Morgensternových Šibeničních písní a Carrollovy Alenky v říši divů uvede na scénu třetího nonsensového klasika Edwarda Leara. Básnická tvorba Edwarda Leara se těší velké oblibě i v českém prostředí. Svědčí o tom mnoţství pokračovatelů, kteří skládají vlastní limericky. Jmenovat můţeme například Jiřího Ţáčka, který věnoval Edwardu Learovi svou knihu 99 dědečků a 1 babička 23 s podtitulem 100 limeriků k poctě Edwarda Leara, sbírku limericků Marty Dietrich Dvorské Myslete na nesmysly 24 nebo knihu Pavla Šruta Šišatý švec a myšut 25. Edward Lear ještě nemá metodičnost matematika Lewise Carrolla, který svou Alenkou v říši divů debutoval o devatenáct let později, nemá ani důkladnou filozofickou průpravu Christiana Morgensterna. Jeho verše vznikají spontánně a nesystematicky, často podle toho, s jakými dětmi se na svých cestách setkal a čím je chtěl potěšit. To však jeho veršům nic neubírá na oblíbenosti a popularitě. 21 LEAR, Edward. Kniha třesků a plesků. Přel. Antonín Přidal. Praha: Odeon, 1984. 22 LEAR, Edward. Velká kniha nesmyslů. Přel. Antonín Přidal. Praha: Mladá fronta, 1998. 23 ŢÁČEK, Jiří. 99 dědečků a 1 babička. Praha: Šulc a spol., 2001. 24 DVORSKÁ, Marta Dietrich. Myslete na nesmysly. Praha: Albatros, 2007. 25 ŠRUT, Pavel. Šišatý švec a myšut. Praha: Paseka, 2007. 11

Lewis Carroll (vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson) vydal svou Alice in Wonderland v roce 1865 a po nebývalém úspěchu knihy se rozhodl napsat pokračování. Druhý díl vyšel o sedm let později pod názvem Through the Looking-Glass and What Alice Found There. Lewis Carroll obohatil nonsensovou poezii o koncept tzv. kufříkových slov 26. Jedná se o označení nově vzniklého slova z částí dvou (nebo více) jiných slov. Na rozdíl od běţné slovotvorby není význam nového slova skládán z významů těchto částí, ale z významů celých původních slov. Například Carrollova báseň Jabberwocky, jeţ je součástí knihy Through the Looking-Glass and What Alice Found There, je přeloţena do češtiny jako Ţvahlav 27 nebo Tlachapoud 28. Alice in Wonderland byla do češtiny přeloţena čtyřikrát. O první překlad se pokusil Jan Váňa v roce 1896 (Malé Elišky země divů a příhod), text je však kostrbatý a vypouští celé obtíţnější pasáţe. Druhým pokusem byl počin Františka Serafínského Procházky, který vydal knihu pod pseudonymem, nesla název Kouzelný kraj. Dle báchorky Lewise Carrolla čes. mládeţi vyprav. Jaroslav Houdek. Prvním komplexním překladem je vydání z roku 1931, o které se postaral Jaroslav Císař: Alenčina dobrodruţství v říši divů a Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Čtvrtý překlad byl z pera manţelů Aloyse a Hany Skoumalových z roku 1961: Alenka v kraji divů a za zrcadlem. V posledních letech vycházejí souborná vydání obou knih jak v překladu Jaroslava Císaře (Alenčina dobrodruţství v říši divů a za zrcadlem 29 ), tak manţelů Skoumalových (Alenka v kraji divů a za zrcadlem 30 ), přičemţ nakladatelé rozlišují oba překlady podle původních názvů titulů. 26 Termín pochází z překladu Aloyse a Hany Skoumalových, Jaroslav Císař pouţíval pojem slova jako tahací harmonika, původní Carrollův výraz je portmanteu, coţ je velký skříňový kufr (Anonym. Alenka v říši divů. Plav. Měsíčník pro světovou literaturu, 2008, roč. 4, č 5, s. 16 24). 27 Překlad Jaroslava Císaře z roku 1931. 28 Překlad Aloyse a Hany Skoumalových z roku 1961. 29 Nakladatelství Aurora (CARROLL, Lewis. Alenčina dobrodruţství v říši divů a za zrcadlem. Přel. Jaroslav Císař. Praha: Aurora, 2004) a Argo (CARROLL, Lewis. Alenčina dobrodruţství v říši divů a za zrcadlem. Přel. Jaroslav Císař. Praha: Argo, 2013). 30 Nakladatelství Slovart (CARROLL, Lewis. Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Přel. Aloys a Hana Skoumalovi. Praha: Slovart, 2010) a Academia (CARROLL, Lewis. Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Přel. Aloys a Hana Skoumalovi. Praha: Academia, 2010). 12

Kromě Edwarda Leara a Lewise Carrolla je záhodno uvést ještě dvě jména světových básníků, kteří ovlivnili českou nonsensovou tvorbu. Tím prvním je Christian Morgenstern (1871 1914). Tento spisovatel je povaţován za zakladatele německé nonsensové poezie, mistra groteskních veršů zesměšňujících snobismus a maloměšťáctví. 31 Jeho sbírka Galgenlieder vyšla poprvé v roce 1905. Obsahuje verše zaloţené na slovních hříčkách a jazykovém humoru. V roce 1951 přeloţil do češtiny Egon Bondy osmdesát nonsensových textů Christiana Morgensterna pod názvem Šibeniční písně, sbírka byla vydána v samizdatové Edici Půlnoc. Oficiálně vyšla kniha aţ v roce 2000, kdy ji pro dvojjazyčné vydání připravil Martin Machovec 32. Druhé vydání nachystal Joachim Dvořák v roce 2010 33. O oblibě Morgensternových básní svědčí také vydání svazku Morgenstern v Čechách 34, který zahrnuje sto sedmdesát devět překladů jeho jednadvaceti básní šestatřiceti různými českými autory (např. Josefem Hiršalem, Egonem Bondym, Ludvíkem Kunderou, Ivanem Wernischem ad.). Na závěr ještě zmíníme jméno amerického básníka Ogdena Nashe (1902 1971). Ten vydal roce 1931 básnickou sbírku Hard Lines, která svými slovními hříčkami a ironickým veršem oslovovala téměř všechny věkové kategorie. Během svého ţivota napsal přes 1500 básní a brzy se stal celosvětově uznávaným autorem. 35 Českým čtenářům byla tvorba Ogdena Nashe komplexněji zprostředkována aţ v roce 2006 v dvojjazyčném vydání Kdyby Ogden uměl česky / What if Ogden could speak Czech 36. Kniha obsahuje šestadvacet básní, které vybral a přeloţil Jiří Weinberger za jazykové spolupráce Věry Bořkovcové. Převáţnou část sbírky tvoří hravé bajky plné nezvyklých rýmů a slovního humoru, jeţ lze předčítat i nejmenším dětem 37, druhá část knihy je určena pro dospělé čtenáře a vyznačuje 31 MACHOVEC, Martin. Doslov. In MORGENSTERN, Christian. Šibeniční písně. Praha: Labyrint, 2010. 32 MORGENSTERN, Christian BONDY, Egon. Galgenlieder / Šibeniční písně. Praha: Labyrint, 2000. 33 MORGENSTERN, Christian. Šibeniční písně. Přel. Egon Bondy. Praha: Labyrint, 2010. 34 BRUKNER, Josef. Morgenstern v Čechách: 21 proslulých básní ve 179 českých překladech 36 autorů. Praha: Vida Vida, 1996. 35 BEDNÁŘ, Jan. Nonsensová hravost v podání Ogdena Nashe. Plav. Měsíčník pro světovou literaturu, 2008, roč. 4, č 5, s. 38 41. 36 NASH, Ogden. Kdyby Ogden uměl česky / What if Ogden could speak Czech. Přel. Jiří Weinberger. Praha: Baronet, 2006. 37 Srov. BEDNÁŘ, Jan. Nonsensová hravost v podání Ogdena Nashe. Plav. Měsíčník pro světovou literaturu, 2008, roč. 4, č 5, s. 38. 13

se větší tematickou rozmanitostí. Uţ dříve byly také dvě básně Ogdena Nashe v překladu Pavla Šruta zařazeny do antologie Ostrov, kde rostou housle 38. V této kapitole jsme se zabývali světovými autory nonsensové poezie, na které navazovala česká literární produkce nejčastěji. Z výše napsaného je zřejmé, ţe kromě tvorby anglických nonsensových klasiků Leara a Carrolla, bylo velmi inspirativním zdrojem taktéţ dílo Christiana Morgensterna. Jméno Ogdena Nashe se však v českém prostředí nejvíce skloňuje aţ v novém tisíciletí. Přestoţe se stal brzy celosvětově uznávaným autorem, českým čtenářům zůstala jeho tvorba prakticky neznámá. Obrat nastal po jiţ zmiňovaném uceleném vydání jeho básní v překladu Jiřího Weinbergera. 38 BRUKNER, Josef ŠRUT, Pavel. Ostrov, kde rostou housle. Praha: Albatros, 1987. 14

4. Historie nonsensu v české poezii pro děti V této kapitole se budeme chronologicky zabývat nonsensovou poezií pro děti, která vznikala v českém prostředí. Na úvod stojí za zmínku český překlad knihy The Wind in the Willows (1908) skotského spisovatele Kennetha Gramaha, který v příbězích o lehkomyslném ţabákovi poskytl značný prostor i jazykové komice. Kniha u nás poprvé vyšla v roce 1933 pod názvem Ţabákova dobrodruţství 39. O překlad z angličtiny se postarali Míla Grimmichová a Jaroslav Seifert, který přebásnil vloţené verše. V umělé poezii pro děti se nonsens v českém prostředí poprvé v hojnější míře objevuje u Vítězslava Nezvala. Nezval sice nikdy nevydal básnickou sbírku určenou dětem, ale jeho básně pro děti se porůznu objevují ve sbírkách pro dospělé a jsou součástí pohádkové knihy Anička skřítek a Slaměný Hubert (1936). Vladimír Nezkusil 40 se domnívá, ţe jeho verše jsou natolik osobité a vyhraněné, ţe vytvořily samostatný typ dětské poezie. Vítězslav Nezval, jako autor ovlivněný poetismem a surrealismem, ruší logickou stavbu básnického obrazu, jeho texty zachycují volný proud představ, přičemţ slova se tak ocitají v neobvyklých spojích. Kníţka Anička Skřítek a slaměný Hubert je ovlivněna poetikou Lewise Carrolla. V jeho verších se poprvé uplatnila slovní hříčka, asociace, nonsens. Obrazná pojmenování (metonymie, synekdocha, amfibolie, kalambúr) vedou k nečekaným spojením a představám, které nejsou limitovány realitou 41. Avšak teprve v šedesátých letech dvacátého století můţeme mluvit o nonsensovém proudu v české poezii pro děti a mládeţ. Jaroslav Toman tento typ poezie nazývá kainarovsko-krieblovský 42 podle Zdeňka Kriebla a Josefa Kainara. Svatava Urbanová 43 v antologii o literatuře pro mládeţ píše, ţe moderní poezie pro děti se začala formovat jiţ v druhé polovině padesátých let a vědomě navazovala na Vítězslava Nezvala a Františka 39 GRAHAME, Kenneth. Ţabákova dobrodruţství. Přel. Míla Grimmichová a Jaroslav Seifert. Praha: Druţstevní práce, 1933. 40 Viz CHALOUPKA, Otakar NEZKUSIL, Vladimír. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury II. Praha: Albatros, 1976, s. 44. 41 URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Milena. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita Filozofická fakulta, 2005, s. 12. 42 Viz TOMAN, Jaroslav. Odkaz české nonsensové poezie pro děti (šedesátá léta 20. století). In Cesty současné literatury pro děti a mládeţ: dotyky, kontexty, literatura pro mládeţ a didaktika. Edice Ladění. Slavkov u Brna: BM Typo, 2006, s. 46 68. 43 Viz URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Milena. Op. cit., s. 15. 15

Halase. Básnící tohoto modelu se programově vymezili vůči předcházející generaci z 50. let, inspiraci hledají v moderním světě, takţe do jejich veršů vstupuje obraz velkoměsta, civilizace a techniky. Aktualizují slovesný folklor, zvláště říkadlo, vyuţívají asociativního spojování představ, metaforu, situační a jazykovou komiku, jejímţ východiskem je vtip, ironie, groteska, absurdita nebo například slovní hříčka. 44 Pravidelný verš je často narušován, coţ vede k jeho prozaizaci, neobvyklá nejsou ani uţití hovorových výrazů. Všechny zmíněné znaky dětské poezie 60. let nalezneme v knize Zdeňka Kriebla Stradivárky z neónu Posměšky na plot (1964) 45. Sbírka obsahuje formální útvary přejaté z lidové poezie (rozpočitadlo, říkadlo, popěvek, hádanka, ukolébavka), které jsou však aktualizovány po obsahové i významové stránce a rozšířeny především o nonsensový humor. 46 V tvorbě Zdeňka Kriebla jsou propojeny tradiční a moderní postupy, [...] má schopnost oslovit děti a ve volnější návaznosti na folklorní tvorbu (v pointě, citaci) vytvořit hravé texty výrazově a zvukově hodnotné [...] 47. Za zakladatele nonsensového typu dětské poezie je povaţován Josef Kainar, který uţ ve své prvotině Říkadla (1948) 48 představil nové postupy. Sbírka byla opětovně vydána v přepracované a rozšířené podobě v roce 1961 49. Následující sbírka Nevídáno neslýcháno (1964) 50 těţí ze sémantické aktualizace folklorního útvaru (říkadla nebo rozpočitadla). Kainar také rozšířil moţnost nonsensu jako noetického prostředku: Já mám kompas, a ten kompas, / ať je večer, ať je ráno, / ukazuje k severu [...]. 51 Do poezie šedesátých let vstoupil Jiří Kolář se sbírkou nonsensové poezie Nápady pana Apríla (1961). Svatava Urbanová 52 přirovnává tuto knihu k souboru Co se slovy 44 Viz TOMAN, Jaroslav. Odkaz české nonsensové poezie pro děti (šedesátá léta 20. století). In Cesty současné literatury pro děti a mládeţ: dotyky, kontexty, literatura pro mládeţ a didaktika. Edice Ladění. Slavkov u Brna: BM Typo, 2006, s. 52. 45 KRIEBL, Zdeněk. Stradivárky z neónu Posměšky na plot. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. 46 Viz TOMAN, Jaroslav. Op. cit., s. 53. 47 URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Milena. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita Filozofická fakulta, 2005, s. 16. 48 KAINAR, Josef. Říkadla. Praha: Druţstvo Dílo, 1948. 49 KAINAR, Josef. Říkadla. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1961. 50 KAINAR, Josef. Nevídáno neslýcháno. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. 51 Ibid, nestránkováno, [s. 31]. 52 Viz URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Milena. Op. cit., s. 17. 16

všechno poví Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové. Jako jejich společný rys vidí směřování k slovnímu experimentu a ke kaligrafickému typu poezie. V šedesátých letech se představil jako výrazná tvůrčí osobnost taky Ladislav Dvořák. Navazuje na halasovské pojetí poezie, ale moderní poetikou své tvorby se blíţí Zdeňku Krieblovi. 53 K typologické proměně poezie pro děti zejména předškolního věku přispěl i Jiří Havel svými říkadlovými kníţkami. Zejména jeho třetí sbírka Potkal velbloud komára (1968) 54 obohacuje říkadlové verše o řadu dalších variant: k nonsensovým veršům přidává říkadla pseudofolklorní, lyrizující a didaktická. 55 Z následovníků Zdeňka Kriebla a Josefa Kainara zaujal nonsensovým humorem Ivo Štuka ve své druhé knize veršů Svět se točí dokolečka (1964) 56. Sbírka vyniká asociativní obrazností, dadaistickou hravostí, jazykovými hříčkami a písňovou formou. 57 S kainarovsko-krieblovským modelem básnictví je spřízněn i Miroslav Florian, jehoţ sbírky Labutí peříčko (1961) 58 a Jaké oči má vítr (1968) 59 vynikají asociativními spoji, nonsensovou komikou, jazykovou hravostí a slovními hříčkami. Nonsensové postupy uplatnil také Josef Brukner v básnických sbírkách Proč, proč, proč? (1963) a Polštářová válka (1968). Básně se vyznačují snahou dělat si legraci úplně ze všeho za účelem dětského pobavení. Koncem šedesátých let vycházejí tři sbírky dětské poezie jednomu z nejvýraznějších představitelů nejmladší básnické generace Pavlu Šrutovi: Petrklíče a petrkliky (1966) 60, Motýlek do tanečních (1969) 61 a Kočka v houslích (1969) 62. Ve verších se uplatňuje slovní hříčka, volný verš, neologismus i grafika, básník vyuţívá volné hry představ, absurdních a nečekaných sémantických spojů a posunů. 63 53 Viz TOMAN, Jaroslav. Odkaz české nonsensové poezie pro děti (šedesátá léta 20. století). In Cesty současné literatury pro děti a mládeţ: dotyky, kontexty, literatura pro mládeţ a didaktika. Edice Ladění. Slavkov u Brna: BM Typo, 2006, s. 56. 54 HAVEL, Jiří. Potkal velbloud komára. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. 55 Viz TOMAN, Jaroslav. Op. cit., s. 57. 56 ŠTUKA, Ivo BORSKÁ, Ilona. Svět se točí dokolečka. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. 57 Viz TOMAN, Jaroslav. Op. cit., s. 60. 58 FLORIAN, Miroslav. Labutí peříčko. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1961. 59 FLORIAN, Miroslav. Jaké oči má vítr. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. 60 ŠRUT, Pavel. Petrklíče a petrkliky. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1966. 61 ŠRUT, Pavel. Motýlek do tanečních. Praha: Albatros, 1969. 62 ŠRUT, Pavel. Kočka v houslích. Liberec: Severočeské nakladatelství v Liberci, 1969. 63 Viz TOMAN, Jaroslav. Op. cit., s. 62. 17

Polistopadovou poezii adresovanou dětem spoluutvářejí autoři, kteří debutovali jiţ v letech šedesátých. Zpravidla navazují na svou počáteční poetiku nonsensového typu (Pavel Šrut: Kde zvedají noţku psi aneb v Pantáticích na návsi, 1995 64, Veliký tůdle, 2003 65, Příšerky a příšeři, 2005 66 ; Ivo Štuka: Abecedník, 1999 67, Kde bloudí velbloudi, 2003 68 ; Jiří Havel: Království nesmyslů, 2000 69 ). Tento model dětské poezie v uplynulých letech rozvíjeli i básníci, kteří debutovali na poli dětské literatury později. Jedná se především o Jiřího Ţáčka (Aprílová škola, 1978) 70 a Jana Vodňanského (Šlo povidlo na vandr, 1975 71, Kampak chodí labutě, 1999 72 ). Cyklus humorných básní pro děti Emanuela Frynty Písničky bez muziky 73 vyšel aţ třináct let po jeho smrti (1988). Nicméně ani po tolika letech jeho básně neztratily nic na své aktuálnosti a ţivosti. Fryntovy skladby se podobají poetice Edwarda Leara a vliv na jeho tvorbu měl jistě i překlad básní Christiana Morgensterna. Fryntovy verše těţí z nonsensového humoru, dadaismu, slovního vtipu, jednoduché travestie a vícevýznamovosti. 74 Nejpopulárnější básnickou osobností 90. let v dětské poezii se stal Jiří Ţáček. 75 Ve své první polistopadové knize Bajky a nebajky pro malé děti (1994) 76 navázal na svou úspěšnou prvotinu Aprílová škola (1978) právě jazykově hravým, kalambúrním, nonsensovým veršováním. Ţánr bajky posouvá do zvířecího minipříběhu s absurdní 64 ŠRUT, Pavel. Kde zvedají noţku psi aneb v Pantáticích na návsi. Praha: Orbis, 1995. 65 ŠRUT, Pavel. Veliký tůdle. Praha: Paseka, 2003. 66 ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. Praha: Paseka, 2005. 67 ŠTUKA, Ivo BORSKÁ, Ilona. Abecedník. Praha: Amulet, 1999. 68 ŠTUKA, Ivo. Kde bloudí velbloudi. Praha: Albatros, 2003. 69 HAVEL, Jiří. Království nesmyslů. Frýdek-Místek: Alpress, 2000. 70 ŢÁČEK, Jiří. Aprílová škola. Praha: Albatros, 1978. 71 VODŇANSKÝ, Jan. Šlo povidlo na vandr. Praha: Albatros, 1975. 72 VODŇANSKÝ, Jan. Kampak chodí labutě. Praha: ŠEL, 1999. 73 FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. Praha: Albatros, 1988. 74 Viz URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Milena. Op. cit., s. 21. 75 Viz TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládeţ: (tvorba devadesátých let 20. století). Brno: Cerm, 2000, s.6. 76 ŢÁČEK, Jiří. Bajky a nebajky pro malé i velké děti. Vimperk: Papyrus, 1994. 18

pointou. 77 Jazyková hra a nonsensové postupy jsou typické i pro Ţáčkova další díla Kdo nevěří, ať tam běţí! (1996) 78 a Hádanky a luštěniny (1996) 79. V polovině devadesátých let se jako nadaný autor představil Jiří Weinberger svými dvěma sbírkami nonsensové poezie: Povídá pondělí úterku (1995) 80 a Ach ty plachty, kde je mám? (1996) 81. V roce 2001 debutoval se svou sbírkou nonsensové poezie Šli červotoči do houslí 82 Jiří Dědeček. Na konci 90. let 20. století a počátku 21. století se česká nonsensová poezie jeví jako vyčerpaná. Jaroslav Provazník 83 se domnívá, ţe dochází k opakování jiţ vyzkoušených postupů, coţ můţeme údajně sledovat například u Jiřího Dědečka (tvorba po roce 2000) nebo u básnické tvorby Pavla Šruta (taktéţ po roce 2000). Stejný názor zastává i Svatava Urbanová 84. Ta o stagnaci poezie v devadesátých letech podotýká, ţe do literárního kontextu sice vstupují vyzrálé tvůrčí osobnosti (Josef Brukner, Jiří Havel, Pavel Šrut, Jan Vodňanský, Jiří Ţáček), ale nepřinášejí ţádné nové podněty a nonsensová poetika se stále více začíná vnímat zkonvencionalizovaně 85. Naopak autorem, který vnesl do poezie nonsensu nového obzory, je Petr Nikl. Pro jeho dílo je typická hra jako tvůrčí princip. V knihách Zá hádky (2007) 86 a Jělěňovití (2008) 87 objevuje v obyčejných slovech nové významy pomocí lámaného rýmu, jenţ zasahuje i do lámání slov. V roce 2011 vyšla kniha Ivana Wernische Chodit po provaze je snadné 88, kterou tvoří texty jiţ dříve publikované, ale také zcela nové. Dětskému čtenáři je určena první část 77 Viz TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládeţ: (tvorba devadesátých let 20. století). Brno: Cerm, 2000, s. 6. 78 ŢÁČEK, Jiří. Kdo nevěří, ať tam běţí!: pohádky a povídačky z pohádkových časů. Praha: Albatros, 1996. 79 ŢÁČEK, Jiří. Hádanky a luštěniny: kníţka na hraní. Praha: Šulc a spol., 1996. 80 WEINBERGER, Jiří. Povídá pondělí úterku. Praha: Argo, 1995. 81 WEINBERGER, Jiří. Ach ty plachty, kde je mám? Praha: Jiří Weinberger, 1996. 82 DĚDEČEK, Jiří. Šli červotoči do houslí. Praha: Albatros, 2001. 83 Viz PROVAZNÍK, Jaroslav. Současná poezie pro děti nová zlatá éra? Tvořivá dramatika, 2012, roč. 23, č 1, s. 33 41. 84 Viz URBANOVÁ, Svatava ROSOVÁ, Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita Filozofická fakulta, 2005, s. 23. 85 Ibid., s. 23. 86 NIKL, Petr. Zá hádky. Praha: Meander, 2007. 87 NIKL, Petr. Jělěňovití. Praha: Meander, 2008. 88 WERNISCH, Ivan. Chodit po provaze je snadné. Praha: Meander, 2011. 19

sbírky, které dominují bezstarostné hry s jazykem nebo s verši. V druhé části převaţují básně s absurdním podtextem. V knize se také objevují texty, které autor publikoval uţ dříve jako překlady cizích autorů. Ve stejném roce se objevila i první sbírka dětské poezie Daniely Fischerové Milion melounů 89, jeţ zaujme brilantní hrou se slovy a jejich konotacemi. Současný nonsensový proud v poezii pro děti těţí z modelu 60. let 20. století. Podle Jaroslava Tomana 90 básníci navíc do svých nonsensových veršů zařazují i reflexi, epickou sloţku a synkrezi různých ţánrů sbliţující svět dětí a dospělých, takţe poezie pro děti přestává být izolovanou oblastí a stává se plnohodnotnou součástí básnické produkce. Jedním z takových autorů je i Jiří Weinberger, jehoţ básnická tvorba bude předmětem našeho rozboru v následující části diplomové práce. 89 FISCHEROVÁ, Daniela. Milion melounů. Praha: Meander, 2011. 90 Viz TOMAN, Jaroslav. Lesk a bída současné české poezie pro děti. In Rozprava o současné poezii: [sborník příspěvků přednesených na mezinárodní bohemistické konferenci, konané v Plzni ve dnech 18. a 19. listopadu 2004]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2006, s. 115 126. 20