Památková ochrana zvonû ohlédnutí po pûti desetiletích

Památková ochrana zvonû ohlédnutí po pûti desetiletích Radek LUNGA, Petr VÁCHA V ãasopise Zprávy památkové péãe vy el roku 1955 ãlánek Jaroslava Dobrodinského Památková ochrana zvonû. 1 Autor v nûm podává struãn pfiehled v voje zvonafiství v ãesk ch zemích, hlavnû se v ak zab vá problematikou ochrany zvonafisk ch památek a faktory, jeï v znamnû ovlivàují jejich provoz i akustiku. Pozornost je rovnûï vûnována renovacím zvonû a jejich vybavení. I kdyï s nûkter mi autorov mi tvrzeními, zvlá tû co se t ãe dûjin zvonafiství, lze polemizovat, 2 vût ina z nich je naopak velmi v znamná a stále aktuální. Je pouãné se po více neï pûti desetiletích, která uplynula od oti tûní uvedeného ãlánku, zamyslet nad v vojem a v sledky snah a ãinností t kajících se pouïívání a ochrany zvonû ze strany vlastníkû, památkové péãe, osob a firem pûsobících v této oblasti. Dfiíve neï se zaãneme zab vat posledním pûlstoletím, musíme znovu pfiipomenout pfiekotn v voj a promûny zvonového inventáfie jiï v první polovinû 20. století, neboè dûsledky toho, co se událo, v znamnû ovlivàují i na i souãasnost a je - tû dlouho se budou projevovat. Rozhodujícím mezníkem v voje jsou rekvizice zvonû v letech 1916 1918. Rekvizice neprobíhaly v jednotliv ch regionech ve stejném ãasovém harmonogramu. Nûkteré oblasti byly tedy postiïeny více a jiné ménû, coï se dodnes projevuje v poãetním zastoupení zvonû ulit ch do roku 1916. DÛsledkem rekvizic 1. svûtové války bylo zniãení 3/5 aï 3/4 celkového poãtu zvonû (a hodinov ch cimbálû) na území dne ní âeské republiky. V meziváleãném období bylo vyvíjeno úsilí o nahrazení zniãen ch zvonû, coï se nûkde podafiilo v plném rozsahu, jinde ve zmûnûn ch hmotnostech, v nûkter ch pfiípadech se obnova z finanãních dûvodû neuskuteãnila nebo k ní do lo jen ãásteãnû; nûkde ke ztrátám nedo lo vûbec (to se t ká pfiedev ím venkovsk ch zvoniãek, ale v jimeãnû i nûkter ch kostelû). V tomto období do lo i k pfielití nûkter ch star ch zvonû, 3 ve velkém rozsahu docházelo k v mûnû pûvodního vybavení za nové, a to nûkdy s problematick m v sledkem, naopak v nûkter ch lokalitách bylo z ekonomick ch dûvodû starého vybavení uïito pro zvon novû pofiízen. Ve 2. svûtové válce do lo k nov m rekvizicím. Jejich prûbûh byl ponûkud odli n na území tzv. Protektorátu âechy a Morava a v okupovaném pohraniãí, které pfiipadlo Nûmecku. V ichni vlastníci zvonû (církevní i necírkevní) byli povinni vyplnit ohla ovací listy pro bronzové zvony, které byly rozdûleny do ãtyfi skupin (A D, pfiiãemï kategorie D zahrnovala zvony nejcennûj í, které mûly b t u etfieny; zvony kategorií A, B, C mûly b t odevzdány). Rekvizice zvonû na území protektorátu probûhla v roce 1942; zvony byly oznaãeny nápisem, kter sdûloval jejich pûvod, a na centrálních shromaïdi tích pak byly oãíslovány. Zvony kategorie A byly odeslány do Nûmecka k zpracování, zvony kategorií B a C odeslány nebyly, zûstaly na shromaïdi ti v Praze na Maninách a po válce byly vraceny na pûvodní místa. 4 ZvonÛm z okupovaného pohraniãí bylo pfiidûleno evidenãní ãíslo je tû pfied rekvizicí; to zároveà vyjadfiovalo pûvod. Kategorie A se zaãala k roztavení do Nûmecka odesílat jiï v roce 1941, zvony kategorií B a C byly rekvírovány a odesílány v letech 1942 1943, byl ale ponechán prostor pro jejich dokumentaci. K prûmyslovému zpracování nûkter ch (historick ch) zvonû nakonec nedo lo. Je napfiíklad doloïeno vrácení 435 zvonû z hutû v nûmeckém mûstû Lünen v roce 1946; ty se ale ve více pfiípadech nevrátily na pûvodní místa (která nebyla identifikována) a byly poskytnuty jin m lokalitám jako tzv. zvony restituãní. Z území âech a Moravy (tj. dne ní âeské republiky) bylo do Nûmecka odvezeno k zpracování asi 13 500 zvonû, 5 z nichï se do roku 1951 pfiibliïnû 480 zvonû vrátilo zpût. Identifikace tûchto zvonû je dnes moïná, i kdyï obtíïná. Nevisí-li na svém pûvodním místû, je jejich eventuální dislokace spojena s právními i etick mi otázkami. Území Slovenské republiky (Slovenského tátu), které bylo samostatn m státem, bylo rekvizic 2. svûtové války u etfieno. Zvony se rekvírovaly jen na území obsazeném Maìarskem (napfiíklad na Ko icku). Skuteãnost, Ïe dosud nedo lo ke stanovení celkového poãtu zvonû pfied rekvizicí ve 2. svûtové válce a po ní, nám ztûïuje dne ní odhady. Dobrodinsk ve svém ãlánku uvádí, Ïe po 2. svûtové válce zûstalo v âechách jenom asi 13 %, na Moravû 6 % zvonû a Ïe zvony klasifikace C, pokud se vrátily, toto procento ponûkud zvy ují, ale nikoliv podstatnû. Procentuální vyjádfiení se vztahuje ke konci války a hovofií o bronzov ch zvonech (tj. ze zvonoviny), 6 které zûstaly zavû eny vyjadfiuje tedy stav k urãitému datu, nikoli skuteãné 1 Jaroslav DOBRODINSK : Památková ochrana zvonû, in: Zprávy památkové péãe 15, 1955, ã. 3, s. 99 104, obr. na s. 114. Jaroslav Dobrodinsk (1901 1973) byl hudebníkem a sbormistrem, jehoï specializací byly po cel Ïivot zvony. Nejdfiíve pracoval pro svépomocnou církevní organizaci Chrámové druïstvo pro Republiku ãeskoslovenskou, pozdûji také pro památkovou péãi, pûsobil dokonce jako církevní i státní kolaudátor zvonû. Uvádí se, Ïe zkolaudoval celkem 3864 nov ch i star ch zvonû. 2 Napfiíklad zvon ze slovensk ch Ladic nebyl odlit v roce 1231, ale aï roku 1531 (druhá ãíslice v letopoãtu, ãtená jako dvojka, je archaick m tvarem doleva obrácené pûtky; kromû toho zvon z 13. století by musel b t datován fiímsk mi ãíslicemi). RovnûÏ není pravda, Ïe by mezi poãátkem 14. a koncem 15. století nebyly u nás zastoupeny datované zvony; i kdyï naopak nûkteré zvony do této doby kladené jsou ve skuteãnosti o století mlad í, proto- Ïe pfii v robû formy se ztratilo v letopoãtu jedno C (fiímská stovka) nebo byl letopoãet ãten patnû. Zvon Kry tof v Rychnovû nad KnûÏnou, jejï Dobrodinsk reprodukuje na s. 99, nepochází z roku 1592, ale byl odlit v roce 1602. Bene ovské zvony na s. 100 a 102 mají prohozené popisky. Pro hlavu (závûs) zvonu se uïívá nesprávného termínu koruna. 3 Viz Jaroslav DOBRODINSK, cit. v pozn. 1, s. 102. Zamezit pfielévání star ch zvonû, nehodily-li se sv m zvukem do nového souboru, bylo jedním z vytãen ch zásluïn ch cílû Chrámového druïstva. JiÏ tehdy pomalu vznikala záchranná my lenka, Ïe nové zvony se mají pfiizpûsobovat star m, a nikoli naopak. Druh m fie ením v pfiípadû, Ïe spolu zvony neladily, bylo nabídnout star zvon jiné farnosti (napfiíklad prostfiednictvím inzerátu ve vûstníku Chrámového druïstva). 4 Zdenûk WIRTH: PraÏsk kalendáfi 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939 1945, Praha 1945, s. 4, uvádí pfiesné ãíslo 2184 zvonû a hodinov ch cimbálû, které byly vráceny. 5 Radek LUNGA: PrÛbûh a charakter rekvizice ãesk ch zvonû za druhé svûtové války, in: Nepfiichází-li práce k Tobû. RÛzné podoby nucené práce ve studiích a dokumentech. Praha, Kanceláfi pro obûti nacismu, 2003, s. 124 130, 7 obrazov ch pfiíloh. 6 Nejsou poãítány zvony a hodinové cimbály ocelové. Jejich poãet je velk ; jen ve stfiedních âechách jich bylo dosud zji tûno pfies 500, nejvíce (98 kusû) pak v okrese Kutná Hora. 3

mastr_01_09.qxd 18.2.2009 17:24 Stránka 4 ztráty zpûsobené rekvizicemi. Seãteme-li dostupné údaje o zvonech vrácen ch z protektorátu a z pohraniãních oblastí (aè jiï na místo pûvodní, nebo jiné), dojdeme k ãíslu více neï 2600 navrácen ch zvonû, coï pfied7 chozí procentní údaj v znamnû mûní. Lze odhadovat, Ïe po rekvizicích obou svûtov ch válek zûstala v âechách a na Moravû zachována asi ãtvrtina (ne ménû!) z celkového poãtu zvonû odlit ch do 1. svûtové války; poãet zachovan ch bronzov ch zvonû meziváleãn ch odhadujeme asi na desetinu jejich pûvodního poãtu. 8 Celkovou pfiedstavu o zvonovém inventáfii v ak stále nemáme. Aã byly a jsou provádûny soupisy a dokumentace zvonû, stále existují místa a oblasti, kde nevíme, jaké zvony se tam nacházejí. V sledky prûzkumû a provedená dokumentace také mají velmi rozdílnou úroveà a v literatufie se nezfiídka setkáváme s tím, Ïe uvádûné údaje se dramaticky rozcházejí se skuteãností, protoïe nezaznamenávají ztráty zpûsobené rekvizicemi, sekundárními pfiesuny zvonû a tak dále; nûkdy údaje o zvonech chybûjí zcela. Je ale nutné konstatovat, Ïe se situace zlep uje. 9 Po 2. svûtové válce nastupuje v letech 1946 1950 první vlna obnovy zniãen ch zvonû. Rozdíly v jednotliv ch regionech jsou znaãné: nûkde se podafiilo obnovit kompletní soubor y zvonû v pûvodní velikosti (napfiíklad na âeskobudûjovicku, ale i jinde, kde se díky nad ení obyvatel podafiilo shromáïdit dost penûz), v jin ch oblastech byly 1a novû pofiízeny pouze zvony mal ch rozmûrû a nûkde k obnovû nedo lo vûbec. Pováleãná obnova se dûje v intencích období meziváleãného a ze zpûsobû instalace pfievaïuje zavû ení na ocelov ch hlavách (traverzách). Politická situace v 50. a 60. letech 20. století není zvonûm pfiíznivá, existují ale v razné rozdíly v regionech. Nové zvony jsou stále odlévány, i kdyï jejich poãet je ve srovnání s lety tûsnû po válce v raznû niï í. Poãátkem 50. let totiï dochází k nucené centralizaci znárodnûn ch zvonafisk ch dílen do Brna a k roz- 7 Z tohoto poãtu kostelní zvony pfiedstavují men í podíl, vût í podíl zaujímají zvony a hodinové cimbály z kapliãek, zvoniãek, radnic. 8 Kapacita zvonov ch stanovi È v âeské republice je pfies 1b 25 000 zvonû a hodinov ch cimbálû (vãetnû prázdn ch míst po zvonech nebo cimbálech rekvírovan ch). Celkov poãet v ech zvonû lze dnes odhadnout asi na 14 000 kusû. Obr. 1a. HavlíãkÛv Brod, kostel Nanebevzetí Panny Ma- 9 Umûlecké památky âech (1977, 1978, 1980, 1982) rie, zvon Vilém z roku 1335(?). (Foto P. Vácha, 2008) zmiàují zvony minimálnû; Umûlecké památky Moravy Obr. 1b. HavlíãkÛv Brod, kostel Nanebevzetí Panny Ma- a Slezska (1994, 1999) uvádûjí zvony nejen historické, rie, dfievûn hever, jímï bylo moïné zvon vyzvednout ale i souãasnou produkci. Viz také úvod k ãlánku Radka a provádût údrïbu loïisek. (Foto P. Vácha, 2008) LUNGY: âeská kampanologická literatura v letech 1997 2007, oti tûn zde na s. 67. 4 I N M E D I A S R E S : PA M ÁT K O VÁ O C H R A N A Z V O N Ò R a d e k L U N G A, P e t r VÁ C H A / P a m á t k o v á o c h r a n a z v o n Û o h l é d n u t í p o p û t i d e s e t i l e t í c h

2a 2b2c bití dosavadního zpûsobu v roby. Spolu s nedostatkem surovin a politickou perzekucí církevního Ïivota je to pfiíãina, proã se nejen lije málo nov ch zvonû, ale nedochází ani ke kvalitním opravám. Nûkde nejsou zvony uïívány vûbec nebo jen minimálnû; jsou ponechány bez jakékoli údrïby a jedinû díky tomu, Ïe se nezvoní, jsou u etfieny hrozících havárií. Koncem 60. let jako by se na Moravû v roba zvonû nakrátko vrátila ke starému zpûsobu putujících mistrû a desítky zvonû jsou odlévány mimo socialistickou v robní strukturu a dohled svépomocí v místû urãení, ve dvorech a stodolách. 10 V 70. a 80. letech jiï plnû fungují i zvonafiské dílny DytrychÛ a Tkadlece na Moravû (zaloïené v 50. letech) a obnovená Manou kova dílna pfiesunutá k Praze. I poãet zvonû se pomalu, ale pfiece jen zvy uje. Ub vá v ak zvoníkû, ktefií zachovávali staré tradice. Na nûkter ch místech je nahrazují elektrické pohony. Z pûvodnû v jimeãné záleïitosti se stává iroce poïadovan standard. Prosazování elektrického pohonu je nûkde tak radikální, Ïe jsou zvoníci, ktefií znali stav a potfieby zvonû, vyhánûni ze zvonice. Nevhodné technické fie ení, nekvalitní provedení elektrického vyzvánûní a neprovádûní údrïby (nûkde se do zvonice vûbec nechodí) zvony ohroïuje. 11 Od roku 1990 zaznamenáváme zv en poãet krádeïí pfiedmûtû kulturní hodnoty, mezi nimi i zvonû. 12 Na e kampanologické památky se tak zafiazují mezi nejvíce ohro- Ïené skupiny památek. Zvony jsou fiemeslné kovolitecké v tvory, nûkdy bohatû zdobené a opatfiené nápisy. DÛvodem jejich zhotovení je ale pfiedev ím stránka zvuková, která je fiadí mezi hudební nástroje. Nûkdy se povaïují rovnûï za technické památky, 13 je v ak zajímavé a pfiíznaãné, Ïe je pozornost vûnována spí e samotn m zvonûm. Specifické a nûkdy pozoruhodné technické fie ení zvonového vybavení (ãástí zvonové soustavy) i celé zvonice, kterému by mûla b t vûnována zvlá tní pozornost, není zmiàováno (obr. 1 a, b). 14 Klademe-li dûraz na zachování památkov ch hodnot, pak musíme vnímat prostor zvonice jako funkãní celek a pochopit jeho detaily i v ir ích souvislostech. U autenticky dochovan ch celkû je tfieba uplatàovat citliv pfiístup a snaïit se o zachování jejich specifiky. Proto je nutné dûkladnû vyhodnotit komplexní stav zvonice, zvonû i vybavení (ãástí zvonové soustavy). Zvon v ideálním stavu má zvonit, v památkové péãi to ale také znamená snaïit se zachovat jej v provozuschopném stavu vãetnû jeho originálního vybavení, pokud to nevyluãuje bezpeãnost provozu. Pfii opravách a restaurování zvonû se setkáváme se snahami o zavedení jednotného fie ení, které se pak prosazuje a plo nû uplatàuje. Z hlediska památkové péãe to v ak zároveà znamená zjednodu ené postupy a ochuzení rozmanitosti, která existovala a bohudík stále je tû existuje. Z hlediska firmy, která se zab vá provozní stránkou zvonû, je tento postup logick, neboè usnad- Àuje práci. Nemusí to v ak b t nejlep í fie ení pro zvony. JiÏ na první pohled poznáme charakteristick rukopis jednotliv ch firem (dílen) a je tfieba fiíci, Ïe se tak postupovalo i v pfiedcházejících stale- 10 Tyto zvony lil slévaãsk mistr Gabriel Knoss se spolupracovníky. Více informací viz napfiíklad Karel STRÁNSK, Vladimír USTOHAL, Jarmila BLAÎÍKOVÁ, Silva SMUTNÁ, Silvestr MALEC: Zvony ve Îìárci, in: Zvony âeskomoravské vysoãiny (Sborník statí z ãasopisu Slévárenství), Vysoké uãení technické v Brnû, Brno 2002, s. 27 32; Karel JANÍâEK, Marie RIPPEROVÁ (ed.): Velkomezifiíãské zvony, Muzeum silnic a dálnic, Velké Mezifiíãí 1994. 11 Podrobnû o této problematice pojednává ãlánek Radek LUNGA, Petr VÁCHA: Ruãní zvonûní, nebo elektrick pohon?, oti tûn zde na s. 11 16. 12 Alarmující situací se zab vá ãlánek Petra VÁCHY: KrádeÏe zvonû po roce 1989, oti tûn zde na s. 17 18. 13 Poãetnû i kdyï nevyváïenû z hlediska územního rozloïení i památkové hodnoty jsou zvony zastoupeny v knize Hany HLU IâKOVÉ (ed.): Technické památky v âechách, na Moravû a ve Slezsku I. IV. díl, Libri, Praha 2001 2004. 14 Napfiíklad v dûkanském kostele v Havlíãkovû Brodû jsou zachovány u dvou nejvût ích zvonû historické dfievûné hevery, kter mi bylo moïné zvony vyzvednout z loïisek a provádût jejich údrïbu. Jinde (napfiíklad v Rychnovû nad KnûÏnou) je dochováno funkãní pûvodní uloïení na tzv. rohatinách. Obr. 2a. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Jiljí, památkovû chránûn zvon z roku 1487. Po demontáïi zvonu z dfievûné hlavy bylo roku 1995 zji tûno, Ïe ãást koruny (ucha i stfiední sloupek) nebyla pfii v robû zfiejmû kvûli nedostatku kovu dolita a nosnost byla dodateãnû posílena Ïelezn mi prvky. Je vidût i provrtání ãepce a základu koruny celkem ãtyfimi otvory dobová úprava provedená pfied rokem 1892, aby se pouïitím provleãen ch roubû fixovan ch k hlavû zv ila nosnost po kozené koruny. (Foto R. Lunga, 1996) Obr. 2b. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Jiljí, památkovû chránûn zvon z roku 1487. Obavy z nedostateãné nosnosti koruny vedly k rozhodnutí zvon opravit. Po dlouh ch diskusích pfiistoupila vybraná firma k nejménû vhodnému fie ení: originální, neúplnou korunu odstranit a nahradit ji replikou. Na obrázku je pûvodní koruna z roku 1487, ufiíznutá tûsnû nad sv m základem. Jako souãást kulturní památky je nutné ji zachovat. (Foto R. Lunga, 1997) Obr. 2c. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Jiljí, památkovû chránûn zvon z roku 1487. V sledn stav po opravû v prosinci 1997. Volná kopie pûvodní koruny (hrubû domodelovan stfiední sloupek, odchylné prohnutí a napojení uch) vztyãená na ahistorické zv ené a zvût ené základnû. Nová koruna je s pûvodním základem propojena rouby (vyuïity byly pûvodní otvory provrtané v ãepci) a zaji tûna speciálním pojivem. Ve sloupku koruny je dodateãnû novû provrtan otvor pro stfiedov roub drïící závûs srdce. Aãkoli byla tato oprava orgánu památkové péãe prezentována jako restaurování, nemûïeme ji tak naz vat, neboè jak odstranûní koruny, tak zv ení jejího základu a nové provrtání ãepce i opûtovná instalace elektrického pohonu zvonu jsou naopak proti smyslu památkové péãe zachovat památku v co moïná nejvût ím originálním funkãním rozsahu. Celá akce prozrazuje bezradnost a nedostateãnou zku enost firmy, která zvon restaurovala. Správn m a nejjednodu ím fie ením by bylo zvon ponechat v pûvodním stavu s nedolitou korunou, otvory v ãepci znovu vyu- Ïít pro rouby, které by jej fixovaly k nové dubové hlavû a sníïily zatíïení koruny, v fiádu zvonûní zvon vyãlenit pro sváteãní pfiíleïitosti a obsluhovat jej ruãnû. (Foto R. Lunga, 1997) 5

3a 3b Obr. 3a. Ostrava-Zábfieh, gotick zvon s unikátní patrovou korunou, odhadem z pfielomu 13. a 14. století. (Foto P. Vácha, 2007) Obr. 3b. Ostrava-Zábfieh, vr ek koruny gotického zvonu byl pfii zavû ení na ocelovou hlavu odfiíznut! (Foto P. Vácha, 2007) tích. Zjednodu ená fie ení jsou vlastníkûm pfiedkládána s tvrzeními, která mají prezentovat firmu jakoïto odbornû zdatnou a schopnou provést komplexní obnovu a mají zákazníka pfiesvûdãit, Ïe nabízené fie ení je to nejlep í (obr. 2a, b, c). Tak se napfiíklad mûïeme setkat s tvrzením, Ïe zvon je tfieba otoãit po 150 letech provozu, aã ve skuteãnosti není dûleïit ãasov interval, ale ãetnost pouïívání a opotfiebení zvonu. Nav ení objemu prací pfiedstavuje pro firmu vût í zisk, mûïe ale znamenat i ohroïení památkov ch hodnot. Památkové hodnoty a pûvodní funkãní fie ení nejsou pochopeny, protoïe dochází k implantování souãasn ch názorû na funkci historick ch systémû, a to ke kodû vûci. Tak se je tû umocàuje zapomnûní star ch technik, postupû a technologií. ZároveÀ jsou zavádûny nevyzkou ené novinky, které se s odstupem ãasu mohou stát problémem. 15 Stále se dnes setkáváme s nerespektováním historického stavu, 16 se zásahy po kozujícími tûleso zvonu provrtání ãepce nebo stfiedového sloupku koruny, sefiíznutí koruny (obr. 3a, b), s bezohledn mi likvidacemi pûvodního vybavení a historick ch zvonov ch stolic i nov mi náhradami problematické kvality. Nejsou dodrïovány staletími provûfiené vztahy, pomûry a parametry zvonové soustavy. Srdce starého typu se nahrazují zcela nov mi, ahistorick mi, nedodrïují se doporuãované rozmûry dfievûn ch hlav, které tvofiily protizávaïí zvonu a zaji Èovaly rovnomûrn kyv a dûstojnost zvonûní (obr. 4a, b, c). O historick ch zvonech, které pfiestály rekvizice obou svûtov ch válek, Dobrodinsk mimo jiné pí e: Tyto staré zvony jsou z 90 % v ubohém stavu jednak proto, Ïe pfiíslu enství 17 je zchátralé, ale hlavnû proto, Ïe pfii pfiíleïitosti pofiizování nov ch zvonû dostaly staré zvony armatury naprosto nevyhovující. Takto novû vybavené zvony mají rychlé tempo, nepfiirozen a velmi namáhav úder. 18 S v rokem o nevhodném pfievû ení star ch zvonû na ocelové traverzy (armatury) ãi dokonce na lomené hfiídele musíme plnû souhlasit. Zda je pûvodní zvonové vybavení natolik zchátralé, aby jeho stav mohl b t oznaãen za uboh, je nutné posuzovat pfiípad od pfiípadu. Je tû dnes existují staré zvony se star m vybavením, nûkdy dokonce je tû pûvodním z 16. 19. století. U nûkter ch je v pfiekvapivû dobrém stavu a zvony lze pfii provádûní vhodné údrïby bezpeãnû pouïívat; jindy je tfieba vût ího odborného zásahu, ale je moïné pouïít nûkteré pûvodní souãásti. Zvon, hlava a srdce tvofií funkãní celek, kter spolu se zpûsobem rozeznívání zásadním zpûsobem ovlivàuje stránku zvukovou, stav a Ïivotnost zvonu. Kromû zpûsobu pohonu (nejvhodnûj í je ruãní zvonûní) je obzvlá tû potfieba vûnovat pozornost srdci, jeho proporcím a tvrdosti. 19 Tvrdé a nevhodnû dimenzované srdce b vá pfiíãinou nadmûrného vytloukání, popfiípadû puknutí zvonu. Zvon opatfien nevhodn m srdcem mûïe b t bûhem nûkolika desítek let vytluãen více neï zvon se srdcem správn m za nûkolik století. Tvrdé srdce jednoosé (s ploch m úchytem nahofie) vytlouká zvon aï pûtkrát rychleji neï srdce vhodn ch parametrû na volném fiemenu, kter po úderu srdce odpruïí (srdce, které má nahofie oko pro provleãení fiemene). TûÏká v pustka (ocas) zvy uje razanci úderu, podobnû se chová i patnû dimenzované protizávaïí u srdce pfieklápûcího. Zvlá tû nebezpeãné jsou nevhodné laické úpravy srdce nebo jeho náhrady. Za pfiijatelnou tvrdost srdce je pokládána hodnota maximálnû 130 150 HB (BrinellÛ). U historick ch srdcí se setkáváme s hodnotou aï 160 HB, coï u srdcí s krátkou v pustkou je tû není drastické; tvrdost lze sníïit tepeln m zpracováním (vyïíháním). JestliÏe je namûfiena vy í tvrdost, je nutné dûraznû zjednat nápravu a srdce opravit nebo nahradit vyhovujícím. V znamnou zásluhou Dobrodinského je úsilí o záchranu pukl ch zvonû sváfiením, kdy se ve spolupráci s brnûnsk m zvonafiem Manou kem podafiilo docílit úspû n ch v sledkû a stanovit technologick postup renovace puklého zvonu (touto metodou byly opraveny dvû stovky zvonû). Paradoxnû dnes v na í republice nepracuje dílna, která by dokázala zvon spolehlivû svafiit a v echny tyto práce se pfiedávají specializované nûmecké firmû Thomase Lachenmeyera v Nördlingen, nebo je provádí Mano kovo zvonafiství, ale v holandském Astenu. Sváfiecí práce jsou samostatnou kapitolou v oblasti památkové péãe. Technologie a zku enosti dnes uï postoupily natolik, Ïe jsme schopni opravit v podstatû jakkoli po kozen zvon. Práce se dûlí do ãtyfi hlavních skupin: 1. sváfiení puklého zvonu; 2. sváfiení v oblasti koruny a jejího základu (chybí-li koruna zcela, je nutné vymodelovat a ulít novou zde je dûleïité vûnovat zvlá tní pozornost v bûru, aby se nestalo, Ïe napfiíklad zvon gotick ponese korunu jiného tvaru z mlad ího období); 3. vsazení nového Ïelezného oka pro zavû ení srdce do ãepce zevnitfi; 4. doplnûní kovu na vytluãená místa vûnce. Odhlédneme-li od toho, Ïe oprava zvonu je limitována financemi, pak by mûl v eobecnû platit princip pfiednosti zachování hudebních vlastností pfied aspektem umûlecko-liteck m. Svafiení je tedy tfieba preferovat napfiíklad pfied takov m fie ením, kdy je zvon snesen z vûïe 15 V posledních letech se setkáváme s dfievûn mi hlavami, které nejsou vyrobeny z masivu, ale slepeny z více ãástí (latí, prkének, dfievûn ch odfiezkû). Zvlá tû v pfiípadû, kdy je hlava lepena z krátk ch dílû, nedokáïeme odhadnout trvanlivost a pevnost spojû. 16 Je nezbytné zmínit tzv. revitalizace objektû, kde dochází ke zmûnû nebo ztrátû pûvodní funkce a úpravám zcela podfiízen m podnikatelsk m zájmûm. Napfiíklad praïská Jindfii ská vûï, postavená jako zvonice kostela sv. Jindfiicha a Kunhuty, byla v letech 2001 2002 pfiemûnûna se souhlasem církve a památkové péãe na komerãnû-gastronomick prostor. Jedin velk zvon, kter pfieïil váleãné rekvizice a ve zvonici se dochoval, je dnes zavû en v prostoru luxusní restaurace a slouïí jako lákadlo pro hosty. Z hodnotné zvonové stolice zûstala zachována polovina. 17 Z právního hlediska je fakt, Ïe hlava i srdce zvonu jsou oznaãovány jako pfiíslu enství, problematick, a vzhledem k tomu, Ïe mají zásadní v znam pro funkãnost zvonu, je moïné je povaïovat za souãást zvonu. UÏíváme proto v raz vybavení nebo ãásti zvonové soustavy. Zvonovou stolici chápeme jako souãást stavby. 18 Viz Jaroslav DOBRODINSK, cit. v pozn. 1, s. 103. 19 Dobrodinsk pí e o proporcích srdce, tvrdostí materiálu se v ak vûbec nezab vá. 6

Obr. 4a-c. Tfii pfiíklady optimálnû dimenzovan ch star ch dubov ch hlav. Dnes instalované dfievûné hlavy nebo ocelové závûsy se jim sv mi vlastnostmi jen stûïí vyrovnají. Funkãní je i zataïení zvonu do hlavy (z hlediska stability i rezonance), na coï se dnes bohuïel rezignuje. (Foto R. Lunga, 2008) Obr. 5. Kzavû ení starého i nového zvonu se dá bûïnû znovu pouïít i opravená stará hlava, v minulosti odstranûná pfii pfievû ení zvonu na traverzovou hlavu nebo zbylá po rekvizici. (Foto R. Lunga, 2008) 4a 4b a pfiemístûn do muzejní sbírky nebo depozitáfie a na vûï umístûna jeho kopie. Obecnû se pfiijímá názor, Ïe pfii dobfie provedeném sváfiecím zásahu se nejen zcela zachovají, ale dokonce zlep í zvukové charakteristiky zvonu a dojde i k pfieskupení krystalické mfiíïky bronzové slitiny, tedy k urãitému termickému oïivení ãi omlazení kovu a také ke zmen ení vnitfiního pnutí materiálu. Pfiesto se doporuãuje doplnûní kovu na vûnec, tzv. vyvafiení vûnce, provádût pouze v souvislosti s jin mi sváfiecími pracemi na zvonu (napfiíklad je-li praskl nebo doplàuje-li se koruna). V e zmiàovan Dobrodinského ãlánek souãasnû vûnuje pozornost problematice provoznû-technick ch parametrû a podílí se na formulaci zásad, které mají zaruãit optimální zvukov v sledek a zároveà etrn provoz. Snaha o vypracování podmínek správného provozu v ak vede k upfiednostnûní urãitého ideálního modelu a zpochybnûní nûkter ch jin ch fie ení. Tak napfiíklad skuteãnost, Ïe je zvon vybaven srdcem s dlouhou v pustkou, je tû nemusí znamenat, Ïe je jím ohroïen. Dobrodinsk nemá pravdu, kdyï v textu u vyobrazení rychnovského zvonu Kry tofa pí e: Srdce dodateãné s neúmûrnû dlouhou v pustkou, která nebezpeãnû ohroïuje tento po akustické stránce vynikající zvon. Po ãtyfiech stoletích provozu (kdy zvonil o nedûlích a svátcích) byl tento zvon na vûnci zeslaben v místû úderu o pouh ch 5 %. 20 Samostatnou problematiku tvofií i otáãení zvonu. Mnohdy se provádí bezmy lenkovitû v souvislosti s jakoukoli, i bezv znamnou opravou na zvonové soustavû a je chápáno jako úkon smûfiující k ochranû. V dûsledku v ak mûïe b t pro zvon také ohroïením. Nové místo úderu srdce je tfieba peãlivû vybrat podle stavu vûnce a neotáãet zvon vïdy o pln ch 90, ale o 30 60, coï (u vût ích zvonû) postaãuje (obr. 6a, b). Ukazuje se tedy, Ïe musíme pfiedev ím pochopit specifiku konkrétního zvonu v dan ch souvislostech a vyvarovat se posuzování podle pfiedem stanoven ch ablon. Tím se dostáváme k podstatû památkové ochrany, kterou je zachování maximální míry pûvodnosti a autentiãnosti konkrétního objektu ãi pfiedmûtu. 4c Sledujeme-li v sledky rûzn ch oprav a restaurování historick ch zvonû bûhem posledních dvaceti let, zjistíme, Ïe v pomûrnû malém poãtu pfiípadû byla vûnována náleïitá pozornost tomu, aby zûstalo v provozu pûvodní vybavení. Zpravidla se vûnuje pozornost oãi tûní a nakonzervování samotného zvonu, ostatní vybavení b vá nejãastûji kompletnû novû zhotoveno. Stará kováfiská práce je nahrazena moderní technologií a pûvodní loïiska rûzn ch typû v klopn mi valiv mi. Zvon je uveden do perfektního technického stavu a splàuje podmínky bezpeãného provozu, autentiãnost se v ak pfii tom nenápadnû vytratí. Vzhledem k ãasové (a tedy i finanãní) nároãnosti je pro dodavatele pochopitelnû jednodu í udûlat v e nové, zaruãenû spolehlivé. 21 Jedním z hlavních dûvodû je v ak skuteãnost, Ïe dodavatel neporozumí stávajícímu fie ení nebo nezná základní zákonitosti pohybu zvonu a srdce, proto vnucuje nová fie ení. Nikde také není fieãeno, Ïe moderní postupy jsou lep í a trvanlivûj í neï staletími provûfiená kvalitní fiemeslná práce. Z hlediska provozního mûïe b t takov zvon ve vyhovujícím stavu, z hlediska památkové péãe ale do lo k zjednodu enému fie- ení a úbytku památkov ch hodnot. JestliÏe tedy klademe dûraz na zachování autentiãnosti, mûli bychom se snaïit provádût obnovu s vyuïitím postupû star ch fiemeslníkû. JenÏe praxe vypadá tak, Ïe v lep ím pfiípadû zûstane pûvodní vybavení odloïené na místû, v hor ím pfiípadû je jako nepotfiebné zlikvidováno nebo si je odveze zhotovitel prací (obr. 7). 22 Památkové zfietele je potfieba konfrontovat s bezpeãností provozu. Nelze opomíjet dynamické síly, které vznikají pfii rozhou- 5 pání zvonû. I v tomto ohledu se v ak prokázalo, Ïe je moïné zachovat staré vybavení ve vût í mífie, neï se v souãasnosti dûje (obr. 8). Srdce, je-li dobfie dimenzováno, je po vyïíhání znovu pouïitelné; po kozená nebo opotfiebená místa lze navafiit. Staré srdce je také moïné podle potfieby mírnû upravit, napfiíklad pfiekováním otluãené pûsti do vyhovujícího tvaru ãi vyvafiením po kozen ch míst. Teprve nelze-li tyto kroky úspû - nû uplatnit, mûlo by dojít k zhotovení nového srdce, a to nikoli typizovaného, ale s pfiihlédnutím k parametrûm pûvodního srdce, nebo dokonce jako jeho kopie. Nevhodné srdce, které zvon ohro- Ïuje, by mûlo b t co nejdfiíve vymûnûno za správnû dimenzované (obr. 11). V posledních letech se setkáváme s tím, Ïe se pfii opravách zvonû nahrazuje srdce starého typu nov m. Jde za prvé o zpûsob zavû ení: náhradu srdce zavû eného tradiãním zpûsobem na fiemeni se dvûma osami kyvu za srdce jednoosé, které v horní ãásti dfiíku nemá oko a kûïe je k nûmu pfiipevnûna rouby. Stále ãastûji se montuje i tzv. pojistn plech, kter má zabránit, aby se kûïe pfietrhla a srdce vypadlo 20 Zvon byl pfii restaurování v letech 2002 2003 otoãen o 90, coï vûbec nebylo nutné. 21 Nelze zapomínat, Ïe firma je zfiízena za úãelem v dûlku. 22 Tím dochází k nenahraditeln m ztrátám dokladû starého fiemesla, které mohou slouïit jako dûleïit zdroj informací, nûkteré díly lze vyuïít rovnûï pfii opravách na jiném místû. 7

mastr_01_09.qxd 18.2.2009 17:25 Stránka 8 Obr. 6a. Po kozen vûnec s povrchov mi vadami lití opotfieben jak do hloubky, tak do ífiky. Zeslabení je kritické (o 22 %) a zvon mûl b t jiï dfiíve otoãen. (Foto R. Lunga, 2006) Obr. 6b. Pohled na stejn zvon zdola. Je dobfie vidût velk rozsah opotfiebení vûnce. Nové, zdravé místo úderu srdce je potfieba peãlivû vybrat. (Foto R. Lunga, 2006) zpravidla uvnitfi zvonu (obr. 10). Je Ïádoucí, aby byly tyto nápisy fotograficky i písemnû dokumentovány a v co nejvy í mífie zachovány. Má-li b t uplatàována památková ochrana, je tfieba definovat pfiedmût ochrany. V dobû plat- 6a nosti zákona o kulturních památkách ã. 22/1958 Sb. bylo moïné uplatàovat ochranu i na vûci, které vykazovaly památkovou hodnotu, i kdyï nebyly vedeny ve státních seznamech kulturních památek. Podle zákona o státní památkové péãi ã. 20/1987 Sb. jsou chránûny vûci prohlá ené Ministerstvem kultur y âr (âsr) nebo dfiíve zapsané ve státních seznamech. Do tûchto seznamû mûly b t pûvodnû zapsány v echny nemovité vûci, které vykazovaly památkovou hodnotu; z movit ch vûcí se mûly zapisovat jen ty v znamné. Tento selektivní princip byl bohuïel v praxi uplatàován. Je zajímavé, jak nejednotnû se pfii v bûru zvonû k zápisu do státních seznamû postupovalo. V âechách se do nich zapisovaly zvony ulité do roku 1800, naproti tomu na Moravû byly zahrnuty zvony z 19. sto- 6b letí a sledujeme zde tendence chránit zvony ulité aï do roku 1916. To má jasnou logiku, neboè 1. (taková situace by v ak pfii pravidelné údrïbû vû- pfiíklad v pfiípadû opotfiebení vymûnit pouze ãepy, svûtová válka znamenala zásadní pfiedûl ve v - bec nemûla nastat). PouÏitím silného pojistného ale závûsy a spojovací Ïelezné prvky ponechat. voji zvonového inventáfie. Podobnû v ak lze ar- plechu ztratí fiemen k zavû ení srdce jednu Pochopitelnû ne v e lze znovu pouïít; to platí ze- gumentovat i rekvizicemi v 2. svûtové válce, z funkãních vlastností, a to pruïnost, která má jména pro staré, ruãnû kované hfiebíky, které se a proto je nutné posunout hranici pro památko- dobr vliv na kvalitu a etrnost úderu srdce do lámou. JelikoÏ prav stav jednotliv ch souãástí je vou ochranu zvonû aï k roku 1939. zvonu. Za druhé je to tvar srdce: pfii opravû zvonu moïné zjistit teprve pfii demontáïi, mûlo by se né, Ïe nejcennûj í z tohoto období jsou v úpl- se ãasto instaluje srdce nové, zmûnûného tvaru postupovat v reakci na aktuálnû zji tûn stav nosti vzácnû zachované soubor y meziváleãn ch i rozmûrû. Z Nûmecka k nám zaãíná pronikat hro- a nová zji tûní a zmûnu dal ího postupu konzul- zvonû a totéï platí rovnûï napfiíklad pro pûvodní madnû montované srdce s pûstí tvaru elipsoidu. tovat s památkovou péãí. Pfii v mûnû loïisek je V ãeské tradici (navazující na rakouskou) se tato nezbytné brát v úvahu zachování originálního fie- moderní srdce nepouïívají (aã pûst kulovitou ne- ení (obr. 9, 12). V mûna za jin typ se musí zvá- bo cibulovitou z historie samozfiejmû známe). Ïit a fiádnû zdûvodnit. V pfiípadû zámûru zvon 23 Rok 1939 jako hranice pro ochranu se v eobecnû I kdyï není dûvod je odmítat, nejvíce se osvûdãu- oãistit je tfieba postupovat s rozmyslem. U lech- uznává v sousedním Nûmecku. Srov. napfiíklad Konrad jí kovaná srdce s hru kovitou pûstí a krat í v - tilou patinu je vhodné ponechat bez úprav, zatím- BUND, Claus PETER: Thesen zur Glockendenkmalpflege, pustkou. Pokud je dfievo hlavy v dobrém stavu, co divokou patinu nebo hrubou korozní vrstvu in: Jahrbuch für Glockenkunde, svaz. 11 12, 1999 2000, lze pûvodní dfievûnou hlavu ponechat a místa po- zneãitelàující reliéfy, která mûïe mít i neïádoucí s. 19 22: Chránit je nutno nejenom staré zvony a jejich kozená v nevelkém rozsahu je moïné doplnit; vliv na zvuk zvonu, je vhodné odstranit. Je dûleïi- pfiíslu enství, ale také ty neãetné zvony, které byly ulity po opravû mûïe srdce slouïit dále (obr. 5). té zváïit, zda vytvofiit patinu umûlou. Jakékoli ãi - mezi lety 1919 1939, které unikly roztavení ve válce a po Není-li tfieba zvon otáãet a jsou-li pûvodní závû- tûní zvonu, odstraàování ãi ponechání patiny ne- ní Také v Dodatku k Limbursk m smûrnicím (oti tûn sy (tfimeny) pouïitelné, není dûvod je nahrazovat bo nové patinování musí brát ohled na nápisy, zde na s. 52) se pí e: Obecnû je nutno oznaãit jako pa- nov mi. Pfii obnovû je dûleïité postupovat etrnû ãísla a znaky z rekvizic na vnûj ím plá ti i histo- mátky kulturní hodnoty v echny zvony, které pfieïily ne- a minimalizovat obmûnu pûvodních souãástí, na- rické nápisy, popfiípadû kresby, vyskytující se dobrovolnou probírku bûhem dvou svûtov ch válek. 8 23 Je nespor- I N M E D I A S R E S : PA M ÁT K O VÁ O C H R A N A Z V O N Ò R a d e k L U N G A, P e t r VÁ C H A / P a m á t k o v á o c h r a n a z v o n Û o h l é d n u t í p o p û t i d e s e t i l e t í c h

7 8 9 Obr. 7. PrÛhonice (okres Praha-západ), kostel Narození Panny Marie. Bezohlednû demontované závûsy (tfimeny) zvonu, které byly pfiefiezány rozbru ovaãkou. (Foto P. Vácha, 2006) Obr. 8. Podûbrady (okres Nymburk), kostel Pov ení sv. KfiíÏe, zvon z roku 1759. Pfii restaurování zûstalo pûvodní vybavení zachováno v maximální mífie. Vybûhaná kluzná loïiska byla nahrazena nov mi, zhotoven mi podle pûvodních. (Foto P. Vácha, 2007) Obr. 9. Ozuben ãep pfievalující se po obloukov ch loïiscích. Jde o fie ení instalované pfiibliïnû pfied osmdesáti lety, které mûlo usnadnit namáhavé zvonûní. Jako dobov typ loïiska si zaslouïí opravu a ponechání v provozu. (Foto R. Lunga, 2006) zvony, jeï tvofií vybavení soudob ch staveb (kostely z meziváleãné doby). V dne ní dobû má statut kulturní památky kolem 3000 zvonû. Na základû terénních prûzkumû lze odhadovat celkov poãet bronzov ch zvonû a hodinov ch cimbálû ulit ch do 2. svûtové války na více neï dvojnásobek. 24 Je zde tedy iroké pole pûsobnosti pro zpracování návrhû na prohlá ení za kulturní památky a ochrana zvonû poskytovaná udûlením tohoto statutu rozumí se vypracování návrhu na prohlá ení za kulturní památku a poté jeho prosazení by mûla b t prioritou památkové péãe. Nelze zapomínat, Ïe k památkové ochranû je tfieba navrhovat i ve keré originální ãásti zvonové soustavy (hlavu, srdce, ale i kování a spojovací materiál a loïiska). Památková péãe a dal í specializované obory se dosud zab valy zvony pfiedev ím z hlediska historického (zvlá tû epigrafikou) a umûleckého ãi metalurgického a podobnû. Stále v ak platí teze Miroslava Flodra z programového ãlánku o dûjinách zvonafiství z roku 1980, Ïe se na e pozornost musí v prvé fiadû zamûfiit na podchycení a zpracování dochovan ch zvonû, ale bohuïel zároveà platí i jeho konstatování, Ïe souãasn stav evidence a dokumentace tûchto památek je naprosto neuspokojiv. 25 Vût inou se zvony kvûli obtíïnému pfiístupu, nedostupnosti, skrytosti uvnitfi kostelních vûïí i pro fyzickou a ãasovou nároãnost dokumentace nikdo nezab val nebo se na nû pfii sepisování památek jednodu e zapomínalo. Popularitu této skupiny památek nemohly zv it ani ojedinûlé akce, jako bylo restaurování zvonové hry ve vûïi praïské Lorety roku 1968 nebo pfiítomnost tfií ãeskoslovensk ch zvonû na mezinárodní v stavû Expo 1970 v japonské Ósace, kde byly jako exponát vystaveny zvony z Chebu (1286), 26 Bene ova (1483) a Ko ic (1558). První samostatnou muzejní expozici vûnovanou zvonafiství a jeho dûjinám s dûrazem na historick v voj zvonu otevfielo Národní muzeum aï v roce 1989 ve sklepním prostoru zámku ve Vrchotov ch Janovicích, ale i ta je ponûkud opomíjena. Praktické stránky kampanologie, tedy i provoz a údrïba zvonû zûstávaly stranou, a tak na pfielomu 80. a 90. let 20. století nemûla památková péãe vlastní odborníky, ktefií by dovedli kvalifikovanû posoudit jejich provoznû-technickou problematiku. âinnost firem provádûjících ve vût ím rozsahu zásahy a opravy na zvonech vãetnû elektrifikace v 80. letech aï první polovinû 90. let 20. století probíhala bez úãasti památkáfiû, bez stanovení podmínek, kontroly kvality práce i pfievzetí osobou schopnou vûc posoudit. Investora pouze zajímalo, aby zvon zvonil. Informaãní a kolicí setkávání, která poïadoval J. Dobrodinsk v roce 1955, se nikdy neprosadila. Teprve od 90. let probûhlo nûkolik ífie pojat ch akcí uspofiádan ch Spoleãností pro technologie ochrany památek (17. 6. 1999), Národním technick m muzeem (29. 5. 2002) a Fakultou architektury Vysokého uãení technického v Brnû (13. 11. 2002), kde byly pfiedneseny pfiíspûvky t kající se provozu a údrïby zvonû; série pfiíspûvkû zab vajících se kampanologickou tematikou byla pfiednesena na semináfiích pfii valn ch hromadách Spoleãnosti profesionálních pracovníkû památkové péãe (SPPPP). 27 V této souvislosti je nutné zmínit i nûkteré tiskem vydané materiály zab vající se údrïbou a ochranou zvonû. 28 V echny uvedené poãiny a rovnûï ve kerá literatura s kampanologickou tematikou jsou pfiínosné mimo jiné tím, Ïe upozoràují na konkrétní problémy, nemohou ale nahradit praktické zku enosti dlouhodobû získávané v terénu. Co stále chybí, je za kolení pracovníkû památkové péãe, 29 ktefií by byli schopni kvalifikovanû se vyjádfiit ke konkrétnímu pfiípadu. Jde jednak o záleïitost dlouhodobûj ího charakteru, jednak je vhodn ch osob se soustavn m zájmem o tuto problematiku nedostatek. 24 Viz pozn. 8. 25 Miroslav FLODR: K problematice studia dûjin zvonafiství v ãesk ch zemích, in: âasopis Matice moravské 99, 1980, ã. 1 2, s. 75 100. 26 K tomuto zvonu je nutné poznamenat, Ïe provenienãnû vûbec nepochází z ãesk ch zemí, ale ve 20. letech byl pro farnost v Dubí u Teplic zakoupen na italské aukci; pfii pofiízení nov ch zvonû byl vûnován chebskému muzeu. BlíÏe viz Radek LUNGA: Erforschung der Glocken als spezifische Inschriftenträger. Charakteristik des Glockenbestandes in tschechischen Türmen Stand und Möglichkeiten seiner Kenntnisnahme, in: Hana PÁTKOVÁ, Pavel SPUNAR, Juraj EDIV (ed.): The History of Written Culture in the Carpatho-Danubian Region. Latin Paleography Network Central and Central East Europe, svazek 1, Chronos, Bratislava-Praha 2003, s. 99 105. 27 Petr Vácha pfiednesl v letech 1995 2007 celkem osm pfiíspûvkû na téma ochrana zvonû a jejich vybavení, elektrické vyzvánûní, metrologie, zvuková stránka, nezdobené gotické zvony a restaurování. 28 Jako základní materiály lze doporuãit napfiíklad Petr VÁCHA: Ochrana a údrïba zvonafisk ch památek, in: Zprávy památkové péãe 52, 1992, ã. 10, s. 13 20; Jifií BELIS, Petr KOUKAL, Radek LUNGA, Radek REJ EK: Péãe o varhany a zvony, jejich památková ochrana, Odborné a metodické publikace, svazek 32, Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, Praha 2006. V nich je uvedena i dal- í literatura. 29 Napfiíklad v Nûmecku mûïe památkáfi získat takovou kvalifikaci absolvováním kampanologického kurzu, jenï sestává z esti dvoudenních semináfiû v prûbûhu tfií let a ze závûreãn ch kvalifikaãních zkou ek. Kurz pofiádá ekumenick Poradní v bor pro nûmecké zvony Beratungsausschuss für das Deutsche Glockenwesen. 9

mastr_01_09.qxd 18.2.2009 17:25 Stránka 10 11 10 Obr. 10. Svat Jifií (okres Chrudim), kostel sv. Jifií, barokní památky. V neposlední fiadû je nutné ve vût í ífii nápisy kfiídou uvnitfi pozdnû gotického zvonu. (Foto P. Vá- sledovat v voj oboru v sousedních zemích a nej- cha, 2008) novûj í poznatky nebo v sledky rûzn ch projek- Obr. 11. Ko ice (okres Kutná Hora), kostel Narození tû 31 zkou et ãi aplikovat také u nás. Panny Marie. patnû sefiízené srdce bijící maximální plochou bylo pfiíãinou puknutí zvonu Ondfieje Ptáãka z roku 1475. (Foto P. Vácha, 2007) Obr. 12. V prázdném poli zvonové stolice je dobfie vidût zpûsob uloïení zvonu na tzv. rohatinách. Vidíme rohatinu 30 V oblasti památkové péãe konstatujeme nûkdy nedo- nesoucí ãep hlavy zvonu a ãelisti, které jej svírají. âelisti se stateãnou spolupráci a v mûnu informací, která existuje pohybují nahoru a dolû a jsou spojeny vahadlem. Takové spí e na úrovni osobní, nikoliv institucionální. Je vhodné fie ení je technickou památkou a je nutné uchovat i díly evidovat ãinnost a kvalitu práce jednotliv ch dodavatel- zbylé po rekvírovaném zvonu. (Foto R. Lunga, 2002) sk ch firem, protoïe tyto informace mohou vést ke zlep- Obr. 13. Sekundární nápis uvnitfi zvonu z doby rekvizice ení nynûj í stále nepfiehledné situace. v roce 1942. Na snímku je vidût nevhodn typ srdce (s pro- 31 V této souvislosti upozoràujeme napfiíklad na projekt tizávaïím), které je pfiíli tvrdé, uvolnûné a zbyteãnû vy- Evropské unie Maintenance and Protection of Bells: Pro- tlouká vûnec do hloubky i do ífiky. (Foto R. Lunga, 2008) Bell European Research Project. Tfii univerzitní t my 12 (Kempten, LublaÀ, Padova) se za úãasti sedmi zvonafisk ch dílen a dal ích subjektû v letech 2005 2008 zab valy problémem, proã nûkteré zvony vydrïí v provozu sta- Kampanologická tematika se stále nachází na 30 okraji zájmu památkové péãe. letí a jiné prasknou jiï po nûkolika letech pouïívání. e í se zpravidla Hlavními cíli projektu byly mimo jiné otázky, jak optimali- pouze pfiípady, kdy je Ïádáno o závazné stanovisko zovat podmínky provozu historick ch zvonû, jak správnû orgánu památkové péãe (a stále jde o malou ãást stanovit potfiebné opravy, jak minimalizovat riziko po ko- objemu uskuteãnûn ch akcí). Opravdu naléhavou zení zvonu srdcem, jak zlep it zvukové kvality a v eobec- potfiebou je provádûní prevence: vãasné zji tûní nû jak prodlouïit Ïivotnost zvonu. Na dal ím místû je nut- závad a náprava nedostatkû jsou základní pfiedpo- né upozornit na nové dokumentaãní metody laserové klady úãinné ochrany kampanologick ch památek. skenování a digitální fotogrammetrii. Lze je pouïít obecnû Pak lze také vãas uplatàovat poïadavky z hledis- pro nejrûznûj í vûci a objekty, na Slovensku s jejich po- ka památkové péãe a sledovat kvalitu práce do- mocí zaãali dokumentovat i památkovû cenné zvony. K to- davatelû. Dal ími prvofiad mi úkoly jsou evidence mu blíïe viz Katarína PUKANSKÁ, Marek FRA TIA, Juraj a dokumentace zvonû, zji Èování aktuálního stavu GEMBICK : Nové technológie dokumentácie pamiatok, zvonové soustavy pfiímo na vûïi a v této souvis- in: Pamiatky a múzeá, revue pre kultúrne dediãstvo 57, losti i pfiíprava návrhû na prohlá ení za kulturní 2008, ã. 4, s. 56 59. 13 10 I N M E D I A S R E S : PA M ÁT K O VÁ O C H R A N A Z V O N Ò R a d e k L U N G A, P e t r VÁ C H A / P a m á t k o v á o c h r a n a z v o n Û o h l é d n u t í p o p û t i d e s e t i l e t í c h