Metody práce s proteinovými komplexy



Podobné dokumenty
Izolace nukleových kyselin

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti ELEKTROMIGRAČNÍ METODY

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti CHROMATOGRAFIE

Izolace RNA. doc. RNDr. Jan Vondráček, PhD..

Elektromigrační metody

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

IMUNOANALÝZA elektroforetické separační metody. 3. ročník Klinická biologie a chemie

IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek

Exprese rekombinantních proteinů

Vizualizace DNA ETHIDIUM BROMID. fluorescenční barva interkalační činidlo. do gelu do pufru barvení po elfu SYBR GREEN

Separační metody používané v proteomice

Bílkoviny a rostlinná buňka

Název: Vypracovala: Datum: Zuzana Lacková

Metody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Stručný úvod ke cvičnému programu purifikace proteinů:

Název: Vypracovala: Datum: Zuzana Lacková. záleží na tom, co chceme dělat 1) METHALOTIONEIN 2) GFP

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

1. Metodika. Protokol č. F1-4 Metodika: Srovnávací analýza efektivity přípravy rekombinantního proteinu ve fermentoru

Metody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

(molekulární) biologie buňky

Seminář izolačních technologií

Chromatofokusace. separace proteinů na základě jejich pi vysoké rozlišení. není potřeba připravovat ph gradient zaostřovací efekt jednoduchost

Struktura a funkce biomakromolekul

OPVK CZ.1.07/2.2.00/

laktoferin BSA α S2 -CN α S1 -CN Popis: BSA bovinní sérový albumin, CN kasein, LG- laktoglobulin, LA- laktalbumin

Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer

Chemická reaktivita NK.

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Interakce proteinu p53 s genomovou DNA v kontextu chromatinu glioblastoma buněk

MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII. Martina Nováková, VŠCHT Praha

METODY STUDIA PROTEINŮ

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Gelová permeační chromatografie

ELEKTROFORETICKÁ SEPARACE NUKLEOVÝCH KYSELIN

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Studium p ítomnosti protein v bu kách (analýza proteomu)

Pražské analytické centrum inovací Projekt CZ / /0002 spolufinancovaný ESF a Státním rozpočtem ČR

Afinitní chromatografie

Protokoly Transformace plasmidu do elektrokompetentních buněk BL21 Pracovní postup:

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Co je proteomika? Proteom? Protein? Experimentální strategie proteomiky Vlastnosti AMK a proteinů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

TECHNICKÁ SPECIFIKACE Vybavení genetické laboratoře pro projekt EXTEMIT-K část B

Chromatografie. Petr Breinek

CZ.1.07/2.4.00/

Metody molekulární biologie

LABORATOŘ OBORU I ÚSTAV ORGANICKÉ TECHNOLOGIE (111) Použití GC-MS spektrometrie

SYNTETICKÉ OLIGONUKLEOTIDY

Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

Opakování

Afinitní kapilární elektroforéza

Hybridizace nukleových kyselin

Vlastnosti peptidů a proteinů a jejich implikace pro vývoj HPLC metod Parametry mobilní a stacionární fáze Detekce peptidů a proteinů

Proteinové znaky dětské leukémie identifikované pomocí genových expresních profilů

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Farmakologie. -věda o lécích používaných v medicíně -studium účinku látek na fyziologické procesy -biochemie s jasným cílem

Metody testování humorální imunity

METODY STUDIA VZÁJEMNÝCH INTERAKCÍ PROTEINŮ. MARCELA WILDOVÁ a MICHAELA RUMLOVÁ. Obsah

Možnosti stanovení proteinového profilu bakterií. Jana Mantlová

jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu

Dvoudimenzionální elektroforéza

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Enterotoxiny Staphylococcus aureus. Jana Kotschwarová Andrea Koťová

Antiparalelní beta list

Imunoblot, imunoelektroforéza

Metody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Obsah Protein Gel Electrophoresis Kitu a jeho skladování

Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO

Mezimolekulové interakce

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Využití afinitních interakcí při separaci makromolekul

Hydrofobní chromatografie

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Obsah. Sarkosin Charakterizace slepičích protilátek proti sarkosinu. Dagmar Uhlířová

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

PLANÁRNÍ (PLOŠNÁ) CHROMATOGRAFIE

Elektroforéza nukleových kyselin

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

5. Lipidy a biomembrány

Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.

VYLUČOVACÍ CHROMATOGRAFIE. Jana Sobotníková

Specifická izolace microrna pomocí magnetizovatelných mikročástic

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Vybrané funkční vlastnosti bílkovin v potravinách. Aleš Rajchl Ústav konzervace potravin

Izolace genomové DNA ze savčích buněk, stanovení koncentrace DNA pomocí absorpční spektrofotometrie

Klinická a farmaceutická analýza. Petr Kozlík Katedra analytické chemie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Transkript:

Metody práce s proteinovými komplexy Zora Nováková, Zdeněk Hodný Proteinové komplexy tvořeny dvěma a více proteiny spojenými nekovalentními vazbami Van der Waalsovy síly vodíkové můstky hydrofobní interakce nekovalentní asociace mohou být narušeny odchylkou od fyziologických podmínek

Možný vliv proteinových interakcí změna kinetiky proteinů konverze substrátu vytvoření nového vazebného místa inaktivace proteinu změna substrátové specifity Stabilita proteinových komplexů faktory ovlivňující stabilitu: iontová síla ph teplota použití detergentů proteiny jsou nejstabilnější ve vodném prostředí při neutrálním ph, při fyziologické iontové síle (330 miliosmolů) a v přítomnosti dalších proteinů

Význam studia proteinových interakcí identifikace partnera interagujícího se známým proteinem Obecný postup studia 1. určení všech případných vazebných partnerů i v případě nedodržení fyziologických podmínek 2. ověření existence interakcí, nalezených v kroku 1, za fyziologických podmínek 3. studium povahy nalezené interakce (např. její modulace v buňce nebo stabilita) Metodické přístupy nativní izolace a separace hmotnostní spektrometrie crosslinking funkční testy dvojhybridní systém genetické metody mutační analýza vzhledem v obtížnosti udržení fyziologických podmínek při studiu nekovalentních proteinových interakcí je nutné ověřit výsledky alespoň dvěma nezávislými metodami

Purifikace a separace komplexů afinitní chromatografie imunoprecipitace, značené fúzní proteiny gelová filtrace separace podle velikosti částic centrifugace diferenční c. oddělení kompartmentů použití sacharosových nebo glycerolových gradientů: izokinetická c. separace podle hmotnosti a tvaru částic v mírném gradientu izopyknická c. separace podle hustoty částic ve strmém gradientu Purifikace a separace komplexů (pokr.) elektroforetická separace BN PAGE (Blue Native PAGE separace podle molekulové hmotnosti komplexu) CN PAGE (Colorless Native PAGE separace podle celkového náboje komplexu) nativní agarosová gelová elektroforesa (separace velkých částic např. virové partikule)

Afinitní chromatografie proteinový komplex izolován přes specifickou afinní vazbu protein ligand ligand kovalentně navázán na nosič ligand protein, cukr, nukleová kyselina, protilátka, kofaktor, ATP,... Molekula antigen enzym receptor protein važící nukleovou kyselinu polysacharid, glykoprotein Ligand protilátka substrát ligand nukl. kyselina lektin Afinitní chromatografie (pokr.) eluce komplexu z kolony změna ph, zvýšení koncetrace solí, přebytek volného ligandu, chaotropní činidla imunoprecipitace ligandem je protilátka koimunoprecipitace izolace nekovalentně asociovaných proteinů, proteinových komplexů detekce protein proteinových interakcí

Imunoprecipitace eluce volným ligandem Eluce proteinů z kolony za fyziologických podmínek eluce kompetujícím proteinem

Afinitní značky peptidy (proteiny) kovalentně připojené na studovaný protein (takto značený protein vzniká expresí fúzního genu) interagují s malou molekulou ligandu zakotveném na pevném povrchu NEBO vazebným partnerem zakotveném na chromatografické matrici NEBO protilátkou připojenou na matrici nástroj pro purifikaci rekombinantních proteinů a nativních proteinových komplexů umožňují izolaci z hrubých buněčných extraktů Přehled používaných afinitních značek J. J. Lichty et al., 2005 Comparison of affinity tags for protein purification. Protein Expression and Purification 41, 98 105

Faktory ovlivňující úspěšnost afinitní purifikace struktura proteinu (malý protein se lépe produkuje a imobilizuje, reaguje méně nespecificky) výběr buněčného materiálu (purifikovaný protein/komplex musí být přítomen ve vzorku v dostatečném množství) volba nosiče a protokolu (nespecifická vazba na nosič může být minimalizována volbou vhodného typu oplachů a blokací) separace a detekce izolovaných proteinů/komplexů na SDS PAGE, na 2D IEF/SDS PAGE nebo pomocí hmotnostní spektrometrie (rozhodujeme se podle síly nespecifického pozadí a podle složitosti izolovaného komplexu) Tandemová afinitní purifikace izolace proteinového komplexu za nativních podmínek pomocí dvou značek kazeta obsahující sekvenci: nízkoafinní značka (calmodulin binding peptide) místo enzymatického štěpení vysokoafinní značka (protein A)

Afinitní purifikace/ms analýza limitace množstvíproteinupotřebné pro MS analýzu band detekovatelný CBB barvením ~50 10 ng ~ 50 kda protein obsažený v 1 buňce v 10 000 kopiích izolovaný z 6 x 10 7 buněk je výhodné obohatit výchozí frakci o izolovaný protein, tj. izolovat předem buněčný kompartment, v němž se protein vyskytuje

Gelová filtrace separace podle velikosti částic stacionární fáze tvořena kuličkami z porózního materiálu, póry mají různou velikost náplně: dextran (Sephadex), agarosa (Sepharose, Bio Gel A), polyakrylamid (Bio Gel P) nejmenší molekuly putují nejpomaleji jsou zdržovány průchodem všemi póry, střední molekuly prochází jen některými póry a putují tedy rychleji, velké molekuly obtékají kuličky a rychle vytékají z kolony ven Gelová filtrace

BN PAGE (Blue Native PAGE) separuje proteinové komplexy v nativním stavu při ph 7,5 separace v gradientovém gelu probíhá v rozsahu 30 1 500 kda CBB G udává proteinům záporný náboj aminokapronová kyselina udržuje komplexy v solubilním stavu během separace, zabraňuje arteficiálním agregacím v kombinaci s SDS PAGE vznikají dvourozměrné mapy proteinů, z nichž je možné určit podjednotkové složení proteinových komplexů BN PAGE RNA Pol II nuclear DNA helicase II jádra HeLa buněk membrány kvasinek RNA Pol I gel blot MW [kda] 669 MW [kda] 440 669 232 140 67 440 232

2. dimension SDS-PAGE kda 135 97 78 57,5 38,5 33,5 2D BN/SDS-PAGE proteiny cytoplasmatické membrány 1. dimension BN-PAGE 140 232 440 669 kda Hmotnostní spektrometrie MALDI analýza jednotlivých separovaných proteinů iontová past analýza proteinových komplexů, směsných vzorků

Proteins nad Proteomics, R. J. Simpson, CSHL Press, 2003 Crosslinking vznik nové kovalentní vazby mezi proteinovými řetězci chemický crosslinkery o různé délce (řádově 1 nm), formaldehyd indukovaný UV arylazidy, benzafenony indukovaný dlouhovlnným světlem Ru(II)(bpy) 3 2+

1. rozměr SDS-PAGE neredukující 2. rozměr SDS-PAGE redukující Dvojhybridní systém studium přímé interakce mezi dvěma proteiny detekce neznámých asociačních partnerů kvasinkový Gal4 protein tvorba fúzních proteinů omezení pro: proteiny ovlivňující reporterový gen proteiny vyžadující posttranslační modifikaci nebo neproteinovou složku (např. DNA)

Princip metody nativní Gal4 transkripce UAS G GAL1-lacZ aktivační doména nativního Gal4 proteinu hybridní Gal4 - X X UAS G DNA vazebná doména Gal4 GAL1-lacZ vazebná doména nativního Gal4 proteinu hybridní Gal4 - Y Y aktivační doména Gal4 X UAS G GAL1-lacZ hybrid vazebné domény a proteinu X interakce mezi X a Y obnoví Gal4 aktivitu X Y transkripce Y UAS G GAL1-lacZ hybrid aktivační domény a proteinu Y Literatura Proteins nad Proteomics, R. J. Simpson, CSHL Press, 2003 Protein Protein Interactions, E. Golemis, CSHL Press, 2002 E. M. Phizicky and S. Fields, 1995, Microb Rev, Protein Protein Interactions: Methods for Detection and Analysis, 59, 1, 94 123