1
Copyright Jiří Janda ISBN 978-80-260-3716-3 2
Mojí nejskvělejší manželce Lucii a všem mým studentům 3
PŘEDMLUVA" 4 CO JE TO KONDICIONÁL A PROČ JE V ANGLIČTINĚ POTŘEBA" 6 PRVNÍ KONDICIONÁL" 9 DRUHÝ KONDICIONÁL" 14 TŘETÍ KONDICIONÁL" 16 NULTÝ KONDICIONÁL" 20 ZÁVĚR" 21 TESTY" 22 PŘEDMLUVA Tato kniha je určena všem, kteří se i přes opakovanou snahu stále sami nazývají věčnými začátečníky. Má dlouholetá praxe mě naučila, že jazyk se může naučit každý. Pokud jste se naučili jeden, pak není problém se naučit druhý, třetí nebo klidně i desátý. Problém spočívá v tom, jak toho dosáhnout. Styl vyučování, memorování, logika - na tom všem záleží. Jedna z věcí, kterou moderní učebnice často opomíjejí, je samotná logika jazyka a jeho používání. Spousta studentů, ať už začátečníků či pokročilých, mladých či starších, ti všichni dříve nebo později narazí při studiu 4
na látku, která jim není úplně jasná a jež potřebuje jasné vysvětlení. Pokud ji nepochopí, většinou nejsou schopni daný gramatický jev používat, či ho používat správně. To často vede k frustraci a následně i k samotnému ukončení studia jako takového. A to je VELKÁ ŠKODA. V drtivé většině případů není chyba na straně studenta, ale na straně vyučujícího či učebního materiálu samotného. V případě vyučujících je často látka vysvětlována špatně, nebo vůbec (to samozřejmě neplatí vždy - existuje mnoho lektorů, kteří své práci opravdu rozumí) a spousta z nich má za to, že umět dobře Anglický jazyk automaticky znamená být schopen dobře Anglický jazyk vyučovat. Bohužel to tak vůbec neplatí. Učit a vyučovat a to téměř cokoliv, neznamená jen v daném předmětu excelovat, ale i mít určité sociální cítění, být schopen se vžít do role studenta, chápat jeho námitky a pochybnosti a zajímat se o daný předmět i z jiných pohledů a svým zájmem inspirovat ostatní. Tato řada minilekcí si dává za cíl takovou inspiraci vyvolat. Každá minilekce se zabývá jedním tématem a ten se v co nejstručnější, ale zároveň pochopitelné formě snaží vysvětlit. Při koncepci této minilekce jsem se snažil být maximálně stručný - v co nejmenším prostoru a co nejjednodušeji vysvětlit některé ze záludností Anglické gramatiky. Každé slovo má svůj příběh a pokud ten příběh budeme znát a chápat, bude nám i Angličtina bližší. Já pevně doufám, že i mě se podaří Vám Angličtinu přiblížit tak, abyste byli schopni jednotlivé jevy chápat a tím se zbavili strachu je používat. A proto Keep Calm and Speak! 5
...a ještě malý dodatek pro češtináře - všude píši názvy jazyků s velkým písmenem na začátku. Je to proto, že si jak Angličtiny, tak Češtiny (a jakéhokoliv jiného jazyka) nesmírně vážím a mám za to, že si to velké písmeno na začátku zaslouží. I když tím popíchnu nejednoho češtináře. CO JE TO KONDICIONÁL A PROČ JE V ANGLIČTINĚ POTŘEBA Kondicionálem označujeme obyčejné podmínkové věty, které většinou mají dvě části. Samotnou podmínku a následek, způsobený tím jestli se podmínka splní či nikoliv. Tak například jedna taková věta může znít: Kdybych se učil, zkoušku bych udělal. nebo Když všechno dobře dopadne, budeme mít doma nové auto Prostě jakákoliv věta, která něco podmiňuje - dává si podmínku. Tak jako v Češtině. Na začátku věty většinou používáme slovo kdyby nebo můžeme větu maličko změnit a nahradit slovo když jiným slovem - třeba jakmile - a pak ta věta bude znít takto: Jakmile všechno dopadne, budeme mít doma nové auto. 6
Všimněte si jednoho téměř nepozorovatelného rozdílu. V první větě jsme použili slovo když, čímž jsme vyjádřili možnost, která se stát může, ale nemusí. Za to ve druhé větě, při použití slova jakmile jsme s možností toho, že to nedopadne nepočítáme, ale vyjadřujeme to, že se událost spíše stane a my už jen čekáme na to, až to tak bude. Velmi podobné to je u podmínkových vět, ve kterých se zmiňujeme o přítomnosti nebo o minulosti. Jenom to trochu pozměníme: Naši větu můžeme vyjádřit i tak, že řekneme: Kdyby všechno dopadlo, měli bychom doma nové auto. To mluvíme o přítomnosti, respektive se zmiňujeme co by (nyní) bylo, kdyby se (v minulosti) něco událo. A co když chceme mluvit o minulosti? Tady je to o poznání složitější, protože se v Češtině, v hovorové řeči, už minulý tvar téměř nevyskytuje. Už dlouho jsem nikoho neslyšel říkat: Kdyby všechno bývalo dobře dopadlo, bývali bychom doma měli auto. Ale přesně tak to funguje v Angličtině. Ale pěkně popořadě. V Angličtině máme teoreticky tři časy, ke kterým se v podmínkových větách můžeme odkazovat: - budoucí - přítomný - minulý 7
Hmmm, říkáte si, to nemůže být složité. A máte recht - není. Jenom logika Angličtiny je trochu odlišná od té České. Pamatujte, že v Angličtině jsou čtyři druhy podmínkových vět a mají velmi jednoduché názvy: První kondicionál Druhý kondicionál Třetí kondicionál Nultý kondicionál... ano - to je celé. Prásk! Pak už jen pochopit rozdílnost logiky a máte to. Pamatujte, že v Angličtině se: První kondicionál vztahuje k budoucnosti. Druhý kondicionál se vztahuje k přítomnosti byť třeba fiktivní či nereálné a Třetí kondicionál se vztahuje k minulosti. A nultý? Ten popisuje všeobecná pravidla či zákonitosti. Podívejme se na celou záležitost zblízka: 8
První věc, kterou je třeba si uvědomit a zapamatovat je, že kondicionály mají dvě části. Část číslo jedna: IF - podmínka - tato část nám vždy předloží možnost co kdyby Část číslo dvě: Následek - tato část nám vždy určí, do kterého časového období svůj kondicionál budu směřovat Celá věta pak vypadá následovně: IFblá blá blá blá blá blá. Takto se dává podmínková věta dohromady. Místo slova IF můžeme použít jiná slova jako například: As soon as, when, as long as, atd. 9