Zde jsou lvi Nenásilná komunikace Systémy a Kruhy obnovy tréninky v Nenásilné komunikaci Mediace Individuální konzultace
Nenásilná komunikace nástin konceptu
Nenásilná komunikace Je to nástroj, pomocí kterého se můžeme podívat, jak komunikujeme: identifikovat v komunikaci určité funkční části, prozkoumat důsledky jejich používání a následně se učit s nimi uvědoměle zacházet. Umožňuje vysledovat kde, kdy a jak začíná vznikat konflikt a řešit jej od kořene, resp. dochází k hlubšímu a efektivnějšímu řešení konfliktu (není třeba řešit stále dokola to samé, protože se pracuje nejen s následky, ale dostáváme se až k příčině). Umožňuje nám na konflikt uvědoměle reagovat.
Jak působí Nenásilná komunikace (jinak také komunikace podporující vzájemné porozumění, nebo komunikace podporující spolupráci) podporuje vyjasnění vlastních myšlenek a usnadňuje komunikaci s druhými umožňuje zaměřit se na mezilidské vztahy i na úkolově zaměřené interakce nabízí podpůrný model umožňující ohleduplnost vůči ostatním, aniž by bylo třeba kompromitovat vlastní cíle Kde se Nenásilná komunikace využívá při práci se sebou v okamžicích nejistoty a zoufalství při snaze prohloubit vztahy s rodinou či přáteli, při vyjednávání změn a řešení konfliktních situací v mediační praxi, koučinku, psychoterapii, sociální práci ve firmách k urychlení a zefektivnění komunikace a řešení konfliktů při práci s učiteli, s rodiči a dětmi ve školách a dalších vzdělávacích zařízeních při budování mírových řešeních válečných konfliktů
Příklady předpokladů výchozích pro nenásilnou komunikaci Všechny lidské činy jsou pokusy o naplnění potřeb. Pocity, které cítíme nás informují, zda jsou potřeby naplněny či ne. Způsob komunikace, který přebíráme z okolí, nám často poskytuje neefektivní způsoby vyjádření potřeb (přisuzování viny sobě nebo druhým, nadávky, příkazy, kritika, souzení druhé osoby). Tyto způsoby komunikace si náš komunikační partner nejsnáze vyloží jako útok na svou osobu a může se stát, že nám proto nevyjde vstříc. Nad radostí z pomoci převáží potřeba chránit se. Dilemata uvnitř jedince fungují na podobných principech, jako spory s jiným člověkem. Nenásilná komunikace pak nabízí paletu možností, jak s vnitřními rozpory naložit, zaměřením se na konkrétní hodnoty/potřeby, které jednotlivé části uvnitř nás obhajují (např.: vnitřní mediace; vnitřní pomyslný Kruh obnovy, vedení vnitřního dialogu pomocí empatického naslouchání a čtyř kroků). Nenásilná komunikace přináší nástroje, které umožňují dát v bezpečném prostředí průchod zablokovaným emocím a pochopit, k čemu se vztahují.
Formální a neformální Nenásilná komunikace Pro účely přehlednosti a usnadnění vytvoření komunikačních návyků vyvinul Marshall Rosenberg tzv. formální Nenásilnou komunikaci, kterou schematicky nastiňuje další snímek, často symbolicky nazývanou formální žirafí jazyk *. Konečným cílem studia Nenásilné komunikace však není mluvit tímto formálním jazykem, ale začlenit principy nenásilí do našeho běžného přirozeného užívání jazyka, přirozený žirafí jazyk (angl. Street giraffe/pouliční žirafí mluva). *protože Marshall rád při svých seminářích vnášel prvky názornosti a legrace, přiřknul nenásilnému empatickému jazyku symbol žirafy, o které tvrdí, že má ze všech suchozemských zvířat největší srdce.
4 dílčí složky Nenásilné komunikace Formální Používání těchto kroků snižuje pravděpodobnost, že se člověk, na kterého mluvíte, ztratí ve spekulaci o tom, co byste od nich asi tak mohli chtít a proč. Právě tyto spekulace vedou často ke konfliktní situaci. 1. krok: Pozorování Popíšeme, co vnímáme, že se stalo, bez posuzování/hodnocení/obviňování. 2. krok: Pocity Upřímně a otevřeně vyjádříme, co cítíme. 3. krok: Potřeby Identifikujeme naplněné či nenaplněné potřeby skryté za našimi pocity. Tímto krokem za ně také přijímáme zodpovědnost. 4. krok: Žádost Zjišťujeme, zda je někdo (ať už my sami, nebo komunikační partner) ochoten udělat konkrétní akci, která by vedla k naplnění našich potřeb. Žádost má největší šanci na úspěch, je-li co nejkonkrétněji formulována, její náplní je něco, co je v lidských silách vykonat a je zakotvena v konkrétním čase.
3 způsoby, jak můžeme složky aplikovat 1. Prozkoumání toho, co sám cítím, potřebuji a chci udělat 2. Upřímné vyjádření, co se ve mně odehrává, co potřebuji a požádat o to, co chci 3. Empatické vyslechnutí sdělení druhého (odhadnu, co cítí a potřebuje a zeptám se, zda je můj odhad správný)
Příklad 1 Empatie směrem k sobě Pozoruji, co se ve mně odehrává a pojmenuji si to pro sebe, aniž bych nahlas něco řekla: Když jsem slyšela spadnout talíř na zem, lekla jsem se, protože mi záleží na tom, abych byla v bezpečí a byla jsem smutná, protože jsem měla modrý talíř ráda. Málem jsem vykřikla Ty nemehlo, co házíš nádobí po zemi?!, to je asi moje naučená reakce, kterou jsem odkoukala od rodičů, vzpomínám si, že jsem od nich podobné věty slýchávala. Mám představu, že mému hostu nezáleží na mých věcech, jsem rozzlobená, chtěla bych, aby s mými věcmi zacházel opatrně. Nevím, co se stalo, jsem zmatená a chtěla bych se zorientovat v situaci. Zeptám se, abych zjistila, co se stalo.
Příklad 2 Upřímné a otevřené vyjádření, co se ve mně odehrává Když jsem slyšela talíř spadnout na zem, lekla jsem se, protože mi záleží na tom, abych byla i se svými věcmi v bezpečí a byla jsem smutná, protože jsem modrý talíř měla ráda. Jsem zmatená a chtěla bych se zorientovat v situaci. Pověděla bys mi, co se stalo?
Příklad 3 Jak empaticky přijmout sdělení druhého A: Ty nemehlo, co házíš talíře po zemi?! B: Když jsi slyšela spadnout talíř na zem, lekla ses, protože ti záleží na tom, abys byla i se svými věcmi v bezpečí a byla jsi smutná, protože jsi měla modrý talíř ráda? A: Ano! A jsem rozzlobená, chtěla bych, aby s mými věcmi bylo zacházeno opatrně! B: Jsi rozzlobená, protože jsou pro tebe tvé věci důležité a byla bys ráda, kdyby s nimi i ostatní zacházeli opatrně? Potřebuješ, aby tvé věci byly v bezpečí? A: Ano, přesně tak. B: Chtěla bys teď slyšet, co se stalo? A: Ano. B: Chtěla jsem po sobě talíř umýt a uklidit, ale když jsem ho dávala utřený do poličky, dostala jsem do ruky křeč a spadl mi na zem. A: Aha, takže ty ses mi snažila pomoct a nechtěla jsi talíř rozbít.
Stručný nástin vzniku Nenásilné komunikace Model Nenásilné komunikace vyvinul americký psycholog Marshall Rosenberg, když v 60. letech pracoval s aktivisty hnutí za občanská práva a pátral po způsobu, jak mezi lidmi rychle šířit dovednosti podporující jejich mírumilovné soužití. Medioval konflikty mezi bouřícími se studenty a vedením univerzit, pracoval na rasové inkluzi ve školách a organizacích v jižních částech USA a předával jednotlivcům nenásilnou komunikaci na svých workshopech. Jedním z hlavních výchozích bodů bylo Rogeriánské pojetí empatie, Marshall Rosenberg studoval u Carla Rogerse. Povahu modelu výrazně ovlivnili mnohé další osobnosti a koncepty, pro zatím zmíníme koncept nenásilí Mahatmy Gandhího a psychologicko-sociologická zkoumání Ericha Fromma.
V Praze Nenásilnou komunikaci zastupují Jana Luhanová & Mariana Krpálková Česká republika Zde jsou lvi +420777311560 zdejsoulvi@gmail.com www.zdejsoulvi.cz V Brně Ondráš Přibyla Eva Malířová Adam Čajka Ivana Horáková www.nenasilnakomunikace.com
Spolupráce se zahraničím Systémy a Kruhy obnovy o Restorative Circles, Dominic Barter http://www.restorativecircles.org Nenásilná komunikace o Center for Nonviolent Communication, Robert Wentworth, www.cnvc.org o Bay Area Nonviolent Communication, Jared Finkelstein, www.baynvc.org Mediace o John Kinyon www.mediateyourlife.com o www.johnkinyon.com/nvc_mediation.html o Newt Bailey o www.newtbailey.com o www.communicationdojo.com
Spolupráce doma o PRO DIALOG, o.s., www.prodialogforum.cz o Společnost Montessori o.s., www.montessoricr.cz o Koučing Akademie, www.koucinkakademie.cz o Duhovka Institut, Projekt Škola života, www.skolazivota.net