Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2



Podobné dokumenty
Cytologie. Přednáška 2010

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Cytologie I, stavba buňky

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

organismus orgány tkáně buňky

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Epitely a jejich variace

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Základy buněčné biologie

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Bílkoviny a rostlinná buňka

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Schéma rostlinné buňky

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Pohyb buněk a organismů

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Energetický metabolizmus buňky

Struktura a funkce biomakromolekul

5. Lipidy a biomembrány

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Úvod do mikrobiologie

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Regulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

Přeměna chemické energie v mechanickou

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Lipidy a biologické membrány

Biologie buňky struktura

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

9. Lipidy a biologické membrány

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Syllabus přednášek z biochemie

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Transkript:

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

Buňka Nejmenší částice protoplasmy schopná samostatné existence Prokaryotická buňka (nucleoid) Bakterie, (0,1 do 15μm). Nejmenší jsou bakterie rodu Mycoplasma (a příbuzný Ureaplasma) s průměrem buňky jen asi 0,1 0,3 μm (nemají buněčnou stěnu).největší známá bakterie Thiomargarita namibiensis (0,75 mm). Archea (0,1-15 μm)

Buňka Eukaryotická buňka (jádro) - prvoci, rostliny, houby, živočichové U člověka 10-20μm (5-150μm)

Membrána (používá se i termín biologická (příp.jednotková membrána) Funkce: selektivní bariéra, udržování gradientů, přenos vzruchu, buněčné rozpoznávání, komunikace s prostředím, receptory Tloušťka : 7,5 10 nm! Membránové specializace (apikální, bazální, laterální)

Membrána: Dvojvrstva fosfolipidů, proteiny Fosfolipidy - zevně fosfatidylcholin a sfingomyelin; uvnitř fosfatidylserin a fosfatidyletanolamin Cholesterol Proteiny (glykoproteiny) integrální, povrchové, asociované s membránou

Jádro (nucleus) Tvar dle tvaru buňky nebo specifický (neutrofil) Jaderná obálka dvě membrány a perinukleární prostor (cisterna) (40-70nm), jaderné póry 70 nm Karyoplasma (DNA, proteiny) - euchromatin, heterochromatin + nuclear veil Bazofilní (barvitelné hematoxylinem) a elektrondenzní (heterochromatin) Sex chromatin - Barrovo tělísko

Jaderná lamina Laminy pod jadernou obálkou udržuje tvar Progerie - mutace genu pro lamin A porucha jaderného obalu a skeletu (porucha tvaru jádra a dělení)

Jaderný pór Umožňuje kontakt mezi karyoplasmou a cytoplasmou Jaderný košík (nuclear basket) nucleoporiny8 proteinů Do cytoplasmy vybíhá 8 filament. Importiny, exportiny 3000-4000 pórů v savčím jádře

Jadérko Místo syntézy r-rna 1 µm Akrocentrické chromosomy NOR Pars amorpha fibrilární centrum (Fc) Densní fibrilární komponenta (Dfc) Pars granulosa

Cytoplasma Organely membránové struktury Buňce podobné mitochondrie a chloroplasty dvě membrány Odvozené od povrchové membrány endoplasmatické retikulum, Golgiho komplex, lyzosomy, granula a vakuoly Cytoskelet Inkluze Další struktury - ribosomy, proteasomy

Funkční systémy eukaryotických buněk Systém komunikační membrána, receptory, signální molekuly, buněčné kontakty Systém produkční proteosyntéza: ribosomy, ER, Golgi Systém energetický mitochondrie Systém degradační- lyzosomy, proteosomy Systém protekční (ochranný): stresové proteiny, peroxisomy, DNA repair Systém pohybový Cytoskeleton: mikrotubuly, intermediární filamenta, mikrofilamenta a molekulární motory Organely centriol, flagela, cilia

Komunikační systémy Membrána Volně prostupná pro malé molekuly O2, N, CO2, malé nepolární molekuly Neprostupná pro velké nepolární a všechny polární molekuly Iontové kanály a pumpy Přenašeče Receptory Enzymy Adhesivní molekuly

Systém produkční proteosyntéza Ribosomy GER (Nisslova substance, ergastoplasma) Golgiho komplex

Produkční systémy Ribosomy rrna a proteiny, 20x30nm, Ribo+m RNA= polyribosomy GER, granulární (drsné) endoplasmatické retikulum (membrána souvisí s jaderným obalem), segregace proteinů na export, též posttranslační modifikace. GA, Golgi komplex Cisterny a transportní vezikuly a kondenzační vakuoly. GA polarizovaný: cis- (konvexní, k GER), trans(konkávní, maturační povrch)

Proteosyntéza Začátek syntézy na ribosomech, signální sekvence + SRP (signal recognition particle) SRP receptor na GER (transmembránový protein) umožňuje vstup peptidu do cisterny Po odštěpení signálního peptidu uvolnění do cisterny folding, glykosylace Peptidy membrán zůstanou vázány v membráně GER

Proteosyntéza Golgiho komplex transport, přechovávání a úpravaposttranslační modifikace + směřování proteinů Zaobalení a adresování proteinů -vesikuly nebo sekreční granula

Syntéza lipidů: HER (Mitochondrie s tubulárními kristami) GER a Golgi lipoproteiny Kapénky lipidů Multi-lamelární granula (např.surfaktant)

Hladké endoplasmatické retikulum Syntéza lipidů Odbourávání glykogenu Detoxikace xenobiotik Sarkoplasmatické retikulum tubuly a cisterny skladování Ca++

Pohybový Mikrofilamenta (6nm) aktin myofibrily, buněčný kortex, upínají se do adhesivních spojení (zonula adherens a fokální adhese), kontraktilní prstenec (cytokinese)- (faloidin,cytochalazin) Intermediární (12nm): cytokeratiny, desmin, vimentin, neurofilamenta, gliální fibrilární protein typická pro určitý buněčný typ- užití jako marker Mikrotubuly (25nm) - MTOC, podjednotky A a B tubulin 13 fibril 9x2 + 2 řasinky, 9x3 centrioly, (kolchicin, taxany)

Buněčný kortex Aktin-globulární G aktin polymeruje na fibrilární F aktin Myosin molekulární motor štěpením ATP dodává energii pro pohyb Pohyb buněk diapedesa Soudržnost - kohese

Mikrotubuly 13 fibril Alfa a beta tubulin Dynamická instabilita Kinesin+ Dynein

Centrosom Centrosom: centriol, centrosféra a astrosféra. Dvojice centriolů kolmo k sebe (diplosom) Dělící vřeténko Kinocilie

Energetický Mitochondrie Beta oxidace mastných kyselin Citrátový cyklus Dýchací řetězec Oxidativní fosforylace ATP

Lyzosomy Velikost 0,05 0,5um Intracelulární trávení (hydrolýzu) obsahu transportovaného endosomy primární, sekundární, reziduální tělíska (pigment z opotřebování lipofuscin obaleny biomembránou (2 protekce proti autodigesci: membrána a nízké ph pro aktivitu hydrolytických enzymů) Vznikají na GA Peroxisomy, 0,2 1um, sférická, membránou ohraničená tělíska, obsahují oxidázy k degradaci dlouhých mastných kyselin (nad 18C), za vzniku H2O2, který je okamžitě degradován katalázou: k detoxikaci (oxidaci) k některých nox, např. etanolu nebo je štěpen na H2O a O2. Syntéza na volných ribo

Lyzosomy Hydrolytické enzymy- aktivní při kyselém ph Kyselá fosfatáza, RNAsa, DNAsa, proteásy, lipásy, sulfatásy, β-glukuronidáza Časté v buňkách se schopností fagocytozy (neutrofily, makrofágy) U buněk, které žijí dlouho, pro likvidaci poškozených organel nestrávený zbytek -pigment z opotřebení lipofuscin (v neuronech, kardiomyocytech)

Ochranný Peroxisomy obsahují aminooxidásy, peroxidásurozkládá peroxid vodíku na vodu a kyslík (likvidace ROS) HSP (chaperony) Proteasom - ubiquitin Mikrosomy - HER a cytochrom P450 (hepatocyty, ledviny)

Inkluse Zásobní látky: -kapénky lipidů (tukové buňky) -glykogen zásobárna glukosy granula v jaterních buňkách a svalech Pigmenty: melanin, lipofuscin

Reparace a obnovovací systémy Kmenové buňky součást reparačních systémů Omezená reparace postmitotické buňky-g0 fáze srdeční a kosterní sval,neurony, buňky chrupavky

Kmenové buňky Totipotentní zygota a blastomery Pluripotentní embryoblast Multipotentní i v dospělosti (např. hemopoetické bb) Unipotentní progenitorová buňka Prekursorová buňka již nemá sebeobnovující potenciál

Typy eukaryotických buněk Epitheliocyty: cytokeratiny, neurofilamenta epitelové buňky a buňky nervové tkáně intercelulární kontakty Mechanocyty: vimentin, desmin pojiva a svalové buňky- důležitá je mezibuněčná hmota a připojení buněk k ní. Amebocyty volně pohyblivé buňky lyzosomy (krvinky)

Buněčný cyklus Délka buněčného cyklu u člověka Blastomery 6-8 hodin Enterocyt (5-7 dní) Spermiogenese (64 dní- meiosa) Keratinocyty epidermis (15-30 dní) Erytrocyt (120 dní) Jaterní buňka (1 rok) Vajíčko (až 40 let)