Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií OLOMOUCKÉ SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÉ DNY pořádané u příležitosti 440. výročí Univerzity Palackého v Olomouci XIV. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami I. Tyflopedická konference II. Konference mladých vědeckých pracovníků Nové trendy výzkumu ve speciální pedagogice Sborník 7. a 8. března 2013 Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci
Oponenti: Mgr. Eva Kutáčová Mgr. Jan Spěváček Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. Ed. Miluše Hutyrová, 2013 Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 1. vydání ISBN 978-80-244-3823-8
OBSAH Editorial PROBLEMATIKA OSOB s NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ 7 Slovní zásoba a její hodnocení dětí před nástupem povinné školní docházky 8 Lucie Durdilová K 40. založení Logopedické společnosti Miloše Sováka 16 Ludvík Edelsberger Pohled pedagoga běžné základní školy na podporu komunikativních kompetencí žáku s narušenou komunikační schopností 27 Veronika Girglová Případová studie pacienta s traumatickým poškozením mozku 36 Tereza Keprdová, Gabriela Smečková, Dagmar Ježowiczová Přesah kvality porozumění řeči do výuky matematiky u dívky se specificky narušeným vývojem řeči 43 Renata Mlčáková Výskyt hlasových poruch u hlasových profesionálů vliv hlasové poruchy na kvalitu života a efektivita logopedické intervence 56 Kateřina Trojanová Spolupráce klinických logopedů s pediatry v oblasti poruchy plynulosti řeči 60 Monika Weilová Výskum čítania s porozumením u študentov sekundárneho vzdelávania a test čí(s)ta 64 Erik Žovinec, Peter Seidler Interdisciplinární diagnostika dysfagie 70 Barbora Kopecká PROBLEMATIKA OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM 75 Profesijné uplatnenie jako jeden z indikátorov kvality života u osôb so sluchovým postihnutím s akcentom na služby poskytované úradom práce 76 Ivana Horváthová Problematika pracovního uplatnění v kontextu osob se sluchovým postižením 82 Veronika Švecová Špecifiká sebaponímania žiakov so sluchovým postihnutím v kontexte ich školskej Integrácie 90 Katarína Zborteková 3
PROBLEMATIKA OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM 95 Partnerské vztahy spolehliví ukazatelé kvality života osob se zrakovým postižením? 96 Kristýna Haklová Stimulačné programy jako súčasť intervenčných prístupov v oblasti ranej starostlivosti o deti so zrakovým postihnutím 101 Jana Lopúchová Uchopení intrapsychického rozměru představivosti jedince se zrakovým postižením ve světě světových studií 114 Hana Majerová Podpora rozvoje zrakového vnímání u dětí předškolního věku 119 Lenka Mitrychová Možnosti limity implementace moderních nástrojů podporovaného zaměstnávání do služeb pracovní rehabilitace osob se zrakovým postižením 126 Markéta Outratová Mediální obraz osob se zrakovým postižením 131 Veronika Růžičková, Kateřina Stejskalová Otazníky terminologie ve speciální pedagogice osob se zrakovým postižením a odrazy ve struktuře oboru 145 Kamila Růžičková PROBLEMATIKA OSOB S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM 152 Materská škola ako forma výchovnej rehabilitácie u dieťaťa s telesným postihnutím v období predprimárnej edukácie 153 Terézia Harčaríková PROBLEMATIKA OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM 160 Využitie automatickém vokálnej analýzy ako jednej z možností skríningu detí s poruchami autistického spektra 161 Vojtech Regec Efektivita somatické stimulace u žáků s mentálním postižením v konceptu Bazální stimulace 170 Jana Behancová Didaktická hra jako motivace žáků s lehkým mentálním postižením v hodinách Matematiky 177 Martina Hubištová Rehabilitační hračky pro osoby s mentálním postižením 185 Jiří Kamený 4
Diagnostické možnosti nástroja americkej asociácie intelektových a vývinových porúch pre jednotlivcov s mentálnym postihnutím 189 Alexandra Kastelová Problematika plánování přechodu žáků s mentálním postižením ze základních škol speciálních do systému sociálních služeb v návaznosti na proces individuálního Plánování 194 Jaromír Maštalíř Aplikace strukturovaného učení v přípravě pomůcek ve výchovně vzdělávacím procesu pro žáky s vadou zraku a autismem 202 Dagmar Vilášková Orientace v cizojazyčných pojmech u osob s mentálním postižením při profesní Přípravě 206 Vladimíra Zedková PROBLEMATIKA OSOB S PSYCHOSOCIÁLNÍM OHROŽENÍM A NARUŠENÍM 211 Sociální opora u dětí s poruchami chování jako resilienční zdroj 212 Jarmila Matochová Rozhovory s žáky se sociálním znevýhodněním - poznámky k metodologii 217 Zbyněk Němec, Klára Šimáčková Laurenčíková, Vanda Hájková Restart nová šance pro sociálně vyloučené 221 Michal Růžička, Dagmar Krutilová, Pavlína Prachařová PROBLEMATIKA OSOB SENIORSKÉHO VĚKU 226 Příprava na stáří společensky žádoucí jev 227 Zdislav Doleček Nástin možností zvyšování kvality života seniorů se zrakovým postižením 231 Hana Miklíková Aktivizační potenciál hudby v podpoře kvality života osob seniorského věku 239 Zdeňka Polínková Nedoslýchavý senior z pohledu praxe poskytovatelů sociálních služeb 249 Tereza Skákalová PROBLEMATIKA EXPRESIVNÍCH TERAPIÍ 255 Dramaterapeut v prostředí psychiatrické léčebny 256 Lenka Czereová Teatroterapeutický projekt s pedopsychiatrickými klienty 262 Jana Šilarová 5
PROBLEMATIKA VZDĚLÁVÁNÍ OSOB S POSTIŽENÍM 269 Špeciálno pedagogické poradenstvo postihnutým a zdravotne znevýhodneným deťom raného a predškolského veku na Slovensku 270 Ondrej Nemeth Metoda P-SCALES jako alternativní metoda hodnocení žáků se specifickými vzdělávacími potřebami 275 Pavel Pešat, Jaroslav Zahálka Úspěšnosť inklúzie v stredných školách 282 Marta Sabolíková Profesní příprava žáků s poruchami autistického spektra 294 Eva Urbanovská PROBLEMATIKA S NESPECIFICKÝM ZAMĚŘENÍM 310 Voľnočasové aktivity ako indikátor kvality života dětí a žiakov s postihnutím 311 Naďa Bizová Účast rodiny na volnočasových aktivitách dětí se zdravotním postižením v České republice a zahraničí 319 Monika Kunhartová, Ivana Horváthová, Martina Čermáková Otec jako člen interdisciplinárního týmu intervenujícího u dětí s kombinovaným Postižením 323 Monika Kunhartová, Kateřina Vitásková Teorie informací jako teoretický konstrukt i praktický fenomén ve speciální pedagogice 328 Hana Majerová Kvalita života studentů se senzorickým postižením na Univerzitě Palackého v Olomouci 331 Lucia Pastieriková Duchovní aspekty kvality života jedince s postižením 345 Petra Potměšilová, Marcela Fojtíková Roubalová Problematika kvality života pracovníků ve školských poradenských zařízeních 351 Petra Tomalová Learning in Ph.D studies program of special education 360 Yanyan Li, Li Liu, Yu Zhou A literature review on learning in regular class in China 364 Zhou Yu, Ge Chen, Li Yanyan, Xie Yuhan Pedagogues insights about the organization of development of functional mathematical literacy of students having moderate special educational needs in mainstream school 372 Laima Tomienine Inovace propedeutických disciplín v kontextu zkvalitňování pregraduální přípravy budoucích speciálních pedagogů 382 Zdeňka Kozáková 6
Problematika osob s narušenou komunikační schopností 7
SLOVNÍ ZÁSOBA A JEJÍ HODNOCENÍ U DĚTÍ PŘED NÁSTUPEM POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY LEXICON EVALUATION IN CHILDREN BEFORE THEIR ENROLLING COMPULSORY SCHOOL ATTENDANCE Lucie Durdilová PedF UK Praha, M. D. Rettigové 4, Praha 1, 116 39, Česká republika, lucie.durdilova@pedf.cuni.cz Abstrakt: Výzkum je zaměřen na hodnocení slovní zásoby dětí před nástupem do 1. ročníku základní školy. K diagnostice je využíván Test pasivní a aktivní slovní zásoby, který vznikl jako adaptace zahraničního standardizovaného materiálu s názvem Comprehensive Receptive and Expressive Vocabulary Test, second edition (CREVT - 2). Úroveň slovní zásoby je posuzována u dětí s narušenou komunikační schopností (převážně u dětí se specificky narušeným vývojem řeči), kontrolní skupinu pak tvoří populace intaktní. Průběžné výsledky poukazují na složky slovní zásoby, které jsou pro jednotlivé skupiny respondentů problematické. Výstupem výzkumného šetření by mělo být jednak samotné ověření testového materiálu, dále pak doporučení vycházející ze získaných výsledků, která by měla podpořit efektivnost komplexní terapie u dítěte s narušenou komunikační schopností. Abstract: The research is focused on lexicon evaluation in children before their enrolling in school. Receptive and Expressive Vocabulary Test is used for diagnosing, it was created as an adaptation of foreign standardized material called Comprehensive Receptive and Expressive Vocabulary Test, second edition (CREVT - 2). Level of vocabulary is assessed in children with speech disorders (especially in children with specific language impairment), control group consists of intact populations. Interim results refers about components of lexicon, which are for participating groups problematic. The output of research in the first place should be verification of test materials, the next aim are suggestions arising from the obtained results, it should support effectiveness of therapy in a child with speech disorder. Klíčová slova: slovní zásoba; předškolní věk; Test CREVT 2; Test pasivní a aktivní slovní zásoby. Keywords: vocabulary; pre-school age; Test CREVT 2; Receptive and Expressive Vocabular Test. Úvod Předkládaný příspěvek je součástí doktorského projektu podporovaného Grantovou agenturou Univerzity Karlovy (GAUK) s názvem Diagnostika slovní zásoby dětí před zahájením školní docházky. Projekt vedený doc. PaedDr. Jiřinou Klenkovou, Ph.D., je realizován v rámci Katedry speciální pedagogiky, PedF UK v Praze v průběhu let 2012 2013. Hlavním cílem práce je vytvoření a ověření diagnostického materiálu vhodného k hodnocení pasivní i aktivní slovní zásoby dětí ve věku od 4 (část pasivní slovní zásoby) a 5ti (část aktivní slovní zásoby) let. Vytvářený materiál je inspirován zahraničním komplexním testem slovní zásoby, kdy cílovými skupinami je populace předškolní, školní i dospělá. Z povahy výše uvedeného projektu je sledována úroveň slovní zásoby pouze u dětí pozdního předškolního věku, tedy těch, kteří by měly v nadcházejícím školním roce nastoupit do prvního ročníku základní školy. Vznikající testový materiál by ale pravděpodobně mohl být využit i v dalších věkových kategoriích. Projekt sleduje úroveň slovní zásoby u dětí s narušenou komunikační schopností, převážně pak u jednotlivců se specificky narušeným vývojem řeči (tedy vývojovou dysfázií). Získané závěry jsou porovnávány se skupinou dětí intaktních. Testový materiál by měl odhalit oblasti slovní zásoby, které jsou pro dítě s narušenou komunikační schopností, konkrétně se specificky narušeným vývojem řeči problematické, porovnat úroveň pasivní a aktivní slovní zásoby a dopomoci tak zpřesnit komplexnost terapeutického plánu. Snahou je poukázat na potřebnost terapeutické podpory obsahové stránky řeči, zvláště u dětí s vývojovou dysfázií. 8
Teoretická východiska Výzkumné šetření vychází ze skutečnosti, že v současné době není v České republice k dispozici aktuální diagnostický materiál vhodný ke komplexnímu hodnocení slovní zásoby, tedy v rovině pasivní i aktivní. Tento fakt se vztahuje ke všem věkovým skupinám. Pozornost odborníků je intenzivněji směřována především k dětem v raném období života. Mnozí badatelé se zaměřují na sledování vývoje dětské řeči, snaží se zachytit a klasifikovat průběh osvojování jazykové a komunikační kompetence v raném věku. Příklady tuzemských i zahraničních studií mapujících jak vývojový proces osvojování slovní zásoby, tak samotný stav slovníku dítěte ve věku do 3 let uvádí Průcha (2011). Lexikálně-sémantická jazyková rovina bývá v těchto výzkumech hodnocena z pohledu kvantitativního (počet slov v určitém věku), i kvalitativního (způsob užívání jednotlivých slovních druhů). Průcha (2011) uvádí především práce K. Ohnesorga (1948), V. Příhody (1967), J. Pačesové (1968), ze současných autorů pak J. Kesselové (2008). Za aktuální zdroj podrobně mapující vývoj dětské řeči v raném věku lze považovat rozsáhlou studii o dětské řeči, která proběhla na Slovensku zhruba v letech 2000 2008. (Slančová, 2008). Ve výše uvedených studiích nalezneme diagnostické materiály, jenž měří úroveň slovní zásoby. Často se jedná o rodičovské dotazníky, které vychází ze zahraniční předlohy a byly transformovány na české nebo slovenské prostředí. Jako příklad lze uvést zahraniční rodičovský dotazník s názvem Inventář komunikačního vývoje Mac Arthurových a Batesové (Mac Arthur Bates Communicative Development Inventory, CDI), zkratka MAB CDI. Jedná se o seznam několika stovek slov seřazených do významových kategorií, kdy rodič zaznamenává během přirozených denní situacích ty pojmy, které dítě aktivně používá nebo jim jednoznačně rozumí. Slovní zásoba je tedy hodnocena v rovině expresivní i receptivní. Dotazník (jeho jednotlivé verze) je ale určen pro děti raného věku a to v rozmezí 8 37 měsíců. S adaptovanou verzí se v současnosti setkáme na Slovensku pod názvem Test komunikačného správania TEKOS I.: Gestá a slová. (Kapalková, Laciková, Slančová, Helbich, 2010). Z důvodu absence testových materiálů v období předškolního věku se předkládaný projekt zaměřuje právě na ně, konkrétně na děti před nástupem do prvního ročníku základní školy. Toto období bylo vybráno především proto, že nástup povinné školní docházky předpokládá určitou úroveň komunikačních dovedností, založenou z velké části na verbálním projevu. Podle úrovně verbálních dovedností je mimo jiné v prvních ročnících základní školy hodnocena školní úspěšnost či neúspěšnost dítěte. Požadavek na odpovídající úroveň komunikačních dovedností je pak zahrnut i do posuzování školní zralosti. S podporou rozvoje komunikační kompetence se setkáme i v rámcových a školních vzdělávacích plánech mateřských a základních škol. (Klenková, 2008). I přes tyto skutečnosti se v současné praxi nesetkáme s aktuálním diagnostickým materiálem, který by mapoval úroveň slovní zásoby dítěte předškolního věku. Tedy v období, kdy je možnost terapeuticky podporovat kvantitu i kvalitu slovní zásoby tak, aby její stav při nástupu povinné školní docházky odpovídal jakési normě (která ovšem také není nijak pevně stanovena). Cílený rozvoj obsahové stránky řeči by mohl snížit u některých dětí riziko školní neúspěšnosti. Mezi testové materiály užívané v současné době v České republice a určené pro výše uvedenou věkovou kategorii patří především Kondášova obrázkově slovníková zkouška (aktivní slovní zásoba, pro věk 5,6 6,6 let); Slovníkové zkoušky (součást inteligenčních testů, např. Pražský dětský Wechsler test, WISC III. (pro věk 6 17 let), Stanford Binetova inteligenční škála (pro věk 2 roky dospělost); Subtesty některých vývojových testů jazykových schopností (např. Heidelbergský test řečového vývoje (pro věk 4 9 let, není standardizován pro ČR) (Průcha 2011; Durdilová 2012). Problémem výše uvedených materiálů je především jejich nekomplexnost. Zvláště u dětí se specificky narušeným vývojem řeči se můžeme často setkat s výraznou diskrepancí pasivní a aktivní slovní zásoby. Hodnotit tedy výkon dětí pouze v jedné z oblastí slovní zásoby může zkreslit celkovou diagnostiku a ovlivnit následné cílení terapie. (Klenková, 2006). Další skutečností zůstává již určitá neaktuálnost uváděných testů. Právě oblast slovní zásoby je nejdynamičtější složkou jazyka (potažmo řeči), která mění svoji podobu v závislosti na společenském vývoji poměrně znatelně. Gramatická či zvuková stránka řeči nebude v průběhu několika desetiletí natolik proměnlivá, vznik nových slovních výrazů nebo změna jejich jednotlivých významů bude mnohem nápadnější. Tyto změny přirozeně souvisí s vývojem jazyka pod vlivem změn kulturně sociálních (Čermák, 2001). Právě proto například v Kondášově obrázkovo-slovníkové zkoušce (pozn. rok vydání 1972) jsou některé slovní pojmy a jejich obrazová ztvárnění pro současné dítě předškolního věku zcela nesrozumitelné. Dítě tedy při testování v některých položkách selhává z důvodu neznalosti předkládaných slov. V České republice je však tato zkouška stále používána, neboť je jediným dostupným standardizovaným materiálem vhodným pro hodnocení aktivní slovní zásoby. Co se týče výběru diagnostických materiálů vhodných k hodnocení slovní zásoby v předškolním věku v zahraničí, je situace rozdílná. Nabídka testů zahrnujících v sobě hodnocení slovní zásoby, které byly sestaveny pro anglický a německý jazyk, je poměrně pestrá. Tabulka níže uvádí příklady některých z nich, všechny lze využít u respondentů předškolního a školního věku. 9
Tab.1: Vybrané zahraniční materiály vhodné k diagnostice slovní zásoby Název testu Zkratka Věková kategorie (rok:měsíc ) Rok vydán í Testy německý jazyk 1 Sprachentwicklungs test für 3 bis 5 SETK 3-5 3:0 5:11 2001 Jährige Kinder Test jazykového vývoje pro děti 3 5 let 2 Sprachscreening für das Vorschulalter SSV 3:0 5:11 2003 Jazykový screening pro předškolní věk 3 Aktiver Wortschatztest für 3 bis 5 Jährige Kinder Revision Test aktivní slovní zásoby pro děti ve věku 3 5 let (revize) 4 Kindersprachtest für das Vorschulalter Dětský jazykový test pro předškolní věk 5 Wortschatz und Wortfindungsteste für 6 bis 10 Jährige Test slovní zásoby a hledání slov pro děti ve věku 6 10 let Heidelberger 6 Vorschulscreening zur auditivkinästhetischen Wahrnehmung und Sprachverarbeitung Heidelberský školní screening pro sluchověkinestetické vnímání a zpracování jazyka 7 Postdam Illinois Test für Psycholinguistische Fähigkeiten AWST -R 3:3 5:5 2005 KISTE 3:3 6:11 1994 Autor H.Grimm M. Atlas S. Frevert H. Grimm M. Aktas U. Kiessig Doba plnění (min.) 20 30 20 30 10 3 C. Kiese- Himmel 15 D. Häuser E. Kasielke U.Scheidereite r Hrsg. von K. Ingenkamp WWT 5:6 10:11 C.W. Glück HVS 5:0 7:0 2001 P-ITPA 4:0 11:0 2009 M. Brunne J. Troost B. Pfeiffer C.Heinrich U. Pröschel J. Ballaschk S. Hänsch G. Esser A. Wyschkon 35 50, do 70 u dětí s NKS, retarda -cí Doba administrace (min.) 45 (zkrácená verze 20 ) 17 (PC forma) 25 (psaná) 20 35 (předškolní věk) 40 60 Určeno pro pediatr psycholog logoped pedagog logoped psycholog foniatr pediatr 10
Test psycholingvistickýc h schopností 8 Screening der Erstsprachfähigkeit bei Migrantenkindern (Russich-Deutsch, Türkisch- -Deutsch) Screening prvních jazykových dovedností u dětí emigrantů 9 Screeningverfahren zur Erfassung von Sprachentwicklungs verzögerungen Screeningová metoda pro detekci řečového opoždění 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 Sprachstandserhebu ngstest für Kinder im Alter zwischen 5 und 10 Jahren Jazykový test pro děti ve věku 5 10 let SKREEMI K 2 4:0 5:11 2008 SEV 3:0 4:0 1993 SET 5 10 Teddy Test 3:0 5:11 4:0 8:6 při NKS Regensburger Wortflüssigkeits Test Test slovní plynulosti Testy anglický jazyk Peabody Picture Vocabulary Test Obrázkový slovní test Expressive Vocabulary Test, 2nd Edition Test expresivní slovní zásoby CELF Preschool 2 Předškolní věk Expressive and Receptive One Word Picture Vocabulary Tests (EOWPVT, ROWPVT) Jednoslovný obrázkový test expresivní RWT 8:0 15:0 od 18:0 výše 5:0 10:0 2010 1998 2001 PPVT 2:0 99:0 2006 (verz e IV) L.Wagner (žák ZŠ) 15 20 M. Heinemann C. Höpfner 15 20 F. Petermann D. Metz L.P. Fröhlich G. Friedrich S. Aschenbren ner O. Tucha K. W. Lange 45 20 30 1 2 pro subtest L. M. Dunn L. M. Dunn 11 12 20 30 EVT -2 2:0 99:0 K. T. Williams 10 20 CELF 3:0 6:0 2004 EOWPVT ROWPVT 2:0 18:11 (AJ) 4:0 12:11 (ŠJ) 2000 E. Semel E. H. Wiig W. A. Secord R. Brownell individuální 15 20 15 20 logoped pedagog lékař 11
1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 a receptivní slovní zásoby Receptive Expressive Emergent Language Test 3rd Edition Receptivní a expresivní jazykový test Speech Ease Screening Inventory Jednoduchý screening jazykového inventáře Preschool Language Assessment Instrument Instrument hodnotící jazykové schopnosti v předškolním věku Comprehensive Assessment of Spoken Language Ucelené hodnocení mluveného jazyka Test of Language Development Primary Test primárního jazykového vývoje Comprehensive Receptive and Expressive Vocabulary Test Ucelený test receptivní a expresivní slovní zásoby REEL-3 2:0 7:00 2003 K. R. Bzoch R. League V. L. Brown S - ESI 4:0 6:11 1985 7 10 PLAI 2 3:0 5:11 2003 M. Blank S.A. Rose L.J. Berlin CASL 3:0 21:00 1999 E. Carron Woolfolt TOLD P:4 CREVT 2 Zdroj: Matušková, K.: Diagnostika slovní zásoby u dětí předškolního věku. BP, Praha, UK PedF. 2010. Vlastní úprava. Vinson, B. P.: Preschool and School Age Languaage Disorders. NY, Delmar 2012. Vlastní úprava. Protože v zahraniční se můžeme setkat s poměrně velkým množstvím ověřených diagnostických materiálů, je snahou některé z nich adaptovat na české (nebo slovenské) prostředí. Adaptace testů ověřujících slovní zásobu je komplikovaná v tom, že nelze vycházet pouze z čistého překladu jednotlivých položek, je třeba brát v úvahu sociokulturní prostředí země, pro kterou byl původní test sestaven i specifika daného jazyka (zvláště pak frekvenci jednotlivých slov). V českém prostředí se můžeme setkat s transformacemi Peabodyho obrázkového testu, PPVT-IV. (v zahraničí hojně užíván hlavně z důvodu svého jednoduchého zadání, rychlé administrace výsledků a širokého věkového spektra, pro který je určen). Ten měří úroveň pasivní slovní zásoby. Jedná se však často o pracovní verze, které nejsou standardizovány pro českou populaci. Na Slovensku byla adaptace připravována Grančičovou (1999), ani tato verze ale nebyla standardizována. (Durdilová, 2012) 20 individuální forma rozhovoru 30 individuální 20 30 (3 5 let) 45 (starší) 30-45 4:0 8:11 2010 D.D. Hammill P. Newcomer 60 individuální 4:0 89:11 2002 G. Wallace D.D. Hammil neome -zen individuální logoped psycholog pedagog pediatr logoped psycholog pedagog 12
Za zmínku jistě stojí upozornění na vznikající publikace autorů Seidlová Málková, Smolík s názvem Vývoj jazykových schopností v předškolním věku a Vývoj jazykových schopností testy. Tyto dva tituly připravuje nakladatelství Grada k vydání a distribuci v létě 2013. Lze usuzovat, že knihy budou představovat tuzemské a zahraniční přístupy k vývoji jazykových schopností, velice zajímavý by pak mohl být soubor testových materiálů, kde lze pravděpodobně očekávat i část věnovanou materiálům vhodným k hodnocení právě slovní zásoby. Výzkumný vzorek Hodnocení komplexní slovní zásoby v rámci představované práce probíhá u dětí s narušenou komunikační schopností, převážně u dětí se specificky narušeným vývojem řeči. Kontrolní skupinu tvoří pak děti intaktní. Výzkumný vzorek je věkově omezen na jedince v posledním ročníku mateřské školy, kteří v nadcházejícím školním roce nastupují do prvního ročníku školy základní. Odklad školní docházky není důvodem nezařazení dítěte do testované skupiny. Jednotlivci s narušenou komunikační schopností jsou žáky mateřských škol logopedických nebo logopedických tříd zřízených při běžné mateřské škole. Intaktní děti, tvořící kontrolní skupinu, jsou žáky běžné mateřské školy. V případě obou skupin, děti, které neplní docházku v mateřské škole, nebyli do souboru zařazeni. Rodinné prostředí testovaných není při vlastním hodnocení nijak zohledňováno. Celkový počet hodnocených dětí není přesně stanoven a je limitován počtem mateřských škol logopedických a logopedických tříd při běžných mateřských školách. Hlavním kriteriem výběru výzkumného vzorku je věk dětí, který předpokládá jejich nástup do 1. ročníku základní školy na počátku nového školního roku. Metoda sběru dat Ke komplexnímu hodnocení slovní zásoby předškolních dětí byl vytvořen Test pasivní a aktivní slovní zásoby, který vznikl na podkladě zahraničního diagnostického materiálu s názvem Comprehensive Receptive and Expressive Vocabulary Test, 2. verze, označovaného zkratkou CREVT 2. Zahraniční materiál pochází ze Spojených států amerických, jeho autory jsou G. Wallace a D.D. Hammill, druhá revidovaná verze byla vydána v roce 2002 nakladatelstvím Pro ed. v Austin, státě Texas. Jedná se o test určený ke komplexnímu hodnocení slovní zásoby (pasivní i aktivní části) u osob od 4 do 89 let. V rámci uváděného projektu došlo k vytvoření testového materiálu inspirovaného strukturou a principy testu CREVT 2. Česká verze byla pojmenována Test pasivní a aktivní slovní zásoby. V současné době probíhá testování prozatím jeho finální podobou u populace pozdního předškolního věku a to u skupiny dětí se specificky narušeným vývojem řeči. Adaptace diagnostického testu probíhala v několika fázích v průběhu roku 2012. Jako první byl překladatelskou agenturou proveden překlad testu CREVT 2 a to jak jednotlivých slovních pojmů, tak i záznamových archů a především metodické příručky, která podrobně vysvětluje systém výběru jednotlivých položek testu. Některá slova přeložená z anglického jazyka byla svým obsahem velice vzdálena společensko kulturnímu prostředí České republiky, proto byly hledány pojmy, které by svým sémantickým zařazením i frekvencí v českém jazyce odpovídaly původnímu anglickému výrazu. V oblasti pasivní slovní zásoby bylo třeba přetvořit obrazovou přílohu, na kterou mají respondenti reagovat. Její změna probíhala v závislosti na výběru pojmů v českém jazyce. Na jaře 2012 tak byla sestavena první verze Testu pasivní a aktivní slovní zásoby a připravena k pilotnímu šetření, aby se ověřila vhodnost vybraných pojmů. Část pasivní slovní zásoby obsahovala tyto hlavní kategorie: Zvířata, Doprava, Povolání, Oblečení, Jídlo, Osobní potřeby, Nástroje, Domácnost, Volný čas, Kancelářské potřeby. Výše uvedené kategorie jsou převzaty z původního testu CREVT 2, zůstala zachována i jistá obecnost vybíraných slovních výrazů, aby bylo možné test případně využít i u jedinců školního či dospělého věku, tak, jak je užíván i test CREVT 2. Změnou v pasivní části testu je rozšíření slovních druhů, na které se testující dotazuje. Zahraniční verze pracuje převážně s podstatnými jmény, zřídka pak slovesy a přídavnými jmény. Slovesa a přídavná jména jsou v jednotlivých subtestech zastoupena velice nepravidelně, v některých zcela chybí. Autoři nijak nevysvětlují ani skutečnost, že v každé kategorii pasivní části slovní zásoby je zastoupen jiný počet slovních výrazů (rozsah 7 9 slovních položek). V české adaptaci tedy byl sjednocen počet pojmů v každé kategorii a to na 8 slov, jednotlivá kategorie pak obsahuje 4 podstatná jména, 2 přídavná jména a 2 slovesa. Doprovodná obrazová příloha, která je nutnou součástí pasivní části slovní zásoby, byla finalizována až poté, co byly jednotlivé slovní pojmy ověřeny nebo vytříděny a nahrazeny v rámci pilotáže. Konečná podoba obrazové přílohy je tedy fotografická, jedná se o deset archů po šesti fotografiích, každý arch se tematicky pojí s jednotlivou kategorií. Část aktivní slovní zásoby je tvořena seznamem slov, kdy dítě má jemu zadaný výraz vysvětlit, pokusit se o popis slova. Původní verze CREVT 2 je určena i osobám školního a dospělého věku, seznam obsahuje 29 položek. Dětem věku předškolního je ale určeno pouze prvních 13 výrazů, na které mají reagovat. S touto 13
skutečností se pracovalo i v české adaptaci, seznam slov tak obsahuje 13 pojmů určených k vysvětlení. Jedná se pouze o podstatná jména, kdy v záznamovém archu lze nalézt u každého termínu nabídku správných odpovědí. Autoři testu CREVT 2 trvají na tom, že za správnou odpověď lze považovat pouze to, kdy jedinec uvede některé slovo, jež se vyskytuje v předem připravené nabídce. Test aktivní slovní zásoby proto proběhl v období jaro až podzim 2012 několika pilotážemi, kdy bylo hlavním cílem jak ověření vhodnosti vybraných pojmů, tak především sběr správných odpovědí. Ty byly vytříděny a přiřazeny k jednotlivým slovům. I přesto zůstala v instrukci pro zadávání testu aktivní slovní zásoby poznámka, že odpověď je kladně hodnocena i ve chvíli, kdy testovaný uvede vysvětlení významu slova, které jednoznačně odpovídá dotazovanému pojmu, a to i přesto, že tato odpověď není uvedena v seznamu odpovědí uznávaných. Tento přístup vznikl ze zkušenosti získané během pilotních šetření, kdy některé děti překvapily testujícího odpovědí, která nebyla typická a frekventovaná, přesto naprosto odpovídala vyjádření dotazovaného výrazu (např. slovo kalendář odpověď adventní uváděná pouze v předvánočním období). Celková doba plnění testu nepřesahuje 20 minut. Pro zjednodušení administrace a zpřehlednění získávaných výsledků byly vytvořeny graficky jednoduché záznamové archy s barevným rozlišením jednotlivých částí testu (pasivní a aktivní) a jednotlivých kategorií. Cílem tohoto zpracování byla snaha o jednoduchou orientaci v textu a rychlý záznam odpovědí. Průběžné výsledky První rozsáhlejší pilotní šetření proběhlo v dubnu 2012 na vzorku dvaceti dětí předškolního věku. Testování se účastnilo deset dětí se specificky narušeným vývojem řeči (1 dívka, 9 chlapců) a deset dětí intaktních (5 dívek, 5 chlapců), věkové rozmezí respondentů se pohybovalo od 5 let 8 měsíců do 6 let 8 měsíců. Získaná data dokládají, že celkově úspěšnější byly obě skupiny dětí v testu pasivní slovní zásoby (intaktní 93% úspěšnost, specificky narušený vývoj řeči 85% úspěšnost). V testu aktivní slovní zásoby uspěly děti intaktní v 84 %, u dětí se specificky narušeným vývojem řeči průměrná procentuální úspěšnost v testu činila 70 %. V oblasti pasivní slovní zásoby se jevila jako nejproblematičtější přídavná jména a slovesa. Mezi nejsložitější výrazy patřilo slovo zobat, kdy 10 z celkového počtu respondentů přiřadilo tento pojem ke zobrazení králíka namísto požadovaného obrázku ptáka. Podobná situace nastala i u slovesa šít, kdy 8 z celkového počtu respondentů nepřiřadilo tento výraz ke zobrazení šicího stroje. Při pilotáži vznikla i myšlenka, že je třeba detailněji zpracovat obrazovou přílohu, proto ve finální verzi testu slovesa zobat, šít jsou na fotografiích jasně znázorněna a nevyžadují tak od dítěte další asociaci (jako např. pouze foto šicího stroje). V kategorii Jídlo se jako problematické projevilo slovo strouhaný, kdy 8 z celkového počtu respondentů spojovalo tento pojem se zobrazením chleba namísto požadovaného sýra. Test aktivní slovní zásoby požadoval po dětech verbální vysvětlení zadaného slova. Jako jednoznačně nejsložitější výraz lze označit slovo slovník, kdy pouze jedno z celkového počtu dětí, bylo schopno vysvětlit význam daného pojmu. Jednalo se o dítě intaktní. Toto slovo patří do skupiny slov s nízkou frekvencí, podobnou v jazyce anglickém i českém. Bylo tedy zachováno z původní testové verze CREVT 2. Ukázalo se, že je pro populaci předškolního věku poměrně složitým termínem, přesto jsme se ale rozhodli pro jeho zařazení i do finální podoby testu. Rozdílné odpovědi vznikly z chápání podstatného jména řev, kdy pouze 8 z celkového počtu dotazovaných jej spojovalo s pravým významem slova, zbylí jej přirovnávali ke slovu pláč, jako k synonymu. Z tohoto důvodu bylo slovo řev ve finální verzi nahrazeno výrazem křik. Část aktivní slovní zásoby prošla během léta až podzimu 2012 ještě dvěma pilotážemi na celkovém vzorku 82 dětí, z toho 62 dětí intaktních (31 chlapců, 31 dívek) a 20 dětí se specificky narušeným vývojem řeči (15 chlapců, 5 dívek), s cílem dotvoření seznamů odpovědí k jednotlivým pojmům. Z vzešlých poznání byla zpracována finální verze testu. Fotografickou přílohu zpracoval profesionální fotograf tak, aby co nejvíce odpovídala potřebám testu, aby byla názorná a jednoznačná. V oblasti aktivní slovní zásoby došlo k upřesnění některých slovních výrazů tak, aby se vyloučila jejich mnohoznačnost. Byly rozšířeny rejstříky správných odpovědí s poznámkou o možném doplnění ve chvíli, kdy se jednoznačně jedná o odpověď správnou. Finální verze Testu pasivní a aktivní slovní zásoby je v současné době ve fázi vlastního testování. Zatím proběhlo v pražských mateřských logopedických školách u dětí se specificky narušeným vývojem řeči, které v nadcházejícím školním roce nastupují do 1.ročníku školy základní. V období jara 2013 je plánováno šetření v mateřských školách logopedických v Jihomoravském kraji. Získané poznatky budou doplněny srovnáním s populací intaktní. Sebraná data jsou v současné době ve fázi zpracovávání. Na co lze již v tuto chvíli upozornit je v některých případech výrazný rozdíl mezi pasivní a aktivní slovní zásobou dětí s vývojovou dysfázií, v neprospěch aktivní složky. V oblasti pasivní slovní zásoby prozatím nesledujeme žádné výrazné nedostatky za zmínku snad stojí jen výraz klusat z kategorie Zvířata, kdy děti často přiřazují toto slovo ke zobrazení králíka namísto očekávaného koně. Určité nedostatky se vyskytují i v kategorii Domácnost, kde děti nesprávně přiřazují především slova varná (konvice), šít (stroj), sporák (zobrazení sporáku). 14
V oblasti aktivní slovní zásoby se setkáváme s dlouhými latencemi, hledáním vhodného výrazu, celkově delší dobou, než dítě vyřkne odpověď. Časté je narušené porozuměním zadávanému pojmu (např. slovo citron) či jeho neznalost (např. slovo kalendář, slovník). Určitou roli hraje u dětí se specificky narušeným vývojem řeči i rychlá unavitelnost, kdy ve chvíli plnění celého testu (pasivní i aktivní složky), již v části aktivní slovní zásoby nereagují adekvátně, ale vyhýbavě odpovědí nevím. Lze usuzovat, že se nejedná o projev neznalosti jednotlivých slov, ale spíše únavy či snížené koncentrace na daný úkol. Ač to autoři původní verze nedoporučují, bylo by možné u dětí se specificky narušeným vývojem řeči testování rozdělit do dvou částí (pasivní, aktivní) a provádět jej odděleně ve dvou setkáních. V průběhu roku 2013 by mělo být testování dětí s narušenou komunikační schopností i dětí intaktních ukončeno a získané výsledky zpracovány, případně prezentovány. Dle získaných výsledků bude testový materiál ověřován ve spolupráci s PdF MU Brno a PedF UK Praha u dalších věkových skupin. Závěr Snahou projektu je doplnit diagnostický materiál vhodný k hodnocení slovní zásoby dětí předškolního věku. Transformace zahraničních testů na české prostředí je složitý proces, který by měl zohledňovat společensko kulturní a jazyková specifika země, pro kterou je adaptován. Diskuze Přejímání zahraničního diagnostického materiálu z oblasti slovní zásoby komplikuje především otázka toho, jaké slovní výrazy lze využít ve formě čistého překladu pojmu a jaké je třeba nahradit slovy, která by svojí frekvencí v cílovém jazyce nejblíže odpovídala výchozímu materiálu. Při výběru slov nahrazujících je vhodné pracovat s frekvencí daných pojmů v cílovém jazyce. Částečně limitující zůstává skutečnost, že v České republice je k dispozici frekvenční slovník českého jazyka, který vychází ze slovní zásoby dospělé populace. Dětský slovník podobným způsobem zmapován není, je proto otázkou, zda výrazy vybírané z frekvenčního slovníku řeči dospělých, lze aplikovat i v testu užívaném u dětské populace. Na druhou stranu, originální verze testu CREVT 2 je určena pro školní věk i dospělé, adaptovaná verze česká by případně mohla být využita stejným způsobem. Otázkou také zůstává nakolik je vhodné měření dětského slovníku pomocí testového materiálu, zda by vyšší výpovědní hodnotu nevykazovalo přímé zaznamenávání dětské řečové produkce či percepce. Test má funkci spíše orientační, odhaluje případné disproporce mezi pasivní a aktivní složkou, je časově mnohem méně náročný. Omezuje se ovšem jen na malé množství slovních druhů. Lze jej tak využít spíše k základní diagnostice, podrobnější informace o stavu slovníku by pak bylo dobré doplnit podrobnějším rozborem přímé výpovědi jedince, u něhož shledáme jistá omezení v lexikálně sémantické jazykové rovině. Literatura ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. 341 s. ISBN 80-246-0154-0. DURDILOVÁ, L. Diagnostika slovní zásoby dětí před nástupem do 1. ročníku základní školy. In Ježková, V. (ed.) Kvalita ve vzdělávání: Sborník příspěvků z XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu. Praha: UK, 2012. 710 s. ISBN 978-80-7290-620-8. KAPALKOVÁ, S., LACIKOVÁ, H., SLANČOVÁ, D., HELBICH, M.: Test komunikačného správania TEKOS I.: Gestá a slová nový nástroj na hodnotenie komunikačnej schopnosti detí v ranom veku. In. Psychológia a patopsychológia dieťata, SK, roč. 45, č. 1, 2010, str. 46 62. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada, 2006. 224 s. ISBN 978-80-247-1110-2. KLENKOVÁ, J. a kol. Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností. Brno: Paido, MU, 2008. 328 s. ISBN 978-80-7315-168-3. MATUŠKOVÁ, K. Diagnostika slovní zásoby u dětí předškolního věku (Bakalářská práce). Praha: PedF UK, 2010. PRŮCHA, J. Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky. Praha: Grada, 2011. 199 s. ISBN 978-80-247-3181-0. SLANČOVÁ, D. (ed.) Štúdie o detskej reči. Prešov: FF Prešovskej univerzity, 2008. 355 s. ISBN 978-80-8068-701-4. VINSON, B. P. Preschool and School Age Languaage Disorders. New York: Delmar, 2012. 704 s. ISBN 978-1-4354-9312-4. WALLACE, G., & HAMMILL, D. D. Comprehensive receptive and expressive vocabulary test second Edition. Austin: Pro-Ed, 2002. 109 s. Order Number 9646. 15
K 40. ZALOŽENÍ LOGOPEDICKÉ SPOLEČNOSTI MILOŠE SOVÁKA THE 40. ANNIVERSARY SPEECH THERAPY COMPANY BY MILOS SOVAK PaedDr. Ludvík Edelsberger, CSc. Kremnica, Slovenská republika Abstrakt: Příspěvek reflektuje složitý vývoj Logopedické společnosti Miloše Sováka (LS MS) od jejího založení do roku 1989. Dále příspěvek seznámí čtenáře se změnami, které přišly po tomto roce, jako například zakládání různých dalších společností a asociací a jejich dopad na LS MS. Autor se zabývá i současným stavem Logopedické společnosti Miloše Sováka a zmiňuje možnosti, které by mohly vést ke zlepšení současného stavu. Autor nadále doplňuje i vlastní poznatky z dlouholetého členství LS MS Abstract: The contribution reflects a development of the Speech therapy company by Milos Sovak from foundation to 1989 year. The contribution imforms the readers about changes, which came after 1989 year, for example the foundation next companies and their influence at Speech therapy company by Milos Sovak. The author deals with current status Speech therapy company Milos Sovak and mentions options, which can improve the current status. The author complement own knowledge from his membership in the Speech therapy company by Milos Sovak. Klíčová slova: Logopedická společnost Miloše Sováka; výročí; vývoj. Keywords: Speech therapycompany by Milos Sovak; anniversary; development. Nedá mi to, ale nemohu se nevyslovit i když se zpožděním ke čtyřicátému výročí založení Logopedické společnosti Miloše Sováka (LS MS) v červnu roku 1970. V té době už zase přituhujícího totalitního režimu, v čase počínající tzv. normalizace po nevydařeném Pražském jaru, kdy se spíše organizace rozpouštěly, než aby se zakládaly se paradoxně podařilo (po značném úsilí) Českou logopedickou společnost (ČLS) založit. Mnozí hlavní aktéři této události už bohužel nejsou mezi námi. Mohl bych uvést alespoň prof. M. Sováka, prvního předsedu České logopedické společnosti, prof. Fr. Kábeleho, Dr. Lad. Štejgerleho, Naďu Janotovou, doc. Joz. Lišku, Dr. St. Svačinu, Dr. M. Bubeníčkovou, Dr. Zd. Žlaba. Z prvního hlavního výboru naší Společnosti v němž jsem byl prvním místopředsedou jsem zůstal naživu už jenom sám. Snad nebude vypadat neskromně, když vzpomenu, že jsem tu z pověření prof. Sováka vypracoval první Stanovy České logopedické společnosti. Na jejím ustanovujícím zasedání jsem též přednesl hlavní referát na téma Čtvrtstoletí československé logopedie jako vědního oboru (1), v němž je zachycen vývoj tohoto vědního a pracovního oboru u nás v letech 1945 1970, tedy ještě před založením České logopedické společnosti. O prvním dvacetiletí její existence jsem přednášel na celostátní logopedické konferenci v Praze dne 7. prosince 1990. (2) To byl časový úsek spadající prakticky celý ještě do doby totalitního systému u nás. Je zřejmé, že musel být poplatný tehdejší celkové společensko-politické situaci. Po Listopadu 1989, kdy s rokem 1990 1991 vstupovala Česká logopedická společnost v novém sociálně politickém a ekonomickém klimatu do svého dalšího, už třetího desetiletí ještě ve 20. století bylo jenom otázkou času, kdy tyto hluboké makropolitické a makroekonomické změny zasáhnou též do života České logopedické společnosti, přejmenované na Logopedickou společnost Miloše Sováka (LS MS) na počest a na památku páně profesorovu. Jejího třicátého jubilea v roce 2000 bylo vzpomenuto opravdu velkolepě. Konala se tehdy dvoudenní celostátní logopedická konference, jejíž slavnostní první den byl uspořádán ve Velké aule staroslavného Karolina, druhý pracovní den pak ve velké posluchárně Městské knihovny v Praze. Tehdejší předsedkyně Společnosti Dr. Dana Kutálková tu přednesla na obou místech hlavní projev, v jehož první části na půdě Karolina zazněla dokonce latina (3), ve druhé části pak v Městské knihovně pokračovala ve svém výkladu o základní linii vývoje Logopedické společnosti (4). Vcelku lze říci, že se oba dny konference vydařily, zvláště ten pracovní na téma Hlas-Řeč-Sluch, i když si předsedkyně ve svém zamyšlení Jaká byla Logopedická konference 2000 (5) posteskla, že věcné hodnocení vývoje Společnosti i dosažených výsledků se nesetkalo s takovým zájmem, jaký bychom byli čekali. Obě části úvodního proslovu Dany Kutálkové byly publikovány vcelku místo předmluvy již ve sborníku Česká logopedie 1999 (6). V jakési historické zkratce za cenu jistých nepřesností se tu zachází 16
daleko před vznik Logopedické společnosti, až do období krátce po druhé světové válce. Stěží lze spatřovat v existenci Logopedického ústavu hl. m. Prahy založeného v roce 1946 (nikoliv 1948) a zrušeného v roce 1960 jakéhosi hybatele pro založení Logopedické společnosti v roce 1970. Nicméně těžisko výkladu se právem obrací do třetího desetiletí již Polistopadového vývoje Logopedické společnosti. Konstatuje se tu především, ve změněných podmínkách, všeobecně postupné osamostatňování jejích jednotlivých sekcí. Uvolnění pevné organizační struktury Společnosti vedlo zřejmě též k oslabení vazeb mezi jejím hlavním výborem a četnými pobočkami v krajích, o kterých tu není vůbec řeč. Je přirozeně logické, že se z Logopedické společnosti vyčlenily takové sekce jako např. psychopedická či somatopedická, které v ní měly beztak neústrojné postavení, a přetvořily se v samostatné útvary. Složitější byla situace v sekci specifických poruch učení, předškolní výchovy, logopedických škol či v sekci logopedů ve zdravotnictví. Ale i tu došlo k osamostatnění sekce specifických poruch učení (zásluhou především prof.zd. Matějčka) a k přeměně sekce logopedů ve zdravotnictví ve svébytnou Asociaci klinických logopedů (AKL). Mohli bychom nazvat celý tento pohyb jako jistý rozporuplný dezintegrační proces. Ze strany Logopedické společnosti je věnována těmto osamostatnivším se strukturám poměrně malá nebo vůbec žádná pozornost. Pokud jde o Asociaci klinických logopedů (AKL), zanechala nám Dr. M. Bubeníčková historicky cenné pojednání o nelehkých začátcích klinické logopedie v Čechách (7). Užitečné bylo rovněž nahlédnutí do Asociace klinických logopedů z pera Dr. Vl. Krpcové (8). Vzhledem k tomu, že LS MS je matkou AKL jak se tu výslovně praví, bylo slíbeno, že široká členská základna LS MS bude průběžně informována o činnosti tohoto sdružení. Prozatím bylo vysvětleno, že AKL vznikla především proto, aby byla logopedická péče zachována ve změněných podmínkách současného zdravotnictví, aby byla zajištěna odbornost soukromě pracujících klinických logopedů, a aby tak bylo upevněno jejich erudované postavení jako vysokoškolákůnelékařů ve zdravotnictví. Dále bylo uvedeno, koho AKL sdružuje, v čem spočívá její činnost, že začala vydávat periodikum Klinická logopedie v praxi, a že v roce 1994 měla 265 členů. Co se však stalo se sekcí předškolní výchovy, která byla orientována na otázky logopedie předškolního věku, stejně jako se sekcí logopedických škol, která se zabývala problematikou škol pro děti s vadami sluchu a škol pro děti s vadami řeči. Pro jakoukoliv jejich transformaci prakticky žádný důvod nebyl. Přitom sekce logopedických škol více či méně suplovala činnost sekce surdopedické či akupedické, která paradoxně v Logopedické společnosti ustavena nebyla. I když vycházíme z nedílné organické, fyziologické jednoty sluchu a řeči, navíc ještě sociálně determinované, a dobře víme, že interpersonální komunikace má prokazatelně komplexní charakter, mohla by surdopedie či tzv. akupedie jako speciálnější podobor logopedie na takové relativně samostatné postavení v Logopedické společnosti aspirovat. Nebylo tomu tak v České logopedické společnosti a ani v Logopedické společnosti Miloše Sováka se řešení této otázky zatím nenašlo. Je přirozené, že při tak značném zeštíhlení Logopedické společnosti musel počet jejích členů logicky klesnout. Zatímco kupř. sekce logopedů ve zdravotnictví ČLS měla v roce svého založení (1980) 72 členů, stoupl jejich počet v samostatné Asociaci klinických logopedů v roce 1994 na 265 členů a v roce 2000 bylo v AKL registrováno už 395 členů. Někteří členové (kolik jich je) si ponechávají členství obojí v Asociaci i ve Společnosti. Zatímco naproti tomu v roce l990 měla Česká logopedická společnost více než dva tisíce (2 124) členů v roce 2000 se musel jejich počet snížit přímo závratně. Přesný statistický údaj bohužel nebyl uveden. Zato bylo ve výroční zprávě (9) objasněno, proč k takovému propadu došlo. Vedle odchodu řady členů do společností či sdružení, které se osamostatnily, je to též dlouhodobý trend stárnutí členské základny. (Ale kde potom zůstal nábor nových mladých členů.) Konečně třetím důvodem je prý i to, že nové způsoby práce, jakkoliv jsou zcela běžné v ostatních společnostech podobného zaměření, menší skupině členů prostě nevyhovují. Což je ovšem konstatování ne příliš lichotivé. Kromě procesu dezintegrace probíhal za změněných podmínek (jako ostatně v celé společnosti) proces privatizace. Řada logopedických pracovníků začala pracovat soukromě, osamostatňovala se, vznikaly soukromé logopedické poradny a soukromé logopedické ambulance. Objevovaly se zárodky soukromého speciálního školství a též (třeba v důsledku restitucí) církevního speciálního školství. Nezasvěcený by jen stěží hledal v Církevní speciální škole Don Bosco v Praze původní první samostatnou školu pro vadně mluvící, která byla založena již v roce 1945 v Praze-Libni, ještě před založením Logopedického ústavu hl. m. Prahy, a která byla jakýmsi pilotním projektem prof. M. Sováka a Josefa Zímy, který se stal jejím prvním ředitelem. Nelze nevzpomenout, že se tu pod vedením dětské lékařky doc.dr.a. Zahalkové zkoušela i aplikace spánkové terapie u dětí s mluvními neurosami. A i dnes má toto speciální školské zařízení s více než šedesátiletou tradicí ambici zkoumat a rozvíjet nové metody péče o děti s vadami řeči. (10) Vyhraněné postavení má rovněž Institut pro neslyšící v Berouně. Nedostalo se nám sice více informací o této nové instituci, zato však z ní přišla zpráva o velkoryse koncipovaném národním výzkumu úrovně vzdělávání neslyšících. (11) Ambiciózní projekt speciálněpedagogického výzkumu, který si klade za cíl zjistit úroveň vzdělávání sluchově postižených žáků na speciálních školách v České republice, je z roku 1998. Mohli bychom se ptát, kdy můžeme očekávat relevantní výsledky tohoto šetření a z nich vyplývající návrhy na zlepšení situace ve zkoumané oblasti. 17
S procesem privatizace souvisí tu více, tu méně i proces i komercionalizace. Ani ten se nemohl nedotknout též Logopedické společnosti Miloše Sováka, hlavně pokud se týká financování její činnosti. S růstem cen na volném trhu se zvyšovaly náklady na nezbytnou administrativu, na pronájem jednacích sálů pro konference a semináře, na informační zprávy (bulletin), zejména pak nemalé náklady na každoroční vydávání sborníků Česká logopedie, a další. Naproti tomu dotace z ministerstva školství jednou byly poskytnuty, jindy nebyly poskytnuty, vedly se o ně nepříjemné spory, v nichž kupodivu rozhodovaly nikoliv věcné, ale i osobní zřetele, různé animozity apod. (12) Nějakou formu sponzoringu (jako v některých atraktivnějších oblastech) se nepodařilo zabezpečit a placená inzerce v tiskovinách Logopedické společnosti se též neujala. A tak bylo nezbytné zvyšovat členské příspěvky, konferenční poplatky za účast na logopedických konferencích a zejména pak zpoplatňovat téměř všechny kurzy a semináře, které Společnost organizovala. Přitom kurzovné v těchto akcích nebylo nikterak nízké, spíš by bylo třeba říci, že bylo dost vysoké. Vycházelo se tu ze zásady, že nic není zadarmo, že všechno něco stojí a že za všechno se musí platit. Polistopadový vývoj v naší společnosti uvolnil stavidla i procesu liberalizace. Ta se projevila v naší zájmové sféře značnou živelností, s jakou se změnila třeba situace ve vzdělávání logopedických pracovníků. Došlo k tomu, co by bylo možno označit za jakýsi univerzitní boom. Současná nabídka studia logopedie se enormně rozšířila, byla však provázena výraznou roztříštěností a značnou nekoordinovaností při zavádění nových cyklů logopedického vzdělávání. (13) Při tak nebývalém kvantitativním rozšíření nabídky jednotlivých institucí vysokoškolského typu, se přirozeně vkrádá na mysl pochybnost o úrovni vysokoškolské přípravy v oboru logopedie. Bylo možno se ptát, jaké podmínky jsou stanoveny pro získání příslušné akreditace a zda-li jsou pro všechny vysokoškolské instituce stejné. Ve vnitřní struktuře Logopedické společnosti se osvědčily jako účelné operativní pracovní skupiny, které se ustavují ad hoc, příležitostně, a po splnění stanovených úkolů se zase rozcházejí. Stává se i to, že někteří členové těchto pracovních skupin se scházejí i dále a postupně tak vytvářejí stálejší pracovní kolektiv se společnými zájmy věnovanými té či oné speciální logopedické problematice. Ukazovalo se, že tyto pracovní skupiny byly často aktivnější než sekce (které?) či pobočky (!) s voleným vedením. (14) Jistě je třeba uvítat jakoukoliv iniciativu i jednotlivců, ovšem funkci organizačních složek Společnosti lze sotva suplovat. Zmapovat by se měla zejména činnost jednotlivých poboček, jelikož všechny úkoly Společnosti se nedají plnit či řešit z Prahy a žádoucí decentralizace je nezbytná. V souvislosti s nastalými společenskými změnami bylo nutno se opětovně zabývat základními koncepčními otázkami logopedie jako vědního, studijního i pracovního oboru. I když to byla práce časově náročná, ale zdaleka ne vždy příjemná a vůbec už ne zábavná, jak si jistě právem postěžovala redakce v předmluvě ke sborníku Česká logopedie 1996. Bylo nevyhnutelné dělat tuto nevděčnou práci, už jenom proto, že ještě v tomto desetiletí se vyskytly tak bizarní názory jako ten z roku 1990 ve vyjádření k návrhu koncepce klinické logopedie o tom, že není třeba dalšího jednání o koncepci oboru klinická logopedie, protože takový obor ve skutečnosti neexistuje. (15) Nebo ten z roku 1994 v jedné nekvalifikované polemice o tom, že prý logopedie je relativně exaktní metodika vymezeného a relativně úzce technického charakteru. (16) Vyvstala potřeba nově koncipovat základní požadavky logopedické péče i logopedického studia. Logopedická společnost Miloše Sováka se zúčastnila dokonce grantového řízení (s jakým výstupem?) ke zpracování podkladů pro návrh takové koncepce. (17) s blížícím se příchodem nového století, ba tisíciletí, se vyrojily úvahy, co bude s logopedií po takovém zlomu, v civilizačně nepochybně stále náročnějších podmínkách. První takové zamyšlení se objevilo s desetiletým předstihem již v roce 1991 z pera prof. V. Lechty. (18) Další pak následovala od autorek doc. B. Krahulcové (19) a Dr. D. Kutálkové (20). Mnohé problémy logopedické teorie a praxe se tu pochopitelně staly předmětem diskusí i polemik. Oceňována byla zejména skutečnost, že došlo k zákonité diferenciaci uvnitř samotné logopedie tím, že se pětileté studium logopedie rozčlenilo na dva směry: školskou či školní logopedii a klinickou logopedii. (21) Profesně to vedlo dále k tomu, že kliničtí logopedi se sdružili v Asociaci klinických logopedů (AKL), zatímco školští (či školní) logopedi setrvali (pokud setrvali) s kolegy surdopedy v Logopedické společnosti Miloše Sováka. Do posledního desetiletí 20. století spadala rovněž dvě logopedicky významná výročí. Bylo to 50. výročí založení Logopedického ústavu hl. m. Prahy (1946 1996), k němuž byla publikována jednak jubilejní vzpomínková črta ani ne tak o instituci jako takové, jako spíše o lidech, kteří v ní pracovali převážně v těžké době padesátých let (22) jednak informativní stať o účelu, organizaci a úkolech tohoto ústavu. (23) Stať je to jistě užitečná, ale na svoji vpravdě historickou studii (jak po ní svého času volal prof. Sovák) Logopedický ústav ještě dosud stále čeká. Dále to pak bylo 10. výročí úmrtí prof. M. Sováka (1989-1999), jemuž byla věnována celá první část sborníku Česká logopedie 1998. Za zaznamenání stojí úroveň spolupráce Logopedické společnosti MS se společnostmi stejného nebo obdobného zaměření v zahraničí. Na prvním místě je to spolupráce s logopedií na Slovensku, už jenom proto, že česká i slovenská logopedie vzešly ze společného základu logopedie československé, a též proto, že původní úsilí v šedesátých letech minulého století směřovalo k založení Československé logopedické společnosti. Dále by to měla být spolupráce se Společnostmi či Asociacemi především v sousedních zemích, tj. v Polsku, 18
v Rakousku, v Německu (tady má logopedická společnost dlouhou tradici byla založena již v roce 1927). Jak se zdá, jsou však takové družební pracovní styky spíše sporadické, nahodilé, jenom ad hoc realizované. LS MS je ovšem též řádným členem nadnárodní organizace, jakou je Mezinárodní asociace pro logopedii a foniatrii (International Association of Logopedics and Phoniatrics IALP), do níž byla přijata již v roce 1989 na XXI. světovém kongresu této mezinárodní organizace, který se konal v Praze a na jehož uspořádání se též ČLS aktivně podílela. Chybějí bohužel jakékoliv zprávy o tom, v čem spočívá členství LS MS v této Asociaci (IALP) a jak se projevuje. Bez povšimnutí zůstala rovněž jistě pozoruhodná skutečnost, že se podařilo prosadit změnu názvu reprezentativního časopisu Folia Phoniatrica na nový Folia Phoniatrica et Logopedica. Lze oprávněně říci, že přes všechny překážky a těžkosti se práce v Logopedické společnosti Miloše Sováka dařila. Každoroční konání logopedických konferencí, uspořádání celé řady seminářů a kurzů, účast na dalších akcích, hovoří samy za sebe. Zejména třeba ocenit vydávání logopedických sborníků (ale i bulletinů) každým rokem, což je nesporně zásluha odpovědné redaktorky Dr. Dany Kutálkové. Též jejím přičiněním dostaly tyto sborníky od ročníku 1991 nový jednotný, atraktivní vzhled. Přehled všech logopedických sborníků od toho prvního z roku 1956 a vydaného ještě Logopedickým ústavem hl. m. Prahy zpracovala a publikovala Naďa Janotová (24). Je jich už dnes celá řada (pěkná knihovnička), v níž je uložena slušná suma poznatků a vědomostí. Svoje místo v publikační činnosti LS MS má rovněž metodická řada logopedických příruček, realizovaná postupně ve spolupráci s nakladatelstvím Septima. S podivem se tu ovšem dovídáme, že kromě svého základního poslání by měla mít tato metodická řada ještě jeden význam: měla by zabránit, aby se Sovákovo dílo postupně nepropadalo do nezaslouženého zapomenutí. Dnes jsou Sovákovy učebnice logopedie rozebrány, prý těžko dostupné, a ti kdož je mají, je většinou považují za velmi obtížné. (25) Nabízené metodické texty by proto měly svou přístupností a srozumitelností jaksi suplovat studium originálních prací prof. M. Sováka. Do svého dalšího, již čtvrtého decenia vstupovala Logopedická společnost Miloše Sováka rokem 2001 jistě s mnoha plány a předsevzetími. Až dosud se v čele Společnosti po abdikaci prof. Sováka již v roce 1986 vystřídali čtyři předsedové (předsedkyně); v jubilejní zprávě nebyli jmenovitě vzpomenuti. Začaly se ozývat hlasy po omlazení vedení LS MS a střídě generací. Poprvé se tu objevilo kvazi-defétistické přiznání k tomu, že neměla-li Společnost jen dožít (!), ale měla-li (raději) přežít (!) a zachovat si svůj kredit, bylo naprosto nutné provést razantní změny v organizaci práce i v její struktuře (26), aniž jsou tyto změny blíže specifikovány či konkretizovány. Až snad na jednu: bylo rozhodnuto, že logopedické konference v tradiční podobě se budou konat jen jednou za dva roky. A v roce, kdy konference nebude, bude uspořádán jenom jakýsi seminář, v němž budou mít členové možnost prezentovat výsledky své celoroční práce. (27) To by byl přirozeně značný ústup od dlouhodobě zavedené osvědčené tradice. Naštěstí se tento nápad neujal jak se ukázalo v dalším, již čtvrtém desetiletí vývoje Logopedické společnosti. Čtyřicáté výročí založení Logopedické společnosti na rozdíl od toho třicátého se neslo v daleko skromnějším duchu, bylo vzpomenuto v daleko skromnějším provedení. Byla sice uspořádána mezinárodní (tj. se dvěma příspěvky ze Slovenska) logopedická konference, na níž byly předneseny z úst svých čelných představitelů zásadní referáty o příslušných Společnostech (tj. o Asociaci klinických logopedů, o Psychopedické společnosti, o Somatopedické společnosti, o České společnosti dyslexie), doplněné zprávou o situaci logopedie na Slovensku nicméně tu chyběl hlavní referát, který by zhodnotil dosavadní vývoj Logopedické společnosti Miloše Sováka. Místo toho byl vydán (bez uvedení autora) jakýsi toliko několikastránkový informační leták, který měl informovat o historii, ale i současnosti LS MS. Lze připustit, že jistou prehistorii Logopedické společnosti je možno datovat již od roku 1954, kdy se konal v dubnu v Trenčíně třídenní celostátní logopedický aktiv, na němž se ozývaly hlasy (spíše v kuloárech) po založení takové organizace, která by hájila zájmy logopedie a logopedických pracovníků. (Zúčastnil jsem se celého jednání.) Není ovšem pravda, že profilující náplní tohoto aktivu byla snaha o vytvoření Logopedické společnosti. Celé jednání bylo věnováno Směrnicím o celostátní organizaci logopedické péče z roku 1952, které bylo nutno novelizovat. Skutečností však zůstává, že tento tzv. trenčínský aktiv založil tradici celostátních logopedických zasedání organizovaných vysokoškolským pracovištěm defektologie (speciální pedagogiky) v Praze každoročně již od poloviny padesátých let. Od roku 1954 až do roku 1970 se konalo celkem osmnáct těchto zasedání, a v lůně toho posledního, osmnáctého, v roce 1970 pak byla ustavena též Česká logopedická společnost. Do jejího čela byl zvolen (nikoliv jmenován) prof. M. Sovák. Dále je v informačním letáku k 40. výročí LS MS uvedeno pořadí volených předsedů (od prof. M. Sováka přes doc. M. Kantora, Dr. Jar. Vališovou, Dr. Boh. Kotyzovou, Dr. D. Kutálkovou až po současnou předsedkyni Mgr. M. Voldřichovou) aniž jsou blíže určena (v letopočtech) období jejich předsednictví. Seznam zakladatelů, činovníků a hostů logopedických zasedání a konferencí (sestavený bez ladu a skladu ) má pramalou vypovídací hodnotu. (Dosužkov nebyl Bohdan, ale Bohodar; Synek není Josef, ale František). Historický elaborátek je ilustrován několika nekvalitními reprodukcemi fotografií až na jednu bez 19
popisek. Nakonec je představeno složení současného hlavního výboru LS MS, vyjmenovány jsou úkoly Společnosti (ve shodě s jejími Stanovami) zajímavý je údaj, že Společnost má t. č. kolem 400 členů a úplně na závěr je připojen humorný historicko-logopedický text, který složil prof. Fr. Kábele ještě v dobách existence Logopedického ústavu hl. m. Prahy. Toť vše! a to je dost málo na vystižení a posouzení vývoje LS MS zejména v jejím posledním, už čtvrtém desetiletí. Do prvního století třetího tisíciletí vstoupila Logopedická společnost Miloše Sováka se zaměřením nejen na minulost, ale hlavně na budoucnost (28), jak výstižně nazvala dosavadní předsedkyně Společnosti Dr. D. Kutálková svůj úvodní referát na celostátní logopedické konferenci v roce 2001. Konstatovala tu sice, že se Logopedické společnosti přes různé potíže administrativního charakteru zatím dařilo udržet činnost na standardní úrovni, avšak zároveň varovala před tím, aby šance na její přežití v konkurenčním prostředí nebyla promarněna. Postěžovala si na obtížná a z roku na rok se vlekoucí jednání s ministerstvem školství (jak ještě uvidíme), ať už se týkají poskytování dotací pro LS MS, či uznávání kvalifikace logopedických asistentek. Ještě tristnější jsou častá a vleklá (jak též ještě uvidíme) nedorozumění s Asociací klinických logopedů, pokud jde o náplň práce, kompetence a možnosti rovnocenné a efektivní spolupráce logopedických pracovníků v resortu školství i zdravotnictví. Žádoucí vyjasnění je tu nezbytné, aby se tak předešlo mnohým nesrovnalostem spojeným s nevraživostí a animozitou mezi těmito kategoriemi logopedických pracovníků. Pohled do budoucnosti vedl zákonitě k požadavku omlazení na postech funkcionářů Logopedické společnosti, především v jejím hlavním výboru. Nastal čas, aby Společnost podstatně prý změněnou, a proto přeživší, převzali už mladší členové a její činnost si postupně přizpůsobili svým představám. (Je na místě otázka, jaké představy by to asi měly být.) Nakonec bylo vysloveno přesvědčení, že díky této výměně generací bude LS MS existovat úspěšně dál. K slibované razantní generační výměně skutečně došlo na logopedické konferenci hned na začátku roku 2003. Dr. D. Kutálková naposledy ve funkci předsedkyně Společnosti se tu ve svém vystoupení zamýšlela nad současností a perspektivami Logopedické společnosti Miloše Sováka. (29) Všechny podstatné a často nepopulární změny ve struktuře i náplni práce Společnosti, které odstupující výbor během několika let uskutečnil, byly nezbytné, jelikož se naprosto změnila společenská a ekonomická situace. Podstatně byla zjednodušena organizační struktura i systém regionálních poboček (!) a odborných sekcí (ty se vyčlenily ze Společnosti hned v roce 1990), takže se přešlo na centrální vedení, čili centralizaci, kromě jiného i proto, že lidí ochotných pracovat pro blaho celku výrazně ubylo. (Co se tak stalo s celou pracně vybudovanou sítí poboček Logopedické společnosti po celé České republice?!) v závěru svého vystoupení pak odstupující předsedkyně opakovaně nabádala celou členskou základnu k větší dobrovolné aktivitě, jelikož by byla velká škoda, kdyby takové společenství mělo zajít na úbytě (!) Volby nového hlavního výboru byly označeny jako velmi důležité pro další existenci Logopedické společnosti. Bylo zvoleno devět nových členů, přesněji řečeno členek výboru a do čela Společnosti byla postavena klinická logopedka Mgr. Michaela Voldřichová. Nápomocen radou mladým měl být tzv. sbor poradců, složený z několika starších a zkušených kolegů. Nová předsedkyně ve svém premiérovém vystoupení (30) na logopedické konferenci v prosinci roku 2003 u vědomí toho, že má-li Společnost a logopedie jako obor obstát dokonce v mezinárodním srovnání s ostatními zeměmi, kde údajně mají více kuráže a méně zábran (alespoň co se publikační činnosti týče) vyzývala členy Společnosti k tomu, aby se zbavili ostychu jít se svou kůží na trh a publikovali své nápady, názory nebo i pochybnosti. Jinak si předsedkyně oceňovala, že nový hlavní výbor LS MS od svého zvolení na zlomové lednové konferenci projevoval vysokou aktivitu, neustálé nápady a pracovní nadšení až jej zkušení poradci museli trošku usměrňovat a vracet do reality. Výstupem této permanentní devítiměsíční práce bylo vydání dvou čísel Informačního bulletinu, zorganizování čtyř odborných seminářů a příprava propagačních materiálů LS MS. Začalo se také s obnovou databáze členů (aby se vyloučily tzv. mrtvé duše a odhalili neplatiči členských příspěvků), velmi intenzívně se pracovalo na komputerizaci a mailizaci (Kutálková) Společnosti a připravovalo se tzv. diskusní fórum na internetu. Zejména je však třeba ocenit vypracování návrhu nových stanov Společnosti, jelikož po tak radikálních změnách v její struktuře nemohlo dosavadním stanovám dost dobře odpovídat zaměření a náplň práce současné LS MS. (V průběhu prvního dvacetiletí trvání České logopedické společnosti došlo ke změně jejích původních stanov z roku 1970 dvakrát poprvé v roce 1978 a po druhé v roce 1987.) Postupem času pak docházelo k dalším změnám, jako bylo kupř. vydávání certifikátu účastníkům každé logopedické konference, přeložení termínu konání těchto konferencí (od roku 2007) z podzimního na jarní termín (už jenom proto, že na podzim se konají konference Asociace klinických logopedů), dále bylo nutno zvýšit (od roku 2007) členský příspěvek z 300 Kč na 500 Kč, byl inovován systém členských průkazů LS MS a jako jednu z malých odměn pro pracovníky hlavního výboru, kteří veškerou práci vykonávají dobrovolně a bez nároku na honorář, se výbor usnesl na neplacení ročních příspěvků pro své členy. V souladu s platnými stanovami Logopedické společnosti se další volby do jejího hlavního výboru konaly v roce 2007 a 2010. Jeho složení se v podstatě nezměnilo; předsedkyní Společnosti byla zvolena znovu 20