Systematická desenzibilizace v léčbě úzkostných poruch Tvůrce metody: Joseph Wolpe, JAR, 1958 Teoretický základ metody: Teorie klasického a instrumentálního podmiňování (I. P. Pavlov, J. B. Watson, B. F. Skinner) Hlavní domácí pramen: Durecová, K.: Behaviorální přístupy. In J. Vymětal a kol. Speciální psychoterapie. Praha: J. Kocourek 2003 (1. vyd.), Grada 2007 (2. vyd.).
Teoretické předpoklady metody SD I: Vznik, vyvolávání a účinek emoce strachu Strach je komplexní odezvou organismu na podnět, který je signálem (možného) ohrožení. U naprosté většiny strachů se signálem, který je vyvolává, může stát jakýkoli podnět, a to v důsledku podmíněného spojení s averzívní zkušeností vlastní nebo sdělenou. Učení strachovým odezvám na různé podněty či situace probíhá podle týchž zákonitostí u strachů zdravých i chorobných ( úzkostné poruchy ). Ve strachu jedinec spontánně reaguje úhybným chováním vůči strach budícím podnětům (vnějším, nebo vnitřním). Zmírněním strachu je toto úhybné chování upevňováno a opakováno. Tím se jedinec zároveň zbavuje možnosti korektivní zkušenosti u nepřiměřeného strachu.
Teoretické předpoklady metody SD II: Odstraňování ň strachu protipodmíněním íě í Podnět či situace vyvolávající strach může být této své získané vlastnosti opět zbaven vyhasínáním zkušeností, že organismus v jeho přítomnosti neutrpí škodu či bolest. Vystavit se této zkušenosti ( expozice ) je jedinec schopen spíš u mírného, než u intenzívního strachu. Proto je vhodné odstraňovat intenzívní strach postupnou expozicí, po dílčích, naráz zvládnutelných krocích. Zesílení a urychlení tohoto vyhasínání napomáhá současné spojování strachových podnětů se stavem, který je se strachovou odezvou neslučitelný, např. s relaxací, příjemným vzrušením, humorem, příjemnou činností apod. Přeučování (chorobné) averzívní odezvy na původně strach budící podnět na odezvu neutrální či kladnou probíhá nejúčinněji tímto jejím protipodmiňováním.
Praktický postup metody SD I: Diagnostika strach vyvolávajících í podnětových situací a jejich j takto působivých znaků Buzený strach bývá intenzívní více, nebo méně podle přítomnosti znaků pro buzení strachu podstatných, které mívá vyvolávající situace, podnět či předmět vždy v nějaké, větší nebo menší, míře. Hlavní znaky, které v podnětové situaci takto o intenzitě a o účincích buzeného strachu rozhodují (např. ř velikost, barva, vzdálenost v prostoru a čase, druh ) se v rozhovoru s pacientem předem zjistí a stanoví se, jak se na intenzitě ve svých možných variantách podílejí.
Praktický postup metody SD II: Vytvoření ř žebříčku strachových h situací Terapeut s pacientem vytvoří vhodnou stupnici, na níž pacient dokáže určit míru zakoušeného strachu od žádný strach po nesnesitelný strach. Pacient za pomoci terapeuta vytvoří či vybere ze své zkušenosti soubor variant strach budící í situace a ohodnotí jejich ji strachový účinek na vytvořené stupnici. Z tohoto souboru spolu vyberou a uspořádají žebříček -pořadí 5 až 15 strachových situací k terapeutickému využití tak, aby pokrývaly celou šíři stupnice co možná rovnoměrně a rozdíly v intenzitě buzeného strachu bylo možno pokládat za malé kroky. Pacient s terapeutem pro každou situaci stanoví jednoduchý popis, p p j ý p p, kterým mu ji pak terapeut bude označovat.
Praktický postup metody SD III: Navozování stavu neslučitelného l se strachem Terapeut vytvoří podmínky a vhodné podněty pro navození stavu, který je svou psychofyziologickou povahou neslučitelný se současným výskytem a působením strachu. Často se k tomu uplatňují stavy tělesné a duševní relaxace, humoru, citového zaujetí. Terapeut pacienta buď naučí dovednosti úmyslně si takový stav vyvolávat a zakoušet, anebo uzpůsobí situaci protipodmiňování p tak, aby v ní takový stav mohl být poskytovanými pokyny či podněty účinně buzen. Vyžaduje-li příprava k vyvolávání takového stavu u pacienta jeho aktivní nácvik, provede s ním terapeut tento nácvik před započetím vlastní desenzibilizace tak, aby jej j pak už bylo možno účinně ě v léčbě navozovat.
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: SITUACÍ: 11. 10. 9.! 8. 7. 6.! 5. 4. 3. 2.! 1. INTENZITA STRACHU: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 0 0 0 1 2 3 4 5 6
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 0 0 0 0 1 2 3 4 5
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 0 0 0 0 0 0 1 2 3
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1
Praktický postup metody SD IV: Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta in vitro v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ: POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI: 11. 10. 9.! 8. 7. 6. 5.! 4. 3. 2.! 1. INTENZITA STRACHU: 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Praktický postup metody SD V: Záznam průběhu SD v představáchř Sit.: Trvání: Poznámka: Sit.: Trvání: Poznámka: R 180 Samostatně R 60 Samostatně 1. 30 2. 30 1. 30 2. 30 1. 30 R 60 Samostatně R 60 3. 10 Signál 2. 30 R 120 Se sug. dopomocí 2. 20 Signál 2. 30 R 120 Se sug. dopomocí 2. 30 1. 30 2. 30 1. 30 R 60 Samostatně 1. 30 3. 30 R 60 Samostatně 2. 30 2. 15 Vyrušení telefonem 3. 30 3. 30 --- --- Konec sezení
Praktický postup metody SD VI: Ověřování účinku desenzibilizace Den a doba: Situace: Průběh a výsledek: Co k tomu dál? 1. 5. - 10 h. Hromadný start Setrvání v houfu Situaci přidat do Skálova běhu startujících asi 3 min., pak žebříčku SD pro úzkost vzdálení na 25 m v představách 1. 5. - 18 h. Petřín, nával lidí u Přiblížení ke skupině asi 15 Nacvičovat vedle SD Máchova pomníku, cizích lidí na přibližně navíc se skupinou sama se psem 7 m, úzkost, ale vydržela 20 10 dobrovolných minut, pak odešla až praktikantů před z vlastního rozhodnutí budovou školy 2. 5. - 8 h. Cesta poloplným Asi 10 min. intenzívní Odpovídá situaci č. autobusem na úzkost, relaxace 3 zvládané v SD bez zkoušku do v představě, úzkost se úzkosti, potvrzení Milánské 30 min. značně zmírnila, zbytek úspěchu cesty bez obtíží 5. 5. - 10 h. Referování na S úzkostí asi 5 min., pak Sit. č. 4, při SD již semináři o článku předčasně ukončila svůj úspěšná, příště při plán 15 min. výklad - už k tomu nic SD zase zopakovat........
Hlavní prameny ke studiu Výklad, ukázky k a nácvik v rámci kurzu Systematické desenzibilizace. Podklady a úkoly k předmětu Vybrané psychoterapeutické metody umístěné na http://www.viap.cz/pvsps-predm-materialy.htm Vymětal, J. a kol. Speciální psychoterapie. p Praha: Grada 2007. Oddíly 4.1 a 10.4. Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. Dětská psychoterapie. Praha: Portál 2000. Oddíly 7.4 a 8.1. Kratochvíl, S. Základy psychoterapie (6. vyd.). Praha: Portál 2006. Část III, oddíly 4.1 a 5.4. Nebo obsahem odpovídající oddíly z předchozích vydání této monografie.