VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Specifika ošetřovatelské péče o pacienty s dg. epilepsie

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Specifika ošetřovatelské péče o pacienty s dg. epilepsie Bakalářská práce Autor: Jana Nováková Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2018

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou péče o nemocné s epilepsií. V kapitole Současný stav problematiky je obecně popsána epilepsie, základní informace o jednotlivých druzích záchvatů, jejich příčiny, příznaky, léčba a ošetřovatelská péče. Ve výzkumné části jsou zpracovány výsledky získané pomocí kvalitativního dotazníkového šetření určeného všeobecným sestrám a vyhodnoceny formou grafů. Cílem práce bylo zmapovat povědomí sester o specifikách péče o nemocné s epilepsií. Klíčová slova Epilepsie, specifika péče, ošetřovatelská péče, sestra, pacient Abstract The bachelor thesis deals with the problems of care about patients with epilepsy. In the part called The Current State of the Epilepsy there are basic information about the Epilepsy, different types of seizures, causes, symptoms, treatment and nursing care. In the research part there are the results obtained through a qualitative questionnaire survey and the results are evaluated into the graphs. The aim of the study was to explore awareness of the specifics of nurses care for patients with epilepsy. Key words Epilepsy, specifics od care, nursing care, nurse, patient

4 Poděkování Chtěla bych poděkovat především Mgr. Janě Bublákové za odborné vedení mé bakalářské práce, trpělivost, ochotu a hlavně čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat všem všeobecným sestrám za vyplnění dotazníku. A v neposlední řadě děkuji mé rodině za podporu a trpělivost během celého mého studia.

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Epilepsie Patofyziologie Klasifikace epileptických záchvatů Parciální epileptické záchvaty Jednoduché (simplexní) záchvaty Parciální záchvaty s komplexní symptomatologií Fáze sekundárně generalizovaného záchvatu Generalizované epileptické záchvaty Absence malý epileptický záchvat (petit mal) Myoklonické záchvaty Tonické záchvaty tonické spazmy Tonicko-klonické záchvaty velký epileptický záchvat (grand mal) Neklasifikovatelné epileptické záchvaty Status epilepticus Vybrané epileptické syndromy Febrilní křeče Infantilní spazmy (Westův syndrom) Lennoxův-Gastautův syndrom Absence Akineticko-atonický myoklonický záchvat Diagnostika epilepsie Anamnéza Klinické vyšetření Laboratorní vyšetření Elektroencefalografie CT (počítačová tomografie) MRI (magnetická rezonance) Wada test Diferenciální diagnostika Epilepsie ve stáří Příčiny vzniku epilepsie Vnitřní faktory Vnější faktory... 18

7 1.9 První pomoc Obecná léčba epilepsie Medikamentózní léčba Nežádoucí účinky medikamentózní léčby Chirurgická léčba Alternativní léčba Náhlé nečekané úmrtí u pacientů s epilepsií (SUDEP) Ošetřovatelská péče o pacienty po epileptickém záchvatu Péče o spánek Péče o hygienu Péče o hydrataci a stravu Péče o psychický stav Problematika životního stylu Volnočasové aktivity Režimová opatření Omezení držení řidičského oprávnění Pracovní omezení s epilepsií Výzkumná část Cíl výzkumu a výzkumné otázky Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých zkratek Seznam grafů Seznam příloh... 64

8 Úvod Epilepsie je neurologické onemocnění, které se vyskytuje v jakémkoliv věku u mužů i u žen. Patří mezi nejzávažnější onemocnění, které je charakterizované nepředvídatelnými záchvaty. Pro dosažení a zajištění efektivní léčby je nutná spolupráce pacienta s lékařem, která je založena na vzájemné důvěře. Nezbytnou součástí léčby je dodržování režimových opatření, to znamená dbát na životosprávu, zvážit volnočasové aktivity a pracovní poměr. Těžké onemocnění může značně narušit život jedince jak po psychické, tak fyzické stránce. Každý člověk, kterému byla diagnostikována epilepsie, musí čelit problémům, které se vztahují například na náhlou a nepředvídatelnou ztrátu vědomí nebo na vedlejší účinky medikace. Důležitá je dostatečná informovanost a podpora rodiny. S pacientem, který trpí epilepsií, se můžeme setkat na všech odděleních nemocnice, avšak nejvíce na neurologickém oddělení. Důvodem volby již zmíněného tématu pro bakalářskou práci byla moje osobní zkušenost s epileptickým záchvatem mé kamarádky. Jelikož tato nemoc propukla u kamarádky poprvé a záchvat nikdy předtím neměla, musela jsem se o ni sama při záchvatu postarat a zavolat ZZS. Tento zážitek ve mně zanechal negativní vzpomínky na celý život. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat povědomí sester o specifikách péče o pacienty s epilepsií. Zjistit, jaké mají sestry zkušenosti s daným onemocněním, jaké jsou jejich znalosti vztahující se k péči o pacienty a do jaké míry je péče o pacienta, který trpí epilepsií, problémová a jak je obecně péče mezi sestrami vnímána. 8

9 1 Současný stav problematiky 1.1 Epilepsie Epilepsie není brána jako jedna nemoc, ale jako skupina poruch a syndromů, je zařazena mezi nejčastější neurologická onemocnění (Procházka, 2010). Pro onemocnění je typické opakování záchvatů, které jsou náhlé a vůlí neovlivnitelné. Zevně se nemoc projevuje změnou chování, která je mnohdy spojena s poruchami vědomí (Seidl, 2015). Epileptický záchvat se objevuje naprosto nečekaně a může vypuknout u kohokoliv. V tomto směru pacient spoléhá na práci neurologického personálu, jenž může včasnou a kvalitní léčbou zajistit lepší život s tímto onemocněním. Nejdůležitější je samotná domluva mezi nemocným a lékařem. Na začátku a v průběhu léčby by měl být pacient ochotný podstoupit veškerá vyšetření, mít pozitivní přístup k nemoci a cítit podporu svého nejbližšího okolí (Fisher a spol., 2014). Epileptický záchvat je považován za následek nadměrných výbojů mozkových buněk, které se šíří dále do CNS a mohou způsobit generalizovanou poruchu (poruchy vědomí a křeče). Příčiny vzniku epilepsie mohou být různé, často jsou genetické, nebo mohou vzniknout jako následek poškození mozku. Četnost je dána nezralostí CNS. V populaci se nachází 0,5 % dospělých epileptiků a 2 % dětí (Juříková, 2010). Nejrizikovějším obdobím je puberta a dospívání. U většiny epileptiků se záchvat objeví do 20. roku života. V současné době epilepsií trpí přibližně 50 milionů lidí, v České republice zhruba 70 tisíc lidí (Tyrlíková a spol., 2012). 1.2 Patofyziologie Základními termíny v patofyziologii epilepsie jsou iktogeneze a epileptogeneze. Iktogeneze označuje časovou posloupnost rozvoje epileptického záchvatu, charakterizuje ji několik faktorů: Záchvatová pohotovost - mění se věkem a stavem vnitřního prostředí a je podmíněna geneticky. Ohnisko - může se vytvořit kdekoliv v mozku. Podnět - nemusí být bezpodmínečně přítomen; patří sem například hluk, světlo, hypoxie, ale také změna metabolizmu. Spouštěcí oblast - ne vždy je kryta s epileptickým ohniskem. Stavidla - mohou zabránit šíření či rozvoji epileptických záchvatů. Modulace - modulační látkou je dopamin (Moráň, 2007). 9

10 Epileptogeneze, znamená rozvoj nemoci epilepsie. Základem epileptogeneze je vznik epileptického agregátu (inzultem). Po zásahu dochází ke vzniku epileptických neuronů. Mění se koncentrace kalcia, natria a magnézia na buněčné membráně. Dochází k poškození membrány a neuronů s následnou přestavbou ložiska se ztrátou neuronů, pučením mechových vláken a proliferací glie, které poté má z funkčního pohledu změněnou reaktivitu na chemické, mechanické či elektrické podněty. Ke klinické manifestaci jsou potřebné epileptické neurony, které pracují synchronně (Moráň, 2007). 1.3 Klasifikace epileptických záchvatů Druh záchvatu se určuje dle anamnézy, klinického pozorování a EEG. Zjištěný druh záchvatu napomáhá k lokalizaci epilepsie v CNS. Zobrazovací metody napomáhají zjistit původ onemocnění. Příčina zůstává přes pečlivá vyšetření a anamnézu až v 50 % případů nezjištěna (Seidl, 2015) Parciální epileptické záchvaty Vědomí může být při parciálním epileptickém záchvatu zachováno. Záchvat může být doprovázen motorickými, autonomními, psychickými nebo senzorickými příznaky. Dále se také může jednat o parciální záchvat s komplexní symptomatologií, při kterém je porušeno vědomí. Oba typy těchto záchvatů mohou sekundárně generalizovat. Parciální záchvaty jsou pokaždé jenom sekundární. Mají primární příčinu, která může být zaviněna nádorem, zánětem nebo cévním poškozením. Při vyšetřování jsou důležité vyšetření CT nebo MR, které často příčinu odhalí (Seidl, 2015) Jednoduché (simplexní) záchvaty Simplexní záchvaty probíhají bez přítomnosti amnézie. Nemocný je při záchvatu orientován, uvědomuje si průběh záchvatu, nemá narušenu pozornost, odpovídá srozumitelně a smysluplně (Seidl, 2015). a) Záchvaty motorické tonické či klonické, které postihují jen část pravé nebo levé poloviny těla. b) Záchvaty senzorické vznikají podrážděním korových smyslových analyzátorů (zrak, čich, chuť, sluch a hmat) a působí náležitě pseudohalucinace nebo iluze. 10

11 Při postižení opačné strany k ložisku jsou pociťovány parestezie, eventuálně bolesti. c) Záchvaty psychické mají původ v limbických i neokortikálních strukturách, které ovlivňují prožitek a hodnocení reality. Nemocní zažívají,,snové stavy, iluze, nebo naopak nastupuje derealizace, najednou se objevuje iluze nová a cizí. K záchvatovitým projevům patří i nepoznávání známých lidí (Seidl, 2015) Parciální záchvaty s komplexní symptomatologií Parciální záchvat je starší označení záchvatů, a proto se častěji užívá termín psychomotorický záchvat a temporální epilepsie. V každém případě nastupuje porucha vědomí s následnou amnézií. Aura, která uvádí epileptický záchvat, jsou buď halucinace, iluze či prostý fokální záchvat. Může se jednat i o přechodnou poruchu vědomí spojenou se změnou chování, po které nastupuje u nemocného následně amnézie. Při záchvatu nemocný nevnímá, je zmatený a pohledem nepřítomný. Provádí bezúčelné pohyby a chová se nevhodně. Při záchvatu se projevuje například žvýkání, mlaskání nebo zapínání knoflíků u oděvu. V obličeji je značná neodpovídající emoce strach, úzkost, smích. Obvyklá doba délky záchvatu je od 30 vteřin do 3 minut, nemocný má na dobu záchvatu amnézii. Pár vteřin před záchvatem přichází aura. Většinou po záchvatu do 15 minut odezní zmatenost a zpomalení (Seidl, 2015). Temporální epilepsie se může projevovat různými typy stavů. Do této skupiny jsou zařazovány temporální absence, které jsou podobné pravým absencím, a proto jsou označovány jako nepravé absence. Mají charakter krátkodobé činnosti. Nemocný neustále opakuje větu nebo slovo (Ambler, 2011) Fáze sekundárně generalizovaného záchvatu a) Předzvěst nemoci předchází záchvat o hodiny až dny. Nejčastějšími projevy jsou poruchy nálady, spánku a chování. Jsou vnímány nemocným i okolím. b) Aura je součástí záchvatu a projevy souvisí s epileptickým ložiskem. c) Záchvat má motorické a senzitivní projevy. d) Záchvatovité období bývá doprovázeno únavou, spánkem, migrénami, ale i agresivním chováním (Seidl, 2015). 11

12 1.3.2 Generalizované epileptické záchvaty Generalizovaný záchvat se může projevovat s křečemi, nebo bez křečí (Seidl, 2015) Absence malý epileptický záchvat (petit mal) Malý epileptický záchvat se vyskytuje často u dětí a je doprovázen zakoukáním nebo mrkáním. Dítě strne, když si například hraje, hračku pustí na zem, ale za pár vteřin pokračuje v činnosti. Za den může u dítěte proběhnout desítky až stovky těchto záchvatů (Seidl, 2015). Záchvat trvá několik sekund a vědomí bývá porušeno. Záchvaty mají dobrou prognózu (Ambler, 2011) Myoklonické záchvaty Tyto záchvaty jsou doprovázeny svalovými záškuby bez ztráty vědomí. Mohou být jednostranné nebo oboustranné (Seidl, 2015) Tonické záchvaty tonické spazmy Westův syndrom. Při současné flexi horních končetin a extenzi dolních končetin jsou záchvaty doprovázeny spazmy trupového a lícního svalstva. Mohou být důvodem pádu a objevují se v dětském věku (Seidl, 2015) Tonicko-klonické záchvaty velký epileptický záchvat (grand mal) Výskyt těchto záchvatů se objevuje nejdříve mezi druhým až třetím rokem věku. Záchvaty začínají výkřiky, bez předchozího varování. Tonická fáze je přerušena relaxacemi. Stoupají fyziologické funkce. Nastupuje uvolnění svěračů a ochabnutí svalů. Záchvat trvá 1-2 minuty a vědomí je obnoveno obvykle za minut. Musíme dávat pozor na poranění nemocného, zajistit dýchací cesty (Seidl, 2015). Záchvat je doprovázen poruchou dechu. Záchvatu mohou předcházet prodromy, obvykle několik hodin před vznikem záchvatu. Mohou se projevovat například bolestí hlavy, únavou nebo podrážděností (Ambler, 2011). 12

13 1.3.3 Neklasifikovatelné epileptické záchvaty Do kategorie neklasifikovatelných epileptických záchvatů jsou zahrnovány záchvaty, které nelze klasifikovat z důvodu nedostatku údajů. Skupina zahrnuje některé záchvaty svou povahou nezapadající do výše uvedených kategorií (Brázdil a kol., 2011) Status epilepticus Jako status epilepticus může probíhat jakýkoliv typ záchvatu. Stav ohrožující život představuje generalizovaný tonicko-klonický status epilepticus, který v některých případech končí smrtí (Seidl, 2008). Při nahromadění záchvatů, mezi odezníváním, nemocný nabývá plného vědomí. Opakované křeče jsou doprovázeny zvýšenou tělesnou teplotou, tělesným tlakem a zrychleným tepem. Při celkovém vyčerpání v hlubokém bezvědomí se mohou ojedinělé vyskytovat záškuby. Léčba na JIP je dána závažností stavu. Individuální je diazepamová léčba. Nutná je monitorace vitálních funkcí a tělesné teploty. Důležité je podání kyslíku a infuzních roztoků. Primárním nebezpečím může být deprese dechu (Seidl, 2015). 1.4 Vybrané epileptické syndromy Nemocný, který je postižen epilepsií, má obvykle více typů záchvatů. Dle analýzy EEG, věku prvního z epileptických projevů, klinického obrazu a rodinné anamnézy lze určit epileptický syndrom. Velice zásadní je správné odlišení parciální a generalizované epilepsie. U parciální bývá primární základ strukturální léze, po které pátráme pomocí CT a MR. Pokud příčinu odhalíme, lze hovoříme o sekundární epilepsii. Pokud příčinu neodhalíme, jedná se o kryptogenní typ (Seidl, 2015) Febrilní křeče Febrilní křeče jsou tonicko-klonické záchvaty, které se projevují při zvýšení teploty při horečnaté virové infekci, která nepostihuje CNS. Výskyt je u dětí mezi 3 měsíci a 5 roky života. Záchvat trvá déle než 5 minut, prognóza je velmi dobrá. Léky se nasazují při opakování záchvatů a u 2/3 dětí se již nadále nevyskytují. U rizikových dětí dáváme přednost v léčbě aplikaci diazepamu (Seidl, 2015). 13

14 1.4.2 Infantilní spazmy (Westův syndrom) Westův syndrom se obvykle vyskytuje u dětí mezi 4-12 měsícem věku. Projevy jsou označovány jako salamové křeče, charakterizují je křečovité pohyby hlavy, trupu a končetin. Denně mohou křeče proběhnout i 100krát. Často bývají projevem patologických změn CNS, které určují prognózu. Až v 50 % Westův syndrom přechází v Lennoxův-Gastautův syndrom (Seidl, 2015) Lennoxův-Gastautův syndrom Lennoxův-Gastautův syndrom se vyskytuje častěji u dívek a ve věku u 1-8 let. Velice typická je opožděná řeč a mentální retardace. Projevem jsou atypické absence s částečnou ztrátou vědomí. V důsledku atonických záchvatů bývají velice časté pády. Mentální retardace i záchvaty přetrvávají a uzdravení je velice vzácné (Seidl, 2015) Absence Absence jsou označovány rovněž jako petit mal. Obvykle se vyskytují u dětí mezi 3 15 rokem. Délka záchvatu je spojena s klinickými projevy, které jsou označovány jako,,záraz. Dítě ustrne, pustí hračku a zakouká se. Častým vegetativním projevem je zblednutí či zčervenání. Delší doba záchvatu způsobí výpadky vědomí. U 50 % případů záchvaty pokračují i v dospělosti. Když není epilepsie diagnostikována v rodině a má nemocný nadprůměrný intelekt, je prognóza lepší (Seidl, 2015) Akineticko-atonický myoklonický záchvat Akineticko-atonický záchvat je typický u dětí mezi 3 16 rokem života. Akinetický záchvat se projevuje jako náhlé strnutí a atonický jako ztráta extenzorového tonu DK. Myoklonické záchvaty jsou často doprovázeny pádem a mohou být lokalizovány buď v určitém segmentu, nebo v celém těle. U jednoho jedince se mohou jednotlivé typy kombinovat a trvají 5 15 s. Volba léku je valproát (Seidl, 2015). 1.5 Diagnostika epilepsie Diagnostika epilepsie zahrnuje diagnostiku vlastního epileptického záchvatu a zjišťování příčin záchvatů. Nejdůležitější je podrobná anamnéza s popisem od začátku záchvatu. Jinak je posuzován záchvat, který je zcela nový, než opakovaný záchvat, který 14

15 je již diagnostikován. U prvního záchvatu je vyžadováno vždy komplexní neurologické vyšetření (Ambler, 2011) Anamnéza V anamnestických údajích hodnotíme současné potíže dobu vzniku, trvání, okolnosti vniku apod. Do osobní anamnézy zařazujeme závažnější onemocnění jako jsou například horečky, hyperhydratace, meningocerebrální jizvy, ischemie, opožděný psychomotorický vývoj. V rodinné anamnéze hodnotíme výskyt epilepsie v rodině a rizikové faktory vaskulárních onemocnění. V sociální anamnéze hodnotíme vzdělání a zaměstnání. Záleží na typu záchvatu, frekvenci a na výskytu v denní či noční době. Velký význam má charakter záchvatu, čas, za který pacient nabyde plného vědomí po záchvatu, délka poruchy vědomí a zda pacient při záchvatu zůstává stát nebo padá (Slezáková, 2014) Klinické vyšetření Komplexní neurologické vyšetření je důležité z důvodu potvrzení či vyloučení neurologického onemocnění. Epileptická léčba je součástí léčebného souboru a v rámci diagnózy jsou z důvodu častého bezvědomí nejpodstatnější interní a kardiologická vyšetření. Komplexní psychiatrické a psychologické vyšetření přispívá k rozpoznání pseudoepileptických záchvatů. Vyšetření je schopno potvrdit, či vyloučit organicitu či psychogenitu hodnocených stavů, a je schopno lépe směřovat diagnostický a terapeutický postup (Moráň, 2007) Laboratorní vyšetření Do laboratorního vyšetření se při zkoumání epilepsie zahrnuje základní biochemické vyšetření s hodnotami hladiny iontů, funkce jater a ledvin, stanovení hladiny krevního obrazu a glykemického profilu. Při nedostatečné kompenzaci onemocnění je nutné sledovat hladinu sérového antiepileptika. U třetí generace antiepileptik se hladiny pravidelně nesledují. Hodnocení výsledků vychází z možných vedlejších účinků, z klinického a elektroencefalografického vyšetření. Dále můžeme zařadit vyšetření imunologické, metabolické či endokrinologické. V rámci reprodukčního poradenství před těhotenstvím přibývá do komplexu i genetické vyšetření (Moráň, 2007). 15

16 1.5.4 Elektroencefalografie Elektroencefalografie je neinvazivní vyšetřovací metoda, při které jsou zaznamenávány bioelektrické potenciály mozku. Záznam mozkových rytmů se nazývá elektroencefalogram. U elektrokortikogramu jsou v kontaktu elektrody s povrchem mozku. Vyšetření EEG přispívá k zjištění konkrétního onemocnění. Záznam je vyhodnocován neurologem (Slezáková, 2014). EEG je důležitá vyšetřovací metoda v epileptologii, pomocí EEG můžeme určit místo vzniku epileptické aktivity mozku (ložisko). Někdy je pacient při EEG vyšetřován ve spánku, protože spánek zvyšuje šanci zachytit epileptiformní abnormitu. U většině případů je EEG vyšetření s negativním nálezem i u pacientů s epilepsií (Stehlíková a kol., 2016) CT (počítačová tomografie) Při CT vyšetření se běžně provádí nativ, kontrastní látka je podávána pouze při pochybnostech. Počítačová tomografie může vyloučit některé specifické změny tumor, kortikální malformace, krvácení či kalcifikace. V případě, kdy není MR technicky proveditelná z důvodu kardiostimulátoru, ventilátoru nebo kovu, se v akutním stavu indikuje CT mozku. CT vyšetření je důležité při každé epilepsii. (Slezáková, 2014) Počítačová tomografie je používána v akutních případech, jako jsou symptomatické záchvaty, úrazy či epileptické stavy (Stehlíková a kol., 2016) MRI (magnetická rezonance) Prvotní a nejcitlivější zobrazovací metodou v epileptologii je díky specifitě a senzitivitě při identifikaci malých a abnormálních mozkových lézí magnetická rezonance. V mnoha případech není nutné podání kontrastní látky, ale u nejasného nálezu je podání kontrastní látky potřebné (Moráň, 2007) Wada test Wada test je používán v předoperačním hodnocení řeči a paměťových funkcí. Největší význam Wada testu má zjištění, zda u konkrétního nemocného je dominantně důležitá při zachování paměťových funkcí - levá či pravá hemisféra. Cílem je zabránit při neurochirurgických zákrocích těžkým paměťovým poruchám. Podstatou testu je, že nemocný k zapamatování podstatných věcí během aplikace intraarteriální aplikace 16

17 barbiturátů využívá pouze farmakologicky nevyřazenou hemisféru (Brázdil a kol., 2011). 1.6 Diferenciální diagnostika Provedení diferenciální diagnostiky je nutné vždy po prvním záchvatu, který je často popisován jako epileptický. Základní a nepostradatelná je dokonalá anamnéza, podrobný popis události a okolností vzniku. Je velice obtížné stanovit přesnou diagnózu a rozhodnout se, zda se jedná o epilepsii, či nikoliv. Epilepsie je pro pacienta velice obtěžující a nepříznivá. Přináší mnoho životních, pracovních a společenských omezení. Pečlivá diagnóza může pacientovi pomoci, naopak neznalost a špatná léčba velice ublížit. Jedná-li se nepochybně o prvotní epileptický záchvat, doporučíme pacientovi obezřetnost v rizikových faktorech a antiepileptickou životosprávu. Po dobu tří let se provádí sledování pacienta klinicky a elektrofyziologicky. V případě neopakování záchvatu uzavíráme příhodu jako ojedinělý epileptický záchvat. V případě pokračování EEG abnormality doplňujeme další vyšetření a doplňujeme anamnézu. Již po prvním epileptickém záchvatu nasadíme medikaci. V případě, zda nešlo jednoznačně o epileptický záchvat, snažíme se dopátrat příčiny pomocí dalších vyšetření a předáme pacienta do rukou odborného specialisty (Moráň, 2007). 1.7 Epilepsie ve stáří Incidence epilepsie ve stáří narůstá. Velká část lidí je postihována epilepsií po šedesátém roku. Příčinou velkého množství epileptických záchvatů jsou onemocnění, která se vyskytují ve starším věku. Mezi onemocnění zahrnujeme cévní mozkovou příhodu, mozkové tumory, traumata a degenerativní onemocnění. Diagnostikovaná epilepsie po 50. roce života je většinou u pacientů s nepříznivou rodinnou anamnézou. Pro rozvoj častých epileptických záchvatů jsou rizikové cévní příhody. EEG může být ve starším věku problémem, jelikož dochází k fyziologickým změnám v mozku při stárnutí, může docházet k zpomalení aktivity (Moráň, 2007). 1.8 Příčiny vzniku epilepsie Rozvoj epilepsie může mít různé příčiny. Na vzniku epilepsie se podílejí vnitřní a vnější faktory (Stehlíková a kol., 2016). 17

18 1.8.1 Vnitřní faktory Vnitřní dispozicí je většinou genetika. Epilepsie jako nemoc není dědičná. Dědičné mohou být dispozice, které jsou u každého jedince a v každé rodině individuální. Genetická dispozice hraje důležitou roli. Tato epilepsie se nazývá,,idiopatická. Epilepsie z této skupiny je často objevována v určitém věku a stejně tak v určitém věku vymizí. Často se záchvaty projevují v dětství a v dospívání (Stehlíková a kol., 2016) Vnější faktory Při vzniku epilepsie mají vnější faktory větší význam než vnitřní faktory. Tato skupina je označována jako,,sekundární epilepsie. Záchvaty jsou způsobeny určitým poškozením mozku, jako je úraz hlavy, mozkový nádor, degenerativní onemocnění mozku, cévní onemocnění, různé vrozené vývojové vady nebo záněty mozku. Do této skupiny zahrnujeme i poškození mozku během porodu (Stehlíková a kol., 2016). 1.9 První pomoc Při epileptickém záchvatu se zpravidla nejedná o situaci, která by ohrožovala život nemocného. V případě, že jsme svědky epileptického záchvatu, neděláme s nemocným během záchvatu nic, pouze se snažíme zabránit poranění a velký důraz klademe na možné zranění hlavy. Průběh záchvatů je neovlivnitelný. Není vhodné držet končetiny a vkládat nějaký předmět do úst, aby nedošlo k pokousání. V pozáchvatové fázi je nutné zjistit, zda nedošlo k poranění. Upadl-li nemocný do bezvědomí, uložíme ho do stabilizované polohy. Pokud nemocný po záchvatu usnul, necháme ho prospat. V případě zmatenosti se nemocného snažíme zklidnit. Po záchvatu může dojít i k agresi, je dobré pacienta uklidnit a klidně oslovovat. Velice těžké je rozhodnutí, zda nemocný musí na ošetření do nemocnice. Ošetření je indikováno, pokud jde o první epileptický záchvat, nebo pokud došlo k poranění a u pacienta přetrvává dezorientace a zmatenost. Hospitalizace není nutná, když je pacient epileptik, nedošlo k poranění, má se záchvaty zkušenosti a je plně při vědomí (Moráň, 2007) Obecná léčba epilepsie Epileptická léčba je značně rozšířená, nezahrnuje jenom podávání tablet. Celková léčba epilepsie sestává z řady opatření, které by měly mířit k co nejlepší kvalitě života. Pokud 18

19 epileptik má práci, nemoc značně práci ztěžuje a působí problémy. Opakování záchvatů je velice nebezpečné, záchvaty mohou vést k závažným poraněním. Nemoc má negativní dopad na prožívání, psychiku a využití volného času. Pravidelné užívání antiepileptik sebou nese i nežádoucí účinky, proto je kladený důraz na správnou životosprávu a denní režim. Epileptik se denně setkává s problémy, které vyplývají z horšího pracovního uplatnění a sociálního postavení, mohou nastat i obtíže v komunikaci. Životospráva je nejúčinnější přirozený způsob léčby, a to bez vedlejších účinků. V mnoha případech je správná životospráva účinná i bez medikamentózní léčby. Malému množství nemocných s epilepsií je indikována operační léčba, která má svá kritéria. V případě dodržení přesných indikací má operační léčba naději na dobrý další vývoj celkové kvality života, může vést až k vymizení záchvatů. Podstatný vliv má na pacienta s epilepsií poradenství. Má zajistit dostačující informovanost o příznacích, prognóze, léčbě, rodičovství a možnostech navrácení se do každodenního života. Nemedikamentózní složka má svá trvalá pravidla, která jsou ovšem hůře uplatňována v každodenním životě. Používány jsou antiepileptika potlačující samotný záchvat. Operační terapie je možná jen u úzkého kruhu epileptiků, které splňují veškeré podmínky pro zákrok. Diagnostika a operační terapie kladou vysoké nároky na odborné znalosti a finančně jsou náročné (Moráň, 2007) Medikamentózní léčba Farmakoterapie je ve většině případů hlavní léčebnou metodou. Léčbu zahajujeme, pokud je diagnóza epilepsie jistá nebo pravděpodobná. Nejdůležitější je odlišení záchvatů, u kterých není indikována léčba antiepileptiky. U akutních epileptických stavů není dlouhodobě indikována léčba, ale může být použita krátkodobá léčba (Štětkářová a kol., 2017). Účinek antiepileptik závisí především na resorpci, distribuci, metabolizmu, detoxikaci, vylučování, léčebném efektu a mechanizmu účinku. Ideální antiepileptikum by mělo mít velkou účinnost na všechny typy záchvatu, velkou terapeutickou šíři, žádnou teratogenitu ani organotoxicitu, žádnou vazbu na protein, dlouhý čas vylučování, rozpustnost ve vodě, neaktivní metabolity a přiměřenou cenu. Všechna epileptika nesplňují uvedené požadavky. Klasická epileptika mají sice příznivou cenu, ale nesplňují některé další podmínky. Nová epileptika splňují všechna nebo většinu 19

20 kritérií, ale cenově jsou neúnosná. Antiepileptika se podávají i jako prevence po operacích, kontuzi mozku či krvácení (Moráň, 2007). Nejpoužívanější antiepileptika III. generace jsou Vigabatrin, Felbamat, Tiagabin, Gabapentin, Lamotrigin, Topiramat, Levetiracetam a Pregabalin (Lyrica) (Novotná a kol., 2008) Nežádoucí účinky medikamentózní léčby Antiepileptika mají řadu nežádoucích účinků. Především se jedná o nauzeu, zvracení, průjem, zácpu, alergické reakce, kožní výsev, poruchy srážlivosti, hepatotoxické, neurotoxické a psychické reakce. Mohou se vyskytovat i sexuální poruchy a může docházet i k nárůstu či úbytku hmotnosti (Novotná a kol., 2008) Chirurgická léčba U farmakorezistentních pacientů je nutná chirurgická léčba. Někteří lidé postižení epilepsií žijí po zákroku život bez záchvatů. Pro chirurgický výkon jsou ideální pacienti s farmakorezistentní epilepsií. Velkým problémem pro chirurgickou léčbu může být pacient s mentální retardací, pacient nespolupracující nebo pacient s psychickými poruchami. Epileptochirurgické zákroky lze rozdělit na výkony kurativní a paliativní. Kurativní zákroky jsou zákroky resekční, které si dávají za cíl odstranit epileptické ložisko, a tak úplně vyléčit pacienta. Nejlepší výsledky mají operace temporálního laloku. Méně úspěšné jsou extratemporální zákroky. Paliativní zákroky si dávají za cíl snížit frekvenci a závažnost záchvatů, a zlepšit tak kvalitu života. K paliativní zákrokům patří hemisferektomie, kalosotomie a stimulační léčba (Hovorka, 2009) Alternativní léčba Alternativní léčba není schopna epilepsii vyléčit, ale pouze nemoc lépe kompenzovat, což přispívá k lepší kvalitě života s epilepsií. Základem léčby je medikace. Meditace a jóga naučí pacienta, jak zvládat stres. Stres může vyvolávat záchvaty až u 30 % pacientů s epilepsií (Moráň, 2007). Aromaterapie pomáhá k relaxaci, a tím také ke snížení stresu. Některé vonné oleje kladně působí na nervovou soustavu. Nejvíce prospěšný je heřmánek a levandule. Biofeedback je metoda, která umožní zmírnit nebo potlačit záchvat. Biofeedback potlačí 20

21 záchvat v případě, kdy epileptický záchvat začíná pravidelnou aurou. Nemocný záchvat potlačí například při naučení se určitého pohybu nebo tlaku na určité místo (Moráň, 2007) Náhlé nečekané úmrtí u pacientů s epilepsií (SUDEP) SUDEP představuje nezávažnější ohrožení pacientů s epilepsií. Jedná se o neočekávanou a náhlou smrt u pacienta s epilepsií. Příčina úmrtí je neznámá, pitvou ani vyšetřením nebyla objasněna. Mezi rizikové faktory patří především věk pacienta, který je mezi lety, mužské pohlaví, mentální retardace, kombinace více antiepileptik, abusus alkoholu, trvání choroby více jak 10 let a generalizované záchvaty (Novotná a kol., 2008) Ošetřovatelská péče o pacienty po epileptickém záchvatu Ošetřovatelská péče je velice důležitá. Při příjmu pacienta na oddělení se sestra seznamuje s pacientem a jeho zdravotním stavem. Povinností každé sestry je stanovit si ošetřovatelský plán. Do ošetřovatelských postupů u epilepsie patří péče o spánek, hygienu, hydrataci a psychický stav. Sestra je povinna hodnotit úroveň soběstačnosti. Všechna jeho zlepšení zaznamenává a popřípadě přehodnocuje stav nemocného. Pro pacienta s epilepsií, který byl přijat k hospitalizaci je důležité, aby byl umístěn na lůžko, které bude co nejblíže k sesterně a měl u sebe vždy signalizační zařízení. Aby personál mohl být při vzniku neočekávaných komplikací v co nejkratším čase u pacienta (Burda a spol., 2016) Péče o spánek Spánek a fyziologický proces spánku je důležitý pro regeneraci organizmu. Délka spánku je individuální. Obecně se u dospělých osob uvádí 7 8 hodin. Určité druhy epileptického záchvatu se vážou na fázi spánku, a tím dochází ke zkracování celkové doby. Podstatné může být podávání antiepileptik, která mohou změnit kvalitu a charakter spánku. Při dlouhodobém trvání poruch spánku může dojít ke spánkové deprivaci, a ta se u nemocného může projevovat například podrážděností, poruchou řeči, nepozorností nebo ztrátou mimiky tváře. U pacientů s vazbou záchvatů na spánek se nedoporučuje odpolední spánek (Novák, 2010). 21

22 Péče o hygienu Hygienická péče nezahrnuje jen standartní mytí pacienta, ale také je kladen důraz na péči o osobní a ložní prádlo, dutinu ústní a chrup, stříhání nehtů a mytí vlasů. Stav pokožky je nutné kontrolovat při hygieně, nebo při očistě pacienta po odchodu stolice. Cílem hygienické péče je nejenom čistota pacienta, ale i předcházení mnoha komplikacím z nedostatečné hygieny. U pacienta se mohou objevit například proleženiny, opruzeniny nebo infekce na kůži. Nejvíce náchylná místa na vznik opruzenin nebo proleženin označujeme jako predilekční místa, kde jsou zařazeny paty, lokty, lopatky, boky, záda, ramena a kost křížová. Při mytí pacienta je naším úkolem vypozorovat změny na kůži. Sledujeme například odřeniny, vyrážku nebo změny barvy na kůži. Péče o kůži by neměla být podceňována. Pacientovi zajistíme speciální nafukovací matrace či kompenzační pomůcky. Kůži budeme důkladně promazávat a velký důraz je kladen na čisté a vypnuté prádlo (Burda a spol., 2016) Péče o hydrataci a stravu Strava by měla být pestrá a přiměřená, do jídelníčku by měl být zahrnut dostatečný příjem ovoce a zeleniny. Důležitá je i konzumace nepřesolených a nekořeněných jídel. Doporučovány nejsou těžké omáčky a maso. Černá káva je doporučována na překonání únavy při užívání antiepileptik. Důležité je brát zřetel na zvýšený příjem tekutin, nesprávný pitný režim může přispět k vyvolání záchvatu (Slezáková, 2014) Péče o psychický stav Psychické změny mohou doprovázet epilepsii už před záchvatem. Jako předzvěst se může objevit,,aura, dochází ke změně vnímání. K období po záchvatu patří nesoustředěnost, nepozornost, dezorientace a zpomalenost. Epileptický záchvat představuje zátěž pro nervovou soustavu. Mohou se objevit i iluze a halucinace. Mezi trvalejší změny, které jsou vyvolané samotným onemocněním a vedlejšími účinky medikamentózní léčby, zařazujeme ospalost, únavu, omezení paměti a pozornosti. Mezi psychické změny podmíněné epilepsií řadíme především impulzivitu, dráždivost, emoční labilitu a zmenšenou pružnost myšlení. Mohou se objevit změny v chování a poruchy řeči. Důležité je dodržování předepsané léčby. Při správném dodržování 22

23 léčby je šance na zmírnění záchvatů, eventuálně na jejich úplné odstranění (Juříková, 2010). V péči o psychický stav je nejdůležitější snaha personálu, aby se snažili odvádět nejistoty ohledně jeho stavu a motivovali ho. U pacienta je důležitá komunikace a pochvala za každý pokrok, který mu napomůže v jeho léčbě. Trpělivost a vlídnost ze strany personálu je samozřejmostí. Dáváme najevo, že jsme kdykoliv ochotní nemocného vyslechnout a nechat projevit své emoce. Je velice důležité všechny naše požadavky pacientovi řádně a srozumitelně vysvětlit (Ptáček a kol., 2011) Problematika životního stylu Životospráva je termín pro životní styl, který zahrnuje pravidelný režim spánku, vyloučení fyzické a psychické zátěže a alkoholických nápojů. Velice škodlivé je opačně nicnedělání. Ideální je přiměřená aktivita, vyvarování se prudkému slunci a pravidelný pitný režim. Je důležité brát zřetel na omezení při výběru pracovního zařazení. U dospívajících nemocných se často bere zřetel na problémovou komunikaci. Dospívající často nechápou, že si mohou správnou životosprávou pomoci i bez medikamentózní léčby. Velice často se stává, že nemocný bere raději léky, aby mohl pít alkohol a chodit na diskotéky. V takovémto případě se stává nezbytnou psychoterapeutická péče směřující k přehodnocení pohledu na nemoc (Moráň, 2007) Volnočasové aktivity Při začínajících epileptických záchvatech se nedoporučuje v průběhu prvních třech měsíců sportovat. Je důležité omluvit děti ve školním věku z tělesné výchovy. Vhodné sportovní aktivity jsou míčové hry či plavání. Nebezpečné je vodní lyžování, překážkový běh, cvičení na kruzích ve výškách, lyžování, jízda na koni, střelba a šermování (Slezáková, 2014) Režimová opatření Epilepsie je chronické onemocnění a vyžaduje celoživotní omezení. Součástí léčby jsou režimová opatření, ta mají omezit nebo vyloučit rizikové faktory, které vyvolávají epileptické záchvaty (Stehlíková a kol., 2016). 23

24 Velmi častým spouštěčem epileptických záchvatů je nedostatek spánku. Pravidelný spánek by měl být pro epileptiky základní péčí. Dalším faktorem je nadměrná konzumace alkoholu nebo jiných návykových látek. Je akceptováno šest drinků za týden a drogy by měly být ze života epileptiků zcela vyloučeny. Dalším spouštěčem se může stát nedostatek tekutin. Jako velice nebezpečná se může u pacientů s epilepsií projevit fyzická nebo psychická zátěž. Vedle denního režimu a životosprávy je dobré přizpůsobit i své povinnosti. Je třeba zjistit, zda pacient může nadále vykonávat své zaměstnání, obstarávat nákupy, úklid nebo se věnovat svým koníčkům. U žen mohou být záchvaty vázané na menstruační cyklus. Při diagnostice epileptických záchvatů je velmi vhodné, aby si nemocný vedl záznamy o záchvatech (Stehlíková a kol., 2016) Omezení držení řidičského oprávnění Skupinu neprofesionálních řidičů trpící epilepsií lze uznat způsobilými k řízení na základě vyšetření. Zákaz řízení motorových vozidel je vydán v případě, jestliže bezzáchvatovité období bylo kratší než 12 měsíců; při stavu po vyprovokovaném epileptickém záchvatu způsobeném jasnými příčinami, jehož opakování je při řízení předpokládatelné; po prvním neprovokovaném epileptickém záchvatu při nasazení antiepileptik v průběhu 12 ti měsíců. Pro skupinu řidičů z povolání jsou podmínky přísnější. Rozhodující je délka bezzáchvatovitého období od vysazení antiepileptik. Z pravidla je délka stanovena na 10 let. Omezení řidičských průkazů je v zájmu bezpečnosti člověka postiženého epilepsií i z důvodu ochrany veřejnosti (Desitin, 2018) Pracovní omezení s epilepsií Lidé s epilepsií mají určitá pracovní omezení. Nebezpečná pro epileptika je práce ve výškách, zdroje sálavého tepla, vysokého napětí, otevřený oheň, otevřené rotační stroje, běžící pás a vrtačky. Je nutné, aby postižený sám zvážil práci v třísměnném provozu, kde bude narušen spánkový režim. U člověka s přetrvávajícími záchvaty a poruchou vědomí se nedoporučuje pracovní pozice, která má odpovědnost za další osoby jako je například učitelka v mateřské školce (Mandáková a kol., 2014). 24

25 2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl práce: 1. Zmapovat povědomí sester o specifikách péče o pacienty s epilepsií. Výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Jak sestry obecně vnímají péči o pacienta s epilepsií? Výzkumná otázka č. 2: Jaké problémové oblasti sestry uvádí v souvislosti s péčí o pacienta epileptika? Výzkumná otázka č. 3: Jaké jsou znalosti sester o problematice péče o pacienty s epilepsií? 25

26 2.2 Metodika výzkumu Zvolenou výzkumnou metodou pro bakalářskou práci bylo kvantitativní šetření. Pro sběr dat byl použit anonymní dotazník vlastní konstrukce (viz příloha č. 1), který obsahoval 21 otázek pro všeobecné sestry se zaměřením zjistit, zda mají dostatek informací v oblasti ošetřovatelské péče o pacienty s epilepsií. Dotazník obsahoval 3 otevřené otázky, 15 uzavřených otázek a 3 polouzavřené otázku. Prvních pět otázek slouží k charakteristice výzkumného souboru. V návaznosti na cíl práce byly vytvořeny 3 výzkumné otázky. K první výzkumné otázce se vztahují otázky uvedené v dotazníku s číslem 10, 18, 20, 21. K druhé otázce se vztahují otázky číslo 12, 13, 15 a 19. S třetí a i poslední výzkumnou otázkou se pojí otázky s číslem 6, 7, 8, 9, 11, 14, 16 a Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkumný soubor tvořily všeobecné sestry nebo sestry specialistky pracující na běžných lůžkových odděleních nemocnic mimo oddělení neurologického, které bylo záměrně selektováno z výzkumného prostředí z důvodu předpokládaných znalostí problematiky. Výzkumné šetření probíhalo po schválení náměstkyněmi ošetřovatelské péče Mgr. Jarmilou Cmuntovou v Nemocnici Jihlava, p.o. na Interních odděleních a Interní JIP, Chirurgické oddělení a Chirurgická JIP, Dětské oddělení, Kardiologické oddělení, Traumatologicko-ortopedické a Onkologické. Druhé výzkumné šetření probíhalo po schválení náměstkyní PhDr. Ladou Novákovou v Nemocnici Havlíčkův Brod na Interních odděleních a interní JIP, Chirurgické oddělení, Dětské oddělení, Gynekologické oddělení a Ortopedické oddělení. Rozdaných dotazníků bylo celkem 150 a z toho se vrátilo 87 vyplněných dotazníků. Pro neúplatnost jsem musela 2 dotazníky vyřadit. Návratnost dotazníků je tedy 57 %. K výzkumu bylo celkem použito 85 dotazníků. 26

27 Absolutní četnost Otázka číslo 1: V jaké nemocnici pracujete? % % Havlíčkův Brod Nemocnice Jihlava Graf 1 Nemocnice Graf 1 znázorňuje, že z celkového počtu 85 (100 %) respondentů pracuje v Nemocnici Havlíčkův Brod 39 (46 %) respondentů a v Nemocnici Jihlava, p.o. 46 (54 %) respondentů. 27

28 Absolutní četnost Otázka číslo 2: Na jakém oddělení pracujete? % 19 % % 14 % 14 % 8 8 % % 6 % 0 Dětské Chirurgie Chirurgie JIP Interna Interní JIP Kardiologie Onkologie Ortopedie Oddělení Graf 2 Oddělení Dle grafu 2 můžeme vidět, kolik sester z celkového počtu 85 (100 %) pracuje na jednotlivých odděleních a zúčastnilo se výzkumu. Dětské oddělení uvedlo 15 (18 %) respondentů, dále na chirurgickém oddělení pracuje 13 (15 %) respondentů, oddělení chirurgické JIP uvedlo 12 (14 %) respondentů, interní oddělení 12 (14 %) respondentů. Nejvíce respondentů bylo z oddělení interní JIP 16 (19 %), kardiologické oddělení 5 (6 %) respondentů, dále onkologické oddělení 7 (8 %) a 5 (6 %) respondentů ortopedické oddělení. 28

29 Absolutní četnost Otázka číslo 3: Kolik je Vám let? % 31 % % 19 % Věk Graf 3 Věk Graf 3 vyhodnocuje, že z celkového počtu 85 (100 %) respondentů bylo ve věkovém rozmezí let 19 (22 %) respondentů, dále 24 (28 %) respondentů bylo ve věkovém rozmezí let. Nejvíce respondentů bylo ve věkovém rozmezí let, tedy 26 (31 %) respondentů a nejméně respondentů je zařazeno do věkového rozmezí let, tedy 16 (19 %). 29

30 Absolutní četnost Otázka číslo 4: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? % % 23 % 0 Středoškolské s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské Vzdělání Graf 4 Vzdělání Z grafu 4 můžeme zjistit, jakého nejvýše dosaženého vzdělání respondenti byli. Z 85 (100 %) respondentů bylo nejvíce 39 (46 %) dotazovaných se středoškolským vzděláním s maturitou, dále s vyšším odborným vzděláním bylo 20 (23 %) respondentů a nejméně dotazovaných, tedy 26 (31 %) osob bylo s vysokoškolským vzděláním. 30

31 Absolutní četnost Otázka číslo 5: Jak dlouho pracujete v oboru? % % % 14 % 0 Méně než 2 roky 2-5 let 6-15 let Více než 15 let Práce v oboru Graf 5 Práce v oboru Dle grafu 5 lze zjistit délku doby pracujících sester v nemocnici. Z celkového počtu 85 (100 %) respondentů pracuje v oboru nejkratší dobu 9 (11 %) sester, tedy méně než 2 roky. 12 (14 %) dotazovaných v rozmezí 2 5 let, dále 6 15 let 20 (23 %) respondentů, a nejvíce 44 (52 %) osob pracuje v oboru více jak 15 let. 2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v časovém rozmezí od ledna do března 2018 na výše zmíněných odděleních, a to po odsouhlasení žádostí o provedení výzkumného šetření náměstkyněmi ošetřovatelské péče (viz příloha č. 2 a č. 3). Po předchozí domluvě jsem se sešla s vrchní sestrou daného oddělení, které jsem pak předala dotazníky v tištěné podobě pro sběr dat. Respondenti odevzdávali vyplněné dotazníky do připravených desek na daném oddělení, kde jsem si je později vyzvedla. 31

32 Absolutní četnost 2.5 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala pomocí programu Microsoft Office Word a Microsoft Excel, ve kterém jsem zpracovaná data znázornila pomocí sloupcových grafů. 2.6 Výsledky výzkumu Výsledky dotazníkového šetření jsou zpracovány do grafů včetně textového popisku u jednotlivých otázek v další části. Otázka číslo 6: Myslíte si, že epilepsie může vzniknout v každém věku? % Ano Vznik epilepsie 0 % Ne Graf 6 Vznik epilepsie Na grafu 6 můžeme vidět, že dle všech respondentů 85 (100 %) může dojít ke vzniku epilepsie v každém věku. Možnost ano zvolilo 85 (100 %) sester, a možnost ne neuvedl žádný dotázaný, tedy 0 (0 %). 32

33 Absolutní četnost Otázka číslo 7: Víte, co je příčinou vzniku epilepsie? % % % Ano Spíše ano Spíše ne Ne Příčiny vzniku 3 % Graf 7 Příčiny vzniku Graf 7 zachycuje vyjádření respondentů na jejich míru znalosti příčin vzniku epilepsie. Z 85 (100 %) respondentů označilo 27 (32 %) odpověď ano. Nejvíce, tedy 39 (46 %) respondentů, označilo odpověď spíše ano, spíše ne označilo 16 (19 %) respondentů a odpověď ne označili 3 (3 %) respondenti. 33

34 Absolutní četnos Otázka číslo 8: Co může, dle Vašeho názoru, být spouštěč epileptického záchvatu? (Možno označit více variant) % 85 % 82 % % % 3 % 33 % 20 % 8 % Spouštěč záchvatu Graf 8 Spouštěč záchvatu Respondenti mohli označit v této otázce více odpovědí. Graf 8 vyjadřuje, že 76 (89 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo jako spouštěč záchvatu blikající světla, 2 (2 %) respondenti z 85 (100 %) uvedli nedostatečnou hygienu, 73 (85 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo úraz, 3 (3 %) respondentů z 85 (100 %) uvedli bolesti břicha, 28 (33 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo teplotu, 70 (82 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo stres, 53 (62 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo únavu, 17 (20 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo dehydrataci, 7 (8 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo jiné. Do možnosti jiné respondenti vyplnili 5 (71 %) z 7 (100 %) alkohol a 2 (28 %) z 7 (100%) nádor mozku. 34

35 Absolutní četnost Otázka číslo 9: Myslíte si, že byste dokázal/a rozlišit, o jaký typ epileptického záchvatu se jedná? % % 0 % 0 % 0 % Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Rozlišení typu záchvatu Graf 9 Rozlišení typu záchvatu Graf 9 vyhodnocuje názor respondentů na schopnost rozlišit druh záchvatu při epilepsii. Všichni dotázaní, tedy 85 (100 %) respondentů označilo možnost ano, že by dokázali rozlišit o jaký typ záchvatu se jedná. Spíše ano, nevím, spíše ne a ne označilo 0 (0 %) respondentů. 35

36 Absolutní četnost Otázka číslo 10: Jak často se setkáváte s pacienty s epilepsií? % % 21 % x za rok 1-2 x za měsíc 1-2 x za týden Zatím jsem se nesetkal/a 0 % Setkávání s pacienty s epilepsií Graf 10 Setkávání s pacienty s epilepsií Cílem grafu 10 bylo zjistit, jak často se respondenti setkávají na odděleních s pacienty s epilepsií. Z 85 (100 %) respondentů nejvíce, tedy 46 (54 %) odpovědělo 1-2 x za rok, dále 21 (25 %) sester odpovědělo 1-2 x za měsíc, možnost 1-2 x za týden nezvolil žádný respondent, tedy (0 %) a 18 (21 %) dotazovaných odpovědělo, že se ještě s pacientem nemocným s epilepsií nesetkali. 36

37 Absolutní četnost Otázka číslo 11: Víte, jaká jsou režimová opatření u pacientů s epilepsií? % % % 5 0 Ano Spíše ano Spíše ne Ne Režimová opatření 4 % Graf 11 Režimová opatření Znázorněný graf ukazuje, zda respondenti znají režimová opatření u epilepsie. Dle grafu 11 odpovědělo 30 (35 %) respondentů z celkového počtu 85 (100 %) dotázaných, že znají režimová opatření. Nejvíce dotázaných, tedy 42 (49 %) označilo možnost spíše ano, 10 (12 %) osob odpovědělo spíše ne a nejméně sester, tedy 3 (4 %) zvolily odpověď ne. 37

38 Absolutní četnost Otázka číslo 12: Jaké je dle Vás optimální uložení pacienta s epilepsií na oddělení? % % Kdekoliv, kde bude volné místo V blízkosti pracovny sester 0 % 0 % Dle přání pacienta Uložení pacienta na oddělení Na lůžko, které je blízko okna 2 % Nevím Graf 12 Uložení pacienta na oddělení Na grafu 12 můžeme vidět, jaké respondenti označovali odpovědi v otázce, kde je optimální uložení pacienta na oddělení. Z 85 (100 %) sester 3 (4 %) respondenti označili možnost kdekoliv, kde bude volné místo. Nejvíce respondentů, tedy 80 (94 %) označilo v blízkosti pracovny, 0 (0 %) respondentů označilo dle přání pacienta, 0 (0 %) dotazovaných označilo možnost na lůžko, které je blízko okna a 2 (2 %) dotázaní označili možnost nevím. 38

39 Absolutní četnost Otázka číslo 13: Na co je dle Vás nejdůležitější dbát při hospitalizaci u nemocných s epilepsií? (Možno označit více variant) % 87 % % % Signalizační zařízení Dostatek tekutin Uložený na pokoji s pacientem, který v případě záchvatu zazvoní Specifika péče při hospitalizaci 4 % Lůžko u okna Nejbližší pokoj k sesterně Graf 13 Specifika péče při hospitalizaci Respondenti mohli označit v této otázce více odpovědí. Z Grafu 13 lze zjistit, jak respondenti reagovali na danou situaci. Většina respondentů, tedy 74 (87 %) z 85 (100 %) uvedlo signalizační zařízení a stejně tak, 74 (87 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo uložení na nejbližším pokoji k sesterně. Dále dostatek tekutin označilo 19 (22 %) z 85 (100 %) respondentů, 59 (69 %) respondentů z 85 (100 %) uvedlo, aby byl pacient uložen na pokoji s pacientem, který v případě záchvatu zazvoní a odpověď důležitost lůžka u okna uvedli 3 (4 %) respondenti. 39