Ženy českých panovníků 3

Transkript

1

2 Ženy českých panovníků 3 Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Vladimír Liška Ženy českých panovníků 3 e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

3 SVATAVA POLSKÁ JUDITA DURYNSKÁ KONSTANCIE UHERSKÁ MARKÉTA BABENBERSKÁ ANEÎKA P EMYSLOVNA MARIE UHERSKÁ POLYXENA Z LOBKOVIC ANNA TYROLSKÁ MARIE ANNA PANùLSKÁ ELEONORA I. TOSKÁNSKÁ ELEONORA II. TOSKÁNSKÁ MARIE TEREZIE NEAPOLSKÁ KAROLÍNA AUGUSTA BAVORSKÁ ÎOFIE BAVORSKÁ

4

5 V L A DIMÍR L I KA 3 Î E N Y â E S K C H PANOVNÍKÒ VE FAKTECH, M TECH A OTAZNÍCÍCH

6

7 Obsah Prolog 9 1. První česká královna (Svatava Polská) Patronka mostu (Judita Durynská) Sňatková rošáda (Konstancie Uherská) Manželská hra o moc (Markéta Babenberská) Víc než světice (Anežka Přemyslovna) Bojovnice s osudem (Marie Uherská) První dáma království (Polyxena z Lobkovic) Zděděná nevěsta (Anna Tyrolská) Ve víru třicetileté války (Marie Anna Španělská) Dvě Eleonory (Eleonora I. Toskánská a Eleonora II. Toskánská) Navzdory osudu (Marie Terezie Neapolská) Dlouhý život (Karolína Augusta Bavorská) Tajná císařovna (Žofie Bavorská) 129 Epilog 147 Přehled použitých pramenů a literatury 157

8

9 Prolog Po dokonãení druhého dílu titulu Îeny ãesk ch panovníkû v roce 2014 jsem se domníval, Ïe toto téma jiï bylo dostateãnû vyãerpáno a Ïe jsem své ãtenáfie seznámil alespoà s tûmi nejv znamnûj ími postavami knûïen, královen a císafioven, které v na ich dûjinách ãasto sehrály v znamnou roli po boku ãesk ch vladafiû. Lidé se mû na besedách tehdy ptali, proã jsem vûnoval tûmto Ïenám takovou pozornost, kdyï povût inou stály jen ve stínu sv ch manïelû, jiï sv m prominentním postavením urãovali bûh na ich dûjin mnohem zásadnûj ím zpûsobem sv mi ãiny a rozhodnutími. Tehdy jsem si uvûdomil, jak b vá úloha Ïenského Ïivlu v historické pamûti opomíjená, pfiinejmen ím v tûch pfiípadech, kdy se nejednalo o Ïádné v razné osobnosti spojené s legendami, m ty a pamûtí vûkû, jeï prosívá lidské osudy, z nichï vût ina posléze upadne v zapomnûní, aby nakonec zbyly jen ty, které lze nazvat celebritami minulosti, o nichï se dodnes vedou diskuze v kruzích historikû a literátû. A asi jen málokdo by pochyboval o tom, Ïe osobnosti ãesk ch panovníkû mezi tyto celebrity rovnûï patfií. Ale tito vládci ãeského státu, tvofiící panovnické dynastie, by ve skuteãnosti nebyli tím, k m se stali, neb t jejich manïelek, neboè to byly K 9

10 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. právû ony, od nichï se oãekávalo to nejdûleïitûj í zaji tûní pokraãování rodu. V tom tkvûla jejich rozhodující dûjinná úloha, kterou nikdo jin splnit nemohl. JistûÏe lo pfiedev ím o to, aby pfiivedly na svût syny, budoucí následníky trûnu. âím více synû, tím lépe pro panující rody, neboè trûn se dûdil po meãi. Ne vïdy se to ov em dafiilo. Existovaly rozvody, docházelo k neãekan m úmrtím, povaïovan m za dílo náhod ãi úradkû BoÏích. Pak se nadûje na potomstvo udrïovala v novû uzavíran ch sàatcích. VzpomeÀme jen kníïete Oldfiicha a jeho manïelku BoÏenu, bez které by Pfiemyslovci po meãi vymfieli mnohem dfiíve neï v roce 1306, kdy byl v Olomouci úkladnû zavraïdûn mladiãk král Václav III. To lucembursk král a císafi Karel IV. sice mûl nûkolik synû, z nichï dva se nakonec stali ãesk mi panovníky, ale Václav IV. byl zfiejmû neplodn a ani jeho nevlastní bratr Zikmund se muïského potomka rovnûï nedoãkal. Vláda LucemburkÛ rychle spûla ke svému konci, coï Karel IV. urãitû nepfiedpokládal. A Habsburkové? Neb t Pragmatické sankce císafie Karla VI., která zaji Èovala dûdická a následnická práva na trûn v rakouské fií i i Ïijícím HabsburkÛm, panování tohoto mocného rodu by zfiejmû skonãilo uï v roce 1740, nikoli aï v roce Není pochyb o tom, Ïe osudy vládnoucích dynastií v âeském království ãasto závisely na manïelkách panujících vladafiû pfiedev ím na jejich schopnosti povít dûdice. Habsburky nakonec zachránila Marie Terezie ( ) a nemal podíl na tom mûl také její syn Leopold II. Z tûchto manïelsk ch svazkû v obou pfiípadech vze lo po estnácti dûtech, i kdyï ne v echny se doïily dospûlosti. K 10 VLADIMÍR LIŠKA

11 Prolog Je tedy urãitû spravedlivé, aby i manïelky ãesk ch panovníkû udrïovala na e historiografie v národní dûjinné pamûti. Nejen proto, Ïe byly spoleãnicemi, milenkami, matkami, mecená kami kultury a umûní, ale také nositelkami moci, kterou jim jejich v jimeãné spoleãenské postavení pfiiná elo. Také jejich vliv na vefiejné dûní b val nezanedbateln mluvíme pfiedev ím o charitû a kulturním mecená ství a jako Ïeny vládnoucích panovníkû se ãasto stávaly pfiedmûtem politick ch kalkulací, intrik i machinací a v jistém slova smyslu také symbolem urãitého druhu Ïenské emancipace, kterou se snaïily v okruhu své pûsobnosti uplatàovat. Tfietí díl knih o Ïenách ãesk ch panovníkû je m m posledním návratem k pozoruhodné problematice v znamu Ïenského Ïivlu, stojícího na nejvy ím stupni svûtské moci v na í historii. Tvofií uï jen doplnûk k pfiede l m dvûma publikacím na toto téma a zahrnuje osudy tûch proslulej ích manïelek ãesk ch vladafiû, jeï byly v pfiedchozích dvou dílech opomenuty. Mezi nimi jsou v ak tfii Ïeny, které sice manïelkami ãesk ch panovníkû nebyly, ale sv m vlivem se jim zcela vyrovnaly. Jde o ãeskou svûtici AneÏku Pfiemyslovnu, v znamnou lechtiãnu Polyxenu z Lobkovic a matku pfiedposledního habsburského císafie Franti ka Josefa I. ( ) Îofii Bavorskou. Snad mi ãtenáfii tyto tfii v jimky odpustí, neboè minimálnû v tûchto pfiípadech lo o Ïeny, které lze povaïovat za dûleïité historické osobnosti tehdej ích ãesk ch panovnick ch dvorû, jeï se sv m v znamem rovnaly prvofiad m dobov m celebritám. Tfietí díl zároveà v epilogu pfiiná í pojednání, v nûmï jsem se pokusil o struãné shrnutí t kající se v voje Ïenského Ïivlu v prûbûhu K 11

12 nûkolika dûjinn ch epoch, v nichï se manïelky na ich panovníkû pohybovaly. âinil jsem tak ve snaze pfiiblíïit alespoà zãásti dávno jiï zanikl svût Ïen i nejv e postaven ch vrstev tehdej í feudální spoleãnosti. Nahlédnûme proto je tû jednou do hlubin za l ch vûkû a pfiibliïme si Ïivotní osudy tûch, o nichï tato kniha pojednává. Jejich jména sice dávno odvál ãas, ale pfiesto nejsou a snad ani v budoucnu nebudou zapomenuta.

13 K1 První ãeská královna SVATAVA POLSKÁ (* )

14 Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě se stal místem posledního odpočinku královny Svatavy Polské a jejího manžela, prvního českého krále Vratislava II. Vplejádû manïelek ãesk ch panovníkû zaujímá Svatava Polská ãestné místo pfiedev ím díky tomu, Ïe se stala vûbec první ãeskou královnou, neboè jejím manïelem byl ãesk kníïe a pozdûj í král Vratislav II. (vládl ). Právû on se jako první ãesk vladafi v roce 1085 koneãnû doãkal královského titulu. Vratislav II. si královskou korunu vyslouïil. Jako vûrn spojenec fiímského krále Jindfiicha IV. mu pomohl k zisku císafiské koruny, kdyï s ãesk mi oddíly, které vedl jeho syn Bfietislav, poãátkem února roku 1083 pfiekonal pevné hradby íma a tím ukonãil obléhání sídla papeïe ehofie VII. (pontifikát ). PapeÏ, kter byl mocensk m rivalem Jindfiicha IV., se s posledními zbytky sv ch vojákû ukryl na Andûlském hradû, ale nebylo mu to moc platné. Postupnû od nûj zaãali odpadat kardinálové, ktefií ho nakonec sesadili a na jeho místo povolali nového papeïe Klimenta III. K 14 VLADIMÍR LIŠKA

15 Svatava PolSká (vlastním jménem Guibert z Ravenny, pontifikát ). Ten byl vûãi Jindfiichovi IV. mnohem vstfiícnûj í a neváhal ho korunovat císafiem Svaté fií e fiímské. Jindfiich IV. ehofiovi VII. nikdy nezapomnûl, jak ho kdysi uvrhl do církevní klatby a jak ho roku 1077 v Canosse nechal tfii dny ãekat v tfieskuté zimû jako kajícníka, prosícího papeïe, aby klatbu nad ním zru il. ehofi VII. to nakonec udûlal v mûnou za slib, Ïe se fiímsk král nebude protivit jeho moci. Ano, Jindfiich IV. nezapomnûl a o pût let pozdûji se do Itálie vrátil s vojskem, aby papeïe za jeho nûkdej í opováïlivost ztrestal. Tentokrát mûl navrch on a vynutil si císafiskou korunu, zatímco ehofi VII. skonãil ve vyhnanství v Salernu, kde roku 1085 zemfiel, zatímco ãesk kníïe Vratislav II. byl jen o nûkolik t dnû pozdûji císafiem pov en na krále a jeho manïelka Svatava Polská se tak stala první ãeskou královnou. Císafi tím ãeského vladafie odmûnil nejen za vûrnost i finanãní a vojenskou podporu, ale jednalo se taktéï o potvrzení spojenectví Vratislava II. se sousední nûmeckou fií í. A tak byl dne 15. ãervna roku 1086 kníïe Vratislav II. i s manïelkou Svatavou v bazilice sv. Víta na PraÏském hradû s velkou pompou korunován za ãeského krále (pozn. aut. královsk titul Vratislav II. získal uï v roce 1085). Poprvé v dûjinách ãeského pfiemyslovského státu se jeho vládce doãkal takové pocty a Svatava s manïelem sdílela tuto slavnostní chvíli, neboè i jí byla na hlavu vloïena královská koruna. Ale tohoto dûstojenství si Vratislav dlouho neuïil jen necel ch est let. V lednu roku 1092 si vyjel na lov, ale spadl z konû tak ne Èastnû, Ïe na následky tûïkého zranûní zemfiel. Jeho tfietí Ïena Svatava se stala vdovou. K 15

16 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. Jeden z fiktivních portrétů české královny Svatavy Polské od malíře Jana Matejka. Její skutečná podoba není známá. Tragicky zesnul první ãesk král byl pochován na praïském Vy ehradû, jenï se mûl stát dal ím sídlem ãesk ch pánû poté, co zde Vratislav II. v roce 1070 zaloïil vy ehradskou kapitulu, a tím uãinil toto místo nov m v znamn m centrem domácí kfiesèanské církve. V dobû, kdy se Vratislav II. v roce 1063 oïenil s polskou princeznou Svatavou, dcerou zesnulého polského panovníka Kazimíra, mûl uï za sebou dvû manïelství. V roce 1062 v ak podruhé ovdovûl, kdyï mu po pûti letech zemfiela jeho druhá Ïena Adléta Uherská, která mu porodila ãtyfii dûti. Svatava je po svatbû pfiijala za své a ujala se jejich v chovy, ale s nejstar ím Vratislavov m synem Bfietislavem pozdûji v dobrém pfiíli nevycházela, neboè se snaïila upfiednostàovat své ãtyfii vlastní syny, které svému manïelovi postupnû povila. Z nich byl nejstar í Boleslav, kter se stal údûln m olomouck m kníïetem, a král Vratislav si ho dokonce vybral za svého následníka. Za touto královou volbou lze vytu it vliv Svatavy, která svého nejstar ího syna u krále proteïovala. Ale Bfietislavova následnická práva byla jen tûïko zpochybnitelná byl totiï star í neï Boleslav. A to byl zfiejmû i dûvod, proã Bfietislav svou polskou macechu nesná el. K 16 VLADIMÍR LIŠKA

17 Svatava PolSká Tyto rodinné spory mûly navíc i dal í dohru, neboè Bfietislav nakonec sáhl aï k brannému odporu a postavil se vûãi otci, jenï mu vytrvale odmítal potvrdit nástupnická práva. A i kdyï tento mocensk zápas mezi králem a jeho nejstar ím synem nakonec skonãil smírem, kralevic Bfietislav z obav, Ïe se mu bude Vratislav mstít, radûji ode el k pfiíbuzn m do uherského exilu. Královna Svatava v tomto sporu jistû stála pevnû za sv m manïelem, bylo totiï v zájmu jejího syna Boleslava, aby byl Bfietislav otcem zavrïen. Ale Boleslavova nástupu se nedoãkala, neboè ten v roce 1091 zemfiel a o necel rok pozdûji skonal i její manïel. Po Boleslavovû smrti v ak král Vratislav je tû stihl nov m nástupcem jmenovat svého bratra Konráda Brnûnského, coï bylo zcela legitimní rozhodnutí. VratislavÛv a KonrádÛv otec, ãesk kníïe Bfietislav I. (vládl ), totiï po sobû zanechal dûleïité pravidlo pfiemyslovského nástupnického fiádu, aby tak pfiede el moïn m mocensk m rozbrojûm v zemi. Podle tohoto pravidla se mûl nástupcem zesnulého ãeského panovníka stát vïdy nejstar í Ïijící Pfiemyslovec, coï byl po králi Vratislavovi skuteãnû Konrád Brnûnsk. Král Vratislav jako by se najednou rozpomenul na toto otcovo pravidlo, které pfiedtím Boleslavov m následnictvím poru il. ZároveÀ dal opût najevo, Ïe vzpurného syna Bfietislava za svého nástupce nepovaïuje. Ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Boleslav otcovu smrt pfieïil. Králova vûle byla pfiece jen zákonem a moïná by se skuteãnû stal nov m ãesk m panovníkem, i kdyï by jeho str c Konrád Brnûnsk mûl na ãesk kníïecí stolec legitimnûj í právo. Ale o volbû nov ch vladafiû mûl poslední slovo snûm ãeské lechty a kníïecích pfiedákû a ten K 17

18 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. v koneãné fázi rozhodoval. Zda by se opravdu fiídil pfiáním zesnulého krále, je v ak v tomto pfiípadû ryze teoretická otázka. Rozhodující byla realita. Bfietislav Ïil v uherském exilu a nov m ãesk m kníïetem se po právu stal nejstar í Ïijící Pfiemyslovec a bratr zesnulého krále Konrád Brnûnsk. Ten ale uï po necelém roce náhle zemfiel a v tu chvíli byl nejstar ím Ïijícím ãlenem pfiemyslovského rodu pûtatfiicetilet Bfietislav, jenï se s uherskou ozbrojenou druïinou po rychlém návratu do âech a s následn m souhlasem lechtického snûmu ujal moci. Svatavû zfiejmû nezbylo nic jiného neï jen pasivnû pfiihlíïet tak prudk m zvratûm událostí a po nástupu Bfietislava II. na ãesk kníïecí stolec se stáhla do ústraní zfiejmû na Moravu. O jejím dal ím pûsobení bûhem osmileté vlády Bfietislava II. v ak nemáme dostatek dobov ch informací. Proto nemûïeme vylouãit ani to, Ïe se s ním nakonec smífiila a podporovala jeho úsilí udrïet moc i jednotu ãeského státu spolu se zaji tûním jeho kfiesèanské unifikace razantní likvidací posledních zbytkû pohansk ch kultû. Bfietislav II. v ak vládl jen osm let. V roce 1100 se stal obûtí zákefiného atentátu, z jehoï zosnování byl pozdûji obviàován bohat a vlivn rod Vr ovcû. Jak uvádí Kosmas, kter poté zaãal psát latinsky psanou Kroniku ãeskou, po smrti Bfietislava II. v âechách vzkvetla nepravost, vypuãela p cha, rozmohla se lest, alba a nespravedlnost. Stárnoucí královna vdova Svatava následující rozbroje mezi ãleny pfiemyslovského rodu i jejími vlastními syny sledovala s rostoucím znepokojením. Dobfie vûdûla, Ïe její manïel a král Vratislav II. pfied smrtí usiloval o zachování jednoty celé zemû a touïil po silném a suverénním ãeském státû. K 18 VLADIMÍR LIŠKA

19 Svatava PolSká Snad s povdûkem kvitovala, Ïe Bfietislav II. je tû bûhem své vlády ustanovil za nástupce jejího syna Bofiivoje, a ten si tento krok nechal potvrdit i od císafie Jindfiicha IV., kter Bofiivojovi udûlil ãeské kní- Ïectví jako léno, ãímï potvrdil Bfietislavovo rozhodnutí. Ale byla to osudová politická chyba. AÏ dosud platilo, Ïe panovníci sousední nûmecké fií e ãesk m kníïatûm udûlovali jejich zemi jako léno pouze formálnû, a to vïdy aï ve chvíli, kdyï uï byl ãesk vladafi snûmem ãesk ch lechticû a kníïecích pfiedákû fiádnû zvolen. V pfiípadû Bofiivoje mu v ak císafi Jindfiich IV. udûlil ãeské kníïectví jako léno je tû pfiedtím, neï k jeho zvolení nov m kníïetem doma do lo, neboè v âechách stále vládl Bfietislav II. To pozdûji vedlo k precedentu, podle kterého si dal í fiím tí panovníci osobovali právo zasahovat do vnitfiních záleïitostí ãeského státu a snaïili se manipulovat s uchazeãi o ãesk kníïecí stolec podle svého uváïení, bez ohledu na volbu ãesk m snûmem a právní zvyklosti, jeï v ãeském kníïectví byly zavedeny. Pozice ãeského kníïectví ve vztahu k nûmecké fií i a jejím panovníkûm to v raznû oslabovalo, a i kdyï ãesk stát nikdy fií sk m lénem nebyl, fiím tí králové a císafiové k nûmu od ãasû Bfietislava II. pfiistupovali, jako by tomu bylo pfiesnû naopak. Dosavadní vratká suverenita ãeského kníïectví, upevnûná za Vratislava II. i ziskem královského titulu, tak mohla b t kdykoli ohroïena. ZároveÀ to mezi Pfiemyslovci vedlo k domácím rozbrojûm i k váleãn m konfliktûm s nûmeck mi panovníky, ktefií ãeské kníïectví pova- Ïovali za jim podfiízené území. O královnû Svatavû víme, Ïe se snaïila tûmto vnitfiním rozbrojûm minimálnû dvakrát zabránit. Tfii její synové (Bfietislav, Vladislav a Sobûslav) se po smrti Bfietislava II. nakonec stali ãesk mi vladafii, ale K 19

20 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. bohuïel i mezi nimi vládla velká fievnivost, hrozící dokonce pfierûst aï v bratrovraïedn boj. Vedle nich existovaly i vladafiské ambice pfiíslu níkû moravské boãní vûtve PfiemyslovcÛ, z nichï nûktefií rovnûï usilovali aè právem ãi neprávem o ãesk kníïecí stolec. Nakonec se to podafiilo jen Svatoplukovi, synovi olomouckého údûlného kníïete Oty I. Vládl sice jen krátce mezi léty , ale do ãesk ch dûjin se stihl zapsat vyvraïdûním rodové lechty Vr ovcû, k nûmuï do lo v roce Pfiemyslovci se tímto masakrem koneãnû zbavili sv ch letit ch domácích mocensk ch rivalû, ktefií jim v minulosti sv mi intrikami zpûsobili fiadu potíïí, a jak uï bylo fieãeno, byli podezfielí i z organizace atentátu na kníïete Bfietislava II. Tak ãi tak, násilná smrt Bfietislava II. na ãesk kníïecí stolec vynesla Bofiivoje II., syna královny Svatavy. Náhoda? Nebo snad nûãí úmysl urychlit vraïdou BofiivojÛv nástup k moci? Mohla snad Svatava mít v této hfie nûjakou roli? O tom se mûïeme jen dohadovat. Nevíme, jaké mûla s Bfietislavem II. vztahy, nevíme z tohoto období o ní vûbec nic. Jisté je snad jen to, Ïe jako matka nového kníïete Bofiivoje II. mûla mnohem vût í prostor pro vlastní pûsobení, mohla lépe ovlivàovat dûní kolem sebe. Bofiivoj II. byl pr mírn a dobrosrdeãn panovník, ale pfiesto se mu na poãátku vlády podafiilo odrazit pokus brnûnského kníïete Oldfiicha o sesazení z trûnu. Oldfiich byl totiï po smrti Bfietislava II. nejstar í Ïijící Pfiemyslovec a z tohoto titulu si podle starého práva, stanoveného Bfietislavem I., nárokoval ãeské kníïectví pro sebe. Bofiivoj II. svému pfiíbuznému odpustil, a nakonec ho ponechal alespoà na jeho brnûnském údûlu. K 20 VLADIMÍR LIŠKA

21 Svatava PolSká Netrvalo dlouho a Bofiivojovi II. mezi moravsk mi Pfiemyslovci vyvstal dal í protivník. Byl jím jiï zmínûn Svatopluk, syn olomouckého kníïete Oty I. Ten se roku 1105 v Praze pokusil o vojensk pfievrat, ale kníïe Bofiivoj II., kter byl tou dobou v cizinû, se vãas vrátil a spoleãnû s PraÏany a dal ími kníïecími pfiedáky tento pokus o puã zmafiil. Odbojníka opût nijak nepotrestal, coï se mu v ak tentokrát stalo osudné. Svatopluk s pomocí sv ch pfiíznivcû podnikl v roce 1107 druh útok na Prahu a Bofiivoj II. uprchl do polského exilu. Svatopluk se ujal v âechách vlády a k nûmu se pfiidal i BofiivojÛv bratr Vladislav, s nímï se vypuzen kníïe jiï pfiedtím roze el ve zlém. Pro královnu Svatavu to musely b t velice tûïké ãasy. Svatopluk byl sice uzurpátorem, pfiesto v ak její syn Vladislav stál pfii nûm. Jak se za této situace mohla zachovat? Zfiejmû se opût stáhla do ústraní a vyãkávala, jak dal í rozbroje dopadnou, a kdyï v roce 1109 dostihla Svatopluka pomsta Vr ovcû (vyvraïdûní rodu nebylo dûsledné), z nichï jeden kníïete zavraïdil, pfiihlásil se o nástupnická práva Vladislav a stanul v ãele kníïectví. Ale ani vypuzen kníïe Bofiivoj II. nehodlal zûstat stranou a s pomocí intervenãního pol- Manžel Svatavy Polské a první český král Vratislav II. K 21

22 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. ského vojska se pokusil dob t Prahu. K mûstu navíc pfiitáhl i bratr zavraïdûného Svatopluka, olomouck kníïe Ota II., kter se rovnûï doïadoval nástupnictví. Mezi Pfiemyslovci hrozila válka. Do vzniklé situace vstoupil ãtvrt úãastník nov nûmeck panovník Jindfiich V. Ten sebral vojsko, s nímï se v âechách rozhodl udûlat pofiádek, a v Rokycanech si pozval v echny tfii rozvadûné Pfiemyslovce ke smírãímu jednání. Dá se pfiedpokládat, Ïe královna Svatava do této situace nemohla nijak zasahovat. Dva znepfiátelení synové a jejich olomouck bratranec byli nad její síly, neboè kaïd z nich se doïadoval nástupnictví. Ke komu se pfiidat? Nûmeck král Jindfiich V. tyto spory vyfie il po svém. Na smírãím rokování v Rokycanech Vladislava I. potvrdil za nového ãeského kní- Ïete, Bofiivoje nechal zatknout a na fiadu let uvûznit v Nûmecku a Ota II. skonãil na dal í tfii roky v internaci na hradû Kfiivoklátû. Teprve po okázalém smífiení s Vladislavem I. byl propu tûn a byl mu nakonec vrácen i jeho olomouck údûl. Vladislavovi I. v ak vyvstal jin rival. Byl jím jeho mlad í bratr Sobûslav, kter uï dfiíve podporoval návrat Bofiivoje II. k moci. Ale díky zákroku nûmeckého krále to dopadlo jinak a Sobûslav z obav, Ïe se mu bratr bude mstít, nakonec utekl do Polska. Tam poïádal polského panovníka Boleslava III. o novou vojenskou pomoc a ten mu vyhovûl. Vtrhnul do âech, ale k Praze se nedostal. Nakonec se vrátil zpût, i kdyï v severním pfiíhraniãí jeho vojsko Vladislavovy oddíly porazilo. Královna Svatava tûïce nesla tento nov rozkol mezi vlastními syny a vloïila se do nûj. Pfiemluvila kníïete Vladislava I., aby mlad ího bratra pfiijal z polského exilu zpût domû. Ten matce vyhovûl, sám mûl totiï obavy, Ïe by se intervence polského panovníka mohla opakovat. Sobû- K 22 VLADIMÍR LIŠKA

23 Svatava PolSká slavovi daroval údûl v Îatci v domnûní, Ïe v ãeském kníïectví koneãnû zavládne klid. Psal se rok 1115, domácí pûtky byly koneãnû zaïehnány. Ale ne nadlouho. Brzy nato byl totiï z nûmeckého vûzení Bofiivoj II. propu tûn a vrátil se zpût do âech. V roce 1117 se opût ujal vlády, kterou mu údajnû dobrovolnû Vladislav I. pfienechal a stáhl se do ústraní. O jeho dobrovolné rezignaci v ak mûïeme pochybovat. Spí e k ní byl donucen, ale k m, to není známo. Mohl to b t nûmeck král, kter Bofiivoje II. chtûl vyuïít pro vlastní mocenské zámûry, mohla to b t i ãeská lechta, která se v ãele se Sobûslavem postavila na Bofiivojovu stranu. V pozadí této v mûny vlády v ak mohla stát i královna Svatava, která v nejstar ím synovi spatfiovala právoplatného ãeského kníïete. Ale Bofiivoj II. tuto druhou anci promarnil a o tfii roky pozdûji ho Vladislav I. opût svrhnul a Bofiivoj II. pak svûj Ïivot doïil v exilu, kde také v roce 1124 zemfiel. Vladislav I. se sice roku 1120 v âechách opût ujal moci, ale jeho návrat rozdm chal staré spory s mlad ím bratrem Sobûslavem. Ptáme-li se proã, pak pravdû bude asi nejblíïe fakt, Ïe Vladislavovi I. zazlíval jeho závislost na nûmeckém králi, díky jehoï rozhodnutí se pfied léty ujal v âechách vlády. Sobûslav zfiejmû vïdy za legitimního ãeského panovníka povaïoval Bofiivoje II., kter byl nejstar í, a nyní byl opût nucen odejít ze zemû. Sobûslav se s tím nemohl smífiit a jeho vztahy s Vladislavem I. se zhor ily natolik, Ïe mezi nimi hrozil bratrovraïedn stfiet, neboè za Sobûslavem stála i ãást ãeské lechty. JenomÏe poté, co Bofiivoj II. v Uhrách zemfiel a Vladislav I. tûïce onemocnûl, se nástupnická otázka v âechách opût stala prvofiad m K 23

24 ÎENY âesk CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m tech a otaznících III. politick m problémem. Olomouck kníïe Ota II. spûchal na praïsk Vy ehrad, neboè vûdûl, Ïe Vladislav I. mlad ího bratra nechce potvrdit sv m následníkem. Sobûslav byl pro nûj jen rebelantem, vïdy stojícím proti nûmu. Pfied Otou II. se tak otevírala reálná moïnost, Ïe následnictví získá on, ãemuï byl i umírající kníïe zpoãátku naklonûn. Ale do Prahy spûchal i Sobûslav, kterému neuniklo, o co se tu hraje, a poïádal o pomoc svou matku Svatavu. Královna mûla na následnictví jednoznaãn názor. Dva její synové se jiï stali ãesk mi vladafii, tak proã to upírat tfietímu? Navíc by nástupnictví zûstalo v pfiímé kníïecí linii, coï povaïovala za zcela legitimní i Ïádoucí. Svatava se teì znesváfiené syny jiï podruhé pokusila usmífiit. Poprvé se jí to sice nepodafiilo, ale teì byla situace jiná. Vládnoucí kníïe umíral a dal í zaji tûní vlády v ãeském státû záviselo na jeho rozhodnutí, komu pfiedá moc. Olomouck kníïe Ota II. se spoléhal na podporu nûmeckého krále, zatímco Sobûslavova zahraniãnû-politická orientace smûfiovala více do Polska, odkud Svatava pocházela, coï byl zfiejmû dal í dûvod, proã se nyní rozhodla Sobûslava v jeho následnick ch nárocích podpofiit. Dynastick zájem navíc vyïadoval, aby moc nad ãesk m kní- Ïectvím zûstala v rodinû. Zatímco Sobûslav mezi ãeskou lechtou hledal spojence, aby v rozhodné chvíli mocensky zakroãil, královna Svatava kvûli obavám z rozpoutání bratrovraïedné války nav tívila Vladislava I., leïícího jiï na smrtelné posteli, aby ho jiï podruhé pfiimûla ke smíru s bratrem. Kosmas ve své Kronice ãeské popsal, jak stafiiãká královna prosila o zachování míru v zemi: Právem se zajisté rmoutím, Ïe divoká lítice v této zemi vládne a vás, bratry kdysi svorné, k boji roznûcuje. ZároveÀ ho K 24 VLADIMÍR LIŠKA

25 Toto je pouze náhled elektronické knihy.