JAK JE TO SE KŘTEM V DUCHU?

Transkript

1

2 Dan Drápal JAK JE TO SE KŘTEM V DUCHU? Nakladatelství KMS

3 Mgr. Dan Drápal Vydalo Nakladatelství KMS, s. r. o. Primátorská 41, Praha 8 První vydání 2006 V echny biblické citace jou pfievzaty z âeského studijního pfiekladu pfiekladu KMS (Druhé revidované vydání, Praha 2000). V echna práva vyhrazena. Îádná ãást této knihy nesmí b t bez písemného svolení vydavatele reprodukována nebo ífiena v Ïádné podobû elektronické ani mechanické, vãetnû fotokopií, nahrávek ãi zafiízení do informaãních sítí nebo vyhledávacích systémû. ISBN

4 Úvod Je smutné, Ïe mnohá nádherná a vzne ená témata kfiesèany nejednou rozdûlují. V dobách reformace byla Veãefie Pánû, kterou ná Pán a Spasitel JeÏí Kristus ustanovil jako znamení jednoty sv ch uãedníkû, pfiedmûtem náboïensk ch válek a tedy prakticky dokladem, Ïe ti, ktefií tyto války vedou, jeho uãedníky patrnû nejsou. Díky Bohu, Ïe se mezi kfiesèany dnes náboïenské války jiï nevedou. Pfiesto spory nad mnoh mi tématy vedly i v nedávné dobû k velké hofikosti a nezfiídka i vzájemnému osoãování. Jednou z tûchto otázek je i otázka kfitu v Duchu svatém (nebo kfitu Duchem svat m, jak radûji fiíkají jiní). V Písmu se pfiitom termín kfiest Duchem svat m nebo kfiest v Duchu svatém nevyskytuje. O kfitu v Duchu svatém mluví pouze Jan Kfititel, kdyï o Pánu JeÏí i Kristu prorokuje:...on vás bude kfitít v Duchu Svatém a v ohni (Mt 3,11 = Lk 3,16). I druzí dva evangelisté, Marek a Jan, tuto epizodu zaznamenávají (Mk 1,8; Jan 1,33), nepodávají ale zprávu o kfitu v ohni zaznamenávají pouze slova o kfitu, ãi pfiesnûji fieãeno o kfitûní v Duchu svatém. Nûktefií kfiesèané se pokou eli celou otázku kfitu v Duchu bagatelizovat poukazem na skuteãnost, Ïe tento termín se ani ve své slovesné podobû, jak ji známe z úst Jana Kfititele, ani v Ïádné jiné, nevyskytuje mezi slovy JeÏí ov mi a rovnûï apo tol Pavel se k nûmu nikdy nevyjadfiuje. Pokud jde ov em o popis události kfitu v Duchu (a tento popis ov em není, to nutno pfiiznat, teolo- 3

5 J AK JE TO SE K TEM V D UCHU? gickou reflexí), s tím se pak v knize SkutkÛ apo tolsk ch setkáváme vícekrát. Nûktefií poukazovali na to, Ïe kniha SkutkÛ apo tolsk ch ov em není kniha teologická, jakou je kupfiíkladu epi tola ímanûm, a proto bychom ji nemûli pfiíli pouïívat pfii teologické argumentaci. Tento poslední argument ov em nikterak pfiijmout nemohu. Vûfiím v inspirovanost celého Písma, tedy Starého i Nového zákona, tedy evangelií, skutkû, epi tol i Zjevení. Proti argumentu, Ïe o kfitûní Duchem svat m mluví pouze Jan Kfititel, nikoli Pán JeÏí nebo Pavel, lze postavit skuteãnost, Ïe o nûm na druhé stranû mluví bez v jimky v echna evangelia. Pokud ãetnost v skytu nûjakého termínu v Písmu nûco znamená, pak musíme vzít ãtverou zmínku o kfitûní v Duchu svatém váïnû. Nyní se zastavme u skuteãnosti, Ïe argumentace v otázce kfitu v Duchu svatém se do velké míry toãí kolem rûzn ch událostí, popsan ch v knize SkutkÛ apo tolsk ch. Jak uï bylo naznaãeno, Skutky apo tolské skuteãnû nejsou primárnû teologickou reflexí (coï ov em neznamená, Ïe teologii neobsahují); jsou spí e knihou pfiíbûhû. Mám dobr dûvod, proã to chci zdûraznit hned na poãátku tohoto svého spisku. Ano, kniha SkutkÛ obsahuje nûkolik pfiíbûhû, v nichï se setkáváme s realitou toho, ãemu mnozí fiíkají kfiest v Duchu svatém. Je to pfiíbûh vylití Ducha na apo toly a jejich blízké (Sk 2), kfiest SamafianÛ (Sk 8), kfiest pohanû v domû Kornéliovû (Sk 10) a kfiest dvanácti uãedníkû nedaleko Efezu (Sk 19). 4

6 úvod Tyto pfiíbûhy mají nûkteré prvky spoleãné budeme se jimi podrobnûji zab vat pozdûji ale na druhé stranû v nich nacházíme závaïné odli nosti. Lidé se stále znovu snaïí z tûchto pfiíbûhû vypreparovat nûjak správn postup, tyto pfiíbûhy se v ak tomuto pfiístupu stále jaksi vzpírají. Pokusím se vysvûtlit, proã. Bible je zvlá tní kniha. Není to pouze kniha BoÏích sdûlení (tak se tváfií Korán). Není to rozhodnû kniha pouãek, pfiestoïe nám sk tá mnoho pouãení. Nebudeme v ak chybovat, fiekneme-li, Ïe je to kniha pfiíbûhû. Tím nejzákladnûj ím pfiíbûhem je pfiíbûh JeÏí e Krista, kter je ov em souãástí velkého pfiíbûhu, pfiíbûhu vztahu mezi Bohem a ãlovûkem. Vûfiím, Ïe autorem Písma je BÛh, je to ale zvlá tní autor. Je to autor, kter vypráví pfiíbûh, do nûjï vstupuje a v nûmï hraje hlavní roli. UÏ proto je tak nesnadno rozhodnout, jak to s tím BoÏím autorstvím je. Liberálové budou zdûrazàovat, Ïe Bibli psali lidé a Ïe je to kniha lidsk ch svûdectví o BoÏím jednání. Sv m zpûsobem mají pravdu v Bibli jsou gramatické chyby a stylistické neobratnosti Boha co by autora nehodné. Ortodoxní kfiesèané budou zdûrazàovat, Ïe Bible je inspirovaná; Ïe její pisatelé byli vedeni Duchem svat m. A mají pravdu. Ti lidé, ktefií dûlali tfieba i gramatické chyby a v ledasãem se mohli m lit, psali z popudu Ducha svatého vûci, které je pfiesahovaly, a nám zûstane do konce vûkû tajemstvím, do jaké míry chápali hloubku a dosah v eho toho, o ãem psali. Jen si vezmûte tfieba Davidovy Ïalmy. Mnohé z nich mají hned nûkolikeré naplnûní. U nûkter ch si klademe otázku: O kom jsou víc, o Davidovi, nebo o Kristu? Inspirace je stejn m tajemstvím jako inkarnace. PodceÀovat roli Ducha svatého co by autora Písma je podobné jako dûlat z BoÏího Syna pouhého ãlo- 5