METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY METEOROLOGICAL BULLETIN

Transkript

1 METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY METEOROLOGICAL BULLETIN Vědečtí pracovníci jsou hodnoceni podle výsledků své práce, nikoli podle své přítomnosti na pracovišti Rozhovor s ředitelem Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., RNDr. Radanem Huthem, DrSc Ivan Kott Jiří Nekovář: New unconventional assessments of the influence of climatic conditions on plant development Hana Škáchová Michal Žák: Teplotní poměry o Velikonocích v Česku Jiří Hostýnek Bohumil Techlovský: Problém s přemístěním anemometru na letišti Karlovy Vary (LKKV) Světový meteorologický den 2009: Počasí, podnebí a vzduch, který dýcháme Informace Recenze ROČNÍK ČÍSLO 2

2 Research workers are judged by results of their work not by their presence at the place of work an interview with Dr. Radan Huth, DrSc. Director of the Institute of Atmospheric Physics of the Academy of Sciences of the Czech Republic Ivan Kott Jiří Nekovář: New unconventional assessments of the influence of climatic conditions on plant development Hana Škáchová Michal Žák: Temperature conditions at Easter in the Czech Republic Jiří Hostýnek Bohumil Techlovský: Problem with displacement of the anemometer at the Karlovy Vary airport (LKKV) World Meteorological Day 2009: Weather, climate and the air we breathe Information Reviews Abstracting and Indexing: Current Contents/Physical Chemical and Earth Sciences Cambridge Scientific Abstracts (CSA) Meteorological and Geoastrophysical Abstracts Environmental Abstracts Meteorologické Zprávy, odborný časopis se zaměřením na meteorologii, klimatologii, čistotu ovzduší a hydrologii. Dvouměsíčník Meteorological Bulletin, Journal specialized in meteorology, climatology, air quality and hydrology. Bi-monthly Vedoucí redaktor Chief Editor L. Němec, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika Redaktoři Executive Editors Z. Horký, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika O. Šuvarinová, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika Redakční rada Editorial Board J. Bednář, Univerzita Karlova, Praha, Česká republika F. Hudec, Univerzita obrany, Brno, Česká republika K. Krška, Brno, Česká republika M. Lapin, Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika F. Neuwirth, Zentralanstalt für Meteorologie und Geodynamik, Wien, Austria V. Pastirčák, Slovenský hydrometeorologický ústav, Bratislava, Slovenská republika D. Řezáčová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha, Česká republika J. Strachota, Praha, Česká republika J. Sulan, Český hydrometeorologický ústav, Plzeň, Česká republika F. Šopko, Český hydrometeorologický ústav, Česká republika K. Vaníček, Český hydrometeorologický ústav, Hradec Králové, Česká republika H. Vondráčková, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika Vydavatel (redakce) Publishers Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce 17, Praha 4-Komořany, telefon , , fax , horky@chmi.cz. Sazba a tisk: Studio 3P, spol. s r. o. Rozšiřuje a informace o předplatném podává a objednávky přijímá Český hydrometeorologický ústav, SIS, Na Šabatce 17, Praha 4-Komořany; Cena jednotlivého čísla 25, Kč, roční předplatné 240, Kč včetně poštovného. Reg. číslo MK ČR E Meteorologické Zprávy, Český hydrometeorologický ústav Czech Hydrometeorological Institute, Na Šabatce 17, Praha 4-Komořany, Phones: , , Fax: , horky@chmi.cz. Printed in the Studio 3P, l.l.c. Orders and enquiries: Please contact Czech Hydrometeorological Institute, SIS, Na Šabatce 17, Praha 4-Komořany, Czech Republic. Annual subscription: 48, EUR (6 issues) ISSN

3 METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY Meteorological Bulletin ROČNÍK 62 (2009) V PRAZE DNE 30. DUBNA 2009 ČÍSLO 2 VĚDEČTÍ PRACOVNÍCI JSOU HODNOCENI PODLE VÝSLEDKŮ SVÉ PRÁCE, NIKOLI PODLE SVÉ PŘÍTOMNOSTI NA PRACOVIŠTI Rozhovor s ředitelem Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, v. v. i., RNDr. Radanem Huthem, DrSc. Research workers are judged by results of their work not by their presence at the place of work an interview with Dr. Radan Huth, DrSc. Director of the Institute of Atmospheric Physics of the Academy of Sciences of the Czech Republic. The Institute of Atmospheric Physics (IAP) completed 45 years of its existence this year. Originally its research activity was focused on meteorology and climatology, at the present time includes the whole atmosphere from the boundary layer across the troposphere up to the upper layers of the atmosphere and the outer space including the research of solar activity impacts; the proportion of meteorology and climatology is approximately half. The IAP with not quite one hundred employees belongs to the medium-sized institutes of the Academy of Sciences. At the regular evaluation which passed four years ago the Intitute was awarded the best possible mark. Since 2007 the IAP became a public research institution what apart from other things means removing the dependence of the wages amount on the employees age. The Institute also manages some detached observatories, installation of radar on the Milešovka hill in the next few months will be a further impulse to the development in the field of cloud and precipitation physics. All departments of the Institute are engaged in various international projects funded by several sources e.g. EU framework programmes, European Space Agency, COST programme or joint Czech-French, Czech-American and Czech-Russian projects. Cooperation with home partners can be assessed as good one in general, special attention is paid to the problems of climate change with the accent on extreme phenomena research (hot waves, cold waves, drought, extreme precipitation). The IAP investigates joint research projects together with several other intitutions (Czech Hydrometeorological Institute, Department of Meteorology and Environment Protection Faculty of Mathematics and Physics Charles University in Prague, Department of Physical Geography and Geoecology Faculty of Sciences Charles University in Prague, Mendel University of Agriculture in Brno, Centre of Biology in České Budějovice, Institute of System Biology and Ecology, National Institute of Health). Income from grant projects represents at a rough estimate 30 per cent of the Institute s budget. The Institute s staff is consistently motivated to the increase in qualification what is supported also by career regulations of the Academy of Sciences ordering research workers to pass a special examination where their research efficiency is assessed and their qualification class is proposed. The chairman of the Academy of Sciences awards the so-called Wichterle special prize to excellent young research workers up to the age of 35 and the IAP already obtained six of these appreciations and ranks among four the best assessed intitutions of the Academy of Sciences. Balanced age structure with sufficient potential of young workers up to the age of 30 predetermines a promising outlook of the development in the next years. KLÍČOVÁ SLOVA: Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i. činnost ústavu projekty výzkumné spolupráce KEY WORDS: Institute of the Atmospheric Physics (IAP) public research intitution institute s activity research projects cooperation Meteorologické zprávy, 62,

4 1. Pane řediteli, v letošním roce dovršil Váš ústav 45 let existence. Původní náplň výzkumné činnosti se týkala pouze meteorologie a klimatologie a až v 90. letech minulého století přibyly další oblasti. Můžete je uvést? Ústav fyziky atmosféry vznikl oddělením tehdejší Laboratoře meteorologie od Geofyzikálního ústavu. V první polovině devadesátých let se náš ústav rozrostl o bývalé Ionosférické oddělení Geofyzikálního ústavu, a tedy i o výzkum vyšších vrstev atmosféry, počínaje stratosférickým ozonem, přes ionosféru a magnetosféru až po meziplanetární prostor a kosmické plazma. Součástí tohoto výzkumu byla i výroba vlastních družic řady Magion; v současné době u nás stále probíhá vývoj přístrojů pro družicové experimenty. Na stanici Panská Ves (u Dubé v okrese Česká Lípa) máme zařízení na příjem družicových měření, která naši pracovníci zpracovávají a analyzují a výsledky využívají ve své vědecké práci. V současné době tedy výzkumná činnost ÚFA zahrnuje celou atmosféru od mezní vrstvy přes celou troposféru až po horní atmosféru a meziplanetární prostor, včetně výzkumu vlivů sluneční aktivity. Podíl problematiky, která zajímá čtenáře Meteorologických Zpráv, tedy meteorologie a klimatologie, na celkové činnosti ústavu je přibližně poloviční, a to jak co do počtu oddělení (tři oddělení, Oddělení meteorologie, Oddělení klimatologie a Oddělení větrné energie se zabývají troposférou, zatímco Oddělení aeronomie, Oddělení horní atmosféry a Oddělení kosmické fyziky se zabývají vyššími vrstvami atmosféry), tak co do počtu pracovníků. A zpět k začátku Vaší otázky i já v letošním roce dovrším 45 let své existence; že jsem stejně starý jako ústav, který teď řídím, mě ale napadlo až teď. 2. V devadesátých letech minulého století také proběhla intenzivní restrukturalizace Akademie věd České republiky provázená restrikcí zhruba dvaceti ústavů i celkovým snížením počtu pracovníků. Ústav fyziky atmosféry svoji existenci nejen obhájil, ale dokonce mírně početně posílil. Jaká je současná struktura a zaměření ÚFA AV ČR a jeho pozice v Akademii věd ČR? Je velkou zásluhou tehdejšího ředitele Ústavu fyziky atmosféry dr. Štekla, že pozice našeho ústavu během poměrně drastické redukce Akademie věd posílila. Počátkem devadesátých let patřil ÚFA mezi malé ústavy, a jako takový mohl mít problémy obhájit svou samostatnou existenci. Díky příchodu Ionosférického oddělení z Geofyzikálního ústavu se počet pracovníků téměř zdvojnásobil, což zajistilo poměrně hladký přechod ÚFA rozbouřenou dobou první poloviny devadesátých let. Rád bych zdůraznil, že ÚFA v tehdejších dobách nemusela rozdat jedinou výpověď, protože se požadované snížení počtu pracovníků podařilo uskutečnit odchodem některých pracovníků do důchodu, případně vzájemnou dohodou o rozvázání pracovního poměru. V současnosti patří ÚFA s necelou stovkou přepočtených pracovníků mezi středně velké ústavy. Tady bych ještě doplnil, že ústavy Akademie věd a jejich výzkumné záměry procházejí pravidelným hodnocením. Ústav fyziky atmosféry byl v posledním hodnocení, které proběhlo před čtyřmi lety, hodnocen nejlepší možnou známkou A. Z ústavů sekce věd o Zemi, kam ÚFA patří, byl takto hodnocen už jen Geofyzikální ústav; ostatní tři ústavy byly hodnoceny hůře. Na tomto výborném výsledku nemám žádné zásluhy, protože odráží práci celého ústavu a je výsledkem působení mého předchůdce ve funkci ředitele, dr. Laštovičky. Hodnocení výzkumných záměrů v polovině jejich trvání, které proběhlo v loňském roce, potvrdilo zařazení mezi nejlepší ústavy a ukázalo, že ÚFA nesešel z nastoupené cesty k vysoké vědecké kvalitě. 3. Od roku 2007 je ÚFA AV ČR veřejnou výzkumnou institucí (v. v. i.). Jak se tato změna projevila na fungování ústavu, v čem vidíte pozitiva a jaká jsou negativa? Přechod do statutu v. v. i., jenž proběhl k 1.lednu 2007, byl vynucen zákonem a nebylo před ním úniku. V praktickém životě našeho ústavu se projevil minimálně; za zmínku stojí jen, že veřejné výzkumné instituce spravují svůj majetek a mohou s ním nakládat (což do roku 2006 bylo úkolem našeho zřizovatele, tedy Akademie věd). Jedinou z pohledu zaměstnanců podstatnou změnou je to, že v. v. i. se již neřídí platovými tabulkami pro státní organizace a že si mohou (a musí) vytvořit svá vlastní pravidla pro stanovení výše platů. To nám umožnilo přejít na určování platů vědeckých pracovníků podle jejich výkonnosti a odstranit závislost výše platů na věku, jak to bylo zakotveno v pravidlech platných pro příspěvkové organizace. 4. Váš ústav spravuje i několik detašovaných observatoří, observatoře Milešovka a Kopisty jsou součástí sítě meteorologických stanic ČR. Pokládáte tento stav za vyhovující v souvislosti se zapojením obou observatoří do výzkumu? Na úvod své odpovědi bych rád dodal, že ÚFA vlastní a provozuje i další observatoře: již zmíněnou družicovou a telemetrickou stanici Panská Ves, ionosférickou observatoř v Průhonicích a observatoř na Dlouhé Louce, spravovanou Oddělením pro větrnou energii. Zapojení stanic v Kopistech a na Milešovce do výzkumných aktivit se v posledních několika letech výrazně zvýšilo, hlavně díky aktivitě doc. Řezáčové a ing. Fišáka z Oddělení meteorologie. Vedle běžných klimatických a synoptických měření jsou obě observatoře zapojeny do výzkumu zejména chemických vlastností oblačnosti a srážek. Tím se náš ústav vrací k aktivitám v atmosférické chemii, kterou opustil počátkem devadesátých let. Významné posílení výzkumné činnosti na našich observatořích přinese instalace radaru na Milešovce v nejbližších měsících, která bude impulzem pro další rozvoj v oboru fyziky oblaků a srážek. 5. Jedním z nejaktuálnějších témat současnosti, a to nejen na úrovni odborné, je globální změna klimatu. Jak se ÚFA AV ČR podílí na výzkumu tohoto složitého problému? Globální změna klimatu je hlavním předmětem výzkumu Oddělení klimatologie. Studujeme proměnlivost klimatu v období přístrojových pozorování a její možné změny v budoucnu, přičemž hlavní důraz klademe na extrémní jevy (horké vlny, studené vlny, sucho, extrémní srážky). Podílíme se na vývoji metod konstrukce scénářů klimatické změny v regionálním a lokálním měřítku sem patří stochastický generátor počasí a statistický downscaling. Máme velmi úzkou spolupráci s pracovišti, která se zabývají výzkumem dopadů změny klimatu, zejména s Mendelovou a zemědělskou univerzitou v Brně v oblasti dopadů na zemědělskou produkci a šíření zemědělských škůdců. Dále máme dlouholetou spolupráci s Hydrobiologickým ústavem, nyní součástí Biologického centra v Českých Budějovicích, na výzkumu dopadů klimatické změny na hydrologii a kvalitu pitné vody, s Ústavem systémové biologie a ekologie v oblasti dopadů na lesnictví a v analýze uhlíkového cyklu a se Státním zdravotním ústavem na výzkumu vlivu počasí a klimatu na lid- 34 Meteorologické zprávy, 62, 2009

5 7. Jaké je zapojení ústavu do mezinárodní spolupráce? Jste spokojen s uplatněním pracovníků v mezinárodních projektech? O zapojení do mezinárodních klimatologických projektů jsem již hovořil. Všechna oddělení ústavu jsou zapojena v nejrůznějších mezinárodních projektech, financovaných z mnoha zdrojů mohu jmenovat např. rámcové programy EU, Evropskou kosmickou agenturu (ESA), program COST, či společné česko-francouzské, česko-americké a česko-ruské projekty. Výzkum horní atmosféry probíhal v široké mezinárodní spolupráci tradičně; meteorologii a klimatologii se podařilo počáteční ztrátu v tomto směru dohnat. Čili když to shrnu, se zapojením všech částí ústavu do mezinárodní spolupráce mohu být spokojen byť jako ve všem je i zde prostor pro další zlepšování. Obr. 1 Budova Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Foto J. Chalupa. Fig. 1. Building of the Institute Atmospheric Physics. ské zdraví. Všechny tyto spolupráce byly a jsou podloženy mnoha společnými projekty v národním měřítku a účastí v mezinárodních projektech 6. rámcového programu EU (ENSEMBLES a CECILIA), v programu COST, v českoamerických projektech financovaných NATO i dvoustrannými projekty. 6. Předpokládáme, že existuje značná míra závislosti mezi příjmy z grantových zdrojů a rozpočtem ústavu. Můžete nám sdělit, o jaké proporce se jedná? Příjmy z grantových projektů opravdu představují nezanedbatelnou část příjmů ústavu. Sečteme-li příspěvky od obou grantových agentur, české (GAČR) i akademické (GAAV), ministerských programů (granty máme hlavně od ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí; a zemědělství) a mezinárodních projektů, dostaneme se na přibližně třicet procent našeho rozpočtu. Pro pořádek musím podotknout, že i tak zvané institucionální peníze, jimiž náš zřizovatel, Akademie věd, financuje chod ústavů, mají formu výzkumných záměrů, a tedy vlastně rovněž jakýchsi grantů. Na rozdíl od vysokých škol, pro něž výzkumné záměry představují skutečně granty, tedy přilepšení k rozpočtu, ústavy Akademie věd hradí z výzkumných záměrů svůj základní provoz (základní platy včetně technického a pomocného personálu, energie, telefony, nájmy atd.), a nemohou tedy bez nich existovat. A ještě jedno postesknutí: reforma výzkumu a vývoje, která letos vstoupila v platnost, fakticky zrušila Grantovou agenturu Akademie věd, která byla otevřenou grantovou agenturou přístupnou všem, tedy i mimoakademickým subjektům, bez rozdílu. Akademická grantová agentura již letos nepřijímá nové žádosti o granty, jen bude financovat již dříve přijaté projekty. To bude mít pravděpodobně za následek ještě větší přetlak žádostí o granty, a tedy nižší úspěšnost, u Grantové agentury ČR. 8. Předchozí otázka evokuje dotaz: Jak hodnotíte současný stav spolupráce s tuzemskými partnery, zejména s Českým hydrometeorologickým ústavem a s vysokými školami. Měla by se spolupráce v oblasti meteorologie a klimatologie prohloubit? Spolupráci s tuzemskými partnery mohu obecně hodnotit jako dobrou. V různých oborech je okruh spolupracujících institucí jiný, v meteorololgii a klimatologii jsou to vedle institucí zmíněných v souvislosti s výzkumem dopadů změn klimatu zejména Český hydrometeorologický ústav a Katedra meteorologie a ochrany prostředí MFF UK. S nimi jsme zapojeni do řešení společných projektů tam spolupráce funguje hladce. Jisté problémy, zejména v klimatologickém výzkumu, kde jsou potřeba dlouhé řady pozorovaných údajů, nám působí omezené možnosti získání reálných dat z ČHMÚ. Na jednu stranu politiku ČHMÚ v tomto směru chápu, na druhou stranu je trochu smutné, že klimatická data z jiných, i odlehlých, oblastí světa jsou pro nás dostupnější než klimatická data z vlastní země. Nicméně situace v této oblasti se v poslední době nepochybně lepší, přičemž dobrou a schůdnou cestu představují společné projekty s ČHMÚ. S Katedrou meteorologie na MFF UK a s Katedrou fyzické geografie a geoekologie PřF UK spolupracujeme na výuce na magisterském i doktorském stupni i na vedení diplomových a doktorských prací. Tyto dvě katedry jsou rovněž hlavním zdrojem našich nových pracovníků, přičemž v posledních letech, pravděpodobně díky našemu většímu pedagogickému zastoupení, zaznamenáváme silnější příliv mladých z přírodovědy. 9. Pokládáte základní výzkum za hlavní oblast meteorologického a klimatologického výzkumu nebo považujete za důležité i cílené a uživatelsky zaměřené výzkumné studie? Jak se ústavu daří v praktickém uplatňování výsledků výzkumné práce? Pohled na to, co je základní a co už aplikovaný výzkum, se obor od oboru liší. Skutečný aplikovaný výzkum můžeme uskutečňovat tam, kde je zájem od budoucího uživatele, jímž ve většině případů je Český hydrometeorologický ústav. Podle mého názoru se nelze na ČHMÚ a ÚFA dívat jako na konkurenty (stále ještě zaznamenávám, že to tak občas pořád ještě někdo vidí); naopak, oba ústavy se mohou navzájem dobře doplňovat. Že vzájemná spolupráce na aplikovaných tématech funguje, ukazují společné projekty Oddělení meteorologie s ČHMÚ. Na druhou stranu musím zdůraznit, že ÚFA coby součást Akademie věd je výzkumnou institucí, a kdo nevykazuje vědecké výsledky (ať už v oblasti základního výzkumu nebo aplikované), ale věnuje se jen výrobě výzkumných zpráv pro uživatele či posudkům, nemá u nás co dělat. Za sebe říkám, že ve vlastním uplatňování výsledků výzkumné práce náš úkol nevidím. 10. Pokud souhlasíte s názorem, že průvodním jevem vědecké práce je popularizace ve sdělovacích prostředcích, jak se ÚFA s tímto úkolem vyrovnává? Popularizace je důležitá. Zvlášť v dnešní době, kdy se k vědám o atmosféře vyslovují odborníci dočasně usídlení Meteorologické zprávy, 62,

6 na Hradčanech, vzdělaní ve zcela jiných oborech. Na druhou stranu, k úspěšné popularizaci musí mít člověk dar, specifický talent: nelze někomu nařídit, tak ty teď budeš popularizovat. Ne každý obor si najde svého Jiřího Grygara. My ho zatím nemáme. Pracovníci ÚFA čas od času vystupují v televizi, rozhlase, dávají rozhovory do tištěných médií, píší do novin i vlastní články ale přiznejme si, zas tak moc v médiích vidět nejsme. Myslím si, že popularizace našich věd by mohla a měla být úkolem spíš České meteorologické společnosti nebo Národního klimatického programu; možná ještě víc, ve smyslu třeba proniknutí do lepších vysílacích časů, by mohli dělat naši vyslanci v České televizi. 11. Na co kladete důraz při hodnocení pracovníků, jak je motivujete? Kariérní řád Akademie věd stanoví, že vědečtí pracovníci musí každých pět let projít atestacemi, při nichž se hodnotí jejich vědecká výkonnost a navrhuje zařazení do kvalifikačních tříd. Od toho se pak přímo odvíjí výše jejich platu, již může díky předpisům platným pro veřejné výzkumné instituce určovat sám ústav. K produkci vědeckých výsledků, za něž je ústav jako celek hodnocen, tedy zejména (ale nejen) článků v odborných mezinárodních časopisech, navíc pracovníky motivuje systém odměn, kdy si každý dopředu může spočítat, kolik mu publikace v daném časopise přinese. Platí přitom přibližná úměra, že čím kvalitnější časopis (měřeno jeho impakt-faktorem), tím vyšší odměna. Obdobný systém platí např. i pro úspěšné vedení diplomových a dalších prací na vysokých školách. Úspěšným vedením se samozřejmě rozumí jejich obhájení. Dobré hodnocení ústavu, zmíněné dříve, snad ukazuje, že opatření přijímaná k motivaci pracovníků produkovat vědecké výsledky nesou své ovoce. I když, přiznejme si, i u nás máme pracovníky, jež ani poměrně velká finanční motivace nepřiměje k tomu, sednout si a nějaký odborný článek napsat. Snad nikoliv bezvýznamným příspěvkem vedení ústavu k tomu, aby vědečtí pracovníci mohli klidně a nerušeně bádat, je naše snaha co nejvíce uchránit řadové pracovníky před rostoucími administrativními požadavky, výkazy, nařízeními, průvodními jevy přechodu na v.v.i. a tak dále; tedy vedení ústavu se snaží ono dobře známé padající lejno včas zastavit, vyřídit ho a neposílat dále mezi zaměstnance. Rád bych zmínil ještě jeden aspekt týkající se motivace pracovníků a podmiňující dlouhodobější perspektivu našeho ústavu. Tím je cosi těžko definovatelného, těžko uchopitelného; cosi, co na našem ústavu kultivujeme již přinejmenším od počátku devadesátých let díky péči předchozích ředitelů dr. Štekla a dr. Laštovičky a já se v tom snažím pokračovat: ono cosi pro sebe pracovně nazývám liberálním prostředím. Tato liberálnost se projevuje třeba v tom, že lidé mají ve své práci značnou volnost (neznamená to ale, že by si každý dělal, co chtěl); řízení ústavu je decentralizované a vědeckou náplň své práce si určují jednotlivá oddělení sama vedení ústavu nemá ambice jim do toho zasahovat; mladí mají možnost pracovat samostatně, sami si podávají granty nejsou tedy pod přísnou kuratelou starších, zjednodušeně můžeme říci, že mládí vpřed, ale ne za cenu předčasného odstřelu vědeckých seniorů; vědečtí pracovníci jsou hodnoceni podle výsledků své práce, nikoliv podle své přítomnosti na pracovišti (opatření jako píchačky nepřicházejí v úvahu, neboť by postihla právě ty nejproduktivnější); chod ústavu se neřídí podle požadavků hospodářské správy, nýbrž naopak, hospodářská správa poskytuje servis vědeckým pracovníkům podle jejich potřeb. To všechno vypadá celkem samozřejmě, ale zdaleka samozřejmé to není ani na mnoha jiných ústavech Akademie věd. Jedním z průvodních jevů takto popsaného pracovního klimatu je skutečnost, že ÚFA má velmi mladé vedení, vždyť z nejužšího vedení (ředitel, zástupce ředitele, vědecký tajemník) zatím nikdo nepřekročil 45 let. Tomu nepřiřazuji ani kladné ani záporné znaménko; co je však bezesporu třeba hodnotit kladně, je vysoká vědecká kvalita mnoha mladých pracovníků, která se mohla rozvinout právě díky oné liberálnosti. Vnějším projevem této kvality mladých je šest Wichterleho prémií udělených našim pracovníkům; připomínám, že Wichterleho prémie je ocenění udělované předsedou Akademie věd vynikajícím pracovníkům do 35 let (v několika prvních ročnících byl tento limit 40 let) doprovázené nezanedbatelnou finanční částkou. Vysoká kvalita našich mladých vynikne v souvislostech: ÚFA byl jedním z pouhých čtyř ústavů Akademie věd (z celkem více než padesáti), které měly své zastoupení mezi laureáty Wichterleho prémie ve všech jejích prvních šesti ročnících; rovněž při přepočtení počtu prémií na počty pracovníků se ÚFA umístil mezi prvními čtyřmi. Navíc z geovědních ústavů pochází sedm nositelů Wichterleho prémie, a z nich šest je od nás (zbývající jeden je z Geofyzikálního ústavu). Pro pořádek uvedu, že Wichterleho prémii v ÚFA obdrželi Petr Hellinger a Pavel Trávníček z Oddělení kosmické fyziky, Vladimír Truhlík z Oddělení horní atmosféry, Petra Šauli z Oddělení aeronomie, a Jan Kyselý a já z Oddělení klimatologie. Tato chvála mladé a dnes už i střední generace vědeckých pracovníků mne vede ke zmínce o věkové struktuře našeho ústavu. Ta je hodně rovnoměrná: máme dostatek mladých pracovníků do třiceti let, většinou doktorandů, ale i pracovníků v důchodovém věku. Dlouhodobá perspektiva i přechod zkušeností ze starších na mladší jsou tak zajištěny. Za tento stav, který v mnoha akademických ústavech není žádnou samozřejmostí (mnohé ústavy bojují s nedostatkem buď mladých pracovníků, nebo s nedostatkem pracovníků ve středním, nejproduktivnějším věku), mohu opět poděkovat svým předchůdcům, kteří v dobách redukce Akademie věd nepřistoupili k neuváženým personálním opatřením a k vyřizování si osobních účtů s oponenty prostřednictvím výpovědí což se jinde dělo, a s důsledky ve formě nevyvážené věkové struktury se tam potýkají dodnes a ještě dlouho se potýkat budou. Zdeněk Horký 36 Meteorologické zprávy, 62, 2009

7 NEW UNCONVENTIONAL ASSESSMENTS OF THE INFLUENCE OF CLIMATIC CONDITIONS ON PLANT DEVELOPMENT Ivan Kott, Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce l7, Praha 4-Komořany, Jiří Nekovář, Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce l7, Praha 4-Komořany, Nové nekonvenční způsoby v posuzování klimatických podmínek vývinu rostlin. Rozbor fyzikálních podmínek prostředí, v němž se vyvíjejí lesní rostliny a polní plodiny je pojat z několika různých, dosud málo užívaných či zcela nových hledisek. První metodou je globální hodnocení podmínek jednotlivých vegetačních období prostřednictvím termopluviosolarigramů, což je trojrozměrná vizualizace odchylek teploty vzduchu, srážkových úhrnů a trvání slunečního svitu. Druhá metoda, nově vyvinutá, je vyjádření komplexního vztahu těchto tří meteorologických prvků průměrem jejich odchylek v daném období, tzv. integrovaným indexem počasí (IWI). Teplota vzduchu je zde relativizována a metodou vhodně zvoleného počátku jsou eliminovány záporné hodnoty. Třetí metoda analyzuje podmínky předcházející vzniku fenofází z hlediska funkce tzv. dominantních, submisivních a kompenzačních prvků. I tato nově vyvinutá metoda porovnává velikost odchylek všech tří prvků od dlouhodobého průměru v tomto případu 77 let ( ). Čtvrtá metoda spočívá ve stanovení počtu letních a mrazových dnů a jejich vzájemného poměru. Slouží k vyhodnocení podmínek závěrečných vegetačních fází lesních rostlin a počátečních fází ozimých polních plodin. Pátá metoda se zabývá interakcí mezi vznikem fenofáze a typizovanými třídami počasí. Bylo hodnoceno synoptické období bezprostředně existující při nástupu fenofáze a dvě období, která mu předcházela. KLÍČOVÁ SLOVA: fenologie podmínky klimatické nástup fenofází odchylky meteorologických prvků KEY WORDS: phenology climatic conditions phenophase onset deviations of meteorological elements 1. INTRODUCTION The complicated relation between weather conditions and plant growth and development is difficult to analyze in a simple way. Here we analyze physical environmental conditions using several different methods. We use phenological observations of perennial species from stations in the Czech Republic where meteorological measurements were also recorded in the immediate neighbourhood. Our analysis relates to nine different time intervals preceding the phenophases. The choice of these intervals was made from a knowledge of phenological forecasting. In addition to a detailed analysis of the influence of the three main meteorology elements (air temperature, precipitation and sunshine), we also considered other rarely used methods. The five methods evaluated are i) the approach of Professor Klabzuba enhanced with one additional element, its working title is thermo-pluvio-solari-gram (TPSG) ii) an evaluation of the Integral Weather Index (IWI) iii) analysis of conditions preceding the phenophases using a function of the so-called dominant, submissive and compensatory elements iv) an assessment of the number of warm and frost days and their ratio and v) interactions between phenophases and standardized weather classes. 2. METHODS 2.1 Overview of used methods The thermopluviosolarigram (TPSG) is a 3D visualization of departures of air temperature, precipitation and sunshine duration in fixed time-periods. We consider nine intervals; the day of the phenological events and periods up to 2, 5, 10, 20, 30, 60, 90 and 120 days before it. These intervals were determined from experience, lengths of natural synoptic periods, and weather forecast intervals. The Integral Weather Index (IWI) summarises the complex relationship of all three basic meteorology elements. The average of all their anomalies in a fixed period is used. whereas air temperature has been done comparative for this goal. Negative values were here eliminated by method becomingly electing the beginning. Anomalies from mean values were calculated for each of the nine time intervals. Dominant elements are those with the largest absolute anomalies; Submissive elements are those with anomalies close to zero; all others are referred to as Compensatory elements. For evaluation of the final phases of woody plants and the initial phases of perennial field crops the frequency of warm and frost days and their ratio is used. This method allows an assessment of the influence of the harshness of winter and of summer heat stress. In the final part of our work we assessed the synoptic period immediately prior to the phenophase onset and the two periods preceding it. Periods are defined as discrete cyclonal or anti-cyclonal periods. 2.2 Data processing Data processing was done in two stages. In the first stage we processed known relationships between wild plants and meteorological influences. Wild plants are very suitable for this kind of analysis because they eliminate the influence of the human factor. Wild plant spring phenological events used were the beginning of flowering (or leafing) of hazel Corylus avellana, alder Alnus glutinosa, coltsfoot Tussilago farfara, sallow Salix caprea, elder Sambucus nigra and marsh marigold Caltha palustris. For wild plant autumn events we selected: autumn yellowing of larch Larix decidua, leaf fall of alder, beech Fagus silvatica and birch Betula verrucosa. The beginning and end of the growing season were calculated as the mean of these spring and autumn events respectively. In the second stage we similarly examined relationships with winter wheat which was selected to represent field crops, and two phases in autumn and spring were evaluated. 3. RESULTS 3.1 Thermopluviosolarigrams The TPSG method provided the basis for evaluating extremity and normality of the three main meteorological elements. Meteorologické zprávy, 62,

8 Table 1. IWI Correlation coefficients with spring phases ** p<0.01, *** p< period 10d 20d 30d 60d 90d 120d Hazel Corylus avellana -0.51*** -0.61*** -0.63*** -0.57*** -0.58*** -0.57*** Alder Alnus glutinosa -0.47*** -0.50*** -0.51*** -0.39*** -0.48*** -0.46*** Coltsfoot Tussilago tartara -0.32** -0.35** -0.46*** -0.39*** -0.33** -0.37*** Sallow Salix caprea -0.44*** -0.49*** -0.44*** -0.43*** -0.44*** -0.43*** Elder Sambucus nigra *** -0.59*** -0.55*** -0.48*** -0.43*** Marsh Marigold Caltha palustris ** -0.35** -0.49*** -0.49*** -0.46*** largest value Second largest value Table 2. Winter wheat correlation coefficients * p<0.05, ** p<0.01, *** p< EM HE HE FR Integral Weather Index -0.43*** -0.57*** Dominant Elements -0.43*** -0.44*** Submissive Elements -0.24* -0.34** It also enabled us to consider the effects of beneficial or adverse environmental conditions on the studied plant species. Some years were identified as insufficiently warm: (1933, 38, 41, 62 and 1991 ), others (1931, 36, 40-42, 61, 65, 72, 74, 80 and 1987) experienced cold period stress and others (1932, 34, 35, 37, 43, 45-48, 50, 52, 59-61, 64, 66, 67, 69, 71, 75, 76, 79, 81-83, 85, 86, 88, 90, 92-95, , , ) experienced heat stress. Several years had excessive precipitation (1932, 36, 39, 40, 55, 56, 60, 64, 66, 79, 81, 84, 86, 2000 and 2002) but water stress affected many others (1947, 53, 59, 62, 69, 71, 73, 80, 83, 91, 92, 98 and 2003). Sunshine was insufficient in some years (1937, 39, 58, 70, 96 and 2001) and excessive in others (1946, 47, 59 and 2003). 3.2 Integral weather index IWI The mean anomalies of all three main climate characteristics expressed as percentages of the long-term average were closely related to both wild plant and crop phenophases. Its value is as a representation of the extremity or normality of the studied season. When used with the method of dominant, submissive and compensatory characteristics, IWI serves as a major indicator of weather suitability or adversity for the whole growing season. For illustration the correlation between IWI and several examples of wild plants (Table 1) and winter wheat (Table 2) are given. 3.3 Dominant, submissive and compensatory characterics In this part we have often used dominant and submissive elements in comparison with sum of minimum temperature. In Fig. 1. are not demonstrated compensatory elements. 3.4 Frost and warm days and their ratio The evaluation of conditions for wild plant and winter wheat autumn phases demonstrates better results than the preceding methods when using the number of frost and warm days. Fig. 1. Correlations between dominant, submissive and compensatory elements and wheat heading dates. For longer intervals it is possible to evaluate the development rate in relation to frost days / warm days (Fig 2). 3.5 Synoptic period and their relation to phenophases onset From the total of 36 standardized synoptic periods we have evaluated the influence of both cyclonal and anti-cyclonal periods. A brief summary of this evaluation concerning wild plants is given in Table 3 and for winter wheat in Table DISCUSSION Although the evaluation of plant vegetation condition based on cumulative air temperature totals has given, on the whole, good results we now mention and describe new approaches which we believe contribute to existing knowledge. We examined both TPSG and IWI, assessed the detailed individual characteristics of a season through dominant, submissive and compensatory elements, analysed the effects of synoptic situations which precede phenophase onsets, and can now more accurately forecast individual phenophase onsets. The value of the methods depends on the accuracy of both phenological observer and representative measuring of meteorological characteristics. Direct measurement of the input of energy characteristics into the bio-system and its balance sheet would obviously simplify methods; as well as observation and operative monitoring of physiological manifestations and transmissions energy flows inside plant interval space. We will continue our research along these lines. With reference to the value of coexisting observatory and measuring station networks these enable the use of simple methods, unde- 38 Meteorologické zprávy, 62, 2009

9 Table 3. Standardized Weather Classes and their relation to the beginning of hazel flowering. W. sit. Count Range Average Bp ,0 SWa ,5 SWc ,0 Nc ,0 Wc ,8 SEa ,3 SEc ,0 SWc ,5 A ,2 Sa ,5 SWc ,9 Ec ,0 Wa ,7 NWa ,0 Wcs ,0 NEa ,0 Ea ,8 B ,8 Ap ,0 C ,5 Table 4. SWC and their relation to the first node of winter wheat onset. W. sit. Count Range Average Cv ,0 Sa ,3 SWc ,0 Ap ,0 A ,3 Vfz ,0 SWc ,0 NEc ,1 SWa ,5 Wc ,3 C ,7 SEc ,0 SWc ,7 NEa ,3 Bp ,5 Ea ,3 Ec ,7 B ,2 Wal ,0 NWc ,0 NWa ,0 manding data input, and may considerably help more exact monitoring of plant communities and their environment. 5. CONCLUSION Relatively simple methods based on phenological and meteorological measurements may help assess the quality of a growing season and identify stress periods. We believe these methods can be adapted from the origin in Central Europe to more extreme zones. It is necessary, however, to have long, concurrently running series of both plant and meteorological data. We intend to improve on conventional methods based only on the evaluation of one or two characteristics. We have attempted to improve methods using existing data without the need for simulation or further data input. This novel work includes an integrated evaluation of climatological conditions through IWI and as well as of the relation between natural synoptic periods and the start of selected phenophases. Last but not least, we have introduced a new 3D graphical display that summarises the interaction of the three basic meteorological characteristics. References [1] KOTT, I. NEKOVÁŘ, J., Climatic conditions of beginning, course and termination of vegetative period in connection with phenophase entrance of selected forest plants species. In: Nekovář J. et al. Czech Phenology Database for Climatological applications. Transactions of the Czech Hydrometeorological Institute, issue 50. ISBN ISSN p. [2] KLABZUBA, J. KOŽNAROVÁ, V. VOBORNÍKOVÁ, J., Weather evaluation in agriculture (in Czech). Czech Agriculture University Prague. 125 p. [3] KOŽNAROVÁ, V. KLABZUBA, J., Agrometeorologické hodnocení ročníku nebo kratšího období. II. část Grafické zpracování naměřených hodnot. Sborník VŠZ, AF řada A, 55, Praha. [4] KOŽNAROVÁ, V. KLABZUBA, J. BUREŠ, R., The use of thermopluviogram to evaluate agrometeorological year, season and month. Pametnik Pulawski. Pulawy, p This work (article) has been presented in the frame of ICB2008 (18th International Congress of Biometeorology), September 2008 Tokyo, Japan (Oral Section of Agriculture, Nr.1). Fig. 2. Example of the influence of frost and warm days on the advance or delay of wheat emergence. Lektor (Reviewer) Prof. RNDr. J. Klabzuba, CSc. Meteorologické zprávy, 62,

10 TEPLOTNÍ POMĚRY O VELIKONOCÍCH V ČESKU Hana Škáchová, Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce 2050/17, Praha 4-Komořany, Skachova@chmi.cz Michal Žák, Český hydrometeorologický ústav a Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, Na Šabatce 2050/17, Praha 4-Komořany, michal.zak@chmi.cz Temperature conditions at Easter in the Czech Republic. Due to variability in Easter occurrence there is no climate study during these holidays so far. In this paper temperature conditions (5-day average of daily average air temperature, of daily maximum and of daily minimum air temperature) are described including method used to avoid the influence on date variability in different years. Ratio of time variability of Easter and atmospheric circulation variability is determined (Easter time variability explains % of variance). Finally, description of special synoptic situations that caused extraordinary temperature conditions is given, too. KLÍČOVÁ SLOVA: teplota vzduchu Velikonoce situace synoptická KEY WORDS: air temperature Easter synoptic situation 1. ÚVOD K sepsání tohoto článku nás vedl fakt, že, pokud je nám známo, nebyla dosud publikována studie, která by si všímala typického počasí o velikonočních svátcích v České republice. Důvod je zřejmý jedná se o pohyblivé svátky. Velikonoce se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Jestliže připadne první jarní úplněk na neděli, slaví se Velikonoce neděli následující. Připadne-li velikonoční neděle na 26. dubna, jak se stalo např. v roce 1981, posouvá se o týden zpět, tedy na 19. dubna. Neděle velikonoční je základem pro výpočet ostatních návazných pohyblivých svátků. Obecně tedy může velikonoční neděle připadnout na jakýkoli den v intervalu od 22. března do 25. dubna. Pokud jde o určení prvního jarního úplňku, je jarní rovnodennost stanovena úředně na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může až o dva dny lišit). V některých protestantských zemích (například Německu, Švédsku a Dánsku) se ale Velikonoce slavily po několik desetiletí 18. a 19. století podle astronomické skutečnosti. K těmto takzvaným svátkům jara se váže i celá řada pranostik popisujících počasí o Velikonocích a jeho vliv na dny a období následující. Vzhledem k pohyblivosti Velikonoc je však třeba k těmto pranostikám přistupovat s velkými pochybnostmi. Často se objevují pranostiky, které se na základě počasí v jednom pohyblivém referenčním dni snaží odhadovat prognózu následujícího léta, úrody apod. ( Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé, Když prší do Božího hrobu, bude žíznivý rok, Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní, Na Boží-li hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší ) [4]. Chápání Velikonoc jako svátků jara u většiny lidí evokuje představu, že by měly být i doprovázeny jarním počasím, tedy relativně teplým, slunečným, s minimem deště nebo dokonce sněhu. Otázkou ale zůstává, jak je tomu ve skutečnosti v Česku, jaké jsou ty typické české Velikonoce z hlediska počasí? Jaký je podíl variability počátků Velikonoc na celkové variabilitě velikonočních teplot? S ohledem na omezený rozsah článku jsme se zaměřili jen na teplotní poměry, které jsou asi nejvýrazněji vnímaným projevem počasí kolem Velikonoc mezi veřejností včetně médií. Srážkové poměry budou analyzovány samostatně. Tab. 1 Oblastní velikonoční normály denních maxim, minim a průměrné denní teploty. Table 1. Regional Easter normal of daily maximum, minimum and average daily air temperature. Prvek ČR Čechy Morava Průměrná teplota 6 6,1 5,8 Maximální teplota 11 11,2 10,6 Minimální teplota 1,5 1,5 1,5 2. DATA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Pro popis typických teplotních poměrů o velikonočních svátcích v Česku jsme se omezili na období Zvolili jsme klimatologické stanice, které mají, až na Albrechtice Žáry, nepřerušenou řadu pozorování a nedošlo u nich k výraznějším změnám polohy. Chybějící data byla doplněna metodou popsanou v [3]. Bylo použito 43 stanic rozložených rovnoměrně po území ČR, s průměrnou výškou 479 m n. m. (od 158 do m n. m.), z toho 28 v Čechách (průměrná výška 463 m n. m.) a 15 na Moravě (508 m n. m.). Seznam použitých stanic je u autorů. Území Česka jsme rozdělili na dvě části, Čechy a Moravu, přičemž stanice z působnosti brněnské a ostravské pobočky ČHMÚ jsme přiřadili Moravě, zbytek Čechám. Studovány byly regionální (oblasti Čechy a Morava) a celorepublikové průměry (ČR) u vybraných teplotních charakteristik. Jak už bylo řečeno v úvodu, neochota zabývat se podrobněji teplotami o Velikonocích souvisí s jejich pohyblivostí mezi jednotlivými roky. Výsledkem mohou být různé pohledy na teplotní poměry o Velikonocích. Definujme proto nejprve pojmy, které budeme v dalším zpracování používat. Velikonocemi, resp. velikonočními svátky, rozumíme období od Zeleného čtvrtka po Velikonoční pondělí, tedy pětidenní období. Analyzována je průměrná teplota Velikonoc, tj. pětidenní průměr denní průměrné teploty v konkrétním roce. Dále jsou analyzovány velikonoční průměry denních maxim a velikonoční průměry denních minim teploty vzduchu. Velikonočním normálem budeme rozumět průměr analyzované charakteristiky za všechna příslušná období Velikonoc za 40 let od roku 1961 do 2000, tedy za stejné normálové období, jaké bylo použito například v [1]. Kalendářními normály v dalším rozumíme dlouhodobé průměry za každý kalendářní pětidenní interval shodný s intervalem Velikonoc v daném roce. Jinými slovy, pro každé Velikonoce musel být vypočten jejich kalendářní normál, který se opakuje ve složitých víceletých cyklech posouvání Velikonoc v roce. Extremita teplotních poměrů Velikonoc byla posuzována pomocí empirických frekvenčních rozložení. Ve vztahu k velikonočnímu normálu byla časová řada testované teplotní charakteristiky seřazena podle velikosti a stanoveno pořadí v rámci celého uvažovaného období (čtyřicet osm let). 40 Meteorologické zprávy, 62, 2009

11 Tab. 2 Pětidenní průměry průměrné denní teploty vzduchu o velikonočních svátcích od roku 1961 do 2008 a jejich odchylky od velikonočního normálu a od kalendářních normálů. Oblasti Česká republika, Čechy a Morava. Table 2. 5-day averages of average daily air temperature during Easter holidays in the period and their deviations from Easter normal and calendar normals. Regions of Czech Republic, Bohemia and Moravia. Zelený čtvrtek Průměrná teplota Velikonoc ČR Čechy Morava Odchylka od klimatického normálu Odchylka od Velikonočního normálu Průměrná teplota Velikonoc Odchylka od klimatického normálu Odchylka od Velikonočního normálu Průměrná teplota Velikonoc Odchylka od klimatického normálu Odchylka od Velikonočního normálu ,5 0,9 0,5 6,6 0,9 0,5 6,4 0,9 0, ,5 8,2 10,5 16,5 8,0 10,4 16,4 8,3 10, ,3 2,4 2,3 8,0 2,0 1,9 8,8 3,0 3, ,4-1,0-2,6 3,3-1,2-2,8 3,5-0,7-2, ,6-1,2-0,4 5,7-1,2-0,4 5,4-1,2-0, ,6 3,6 3,6 9,7 3,6 3,6 9,5 3,6 3, ,8 0,8-1,2 5,2 1,0-0,9 4,1 0,4-1, ,7-2,2-2,3 3,9-2,1-2,2 3,3-2,5-2, ,1-1,0-0,9 5,4-0,6-0,7 4,7-1,4-1, ,4-4,0-5,6 0,4-4,1-5,7 0,3-3,9-5, ,8 2,9 2,8 8,9 3,0 2,8 8,7 3,0 2, ,6 1,0 0,6 6,8 1,1 0,7 6,4 0,9 0, ,1-5,2-2,9 3,1-5,4-3,0 2,9-5,2-2, ,5 0,6 0,5 6,5 0,5 0,4 6,5 0,7 0, ,3-3,3-4,7 1,3-3,4-4,8 1,3-3,1-4, ,1 3,3 4,1 10,2 3,3 4,1 9,9 3,3 4, ,6-5,4-5,4 0,7-5,4-5,4 0,4-5,5-5, ,3-1,7-3,7 2,6-1,6-3,5 1,7-2,0-4, ,1 4,0 4,1 10,5 4,4 4,4 9,2 3,3 3, ,1-5,0-4,9 1,2-4,8-4,9 0,9-5,2-4, ,1-3,7-0,9 5,0-3,8-1,1 5,2-3,5-0, ,6-3,3-3,4 2,4-3,5-3,7 3,0-2,7-2, ,6-0,2-0,4 5,4-0,4-0,7 6,0 0,3 0, ,8 0,5 2,8 9,3 0,8 3,2 8,0-0,1 2, ,1 4,0 4,1 10,1 4,0 4,0 9,9 3,8 4, ,3 1,7 0,3 6,4 1,7 0,3 6,0 1,6 0, ,8 1,8 2,8 9,3 2,2 3,2 7,7 0,9 1, ,4-0,4-0,6 5,3-0,5-0,8 5,4-0,3-0, ,8 0,8-1,2 5,1 0,9-1,0 4,4 0,7-1, ,3 0,2 0,3 6,2 0,1 0,1 6,4 0,5 0, ,2-2,7-3,8 2,4-2,6-3,7 1,9-2,8-3, ,3-2,7-1,7 4,6-2,5-1,5 3,9-2,9-1, ,2-2,7-2,8 3,6-2,3-2,5 2,7-3,0-3, ,0 1,2 1,0 6,7 0,9 0,6 7,5 1,8 1, ,9-3,3-3,1 2,9-3,4-3,2 2,8-3,3-3, ,0-1,1-1,0 5,1-1,0-1,0 4,8-1,3-1, ,8 0,2-1,2 5,3 0,6-0,8 3,9-0,5-1, ,4 0,7 0,4 6,4 0,6 0,3 6,5 0,9 0, ,4 3,5 3,4 9,3 3,4 3,2 9,5 3,7 3, ,2 7,5 10,2 16,1 7,3 10,0 16,4 7,9 10, ,6-4,5-4,4 1,8-4,3-4,3 1,3-4,6-4, ,5 1,6 0,5 6,4 1,4 0,3 6,6 1,9 0, ,6 1,2 2,6 8,9 1,4 2,8 8,2 1,0 2, ,7-1,2-1,3 4,6-1,3-1,5 4,9-0,8-0, ,0 3,8 2,0 8,4 4,0 2,3 7,3 3,3 1, ,8 1,6 1,8 8,0 1,7 1,9 7,6 1,5 1, ,2 1,2 1,2 7,4 1,4 1,3 6,8 0,8 1, ,2-3,0-5,8 0,2-3,2-5,9 0,2-2,6-5,6 Meteorologické zprávy, 62,

12 Obr. 1 Průběh průměrných velikonočních teplot vzduchu a příslušných kalendářních normálů od roku 1961 do Vyznačena je i hodnota velikonočního normálu. Česká republika. Fig. 1. The course of Easter average air temperatures and corresponding calendar normals in the period The value of Easter normal is marked, too. Czech Republic. Z nich byly vypočítány percentily empirického rozložení studovaných hodnot (100 pořadí/48). Obdobně se postupovalo u kalendářních normálů, avšak pro každé Velikonoce byla sestavena samostatná řada 48 kalendářně odpovídajících hodnot. To umožnilo stanovit odchylky od normálu pro daný rok podle [2], kde hodnoty do 2 procent jsou označeny jako mimořádně podnormální, 2 9,9 procent silně podnormální, 10 24,9 procent podnormální, procent normální, 75,1 90 procent nadnormální, 90,1 98 silně nadnormální a nad 98 mimořádně nadnormální. Hodnoty do 25 procent znamenají studené, hodnoty nad 75 procent pak teplé Velikonoce. Proměnlivost kalendářních začátků Velikonoc (ranost Velikonoc) je pro potřeby výpočtů charakterizována pořadovým číslem dne vzhledem k prvnímu možnému datu začátku Velikonoc, tj. k 19. březnu (pořadí 0). 3. VELIKONOČNÍ NORMÁLY Velikonoční normály pro všechny tři sledované teplotní parametry a regiony jsou uvedeny v tab. 1. Obr. 2 Extremita velikonoční průměrné teploty vzhledem ke kalendářním normálům a k velikonočnímu normálu. Česká republika. Fig. 2. Extremity of Easter average temperature related to the calendar normals and Easter normal. Czech Republic. Obr. 3 Závislost průměrné velikonoční teploty na kalendářním začátku Velikonoc. Fig. 3. Dependence of average Easter temperature on the calendar beginning of Easter. 4. PRŮMĚRNÁ TEPLOTA Podrobnější přehled teplotních poměrů průměrné denní teploty vzduchu přináší tab. 2 pro celou ČR, Čechy a Moravu. V tabulkách je uveden začátek pětidenního období Velikonoc (tedy datum Zeleného čtvrtka), následuje průměrná teplota Velikonoc, sloupec kalendářních normálů (definice viz výše), odchylka velikonoční teploty v příslušném roce od příslušného kalendářního normálu, dále odchylka velikonoční teploty od velikonočního normálu. Průběh průměrných velikonočních teplot ve sledovaném období je znázorněn na obr. 1, včetně odchylek od velikonočního normálu a průběhu kalendářních normálů. Pro zkrácení jsme se omezili jen na Českou republiku jako celek. Z tab. 2 a obr. 1 vyplývá, že nejteplejší Velikonoce od roku 1961 nastaly v roce 1962 s pětidenním průměrem teploty vzduchu 16,5 C v Čechách, resp. 16,4 C na Moravě, těsně následovány rokem 2000 (ten byl na Moravě stejně teplý jako rok 1962). V obou letech nastaly Velikonoce v téměř nejpozději možném termínu (Zelený čtvrtek 19., resp. 20. dubna). Velikonoce 1962 byly nejteplejší i vzhledem k příslušnému dlouhodobému kalendářnímu normálu, s kladnou odchylkou o více než 8 C! Nejchladnější Velikonoce byly v roce 2008 a to jak v Čechách, tak i na Moravě, kdy průměrná teplota činila pouhé 0,2 C, což bylo o 3 C pod kalendářním normá- 42 Meteorologické zprávy, 62, 2009

13 lem. Z pohledu klasifikace v [2] se jedná o teplotně podprůměrné (podnormální) Velikonoce. Druhé nejchladnější byly Velikonoce v roce 1970, z pohledu extremity v daných kalendářních dnech se ale jeví jako silně podnormální. Ve srovnání s kalendářním normálem měly největší zápornou odchylku Velikonoce v letech 1973 (kdy Zelený čtvrtek připadl až na ) a 1977 (to byl Zelený čtvrtek již 7. 4.). Odchylky v těchto letech činily 5,2 C, resp. 5,4 C záporným směrem. Pravděpodobnostní posouzení extremity Velikonoc pro Česko znázorňuje obr. 2, který udává polohu velikonoční průměrné teploty v empirických frekvenčních rozděleních hodnot vzhledem ke kalendářním normálům jednotlivých Velikonoc a k velikonočnímu normálu. Podle hodnot percentilů lze učinit závěry o vychýlenosti daných Velikonoc vůči dlouhodobému průměru (viz kritéria v předchozí kapitole). Například Velikonoce v roce 2008 jsou nejchladnější, jaké se u nás od roku 1961 vyskytly a vzhledem k velikonočnímu normálu jsou mimořádně podnormální. Ve srovnání s kalendářním normálem jsou však jen podnormální (obr. 2). Tab. 2 i obr. 1 a obr. 2 ukazují značnou meziroční proměnlivost velikonoční průměrné teploty. Ta je dána jednak meziročním kolísáním všeobecné atmosférické cirkulace, jednak pohyblivostí Velikonoc v roce. Závislost průměrné velikonoční teploty na kalendářním začátku Velikonoc a rozptýlenost velikonočních hodnot ukazuje obr. 3. V dlouhodobém průměru čím později Velikonoce začínají, tím vyšší jsou velikonoční teploty. Determinace mezi průměrnou velikonoční teplotou a kalendářním začátkem Velikonoc činí pro ČR 18,3 % rozptylu (obr. 3), pro Čechy 18,2 % a pro Moravu 18,3 %. 5. MAXIMÁLNÍ A MINIMÁLNÍ TEPLOTA Velikonoční průměry maximálních a minimálních teplot byly zpracovány obdobně jako průměrná denní teplota vzduchu. Z úsporných důvodů neuvádíme obdobu tab. 2 a omezujeme se jen na celou ČR. Průběh velikonočního průměru denních maxim, resp. minim teploty vzduchu v letech 1961 až 2008 včetně zobrazení velikonočního normálu a průběhu kalendářních normálů uvádí obr. 4, resp. obr. 5. V tab. 3 je přehled nejvyšších a nejnižších hodnot pětidenních průměrů maxim a minim teploty vzduchu v období Podobně jako u průměrných denních teplot vzduchu uvádíme grafy Obr 4 Průběh průměrných velikonočních denních maxim vzduchu a příslušných kalendářních normálů od roku 1961 do Vyznačena je i hodnota velikonočního normálu. Česká republika. Fig. 4. The course of Easter average daily maximum temperatures and corresponding calendar normals in the period The value of Easter normal is marked, too. Czech Republic. Obr. 5 Průběh průměrných velikonočních denních minim vzduchu a příslušných kalendářních normálů od roku 1961 do Vyznačena je i hodnota velikonočního normálu. Česká republika. Fig. 5. Course of Easter average daily minimum air temperatures and corresponding calendar normals in the period The value of Easter normal is marked, too. Czech Republic. Obr. 6 Extremita velikonoční průměrné maximální teploty vzhledem ke kalendářním normálům a k velikonočnímu normálu. Česká republika. Fig. 6. Extremity of Easter average maximum air temperature related to the calendar normals and Easter normal. Czech Republic. Meteorologické zprávy, 62,

14 Tab. 3 Nejvyšší a nejnižší hodnoty pětidenních průměrů maxim a minim teploty vzduchu o Velikonocích v období Table 3. The highest and lowest values of 5-day averages of air temperature maxima and minima during Easter in the period Prvek ČR Čechy Morava Rok Nejvyšší minimum 9,1 8,7 9, Nejnižší minimum -3,1-3,2-3, Nejvyšší maximum 24,2 24,5 23, Nejnižší maximum 3,3 3,4 2, Obr. 7 Extremita velikonoční průměrné minimální teploty vzhledem ke kalendářním normálům a k velikonočnímu normálu. Česká republika. Fig. 7. Extremity of Easter average maximum temperature related to the calendar normals and Easter normal. Czech Republic. Obr. 8 Analýza teploty v hladině 850 hpa ze dne UTC. Fig. 8. Analysis of 850 hpa air temperature on 21 April UTC, according [5]. polohy velikonočních průměrných denních maxim a minim v jejich frekvenčních rozloženích (obr. 6 až 7). Vůbec nejvyšší teplota během Velikonoc 1961 až 2008 se vyskytla dne 23. dubna 1968 v Praze na Karlově a činila 30,9 C. Naopak nejnižší teplota byla 18,5 C a to na stanici Desná Souš shodně 21. března 1962 a 23. března Za povšimnutí stojí podprůměrné minimální teploty ve třech po sobě jdoucích Velikonocích v letech Maximální teploty v letech 1968 a 1969 naopak odpovídají kalendářním normálům, což svědčí o výrazném denním chodu teploty vzduchu v pevninském vzduchu mírných šířek. V roce 1970 byly Velikonoce z hlediska maxim silně podnormální, z hlediska minim a průměrů mimořádně podnormální. V případě maximálních a minimálních teplot rovněž platí, že čím později Velikonoce začínají, tím vyšší jsou velikonoční teploty. Determinace mezi průměrem denních maxim a kalendářním začátkem Velikonoc činí pro ČR 17,3 % rozptylu (Čechy 17,5 %, Morava 17,3 %), mezi průměrem denních minim a kalendářním začátkem pak 15,9 %, pro Čechy 15,1 % a 16,5 % pro Moravu. 6. VYBRANÉ POVĚTRNOSTNÍ SITUACE O VELIKONOČNÍCH SVÁTCÍCH V této časti stručně uvádíme rozbor význačných povětrnostních situací, které se během 48 zpracovávaných Velikonoc v Česku vyskytly. Byl zvoleny případy z tab. 3 a navíc z roku 2008, které byly nejchladnější podle průměrné teploty. Pro každou situaci byly pro popis situace využity archivní mapy ze zdrojů [5], resp. [6], které zobrazují buď analýzu pole výšky geopotenciální hladiny 500 hpa a přízemní tlak vzduchu, nebo analýzu teploty v tlakové hladině 850 hpa. 44 Meteorologické zprávy, 62, 2009

15 Velikonoce v roce 1962 Velikonoce v tomto roce byly nejteplejšími vůbec a současně při nich byl zaznamenán i nejvyšší pětidenní průměr maximálních teplot vzduchu. Během velikonočních svátků v tomto roce se nad střední Evropou udržovala nevýrazná oblast nižšího tlaku vzduchu. Nad severní Evropou ležela zpočátku tlaková výše, která se v průběhu Velikonoc přesouvala k jihovýchodu nad evropskou část Ruska a mohutněla. Nad severozápadní Evropou a východním Atlantikem se zpočátku nacházela brázda nízkého tlaku vzduchu, postupně ale úlohu řídícího útvaru nad Atlantikem převzala tlaková níže jižně od Islandu. Střední Evropa ležela v teplém vzduchu, který sem pronikl od jihu a udržoval se pak bez výraznějšího přesunu a změny teploty v tomto prostoru (obr. 8). Díky už silnému slunečnímu záření v druhé polovině dubna se vzduch v denních hodinách také výrazně ohříval. Obr. 9 Analýza výšky hladiny 500 hpa (v geopotenciálních dekametrech, barevně) a přízemního pole tlaku vzduchu (hpa, bílé čáry) ze dne UTC. Fig. 9. Analysis of 500 hpa geopotential height (in geopotential decameters, in colour) and of sea level pressure field (hpa, white contours) on 29 March UTC, according [5]. Velikonoce v roce 1970 Jedná se o Velikonoce s nejnižším průměrem denních minim teploty vzduchu. Začátek svátků v onom roce byl ve znamení severozápadního proudění po předním okraji tlakové výše se středem nad východním Atlantikem. V dalších dnech postupovala z Norského moře k jihu až jihovýchodu poměrně hluboká tlaková níže a kolem ní se do střední Evropy dostával studený mořský vzduch od severozápadu (obr. 9). Studené proudění vyvrcholilo 29. a 30. března (tedy na velikonoční neděli a pondělí), kdy se teplota v hladině 850 hpa dostala místy až k 8 C. Velikonoce v roce 1980 Nejnižší velikonoční průměr denních maxim teploty vzduchu se vyskytl v roce Azorská tlaková výše byla vysunuta na sever, nad Britské ostrovy, a po její přední straně postupovaly tlakové níže ve studeném severozápadním proudění do střední Evropy. Postupně se tlaková výše rozšiřovala nad Severní moře, později i nad Skandinávii a v souvislosti s tím se proudění nad střední Evropou stáčelo na sever až severovýchod. Nad Karpatskou a Alpskou oblastí se ale stále udržovala výšková tlaková níže, která byla příčinou pokračující velké oblačnost i srážek a díky minimálnímu slunečnímu svitu byl výrazně potlačen v tuto dobu už potenciálně docela významný denní chod teploty vzduchu. Navíc se nad střední Evropou udržovala uzavřená oblast studeného vzduchu (obr. 10). Velikonoce v roce 2000 Během těchto Velikonoc se vyskytl nejvyšší pětidenní průměr denních minim a jde o druhé nejteplejší Velikonoce ve sledovaném období. Začátkem svátků se do střední Evropy roz- Obr. 10 Analýza výšky hladiny 500 hpa (v geopotenciálních dekametrech, barevně) a přízemního pole tlaku vzduchu (hpa, bílé čáry) ze dne UTC. Fig. 10. Analysis of 500 hpa geopotential height (in geopotential decameters, in colour) and of sea level pressure field (hpa, white contours) on 6 April UTC, according [5]. šířil hřeben vysokého tlaku vzduchu, který propojil tlakovou výši nad severovýchodní Evropou s oblastí vyššího tlaku vzduchu nad západním Středomořím. Nad východním Atlantikem a Britskými ostrovy ležela hluboká tlaková níže. Mezi těmito dvěma tlakovými útvary se střední Evropa nacházela v poměrně výrazné advekci teplého vzduchu od jihu až jihozápadu a příliv tohoto teplého vzduchu vyvrcholil během 23. dubna (obr. 11), kdy na řadě míst v zejména severozápadních Čech padaly teplotní rekordy. Tlaková níže se postupně vyplňovala a hřeben vyššího tlaku vzduchu nad střední Evropou později také zeslábnul a uvolnil cestu nepříliš hluboké brázdě nízkého tlaku vzduchu od západu, což vedlo k mírnému zeslabení teplé advekce. Meteorologické zprávy, 62,

16 Obr. 11 Analýza teploty v hladině 850 hpa ze dne UTC. Fig. 11. Analysis of 850 hpa air temperature on 23 April UTC, according [5]. 7. ZÁVĚR Tímto článkem si autoři nekladou za cíl přinést vyčerpávající údaje o typických teplotních poměrech českých Velikonoc. Vzhledem k omezenému rozsahu článku jsme se snažili seznámit meteorologickou i širokou veřejnost s typickými hodnotami, které během těchto tzv. svátků jara mohou nastat a s ošidnostmi, které při jejich hodnocení mohou nastat. Jedním z důvodů, proč je významné se touto problematikou zabývat je i to, že veřejností a sdělovacími prostředky bývají často porovnávány Velikonoce mezi sebou bez ohledu na jejich pohyblivost v průběhu roku. Z výsledků vyplývá značná rozkolísanost hlavních teplotních charakteristik o velikonočních svátcích na území České republiky. Ta plyne částečně z pohyblivosti těchto svátků, ale do značné míry i z proměnlivosti charakteru cirkulace, kdy se nad střední Evropou střídají studené vzduchové hmoty s návratem zimního počasí (třeba jako v roce 1970 s kalamitní sněhovou situací nebo velmi studenými Velikonocemi v roce 2008), tak vzduchové hmoty teplé a suché, jako tomu bylo například v roce 2000, kdy mimořádně teplé počasí během velikonoc zahájilo následující extrémně suché období jara v tomto roce. Pro zajímavost nakonec uvádíme absolutní naměřená denní maxima a minima teploty vzduchu během Velikonoc na stanici Praha Klementinum od roku Absolutní maximum C bylo naměřeno dne (Boží hod), absolutní minimum C připadá na Zelený čtvrtek roku 1785, tj. dne Obr. 12 Analýza výšky hladiny 500 hpa (v geopotenciálních dekametrech, barevně), relativní topografie 500/1000 hpa (černě) a přízemního pole tlaku vzduchu (hpa, bílé čáry) ze dne UTC, podle [6]. Fig. 12. Analysis of 500 hpa geopotential height (in geopotential decameters, in colour), of relative topography (black contours) and of sea level pressure field (hpa, white contours) on 22 March UTC, according [6]. Velikonoce v roce 2008 Velikonoce v roce 2008 byly nejchladnějšími od roku 1961, alespoň pokud jde o průměrnou denní teplotu. Ta činila pro celou ČR 0,2 C a toto pětidenní období tak bylo o 3 C chladnější, než je odpovídající kalendářní normál. Důvodem nízkých teplot bylo převažující studené a vlhké severozápadní proudění. Za toto proudění mohla výrazná tlaková výše, která se udržovala nad východním Atlantikem a do střední Evropy po jejím předním okraji postupovaly tlakové níže z Norského moře (obr. 12). Vlhký vzduch se projevil i četnými srážkami, které v řadě případů byly i v nížinách sněhové, v horských oblastech spadla dokonce i výraznější nadílka nového sněhu. Literatura [1] Atlas podnebí Česka., Praha, Olomouc: ČHMÚ, Univerzita Palackého v Olomouci. 260 s. ISBN a ISBN [2] KOŽNAROVÁ, V. KLABZUBA, J., Doporučení WMO pro popis meteorologických resp. klimatologických podmínek definovaného období. Rostlinná výroba, sv. 48, č. 4, s [3] KVĚTOŇ, V. ŽÁK, M., 2004: Zkušenosti s konstrukcí technických teplotních časových řad v České republice. Meteorologické Zprávy, roč. 57, č. 5, s [4] MUNZAR, J., Medardova kápě aneb pranostiky očima meteorologa. Praha: Horizont. 236 s. Webové stránky [5] [6] Lektor RNDr. V. Květoň, CSc. 46 Meteorologické zprávy, 62, 2009

17 PROBLÉM S PŘEMÍSTĚNÍM ANEMOMETRU NA LETIŠTI KARLOVY VARY (LKKV) Jiří Hostýnek, Český hydrometeorologický ústav, Pobočka Plzeň, Mozartova 1237/41, Plzeň, hostynek@chmi.cz Bohumil Techlovský, Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce 2050/17, Praha 4-Komořany, techlovskyb@chmi.cz Problem with displacement of the anemometer at the Karlovy Vary airport (LKKV). According to the 74th Amendment of the International Standards and Recommended Practices, Meteorological Service for International Civil Aviation (Annex 3 to the Convention on International Civil Aviation), part II, Appendices and Attachments, Appendix 3, provision , recommended height for the measurement of the wind direction and wind speed is at approximately 10 m above runway(s). This requirement is qualified as the standard in the Czech regulation L3-Meteorologie and it is going to be more specified in the Amendment 75 of the Annex 3 which come into force in November 2010 ( surface wind should be observed at a height of 10 ±1 m above the ground ). Nowadays at Czech airports there are 5 sites, where the measurement of the wind direction and wind speed is performed at 6 m masts. The transition to the measurement at 10 m masts at airports Praha/Ruzyně and Brno/Tuřany will not be problematic. The article describes the retrieval of the proper place for the masurement at the touchdown zone of the runway 29 at the Karlovy Vary airport, where the anemometer is now only 80 m from the runway axis and the 10 m mast is not possible to erect there. The influence of the adjacent forest to the possible proper place in the double distance (180 m from the RWY axis) was evaluated using the Wind Atlas Analysis and Application Program, version 9.0. KLÍČOVÁ SLOVA: meteorologie letecká měření rychlosti větru letiště Karlovy Vary KEY WORDS: aeronautical meteorology measurement of wind speed Karlovy Vary airport Prioritou měření na leteckých meteorologických stanicích je předevšm bezpečnost leteckého provozu. Ustanovení , Doplňku 3, předpisu L3-METEOROLOGIE předepisuje jako standard měřit směr a rychlost přízemního větru přibližně ve výšce 30 ft (10 m) nad dráhou (-ami). Odbor letecké meteorologie (OLM) má v současnosti pod správou celkem šest letišť (Praha/Ruzyně-LKPR, Brno/Tuřany-LKTB, Karlovy Vary-LKKV, Ostrava/Mošnov-LKMT, Liberec- LKLB a Holešov-LKHO). Na těchto letištích je celkem pět instalací anemometrů z první poloviny 90. let, kde jsou stožáry vysoké 6 m, což bylo v souladu s tehdejším zněním předpisu. Jedná se o tato umístění: Letiště Praha/Ruzyně bod dotyku dráhy 06, střed dráhy 24 a bod dotyku dráhy 31 Letiště Brno/Tuřany bod dotyku dráhy 28 Letiště Karlovy Vary bod dotyku dráhy 29 Umístění a výšku stožárů na letišti Praha/Ruzyně (LKPR) a regionálních letištích Karlovy Vary (LKKV), Brno/Tuřany (LKTB) a Ostrava/Mošnov (LKMT) dokumentuje následující tabulka. Nejsou v ní uvedeny anemometry na letištích v Liberci a v Holešově umístěné na desetimetrových stožárech na meteorologickém měrném pozemku. Tučným písmem označené instalace jsou na šestimetrových stožárech. Na základě žádosti zaslané na Odbor civilního letectví Ministerstva dopravy obdržel OLM ČHMÚ výjimku z předpisu L3 platnou do Do tohoto data bude nutné anemometry umístit na stožáry o výšce 10 m nad terénem. S instalacemi v Praze/Ruzyni a v Brně/Tuřanech s vysokou pravděpodobností nebude problém. Všechna stanoviště jsou m od osy dráhy, takže bude možné v souladu s ICAO DOC 9837 Manual on Automatic Meterological Observing Systems at Aerodromes, kap.3.6, nahradit stávající šestimetrové stožáry desetimetrovými stožáry se snadno rozbitelnou konstrukcí (tzv. příhradový stožár). V případě anemometru na bodu dotyku dráhy 29 na letišti Karlovy Vary je však měření prováděno pouhých 80 m od osy dráhy. V této vzdálenosti není možné provést náhradu za desetimetrový stožár, byť by byl se snadno rozbitelnou konstrukcí, neboť dle výše zmíněného ICAO DOC 9837 (který respektuje pravidla pro překážky daná v Annexu 14 Aerodromes, Tab. 1 Umístění a výška stožárů na letišti Praha/Ruzyně a regionálních letištích. Table 1. Position and height of anemometer masts at the Praha-Ruzyně airport and regional airports. Letiště Umístění Výška stožáru Vzdálenost od osy RWY LKPR TDZ m 145 m od osy RWY24* MID24 6 m 195 m od osy RWY 06/24 a 195 m od osy RWY13/31 TDZ06 6 m 150 m od osy RWY06 TDZ31 6 m 185 m od osy RWY31 MID31 (met. zahrádka) 10 m LKTB TDZ28 6 m 160 m od osy RWY28 TDZ10 10 m LKKV TDZ29 6 m 80 m od osy RWY29 TDZ11 10 m 130 m od RWY 11 LKMT TDZ22 10 m MID22 (met. zahrádka) 10 m TDZ04 10 m Meteorologické zprávy, 62,

18 Obr. 2 Modifikace větrných podmínek podle umístění stožáru všechny rychlosti. Fig. 2. Modification of wind condition according to the mast position all wind speeds. stará poloha Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) 1 0 7,5 3, ,3 3, ,6 3, , ,9 1, ,2 3, ,2 5, ,3 5,03 nová poloha Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) rozdíl rychlostí ± % 1 0 7,4 3,35-2, ,1 3,32-2, ,7 3,90 0, ,3 1,93-2, ,8 1,80-1, ,7 2,99-8, ,4 5,79 0, ,7 5,08 1,0 Vol I, Chap. 6 a v ICAO DOC 9137 Airport Services Manual, Part 6), je minimální vzdálenost pro umístění desetimetrového stožáru se snadno rozbitelnou konstrukcí ve vzdálenosti 90 m od osy RWY. Jako možné umístění desetimetrového stožáru anemometru se snadno rozbitelnou konstrukcí bylo vybráno místo ve stejné vzdálenosti od prahu dráhy 29, avšak ve dvojnásobné vzdálenosti od osy dráhy 29, tj. asi 160 m. Umístění blíže k ose je limitováno pojezdovou dráhou Alfa a dále od osy pak lesíkem (obr. 1, foto, obr. 2). Pro odhad vlivu lesíka zejména na redukci rychlosti větru byl proveden výpočet na pracovišti oddělení meteorologie a klimatologie na pobočce ČHMÚ v Plzni, které je specializovaným pracovištěm ČHMÚ pro tyto účely. Byl použit model SW WAsP 9.0 (Wind Atlas Analysis and Application Program, verze 9.0), který byl vyvinut Wind Energy Division, Risø DTU, VEA 118, Technical University of Denmark, P.O. Box 49, DK 4000 Roskilde, Denmark a ČHMÚ je jeho licencovaným uživatelem. Tento model, který byl již v minulosti použit pro studie vlivu budov v okolí letiště Praha/Ruzyně, umožňuje provést následující výpočty: a) výpočet větrných statistik a pole větru v závislosti na překážkách v okolí měřícího místa, Tab. 3 Modifikace větrných podmínek podle umístění stožáru rychlosti nad 4 m/s. Table 3. Modification of wind conditions according to the mast position wind speeds over 4 m/s. stará poloha Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) 1 0 3,6 6, , ,1 7, ,4 4, ,5 3, ,2 4, ,7 7, ,4 7,41 nová poloha Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) rozdíl rychlostí ± % 1 0 3,3 6,70-2, ,7 5,83-3, ,2 7,10 0, ,6 4,55-1, ,5 3,83-3, ,3 4,34-10, ,3 7,28 0, ,47 0,8 48 Meteorologické zprávy, 62, 2009

19 Tab. 4 Modifikace větrných podmínek podle umístění stožáru rychlosti nad 8 m/s. Table 4. Modification of wind conditions according to the mast position wind speeds over 8 m/s.. stará poloha Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) , , ,9 12, , ,9 7, ,7 7, ,2 12, ,3 12,75 nová poloha rozdíl Sektory směr větru ( ) rel. četnost (%) rychlost (m/s) rychlostí ± % 1 0 3,8 11,42-2, ,9 10,95-2, ,9 12,51 0, ,65-0, ,1 6,81-5, ,9 6,62-15, ,7 12,6 0, ,8 12,86 0,9 Obr. 1 Nová poloha anemometru na letišti Karlovy Vary. Fig. 1. New position of the anemometer at the Karlovy Vary airport. b) experimentální měření větru pro návrh studie větrné elektrárny c) posouzení stavby z hlediska větru maximální tlak a náraz, d) odborný odhad dlouhodobé rychlosti větru v horských polohách, e) určení větrné růžice podle rychlostních tříd a stability. Výpočet byl proveden: na základě 30leté klimatické řady směru a rychlosti přízemního větru platných pro letiště Karlovy Vary pro stávající (6m stožár, 80 m od osy dráhy 29, v tabulkách označeno jako stará poloha ) a předpokládané umístění anemometru (10m stožár ve vzdálenosti 160 m od osy dráhy 29, v tabulkách označeno jako nová poloha ), s okrajovou podmínkou výšky lesíka m nad terénem, standardně pro osm základních zeměpisných směrů, tj. S, SV, V, JV, J, JZ, Z, SZ, označených v tabulkách sektory 1 8 a směry 0, 45, 90, 135, 180, 225, 270 a 315 stupňů viz sloupce 1 a 2 v tabulkách. Ve sloupci č. 3 je procentuální statistický výskyt příslušného směru, ve sloupci číslo 4 pak vypočtená rychlost větru, ve sloupci 5 rozdíl rychlosti větru mezi novou a starou polohou. Tabulky 2, 3 a 4 jsou počítány pro a) všechny rychlosti přízemního větru (tab. 2, všechny rychlosti), b) rychlosti přízemního větru 4 m/s (8 KT) a vyšší (tab. 3, rychlost >= 4 m/s), c) rychlosti přízemního větru 8 m/s (16 KT) a vyšší (tab. 4, rychlost >= 8 m/s). Z výsledků modelu je zřejmé, že kritickým směrem jsou jihozápadní složky větru (boční složka větru na dráze 29), kde pro všechny statistické hodnoty rychlosti větru je zeslabení téměř 9%, pro rychlosti větru 4 m/s (8 KT) a vyšší téměř 11% a pro rychlosti větru 8 m/s (16 KT) a vyšší téměř 16%! Vzhledem ke předpokládanému růstu lesíka se budou tyto efekty s časem zvětšovat. Výpočet navíc uvažuje jen průměrné hodnoty přízemného větru, tj. bez nárazů a bez turbulentních vírů s tím spojených, které efekt zeslabení významným způsobem umocňují. Dodatek A předpisu L3-METEO- ROLOGIE specifikující požadavky na přesnost metorologických měření a pozorování Meteorologické zprávy, 62,

20 Obr. 2 Schéma plochy LKVV se znázorněním předpokládaného umístění desetimetrového stožáru anemometru. Fig. 2. Scheme of the Karlovy Vary airport (LKVV) area with representation of the projected position of a 10 m mast. požaduje pro rychlost průměrného přízemního větru ±1 Kt pro rychlosti do 10 KT a ±10% nad 10 KT. Z vypočtených hodnot je zřejmé, že těmto kritériím nelze vyhovět. Varovným mementem je obdobný problém, který byl řešen na letišti Praha/Ruzyně v r. 2005, kde anemometr na bodu dotyku dráhy 24 přemístěný (kvůli stavbě rychlé odbočky) do polohy 180 m vpravo od osy dráhy 24 vykazoval při severozápadních a severních složkách přízemního větru (při směrech o ) ve srovnání s dalšími čtyřmi anemometry umístěnými v prostoru letiště LKPR úbytek rychlosti dosahující až 50 %. Zeslabení bylo způsobeno jednak budovami Airport Logistic Parku a také řadou stromů poblíž anemometru. Na základě vyhodnocení modelu byla na Úřad pro civilní letectví, který vykonává v ČR funkci Dozorového úřadu a Meteorologické autority, zaslány výsledky právě prezentované s následujícími závěry: a) pokud má být anemometr na desetimetrovém stožáru, je nutné lesík vykácet, b) pokud nebude lesík povoleno vykácet, je nutné ponechat anemometr na bodu dotyku dráhy 29 na letišti Karlovy Vary (LKKV) ve stávajícím umístění, protože jeho posun směrem k lesu způsobí výrazné snížení měřené rychlosti větru pro boční jihozápadní složky přízemního větru s výraznými dopady na bezpečnost finální fáze letu vzlet a přístání. Výjimka na umístění udělená nyní dočasně do konce roku 2010 by se pak změnila v trvalou a bylo by nutné ji notifikovat do dokumentu Supplement to Annex 3. Literatura [1] International Standards and Recommended Practices, Meteorological Service for International Civil Aviation (Annex 3 to the Convention on International Civil Aviation, Amendment 74). [2] ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems at Aerodromes. First Edition [3] Letecký předpis L3 Meteorologie, (změna 74, datum účinnosti ). [4] Getting Started with WAsP 7 - Basic manual, Riso National L, Roskilde, Denmark-2000 Lektor (Reviewer) RNDr. L. Němec. 50 Meteorologické zprávy, 62, 2009

21 SVĚTOVÝ METEOROLOGICKÝ DEN POČASÍ, PODNEBÍ A VZDUCH, KTERÝ DÝCHÁME Poselství generálního tajemníka Světové meteorologické organizace Michela Jarrauda u příležitosti Světového meteorologického dne 2009 Světová meteorologická organizace (SMO) i celá mezinárodní meteorologická komunita každoročně slaví Světový meteorologický den, kterým si připomínáme den 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva zakládající SMO. Od toho dne převzala SMO působnost bývalé Mezinárodní meteorologické organizace (MMO), zřízené Prvním mezinárodním meteorologickým kongresem (v září roku 1873 ve Vídni) za účelem podpory mezinárodní spolupráce v meteorologii, včetně koordinace pozorování a normalizace přístrojové techniky. Rok po této restrukturalizaci se v roce 1951 SMO stala specializovanou organizací v systému Organizace spojených národů. Do současnosti, kdy její členská základna je podstatně širší a čítá na 188 zemí a teritorií, rozšířila SMO svou působnost o hydrologii a ochranu životního prostředí. Již tradičně se každoroční oslavy Světového meteorologického dne soustřeďují na některé aktuální téma. Výkonná rada SMO proto na svém 59. zasedání v květnu roku 2007 rozhodla, že tématem roku 2009 bude Počasí, podnebí a vzduch, který dýcháme. Jde o téma vhodné zejména v době, kdy jednotlivá společenství po celém světě bojují o naplnění Rozvojových cílů tisíciletí OSN, především v oblastech zabezpečení zdraví, potravin a vody a zmírňování chudoby, i o zefektivnění vlastní činnosti při předcházení přírodních pohrom a zmírňování jejich následků. Devadesát procent z nich se přímo váže na nebezpečí vyplývající z počasí, podnebí a vody, a proto spadá do působnosti SMO. Vědci a zdravotničtí odborníci si navíc stále více uvědomují zásadní provázanost mezi vodou, a složením vzduchu, který dýcháme, a jejich vlivy na lidské zdraví. Po mnoho století se lidstvu přiměřeně dobře dařilo adaptovat se na vlivy počasí a podnebí přizpůsobením obydlí a způsobu výroby potravin a zajištění energiemi, jakož i životním stylem odpovídajícím klimatickým a ekologickým podmínkám. Během uplynulých desetiletí však nárůst populace, rostoucí spotřeba energií a průmyslový rozvoj přispívají k emisím plynů a suspendovaných částic, které mohou ovlivnit lidské zdraví. K tomu také dochází. Klesající kvalita ovzduší zhoršuje nebo dokonce způsobuje astma, srdeční choroby, rakovinu plic a mnohé další nemoci a choroby. Znečištění ovzduší se navíc negativně projevuje na celosvětové ekonomice, bezpečnosti zásobování vodou a potravinami a na udržitelném rozvoji, neboť způsobuje poškození rostlin, plodin a ekosystémů. Zajímavé je si připomenout, že již Hippokrates (ca př. n. l.), mnohými považovaný za otce medicíny, odmítal pověry a prosazoval vědecká pozorování, klasifikoval choroby a stanovil soubor morálních a profesních norem, které se považují za platné až dosud. Zejména jeho práce, nazvaná O vzduchu, vodě a místech, uvažuje o působení podnebí, dostupnosti vody a regionů na lidské zdraví a porovnává geofyzikální podmínky života v Evropě a Asii. V Hippokratových dobách se všeobecně mělo za to, že existují pouze čtyři živly, země, vzduch, oheň a voda, se svými odpovídajícími vlastnostmi chlad, sucho, teplo a vlhko. Kdyby byly v lidském těle zastoupeny ve správných množstvích a na správných místech, zajistily by dobré zdraví, avšak v případě destrukce této rovnováhy dochází i ke zničení zdraví. Dnes víme, že stopové plyny a suspendované částice v ovzduší mají významný vliv na podnebí, počasí i kvalitu ovzduší. V současné době ke zmírnění vlivu počasí, podnebí a kvality vzduchu, který dýcháme, přispívají meteorologové, klimatologové a chemici, zabývající se atmosférou, svou vzájemnou spoluprací při poskytování prognóz a analýz rozložení, koncentrace a přenosu plynů a suspendovaných částic v atmosféře odborníkům v lékařství a ochraně životního prostředí. SMO již v 50. letech 20. století jako první prosazovala myšlenky koordinace pozorování a analýz složení atmosféry. Údaje o skleníkových plynech, aerosolech a ozonu i o klasicky sledovaných meteorologických a hydrologických veličinách se v současné době získávají pravidelně a za pomoci globálních sítí pozemních stanic a stanic distančního měření, balonových sond, radarových, leteckých a družicových měření. Tato činnost přispěla k pochopení měnícího se chemického složení atmosféry a vytvořila vědeckou základnu našich současných znalostí vlivů počasí a podnebí na kvalitu ovzduší a opačných vlivů složek ovzduší na počasí a podnebí. Četné příklady této průkopnické činnosti SMO lze vysledovat již ve vědeckých studiích zahájených v souvislosti s mezinárodními polárními a geofyzikálními roky, které probíhaly za přispění Národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS), členů SMO, ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi. V tomto směru se SMO aktivně angažuje v rámci mezinárodního úsilí o vyhodnocení naší neustále se vyvíjející atmosféry z hlediska látek znečišťujících ovzduší, jako jsou přízemní ozon, smog, suspendované částice, SO 2 a CO, z nichž většina se do ovzduší dostává bezprostředně v důsledku spalování fosilních paliv v průmyslu i v lokálních topeništích a v neposlední řadě i kvůli automobilové dopravě. SMO byla zakládající organizací při vypracování a zavádění tří významných mezinárodních úmluv týkajících se složení atmosféry: Úmluva OSN/EHK o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přes hranice států (1979), Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a Rámcová úmluva o klimatické změně OSN (1994). Tyto mezinárodní mechanizmy, životně důležité pro celosvětovou aktivitu, SMO nadále podporuje. Celá řada látek znečišťujících ovzduší a vznikajících jako vedlejší produkty průmyslové revoluce má na svědomí také další změny klimatu, které v současné době vnímáme a které se vymykají rozsahu přirozené variability, již jsme se naučili očekávat od astronomických a geofyzikálních vlivů samotných. SMO je jedním z garantů Mezivládního panelu o klimatické změně (IPCC), který již vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu a v roce 2007 přijal prestižní Nobelovu cenu míru. Z jeho závěrů vyplývá, že klimatická změna je jednoznačná a velmi pravděpodobně způsobená zvýšenými antropogenními emisemi skleníkových plynů. IPCC dále předpokládá rostoucí četnost a intenzitu záplav, sucha a dalších extrémních povětrnostních a klimatických jevů, a to v důsledku oteplování klimatu, zejména vln veder, která se mohou nepříznivě projevit na lidském zdraví, jakož i zhoršit epizody znečištění a způsobovat požáry ve volné přírodě. Meteorologické zprávy, 62,

22 Vítr, déšť, sníh, sluneční záření a teplota mohou ovlivňovat přenos a dlouhodobé setrvání látek znečišťujících ovzduší různou měrou. Městské teplo tyto látky znehybňuje, zatímco déšť a sníh je spíše vyplaví z ovzduší do země a oceánů. Při vyhodnocovaní a predikci znečištění ovzduší mohou tedy vědci s výhodou používat meteorologické modely. Včasné, relevantní a přesné předpovědi kvality ovzduší tak přispívají k ochraně života a majetku a doplňují tradičnější meteorologické předpovědi. V uplynulých 30 letech se zpracování regionálních předpovědí kvality ovzduší podstatně zkvalitnilo, avšak často je včasné předání těchto předpovědí do místních komunit stále ještě příliš náročné. I přesto již předpovědi kvality ovzduší vydává stále větší počet NMHS a řada z nich také poskytuje široké spektrum místně vhodných, uživatelsky příjemných indexů a pomůcek zobrazujících kvalitu ovzduší, jako jsou např. barevně kódované diagramy. Způsob, jakým jednotlivé regiony vydávají vlastní upozornění, se značně liší, a SMO proto podporuje školení zaměřená na maximalizaci efektivnosti předpovědních produktů upozorňujících na kvalitu ovzduší a jejich celospolečenských přínosů. Ještě nikdy nebylo těchto produktů tolik třeba. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že znečištění ovzduší způsobuje každoročně průměrně dva miliony předčasných úmrtí. I poměrně nízké koncentrace ozonu, suspendovaných částic a souvisejících znečišťující látek mohou mít závažné účinky na stav dýchacího ústrojí a srdce, zejména v rozvojovém světě, takže předpovědi kvality ovzduší nabízejí životně důležité funkce včasného varování a napomáhají zmírňovat nebezpečí způsobovaná látkami znečišťujícími ovzduší. Jak se rozrůstají a rozšiřují megapole, jejich specificky městské znečištění postihuje po celém světě stále více lidí. Asi polovina světové populace žije ve velkých městech. Mnoho z nich postrádá jakýkoliv monitoring kvality ovzduší, hlavně v rozvojových zemích. Proto je dalším a stále významnějším úkolem zmobilizovat zdroje a vypracovat vhodné zásady sledování a řešení znečištění ovzduší v těchto zemích. Program SMO Globální pozorování atmosféry a její Program celosvětového výzkumu počasí aktivně rozšiřují množinu služeb v oblasti kvality ovzduší, které jsou aktuálně k dispozici prostřednictvím NMHS, členů SMO. V několika zemích již byla za účelem zlepšení predikce znečištění ovzduší a prevence souvisejících dopadů zahájena celá řada projektů. SMO kromě koordinace činností v oblasti předpovědi znečištění ovzduší prosazuje v této oblasti také výzkum. Při určování absorpce, resp. odrazu tepla zemským povrchem, oblaky a atmosférou, jakož i při tvorbě těchto oblaků a srážek hrají zcela zásadní úlohu právě v ovzduší suspendované částice, neboli aerosoly. Déšť sice většinu aerosolů z nižší vrstvy atmosféry během několika dní vypláchne, některé částice však mohou v sušších vzduchových hmotách a v mezní vrstvě atmosféry přetrvávat déle a s různými vlivy. Studie o aerosolech se proto staly významnou oblastí výzkumu a budou hlavní složkou další generace předpovědních modelů podnebí a počasí. Kvalita ovzduší také hraje zásadní roli z hlediska koncentrací písku a prachu, které snižují dohlednost, poškozují plodiny a postihují lokální klima. Řešení konkrétních problémů písečných a prašných bouří představuje významný cíl systému SMO pro varování a vyhodnocení písečných a prašných bouří a souvisejícího poradenství. Tento systém umožňuje zpracování denních předpovědí písečných a prašných bouří a jejich předávání do globálních operačních středisek. Dalším významným cílem je výzkum a vyhodnocování vlivů písečných a prašných bouří. Někteří členové SMO a její partnerské organizace se v současné době zabývají výzkumem a předpovídáním těchto nebezpečných jevů, které mají zejména dopad na severní Afriku, Asii a Severní Ameriku. NMHS členů SMO a některých jejích partnerů sehrávají klíčovou úlohu při monitoringu a řešení mimořádných ekologických situací. Během mimořádné ekologické situace, kdy může dojít k úniku nebezpečných látek, jako jsou např. úniky chemikálií při průmyslových haváriích, sopečné výbuchy, choroby šířené vzdušnými proudy nebo havárie na jaderné elektrárně, mohou meteorologové předpovědět následný rozptyl a transport těchto látek. V tomto směru umožňuje program SMO zaměřený na činnosti havarijní odezvy numerické modelování vzduchem přenášených znečišťujících látek v celé řadě specializovaných regionálních meteorologických center SMO, a to v úzké spolupráci s WHO, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, Mezinárodní organizací civilního letectví a dalšími partnery. Realizací programů kvality ovzduší usilují SMO a členské NMHS i o posílení povědomí o těsné provázanosti mezi počasím, podnebím a vzduchem, který dýcháme, neboť výstupem z těchto programů jsou vysoce směrodatné a autoritativní informace určené pro rozhodující činitele i širokou veřejnost. Jde o společné úsilí vyžadující spolupráci všech společenství a odvětví. Jeho význam se letos odrazí v kontextu Třetí světové klimatické konference, která se bude konat ve dnech 31. srpna až 4. září v Ženevě. V rámci tohoto naprosto nezbytného úsilí budou NMHS nadále působit jako hlavní činitel při ochraně lidského zdraví a životního prostředí. Jsem si jistý, že téma Světového meteorologického dne 2009 napomůže při další angažovanosti všech členů a partnerů SMO na nejvyšší úrovni. Rád bych jim z celého srdce u této příležitosti poblahopřál. 52 Meteorologické zprávy, 62, 2009

23 INFORMACE RECENZE METEOROLOGICKÉ ZABEZPEČENÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA V KLASICKÉM LYŽOVÁNÍ, LIBEREC 2009 Předehra První kontakty s organizačním výborem (OV) FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování, které proběhlo od 18. února do 1. března 2009 v Liberci, se odehrály už v roce Tehdejší sportovní ředitel OV navštívil ústeckou pobočku ČHMÚ. Na oddělení klimatologie se zajímal o upřesnění klimatických charakteristik Liberce a Ještědu v období plánovaného šampionátu, ale také v týdnech před ním. Druhým cílem jeho návštěvy bylo sondování možnosti přímého meteorologického zabezpečení lyžařského šampionátu meteorology z ČHMÚ. Konzultovali jsme první představy pořadatelů o rozsahu služeb, a také možnosti a podmínky ČHMÚ. Dějství prvé V období od poloviny roku 2006 do poloviny roku následujícího se odehrálo několik schůzek pracovníků ústeckého Regionálního předpovědního pracoviště (RPP) se sportovním ředitelem, s šéfy obou areálů, tedy běžeckého ve Vesci a skokanského na Ještědu, a s vedoucími jednotlivých sportů (běhu na lyžích, skoku na lyžích a severské kombinace). V rámci organizace dobrovolníků byla dokonce ustavena desetičlenná sekce Meteo. Tito dobrovolníci měli být meteorologům k ruce, měli se starat o kancelářské zázemí a o dodání tištěných informací na všechna místa, kde měly předpovědi včas být. Přímé zabezpečení mělo být ze strany OV podpořeno datovou základnou z čidel. Na Ještědu to měla být data ze tří 3D čidel, která měla měřit podél můstků několik měsíců před mistrovstvím tak, abychom měli možnost spočítat statistiky, které měly poodhalit tajemství konkrétního svahu (mělkého údolí) Ještědu, kde můstky stojí. Ve Vesci byla při obhlídce areálu, který byl zrovna ve výstavbě, vytipována místa, ve kterých měla být průběžně monitorována teplota a relativní vlhkost vzduchu a teplota sněhu. Lokalit bylo celkem pět, včetně nejnižšího a nejvyššího bodu tratí a prostoru stadionu. Intermezzo I V polovině roku 2007 už bylo vše připraveno k sepsání smlouvy, která měla obsahovat zajištění meteorologické služby nejen při samotném mistrovství, ale také při testovacích závodech světových pohárů ve všech disciplínách v únoru roku Realizace byla odložena na dobu po dovolených ale to už nebylo s kým smlouvu sepsat. Po odvolání prezidenta OV Kumpošta odešli na přelomu července a srpna všichni jeho spolupracovníci a celá dosavadní práce byla zapomenuta. Dějství druhé V prosinci roku 2007 se telefonicky ozval nový sportovní ředitel OV s žádostí o předpověď počasí na dobu konání zmíněných závodů Světového poháru. Po kratším rozhovoru byla obnovena (možná by bylo přesnější znovu zahájena) jednání mezi OV a ČHMÚ. Celkem narychlo byla v průběhu ledna 2008 domluvena osobní účast meteorologů na světových pohárech s tím, že po vyhodnocení zkušeností z těchto závodů bude upřesněna další spolupráce s vrcholem v době šampionátu. Ve dvou únorových týdnech od 4. do 17. února 2008 se v Liberci pořádaly postupně závody Světového poháru ve skoku, druhý týden v severské kombinaci a v běhu na lyžích. První týden zajišťovala předpovědní službu jedna dvojice meteorologů, druhý týden je vystřídali další dva. Hned na ostro tak mají všichni meteorologové, kteří měli zajišťovat i samot- Obr. 1 Skokanský areál při závodech Světového poháru ve skocích na lyžích Foto M. Novák. Fig. 1. Ski jumping area during Ski jumping World cup competition Photo M. Novák Obr. 2 Skokanský areál při MS v klasickém lyžování Foto M. Novák. Fig. 2. Ski jumping area during FIS Nordic World Ski Championship Photo M. Novák. Meteorologické zprávy, 62,

24 Pro potřeby OV tak byly na RPP v Ústí nad Labem od listopadu 2008 dvakrát týdně vydávány speciální týdenní předpovědi pro Vesec a Ještěd (ne pro vrchol, ale pro severní svahy ve výškách ca m n. m., což pokrývá výškové rozpětí skokanského areálu). Od ledna 2009 také byly předávány OV teplotní údaje ze stanice Liberec-letiště, které nahradily na webu šampionátu výrazně ovlivněná data z amatérského čidla na střeše Paláce Syner v centru Liberce. Současně OV zajistil měření větru na Ještědu, měření samotná prováděl soustavou čtyř klasických čidel s dataloggerem ÚFA AV ČR, v. v. i. Profil tvořily senzory umístěné na nájezdu a na odrazové hraně velkého můstku (HS134) a na dopadu na úrovni 60 a 120 m. Kromě průběžného předávání dat nám ještě ÚFA AV ČR poskytl před zahájením MS souhrnnou zprávu. Obr. 3 Údaje z čidel firmy SwissTiming. Foto J. Šrámek. Fig. 3. Data from sensors of SwissTiming. Photo J. Šrámek. ný šampionát, možnost poznávat zblízka ještědské skokanské můstky, bez předchozího měření nebo soustavného sledování. Věděli jsme vlastně jen to, že nájezd velkého můstku HS134 je orientován prakticky přesně k severu a že z východu i západu se pod doskočištěm připojují další dvě mělká údolí, která jsou díky sjezdovkám odlesněna. Pouze na velkém můstku a přilehlých sjezdovkách leží technický sníh, okolí je zcela bez sněhové pokrývky nebo jen s jejími zbytky. To skýtá pro zimní sporty nepříliš radostný pohled (obr. 1). Současně nehomogenní radiační a tepelná bilance rozdílných povrchů komplikuje termiku a tak se spíš učíme než s jistotou předpovídáme. Závody v běžeckém areálu se odběhaly na zkráceném, jen 1,9 km dlouhém okruhu s navezeným sněhem z Jizerských hor. Navážel se narychlo a tak nebyla zcela ideální ani kvalita sněhu. Celkově zanechaly závody ve Vesci poměrně dost rozpačitý dojem. Intermezzo II Na základě zkušeností našich i pořadatelů byl upřesněn koncept zajištění mistrovství světa, informační servis před ním i při něm. Obnovena byla dohoda o měření meteorologických charakteristik na Ještědu, v areálu ve Vesci byl původní plán zkrácen na tři čidla (nejnižší a nejvyšší bod tratí a stadion). Ze strany OV nebyly akceptovány podmínky dodávání předpovědí počasí pro webové stránky liberec2009.com. Proto se na této webové adrese v průběhu roku 2008 objevily předpovědi firmy Meteopress, po opakovaných urgencích z naší strany byly alespoň opatřeny označením zdroje informací. Po odeslání konkrétní nabídky pro OV přišla nečekaně dlouhá pauza (pět měsíců), v jejímž průběhu organizátoři zkoušeli podle naší nabídky oslovit jiné subjekty (ÚFA AV ČR, Odbor hydrometeorologického zabezpečení Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, možná i další). V září 2008 byla jednání obnovena a během října připravena smlouva mezi OV a ČHMÚ. V ní byly definovány technické a organizační podmínky, k jejichž splnění se OV zavázal, stejně jako rozsah služeb, které bude ČHMÚ zajišťovat před i v průběhu mistrovství. Ten vyžadoval trvalou přítomnost čtyř meteorologů, protože na rozdíl od světových pohárů, kdy se předpovědi pro oba areály vytvářely z pracoviště na Ještědu, byla po dobu mistrovství pracoviště dvě, v každém areálu tak byla denně dvoučlenná předpovědní služba. Dějství třetí (finále) V lednu 2009 jsme navštívili oba areály, upřesňovali jsme detaily technických podmínek. Současně bylo dohodnuto, že v době šampionátu budou na internetové stránce liberec2009.com nahrazeny stávající předpovědi podrobnějšími informacemi od našeho týmu. Bohužel, každý, kdo se na stránky šampionátu podíval, viděl vinou nečinnosti web editora a firmy zajišťující technicky webovou prezentaci i nadále jen jednoduché ikony s automaticky generovanou, a proto často i zavádějící předpovědí od společnosti Meteopress, a dokonce se směrem větru po celé mistrovství světa chybně otočeným o 180. Tento stav se nám nepovedlo změnit. I když první oficiální tréninky MS byly naplánovány na , vyrazila výprava ČHMÚ na místo už ve čtvrtek 12. února. První den jsme prošli akreditací a ubytovali jsme se v penzionu v Ruprechticích. Majiteli penzionu, panu Přindovi, patří velký dík za operativní zajištění bezdrátové konektivity, bez které bychom nebyli schopni (a pořadatelé na to byli upozorněni předem) zajistit požadované služby. Díky aktivitě majitele jsme tak nebyli odkázáni jen na free Wi-Fi zónu v nedaleké restauraci. Následující dny byly určeny k instalaci našich pracovišť v obou areálech. Brzký příjezd se ukázal být prozíravým, protože ve Vesci jsme narazili místo závodní kanceláře na provizorní bufet a místo pro práci jsme si museli teprve na místě vybojovat (původně jsme měli být o patro výš u jury závodů). Další komplikace nastaly v komunikaci, Obr. 4 Pracoviště meteorologa v areálu Vesec. Foto R. Tomšů. Fig. 4. Office of meteoservice in Vesec area. Photo R. Tomšů. 54 Meteorologické zprávy, 62, 2009

25 Obr. 5 Vzor předpovědi (předpověď na kvalifikaci a závod jednotlivců na velkém můstku). Fig. 5. Example of forecast (forecast for ski jumping individual HS 134 qualification and race period). Obr. 6 Celková sněhová pokrývka na stanici Liberec-letiště ( ) Fig. 6. Total snow cover at Liberec-airport station ( ). ve způsobu, jak dostat předpovědi na místa, kde byly očekávány. Ve smlouvě slíbený sdílený prostor na nějakém serveru jsme nedostali. Zřídili jsme tedy mailový účet meteo. ski2009@gmail.com, prostřednictvím kterého jsme distribuovali všechny oficiální předpovědi, ale také si vyměňovali materiály mezi oběma pracovišti. Dalším porušením domluvených pravidel byla úplná absence měření v areálu ve Vesci a složitý přístup k údajům z 3D senzorů firmy SwissTiming na Ještědu (obr. 3). Od 16. února už byla na řadě meteorologie. Všichni jsme byli vybaveni notebooky s nainstalovaným SW OpenVPN a zřízeným přístupem do vnitřní sítě ČHMÚ, konkrétně na intranet, na server s radarovými informacemi a na Visual Weather servery v Praze, Ústí nad Labem a v Plzni. Plzeňští kolegové nám mailem posílali ještě meteogramy z ECMWF pro Liberec a Ještěd a vlečky pro Prahu. Naším úkolem bylo nepřetržitě se věnovat nowcastingu (zejména na Ještědu, ale překvapivě důrazně se o něj zajímala i běžecká jury ve Vesci), a současně vydávat pravidelné informace, pro každý areál zvlášť. Rutinně tak byly vydávány předpovědi po 3 hodinách na dnes, po 3 hodinách na noc a zítra, po půldnech na 3 dny a po dnech na týden. Aktualizace na dnes byly vydávány ještě po půlnoci a po sedmé hodině ranní. Kromě toho se na dobu kvalifikací a závodů zpracovávaly předpovědi po 1 hodině. Celkově tak bylo na určené adresy posláno téměř 600 souborů s předpověďmi, vydávali jsme je na standardních formulářích ve dvou formátech (*.doc a *. pdf). Za celé dva týdny pak byla na Ještědu třikrát vyžádána aktivní přítomnost živého meteorologa na poradě kapitánů týmů, vždy v případě předpovědí, které komplikovaly následný program. Velmi krátkodobá předpověď byla mnohem náročnější na Ještědu. Zatímco ve Vesci se vše točilo kolem množství a kvality nového sněhu, který prvních deset dnů našeho pobytu padal s různou intenzitou prakticky nepřetržitě, na Ještědu bylo spektrum požadovaných informací širší. Samozřejmě byl na skokanských můstcích nejsledovanější vítr, jeho směr, rychlost a míra turbulence proudění. Tyto údaje chtěla v době oficiálních tréninků jury nepřetržitě a minimálně jeden z meteorologů musel asistovat přímo u ní. Přitom lokalita můstků je z meteorologického hlediska velmi komplikovaná. I z obr. 1 a obr. 2 je částečně vidět, že zatímco orientace velkého můstku (HS134) je téměř přesně k severu, je malý můstek (HS100) pootočen k severoseverovýchodu. Je přitom trochu schován za velkým můstkem a je posunutý západně od osy mělkého údolí, ve kterém můstky leží. Další dvě sousední údolí se sbíhají bezprostředně pod diváckými sektory u doskočiště a ovlivňují proudění v dolní části areálu. Směr proudění není ve skokanském areálu většinou shodný s řídícím prouděním. Pokud převládá západní směr, jsou můstky stíněny nízkým hřbetem. Je-li přítomna severní složka, dostává se proudění k můstkům ve spodní části, přechází do východní poloviny údolí a vrací se pak na doskočišti v podobě severovýchodního bočního větru. Tato odchylka je dokonce výraznější u malého můstku. Naopak, při proudění s jižní složkou úřaduje samotný vrchol Ještědu, proudění se tak dostává dále po jižní straně hřebene a do areálu se dostává až přes nevýrazné sedlo přímo nad můstky. Skokanům pak fouká neoblíbený zaďák, tedy vítr do zad, který je v letové fázi sráží dolů a zkracuje tak jejich skoky. Celá situace je komplikována povoleným koridorem větru, který nastavuje jury a má zajistit podobné podmínky pro všechny skokany. Nikoliv naší vinou špatně nastavený koridor pak výrazně poznamenal poslední závod sdruženářů, kteří často čekali i v situaci, kdy byl vítr slabý, ale ze směru, který byl mimo koridor. Ten byl, bohužel, nastaven podle aktuální situace v danou chvíli, a ne podle předpovědi, kterou jsme jury několikrát opakovali. Happy end I přes zmíněné nedostatky v organizaci, které částečně ovlivnily naši činnost hlavně v prvních dnech šampionátu, byly všechny předpovědi vydány (a dodány) podle potřeb OV a jednotlivých jury a závodních kanceláří. V rámci mistrovství se podařilo odběhat a odskákat všechny závody, zrušeny byly jen některé tréninky a posunuty kvalifikace na Ještědu, vždy ale v souladu s předpověďmi. Jen jeden závod (ve skoku jednotlivců na velkém můstku) byl zkrácen na jedno soutěžní kolo. I v tomto případě ale byli pořadatelé i jury upozorněni na tendenci ke zhoršování počasí. Zájmy vysílacích společností ale nedovolily urychlit program. O snad úspěšné meteorologické misi na největší sportovní akci na území České republiky svědčí fakt, že nám na konci byla vyčtena jediná věc že málo svítilo slunce. To byla, bohužel, pravda, na stanici Liberec-letiště svítilo slunce od 11. do jen 2,1 hodiny, a to ještě nasčítáno po minutách. A na Ještědu to bylo ještě méně. Martin Novák Ivo Bohmann Jan Šrámek Radek Tomšů Meteorologické zprávy, 62,

26 KONFERENCE OD MINULÝCH PŘÍRODNÍCH KATASTROF K OCHRANĚ PŘED DOPADY KLIMATICKÝCH ZMĚN V EVROPĚ Tato mezinárodní konference se konala v rámci francouzského předsednictví EU ve dnech 26. až 28. listopadu 2008 v Paříži. Organizátory konference byly společně národní platformy (výbory) pro omezování následků katastrof z Francie, Německa a Švýcarska. Jednání se zúčastnilo téměř 400 odborníků zástupců ze 17 zemí EU a několika dalších evropských i mimoevropských zemí, a také zástupci řady institucí EU a OSN. Konference byla organizačně podpořena francouzským ministerstvem životního prostředí, v jehož pařížské budově se konala. Francouzští organizátoři přikládali konferenci velký význam, což vyplývá i z aktivní účasti několika senátorů a členů vrcholného vedení ministerstva životního prostředí. Státní sekretářka Francie pro životní prostředí ve svém úvodním projevu zdůraznila důležitost oblasti prevence rizik přírodních a jiných katastrof zejména ve spojitosti s možnými negativními dopady klimatických změn a adaptaci na ně. Zdůraznila, že kromě globálních aktivit ke snižování emisí skleníkových plynů je třeba stále více prosazovat i adaptace na dopady změn klimatu, a to především v regionálním a lokálním měřítku. V podobném duchu se nesly i úvodní příspěvky úředníků z direktorátů Evropské komise (EC), francouzských ministerstev zahraničí a vnitra, Evropské rady a také ředitele Mezinárodní strategie pro omezování následků katastrof (ISDR) ze Ženevy. Konference umožnila dialog mezi zástupci státní i regionální správy a občanských sdružení s odborníky různých oblastí, které mají vztah k prevenci katastrof a adaptaci na dopady klimatických změn. Jedno dopolední zasedání, řízené předsedkyní Německého výboru pro omezování následků katastrof I. Schwaetzerovou, bylo celé věnováno představení zástupců platforem pro omezování katastrof z Francie, Švýcarska, Německa, Švédska a České republiky. Zástupci evropských platforem v Paříži zdůraznili nutnost vzájemné spolupráce národních platforem v rámci nově navržené evropské sítě, založené v roce 2007 platformami Švýcarska, Německa a Francie, ke kterým se v roce 2008 připojily i národní platformy Švédska a ČR a brzy se připojí i platformy z dalších zemí. Český příspěvek (I. Obrusník) ukázal současnou podobu systému včasného varování a krizového řízení v ČR se zdůrazněním důležité a nezastupitelné role Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), jakožto národní hydrometeorologické služby, i její úzké spolupráce s Českým národním výborem pro omezování následků katastrof (ČNV ONK). Tato role je důležitá jak v oblasti včasného varování před povodněmi a dalšími extrémními jevy počasí, tak i v oblasti sledování a předpovídání dopadů možných klimatických změn na různé části území České republiky. Právě v ČHMÚ a obecně v hydrometeorologických službách na národní a ve Světové meteorologické organizaci na mezinárodní úrovni se oba tyto důležité aspekty vzájemně propojují. ČNV ONK má díky aktivitě zástupců ČHMÚ v jeho činnosti velmi dobré napojení problematiky včasného varování na přírodní a jiné pohromy a dalších částí systému prevence katastrof vazbu jak na Světovou meteorologickou organizaci (SMO), tak i na ISDR. Další jednání a semináře v rámci konference si všímaly zejména adaptací na rizika spojená s klimatickými změnami v nejzranitelnějších oblastech, jako jsou mořská pobřeží, horské oblasti, velké řeky protékající několika zeměmi a také silně zalidněné městské aglomerace. Důraz byl kladen na nástroje jak ekonomické povahy, tak zejména v oblasti vzdělávání a zvyšování připravenosti na možné pohromy. To vše by mělo být prováděno na základě spolupráce mezi veřejnou správou (na úrovni vlád, regionální i lokální administrativy) a civilní ochranou, ale např. též ve spolupráci s pojišťovnami. Velice důležité je zvyšování odolnosti na všech úrovních, zvyšování kapacit pro připravenost a rychlou a adekvátní reakci na hrozby různého druhu, a v neposlední řadě i úsilí o dlouhodobější udržování vysoké úrovně této odolnosti. To vše vyžaduje adekvátní finanční, a také organizační prostředky i zavádění moderních metod a technologií s ohledem na spolehlivou a rychlou komunikaci všech složek krizového řízení jak mezi sebou, tak především přímo s občany. Z konference vyplynula řada závěrů, které byly uvedeny v příloze závěrečné zprávy. Týkaly se zejména dvou hlavních oblastí zkvalitnění spolupráce národních platforem pro omezování následků katastrof s pomocí evropské sítě a dále v oblasti zvyšování znalostí, výzkumu a využívání nových technologií a také legislativních prostředků. Zástupci generálního ředitelství EU pro výzkum uvedli, že připravují podporu evropských projektů v oblasti změn klimatu a prevence katastrof. Konferenci uzavřel generální ředitel odboru pro prevenci rizik z francouzského ministerstva životního prostředí L. Michel, který zdůraznil nutnost využívat všechny výše uvedené cesty ke zlepšení připravenosti na hrozby způsobené možnými klimatickými změnami, včetně rychlého využívání poznatků z výzkumu. Poukázal i na nutnost zlepšení spolupráce mezi evropskými institucemi, sdílení nástrojů a zkušeností a zdůraznil užitečnost vytvoření sítě platforem pro omezování následků katastrof v zemích EU, která zatím funguje krátkou dobu a ke které brzy přistoupí i platformy z dalších zemí EU. Pařížská konference jednoznačně ukázala nutnost zabývat se otázkami včasného varování a prevence přírodních a jiných katastrof a to v souvislosti s adaptacemi na možné klimatické změny. Touto cestou by měla jít i Česká republika s aktivním zapojením ČHMÚ jakožto národní hydrometeorologické služby a zároveň s aktivní činností ČNV ONK, plnícím funkci národní platformy pro omezování následků katastrof. Podíl této české platformy na aktivitách nově vytvořené evropské sítě platforem pak umožní zlepšení mezinárodní spolupráce v této oblasti. Ivan Obrusník UPGRADE SYSTÉMU AWOS MIDAS IV AVIMET NA LETIŠTI PRAHA/RUZYNĚ V říjnu 2008 ( ) došlo k významnému upgrade (hardware+software) letištního meteorologického systému AWOS MIDAS IV AviMet (Airport Weather Observation System, Meteorological Information and Data Acquisition System Aviation Meteorology) na letišti Praha/Ruzyně: Implementace měřičů dopředného rozptylu (forwardscatterometer PWD 22) na meteorologickém měrném pozemku a v poloze bodu dotyku dráhy 13 (TDZ RWY13) Implementace transmisometru LT31 v poloze bodu dotyku dráhy 13 (TDZ RWY13) Implementace ceilometru CL31 v poloze ca 400 od prahu dráhy 13 (THR RWY13) 56 Meteorologické zprávy, 62, 2009

27 Implementace změny č. 74 předpisu ICAO Annex 3 (v čj předpis MD ČR L3-METEOROLOGIE) Implementace anemometrů bez pohyblivých částí náhrada klasických anemometrů WA15 s Robinsonovým křížem a směrovkou ultrasonickými anemometry WS425 fy Vaisala v polohách bodu dotyku dráhy 06, středu dráhy 24, bodu dotyku dráhy 24 a bodu dotyku dráhy 31. V meteorologické zahrádce poblíž meteorologické stanice (staniční anemometr) byl zatím ponechán klasický přístroj pro účely kontrolního měření. Implementace transmisometru a ceilometru přinesla zvýšení kapacity dráhy 31/13 při jihovýchodních větrech a zdá se, že byla provedena právě včas, neboť ve stadiu úvah je zvýšení kategorie dráhy 31/13 z ICAO CAT I na ICAO CAT IIIb a to pravděpodobně v r Z meteorologického hlediska je dráha 31/13 nyní totiž vybavena stejně jako dráha 24/06, tj. pro lety ICAO CAT III. Důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, jsou v podstatě dva: Za mlhových situací v 2. polovině října 2008 byla dráha 24/06 mimo provoz z technických důvodů a vyskytl se poměrně značný počet diverzí na jiná letiště, protože letiště Praha/Ruzyně mělo podlimitní počasí pro dráhu 31/13 (dohlednost pod 550 m a/nebo význačná oblačnost pod 60 m). Jen pro představu holding několik desítek minut nad letištěm a/nebo diverze na jiné letiště přijde na ca půl milionu Kč. Plánovaná paralelní dráha 24L/06R v roce 2012 rozhodně nebude k dispozici. Letiště Praha/Ruzyně však jen s jednou drahou nevystačí, přestože nárůst provozu se po více než deseti letech růstu zastavil. Dráha 24/06 je totiž ve špičkách provozu na 100 % své kapacity. Výše zmíněná náhrada anemometrů byla provedena ve dnech Tento typ transmisometrů ČHMÚ používá na horských stanicích již od roku 2003 a je s nimi spokojen, jak co se týče spolehlivosti a přesnosti měření, tak funkce zvláště v zimních podmínkách (snadnější vyhřívání). V poměrně krátké době po instalaci se začaly objevovat krátké, napřed sporadické, posléze čím dále tím častější výpadky měření na stanovišti bodu dotyku dráhy 06. Zpočátku nebylo zřejmé, proč k těmto výpadkům dochází. Teprve důsledným sledováním bylo zjištěno, že jsou způsobeny dravci (káně lesní). Pokud pták usedne pouze na jedno z ramen anemometru, projeví se to krátkými několikasekundovými výpadky měření a nárazem větru, který neodpovídá skutečnosti, jak dokazuje např. výpis z měření dne : History file CREATEDATE SITE WSINS(M/S) : , : , :40 24 M : , : , :43 24 M :44 24 M : : : ,1 Usednutí doprostřed anemometru přeruší měření úplně. Anemometr ptákům zřejmě připomíná hnízdo. Zkoušeli jsme ptáky odradit instalací pohyblivých návleků na ramena anemometru, ježka umístěného mezi ramena, ale teprve po instalaci ráhna ve tvaru L s křížem na vrcholu, který vyčnívá ca 1 m nad vlastní anemometr, byl problém na stanovišti bodu dotyku dráhy 06 vyřešen. Bohužel jen do příchodu zimního období s mrazy a sněhem, kdy si ptáci začali více všímat nejdůležitějšího čidla na letišti Praha/Ruzyně, tj. anemometru umístěného v poloze bodu dotyku dráhy 24. Problémy vyvrcholily v měsíci lednu 2009, kdy bylo na desítky minut přerušeno měření na stanovišti bodu dotyku dráhy 24 ( degradace provozu LVP), které je rozhodující pro lety za nízkých dohledností (LVP-Low Visibility Procedures). Výpadek měření tohoto anemometru totiž degraduje lety LVP kategorie ICAO CAT IIIa,b na lety pouze CAT I a způsobuje za mlhových situací velké problémy v provozu. Jako řešení se ukázala instalace ultrasonického anemometru na stanovišti bodu dotyku dráhy 24 v poloze snímačem dolů, která byla provedena spolu s reinstalací klasického anemometru jako zálohy. Instalace ultrasonického anemometru na stanovišti střed dráhy 24 byla provedena dne Petr Černý Bohumil Techlovský THE HISTORY AND CURRENT STATUS OF PLANT PHENOLOGY IN EUROPE Brusel: COST Office European Cooperation in the field of Scientific and Technical Research. l82 stran. ISBN V dubnu 2004 byla ustavujícím zasedáním řídícího výboru v Bruselu zahájena akce vědeckotechnické spolupráce evropských zemí COST 725 Zřízení evropské fenologické databáze pro klimatologické aplikace s termínem ukončení na jaře 2009 ( Odborná činnost je rozdělena do tří pracovních skupin. První pracovní skupina, jejímž předsedou je pracovník ČHMÚ Ing. Jiří Nekovář, CSc., měla za úkol provést inventuru fenologických dat a informací o metadatech evropské fenologické sítě. V roce 2008 byla vydána publikace s názvem The history and current status of plant phenology in Europe (Historie a současnost rostlinné fenologie v Evropě) jako jeden z hlavních výsledků činnosti této pracovní skupiny. Hlavním redaktorem je Jiří Nekovář a dalšími členy redakční rady jsou: Nicolas Dalezios (Řecko), Elisabeth Koch (Rakousko), Eero Kubin (Finsko), Pavol Nejedlík (Slovensko), Tadeusz Niedzwiedz (Polsko), Tim Sparks (Velká Británie) a Frans-Emil Wielgolaski (Norsko). Publikace je rozdělena do 36 kapitol, každá kapitola má obvykle domácí autory a je členěna na historii a současnost fenologického pozorování v dané zemi, na její závěr jsou uvedeny odkazy na literaturu. První tři kapitoly jsou věnovány informacím o historii a současnosti COST akce 725. Zapojilo se 27 členských států COST (států EU, Norsko, Švýcarsko), z dalších evropských zemí ještě Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Chorvatsko. První pracovní skupina Inventory of Data and Metadata se v letech sešla celkem 11krát; někdy to byly samostatné pracovní schůzky, jindy byly organizovány během evropských konferencí, např. EMS nebo ECAM. Meteorologické zprávy, 62,

28 Prvotním impulzem pro vznik COST akce 725 byl bilaterální projekt německé a slovenské meteorologické služby s názvem Využití fenologických dat pro klimatologické účely. Tohoto projektu se zúčastnili klimatologové a fenologové uvedených zemí, trval 3 roky a jeho hlavním cílem byla výměna informací o fenologických sítích uvedených zemí, sběr dat, kontrola kvality dat, archivace dat, analýza fenologických dat v čase a prostoru pomocí např. GIS aplikací, jejich vztah ke klimatologickým datům a porovnání výsledků v obou zemích. Výsledky byly podrobně popsány v závěrečné zprávě (Braslavská et al. 2004). Tento bilaterální projekt vedl k multilaterální spolupráci evropských zemí a ke vzniku COST akce 725. Kapitola Historie mezinárodních fenologických sítí začíná fenologickým pozorováním v 18. století. Jako otec zakladatel moderní fenologie je považován Carl von Linné (1751), který jako první inicioval vznik první známé fenologické sítě s 18 stanicemi na území současného Švédska a Finska. Postupně je uváděna historie v dalších stoletích a oblastech včetně ukázky historického fenologického výkazu a mapou stanic. Kapitola Mezinárodní fenologické zahrádky v Evropě, jejímž autorem je Frank-Michael Chmielewski z Humboldtovy univerzity v Berlíně, popisuje vznik mezinárodních fenologických zahrádek (International Phenological Gardens) v roce 1957 (Fritz Schnelle, Ernst Volkert) s cílem získat srovnatelná a v širokém měřítku geneticky standardizovaná fenologická pozorování napříč Evropou. Pozorovací program IPG je od r následující: BETULA pubescens, CORYLUS avellana, FAGUS sylvatica, FORSYTHIA suspensa, LARIX decidua, PICEA abies, PINUS sylvestris, POPULUS tremula, PRUNUS avium, QUERCUS robur, RIBES alpinum, ROBINIA pseudoacacia, SALIX acutifolia, SALIX aurita, SALIX smithiana, SALIX viminalis, SAMBUCUS nigra, SORBUS aucuparia, SYRINGA vulgaris, TILIA cordata. Z výsledků jsou graficky vyjádřeny změny teploty a nástup vybraných fenofází. V Česku jsou provozovány tři fenologické zahrádky (Doksany, Kostelec nad Černými lesy, Křtiny u Brna). Na straně 22 začínají kapitoly věnované fenologickým pozorováním v jednotlivých zemích (podle anglické abecedy Rakousko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Černá Hora, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). V každé zemi je různě dlouhá historie fenologických pozorování, jsou sledovány rozdílné rostlinné druhy a fenofáze, v některých státech je sledována i zoofenologie; naštěstí dochází k průnikům mezi jednotlivými zeměmi zejména u divoce rostoucích rostlin a dají se tedy zpracovávat souhrnné evropské studie. Fenologické sítě spadají pod různé provozovatele a mají různý systém pozorování. Cílem publikace je poskytnout uživateli souhrnný přehled o fenologickém pozorování v Evropě. Na závěr je v příloze uvedena souhrnná tabulka vybraných druhů zařazených do společné evropské fenologické databáze (provozované při rakouské meteorologické službě ve Vídni) s uvedením názvů sledovaných fenologických fází včetně jejich číselných BBCH kódů. Když jsem se zmínila o historii fenologického pozorování v jednotlivých zemích, tak nejdelší (od 18. století) mají v Česku, Finsku, Francii, Litvě, Německu, Rakousku, Slovinsku, Švédsku, Švýcarsku a Velké Británii. Ostatní země začaly vesměs fenologická pozorování v 19. století, některé až ve století dvacátém (Černá Hora, Irsko, Lucembursko a Řecko). Vzhledem k různým geografickým polohám jednotlivých zemí odpovídá seznam sledovaných druhů příslušným geografickým podmínkám (např. v Chorvatsku a Španělsku se pozoruje oliva a tabák, které se v severněji položených zemích nepěstují, naopak některé typické skandinávské druhy nejsou sledovány na jihu Evropy). V Česku je fenologické pozorování rozděleno do tří kategorií fenologických stanic (polní plodiny, ovocné dřeviny a lesní rostliny), podobně je síť členěna v některých dalších evropských zemích, např. v Bulharsku, Holandsku, Chorvatsku, Německu, Polsku, Rakousku, Slovensku, Slovinsku. Některé země kladou velký důraz na zemědělské plodiny či ovocné dřeviny, jiné se více zaměřují na volně rostoucí druhy. I když asi není nejvhodnější porovnávat země podle počtu stanic lepší hledisko je podle počtu sledovaných rostlinných druhů ale i tak pro zajímavost uvádím zemi s nejnižším počtem fenologických stanic Lucembursko (1 stanice na univerzitě) a zemi s nejvyšším počtem stanic Německo (v současné době dodává data do databáze ca stanic). Celkem je v Evropě sledováno více než 300 rostlinných druhů, z toho ca 250 druhů divoce rostoucích. Počet stanic dosahuje počtu deseti tisíc. Fenologická pozorování jsou zajišťována dobrovolnými pozorovateli, kteří jsou metodicky řízeni pracovníky z meteorologických služeb, univerzit, výzkumných center či jiných institucí a data jsou ukládána do institucionálních či národních fenologických databází. Většina zemí používá v současnosti číselné BBCH kódy pro jednotlivé fenofáze. Velmi zajímavý je systém fenologického pozorování v Holandsku, kde je v současnosti sledováno celkem 227 druhů. Data jsou průběžně publikována na www stránkách ( a v dalších médiích (televize, rozhlas, noviny). Sběru informací se účastní dobrovolníci, kteří sami aktivně média kontaktují. V roce 2001 začal vzdělávací projekt Kalendář přírody (Nature s Calendar) a tento projekt má vliv i na vzdělávání školních dětí, které se rovněž aktivně zapojují do pozorování. Fenologie v Holandsku se zaměřuje na vzrůstající socioekonomickou hodnotu fenologických pozorování a klade velký důraz na čtyři sektory: lidské zdraví (předpověď výskytu pylových alergenů), zemědělství, přírodní management a zahradnictví (škůdci, choroby včetně přenosných na člověka, jako klíšťová encefalitida a lymská borelióza). Pozorování je většinou prováděno od biologických projevů časného jara až po opad posledního listí počátkem zimy. Fenologické výsledky jsou významným indikátorem klimatické změny, a to při hodnocení z dat dobrovolnické fenologické sítě i z mezinárodních fenologických zahrádek. Vznik této publikace provázelo velké množství diskusí zúčastněných odborníků, s mnoha různými názory, co a jak přesně v jednotlivé kapitole uvést. Každá země má svou vlastní kulturu a tedy i jiný názor na to, jak má souhrnná publikace vypadat. Sama jsem se jedné této diskuse zúčastnila a vím, že hlavní redaktor neměl v tomto směru jednoduchou roli. Je určitě velmi přínosné, že tato publikace vznikla a podařilo se ji bez větších problémů s finanční podporou EU/COST vydat. Pro fenology a věřím, že i pro další odborníky či pro širokou veřejnost zajímající se o přírodní vědy, je vítanou pomůckou a bohatým zdrojem informací. Grafická podoba knihy je velmi přehledná, jsou zde barev- 58 Meteorologické zprávy, 62, 2009

29 ně publikovány jak mapy stanic, tak tabulky s rostlinnými druhy a fenofázemi a částečně i některé výsledky za období pozorování. Možná je škoda, že autoři neměli větší tvůrčí prostor při omezení rozsahu úřadem COST sponzorované publikace do určité částky. Je to první publikace tohoto druhu, kde jsou uvedeny souhrnné informace o systému fenologického pozorování v Evropě. Lenka Hájková HISTORIE A SOUČASNOST HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY NA JIŽNÍ MORAVĚ Příspěvek k dějinám Českého hydrometeorologického ústavu. Autoři Karel Krška a Václav Vlasák. Praha: Český hydrometeorologický ústav stran. Cena 300 Kč. ISBN Křest knihy Historie a současnost hydrometeorologické služby na jižní Moravě. Zleva jeden z autorů knihy K. Krška, ředitel ČHMÚ I. Obrusník, vedoucí odboru životního prostředí Jihomoravského kraje A. Hubáčková a bývalý hejtman kraje S. Juránek. Foto M. Šálek. Recenzovaná publikace jako dosud jediná velmi komplexně a podrobně popisuje dějiny hydrometeorologické služby na jižní Moravě. Kniha o formátu A4 na velmi kvalitním křídovém papíru se 163 obrázky (fotografie, mapy, tabulky a grafy) je rozdělena do pěti kapitol včetně úvodu (kap. 1), po nichž následují ještě doslov, literatura, jmenný rejstřík a anglické resumé s popisy obrázků. Základní rozčlenění tvoří tři časové úseky, a sice Hydrologie a meteorologie na Moravě před rokem 1895 (kap. 2), mezi roky 1895 a 1954 (kap. 3) a hydrometeorologická služba na Moravě od roku 1954 do současnosti (kap. 4). Poslední kapitola 5 pak popisuje vedoucí pracoviště a jeho personální vývoj. Zvolená časová hranice konce 19. století odpovídá založení hydrografického oddělení zemské správy politické v Brně, spadající pod Ústřední hydrografickou kancelář ve Vídni. Druhý časový mezník pak znamená zřízení Hydrometeorologického ústavu (HMÚ) se sídlem v Praze. Kapitola 2, podobně jako i kapitoly následující, je rozdělena do několika částí. Pojednává o nejstarších zprávách týkajících se vodstva na Moravě, počátcích meteorologických pozorování, pokusech o využití moravských řek k plavbě a s tím souvisejících příčinách zaostávání meteorologie i hydrologie oproti území Čech (hlavně z nemožnosti provozovat říční plavbu na malých tocích), moravských vědeckých společnostech a o fenologii. Zvláštní část je věnována mj. i Řehoři Mendelovi. Kapitola 3 začíná vydáním organizačního statutu rakouské hydrografické služby, která vznikla po důrazných peticích inženýrů a vědeckých pracovníků adresovaných říšské radě ve Vídni, vyvolaných velkou povodní na Dunaji v roce Následující části se zmiňují o instrukcích a pokynech hydrografické služby a jejich výsledcích, tvorbě ročenek (na pozoruhodně vysoké odborné úrovni) a hydrologických podkladech pro investiční rozvoj. V té souvislosti stojí za zmínku mj. i dlouhodobý záměr vybudovat plavební cestu Dunaj-Odra- Labe. Další části této kapitoly se týkají vzniku a činnosti Státního ústavu meteorologického (SÚM) a hydrologického (SÚH) brzy po vzniku Československé republiky v roce Zemědělsko-meteorologická služba včetně fenologie a pedologicko-hydrologické výzkumy se pak dotýkají hlavně specifických zvláštností podnebí jižní Moravy (mj. i častému nedostatku vody v suchých obdobích). Dále jsou popisovány organizační změny za německé okupace v roce 1939 a pak znovu v poválečném období po roce Kapitola 4 je nejrozsáhlejší a začíná založením Hydrometeorologického ústavu a jeho organizačním vývojem, který prošel v dalších letech mnohými změnami. To vše autoři přehledně zaznamenávají i s důvody, které k těmto změnám vedly. Vznikem střediska HMÚ v Brně roku 1970 v nové budově pak začal mnohem rychlejší rozvoj komplexního hydrometeorologického pracoviště (kap. 4.3), což je patrné z následujících částí, kde se popisuje a hodnotí mnohostranná činnost jednotlivých pracovišť. Na této brněnské pobočce se na rozdíl od jiných věnuje zvláštní pozornost mj. podzemním vodám, krasové hydrologii, plaveninám a splaveninám i jakosti vody. Konečně poslední kapitola 5 se zmiňuje o personálním vývoji a posloupnosti vedoucích pracovníků, ředitelů a přednostů. U této kapitoly je vhodné poznamenat, že na hydrometeorologickou službu, její činnost a osoby, zejména na vedoucích místech měly samozřejmě zdvořile řečeno nezanedbatelný vliv politicko-ekonomické poměry v naší zemi a jejich náhlé změny, což autoři zpravidla jen decentně a s jistou noblesou naznačují. Není snad ani třeba připomínat, že teprve po roce 1989 mohl ČHMÚ ve větším rozsahu získávat novou výpočetní techniku, přístroje, provádět automatizaci měření a přenos dat, čímž konečně dohnal vyspělé státy v Evropě. Za nejvýznamnější osobnost je považován ing. dr. Miroslav Čermák, vynikající hydrolog, který patřil i mezi hlavní iniciátory a autory světově uznávané třídílné publikace Hydrologické poměry ČSSR. Po dobu 16 let ( ) vedl brněnskou pobočku. V seznamu literatury je také uveden např. i největší počet jeho publikací (41). Při hodnocení uvedeného obsahu publikace, který autoři stručně shrnují v doslovu (s ), je třeba zdůraznit, že jednotlivé části kapitol jsou logicky rozčleněny a svým rozsahem vyváženy, což u tak bez nadsázky řečeno monumentálního díla je nutno zvlášť ocenit. Práce na publikaci trvaly mnoho let bez jakékoliv předlohy, neboť zatím nic podobného na oblastních pracovištích ani v Praze nebylo vytvořeno. Samotní autoři uvádějí několik důvodů, proč je dílo tak obsáhlé (s. 8). Při jeho pročítání pozorný čtenář dojde k názoru, že i tak velký rozsah rozhodně netrpí rozvláčností. Autorům se také podařil neobyčejně záslužný počin, a sice sestavit přehled důležitých prací (i nepublikovaných), které napsali zejmé- Meteorologické zprávy, 62,