Na vydání tohoto čísla se finančně podílely tyto instituce:

Transkript

1 Adiktologie indd /6/04 2:56:44 PM

2 Vychází pod záštitou: Společnosti pro návykové nemoci při České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Psychologického ústavu Akademie věd ČR, Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc, České neuropsychofarmakologické společnosti a Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti Na vydání tohoto čísla se finančně podílely tyto instituce: Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky Úřadu vlády ČR Psychologický ústav Akademie věd ČR Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Ministerstvo zdravotnictví ČR Krajský úřad Jihomoravského kraje Magistrát hl. města Prahy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vydání tohoto čísla bylo podpořeno grantem GAČR č. 406/04/P250 Adiktologie indd /6/04 2:56:47 PM

3 Redakční rada časopisu Vedoucí redaktor Doc. PhDr. Vladimír Řehan Zástupce vedoucího redaktora Prim. MUDr. Petr Popov Členové redakce PhDr. Ladislav Csémy PharmDr. Magdaléna Fišerová, Ph.D. Mgr. Hana Gajdošíková Doc. RNDr. Lumír Hanuš, DrSc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc. Mgr. Aleš Kuda MUDr. Pavel Kubů Prim. MUDr. Stanislav Kudrle PhDr. Michal Miovský, Ph.D. MUDr. Viktor Mravčík Russell Newcombe, Ph.D. MUDr. Jana Novotná Doc. MUDr. Vladimír Novotný, CSc. MUDr. Ľubomír Okruhlica, CSc. MUDr. Zora Prosková PhDr. Iva Šolcová Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc. PhDr. Martina Těmínová-Richterová Mgr. Lenka Miovská Mgr. Jindřich Vobořil Sally Woods, BSc. MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. MUDr. Hana Zalabáková Poradní a konzultační skupina MUDr. Pavel Bém Doc. PhDr. Ivo Čermák, CSc. MUDr. Stanislav Grof Mgr. Danica Klempová Mgr. Sylva Kolářová PhDr. Alice Příhodová PhDr. Luděk Kubička, CSc. Doc. PhDr. Libor Musil, CSc. Mgr. Josef Radimecký, MSc. Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. Adiktologie indd /6/04 2:56:47 PM

4 Adiktologie indd /6/04 2:56:48 PM

5 Editorial 2004 / 4 / 3 Adiktologie e ditorial Petra Buzková Vážení čtenáři, rok 2004 se stal rokem majícím pro oblast primární prevence užívání návykových látek zvláštní význam. Důvodů je proto hned několik. Když před necelými dvěma lety skončil rozsáhlý projekt Phare s názvem Posílení národní protidrogové politiky, bylo v jeho rámci shledáno v oblasti primární prevence užívání návykových látek několik zásadních nedostatků. Tým expertů z České republiky, Rakouska a Belgie se pokusil nejen o velmi otevřené pojmenování hlavních problémů, ale současně také zformuloval doporučení pro změny a zlepšení. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky pak po dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) přijala na základě těchto doporučení několik základních opatření. Právě tento impuls byl důležitý v nastartování procesu, který v současnosti začíná přinášet první konkrétní výsledky. Mohu tak s uspokojením říci, že MŠMT se jako klíčová instituce pro oblasti primární prevence užívání návykových látek dokázalo vyrovnat s velmi nelehkou situací, v níž se primární prevence nacházela, a dokázalo tuto situaci využít k otevření konstruktivního dialogu odborníků o tom, jak by kvalitní primární prevence měla vypadat a co by měla splňovat. Shrňme tedy krátce ony hlavní oblasti změn, jichž se dotýkají také některé příspěvky obsažené v tomto zvláštním čísle časopisu ADIKTOLOGIE. Jednou z nejvíce kritizovaných oblastí byla samotná definice toho, co vlastně považujeme za primární prevenci užívání návykových látek a přístup k ní. MŠMT sice dokázalo na jedné straně rozvíjet systém volnočasových a různých podpůrných programů pro děti a mládež, které tvoří páteř činností směřujících k předcházení problémům s návykovými látkami a jiným nežádoucím jevům, nedokázalo však pružně reagovat na skutečnost, že ve společnosti existují různé skupiny dětí a mládeže, které jsou vůči těmto negativním jevům natolik vulnerabilní, že pouze nabídka volnočasových a podpůrných programů pro ně není dostatečná. Jinými slovy, dokázali jsme tvořivě rozvíjet a podporovat sportovní, kulturní a další podobné aktivity, ale nedokázali jsme současně vytvářet efektivní programy zaměřené na různé znevýhodněné skupiny dětí a mládeže, které potřebují intenzivní a specifický přístup. Pracovníci MŠMT ve spolupráci se zástupci jiných resortů dokázali za necelé dva roky připravit a začít realizovat opatření odstraňující tento nedostatek. Naprosto jasně začala být od sebe odlišována oblast tzv. nespecifických preventivních programů a strategií, Editorial 229 Adiktologie indd /6/04 2:56:48 PM

6 kam řadíme právě aktivity pro volný čas dětí a mládeže a další podpůrné programy, a oblast tzv. specifické primární prevence užívání návykových látek. Sem zařadíme takové programy a opatření, které jsou zacílené na různé skupiny dětí a mládeže s vyšší vulnerabilitou vůči návykovým látkám. Ať již proto, že pocházejí z problematického sociálního prostředí, nebo proto, že jejich psychické či jiné problémy způsobují větší inklinaci k sáhnutí po návykové látce. Opakovaně bylo MŠMT v minulosti kritizováno za to, že nedokáže tyto programy jasně popsat a stanovit kritéria jejich kvality. I tento nedostatek se podařilo odstranit a v současnosti existuje konečná podoba tzv. minimálních standardů kvality primární prevence užívání návykových látek. Tyto standardy by měly výrazně přispět ke zvýšení transparentnosti prováděných programů a intervencí a měly by moci jednoznačně odpovědět na otázku, zda nějaký program skutečně primární prevencí užívání návykových látek je, nebo není a zda splňuje požadovaná minimální kritéria kvality. Minimální standardy kvality primární prevence užívání návykových látek jsou samozřejmě pouze jedním z prvních kroků. Jeho nutným předpokladem bylo zlepšení další oblasti, kterou byla komunikace mezi resorty a zástupci státních a nestátních organizací na poli primární prevence. I zde se podařilo úkol splnit beze zbytku. Již více než rok existuje pod patronací MŠMT meziresortní pracovní skupina odborníků zabývající se primární prevencí užívání návykových látek. Kromě přípravy a dokončení již zmíněných standardů kvality se této skupině prozatím velmi úspěšně daří vzájemně slaďovat přístup jednotlivých stran participujících na primární prevenci a odstraňovat tak různá nedorozumění a nesystémová opatření. Velmi potěšujícím zjištěním je také to, že podněty této pracovní skupiny jsou jednotlivými resorty přijímány většinou velmi kladně a podařilo se tak např. zaujmout zcela jednoznačné stanovisko k některým programům neoprávněně vydávaným za primární prevenci nebo v jednom případě jasně označit rizika spojená s aktivitami v této oblasti ze strany některých sekt. To vše jsou jasné doklady o tom, že pracovní skupina začala skutečně plnit svůj účel a že není pouze jakýmsi sterilním a formálním uskupením. Zlepšení komunikace mezi resorty s sebou přineslo také posun v oblasti žádoucího odlišování dalších specifických přístupů, jako např. pro oblast prevence násilí, xenofobie atd. Jasné pojmenování a definování toho, co je a co není primární prevence užívání návykových látek, s sebou přináší také další pozitivní změnu. Tou je výrazné zlepšení možnosti kontroly a hodnocení efektivity. Vůbec přitom nejde, jak se někteří mylně domnívají, o jakékoli zpochybňování velkého a nezastupitelného významu aktivit pro volný čas dětí a mládeže. Naopak, jde tu o realizaci jasného, transparentního systému hodnocení právě specifických programů a aktivit. Tj. aby prevence, kterou zaměřujeme pouze na určité skupiny dětí a mládeže, byla skutečně řádně odůvodněna a bylo možné lépe kontrolovat vhodnost zacílení těchto programů (tj. zda se skutečně věnují skupině dětí a mládeže, která to potřebuje) a jejich efektivitu. Finančních prostředků není na tyto programy mnoho, a proto chceme dosáhnout jejich hospodárnějšího využívání a především toho, aby byly za tyto omezené prostředky prováděny kvalitní programy pro ty, kteří to skutečně potřebují. Nikoli aby docházelo k tomu, že je s těmito prostředky zacházeno nehospodárně a jsou za ně prováděny velmi speciální a náročné programy s dětmi, které to nepotřebují a u kterých mohou tyto programy být dokonce kontraproduktivní. Tato příloha časopisu ADIKTOLOGIE je současně dokladem toho, že se do procesu zlepšování a rozvoje primární prevence užívání návykových látek mnohem výrazněji nežli 230 Editorial Adiktologie indd /6/04 2:56:50 PM

7 Editorial 2004 / 4 / 3 Adiktologie v minulosti zapojují také instituce, které realizují výzkumnou činnost. Jsem velmi ráda, že mohu psát editorial k číslu, které obsahuje několik odborných příspěvků právě z oblasti výzkumu primární prevence, a že se na tomto poli setkávají instituce, jako jsou Akademie věd ČR, Státní zdravotní ústav, Psychiatrické centrum Praha, společnost Amepra a další státní i nestátní subjekty. Domnívám se, že je na této platformě zcela jasně vidět, jak se oblast výzkumu primární prevence začíná stávat významnou, a že z propojení mezi praxí a výzkumem můžeme v brzké budoucnosti očekávat další zajímavé výsledky, jež pomohou v dalším zkvalitňování preventivní práce. Samozřejmě že ne vše se nám daří podle našich představ. Kromě toho, že popisovaný proces změn probíhá poměrně pomalu a je spojen s náročným vyjednáváním mezi mnoha participujícími subjekty, je také třeba říci, že se zde také jasně zobrazují potíže našeho současného školství a vůbec postavení rodiny ve společnosti. Žádný preventivní program nemůže nahradit to, co dítě nedostane ve své rodině, a právě proto oceňuji velmi nelehkou úlohu pracovníků v primární prevenci, kteří se často s velkým osobním nasazením snaží pomáhat a řešit to, čemu bychom měli mnohem více napomáhat všichni, tj. podporovat zdravý životní styl a stále hledat způsoby, jakými lze pomoci zejména sociálně slabším a znevýhodněným rodinám. Právě z nich často pocházejí děti, pro které mohou být návykové látky oním řešením či východiskem a kterým je pak poskytnutí pomoci obtížné, nicméně zcela nezbytné. V Praze 14. června 2004 Editorial 231 et l r a di o i Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

8 Obsah 229 Editorial Petra Buzková Původní práce Projekt evaluace primárně preventivního komunitního programu Michal Miovský, Lenka Miovská, Barbora Trapková Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro život Petra Jacobsová, Blahoslav Kraus, Pavel Vacek, Jana Stará, Eva Čápová, Marvin Eisen Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction Pavel Kubů Přehledové články 288 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR: základní východiska a aplikační možnosti Michal Miovský, Pavel Kubů, Lenka Miovská Krátká sdělení 306 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých tříd základních škol: metoda ohniskových skupin Michal Miovský, Barbora Trapková, Lenka Miovská Z praxe 320 Evaluativní nástroje v preventivní praxi Lenka Skácelová Content Abstracts Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

9 Obsah Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

10 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

11 Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

12 PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Psycholog a psychoterapeut. Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. Je vědeckým pracovníkem Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Dále působí jako odborný asistent na Katedře psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se věnuje metodologii výzkumu, léčbě a prevenci problémů způsobených užíváním návykových látek a narativní psychologii aplikované na práci s filmem. Je externím spolupracovníkem Národního monitorovací střediska pro drogy a drogové závislosti v Praze a předsedou občanského sdružení SCAN, vydávajícího odborný časopis Adiktologie. Mgr. Lenka Miovská Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Absolventka jednooborové psychologie na FF MU. Od r je pracovnicí NMS, kde odpovídá za informační systém EDDRA, evaluaci programů a služeb. Zabývá se kvalitativními daty a problematikou užívání psychotropních látek v marginalizovaných skupinách populace včetně národnostních menšin. Mgr. Barbora Trapková Prev-centrum Praha Vzdělání: Pedagogická fakulta UK Praha, obor speciální pedagogika. Pracuje v občanském sdružení Prev-Centrum, které se zabývá prevencí užívání návykových látek a jiného rizikového chování. abstrakt Adiktologie indd /6/04 2:56:52 PM

13 Projekt evaluace primárně preventivního komunitního programu autoři 1 Miovský M., 2 Miovská L., 3 Trapková B. 1 Psychologický ústav Akademie věd ČR 2 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti 3 Prev-Centrum Praha abstrakt Background: Projekt evaluace primárně preventivního komunitního programu realizovaného na území Prahy 6 občanským sdružením Prev-Centrum je postaven jako pětiletá kvaziexperimentální studie (bez znáhodnění) zaměřená na hodnocení kvality (jako součást evaluace procesu) a efektivity programu (jako součást evaluace výsledků) a na analýzu jeho nákladovosti (jako součást nákladové analýzy). Metody: V rámci projektu jsou prostřednictvím dotazníku zjišťovány údaje o výchozím (pre-test) a současném stavu užívání návykových látek v cílové populaci (posttest), dále je zjišťován vliv programu na znalosti a postoje cílové populace v průběhu programu atd. Hodnoty pretestu jsou srovnávány s hodnotami prvního (po dvou letech) a druhého (po čtyřech letech) posttestu. Soubor: Hodnocení efektivity (dopadu) programu bude provedeno prostřednictvím srovnání vývoje rizikových indikátorů na výběrovém souboru žáků základních škol Prahy 6, kde kontrolní skupinu tvoří školy nezapojené do komunitního projektu (realizující pouze tzv. minimální preventivní program) a vybrané školy přiléhající k hranicím Prahy 6 a vykazující shodné znaky s kontrolní skupinou. Proveden je záměrný výběr, neboť existující podmínky neumožňují randomizaci. Možnost randomizace je navíc komplikovaná tím, že městská část Praha 6 je specifická nižší mírou kriminality, vyšší životní úrovní atd. Bylo proto nutné při sestavování kontrolní skupiny tyto skutečnosti zohlednit. Do projektu se zapojilo celkem 25 škol z Prahy 6 a z přilehlých obvodů hl. m. Prahy s celkovým počtem respondentů. Výsledky: Experimentální a kontrolní soubor se navzájem výrazně neliší. Statisticky významný rozdíl mezi souborem A (experimentální skupinou) a B+C (kontrolní skupinou) je pouze v celoživotní zkušenosti s tabákem, a to pouze u mužů. Ženy se v této charakteristice neodlišují. Celoživotní zkušenost s tabákem mělo v souboru A celkem 81 chlapců (25,0 %) a v souboru B+C celkem 88 Grantová podpora: GAČR č. 406/04/P250 Notice: Studie byla provedena ve spolupráci s Prev-Centrem Praha. a Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti Původní práce 237 Adiktologie indd /6/04 2:56:58 PM

14 chlapců (29,8 %). Minimálně jednou a více kouřilo v posledním měsíci celkem 3,6 % respondentů (2,8 % v souboru A; 4,5 % v souboru B+C). Zkušenost s alkoholem má celkem 66,6 % respondentů (71,7 % chlapců, 60,7 % dívek). Nejvíce respondentů zkusilo alkohol 1-2krát za život. Zkušenost s konopnými drogami má celkem 2,5 % respondentů. S jakoukoli nelegální drogou mělo zkušenost celkem 31 respondentů (2,6 %), nejčastěji se jednalo o zkušenost s těkavými a s konopnými látkami. Ostatní počty žáků, kteří udávají zkušenost s nějakou jinou nelegální látkou (extáze, LSD, heroin, pervitin), jsou velmi nízké. Ovšem zkušenost s užíváním léků bez předpisu lékaře učinilo celkem 9,3 % respondentů. Celkem 47,3 % respondentů hodnotilo dostupnost cigaret a možnost jejich sehnání jako snadné. Snadný přístup k pivu udalo 49,3 % respondentů. Naproti tomu celkem 36,5 % respondentů udává, že je pro ně nemožné získat konopné drogy. Klíčová slova: evaluace procesu - evaluace výsledku - primární prevence - epidemiologie - rizikové chování - návykové látky. 1. Úvod Realizátoři programů primární prevence užívání návykových látek (dále jen primární prevence) se v současnosti v naší zemi nachází v relativně složité situaci. Díky narušení původního procesu vývoje preventivních programů započatého po roce 1989 se nyní můžeme setkat s velmi rozdílným pojetím primární prevence (Miovský et al., 2004a). Jedním z největších zdrojů nesystémového přístupu byla změna přístupu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), reprezentovaná koncepcí primární prevence na období (MŠMT, 1998). Tato koncepce v rozporu s potřebami praxe i systémem kontroly kvality a financování zcela přestala rozlišovat mezi programy pro volný čas a tzv. specifickými primárně preventivními programy. Díky tomu došlo k destrukci tvořícího se systému, který respektoval odlišné potřeby různých cílových skupin a především rozlišoval mezi různými typy programů v závislosti na jejich metodách a cílech. Ani následná koncepce na období (MŠMT, 2001) nápravu nepřinesla, a tak se až v posledních dvou letech daří postupně situaci v prevenci stabilizovat a díky změnám uvnitř MŠMT se podařilo vytvořit kooperativní atmosféru a začít pracovat na dlouho potřebných klíčových dokumentech, jako jsou standardy preventivních programů, manuál dobré praxe, návrh systému kontroly atd. (Miovský et al., 2004a). Školy, jako klíčové instituce v systému primární prevence, jsou doposud vázány dokumenty, které vycházejí z předchozích nekvalitních koncepčních materiálů. Základní rámec pro provádění primární prevence ve školách a školských zařízeních určuje metodický pokyn (MŠMT, 2000) a dokument týkající se prevence v mateřských a základních školách (MŠMT, 2001). Tento a související dokumenty byly opakovaně podrobeny kritické analýze (Slavíková et al., 2000; Miovský, 2002b). V praxi je téměř vyloučeno, aby požadavky definované v citovaných dokumentech byla škola schopna splnit. Zjevný rozpor nacházíme zejména v naprosto vágních cílech, absenci popisu strategií a metod, jakými má být daného cíle dosaženo, a naopak velmi úzce a ne- 238 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:00 PM

15 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie realisticky pojatém výčtu, za co vše v této oblasti nesou zodpovědnost klíčoví pracovníci školy, ředitel a školní metodik prevence. Z hlediska evaluace pak MŠMT připravilo publikaci Evaluace a diagnostika preventivních programů (MŠMT, 2002), která je však pouze dobře zpracovaným teoretickým úvodem do celé oblasti a neumožňuje v podmínkách školy či regionu praktické provádění evaluace. Až na výjimky se tak dnes v praxi s prováděním evaluace na potřebné úrovni a v potřebné kvalitě můžeme setkat spíše výjimečně. Právě v těchto podmínkách se zrodil záměr realizovat projekt, který by umožnil srovnání výsledků dlouhodobého primárněpreventivního programu na komunitní bázi s výsledky tzv. Minimálního preventivního programu, který jsou všechny školy v ČR dnes povinny realizovat. Ten však pojetí prevence výrazně zužuje a jen jeho velmi malá část postihuje specifickou oblast užívání návykových látek a prevenci rizikového chování v jeho kontextu. Základním výchozím předpokladem autorů studie je, že zahrnutí konceptu rizikového chování (LLoyd, 1998) a environmentálních faktorů ovlivňujících rizikové chování (Rhodes et al., 2003) v kontextu užívání návykových látek do systému primární prevence bude mít pozitivní dopad na jeho výsledky. Očekáváme tedy, že schopnost realizátorů kombinovat nespecifický přístup v primární prevenci (prostřednictvím sítě organizací zajišťujících aktivity pro volný čas) s přístupem specifickým (tj. zaměřit se na rizikové skupiny a jednotlivce a jim poskytovat podporu a různé formy specifické pomoci) přinese ve výsledku např. snížení počtu osob užívajících návykové látky, případně odsune do vyššího věku zahájení jejich užívání atd. Část proměnných, jež je třeba ve výzkumu zohlednit, velmi výrazně podléhá širším kontextuálním vlivům (kulturně-historický vývoj, specifičnost města, městské části atd.) a dále také samozřejmě vlivům sociálním, psychosociálním a vlivu osobnostních charakteristik žáků, na něž je preventivně působeno. Všechny uvedené vlivy jsou velmi výrazné. Zjednodušeně můžeme dokonce říci, že posuzujeme efekt faktoru (preventivního programu na komunitní bázi), který má na cílový stav (užívání návykových látek a rizikové chování v jeho kontextu) menší vliv než jiné faktory (rodina, sociální prostředí, vrstevníci atd.). Proto nepovažujeme použití výhradně kvantitativních metod a technik za dostatečné a celou kvaziexperiemtnální studii kombinujeme se substudiemi užívajícími kvalitativní metody. Při návrhu projektu jsme tak zohlednili oba přístupy, které se vzájemně doplňují. Jak navíc oprávněně v kontextu evaluačních metod výuky podotýká Šimek (1999), není možné zapomenout právě na specifický charakter socio kulturního prostředí České republiky a její historii, které rozhodně nelze srovnávat s prostředím standardních a postupně se vyvíjejících evaluačních nástrojů v zaběhlých demokraciích, kde podobné aktivity mají za sebou dlouhý postupný vývoj a tradici. Původních evaluačních studií v primární prevenci je v ČR relativně málo. Mezi prvními se tomuto tématu publikačně věnovali Nešpor, Csémy a Sovinová (1998). Jejich publikace však bohužel postrádala zasazení do širšího rámce tehdejšího stavu primární prevence a dostatečně nezohledňovala velmi široké spektrum preventivních programů a jednotlivých cílových skupin. Objevily se také originální studie, provedené na vysoké metodologické úrovni (Blažek, Olmrová, 2001), avšak bohužel bez širšího ohlasu mezi odbornou veřejností. Širší diskuse o tématu hodnocení primární prevence se v ČR otevřela až v letech v rámci Phare Twinning Project: Drug policy, mimo jiné také díky spolupráci s rakouskými partnery, mezi nimiž figuroval jeden z autorů významné publikace posledních let v této oblasti Původní práce 239 Adiktologie indd /6/04 2:57:01 PM

16 Alfred Springer. Podle Springera je evaluace v širším významu slova soubor různých aktivit přinášejících nám informaci o významech spojených s chápáním sebe nebo vnějšího okolí u různých cílových skupin (Springer, Uhl, 1998). Jak jsme již uvedli jinde (Miovský et al., 2004), měla na vývoj a použití evaluačních nástrojů v primární prevenci v ČR významný vliv také spolupráce s Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) v Lisabonu, přenos zkušeností zemí EU v této oblasti (Baker et al., 1998) a návazný projekt zaměřený na výměnu zkušeností mezi členskými a tehdejšími kandidátskými zeměmi EU v oblasti evaluace preventivních programů (Neaman et al., 2000). Mezi výzkumníky je u nás poměrně užívaná také publikace Guidelanes for the evaluation of drug prevention (EMCDDA, 1998). 2. Popis struktury výzkumného projektu Projekt analýzy primárněpreventivního programu aplikuje jak formativní, tak také normativní (či někdy také sumativní) typ hodnocení (Kröger, 1998). Jeho obecným cílem je jednak porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní bázi a aplikací pouze minimálního preventivního programu a jednak realizátorům komunitního programu poskytnout zpětnou vazbu prostřednictvím evaluace procesu. Projekt je postaven jako kvaziexperimentální pětiletá studie bez randomizace ve výběru účastníků (viz popis souboru). Jedná se tedy o typ evaluace, kdy výběr experimentální a kontrolní skupiny není náhodný, ale je podřízen určitým podmínkám či kritériím a využíváme při něm především záměrného výběru (Bryman, 2001). Prostřednictvím pretestu a prvního a druhého posttestu (s odstupem dvou a pěti let od pretestu) je srovnáván vliv působení preventivní intervence na experimentální skupinu (podrobněji viz schéma struktury projektu na obr. 1). Projekt je prováděn na území Prahy 6, na němž je realizován evaluovaný komunitní projekt primární prevence užívání návykových látek. V projektu se věnujeme čtyřem typům hodnocení, a to hodnocení procesu, struktury, výsledku a nákladů. Hodnocení procesu (Kröger, 1998) představuje hodnocení každodenních intervenčních postupů a praktik, včetně názorů a zkušeností týmu, klientů a dalších důležitých osob/skupin (např. hodnocení spokojenosti klientů). Při tomto typu hodnocení uplatňujeme také kvalitativní metody jako ohniskové skupiny (Morgan, 2002), zúčastněné pozorování a semistrukturované interview (Seidman, 1997). Hodnocení struktury je zaměřeno na organizační aspekty intervence včetně kontrolních mechanismů (např. výborů), role managementu a týmu a plánování/financování atd. Hodnocení výsledků (výstupů) projektu (Kuipers, 1998; WHO, 2000) bude provedeno prostřednictvím srovnání vývoje rizikových indikátorů na výběrovém souboru žáků základních škol Prahy 6, kde kontrolní skupinu tvoří školy nezapojené do komunitního projektu (realizující pouze tzv. minimální preventivní program) a vybrané školy přiléhající k hranicím Prahy 6 a vykazující shodné znaky s kontrolní skupinou. Pretest je proveden na účastnících ve věku 11 let, kdy navštěvují 5. třídu ZŠ. Základním předpokladem (na němž jsou postaveny hypotézy testované v pretestu) je, že se všechny děti budou v tomto věku nacházet přibližně na stejné úrovni užívání návykových látek (tj. že mezi experimentální a kontrolní skupinou nebude z tohoto pohledu žádný statisticky významný rozdíl). Tento předpoklad vychází z výsledků školních studií (Csémy et al., 2003; Psychiatrické centrum Praha, 2003; Miovský, Urbánek, 2001 a dalších), že nejvíce rizikový věk prvních kontaktů s návykovými látkami je let. Začátek 5. třídy ZŠ je pro testování 240 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:01 PM

17 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie vybrán také proto, že bezprostředně na něj navazuje zahájení evaluovaného preventivního programu (sledovaná intervence). První posttest je proveden v 7. třídě ZŠ (v době, kdy program stále probíhá) a druhý pak v 9. třídě, tj. s odstupem téměř pěti let od pretestu. Pětiletý interval mezi pretestem a druhým posttestem zahrnuje právě nejvíce rizikové období z hlediska kontaktu s návykovými látkami, a to jak legálními, tak nelegálními. Výzkumné nástroje nám umožňují relativně bohaté srovnání různých indikátorů a hledání jejich vztahu k evaluované preventivní intervenci. 3. Cíle studie a hypotézy testované při pretestu 3.1. Cíle projektu lze rozdělit do čtyř základních oblastí: a) Ověřit, zda navržené nástroje a design celé evaluace jsou schopny postihnout dopad působení primárněpreventivního programu a případně též rozdíl mezi výsledky komunitního programu prevence a tzv. minimálního preventivního programu. b) Provést zhodnocení dopadů dlouhodobé primárněpreventivní intervence založené na principech komunitního preventivního programu, který je realizován na území Prahy 6. c) Vyhodnotit nákladovou efektivitu prováděné preventivní intervence. d) Zhodnotit kvalitu obou srovnávaných typů programů v širším kontextu fungování a aplikace protidrogové politiky na území městské části (např. v oblasti síťování služeb, efektivní a hospodárné využívání služeb, kvalita a schopnost spolupráce atd.) a využít přitom pracovní verzi certifikačních standardů pro primární prevenci (MŠMT, 2004) Od definovaných čtyř oblastí cílů projektu se odvíjí hlavní hypotézy testované při pretestu: a) Experimentální a kontrolní skupina se nebudou statisticky významně lišit v hlavních sledovaných psychosociálních znacích (úplnost rodiny, příjmy rodiny atd.). b) Experimentální a kontrolní skupina se nebudou statisticky významně lišit v hlavních sledovaných epidemiologických indikátorech týkajících se užívání alkoholu a tabáku. c) Experimentální a kontrolní skupina se nebudou statisticky významně lišit v hlavních sledovaných epidemiologických indikátorech týkajících se užívání konopných drog, MDMA, těkavých látek, halucinogenních drog a jiných nelegálních návykových látek. d) Experimentální a kontrolní skupina se nebudou statisticky významně lišit v oblasti postojů a znalostí o účincích a dopadech užívání návykových látek. 4. Popis souboru Hlavní substudii projektu tvoří kvaziexperimentální výzkumný plán (bez znáhodnění ve výběru souboru). Při sestavování experimentální skupiny jsme využili metodu totálního výběru (Hendel, 1999), kdy do souboru byly zařazeny všechny osoby splňující požadovaná kritéria (žáci 5. tříd ZŠ, kteří jsou účastníky posuzovaného preventivního programu na komunitní bázi). Pro výběr kontrolní skupiny jsme tak byli výrazně limitováni tím, že experimentální skupina je tvořena ze sociálního a environmentálního hlediska relativně homogenním vzorkem dětí, navštěvujících školy výhradně v městské části Praha 6. Bylo tedy třeba vytvořit adekvátní kontrolní skupinu, tj. že děti budou pocházet a žít ve srovnatelném prostředí a navštěvovat podobné školy. Proto byl v první fázi zvolen postup, kdy do kontrolní skupiny byly zařazeny všechny zbývající děti v daném věku ve školách na Praze 6. Ukázalo se však, že jejich počet je příliš nízký (přibližně polovina počtu dětí v experimentální skupině). Proto byl ve druhé fázi proveden výběr škol v městských částech přiléhajících k Praze 6 a z nich byly vybrány všechny ty, které co nejvíce odpovídají podmínkám a prostředí právě Prahy 6. Původní práce 241 Adiktologie indd /6/04 2:57:02 PM

18 Celkem byly vytvořeny 3 výběrové soubory (tabulka 1). Experimentální skupina ( A ) je složena z žáků 5. tříd ZŠ zapojených do komunitního primárněpreventivního programu na Praze 6. Kontrolní skupina má dva podsoubory. První podsoubor ( B ) je složen z žáků 5. tříd ZŠ nezapojených do komunitního primárněpreventivního programu na Praze 6. Druhý podsoubor ( C ) je složen z žáků 5. tříd ZŠ nezapojených do komunitního primárněpreventivního programu navštěvujících školy v hraničních oblastech Prahy 6 a sousedních obvodech, kdy při výběru byly podmínkou shodné znaky s prvním podsouborem kontrolní skupiny ( B ). Soubory B a C jsou kontrolní. Početní zastoupení jednotlivých škol, tříd, respondentů, pohlaví a věk v těchto souborech jsou srovnatelné se souborem A (tabulka 2). Další analýzou získaných dat jsme zjistili, že soubory A, B a C se od sebe významně neliší, co se týče významných charakteristik respondentů (tabulka 2). Významné rozdíly jsou patrné ve vzdělání rodičů, matky i otce. Variabilita věku je v souboru A mírně větší než v ostatních dvou souborech. Celkem 73,9 % všech respondentů žije v úplné rodině, 7,2 % respondentů žije v restrukturalizované rodině, tj. s vlastní matkou a nevlastním otcem či přítelem matky, nebo s vlastním otcem a nevlastní matkou. V celém souboru celkem čtyři respondenti (z 85) udali, že žijí s vlastním otcem a nevlastní matkou. Celkem 14,1 % respondentů žije pouze s matkou. U všech těchto rodinných struktur jsme nesledovali, a tudíž není zohledněno to, zda respondent žije ještě s prarodiči či jinými příbuznými a osobami v jedné domácnosti. Materiální poměry rodiny respondenti nejčastěji hodnotili jako průměrné. 5. Použité metody Pro testování byly vybrány metody, u nichž autoři předpokládají (a studií tento předpoklad ověřují), že budou schopny postihnout případné průkazné rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou a současně umožní srovnání s výsledky jiných studií. Jak pretest, tak oba posttesty budou anonymní a nebudou umožňovat identifikaci jednotlivců (ani spárování výsledků mezi pretestem a oběma posttesty). Celý set nástrojů pro každé testování však bude tvořit jeden testový sešit a bude tak možné srovnávat výsledky u jednotlivých nástrojů intraindividuálně i interindividuálně. To samo o sobě rozšíří možnosti analýz a srovnání. Přestože nemožnost spárovat data pretestu a obou posttestů na individuální úrovni znemožňuje některé ze zajímavých analýz, nebylo by v opačném případě možné chránit adekvátně soukromí účastníků. Navíc vzhledem k definovaným cílům není tato možnost bezpodmínečně nutná a navržený způsob je z hlediska testování hypotéz dostačující Dotazníkové a testové metody pro měření epidemiologických indikátorů Pro hodnocení základních epidemiologických indikátorů je využit dotazník ESPAD, jehož drobné modifikace ve vybraných položkách (přizpůsobující dotazník pro věkovou skupinu žáků 5. tříd) byla konzultována s autory 1 a provedena tak, aby byla zachována možnost srovnání s výsledky jiných studií Metody pro hodnocení postojů a znalostí o návykových látkách Hodnoceny a měřeny jsou postoje a názory na drogy, jejich užívání, výrobu, distribuci, postoje k uživatelům drog, jejich trestání či léčení atd. Dále postoje k možnosti vlastní zkušenosti či opakované zkušenosti s návykovými 1 Konzultace probíhají kontinuálně na úrovni tzv. rady projektu, která byla sestavena právě za účelem průběžné metodologické supervize a konzultací. V této radě jsou zástupci různých institucí a mj. právě také realizátor studie ESPAD v ČR Dr. Csémy (Psychiatrické centrum Praha). 242 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:02 PM

19 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie látkami atd. Pro tento účel jsou využívány jednak vybrané škály dotazníku ESPAD, které jsou rozšířeny o několik položek ve zvláštním záznamovém archu. Podobně je tomu při hodnocení znalostí o drogách a jejich uživatelích. Zde byl ve spolupráci se skupinou pedagogů a speciálních pedagogů sestaven test znalostí o drogách a jejich uživatelích, upravený pro věkové skupiny (5., 7. a 9. třída). Testem znalostí budou srovnávány získané znalosti o této oblasti, včetně zdrojů těchto informací, jejich kvality a hloubky Osobnostní charakteristiky účastníků výzkumu Osobnostní charakteristiky jsou sledovány pouze v rámci prvního posttestu, neboť v 5. třídě ZŠ je věk účastníků pro použití tohoto dotazníku velmi nízký, mj. z hlediska vývoje a proměnlivosti některých znaků v tomto vývojovém období. Použita je nejnovější verze dotazníku NEO-PI-R, který má jak české normy, tak umožňuje mezinárodní srovnání, patří v současnosti mezi kvalitní osobnostní dotazníky a kromě jiného zachycuje podstatné znaky vztahující se k tématu (otevřenost novým zkušenostem, rigidita, přizpůsobivost atd.) Kvalitativní metody Mezi kvalitativní metody použité v projektu jsme zařadili metodu ohniskových skupin (Morgan, 2001). K ní bude kombinována metoda zúčastněného pozorování a kvalifikovaného odhadu (Howard et al., 1998). Dominantní metodou je metoda semistrukturovaných interview (Seidman, 1997), která je ověřena a jsou s ní velmi dobré zkušenosti v oblasti výzkumu drogové scény (např. Miovský, 2000; Miovský, 2002a). 6. Výsledky testování žáků 5. tříd Přehled výsledků pretestu lze rozdělit do dvou skupin. V části 6.1. je provedeno vzájemné srovnávání experimentální a kontrolní skupiny. Srovnání těchto dvou skupin ukázalo, že se statisticky významně liší pouze v celoživotní zkušenosti s tabákem. V ostatních indikátorech se soubory neliší, a proto jsou další analýzy ( ) provedeny na celém souboru, neboť výsledky těchto analýz mají hodnotu z deskriptivního hlediska a z hlediska následného srovnání těchto výsledků s jinými studiemi Srovnání experimentální a kontrolní skupiny Experimentální a kontrolní soubor se navzájem významně neliší. Pro vzájemné srovnání obou skupin jsme vybrali 12 základních indikátorů rizikového chování ve vztahu k návykovým látkám: Zkušenost s alkoholem (celoživotní prevalence) Opilost (celoživotní prevalence) Opilost v posledním měsíci Zkušenost s tabákem (celoživotní prevalence) Zkušenost s tabákem v posledním měsíci Užití jakékoli nelegální drogy (celoživotní prevalence) Zkušenost s konopnými drogami (celoživotní prevalence) Zkušenost s konopnými drogami v posledním měsíci Zkušenost s těkavými látkami (celoživotní prevalence) Zkušenost s extází (celoživotní prevalence) Zkušenost s pervitinem (celoživotní prevalence) Zkušenost s heroinem (celoživotní prevalence) Statisticky významný rozdíl mezi souborem A (experimentální skupina) a B+C (kontrolní skupina) je pouze v celoživotní zkušenosti s tabákem, a to pouze u mužů, ženy se v této charakteristice neodlišují. V souboru A má tuto zkušenost 22,6 % respondentů, v souboru B+C má tuto zkušenost 25,4 % (viz tabulka 3). V ostatních charakteristikách se oba soubory významně neliší, přestože roz- Původní práce 243 Adiktologie indd /6/04 2:57:03 PM

20 díly mezi nimi jsou. Respondenti v souboru A mají častěji zkušenost s alkoholem a těkavými látkami než respondenti v souboru B. Naproti tomu respondenti v souboru B častěji uvádějí opilost a zkušenost s konopnými drogami. Četnost zkušenosti s extází, pervitinem a heroinem je pro oba soubory velmi nízká Zkušenost s tabákem Vzhledem k tomu, že se soubory A a B+C v indikátoru celoživotní prevalence užívání tabáku významně liší, uvádíme zde přehled pro každý soubor zvlášť (tabulka 4 a tabulka 5). Významný rozdíl mezi těmito dvěma soubory je mezi chlapci. Celoživotní zkušenost s tabákem mělo v souboru A celkem 81 chlapců (25,0 %) a v souboru B+C celkem 88 chlapců (29,8 %). Minimálně jednou a více kouřilo v posledním měsíci celkem 3,6 % respondentů (2,8 % v souboru A; 4,5 % v souboru B+C) Zkušenost s alkoholem Zkušenost s alkoholem má celkem 66,6 % respondentů (71,7 % chlapců, 60,7 % dívek). Nikdy alkohol nezkusilo 33,5 % respondentů. Nejvíce respondentů zkusilo alkohol 1-2krát za život (27,8 % chlapců, 28,2 % dívek) viz tabulka 6. Užití pěti a více sklenic alkoholu za poslední měsíc udává 19,0 % chlapců a 11,2 % dívek. Celoživotní zkušenost s opilostí má 21,6 % respondentů (25,8 % chlapců, 16,7 % dívek), za poslední rok učinilo tuto zkušenost celkem 8,8 % respondentů (10,0 % chlapců, 7,3 % dívek). Toto rizikové chování se vyskytuje častěji u chlapců než u dívek, statistická významnost ale byla prokázána pouze u celoživotní zkušenosti s alkoholem. Zkušenost se všemi třemi alkoholickými nápoji, pivem, vínem a destiláty, má 41 respondentů (3,5 %). Za posledních 30 dnů požilo pivo 324 (27,9 %) respondentů, víno 232 (20,2 %) respondentů a destilát 101 (9,1 %) respondentů. Potvrdila se tedy mírná převaha těch, kteří mají větší zkušenosti s pivem než s vínem. To odráží celkově vyšší oblíbenost piva v dospělé populaci a tedy i vyšší pravděpodobnost, že s daným nápojem dítě přijde do kontaktu. Tomu odpovídá také místo požití alkoholického nápoje. Celkem 519 respondentů (44,1 %) užilo alkoholický nápoj doma, 106 respondentů (9,0 %) užilo alkoholický nápoj také doma, ale u někoho jiného a 77 respondentů (6,5 %) v restauraci. Celkem 3 respondenti (muži) uvedli, že dosud pili alkoholický nápoj pouze v baru, na diskotéce nebo v restauraci. Místo požití alkoholického nápoje je také významným indikátorem pro odlišení souboru A od souboru B+C. Respondenti v souboru A uvádějí statisticky významně častěji, že naposledy pili alkohol doma (48,1 % respondentů) na rozdíl od respondentů v souboru B+C (40,5 % respondentů). Údaj o počtu žáků, kteří mají zkušenost s alkoholem z domova, potvrzuje již dříve zjištěné údaje o výrazné toleranci vůči této droze a také to, že rodiče jsou přítomni u téměř poloviny všech dětí při jejich prvních zkušenostech s touto látkou Zkušenost s nelegálními návykovými látkami Nejčastěji užívanými nelegálními látkami jsou mezi středoškoláky konopné drogy (Csémy et al., 2003). Proto jsme celoživotní prevalenci zkušeností s těmito látkami zařadili před ostatní, abychom si ověřili, jak je tomu u populace žáků 5. tříd ZŠ. Výsledek se tak celkově jeví jako příznivý. Procento zkušeností s těmito látkami (celkem 2,5 %) je v celkovém kontextu relativně nízké viz tabulka 7. Stejně tak lze příznivě hodnotit oblast hodnocení dostupnosti, kde na otázku, zda by si respondenti byli schopni opatřit konopné drogy ve škole, odpovědělo respondentů (92 %), že ne. Pouze 91 respondentů (7,8 %) uvedlo, že by tyto drogy dokázali získat i v budově školy. S jakoukoli nelegální drogou mělo zkušenost celkem 31 respondentů (2,6 %), nejčastěji se jednalo o zkušenost s těkavými látkami 244 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:03 PM

21 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie (2,6 %) a již zmíněnou zkušenost s konopnými látkami (2,5 %). Ostatní počty žáků, kteří udávají zkušenost s nějakou jinou nelegální látkou (extáze, LSD, heroin, pervitin), jsou velmi nízké (méně než 0,6 %). Ovšem zkušenost s užíváním léků bez předpisu lékaře učinilo celkem 107 respondentů (9,3 %). Věk první zkušenosti s nelegální drogou je ostřeji sledovaným ukazatelem. Věk iniciace nelegální drogou patří vedle procenta celoživotní zkušenosti a procenta opakovaných zkušeností mezi významné údaje. Výzkumy na středoškolské populaci ukazují, že nejčastějším věkem první zkušenosti s nelegálními látkami je období mezi rokem. Tzn. že největší část středoškoláků, kteří mají zkušenost s nelegální drogou, ji učinilo právě během tohoto věkového období. Náš výzkum potvrdil předpoklad, že zařazením testování do 5. třídy budeme mít zmapován rozsah užívání drog ještě před nástupem rizikového období. V souladu s jinými studiemi (Miovský, Urbánek, 2002) se potvrdilo, že iniciačními látkami jsou pro drtivou část dětí alkohol nebo tabák. Z nelegálních látek jsou jako iniciační látky nejvýrazněji zastoupeny konopné drogy (u 0,8 % respondentů) a léky (léky s psychoaktivním účinkem užité bez předpisu lékaře za účelem vyvolání příjemného stavu) (u 0,6 % respondentů). Celkem 8 respondentů (0,7 %) uvádí zkušenost s nelegální látkou, ale neví, o jakou látku se jednalo. Hodnocení rizikovosti užívání vybraných látek v určité intenzitě sleduje rozdíl v hodnocení jak látek navzájem, tak také rozdíl v hodnocení podle toho, jak intenzivně je látka užívána. Z výsledků je zřejmé, že žáci ZŠ v tomto věku nemají příliš dobrou představu o reálném riziku, které jednotlivé typy drog představují, a při hodnocení jsou ovlivněni zřejmě spíše svým postojem. Zřetelná je vysoká tolerance k alkoholu, který je hodnocen i při denním užívání jako nepříliš nebezpečný ve srovnání s tím, že 1-2 zkušenosti s konopnými drogami za život jsou hodnoceny výrazně více rizikově (velké riziko udává 37,9 % respondentů). Stejně překvapivý je relativně velký počet žáků hodnotících jeden balíček cigaret denně pouze jako střední riziko (20,7 % respondentů). Za velmi špatný výsledek celkového stavu znalostí lze u žáků 5. tříd označit celkový počet odpovědí nevím, tj. že respondenti neví, jaké riziko je s danou látkou spojováno. Nejvíce znepokojivý je tento výsledek u užívání pervitinu (32,0 %), těkavých látek (22,4 %), injekční aplikace drog (16,0 %), užívání konopných drog (17,8 %) a alkoholu (10,7%) viz tabulka 8. V další analýze jsme se zaměřili na srovnání hodnocení dostupnosti legálních drog a konopných drog. Je nutné zdůraznit, že i alkohol a tabák jsou pro tuto věkovou skupinu nelegálními drogami, vyčleňujeme a označujeme je však pro potřeby textu jako drogy legální. Celkem 47,3 % respondentů hodnotilo dostupnost cigaret a možnost jejich sehnání jako snadné, 28,6 % jako obtížné a 14,6 % jako nemožné. Snadný přístup k pivu udalo 49,3 % respondentů, obtížný přístup 29,6 % respondentů a nemožnost sehnat pivo uvedlo 11,3 % respondentů. Lze tak říci, že alkohol a tabák jsou již pro tuto věkovou skupinu dětí relativně snadno dostupné. Naproti tomu 36,5 % respondentů udává, že je pro ně nemožné získat konopné drogy, pro 38,1 % respondentů je to obtížné a pro 6,3 % snadné. Kolektiv blízkých přátel, kteří pravidelně pijí či užívají jiné drogy, patří mezi jeden z velmi významných faktorů přispívajících ke zvýšení pravděpodobnosti stejného jednání u respondenta samotného. Proto jsme se v jedné z analýz zaměřili právě na kolektiv (hodnocen vzhledem k užívání návykových látek), v němž se respondent pohybuje. Poměrně velká část žáků sepohybuje v relativně rizikovém prostředí. Vzhledem k výsledkům ostatních analýz se jedná pravděpodobně o starší Původní práce 245 Adiktologie indd /6/04 2:57:04 PM

22 kamarády, kteří již učinili zkušenost s nějakou drogou. Pětina respondentů (20,5 %) má převážně kamarády, kteří kouří, a 14,6 % respondentů má kamarády, kteří se alespoň jednou za měsíc opijí alkoholem. Celkem 6,3 % respondentů uvedlo, že má ve svém okolí několik přátel užívajících konopné drogy. Dále je mezi kamarády respondentů časté také užívání léků na uklidnění bez doporučení lékaře (4,6 %), čichání těkavých látek (4,2 %) a užívání alkoholu spolu s léky (3,7 %) Sebehodnotící škály V dotazníku je zařazeno několik sebehodnotících škál, jejichž cílem je zjistit, jak respondenti uvažují sami o sobě, o svém prožívání, zdraví a celkové životní spokojenosti. Jedná se o sérii několika otázek, jimiž sledujeme např. výskyt depresivních myšlenek, sklon k nízkému sebehodnocení nebo některé vybrané typy zdravotních problémů. Lze říci, že celkové sebehodnocení respondentů je převážně pozitivní. Ovšem přibližně polovina žáků odpověděla souhlasně u tří položených otázek: Není toho moc, na co bych mohl/a být hrdý/á (49,9%), Někdy se cítím zbytečný/á (54,2 %), Přál/a bych si, abych si mohl/a sám/a sebe víc vážit (62,1%). Zastoupení odpovědí na ostatní položky vyjadřující spokojenost se sebou, pocit vlastní hodnoty a schopnosti, uvědomění si dobrých vlastností apod. bylo převažující. Celkem 40,9 % respondentů udává, že ztratili chuť k jídlu v posledním týdnu, 53,7 % respondentů mělo problémy se soustředěním se, 41,9 % respondentů se cítilo sklesle, 43,9 % respondentů mělo problémy s plněním úkolů a 54,7 % respondentů zažívalo pocity smutku. Respondenti také hodnotili spokojenost s finanční situací rodiny, se svým zdravotním stavem a spokojenost se sebou. Tři čtvrtiny dotázaných žáků (77,8 %) jsou spokojeny s finanční situací své rodiny a 85,7 % jich je spokojeno také se svým zdravotním stavem. Se sebou je spokojeno celkem 78,9 % respondentů. Celkem 5,6 % respondentů uvedlo, že se sebou spokojeno není. 7. Diskuse Jisté omezení celé studie lze spatřovat v tom, že je vyloučena možnost znáhodnění při výběru osob do experimentální a kontrolní skupiny, tedy provedení klasického experimentu (Bryman, 2001). Na druhou stranu nabízí design kvaziexperimentu možnost sestavit kontrolní skupinu záměrným výběrem a zohlednit tak sociální, ekonomické a environmentální vlivy. Významným zdrojem možných zkreslení při využití kvaziexperimentálního designu může v tomto případě však být fakt, že jak samotná historie vzniku programu (a tedy vlivů, které tento vznik modelovaly), tak také zájem (resp. nezájem) škol zapojit se do programu, nejsou náhodné. Mohou na ně být vázány proměnné, které se nemusí v průběhu studie vůbec podařit identifikovat a které přitom mohou jako nežádoucí nezávislé proměnné významně data zkreslovat. Celoživotní zkušenost s užitím tabáku mělo v experimentální skupině celkem 81 chlapců (25,0 %) a kontrolní skupině 88 chlapců (29,8 %). Minimálně jednou a více kouřilo v posledním měsíci celkem 3,6 % respondentů (2,8 % v souboru A; 4,5 % v souboru B+C). Je tak zřetelné, že z hlediska nárůstu prvních zkušeností s tabákem jsme již nezachytili úplný počátek. Celoživotní prevalence zkušenosti s tabákem pak v dalším věku narůstá a u 16letých dosahuje přibližně 80% (Csémy et al., 2003). Zkušenost s alkoholem má v obou souborech celkem 66,6 % respondentů (71,7 % chlapců, 60,7 % dívek). Do této kategorie však spadají také různé situace, kdy například na Silvestra či při rodinných oslavách dochází k jednorázovému ochutnání alkoholu i u velmi malých dětí. Proto je z hlediska hodnocení rizik užívání alkoholu více důležitý indikátor celoživotní zkušenosti 246 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:04 PM

23 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie s opilostí, případně opakovanou opilostí či opilostí v posledních 30 dnech. Celoživotní zkušenost s opilostí v souboru 11letých dětí udalo 21,6 % respondentů (25,8 % chlapců, 16,7 % dívek), kdy jsme podobně jako u tabáku ve výzkumu již nezachytili počátky těchto zkušeností, ústících až v dnešních 78,5% 16letých s touto zkušeností (Csémy et al., 2003). V posledním roce učinilo tuto zkušenost celkem 8,8 % respondentů (10,0 % chlapců, 7,3 % dívek) našeho výzkumu. Pozornost jsme ve studii věnovali problematice iniciační látky. V souladu s jinými studiemi (např. Miovský, Urbánek, 2001) se potvrdilo, že iniciačními látkami jsou pro drtivou část dětí alkohol nebo tabák, a to jak ve smyslu celoživotní prevalence, tak zkušeností za poslední rok a měsíc. Potvrdilo se tedy, že zatímco s alkoholem a tabákem má zkušenost významná část souboru (přibližně třetina s tabákem a dvě třetiny s alkoholem), u jiných návykových látek je procento zkušeností jakéhokoli typu nízké a rizikový věk pro kontakt s těmito látkami se teprve přibližuje. Z těchto nelegálních látek jsou jako iniciační látky nejvýrazněji zastoupeny konopné drogy (u 0,8 % respondentů) a léky (léky s psychoaktivním účinkem užité bez předpisu lékaře za účelem vyvolání příjemného stavu) (u 0,6 % respondentů). Celkem 8 respondentů (0,7 %) uvádí zkušenost s nelegální látkou, ale neví, o jakou látku se jednalo. Zřetelná je u celého souboru vysoká tolerance k alkoholu, který je hodnocen i při denním užívání jako nepříliš nebezpečný. Ve srovnání s tím jsou 1-2 zkušenosti s konopnými drogami za život hodnoceny výrazně více rizikově (velké riziko udává 37,9 % respondentů). Tato zjištění korespondují s výsledky substudie provedené metodou ohniskových skupin (Miovský et al., 2004b), kdy zjištěné postoje vůči alkoholu a názory na jeho rizikovost odpovídají vysokým hodnotám celoživotní zkušenosti i zkušenosti s opilostí a rizika spojená s užíváním alkoholu jsou podobně u tabáku mnohými dětmi podceňována. Např. žáci při hodnocení hodnotících rizik spojených s užíváním jednoho balíčku cigaret denně považují takovéto jednání pouze za střední riziko (20,7 % respondentů). Znepokojivé je zjištění, že 22,4% dětí uvedlo, že neví, jaká rizika jsou spojena s užíváním těkavých látek. Vzhledem k tomu, že se 11leté děti nacházejí v rizikovém věku vůči právě této skupině látek, je zjištěný výsledek důležitým signálem svědčícím o podcenění této oblasti prevence. 47,3 % respondentů hodnotících dostupnost cigaret a možnost jejich sehnání jako snadné, 28,6 % jako obtížné a 14,6 % jako nemožné opět odpovídá zjištěním výše citované substudie (Miovský et al., 2004b). Snadný přístup k pivu udalo 49,3 % respondentů, obtížný přístup 29,6 % respondentů a nemožnost sehnat pivo udalo pouze 11,3 % respondentů. Alkohol i tabák jsou pro 11leté děti víceméně poměrně dobře dostupné návykové látky i přesto, že od hranice legálního nákupu tyto děti dělí 7 let. 8. Závěr Provedený pretest v rámci projektu evaluace primárněpreventivního komunitního programu realizovaného na území Prahy 6 občanským sdružením Prev-centrum přinesl potvrzení výzkumných hypotéz a jeho prostřednictvím byla zahájena pětiletá kvaziexperimentální studie (bez znáhodnění). Tato studie je zaměřena na hodnocení kvality a efektivity programu a na analýzu jeho nákladovosti. V rámci projektu jsou prostřednictvím dotazníku zjišťovány údaje o výchozím (pretest) a současném stavu užívání návykových látek v experimentální a kontrolní skupině (posttest). Zjišťován je vliv programu na znalosti a postoje cílové populace v jeho průběhu. Hodnoty pretestu budou srovnávány s hodnotami prvního (po dvou letech) a druhého (po čtyřech letech) posttestu. Hodnocení efektivity (dopadu) Původní práce 247 Adiktologie indd /6/04 2:57:04 PM

24 programu bude provedeno prostřednictvím srovnání vývoje rizikových indikátorů na výběrovém souboru žáků základních škol Prahy 6, kde kontrolní skupinu tvoří školy nezapojené do komunitního projektu (realizující pouze tzv. minimální preventivní program) a vybrané školy přiléhající k hranicím Prahy 6 a vykazující shodné znaky s kontrolní skupinou. Proveden byl záměrný výběr. Do projektu se zapojilo celkem 25 škol z Prahy 6 a z přilehlých obvodů hl. m. Prahy s celkovým počtem respondentů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že se dle předpokladu od sebe experimentální a kontrolní soubor navzájem výrazně neliší. Statisticky významný rozdíl mezi souborem A (experimentální skupinou) a B+C (kontrolní skupinou) byl zjištěn pouze v případě celoživotního indikátoru zkušenosti s tabákem, a to pouze u mužů. Ženy se v této charakteristice vzájemně neodlišují. Celoživotní zkušenost s tabákem mělo v experimentálním souboru celkem 81 chlapců (25,0 %) a v kontrolním souboru celkem 88 chlapců (29,8 %). Minimálně jednou a více kouřilo v posledním měsíci celkem 3,6 % respondentů (2,8 % v experimentálním souboru; 4,5 % v souboru kontrolním). Zkušenost s alkoholem má celkem 66,6 % respondentů (71,7 % chlapců, 60,7 % dívek). Nejvíce respondentů zkusilo alkohol 1-2krát za život. Zkušenost s konopnými drogami má celkem 2,5 % respondentů. S jakoukoli nelegální drogou mělo zkušenost celkem 31 respondentů (2,6 %), nejčastěji se jednalo o zkušenost s těkavými a s konopnými látkami. Ostatní počty žáků, kteří udávají zkušenost s nějakou jinou nelegální látkou (extáze, LSD, heroin, pervitin), jsou velmi nízké. Ovšem zkušenost s užíváním léků bez předpisu lékaře učinilo celkem 9,3 % respondentů. Celkem 47,3 % respondentů hodnotilo dostupnost cigaret a možnost jejich sehnání jako snadné. Snadný přístup k pivu udalo 49,3 % respondentů. Naproti tomu celkem 36,5 % respondentů udává, že je pro ně nemožné získat konopné drogy. Zjištění odpovídají výsledkům studií provedených na stejně starých či starších dětech a v tomto směru nepřinesla žádné překvapivé informace. Z preventivního hlediska se však jako důležité zjištění jeví to, že děti mají obecně velmi malé informace o těkavých návykových látkách a rizicích spojených s jejich užíváním. Kontakt: PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Husova Praha Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:05 PM

25 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie Obr. 1: Struktura projektu Evaluance komunitního programu PP Původní práce 249 Adiktologie indd /6/04 2:57:06 PM

26 Tabulka 1: Přehled počtů respondentů ve třídách dle výběrového souboru Soubor Školy Třídy Respondenti Chlapci Dívky abs. % abs. % A , ,6 B , ,7 C , ,9 B+C , ,2 Celkem * , ,3 * 21 respondentů neuvedlo svoje pohlaví Tabulka 2: Srovnání tří souborů A, B, C Charakteristiky Experimentální soubor Kontrolní soubory Soubor A B C B + C Velikost Průměrný věk 12 (9-15) 11,6 (11-13) 11,6 (10-13) 11,6 (10-13) Průměrný prospěch 1,0-2,0 1,0 2,0 1,0 2,0 1,0 2,0 Formální struktura rodiny Vzdělání rodičů Materiální poměry rodiny Úplná ,0% 86 74, , ,8 Restrukturalizovaná , , ,9 47 8,4 Matka sama 91 14, , , ,4 Ostatní 26 4,2 5 4,3 25 5,6 30 5,4 Oba základní 16 2,6% 2 1,7% 12 2,7% 14 2,5% Oba střední škola s maturitou 55 8, , , ,2 Jeden ukončené vysokoškolské , , , ,4 Ostatní , , , ,9 Bohatá , , , ,3 Průměrná , , , ,1 Chudá 43 7,1 6 5,4 30 7,0 36 6,7 Poznámky: 1 Převažují vlastní matky s nevlastním otcem (36). 2 Pouze vlastní matky s nevlastním otcem (12) matek žije s nevlastním otcem dítěte. 250 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:13 PM

27 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie Tabulka 3: Srovnání experimentální (A) a kontrolní skupiny (B+C) Soubor A Soubor B+C abs. % celkem abs. % celkem Zkušenost s alkoholem (celoživotní prevalence) , ,9 545 Opilost (celoživotní prevalence) 75 12, ,7 548 Opilost v posledním měsíci 3 0, ,7 525 Zkušenost s tabákem (celoživotní prevalence)* , ,4 556 Zkušenost s tabákem v posledním měsíci 17 2, ,5 557 Užití jakékoli nelegální drogy (celoživotní prevalence) 11 1, ,6 559 Zkušenost s konopnými drogami (celoživotní prevalence) 10 1, ,4 556 Zkušenost s konopnými drogami v posledním ,7 537 měsíci Zkušenost s těkavými látkami (celoživotní prevalence) 17 2, ,5 556 Zkušenost s extází (celoživotní prevalence) 2 0, ,9 552 Zkušenost s pervitinem (celoživotní prevalence) 1 0, ,7 552 Zkušenost s heroinem (celoživotní prevalence) ,5 552 * rozdíly jsou signifikantní na hladině 0,05 Tabulka 4: Celoživotní prevalence zkušenosti s tabákem u respondentů v experimentálním souboru (A) Chlapci Dívky Celkem abs. % abs. % abs. % Nikdy , , ,6 1-2krát 50 15, , ,7 3-5krát 8 2,5 4 1,5 12 2,0 6-9krát 3 0,9 5 1,8 8 1,3 10 a vícekrát 20 6,2 6 2,2 26 4,3 Celkem Tabulka 5: Celoživotní prevalence zkušenosti s tabákem respondentů v kontrolním souboru (B+C) Chlapci Dívky Celkem abs. % abs. % abs. % Nikdy , , ,8 1-2krát 55 18, , ,7 3-5krát 18 6,1 6 2,3 24 4,3 6-9krát 6 2,0 3 1,2 9 1,6 10 a vícekrát 9 3,0 5 1,9 14 2,5 Celkem Původní práce 251 Adiktologie indd /6/04 2:57:13 PM

28 Tabulka 6: Zkušenost s alkoholem (celoživotní prevalence) Chlapci Dívky Celkem abs. % abs. % abs. % Nikdy , , ,5 1-2krát , , ,4 3-5krát , , ,8 6-9krát 53 8,7 36 6,9 89 7,7 10 a vícekrát 95 15,7 49 9, ,6 Celkem , , ,0 Tabulka 7: Zkušenost s marihuanou nebo hašišem (celoživotní prevalence) Chlapci Dívky Celkem abs. % abs. % abs. % Nikdy , , ,5 1-2krát 16 2,6 10 1,9 26 2,3 3-5krát krát 2 0, ,2 10 a vícekrát 1 0, ,01 Celkem , , ,0 Tabulka 8: Hodnocení rizikovosti užívání jednotlivých typů drog Žádné riziko Malé riziko Střední riziko Velké riziko Nevím Celkem 1 a více balíčků cigaret denně 42 3,6% 48 4,2% ,7% ,1% 84 7,4% % 1-2 sklenice alkoholu denně 99 8,6% ,6% ,0% ,1% ,7% % 1-2krát marihuanu v životě 64 5,6% ,3% ,4% ,9% ,8% % 1-2krát pervitin v životě 58 5,2% ,3% ,5% ,0% ,0% % Drogy injekčně pravidelně 40 3,5% 11 1,0% 38 3,4% ,1% ,0% % Těkavé látky pravidelně 46 4,1% 9 0,8% 84 7,4% ,3% ,4% % 252 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:14 PM

29 Literatura 1 Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. 13 (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. 2 Blažek, B. & Olmrová, J. (2001). Průběžná 14 zpráva o realizaci projektu (PV 2001). Zdroj: ( , 13:52). 3 Bryman, A. (2001). Social Research Methods. New York: Oxford University Press. 4 Csémy, L., Sadílek, P., Sovinová, H. & Lejčková, P. (2003). Evropská školní studie 15 o alkoholu a jiných drogách - Česká republika, Přehled hlavních výsledků z let 1995, 1999 a Zpráva pro tisk. Praha: Psychiatrické centrum Praha. 5 EMCDDA (1998). Guidelanes for the evaluation of drug prevention. Lisabon: EMCDDA Howard, J. et al. (1998). The Rapid Assessment and response guide on substance substance use and especially vulnerable young poeple (EVYP-RAR). Ženeva: WHO Lloyd, Ch. (1998). Risk Factors for Problem Drug Use: identifying vulnerable groups. Drug 18 education, prevention and policy, No. 3, Vol. 5, Pp Kröger, Ch. (1998). Evaluation: Definitions and Concept. In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. 19 (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Kuipers, H. (1998). Measuring outcomes: 20 metodology, Tudory and mediating variables. In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Milgram, G. G. (1987). Alcohol and drug education programs. Journal of Drug 22 Education, 17(1), Miovský, M. (2000). Analýza faktorů vulnerability pro drogovou kariéru (kvalitativní biogra- 23 fická analýza s uživateli drog v rámci kvalitativní substudie projektu Copernicus: Globall approach 24 on Drugs). Závěrečná zpráva. Praha: Sananim. 12 Miovský, M. & Urbánek, T. (2001). NEAD 2000: Zprávy z projektu č Boskovice: Albert. Miovský, M. (2002).Možnosti a meze metod rychlého posuzování (Rapid Assessment) v adiktologickém výzkumu. Disertační práce. Olomouc: FFUP Olomouc. Miovský, M. & Kreeft, P. (2002). Souhrnná zpráva Analýzy potřeb v oblasti primární prevence užívání návykových látek. Pracovní skupina: Primární prevence, Component 3: Phare Twinning Project Drug policy. Příloha č. III/1/1 Závěrečné zprávy č. III/1. Praha: Úřad vlády ČR. Miovský, M., Kubů, P. & Miovská, L. (2004a). Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR: základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, No. 3. V tisku. Miovský, M., Trapková, B. & Miovská, L. (2004b). Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých tříd základních škol: metoda ohniskových skupin. Adiktologie, No. 3. V tisku. Morgan, D. (2001). Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. MŠMT (1998). Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na období Praha: MŠMT. MŠMT (2000). Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Č.j.: / VMŠ sešit 10/2000. MŠMT (2001). Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT. Zdroj: domek/default.asp?ari=101166&cai=2945 ( , 00:15). MŠMT (2002). Evaluace a diagnostika preventivních programů. Praha: MŠMT. MŠMT (2004). Certifikační standardy primární prevence. Praha: MŠMT. Nešpor, K., Csémy, L. & Sovinová, H. (1998). Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. Praha: Státní zdravotní ústav. Neaman, R., Nilson, M. & Solberg, U. (2000). Evaluation: a key tool for improving drug prevention. Scientific Monoghraph Series, No. 5. Lisabon: EMCDDA. Původní práce 253 Adiktologie indd /6/04 2:57:14 PM

30 Literatura 25 Psychiatrické centrum Praha (2003). HBSC (Health and Health Behaviour in School- Aged Children). Nepublikované výsledky průzkumu realizovaného v roce Rhodes, T., Lilly, R., Fernandez, C. et al. (2003). Risk Factors Associated With Drug Use: the importace of risk enviroment. Drugs: education, prevention and policy No. 4., Vol. 10. Pp Seidmann, I. (1997). Interviewing as qualitative research. London: Teachers College, Columbia Univerzity. 28 Slavíková, I. et al. (2000). Analýza minimálních preventivních programů škol a školských zařízení. Zpravodaj Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR a Asociace poradenských pracovníků ve školství 2000 č. 21/březen Spinger, A., Uhl, A. (Eds.) (1998). Evaluation Research in Regarding Primary Prevention of Drug Abuse. European Commission: Social Sciences. Cost A6. Brussels: European Commission. 30 Šimek, D. (1999). Poznámky k validitě evaluací výuky. In.: Hodnocení vysokoškolské výuky studenty. Sborník z konference. Brno: MU. 31 WHO (2000). Evaluace výsledku. Workbook No. 7. WHO, UNDCP, EMCDDA. Zdroj: ( , 23:18). 254 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:15 PM

31 Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu 2004 / 4 / 3 Adiktologie Původní práce 255 Adiktologie indd /6/04 2:57:15 PM

32 MUDr. Petra Jacobsová, Academia Medica Pragensis-EPS Pracovala jako psychiatr v ordinaci AT pro prevenci a léčbu závislostí, v Psychiatrické léčebně Bohnice a na Ministerstvu zdravotnictví jako odborný rada pro drogové závislosti. V současné době vede projekt EPS - Výzkum a evaluace protidrogových služeb Academiae Medicae Pragensis. Absolvovala roční studium na Johns Hopkins University Baltimore v rámci Humphrey Fellowship Programme a půlroční stáž v NI- DA (National Institute on Drug Abuse) v rámci Distinguished Scientist Programme. Prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc., Univerzita Hradec Králové Profesor pedagogiky, zabývá se sociologickými aspekty výchovy a vzdělávání, předseda České asociace pedagogického výzkumu. V současnosti vedoucí Katedry sociální patologie a sociologie na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D., Univerzita Hradec Králové Odborný asistent Katedry pedagogiky a psychologie PdF Univerzity Hradec Králové, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Specializuje se na problematiku psychologie morálky a výchovy, na výcviky pedagogů a pracovníků v ostatních pomáhajících profesích v oblasti primární a sekundární prevence dětí a mládeže a na zpracování projektů a výzkumu v uvedených oblastech. Publikoval na zmíněná témata desítky příspěvků v ČR i v zahraničí. Jana Stará, Ph.D., Univerzita Karlova, Praha - pracuje na Katedře primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK jako odborná asistentka. Vedle edukační činnosti zaměřené na přípravu učitelů pro práci na 1. stupni základní školy a vedení pedagogické praxe zaměřuje svoji badatelskou činnost na problematiku humanizace české školy a výchovy nové generace k občanství. Eva Čápová, DiS., Academia Medica Pragensis-EPS, Praha Projektový manažer kvality a budování lidských zdrojů v oblasti sociálních služeb. Pracovala ve vedení neziskových organizací, podílela se na rozvojových projektech na mezinárodní, národní a místní úrovni. Má dlouholeté zkušenosti s implementací inovativních postupů při realizaci projektů a programů v oblasti sociální a zdravotní. abstrakt Marvin Eisen, Ph.D., Urban Institute, Washington, DC Vývojový psycholog s více než 30letými zkušenostmi z výzkumu a evaluace v oblasti zdraví dospívajících, duševního zdraví a sexuality. Zabývá se vývojem, implementací a evaluací programů zaměřených na prevenci zneužívání návykových látek a rizikového sexuálního chování u dospívajících se zvýšeným rizikem. V letech vedl výzkumný tým provádějící pod NIDA grantem evaluační studii 3. verze originálního programu SFA. Adiktologie indd /6/04 2:57:15 PM

33 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro život autoři 1 Jacobsová P., 2 Kraus B., 2 Vacek P., 3 Stará J., 4 Čápová E., 5 Eisen M. 1 Academia Medica Pragensis-EPS 2 Univerzita Hradec Králové 3 Univerzita Karlova, Praha 4 Academia Medica Pragensis-EPS 5 Urban Institute, Washington abstrakt Článek předkládá výsledky pilotní evaluační studie české verze amerického preventivního programu Skills for Adolescence. Výsledky prokázaly efekt výukového programu. Srovnání výsledků měření v pre- a postimplementační fázi potvrdilo změny v oblasti návykového chování, v oblasti názorů na zdravotní rizika a v oblasti integrace ve vrstevnické skupině. Zjištěné změny byly konkordantní s deklarovanými cíli projektu. Pilotní evaluační studie naznačuje smysluplnost realizace řádné evaluační studie v další fázi. Klíčová slova: užívání návykových látek - protidrogová prevence - školní program - pilotní evaluace. Původní práce 257 Adiktologie indd /6/04 2:57:21 PM

34 1. Úvod V poslední době je u nás možno zaznamenat rostoucí zájem o evaluaci dopadu protidrogových preventivních programů, a to ze strany odborné i široké veřejnosti. Dochází k postupnému posunu v přístupu a požadavcích na školní protidrogovou prevenci. Státní a samosprávné orgány, největší poskytovatelé finančních prostředků na preventivní opatření, sice ve své protidrogové politice s potřebou přiměřené odborné úrovně podporovaných projektů, včetně nutnosti řádné evaluace jejich výsledků, počítají, v praxi však tento požadavek zůstává v řadě případů naplněn jen částečně. Vědecké metody a postupy zjišťování efektivity preventivních programů financovaných z veřejných zdrojů jsou v České republice prozatím používány jen velmi omezeně. Určitým krokem k řešení této situace je i Rozvojový projekt výzkumu a evaluace protidrogových služeb Ministerstva zdravotnictví (EPS) 21726/03. Ve spolupráci se zahraničními partnery postupně rozšiřuje vědeckou základnu umožňující zavádění metodologií, které odpovídají současným mezinárodním postupům uplatňovaným v oblasti evaluace projektů Jeden z prvních pilotních projektů, které EPS v letech realizoval, se zaměřil na školní preventivní program Připraveni pro život (Stará et al., 2003). Jedná se o program adaptovaný ze 4. nejnovější verze amerického originálu Lions Quest Program Skills for Adolescence (SFA) (National Institute on Drug Abuse, 2003) týmem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením doc. PhDr. Marie Černé, CSc. a Jany Staré, Ph.D. Česká adaptace programu má čtyři součásti: 1. kurikulum, skládající se ze 102 lekcí (z toho je 45 klíčových pro naplnění cílů programu), zaměřených na budování sociálních dovedností žáků, 2. učení službou, podporující spolupráci, starostlivost a zájem o ostatní, 3. zapojení rodinných příslušníků a místní komunity do vzdělávacího procesu a 4. rozvíjení pozitivního školního klimatu (Stará et al., 2003). Všechny tyto komponenty obsahují lekce zaměřené na specifickou protidrogovou prevenci. Kurikulum vychází z Weisbergovy teorie socio-emocionálního vývoje převodu znalostí a postojů žáků do pozitivních akcí nebo chování prostřednictvím posílení jejich interpersonálních dovedností a sociálních kompetencí (Weisberg, 1984). Evaluační studie 3. verze originálního programu SFA (Eisen, 2002), využívající náhodného výběru škol do experimentální i kontrolní skupiny, byla provedena v USA na 34 školách (N=7426 žáků šestých tříd) s testovanou hypotézou, že SFA program je účinnější z hlediska zabránění, snížení a oddálení doby užívání návykových látek než jiné zdravotně-výchovné programy realizované v rámci protidrogových preventivních programů používaných v kontrolních školách. Výskyt užívání pěti návykových látek za celý život a za posledních 30 dnů byl porovnán za pomoci smíšeného regresního modelu zahrnujícího identifikaci i jednotlivých škol (Murray, 1998). U žáků na konci osmé třídy prokázala evaluační studie účinnost programu z hlediska snížení celoživotního užívání marihuany (p=0,05) a užívání marihuany za posledních 30 dnů (p<0,03). Pokud jde o pití alkoholu, děti, které pily nadměrné dávky alkoholu před programem, pily v osmé třídě v menší míře než jejich vrstevníci z kontrolní skupiny (p<0,01) (Eisen, 2003). Studie neshledala rozdíl mezi nadměrným pitím alkoholu u žáků, kteří před programem nadměrně nepili, a jejich vrstevníky z kontrolní skupiny (Eisen, 2003). Záměrem Rozvojového programu výzkumu a evaluace protidrogových služeb (EPS) bylo zjistit, zda a jakým způsobem je možné adaptovat ověřenou metodologii evaluační studie předních amerických výzkumníků na české podmínky a využít zahraničních zkušeností k rozvoji českých evaluačních postupů a nástrojů. Na pilotní studii spolu- 258 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:23 PM

35 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro žívot 2004 / 4 / 3 Adiktologie pracovaly z české strany týmy EPS, vedený MUDr. P. Jacobsovou (Exnerovou), a Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, vedený prof. PhDr. B. Krausem, CSc. a PhDr. P. Vackem, Ph.D. Z americké strany za Urban Institute spolupráci vedli M. Eisen, Ph.D. a S. Rossman, Ph.D., autoři evaluační studie původního SFA programu. 2. Cíle české pilotní studie Záměrem studie bylo ověření školního preventivního programu Připraveni pro život, adaptovaného na podkladě amerického originálu Lions-Quest Programu - Skills for Adolescence z hlediska: 1. vnitřní struktury metodiky se zaměřením na vztahy mezi rizikovým chováním respondentů, jejich habituálním chováním a interakci se sociálním prostředím. Předpokládali jsme, že rizikové chování, zkušenost s alkoholem a kouřením, bude asociované: a) s mírou, v jaké je respondent schopen zvažovat důsledky svého chování, b) s přítomností dospělého ve volném čase, c) s mírou zájmu rodičů o dítě, d) s mírou závislosti na vrstevnících, e) se schopností říci ne nabídnuté návykové látce, f) se skutečností, že přítel pije/kouří, g) s názorem na zdravotní důsledky, h) s oblíbeností respondenta vrstevníky, i) s problémem začlenění respondenta do sociální struktury vrstevníků. 2. efektu výukového programu na rizikové chování dětí. Předpokládali jsme, že výukový program: a) sníží míru rizikového chování (kouření, požívání alkoholu, užívání marihuany), b) zvýší informovanost dětí o zdravotních důsledcích rizikového chování, c) ovlivní názor na váhu rizikového chování při začleňování do sociální struktury. 3. přijetí programu Připraveni pro život učiteli, zjištění pojetí výuky učiteli, kteří realzovali program ve svých třídách. 4. zprostředkování zpětné vazby Univerzitě Karlově v rámci implementace programu k další modifikaci českého adaptovaného kurikula. 3. Metody 3.1. Preview žákovské pilotní studie Pro pilotní studii jsme zvolili postup pretest-posttest bez kontrolní skupiny (Cook & Campbell, 1979), který umožnil maximalizovat naši schopnost otestovat modifikovanou verzi SFA kurikula (Připraveni pro život) na co největším možném vzorku učitelů a žáků (N=337). Jedním z hlavních záměrů bylo zhodnotit stabilitu a změny užívání návykových látek žáky související s implementací výukového programu Nástroj Podnětový materiál obsahoval 48 položek, které pokrývaly kromě informace o pohlaví a osobách žijících v domácnosti čtyři oblasti: (a) konzumaci alkoholu 12 otázek, (b) kouření 12 otázek, (c) užívání drog 14 otázek, (d) interakci se sociálním prostředím 8 otázek. Respondent vyjadřoval svůj názor na 5bodové stupnici, s výjimkou otázek 5, 8, 15, 18, 29, 33, které byly dichotomické položky byly před vstupem do analýzy rekódované tak, aby vyšší hodnoty zachycovaly jednotně negativní směr 1. Podkladem pro nástroj byl dotazník vyvinutý v rámci evaluační studie programu Skills for Adolescence, realizované Urban Institute, Washington DC, USA. Český překlad provedli pracovníci Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, kteří nástroj upravili po obsahové i formální stránce s důrazem na kulturní odlišnosti a z hlediska přiměřenosti a srozumitelnosti položek. S ohledem na možnost srovnání výsledků evaluace programu v USA a ČR bylo nutné co nejvíce zachovat původní charakter evaluačních nástrojů. 1 Plnou verzi nástroje je možno získat od autorů. Původní práce 259 Adiktologie indd /6/04 2:57:23 PM

36 Uskutečnila se dvě pracovní setkání s americkými výzkumníky, kteří s českým řešitelským týmem spolupracovali na konečné podobě nástrojů, především na dodržení základních principů a způsobů měření jednotlivých proměnných použitých v původní americké evaluační studii Procedura Evaluační dotazník byl administrován před zahájením výukového programu (v říjnu a listopadu 2003) a po jeho ukončení (konec května a v první polovině června 2004). Data byla shromážděna anonymně v rámci vyučovací hodiny školenými externími spolupracovníky s pedagogickým vzděláním. Před zahájením studie byli žáci informováni o našem cíli zmapovat jejich názory a zkušenosti. Protože jsme chtěli maximalizovat validitu výpovědí, rozhodli jsme se pro anonymní šetření, vědomi si toho, že budeme moci propojit první a druhé šetření pouze na podkladě pohlaví a charakteru rodiny. 4. Soubor Do analýzy byl zahrnut soubor 337 žáků (53,4 % chlapců, 46,6 % dívek) ze sedmnácti tříd šestých ročníků na sedmi základních školách (čtyřech pražských, jedné ze Středočeského kraje, dvou z Moravskoslezského kraje; ředitelé těchto ZŠ vybrali učitele, kteří následně prošli školením); 18,3 % chlapců a 24,5 % dívek pocházelo z neúplných rodin. K pilotní evaluaci byly vybrány všechny školy, které implementovaly program. Proškolení a vedení implementace programu bylo provedeno týmem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. 5. Výsledky dotazníkového šetření mezi žáky Frekvence odpovědí v závislosti na pohlaví respondentů V tab. 1 jsou uvedeny frekvence dichotomizovaných odpovědí respondentů členěné podle pohlaví. Analýza asociací mezi jednotlivými položkami a pohlavím založená na hodnotách celých stupnic nepřinesla podporu pro předpoklad statisticky významných rozdílů z hlediska pohlaví (koeficient Eta), ačkoliv bylo paralelně testováno 31 vztahů, neuplatnila se často zmiňovaná kapitalizace na náhodě, i když v tomto případě je téměř 80procentní pravděpodobnost chyby I. stupně. Lze tedy předpokládat, že mezi výpovědmi chlapců a dívek není v rámci našeho souboru statisticky významný rozdíl, což nám umožňuje v následném rozboru tento faktor nezohledňovat. Distribuce položek je výrazně pozitivně zešikmená modus má hodnotu 1, medián hodnotu 1, případně 2, s výjimkou položek Jak často zvažuješ, zda Tvá rozhodnutí Tobě nebo druhým osobám mohou pomoci nebo uškodit? a Je nějaký dospělý, s nímž trávíš čas mezi skončením školy a večeří?, kde nabývá hodnoty 3 (někdy). Proměnné asociované s rizikovým chovám Proměnné asociované s rizikovým chováním byly vybrány s ohledem na teoretická východiska projektu a praktické poznatky z již provedené zahraniční evaluační studie. Předpokládaný vztah mezi rizikovým chováním jako závisle proměnnou definovanou jednak konzumací alkoholu, jednak kouřením a nezávisle proměnnými definovanými položkami odhadujícími míru (a) uvážlivosti respondenta, (b) přítomnosti dospělého v době mezi školou a večeří, (c) zájmu rodičů, co dítě dělá ve volném čase, (d) závislosti dítěte na mínění vrstevníků, byl testován vzhledem k asymetričnosti předpokladu Somersovým koeficientem asociace d, který lze považovat za analogický regresnímu koeficientu (Everitt, 1977). Koeficienty d indikují proporci, ve které konkordantní páry převyšují páry diskordantní s korekcí pro stejné hodnoty s ohledem na nezávisle proměnnou. Vzhledem k paralelnímu testování, a tedy možnosti kapitalizace na náhodě, byla sta- 260 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:24 PM

37 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro žívot 2004 / 4 / 3 Adiktologie novená hladina významnosti p 0,05 korigovaná konzervativní Bonferroniho metodou p 0,005 (Armitage & Colton, 1998). Z tab. 2, kde jsou uvedeny výsledky analýzy dat z pre- a postimplementační fáze, plyne, že struktura vztahů je velmi podobná. Ve všech analýzách se jeví jako významný prediktor rizikového chování skutečnost, zda přítel pije či kouří. Podobně i vědomí zdravotních rizik, názor na vliv rizikového chování na oblíbenost vrstevníky a míra zájmu rodičů o dítě se uplatňují jako potenciální prediktory pití alkoholu, a především kouření. Zřejmě to do značné míry platí i v rámci jednotlivých fází. Na podkladě dat z preimplementační fáze lze říci, že s výjimkou názoru, že začlenění do party, kde byl shledán statisticky nevýznamný vztah ke konzumaci alkoholu a přítomnosti dospělého ve vztahu ke kouření (p dosahuje pouze hraniční hodnoty), je struktura asociací interakce se sociálním prostředím a rizikovým chováním respondentů podobná. Síla asociací se ale jeví jako výraznější v souvislosti s kouřením. Zdá se, že v rámci proměnných zařazených do analýzy má v obou případech značnou prediktivní hodnotu skutečnost, že přítel kouří či pije, případně (u kouření) i začlenění do sociální struktury vrstevníků. K rizikovému chování přispívá v obou případech malá odolnost externím sociálním vlivů která by mohla být vázaná na nízké sebepojetí (neschopnost říci ne) i malý zájem rodičů, jak dítě tráví svůj volný čas. Silnou vazbu mezi názorem na zdravotní důsledky a rizikovým chování je možno interpretovat jako racionalizaci rizikového chování, případně nedostatečnou informovanost, což by otevíralo prostor pro edukativní zásah. Přítomnost dospělého v intervalu mezi ukončením vyučování a večeří je asociována pouze s kouřením, pokud budeme tolerovat skutečnost, že p-hodnota je o jednu tisícinu vyšší, tedy hodnota statisticky významná. Podobně tomu je i na podkladě analýzy dat získaných z postimplementační fáze. Nejvyšší prediktivní hodnotu má chování přítele, začlenění do sociální struktury, vědomí zdravotních rizik a zájem rodičů. Zvláště v souvislosti s alkoholem jsou, až na dvě položky, vazby téměř identické. U kouření je sice statisticky nevýznamným prediktorem pouze názor, že jedinec, aby si udržel přátele, musí dělat, co si přejí, ale struktura a síla asociací je obdobná jako u fáze preimplementační Efekt výukového programu na rizikové chování dětí Efekt výukového programu na chování a postoje lze hodnotit jen orientačně. Kromě kontaminujících faktorů snižujících externí a interní validitu prospektivních projektů, jako je např. míra reprezentativnosti souboru, vliv přirozených vývojových změn, události, které se stanou během projektu, statistická regrese, k tomu přispívá absence kontrolní skupiny a identifikačních čísel respondentů. Nemožnost srovnat změny v závislosti na experimentálním zásahu s případnými změnami bez zásahu neumožňuje eliminovat především možný vliv maturace. Propojení prea postimplementačních dat jsme provedli pouze na podkladě pohlaví a rodinné struktury, což by mohlo zavést do výsledků drobný šum. Testovali jsme předpoklad (a) snížení frekvence rizikového chování (otázka: Kolikrát jsi pil alkohol, kouřil/užíval marihuanu v posledních 30 dnech ), (b) pozitivních změn v názorech na zdravotní důsledky rizikového chování (otázka: Myslíš si, že pití alkoholu, kouření/užívání marihuany prospívá, nebo škodí tvému zdraví ), (c) změny v názoru na roli rizikového chování v sociálním kontextu (otázka: Myslíš, že pití alkoholu, kouření/užívání marihuany prospívá, nebo škodí tvé popularitě ), jako efekt výukového programu; hladina alfa 0,05, jednostranný test Bonferroniho korekce v rámci každé ze tří oblastí rizikového chování p 0,016. Původní práce 261 Adiktologie indd /6/04 2:57:24 PM

38 V tab. 3 byla použita preimplementační zjištění prevalence za posledních 30 dnů: užívání alkoholu 31 %, kouření 9 %, užívání marihuany <1 % a postimplementační prevalence užívání alkoholu 34 %, kouření 9 %, užívání marihuany <1 % za posledních 30 dnů. Vzhledem k výraznému pozitivnímu zešikmení distribucí proměnných jsme srovnávali pre- a postimplementační výpověď respondentů neparametrickým testem marginální homogenity (Agresti, 2002). Výsledky, prezentované v tab. 3, naznačují obecně, že hodnoty shromážděné v preimplementační fázi jsou ve všech případech vyšší, ale pouze ve čtyřech případech statisticky významně odlišné od hodnot ve fázi postimplementační připomínáme, že hodnotící stupnice byly rekódované tak, aby vyšší hodnota indikovala vyšší míru rizikového chování/názoru/postoje. Nejvýraznější pozitivní posun je zřejmý v souvislosti s užíváním marihuany a v názoru na zdravotní důsledky kouření Výsledky pre- a postimplementačního hodnocení programu učiteli Přijetí výukového programu vyučujícími K zjištění míry připravenosti k výuce programu byl 12 učitelům po ukončení školení předložen preimplementační dotazník s 24 škálovými otázkami (7bodová posuzovací škála, např. od naprosto nedůležité do velmi důležité jako krajní hodnoty). Učitelé hodnotili (a) proškolení v programu, (b) pojetí výuky, (c) vhodnost implementace programu na jejich škole. Obecně byly odpovědi učitelů příznivé ve všech těchto oblastech. Nejpříznivější byly v oblastech souvisejících s činností lektora, s jeho věrohodností a zkušenostmi. Většina učitelů program kladně přijímala, ale nebyla si jista, jak efektivní bude ve smyslu dlouhodobého účinku. V preimplementačním dotazníku jsme zjišťovali, jak učitelé odhadují prevalenci užívání návykových látek u svých žáků. Jejich odhad se blížil zjištění z preimplementačních žákovských dotazníků. Například, učitelé odhadovali, že během loňského roku přibližně 34,5 % žáků pilo alkohol. Pití alkoholu během posledního roku v dotazníku přiznalo 31 % žáků. Postimplementační dotazník, vyplněný učiteli po ukončení programu, obsahoval 11 položek, kterými bylo zjišťováno hodnocení výukového programu učiteli a učitelovo vnímání přijetí programu jeho žáky. Nejdůležitější zpětnou vazbu v této oblasti, kterou jsme dostali, byla délka lekcí. Učitelé obecně uváděli, že lekce vyžadovaly více času, než na ně bylo určeno, a požadovali více flexibility k prezentaci materiálu. Některé z těchto připomínek byly v průběhu roku do programu zapracovány. Podle názoru učitelů zaujala žáky nejvíce práce v malých skupinách a tvořivé aktivity, nejméně přijaty byly aktivity vyžadující diskusi o tématu Citát pro tento den. Cílem hospitací, prováděných vyškolenými pedagogickými pracovníky, bylo zjistit, jak byl materiál učen, jak učitelé dodržovali učební plán a strukturu. Formulář pro hospitaci obsahuje 13 položek. Sledované oblasti obsahovaly zejména: zájem a reakce žáků v průběhu vyučování, vedení hodiny učitelem a připravenost hodiny. Na 7bodové škále bylo nejvýše hodnoceno učitelovo jednání s žáky s respektem a jasnost učitelem sděleného cíle hodiny. Z výsledků hospitací vyplynulo, že učitelovo naslouchání žákům převládá nad jeho kontrolou třídy. 6. Diskuse: Pilotní studie, jejíž výsledky jsme se zde pokusili shrnout, je pochopitelně vystavena stejným zdrojům chyb, které platí pro všechna měření založená na použití dotazníkových metod a retrospektivních výpovědích. Minimalizovat efekt chyb jsme se snažili jednak důslednou kontrolou standardní aplikace výzkumných instrumentů během měření, dále pečlivým výběrem adekvátních matematicko-statistických metod a konečně opatrností při formulaci závěrů. 262 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:25 PM

39 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro žívot 2004 / 4 / 3 Adiktologie 7. Závěr: Ze struktury frekvencí popisující rizikové chování a jeho koreláty plyne, že kolem 50 % dětí 6. tříd má zkušenost s kouřením, 70 % s alkoholem a kolem 10 % s marihuanou. Chování přítele, názor na vliv konzumace alkoholu a kouření na začlenění do sociální struktury vrstevníků se jeví jako nejsilnější koreláty rizikového chování dítěte. Nálezy týkající se vlivu vrstevníků byly prokázány již dříve v řadě zahraničních studií, ale také v našich (např. Nešpor et al., 1995). Efekt výukového programu z hlediska vlivu na rizikové chování, názoru na zdravotní rizika a vlivu na oblíbenost vrstevníky je obecně příznivý a statisticky významný pouze v souvislosti se zabráněním užívání marihuany za posledních 30 dnů a zvýšení vnímání zdravotních rizik spojených s kouřením. Pilotní fáze studie byla zaměřena především na testování procedury, a nálezy proto mají pouze orientační hodnotu. Výsledky pilotní studie představují podporu pro zamýšlenou extenzivní aplikaci preventivního programu, a to jak z hlediska možností implementace preventivního programu, tak z hlediska jeho efektivity. Kontakt: MUDr. Petra Jacobsová Academia Medica Pragensis-EPS Španělská 10, Praha tel.: jacobs@amepra.cz Původní práce 263 Adiktologie indd /6/04 2:57:25 PM

40 Tabulka 1: Relativní frekvence potvrzení platnosti tvrzení (dichotomizované položky; N: chlapci=180, dívky=157) preimplementační fáze položka chlapci dívky položka chlapci dívky nemá zkušenost s nabídka v posledním měsíci alkoholem alkoholu 16,1 12,1 kouřením 52,2 66,2 cigarety 80,3 81,9 marihuanou 95,5 96,4 marihuany 5,0 2,5 nemá problém s odmítnutím přítel alkoholu 84,6 71,4 pije alkohol 21,2 19,0 cigarety 91,0 92,8 kouří 20,4 20,9 marihuany 94,0 95,4 kouří marihuanu 4,5 2,3 neprospívá zdraví názor, že spolužáci alkohol 71,4 83,4 nepijí alkohol 25,7 32,5 kouření 97,8 98,7 nekouří 38,0 30,8 marihuana 89,6 91,7 neužívají marihuanu 84,3 88,5 má negativní vliv na popularitu interakce s okolím alkohol 83,0 79,6 nedokáže se zabavit 5,1 4,8 kouření 70,1 77,5 vyhovět, aby si udržel přátele 14,5 11,6 marihuana 89,6 91,7 nezvažuje svá rozhodnutí 18,3 9,6 nemá vliv na členství v partě dělá, co si přejí rodiče 82,1 74,5 alkohol 70,2 72,3 dělá, co si přejí učitelé 84,8 86,6 cigarety 72,3 77,1 v době volna dospělý nepřítomen 29,6 26,4 zájem rodičů o prospěch 94,4 94,5 rodiče vědí, kde tráví čas 71,4 78,2 postimplementační fáze položka chlapci dívky položka chlapci dívky nemá zkušenost s nabídka v posledním měsíci alkoholem 23,0 23,9 alkoholu 16,7 13,4 kouřením 47,2 56,1 cigarety 54,2 32,8 marihuanou 86,9 93,6 marihuany 5,0 3,2 nemá problém s odmítnutím přítel alkoholu 92,3 95,6 pije alkohol 22,5 19,2 cigarety 85,5 92,0 kouří 17,2 18,0 marihuany 92,5 93,7 kouří marihuanu 8,0 3,1 neprospívá zdraví názor, že spolužáci alkohol 71,4 84,6 nepijí alkohol 12,8 8,3 kouření 93,2 95,5 nekouří 16,0 12,9 marihuana 84,4 88,0 neužívají marihuanu 65,5 54,3 má negativní vliv na popularitu interakce s okolím alkohol 69,3 72,1 nedokáže se zabavit 4,0 5,1 kouření 75,0 81,8 vyhovět, aby si udržel přátele 8,9 8,3 marihuana 84,4 89,0 nezvažuje svá rozhodnutí 17,2 11,6 nemá vliv na členství v partě dělá, co si přejí rodiče 70,0 72,9 alkohol 66,1 76,1 dělá, co si přejí učitelé 73,8 85,4 cigarety 64,2 73,4 v době volna dospělý nepřítomen 3,4 4,8 zájem rodičů o prospěch 92,7 95,5 rodiče vědí, kde tráví čas 74,9 74,4 264 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:26 PM

41 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro žívot 2004 / 4 / 3 Adiktologie Tabulka 2: Vztah mezi rizikovým chováním a interakcí jedince se sociálním okolím (Somersův koeficient asociace d) preimplementační fáze závisle proměnná konzumace alkoholu kouření 95 CI 95 CI nezávisle proměnná d p* dolní horní dolní horní d p* hranice hranice hranice hranice uvážlivost přítomnost dospělého zájem rodičů udržet si přátele odmítnout nabízené přítel pije/kouří vztah ke zdraví vztah k popularitě začlenění do party postimplementační fáze uvážlivost přítomnost dospělého zájem rodičů udržet si přátele odmítnout nabízené přítel pije/kouří vztah ke zdraví vztah k popularitě začlenění do party , *exact p hodnoty; Monte Carlo permutace založená na tabulkách +statisticky nevýznamné - Bonferroniho korekce p 0,005 Tabulka 3: Srovnání pre- a postimplementační výpovědi respondentů (test marginal homogenity) MH (stand.) p* 95% CI dolní hranice horní hranice alkohol v posledním měsíci -,749,245,243,248 zdraví -,795,226,224,229 popularita -,730,246,244,249 kouření v posledním měsíci -,839,215,212,217 zdraví -2,414,009+,009,010 popularita -1,551,066,064,067 marihuana v posledním měsíci -2,292,014+,013,015 zdraví -2,864,003+,002,003 popularita -2,164,016+,016,017 + statisticky významný rozdíl Bonferroniho korekce (p 0,016), * statistická významnost jednostranný test Původní práce 265 Adiktologie indd /6/04 2:57:26 PM

42 Literatura 1 Agresti, A. (2002). Categorical Data Analysis. 2nd ed. New York: John Wiley & Sons. 2 Armitage, P. & Colton, T. (1998). Encyclopedia of Biostatistic. New York: John Wiley & Sons. 3 Cook, T. D. & Campbell, D. T. (1979). Quasi-Experimentation: Design and analysis Issues. Bostnon: Houghton Mifflin Company. 4 Csémy L. (2003). Užívání drog mezi českými a evropskými adolescenty. Trendy a souvislosti. Česko-Slovenská pediatrie; 58(11), Everitt, B. SD. (1977). The Analysis of Contingency Tables. New York: John Wiley & Sons Inc. 6 Eisen, M. (2002). Intermediate Outcomes from a Life Skills Education Program with a media literacy component. In Crano, W. (Ed.). Mass media and drug prevention: Classic and contemporary theories and research. Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. 7 Eisen, M., Zellman, G., Massett, H. & Murray, D. Evaluating the Lions-Quest Skills for Adolescence drug education program: Oneyear behavior outcomes. Addictive Behaviors. Ročník 27, Eisen, M., Zellman, G. & Murray, D. (2003). Evaluating the Lions-Quest Skills for Adolescence drug education program: Second-year behavior outcomes. Addictive Behaviors. Ročník 28, Murray, D. M. (1998). Design and analysis of group-randomized trials. New York: Oxford Univ. Press, National Institute on Drug Abuse. 10 National Institute on Drug Abuse, U.S. Department of Health and Human Services (2003). Preventing Drug Use among Children and Adolescents, Bethesda, MD. 11 Nešpor, K., Csémy, L. & Pernicová, H. (1995). Changing behavior. The peer component of effective preventive programmes. Alkoholismus a drogové závislosti; 30(1), Quest International (1992). Lions-Quest Skills for Adolescence. 3rd ed. Newark, OH: Author. 13 Stará, J., Šiška, J., Marádová, E., Lednická, I. & Michalová, Z. (2003). Připraveni pro život (Lions-Quest Skills for Adolescence). 14 Weisberg, H. F. (1984). Scaling Objectives and Procedures. In H.B. Asher, H. F. Weisberg, J. H., Kessel & P. W. Shively (eds.). Theory-Building and Data Analysis in the Social Sciences. Knoxville: University of Tennessee Press. 266 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:27 PM

43 Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro žívot 2004 / 4 / 3 Adiktologie Původní práce 267 Adiktologie indd /6/04 2:57:27 PM

44 MUDr. Pavel Kubů Autor je preventivní lékař Odborné skupiny prevence závislostí v Centru zdraví a životních podmínek Státního zdravotního ústavu Praha. Zabývá se možnostmi prevence a minimalizace rizik rekreačního zneužívání drog. Postgraduálně studuje na Ústavu lékařské informatiky 2. LF UK metody hodnocení veřejných zdravotnických informačních zdrojů. abstrakt Adiktologie indd /6/04 2:57:28 PM

45 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction autoři Kubů P. Centrum zdraví a životních podmínek Státního zdravotního ústavu Praha abstrakt Background: Webové prezentace se postupně stávají jedním z hlavních informačních kanálů pro sdílení a sdělování informací. Je důležité nejen to, zda byla informace sdělena (zveřejněna na webu), ale také jakým způsobem to bylo provedeno. Internetové prostředí nabízí v současnosti řadu informačních zdrojů, kde lze najít nejrůznější informace z oblasti prevence závislostí a harm reduction. Některé stránky bývají podporovány z veřejných grantů a dotačních programů, jiné vznikají takříkajíc na koleně. Cílem práce bylo změřením kvalitativních parametrů zjistit, zda a popřípadě jaké objektivní rozdíly existují mezi vybranými stránkami. Metody: Pro účely porovnání kvality způsobu sdělení informací bylo vybráno 16 objektivních, relativně snadno hodnotitelných parametrů, které vycházejí z mezinárodně uznávaných evaluačních standardů Health on the Net Foundation ( a Medical Matrix ( Vzorek: Pět internetových stránek, které reprezentují tři různé země, dvě různé úrovně personálního a finančního zázemí a dvě různě široké cílové skupiny populace, na niž se zaměřují. Zjištění: Konečné pořadí stránek by podle celkových výsledků mělo vést spíše k nápravě nedostatků jednotlivých stránek než k poměřování, která stránka je lepší a která horší. Vzhledem k významným rozdílům v bodovém zisku stránek s různou úrovní finančního a personálního zabezpečení je nepochybné, že důležitějším vkladem do výstavby a provozu stránek je obětavost a entuziasmus jejich správců. Klíčová slova: obecné zásady prevence - kritéria kvality - testování - cílová skupina - preventivní programy - prevence závislostí - harm reduction - internet - metody hodnocení. Původní práce 269 Adiktologie indd /6/04 2:57:29 PM

46 1. Úvod Prostředí internetu má bezesporu celou řadu specifik a možností, které by měly být respektovány a využívány při přípravě i vlastní tvorbě projektu. Nicméně i na webu platí, že obsah je král. Důležitost kvalitního obsahu projektů prevence závislostí a harm reduction na internetu je pak vzhledem k projektům zábavným či komerčním podstatnější o to, že významná část sociální skupiny experimentující s drogami informace o kladech i záporech intoxikace právě na internetu získává a respektuje je (graf 1), byť se často jedná pouze o subjektivní popisy výsledného stavu. Mezi roky 2000 a 2003 se internet stal nejuspokojivějším a nejvěrohodnějším informačním zdrojem ve skupině rekreačních konzumentů drog, předstihl noviny a časopisy. Informace od starších kamarádů a vrstevníků zvýšilo jak uspokojení, tak věrohodnost (Kubů et al., 2004). Dodržování obecných zásad platných pro výchovu a poučování pacientů, kterými jsou jednoduchost, opakování a citlivost, je důležité i při tvorbě preventivních a harm reduction projektů na internetu. Poskytované informace by měly být jednoduché, tedy poskytované na takové úrovni, aby jim příjemce bez problému porozuměl. Všeobecně používané materiály by měly být srozumitelné pro lidi se základním vzděláním (Provazník, 1998). Dále má být zajištěno opakování, které je nezbytné při každé formě poučování, působení a výchovy. Písemné nebo audiovizuální materiály jsou nejlepšími pomůckami. Informace by měla být příjemci sdělena citlivě v odhadu momentálního emocionálního stavu, jeho celkové duševní úrovně a informovanosti (rozsahu zdravotních znalostí), což může podstatně zvýšit pravděpodobnost, že příjemce sdělení autority pochopí a vštípí si ho dobře do paměti. Úroveň příjemcova vzdělání a poměrů, z jakých pochází, může ovlivnit úspěch zdravotní výchovy. 2. Kritéria kvality ideálního materiálu Internetové prostředí poskytuje vzhledem k běžným formám protidrogové výchovy formou tištěných materiálů či vzdělávacích seminářů řadu možností pro vytvoření ideálního materiálu, který by měl být souhrnný, vyčerpávající a všem přístupný (Provazník, 1998). Zachovat tato tři kritéria kvality v tištěném materiálu je prakticky nemožné. Je-li materiál všem přístupný, je to většinou informační leták nebo brožura. Vzhledem k omezením rozsahu textu formátem nebude pravděpodobně materiál souhrnný a zcela určitě vyčerpávající. Je-li materiál souhrnný a vyčerpávající, jedná se vzhledem ke složitosti problematiky prevence závislostí většinou o knihu. Ta však často i díky složitosti textu není všeobecně dostupná. Stejně tak seminář bývá buď souhrnný, ale pak nemůže být vyčerpávající ve všech oblastech protidrogové výchovy. Nebo vyčerpávající, ale pak se často věnuje jen určité části problematiky. Dostupnost vzdělávacího semináře je často omezena geograficky, někdy i sociálně. Internetový projekt, má-li být úspěšný, by naopak měl být připraven tak, aby na úvodní stránce a v podobě přehledného navigačního menu i na všech ostatních stránkách projektu nabízel souhrnnou informaci o svém obsahu. Tu pak vyčerpávajícím způsobem rozváděl na stránkách nižší úrovně a hypertextovými odkazy propojil s dalšími specializovanými stránkami, jež vysvětlovaný pojem či problematiku dále rozvádějí, eventuálně nabízejí další akceptovatelný úhel pohledu. Dostupnost internetu zatím není 100 %, ale v populaci 15-24letých k němu má přístup každý druhý (tabulka 1). Vzhledem ke skutečnosti, že drogy alespoň v počáteční fázi experimentu užívá většina pubescentů ve skupině, jsou velmi pravděpodobně informace o drogách obsažené v internetovém prostředí mezi mladými lidmi již dnes také všeobecně dostupné. 270 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:30 PM

47 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie 3. Orientace služeb primární prevence Orientace služeb pro mladé podle potřeb a poptávky mladých lidí by měla: mládež přátelsky povzbuzovat, aby služby akceptovala a používala je, zapojit mládež do diseminace informací a řízení služeb (Butau, 1999). Povzbuzování mladých lidí k akceptování a používání libovolných služeb lze na internetu realizovat různými způsoby s různou úspěšností. Zajímavý banner může přitáhnout pozornost během surfování po síti. Vzhledem k obecně velmi nízkým poměrům zhlédnutí banneru/ přístupu na inzerovanou stránku, které způsobily hromadný úbytek on-line placené reklamy a nutí internetové podnikatele nalézat nové zdroje financování, je však nepravděpodobné, že by významně zvýšil návštěvnost stránek a zájem o poskytované služby. Krátká animace zakončená souhrnnou informací o obsahu stránky už má o něco větší potenciál ke vzbuzení zájmu o další obsah představených stránek. Má-li animace vtipný nebo jinak zajímavý scénář, bývá často přeposílána mezi přáteli. Takto získaný tip na stránku dále zvyšuje pravděpodobnost, že bude příjemcem po zhlédnutí animace navštívena. Aby se stránka stala skutečně akceptovanou a používanou, měla by respektovat kulturní a estetické hodnoty cílové skupiny. Během výrobní fáze přípravy informačního projektu je výhodné zapojit mladé webdesignery a programátory do řízení nabízených služeb nejen proto, že většinou sami nejlépe vědí, co je mezi jejich vrstevníky populární, ale především ovládají možnosti využití internetového prostředí na velmi vysoké úrovni. Často také ochotně poskytují své služby při tvorbě stránek o drogové problematice zdarma či za uhrazení nákladů, protože sami s drogami experimentují. Někdy jejich zaujetí změněnými stavy vědomí a nemožnost uplatnit své dovednosti při informování o drogové problematice vede k tvorbě nejrůznějších technologicky vyspělých aplikací, které často nabízejí velmi subjektivní, někdy i přímo zavádějící informace o kladech a záporech intoxikace nejčastěji halucinogeny a amfetaminy. 4. Hlavní faktory ovlivňující konzumaci drog adolescenty Při vývoji sdělení je důležité rozumět hlavním faktorům, které ovlivňují užívání substancí adolescenty, a vycházet z nich při vlastní tvorbě obsahu projektu. Nejsou-li následující faktory respektovány, výchovný potenciál projektu se i přes maximální informační šíři prudce snižuje k nule. Znalosti (informace o užívání substance) Postoje (názory, domněnky a pocity spojené s užíváním substance) Dovednosti (praktické schopnosti k provedení a udržení změn chování spojeného s užíváním substance) Je dobře známo, že sama informace nevede ke změně chování spojeného s užíváním substance. Mladí lidé často již znají různá fakta o negativních efektech substance. Tyto informace však samy o sobě nejsou dostatečné k podpoře změny. Protože mladí lidé si také potřebují vytvořit adaptivní postoje a získat dovednosti k tomu, aby změnili své chování spojené s užíváním substance k lepšímu (Monteiro, 1999). 5. Základní témata sdělení Mladí lidé chtějí znát fakta o užívání nejrůznějších legálních či nelegálních návykových substancí, rizicích, která konzumace drog představuje, a poškozeních vznikajících po jednorázové i opakované konzumaci drog. Otázky toho typu jsou velmi časté v on-line poradnách nejen na území ČR (grafy 2 a 3). Mladí lidé potřebují vědět, jak se mohou stát závislými; znát problémy plynoucí z užívání Původní práce 271 Adiktologie indd /6/04 2:57:31 PM

48 návykových substancí; co je rizikové chování atd. Každé výchovné sdělení by proto mělo obsahovat tato základní témata: Co je intoxikace? Co je škodlivé užívání? Jaké jsou akutní efekty (specifické substance)? Jaké jsou dlouhodobé efekty (specifické substance)? Jaká jsou nebezpečí/rizika (specifické substance)? Jak zní související legislativa (specifické substance)? Co je to závislost? Vyvolává (specifická substance) závislost? Jak adresovat problém související s (specifickou substancí)? Jak najít pomoc/radu? Co dalšího může jedinec přečíst nebo udělat, aby zjistil více o (specifické substanci)? Co dělat ve stavu nouze? (Monteiro, 1999). 6. Testování vzdělávacího materiálu Všechny produkované internetové stránky by měly být testovány před distribucí veřejnosti stejně jako ostatní formy vzdělávacích materiálů. Návrhy plánovaných aktivit jsou představeny členům cílové skupiny, kteří jsou následně pozváni k jejich komentování. Při vlastním testování ověřit zda: materiály jsou relevantní, materiály přitahují pozornost, materiály jasně tlumočí sdělení, informace je zapamatována, materiály dávají cílové skupině pocit, že je do řešení problému zapojena, materiály jsou kulturně akceptovatelné uvnitř cílové skupiny (Monteiro, 1999). 7. Charakteristiky cílové skupiny Přístup k internetu má v současnosti přibližně třetina populace. Polovina z této skupiny ještě nedosáhla 30 let (tabulka 1). Komparační analýza školských studií MAD 1994, ESPAD 1995, MAD 1997, ESPAD 1999 a MAD 2000 ukazuje, že celkový trend nárůstu opakovaného užití drogy školní mládeží je způsoben hlavně konzumací konopí (Miovský et al., 2002). Z ostatních hodnocených drog mají obdobný tvar křivky amfetaminy a halucinogeny (graf 4). Stejně tak celkový nárůst 30denní prevalence užití drogy je způsoben trvale vysokou konzumací konopí. Z ostatních hodnocených drog vykazují od roku 1999 růstovou křivku amfetaminy (graf 5). Cílovou skupinou projektů prevence závislostí a harm reduction syntetických drog v internetovém prostředí by měli být mladí lidé, kteří opakovaně užívají drogy a zároveň pravidelně používají internet. V populaci 15-24letých má k internetu alespoň jednou měsíčně přístup 41,4 % (graf 6). Nejčastějším zájmem této části populace je zábava (graf 7). Návštěvy diskoték a party jsou pak třetí nejčastější volnočasovou aktivitou (graf 8). Tento věk je zároveň kritickým obdobím pro rizikové experimentování s drogami, ke kterému často poprvé či opakovaně dochází právě během návštěv diskoték nebo tanečních parties. Většina mladých lidí, kteří splňují obě uvedené charakteristiky cílové skupiny preventivních a rizika snižujících projektů na internetu, patří do tzv. taneční subkultury. Data získaná během dotazníkových šetření Dance 2000 a Tanec a drogy 2003 tuto hypotézu podporují, ačkoliv se nejedná o data reprezentativní a absolutní hodnoty jednotlivých procentuálních zastoupení je třeba brát s rezervou. Významně častěji byli v obou letech ve vzorku zastoupeni muži. V roce 2003 tvořili necelé 2/3 s průměrným věkem 21,8 let. Průměrný věk žen byl o 1,5 roku nižší. Věk respondentů se pohyboval mezi 13 a 40 roky, 98 % respondentů bylo ve věku 15 až 30 let. 41,8 % respondentů pracuje, 3,4 % bylo v době sběru dat ve stavu nezaměstnaných, 1,6 % nepracovalo ani nehledalo práci. Druhou nejpočetnější skupinou po pracujících byli s 34,3 % studenti 272 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:31 PM

49 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie středních škol, vysokoškoláci tvořili s 18,9 % mezi respondenty třetí nejpočetnější skupinu (Kubů et al., 2004b). Nejčastěji konzumované drogy v souboru jsou shodné s těmi, které se podílejí na celkovém nárůstu opakovaného užití drogy v populaci. Klubové či party drogy, tedy drogy, které vykazují signifikantní nárůst v roční prevalenci užití s rostoucí frekvencí návštěv klubu, jsou uvedeny v grafu číslo 9. Největší rozdíl v roční prevalenci užití s rostoucí frekvencí klubingu vykazuje kokain, následovaný poppers (volně prodejné amylnitráty), lysohlávkami, pervitinem, amfetaminy a extází, kterou v posledním roce nejvíce konzumovali respondenti se střední frekvencí klubingu (1 až 3x měsíčně). 8. Využití internetu v preventivních programech v ČR Mezi oblastmi zájmů, které dotazované instituce považovaly za nejdůležitější pro svoji činnost v oblasti snižování poptávky po drogách, je prevence prostřednictvím informování cílových skupin populace na druhém místě pouze u privátních organizací. Pro ostatní typy organizací definované v Need Analysis Report: Working group Primary prevention právním statutem nebo orientací je prevence nejdůležitější oblastí zájmu (Miovský et al., 2002). Harm reduction aktivity se mezi devíti hodnocenými oblastmi zájmu umístily střídavě na třetím a čtvrtém místě (tabulka 2). Využití internetu coby komunikačního media k distribuci preventivních informací nebo harm reduction postupů v preventivních programech orientovaných na mládež se i přes výše uvedené výhody webu vzhledem k tištěným materiálů či vzdělávacím besedám pohybuje na posledním a předposledním místě. Zatímco přednášky a besedy jsou první a publikace čtvrté z osmi hodnocených kategorií. Ještě výraznější je tento paradox mezi výhodami internetu a jeho okrajovým používáním v preventivních programech orientovaných na mládež se zvýšeným rizikem drogové závislosti. Internet nebyl v těchto programech ani hodnocen jako samostatná kategorie prevence. Jeho používání může být součástí kategorie jiné, ale i ta se umístila poslední. Nejčastější používaná preventivní metoda pro tuto cílovou skupinu je telefonická pomoc. Publikace jsou na místě pátém z celkem sedmi hodnocených kategorií (tabulka 3) Objektivizace kvalitativních kritérií zveřejnění informace na webu Souhrnný, vyčerpávající a všeobecně dostupný obsah je příliš široce definovaným pojmem, aby mohl být objektivně hodnocen bez subjektivních zkreslení definic přívlastků. Je dostačujících pět základních odkazů pro prezentaci preventivních a harm reduction informací na internetu? Nemělo by jich být spíš kolem třiceti? Nebudou pak stránky nepřehledné a nezvýší se tak práh dostupnosti informací? Mohou vůbec nějaké stránky být informačně vyčerpávající? Objektivní odpovědi na tyto otázky nepřináší ani sledování, zda jsou respektovány WHO doporučená základní témata preventivního sdělení. Jistě lze při absenci více než poloviny témat na stránkách očekávat, že se nejedná o kvalitní informační zdroj. Bylo by však zavádějící označit za nekvalitní zdroj každé stránky, které se nevěnují všem základním tématům. Existuje řada velmi obsahově i technicky kvalitních stránek, které se vůbec nevěnují legislativním problémům, protože jejich zaměření je mezinárodní. Stejně tak některé kvalitní stránky obsahují jen velmi okrajové informace jak najít pomoc, či co dalšího přečíst nebo udělat, aby jedinec zjistil více o specifické substanci. Subjektivnímu zkreslení se pak nelze vyhnout při posuzování, která stránka ještě základní témata vysvětlila vyčerpávajícím způsobem a která už ne. Webové prezentace se postupně stávají jedním z hlavních informačních kanálů pro sdílení a sdělování informací. Je důležité nejen Původní práce 273 Adiktologie indd /6/04 2:57:32 PM

50 to, zda byla informace sdělena (zveřejněna na webu), ale také jakým způsobem to bylo provedeno. Pro účely porovnání kvality způsobu sdělení informací bylo vybráno 16 objektivních, relativně snadno hodnotitelných parametrů, které vycházejí z mezinárodně uznávaných evaluačních standardů Health on the Net Foundation ( a Medical Matrix ( (Kasal et al., 2002). Váha jednotlivých parametrů v konečném hodnocení není stejná. Každému parametru byla váha přiřazena na základě hlasování skupiny běžných uživatelů a skupiny expertů lékařské informatiky. Každý z hlasujících jednotlivým parametrům přiřazoval buď jeden bod, považoval-li jej za důležitý, nebo nula bodů v případě, že se mu jevil nedůležitý. Celková váha každého parametru pak byla dána poměrem součet přidělených bodů parametru/součet všech přidělených bodů Cíl práce Internetové prostředí nabízí v současnosti řadu informačních zdrojů, kde lze najít nejrůznější informace z oblasti prevence závislostí a harm reduction. Některé stránky bývají podporovány z veřejných grantů a dotačních programů, jiné vznikají takříkajíc na koleně. Na obsahu některého webu se podílí tým expertů na léčbu a prevenci závislostí, o jeho technickou kvalitu se pak stará profesionální webdesigner a administrátor. Jiné weby jsou obsahově naplňovány a technicky spravovány jen díky obětavosti a entuziasmu několika jedinců. Přesto při subjektivním srovnání v ničem nezaostávaly, v některých ohledech se dokonce zdály být lepší než weby s bohatým finančním i personálním zázemím. Cílem práce bylo změřením kvalitativních parametrů zjistit, zda a popřípadě jaké objektivní rozdíly existují mezi pěti vybranými stránkami, které reprezentují tři různé země, dvě různé úrovně personálního a finančního zázemí a dvě různě široké cílové skupiny populace, na niž se zaměřují Metodika Kvalitativní kritéria jsou sledována ve čtyřech kategoriích: prezentace, navigace, funkce a věrohodnost. Každé ze 16 kritérií má přidělenu svou váhu v rámci kategorie, do které patří. Body získané za splnění všech kritérií hlavní oblasti se pak na konečném hodnocení projeví podle váhy dané kategorie (graf 10). a) Prezentace Váhu kritérií z kategorie kvality webové prezentace graficky znázorňuje graf 11. Jednotlivá sledovaná kritéria jsou: 1. Rychlost načtení v sekundách dle serveru (průměr ze tří měření). 2. Počet odkazů přímo viditelných na domovské stránce. Nepočítá se vyhledávání a kontakt na webmastera. Duplicity odkazů pod různými názvy se nesledují. 3. Pokrytí obrazovky domovskou stránkou na 15 monitoru při rozlišení 800 x 600 a střední velikosti písma. (přesah obrazovky 0 bodů, vejde se na obrazovku 1 bod) 4. Jednotný vzhled s domovskou stránkou zachován až do 2. úrovně stránek. Domovská stránka představuje 0. úroveň webu (ano 1, ne 0). b) Navigace 1. Počet kroků vedoucích k nalezení informací o XTC vyjádřený počtem kliknutí na nabízené odkazy. 2. Přítomnost zpětných odkazů na domácí stránku minimálně do 2. úrovně odkazů (ano 1, ne 0). 3. Odkaz na mapu stránek z domácí stránky a jeho přítomnost do minimálně 2. úrovně odkazů (ano 1, ne 0). 4. Identifikace nových informací. Viditelné označení novinek či aktualit (ano 1, ne 0). Váhu kritérií graficky znázorňuje graf 12. c) Funkce 1. Přítomnost odkazů na cizojazyčnou verzi stránek (ne 0, z domácí stránky 1, do 1. úrovně odkazů 2, i dále 3). 274 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:32 PM

51 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie 2. Přítomnost vyhledávání na stránkách (ano 1, ne 0). 3. Přítomnost metatagů ve skriptu stránek sledovaná dle funkcí search engine kompatibility. Testována domácí stránka (ano 1, ne 0). 4. Publikace alternativního textu u obrázků sledována dle (nalezení chyb u Priority 1-3 ). Testována domácí stránka. V případě, že neobsahuje obrázky, testována jiná stránka nižší úrovně s obrázky (ano 1, ne 0). Váhu kritérií graficky znázorňuje graf 13. d) Věrohodnost 1. Údaje o autorovi alespoň u 50 % aktualit a relevantních dokumentů (ano 1, ne 0). 2. Datum zveřejnění alespoň u 50 % aktualit a relevantních dokumentů (ano 1, ne 0). 3. Procento neaktivních odkazů sledováno programem Xenu Link Sleuth. 4. Údaje o aktualizaci stránek alespoň u 50 % aktualit a relevantních dokumentů (ano 1, ne 0). Váhu kritérií graficky znázorňuje graf Výsledky Kvalitativní kritéria byla sledována u následujících stránek: Drogová poradna je součástí portálu občanského sdružení SANANIM. Na jejím provozu se podílí tým 11 odborníků na jednotlivé oblasti drogové problematiky SANANIMu spolu s externími spolupracovníky. Roční náklady na provoz portálu a související aktivity představují cca ,- Kč. Cílovou skupinou populace jsou uživatelé všech nelegálních drog a alkoholu, jejich sociální okolí a jedinci hledající informace o těchto látkách. Počet přístupů na stránky se během posledních měsíců roku 2001 ustálil na Online poradna, která je součástí stránek, garantuje zodpovězení dotazu do 24 hodin. Uživatelé, experimentátoři a exuseři nejčastěji na stránkách hledají informace o drogách a související legislativě, jejich sociální okolí pak prostřednictvím drogové poradny hledá pomoc pro své blízké ohrožené drogami. Stránky programu Prevence syntetických drog spravuje vedoucí Ecstasy harm reduction programu spolu s 7 externími spolupracovníky, kteří odpovídají na některé specifičtější dotazy zaslané do online poradny stránek. Roční náklady na provoz stránek nepřekročily ,- Kč. Měsíčně jsou informace na stránkách čerpány během 1600 návštěv. Cílovou skupinou jsou především uživatelé syntetických drog. Dotazy zaslané do online poradny jsou odpovídány obratem, složitější nejpozději do 3 dnů. Nejčastějším okruhem dotazů jsou zdravotní komplikace v souvislosti s užitím XTC či jiných syntetických drog. Internetový protidrogový informační server sidliste.cz vznikl za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na výstavbu a provoz v prvním roce spuštění serveru, která dosáhla ,-Kč. V této souvislosti je nutné uvést, že v době vzniku stránek se odhad nákladů na výrobu a provoz stránek od různých komerčních společností pohyboval mezi ,- až ,-Kč. V letošním roce pak bylo do provozu stránek investováno ,- Kč. Deklarovaným cílem projektu je posilovat odolnost dětí a mládeže vůči všem formám sebedestruktivního chování s prioritním zaměřením na jedince, kteří drogy dosud neužívají nebo kteří s nimi přestali experimentovat. Podle úsudku provozovatele jsou stránky prohlíženy během několika desítek návštěv týdně. Obsah stránek naplňuje ředitel kanceláře České rady dětí a mládeže spolu se sedmi externími spolupracovníky. Doba od zadání otázky do online poradny po její zodpovězení je specifikována větou: Pokusíme se Ti na ni odpovědět do dvou týdnů. Původní práce 275 Adiktologie indd /6/04 2:57:33 PM

52 Server provazovaný v rámci Verein Wiener Sozialprojekte ChEck it! je zaměřen výhradně na sekundární prevenci problémů působených syntetickými drogami. Na jeho provozu se aktivně podílí tým cca 15 pracovníků ChEck it! spolu s blíže nespecifikovaným počtem externistů. Roční náklady na provoz stránek dosahují ,-Kč ( ,- EUR). Měsíčně jsou stránky prohlíženy během průměrně návštěv. Po novinkách, které se zobrazují přímo na domácí stránce projektu, jsou druhou nejpožadovanější informací výsledky kvantitativních analýz tablet XTC zachycených během testování obsahu syntetických drog distribuovaných na parties pořádaných na území města Vídně. Dotazy, komentáře a postřehy zaslané do online poradny jsou zodpovídány obratem, nejpozději následující pracovní den. Interaktivní vzdělávací hra určená britským školákům starším 13 let byla vyrobena v rámci informační kampaně National Drugs Helpline za finanční podpory Health Development Agency. V současnosti se o provoz stránky stará Marketing and Communications Group, Communications Directorate, Department of Health. Obsah stránek připravil tým blíže neurčeného počtu britských odborníků na problematiku závislostí. Měsíčně jsou informace o drogách ze hry čerpány při průměrně 1200 návštěvách. Otázky zaslané do online poradny jsou zodpovězeny nejpozději následující pracovní den. Provozovatel stránek neposkytl údaj o nákladech na výrobu a provoz stránek s poukazem na neveřejný charakter této skutečnosti. Odhady nákladů na výrobu a provoz obdobně interaktivní webové aplikace v ČR se pohybují kolem ,-Kč. Výsledky měření kritérií kvality v jednotlivých kategoriích prezentace, navigace, funkce a věrohodnosti stránek jsou uvedeny v grafech 15 až 18. Souhrnné výsledky měření všech 16 kritérií kvality pro jednotlivé stránky zobrazuje graf Diskuze Domácí stránkou projektu D-2k byla zvolena stránka nižší úrovně s ohledem na skutečnost, že před vlastním vstupem do herní konzole předchází instruktáž jak hru ovládat. Při opakované návštěvě je pak tato instruktáž rychle proklikána, eventuálně je jako záložka do Oblíbených stránek použit odkaz přímo na herní konzoli, tudíž při následných návštěvách je přístup na stránky zprostředkován právě touto adresou. Výsledek měření v kategorii navigace by pak při zachování adresy d-2k.co.uk coby domácí stránky projektu neodpovídal přístupovému bodu při opakovaných návštěvách a byl by nutností projít instruktáž podstatně zkreslen. Výsledek projektu D-2k v kategorii funkce je vzhledem k nastaveným kritériím roven 0, protože neobsahuje žádnou z měřených funkcí, stejně jako stránky sidliste.cz. Interaktivita hry D-2k je i přes nepřítomnost vyhledávání nesrovnatelně vyšší než interaktivita všech ostatních hodnocených stránek, ať už vyhledávání obsahují, či ne. Webová aplikace, která dokáže s uživatelem komunikovat interaktivně, je nejen výhodnější pro získání informací, ale i uživatelsky příjemnější. Nemusí se však odehrávat jen prostřednictvím pole pro vyhledávání. Absence objektivního hodnocení dalších interaktivních prvků ve skriptu stránek vyvolává do budoucna potřebu zjistit, které další interaktivní prvky a jak lze objektivně hodnotit. Různé druhy internetových projektů se v konečném pořadí seřadily tak, že první dvě místa obsadily oba projekty zaměřené pouze na určitou část populace ohrožené problémy s drogami. V obou případech jde o drogy syntetické. Ostatní stránky, které mají vymezenu širší cílovou populaci, se 276 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:33 PM

53 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie seřadily na dalších místech pomyslného žebříčku. Tento výsledek by mohl svádět k interpretaci, že stránky zaměřené na velkou cílovou populaci jsou méně kvalitní než ty, které se zaměřují na podrobněji definovanou cílovou skupinu. Vzhledem k výše popsaným limitům hodnocení kritérií v některých oblastech a absenci objektivního hodnocení kvality obsahu prezentovaných informací by však tato interpretace byla zavádějící. o problematice drog samotnými rekreačními konzumenty legálních i nelegálních drog. Kontakt: MUDr. Pavel Kubů Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova Praha 10 kubu@mistral.cz 10. Závěr Konečné pořadí stránek by podle celkových výsledků mělo vést spíše k nápravě nedostatků jednotlivých stránek než k poměřování, která stránka je lepší a která horší. Vzhledem k významným rozdílům v bodovém zisku stránek s různou úrovní finančního a personálního zabezpečení je nepochybné, že důležitějším vkladem do výstavby a provozu stránek je obětavost a entuziasmus jejich správců. Výsledek sidliste.cz jak v jednotlivých oblastech, tak v celku dokládá, že i na internetu lze utratit značné částky z veřejných prostředků bez většího efektu na kvalitu výsledného produktu. Výsledky dalších dvou hodnocených stránek z domény cz naopak dokumentují, že kvalita některých českých internetových projektů prevence závislostí a harm reduction je srovnatelná s obdobně zaměřenými projekty v zemích Evropské unie. Charakteristiky ideálního vzdělávacího materiálu, interaktivní možnosti internetu a poměry ročních nákladů na provoz stránek k počtu návštěv za stejné časové období v porovnání s náklady na výrobu a distribuci ostatních typů vzdělávacích programů poměrně přesně ilustrují skutečnost, že informační a multimediální technologie jsou již dnes schopny nejen distribuovat, ale i přenášet informace o intoxikaci libovolnou drogou na kvalitativně vyšší úrovni a přitom levněji než ostatní běžně používané metody. Zároveň je internet hodnocen jako nejuspokojivější a nejdůvěryhodnější informační zdroj Původní práce 277 Adiktologie indd /6/04 2:57:33 PM

54 Graf 1 Zdroj: Kubů et al., 2004a, NPCP= Nízkoprahová centra pomoci Graf 2 Zdroj: SANANIM, o.s. 278 Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:34 PM

55 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie Graf 3 Počet přístupů na stránky serveru v roce 2001 podle tématu Zdroj: Lachout, 2002 Graf 4 Zdroj: Miovský et al., 2002 Původní práce 279 Adiktologie indd /6/04 2:57:36 PM

56 Graf 5 Zdroj: Miovský et al., 2002 Graf 6 Zdroj: Čechová, 2002 Graf 7 Zdroj: Čechová, Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:39 PM

57 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie Graf 8 Zdroj: Čechová, 2002 Graf 9 Zdroj: Kubů et al., 2004b XTC = extáze BZD = benzodiazepiny GHB = Gama-Hydroxy-Butyrát Původní práce 281 Adiktologie indd /6/04 2:57:44 PM

58 Graf 10 Graf 11 Zdroj: Kasal et al., 2002 Graf 12 Zdroj: Kasal et al., 2002 Graf 13 Zdroj: Kasal et al., 2002 Graf 14 Zdroj: Kasal et al., 2002 Zdroj: Kasal et al., Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:46 PM

59 Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí a harm reduction 2004 / 4 / 3 Adiktologie Graf 15 Graf 16 Graf 17 Graf 18 Graf 19 Původní práce 283 Adiktologie indd /6/04 2:57:50 PM

60 Tabulka 1: Populace na internetu (údaje v %) celá populace 28 vzdělání věk VŠ 20 do 15 let 4 SŠ s maturitou let 22 základní a SŠ bez maturity let 23 pohlaví let 30 muži let 18 ženy a více let 3 Zdroj: Kunc, 2001 Tabulka 2: Nejdůležitější oblasti zájmu v protidrogové oblasti (údaje v %) Právní statut Orientace Oblast zájmu Drogy Drogy Státní Neziskové Privátní exkluzívně součást prevence/ informace 92,2 78,4 66,7 80,6 84,8 léčba a péče 36,4 36,4 91,7 61,3 38,7 minimalizace škod 28,7 45,5 13,9 56,5 24,6 rehabilitace/následná péče 17,8 27,3 52,8 37,1 22,5 sociální programy/volnočasové aktivity 34,9 53,4 5, ,8 výzkum/ dokumentace 18,6 5,7 5,6 8,1 13,6 školení odborníků 24,8 11,4 11,1 3,2 23 koordinace/ reprezentace zájmů 10, ,6 6,3 legislativa 1,6 0 2,8 0 1,6 Zdroj: Miovský et al., 2002 Tabulka 3: Preventivní programy orientované na děti a mládež (údaje v %) 1) Preventivní programy pro děti a mládež (n=206) Statut Státní Neziskové Privátní Drogy exkluzívně Orientace Drogy součást Celkem TV a rozhlasové pořady 15,1 16,5 14, ,8 15,5 (12,6)* publikace 31, ,4 32,5 (26,5) přednášky a besedy 89,6 88,6 71, ,5 87,4 (71,1) internet 10,4 21, ,3 13,6 (11,1) volnočasové aktivity 37,7 60, ,1 44,7 (36,4) komponované pořady 16 31, ,8 20,4 (16,6) peer programy 46,2 31,6 4, ,4 (29,6) jiné 34 27,8 14, ,4 29,6 (24,1) 2) Preventivní programy orientované na mládež se zvýšeným rizikem (n=141) publikace 20,3 38,3-38,2 23,4 27 (15,0)* výcvikové programy 51, ,6 47,1 47,7 47,5 (26,5) volnočasové aktivity 36, ,3 50,5 46,8 (26,1) peer programy 37,8 21,7-20,6 31,8 29,1 (16,2) komunitní programy 10,8 36,7-17,6 22,4 21,3 (11,9) telefonická pomoc 51,4 58,3 85,7 82,4 47,7 56 (31,2) jiné 18, ,3 20,6 21,5 21,3 (11,9) * (%) z celkového počtu organizací (n=253) Zdroj: Miovský et al., Původní práce Adiktologie indd /6/04 2:57:56 PM

61 Literatura 1 Butau, T. (1999). Training and review of Workbook Module 3: Ways of preventing psychoactive substance abuse. UNDCP/WHO Global Initiative on Primary Prevention of Substance Abuse Čechová, R. (2002). Jak se chová milion a půl mimozemšťanů? Marketing & Media; 32: Kasal, P., Janda, A., Adla, T. & Hladíková, M. (2002). Srovnání kvality webových stránek lékařských fakult v České a Slovenské republice. Medsoft, , Hradec Králové. 4 Kubů, P. & Csémy, L. (2004a). Užívání drog v letech 2000 a 2003 na taneční scéně. Seminář Prevence a rekreační konzumace drog Pardubice (ústní sdělení). 5 Kubů, P. & Csémy, L. (2004b). Konzumace drog v letech 2000 a 2003 mezi příznivci elektronické taneční hudby v ČR. Zpravodaj Drogového informačního centra SZÚ, 41, Kunc, K. (2001). Počítač neznamená automaticky přístup k internetu [online]. Praha: Network Media Service [cit ]. Dostupný na 7 Lachout, S. (2002). Project Fact File. Verein Wiener Sozialprojekte ChEck it!, 5. 8 Miovský, M., Buisman, W. & Kreeft, P. (2002). Need Analysis Report: Primary prevention Working group. Phare Twinning project Monteiro, M. G. (1999). Young People and Substance Use: a Manual Create, use and evaluate educational materials and activities. WHO Department on Substance Abuse Provazník, K. et al. (1998). Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: SZÚ Původní práce 285 Adiktologie indd /6/04 2:57:57 PM

62 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:57:57 PM

63 Adiktologie indd /6/04 2:57:57 PM

64 PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Psycholog a psychoterapeut. Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. Je vědeckým pracovníkem Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Dále působí jako odborný asistent na Katedře psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se věnuje metodologii výzkumu, léčbě a prevenci problémů způsobených užíváním návykových látek a narativní psychologii aplikované na práci s filmem. Je externím spolupracovníkem Národního monitorovací střediska pro drogy a drogové závislosti v Praze a předsedou občanského sdružení SCAN, vydávajícího odborný časopis Adiktologie. MUDr. Pavel Kubů Autor je preventivní lékař Odborné skupiny prevence závislostí v Centru zdraví a životních podmínek Státního zdravotního ústavu Praha. Zabývá se možnostmi prevence a minimalizace rizik rekreačního zneužívání drog. Postgraduálně studuje na Ústavu lékařské informatiky 2. LF UK metody hodnocení veřejných zdravotnických informačních zdrojů. Mgr. Lenka Miovská Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Absolventka jednooborové psychologie na FF MU. Od r je pracovnicí NMS, kde odpovídá za informační systém EDDRA, evaluaci programů a služeb. Zabývá se kvalitativními daty a problematikou užívání psychotropních látek v marginalizovaných skupinách populace včetně národnostních menšin. abstrakt Adiktologie indd /6/04 2:57:57 PM

65 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR: základní východiska a aplikační možnosti abstrakt autoři 1 Miovský M., 2 Kubů P., 3 Miovská L. 1 Psychologický ústav Akademie věd ČR 2 Státní zdravotní ústav 3 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Hodnocení kvality a efektivity programů primární prevence užívání návykových látek prošlo v České republice složitým vývojem. Pozvolný vývoj preventivních programů byl v průběhu 90. let minulého století několikráte negativně narušen různými vlivy, z nichž zřejmě nejzávažnějším byla nekvalitně a nesystémově připravená koncepce primární prevence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro období Díky ní přestalo být rozlišováno mezi programy pro volný čas dětí a mládeže a specifickými preventivními programy. Ke zlepšení situace došlo až v letech , kdy na základě výsledků projektu Phare Twinning Project: Drug Policy mezi Českou republikou a Rakouskem začala existovat společná meziresortní pracovní skupina pro primární prevenci. V současné době je dokončen návrh standardů primárněpreventivních programů a připravuje se manuál dobré praxe. Autoři představují v textu základní přístupy k hodnocení primární prevence, a to z několika různých perspektiv. Kromě vysvětlení principů normativního a formativního přístupu k hodnocení preventivních programů popisují evaluativní metody v oblasti hodnocení přípravy, procesu a výsledku preventivní intervence. Dále jsou vysvětleny základní možnosti nejčastěji užívaných výzkumných plánů: experimentu, kvaziexperimentu a neexperimentálních výzkumných plánů. Závěr textu je věnován speciálním analýzám v oblasti evaluací (nákladové analýzy a analýzy nákladů a výnosů) a tématu možných kontraindikací pro provádění evaluace programů primární prevence užívání návykových látek. Klíčová slova: Primární prevence užívání návykových látek - návykové látky - evaluace - výzkumný plán - výzkumné metody. Grantová podpora: Vznik tohoto textu byl podpořen grantem GAČR č. 406/04/P250. Přehledové články 289 Adiktologie indd /6/04 2:57:59 PM

66 1. Úvod: přehled historického vývoje preventivních programů v ČR Vývoj programů primární prevence užívání návykových látek (dále pouze primární prevence ) prošel za posledních 15 let poměrně velmi náročným obdobím. Základním dokumentem, který odstartoval snahu vytvořit jednotnou koncepci protidrogové politiky v České republice, jejíž součástí je také primární prevence, byla první Strategie protidrogové politiky z roku 1993 (MV, 1993). Následné přenesení koordinační role z Ministerstva vnitra ČR (MV) na meziresortní úroveň prostřednictvím vzniklé Meziresortní protidrogové komise (MPK) přineslo další pozitivní posun. Období mezi lety lze obecně označit za období, kdy se poprvé začíná vážněji diskutovat o problémech primární prevence užívání návykových látek a o způsobu jak ji koordinovat a provádět (Miovský, 2004a). Z hlediska primární prevence ve školách a školských zařízeních bylo v období začátku druhé poloviny 90. let důležité, že se v odborných kruzích začala formovat určitá představa o tom, jaká by primární prevence užívání návykových látek měla být, a jak ji provádět. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) se v tomto období zasloužilo o nastartování některých pozitivních trendů, na které mohlo být později navázáno. Jednalo se zejména o nastartování procesu profesionalizace přístupu k primární prevenci, založenému na vědecky ověřitelných znalostech, tj. důkazech pocházejících z výzkumných studií a klinických a pedagogických poznatků. Tomuto přístupu obecně říkáme evidence based přístup a položení prvních základů jeho aplikace v primární prevenci v naší zemi se ukázalo při revizi stavu primární prevence v letech být velmi důležité. Následné období mezi lety lze pro změnu označit jako krok zpět. Po různých politicko-úřednických změnách uvnitř resortu MŠMT, které paralelně doprovázely politické konflikty týkající se vedení tehdejší MPK, došlo k přerušení linie vývoje primárněpreventivních programů. Jasným vyjádřením změny postoje ministerstva vůči primární prevenci bylo její přenesení na odbor pro mládež. Tento krok měl významné důsledky. Došlo k destrukci obtížně se rodícího konceptu strategie tzv. specifické primární prevence a k jednostrannému příklonu k tzv. nespecifické primární prevenci. Díky elementárním neznalostem a neprofesionalitě tak vznikl dokument Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na období (MŠMT, 1998). Tato strategie nesplňovala základní požadavky kladené na podobný typ dokumentů, neboť neobsahovala popis konkrétních dosažitelných cílů, časový plán realizace aktivit směřujících k dosažení cílů a konkrétní zodpovědnost konkrétních institucí za plnění těchto úkolů. Co je však důležitější, tento dokument označil za primární prevenci prakticky úplně cokoli, čím lze vyplnit volný čas. Přitom efektivní řešení stávající situace v oblasti užívání návykových látek je závislé na rozvoji cílených preventivních intervencí. Zahraniční zdroje opakovaně upozorňují na nedostatky preventivních programů věnujících málo pozornosti souvislostem konzumace návykových látek a upozorňují na nezbytnost cílených intervencí, které reflektují specifické potřeby a zkušenosti konzumentů návykových látek (White et al., 1997). S následky tohoto kroku se potýkáme dodnes, kdy se v médiích objevují články typu Bojovým sportem proti drogám (Noviny Havlíčkobrodska, 2004) nebo Baseballisté proti drogám (Noviny Třebíčska, 2003) a mnoho dalších. Podobně se tak dnes můžeme setkat i s takovými excesy, jakými byl vstup scientologické církve na pole primární prevence, který došel díky neznalosti a podceňování rizik spojených s podobnými sektami až tak daleko, že bylo třeba reagovat tiskovým prohlášením kompetentních úřadů 290 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:01 PM

67 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie (Tisková zpráva RVKPP, 2004) a upozorněním odborné veřejnosti (Miovský, 2004b). Kruciálním problémem je nereflektování potřeb různých cílových skupin. Programy pro volný čas (sportovní či kulturní programy), které mají obecně protektivní charakter, tvoří základ hlavního preventivního přístupu majícího za cíl podporovat zdravý životní styl respektující základní společenské hodnoty naší společnosti. Vedle toho však máme v populaci mnoho různých skupin, které jsou různým způsobem handicapovány a díky tomu jsou vůči návykovým látkám a dopadům jejich užívání více vulnerabilní. S těmito skupinami je třeba pracovat specifickým způsobem, odlišným od práce s obecnou populací, neboť jakékoli typy volnočasových programů nejsou pro tyto cílové skupiny dostačující (Miovský, 2004a). Protože etiologie konzumace návykových látek se různí s ohledem na různé drogy, měly by se i preventivní intervence zaměřovat na specifické typy či skupiny návykových látek. Intervence by měla být realizována s ohledem na stav jedincem získaných návyků a konkrétních návykových látek, jejichž expozici je nebo pravděpodobně bude vystaven (Werch and Di Clemente, 1994). Další důležitou součástí preventivní intervence je úprava (modifikace) normálních představ mladého jedince o problematice návykových látek (Hanseen and Graham, 1991). Mladí lidé mají často přehnané představy o prevalenci konzumace ilegálních návykových látek a úrovni vrstevnické akceptace jejich konzumace. Podpora realističtějších představ o drogové problematice je znakem úspěšnější školní intervence (Botvin et al., 1995; Ellickson et al., 1993). Ani následující koncepce MŠMT pro oblast primární prevence (MŠMT, 2001) nepřinesla příliš výrazný posun žádným směrem a spíše přispěla k zakonzervování předchozího stavu. Při hodnocení stavu primární prevence provedeném v rámci Phare Twinning Project: Drug Policy mezi Českou republikou a Rakouskem bylo zjištěno množství dalších závažných nedostatků spojených s nedůslednou koordinací a kontrolou v oblasti primární prevence (Miovský, Kreeft, 2002). V rovině koordinace, za kterou zodpovídalo MŠMT (Usnesení vlády, 2000), bylo zjištěno, že neexistuje jednotná představa (střešního rámce) systému koordinace (popis funkčně propojeného systému preventivních aktivit na všech úrovních) 1 primární prevence, což pravděpodobně vedlo k neodlišení cílových skupin a k nim přiřazených specifických preventivních programů a kompetencí jednotlivých resortů. Následoval vznik několika koncepčních materiálů (jednotlivých resortů), které nejsou vždy zcela kompatibilní, nenavazují na sebe a místo vzájemného doplnění se často překrývají. Do systému primární prevence nebyly zahrnuty některé cílové skupiny, ve svých koncepcích se k nim nehlásil žádný z resortů, přestože do jejich kompetencí spadají a jsou za ně zodpovědné. Např. zdravotní personál jako vysoce riziková skupina nebyl obsažen v koncepci Ministerstva zdravotnictví (MZ). Jiné skupiny jsou naopak předimenzovány počtem i rozsahem navrhovaných strategií (žáci základních a středních škol). Mezi množstvím dalších nedostatků je z hlediska evaluace primární prevence důležité zjištění, že jednotlivé resorty zodpovědné ze oblast primární prevence neprovádějí pravidelné institucionální analýzy (analýzy poskytovatelů preventivních programů) a nemají dostatečný přehled o tom, co, kde, kým a komu je poskytováno. S tím pak souvisí slabá úroveň kontroly kvality a kontroly celého systému prevence jako takového. Ukázalo se tak, že stálý výrazný nedostatek finančních prostředků v této oblasti není zřejmě způsobován celkovým objemem těchto prostředků, ale nekoordinovaným, nejednotným přístupem ze strany jednotlivých resortů, nedodržováním jednot- 1 Usnesení vlády č ze dne , bod č. 5b. Přehledové články 291 Adiktologie indd /6/04 2:58:01 PM

68 ného způsobu klasifikace programů a zcela nedostatečnou kontrolou kvality a řízení systému prevence na nižších úrovních (kraje a tehdejší okresy) (Miovský, Kreeft, 2000). Zlepšení situace nastalo po opětovném přenesení zodpovědnosti za primární prevenci uvnitř MŠMT na odbor Prevence, kterému se podařilo ve spolupráci se sekretariátem Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP), dřívější MPK, sestavit pracovní skupinu pro primární prevenci složenou ze zástupců všech zodpovědných resortů a zástupců poskytovatelů služeb a krajů. Tato skupina pokračovala v práci na standardech primární prevence (viz dále), na přípravě manuálu dobré praxe a dalších úkolech, jejichž splnění dnes celá oblast vyžaduje. 2. Předpoklady pro evaluaci preventivních programů K hodnocení programů primární prevence lze přistupovat různě. Existuje více modelů jak o těchto programech uvažovat a jak je hodnotit (Springer, Uhl, 1998). Na jedné straně se lze setkat s jednou krajní variantou spočívající v odmítání jednotných standardů (tj. jednotného pojetí kritérií kvality) a v důrazu pouze na vyhodnocení dopadů těchto programů. V rámci tohoto přístupu tedy není naším cílem zjišťovat a definovat nějaká jednotná kritéria kvality a konkrétní programy s nimi porovnávat. Tento konstruktivisticky laděný přístup má mnoho zastánců, klade však značné nároky na erudovanost personálu, připravenost výzkumných a kontrolních institucí a finanční zajištění evaluace. Jistou nevýhodou je obtížnost srovnání daná našimi omezenými možnostmi výzkumně uchopit některé složité fenomény a adekvátně je při evaluaci zohlednit. Další možností je prostřednictvím srovnávání a výzkumu různých modelů přístupu a programů primární prevence definovat obecná kritéria kvality a s těmito kritérii následně ostatní programy srovnávat, resp. srovnávat míru naplnění jednotlivých kritérií (požadavků). Tento přístup je finančně méně náročný a snadněji realizovatelný. Jeho nevýhodou je však určitá rigidita a pomalost v reagování na proměnu potřeb cílových skupin a menší potenciál pro inovaci. Hlavním problémem při expanzi protidrogové výchovy prováděné ve školách i mimo ně je udržet pozornost mladého jedince k tématu. Jak totiž mladí lidé dospívají, získávají stále více svých znalostí o drogách přímo z drogové kultury (její součástí jsou nejen nejrůznější kluby a diskotéky, ale i restaurace, hospody, prodejny tabáku, oddělení s alkoholem v obchodech s potravinami či stánkový prodej alkoholu), které se stávají součástí, eventuálně se součástí této kultury stávají jejich přátelé a informanti (White et al., 1997). Vývoj situace v České republice nakonec vyústil v kompromisní řešení, které v sobě integruje prvky obou přístupů. Nejdříve byla na základě přehledu odborné literatury a praktických zkušeností s realizací preventivních programů formulována a publikována určitá obecná představa o tom, jaké faktory ovlivňují účinnost primární prevence (Nešpor et al, 1999; Kalina, 2000; Bém, Kalina, 2003). Popis faktorů ovlivňujících účinnost primární prevence se následně stal součástí prvního uceleného návrhu standardů specifické primární prevence. Ten navázal na předchozí pokus definovat základní kritéria pro posuzování preventivních programů realizovaný v rámci již zmíněného projektu Phare Twinning Project: Drug Policy (Trapková, Ponos, Kolářová, 2002). Ve druhé polovině roku 2004 pak proběhl pilotní projekt mající za cíl ověřit vzniklou oficiální pracovní verzi certifikačních standardů primární prevence (MŠMT, 2004). Existence standardů je klíčová pro definici toho, co je primární prevence, a pro to, aby specifikovala, kde, kým, proč, jak (a jak 292 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:02 PM

69 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie dlouho) a s jakými cílovými skupinami má být vůbec prováděna. Standardy programů primární prevence tak z hlediska evaluace představují souhrn základních požadavků na to, aby byla evaluace v současných podmínkách za únosných nákladů vůbec realizovatelná. Materiál (MŠMT, 2004) tak má zásadní význam právě z hlediska rozlišení mezi aktivitami pro volný čas, určenými pro celou populaci, a specifickými programy, určenými pouze pro určité cílové skupiny. Termín specifická primární prevence je součástí české odborné terminologie mnoho let a lze se s ním setkávat v různých typech publikací určených pro odbornou veřejnost (např. Dvořák, 1995). Setkat se můžeme také s termínem specifický přístup v primární prevenci apod. Obsah tohoto termínu víceméně odpovídá odborné terminologii jiných zemí. 2 Bez tohoto jasného popisu programu, jeho cílové skupiny, cílů atd. je provádění jakékoli evaluace prakticky vyloučeno. Z toho důvodu není možné např. u volnočasových aktivit (nespecifické prevence) validně ověřit dopad jejich preventivního působení. Dle autorů velmi rozšířené učebnice drogové primární prevence Handbook of Primary Prevention (Stel, Voordewind, 1998) je pro provedení evaluace nezbytně nutné reflektovat tyto požadavky: účinnost intervence musí být prokazatelná, je nutné popsat a vysvětlit mechanismy (faktory), které brání nebo naopak podporují efekt intervence, mělo by být možné spočítat návratnost investice do dané intervence, měly by být identifikovány a popsány neúmyslné a nežádoucí účinky intervence. Čím přesnější je popis cílů, metod a cílových skupin daného programu, tím lépe je možné jeho dopad výzkumně ověřovat. Neznamená to samozřejmě, že by základním stavebním kamenem celého systému preventivního působení neměly i nadále zůstat právě programy nespecifické primární prevence, které se úzce vážou k hlavnímu principu strategie prevence rizikového chování, kterým je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti: Nespecifickou primární prevenci, realizovanou především prostřednictvím bohaté sítě nevýkonnostních/rekreačních sportovních a kulturních volnočasových aktivit a programů, je třeba považovat za nosnou část celého systému preventivního působení (MŠMT, 2004, str. 3). Je třeba však reflektovat fakt, že existují a vždy budou existovat děti a mladí lidé, pro které tyto programy atraktivní či dostupné z nějakého důvodu nebudou. Nemusí se přitom jednat pouze o nízkou motivaci a špatné výchovné prostředí v rodině, může se jednat o mnohem hlubší zdroje problémů, jako je velmi špatná sociální situace rodiny (zejména např. u skupin spoluobčanů ohrožených sociální exkluzí, u rodin přistěhovalců atd.), osobnostní či jiná patologie rodičů (nezvládnuté psychiatrické onemocnění v rodině atd.) nebo rodinné zázemí nemají žádné (děti z dětských domovů, výchovných ústavů atd.) (Rhodes et al., 2003). Znamená to, jak jsme již uvedli dříve, že ve společnosti jsou a budou děti a mladí lidé, kteří jsou proti svým vrstevníkům určitým způsobem handicapováni (LLoyd, 1998; Miovský, 2001). Mnozí z nich vyžadují specifické podpůrné programy, které jim umožní vyrovnávat se se svým handicapem a zabránit jejich vyčlenění z běžné společnosti. Dětí, které vyžadují takovýto specifický přístup, je poměrně velké množství a současně je třeba zdůraznit, že se nejedná o děti tvořící jednu homogenní skupinu. Existují různé skupiny dětí, které jsou handicapovány různým způsobem a které vyžadují různé formy pomoci. Tyto formy pomoci přitom musí odpovídat právě jejich 2 V německy hovořících zemích se můžeme setkat s termínem na drogy zaměřená prevence, v anglicky hovořících zemích pak s termínem drogová prevence. Přehledové články 293 Adiktologie indd /6/04 2:58:02 PM

70 skutečným potřebám a problémům. To znamená, že pomoc musí být dostatečně specifická a indikovaná, aby byla skutečně účinná. Takovou formu pomoci a podpory označujeme termínem programy specifické a indikované primární prevence. Stejně jako existují programy specifické primární prevence např. v oblasti šikany a násilí nebo prevence rasismu a xenofobie, existují také programy specifické primární prevence užívání návykových látek. Individuálně rozdílná úroveň znalostí, postojů a dovedností u mladých jedinců vytváří potřebu vývoje intervenčních programů, které umožňují takovou míru individualizace, jež zajistí, že každý jedinec z cílové skupiny bude schopen vstřebat celý obsah intervence. Sdělení obsažená v preventivních intervencích, která jsou v rozporu s osobní zkušeností mladých lidí, většinou nemají na cílovou skupinu žádný pozitivní vliv (Abdulrahim et al., 1994). Mimo to značná část informací poskytovaných v rámci takových vzdělávacích intervencí je nepřesná, dále zvyšuje nedůvěru studentů a vytváří překážky pro účinnost daného programu. Drogová kultura je pak mladými lidmi nahlížena jako spolehlivější zdroj informací, který však častěji zdůrazňuje bezpečnost návykových látek a schopnost budit rozkoš než jejich potenciální škodlivé účinky (Horan et al., 1988). V odborném písemnictví se často uvádí potřeba různých cílených intervencí pro různé cílové skupiny (Jenson et al., 1993; Kress and Elias, 1993; Van Hasselt et al., 1993; Werch and Di Clemente, 1994) nicméně z větší části tyto lépe zacílené intervence stále čekají na svůj vývoj, zavedení do praxe a evaluaci. Až na několik málo výjimek se tvůrci programů drogové prevence domnívají, že jimi zvolené strategie budou stejnou měrou efektivní v celé populaci, a nepřipravují různé intervenční strategie pro různé cílové skupiny programu (Werch and Di Clemente, 1994). Tomuto pojetí musí odpovídat také pojetí cílů preventivních programů. Ty musí být realistické a odpovídat současnému stavu v této oblasti. V centru zájmu samozřejmě stojí úkol zamezit u co nejvyššího počtu osob tomu, aby vůbec návykové látky začaly užívat. Ne u všech jedinců se tento úkol podaří splnit. Dostupné důkazy svědčí o tom, že nejlepším výsledkem v současnosti hodnocených intervenčních strategií je krátkodobé odsunutí začátku konzumace návykových látek u jedinců, kteří dosud tyto látky nekonzumují, a krátkodobé snížení konzumovaného množství u některých jedinců již návykové látky konzumujících. Žádná z existujících hodnocených intervencí nevykazuje jiné než krátkodobé efekty preventivního programu. Jednou z možností jak zvýšit tento omezený účinek je zvýšení počtu hodin, ve kterých se tématu návykových látek věnuje pozornost, a zvýšení počtu přidaných podpůrných schůzek. Nicméně neexistují důkazy, že tento postup bude efektivní (White et al., 1997). Proto definujeme tři další úrovně obecných cílů specifické prevence (MŠMT, 2004): a) pokud se u některých jedinců nedaří zabránit nástupu užívání návykových látek, je třeba toto zahájení oddálit alespoň do co nejvyššího věku a pokusit se minimalizovat rizika spojená s tímto jednáním jak z hlediska jedince, tak společnosti, b) pokud se u některých jedinců nedařilo zabránit zahájení užívání návykových látek, je třeba na ně i nadále působit a motivovat je k upuštění od této činnosti a podporovat je k návratu k životnímu stylu, který není spojen s užíváním těchto látek a současně u nich minimalizovat rizika spojená s užíváním návykových látek, c) v případě rozvoje rizikového chování spojeného s užíváním návykových látek zajistit adekvátními prostředky ochrany před dopady tohoto jednání a motivovat jedince k využití specializované pomoci v poradenské nebo léčebné oblasti. Za specifickou primární prevenci užívání návykových látek tedy považujeme takové 294 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:03 PM

71 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie aktivity a programy, které jsou úzce zaměřeny právě na oblast užívání a uživatelů návykových látek a rizika s tím spojená. Programy specifické primární prevence užívání návykových látek se vyznačují třemi hlavními charakteristikami (MŠMT, 2004): a) přímým a explicitně vyjádřeným vztahem s problematikou užívání a uživatelů návykových látek, b) jasnou časovou a prostorovou ohraničeností realizace (na ose: příprava a plán, provedení, zhodnocení, návaznost), c) zacílením na jasně ohraničenou a definovanou cílovou skupinu a s tím souvisejícím zdůvodněním matchingu (tj. přiřazováním určité skupiny či jednotlivce k danému typu programu odpovídajícímu potřebám a problémům cílové skupiny). Přímým a explicitně vyjádřeným vztahem s problematikou užívání a uživatelů návykových látek je v tomto kontextu míněno to, aby cíl, obsah a způsob provádění preventivního programu měl jasnou přímou vazbu na problematiku užívání návykových látek. Například u nácvikových programů, jejichž součástí je nácvik aktivního posilování odmítavého postoje k nabídnuté návykové látce (odmítnutí nabízeného alkoholického nápoje nebo marihuanové cigarety), je podobně jako u různých modelů peer programů, vzdělávacích kurzů pro pedagogy atd. jasně prokazatelný a ověřitelný vztah k prevenci užívání návykových látek. Jasná časová a prostorová ohraničenost realizace programů souvisí s tím, že z hlediska financování a hodnocení kvality a efektivity je nutné v komplexním systému preventivního působení rozlišovat mezi jednotlivými programy. Bez tohoto rozlišení není možná evaluace a účinná kontrola celého systému. Časovou a prostorovou ohraničeností programu je míněno to, že každý program má písemně zpracované a popsané všechny části potřebné pro úspěšnou realizaci: příprava a plán projektu (definované konkrétní cíle, časový plán atd.), provedení (podrobný popis, jak je program prováděn, kým, kde a za jakých okolností), zhodnocení (jakými nástroji a jakým způsobem je program hodnocen) a návaznost (co programu předchází, jak byly zjišťovány potřeby a problémy cílové skupiny a co a proč po programu bude nebo má následovat) (MŠMT, 2004, str. 5). Pro popis cílové skupiny primárněpreventivních programů můžeme užít různá kritéria. Žádné z těchto kritérií není vyčerpávající. Obecně platí, že čím je přesnější popis cílové skupiny a čím více relevantních kritérií je k tomuto popisu využito, tím lépe. Věkové kritérium (podobně jako kritérium rozlišující pohlaví) však musí být vždy kombinováno s některými dalšími kritérii, neboť samo o sobě je nedostatečné. Mezi ta patří např. vzdělání, příslušnost k určité sociální skupině, projevy rizikového chování atd. (LLoyd, 1998). Kritérium vzdělání je velmi významné z hlediska intelektuální náročnosti preventivních programů, a to zejména u edukativně zaměřených programů. Z hlediska místa provádění a dílčích metod je velmi významným kritériem příslušnost k určité sociální skupině (což platí zejména pro skupiny obyvatel ohrožených sociální exkluzí). Využít lze samozřejmě také kulturní či náboženská hlediska pro výběr, neboť ta mají významnou diferenciační schopnost, která je z perspektivy metod preventivního působení velmi významná. U dospělé populace lze využít kritérium rozlišující profese. Zde je třeba případné zdůvodnění zacílení programu na určitou profesní skupinu doložit konkrétními údaji z různých průzkumů či výzkumů (např. vysoká míra stresu a snadná dostupnost návykových látek u některých medicínských profesí, vysoké emoční zatížení u výchovných poradců, extrémně vysoká míra rizik spojených s užíváním návykových látek u řidičů MHD, policistů a vojáků atd.). Významným diferenciačním kritériem pro Přehledové články 295 Adiktologie indd /6/04 2:58:03 PM

72 cílové skupiny u programů prováděných mimo školy a školská zařízení je např. přímo místo intervence (taneční kluby, diskotéky atd.), eventuálně styl hudby, který je členy cílové skupiny preferován (pop, rock, house, techno, hip-hop atd.) (MŠMT, 2004). 3. Evaluace programů primární prevence: teoretická východiska a aplikační možnosti Odborná literatura nabízí různé definice termínu evaluace preventivních programů a strategií. Podle Springera a Uhla (1998) je evaluace v širším významu slova soubor různých aktivit přinášejících nám informaci o významech spojených s chápáním sebe nebo vnějšího okolí u různých cílových skupin. Dalším možným výkladem pojmu evaluace preventivní intervence nebo programu je systematické shromažďování, analyzování a interpretování informací o průběhu intervence a jeho možných účincích. Získané informace mohou být použity k rozhodování o zlepšení intervence, k jejímu rozšíření nebo odmítnutí (EMCDDA, 1999). Poprvé se o evaluaci primární prevence v České republice začalo více diskutovat v letech 1999 a 2000 v reakci na výsledky konference First European Conference on the Evaluation of the Drug Prevention, která proběhla v Portugalsku března Významnou roli v tomto procesu sehrála iniciační fáze spolupráce s Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) v Lisabonu a přenos zkušeností zemí EU v této oblasti (Baker, Mounteney, Neaman, 1998). Projekt EMCDDA zaměřený na výměnu zkušeností mezi členskými a tehdejšími kandidátskými zeměmi EU v oblasti evaluace preventivních programů a opatření měl v naší zemi poměrně pozitivní dopad i v podobě zapojení se do autorské práce (Bém, 2000) na publikaci zabývající se nástroji pro hodnocení programů primární prevence (Neaman, Nilson, Solberg, 2000). V návaznosti na to byla do českého jazyka přeložena pracovní verze další z publikací EMCDDA Guidelanes for the evaluation of drug prevention (EMCDDA, 1998). Právě tato publikace, spolu s překladem 11 dílů evaluačního manuálu Světové zdravotnické organizace (WHO, 2000) se v naší zemi dočkala rozšíření do okruhu odborníků zabývajících se evaluacemi drogových programů. Ve snaze facilitovat proces zavádění evaluačních nástrojů do praxe připravilo také MŠMT publikace věnující se této oblasti (MŠMT, 2002). Tato publikace se však setkala s kritickým přijetím ze strany pedagogické veřejnosti, neboť její pojetí nebylo zcela adekvátní cílové skupině. Přetrvávajícím problémem nadále zůstává především nedostatek vyzkoušených konkrétních nástrojů a schopnost pracovníků v prevenci tyto nástroje používat (Miovský, 2002b) Typy evaluací z hlediska práce s výsledky Jednotlivé evaluační metody se liší podle toho, k čemu mají být výsledky evaluace použity. Při formativní evaluaci (případně formativním přístupu v evaluaci) je hlavním cílem nalézt silné a slabé stránky evaluované preventivní intervence a navrhnout změny, které povedou k odstranění či zlepšení slabých stránek (WHO, 2000a). Cílem formativní evaluace je však výhradně zlepšení či zdokonalení (programu, lektora atp.), nikoli přímý postih za zjištěné chyby či jiné nedostatky. Naproti tomu hlavním důsledkem normativní evaluace (případně normativního přístupu v evaluaci) mohou být právě politické důsledky jako rušení programu, sankce realizátorům programu za nedostatky, nižší dotace v dalším dotačním řízení apod. Někteří autoři užívají také termín sumativní evaluace (Kröger, 1998). Při normativní evaluaci porovnáváme hodnocený program např. s již existujícími standardy (hodnotíme míru a kvalitu naplnění standardů) nebo jej srovnáme s jiným programem. 296 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:04 PM

73 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie Oba tyto základní přístupy k evaluaci se významně odlišují v metodologických a epistemologických východiscích a předpokladech (Kröger, 1998) a při jejich praktické aplikaci je třeba tyto odlišnosti respektovat Typy evaluací z hlediska hodnocených fází programu Další možností jak rozlišovat mezi jednotlivými postupy evaluace je orientace těchto metod na různé fáze realizace preventivní intervence (Kröger, 1998). a) Evaluace přípravy Realizaci každé úspěšné a efektivní preventivní aktivity předchází fáze podrobného plánování a přípravy vlastní realizace. Při evaluaci přípravy se především sleduje, jak kvalitně je daný program připraven před tím, než je spuštěn. Evaluace se tak zaměřuje především na stav přípravné dokumentace a veškerých přípravných kroků (Jerfelt, 1998). To vyžaduje sledování kvality projektového managementu, přípravy finančního a materiálního zajištění projektu, adekvátní úrovně vzdělání všech realizátorů preventivní intervence atd. (EMCDDA, 1998). Příprava každého, nejen preventivního programu je velmi důležitou fází. Bez kvalitní přípravy nelze kvalitně realizovat žádný projekt. Samozřejmě, že i v případě sebelépe naplánovaného programu se v jeho průběhu vyskytnou nepředpokládané problémy. Proto kvalitní příprava zahrnuje také schopnost počítat s touto eventualitou a ponechávat dostatečnou časovou, materiální i personální rezervu v plánovaném harmonogramu realizace jednotlivých fází projektu pro řešení problémů zjištěných až během vlastní realizace. V případě podceněné přípravy projektu se pak nepředpokládané problémy provázející realizaci mohou stát příčinou neúspěchu teoreticky velmi efektivní, inovativní či pro cílovou skupinu jinak přitažlivé preventivní intervence. Při evaluaci procesu přípravy je nezbytné sledovat, zda před vlastní realizací projektu byly uspokojivě zodpovězeny následující okruhy otázek: Je plánovaná intervence vůbec potřebná? Je adekvátně zdůvodněno, proč má být provedena? Je empiricky ověřeno, že daná cílová skupina potřebuje právě tento program a že zvolené metody odpovídají cílové skupině? Je dokumentace projektu provedena na adekvátní úrovni? Odpovídá kvalita přípravné dokumentace rozsahu, náročnosti a předpokládanému efektu plánované intervence? Je dostatečně popsána a identifikována cílová skupina? Jsou jasně popsány charakteristiky cílové skupiny, její odlišnosti od obecné populace, její specifika, která je třeba při přípravě intervence zohlednit? Je cílová skupina zvolena adekvátně vzhledem k plánované preventivní intervenci? Odpovídá obsah a forma programu cílové skupině? Je intervence dostatečně atraktivní pro cílovou skupinu, aby upoutala její pozornost a facilitovala předpokládanou změnu chování případně posilovala protektivní faktory? Jsou plánované intervence vhodně zkombinovány? Navazují na sebe a doplňují se? Je časový a celkový realizační plán realistický? Je možné zrealizovat plánované aktivity v požadované kvalitě v plánovaném časovém úseku? Jsou cíle jasně definovány? Jsou reálně dosažitelné? Je proveden reálný odhad, u jak velké části cílové skupiny je možno očekávat navození změny chování? Jsou připraveny nástroje na ověření, zda či do jaké míry bylo cílů dosaženo? Má projekt (program) jasný a zdůvodněný ekonomický rámec? Odpovídají náklady projektu obvyklým cenám? Odpovídají náklady přínosům z navození předpokládané změny chování u cílové skupiny? b) Evaluace procesu Při evaluaci procesu se klade důraz na vlastní implementaci programu. Vyhodnocují se Přehledové články 297 Adiktologie indd /6/04 2:58:04 PM

74 jednotlivé kroky (části) intervence s ohledem na přípravnou fázi. Hodnotíme, zda na sebe různé části navazují v logickém pořadí, které usnadní orientaci v problému příjemcům preventivní intervence, či jaká je vlastní kvalita jednotlivých kroků programu (WHO, 2000b; Kröger, 1998). Evaluace procesu je poměrně obtížnou částí evaluace preventivní intervence. Jde o hodnocení průběhu implementace programu. Zatímco při evaluaci přípravy a výsledku může hodnotitel vycházet z písemných dokumentů zpracovaných při plánování projektu (podkladů poskytnutých navrhovatelem intervence do příslušného dotačního řízení či závěrečné zprávy, eventuálně odborných publikací typicky informujících o výsledku konkrétní intervence u cílové skupiny), při evaluaci procesu je často odkázán především na výpovědi realizátora, jeho spolupracovníků nebo informace získané přímo od účastníků programu, případně na data získaná vlastním pozorováním. Hlavní otázky, na které by měl hodnotitel procesu realizace nalézt odpovědi, pokud možno z různých informačních zdrojů, jsou: Je projekt (program) realizován v souladu s plánem? Je plán dostatečně flexibilní k řešení neočekávaných problémů při realizaci intervence? Provádí program osoby s dostatečným vzděláním? Jsou používány vhodné pomůcky? Odpovídá způsob použití pomůcek cílové skupině? Jsou dodržovány ověřené postupy nebo program obsahuje improvizace (a jak je s nimi zacházeno)? Odpovídá obsah jednotlivých intervencí úrovni na důkazech založených znalostí o daném problému? Odpovídá způsob provádění daným kritériím kvality (např. standardům)? Je program skutečně akomodován do podmínek konkrétní školy? Respektuje její reálie? Je s ní harmonizován, nebo trčí jako nehomogenní prvek? Doplňuje se s jinými aktivitami na škole? Jak? Je to nějak modelováno (koordinováno), nebo se tak děje živelně? Přijímá program cílová skupina? Jak jej hodnotí cílová skupina? Jak jej přijímají další aktéři (pedagogové, rodiče)? Jak se zaměstnancům program realizuje? Jak na něj pracovníci sami reagují ( jak se jim provádí ) a co si o něm myslí? c) Evaluace výsledku Poslední částí preventivního programu, kterou lze podrobit evaluaci, je výsledek intervence. Evaluace výsledku sleduje dopad intervence u cílové skupiny definované v přípravné fázi projektu, případně další dopady, které program má (Kuipers, 1998). Při sledování dopadu intervence je výhodné kombinovat kvantitativní a kvalitativní výzkumné metody, protože jen syntéza zjištění obou přístupů může zprostředkovat informaci o reálném a do kontextu zasazeném výsledku evaluované intervence. Bez kvalitativních výzkumných metod se lze jen těžko obejít při hledání odpovědi na otázku, zda evaluovaná intervence skutečně ovlivňuje to, co ovlivňovat má, či jakým způsobem zvolenou charakteristiku cílové skupiny ve skutečnosti ovlivňuje (WHO, 2000c; Kröger, 1998). Hodnotit výsledek programů prevence užívání drog je obtížné z několika důvodů. Změna chování plánovaná v důsledku preventivní intervence se u cílové skupiny může v měřitelné míře projevit s delším časovým odstupem, než probíhá samotné hodnocení. Některé žádoucí, ale velmi diskrétní změny chování jedinců z cílové skupiny se nemusí navenek projevit vůbec, eventuálně jedinci, u nichž ke změně chování došlo, se mohou i nadále v obavě z odsudku vrstevníků při hodnocení jevit jako intervencí neovlivněná část cílové skupiny. Opačným extrémem je cílová skupina, která při hodnocení 298 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:04 PM

75 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie vykazuje navození předpokládané změny chování, zatímco u většiny jedinců z takové skupiny k žádné změně postojů k návykovým látkám nedošlo. Důvodem tohoto maskování může být nechuť se nadále účastnit preventivní intervence, nesympatie k realizátorům či prostý žert, při kterém se jedinci z cílové skupiny baví tím, že realizátor intervenci hodnotí jako úspěšnou na základě zavádějících informací, které mu poskytli zkreslené. Při evaluaci výsledků si obvykle klademe následující otázky: Byl splněn cíl daný na počátku programu (projektu)? Projevil se program nějak na cílové skupině? Jak (došlo k očekávaným změnám např. zvýšení znalostí, oddálení první zkušenosti s nelegální drogou, nižší počet dětí pravidelně užívajících alkohol nebo tabák atp.)? Má dosažený výsledek skutečně vztah k prováděnému programu? Nezpůsobilo změnu něco jiného? Jak výrazná je dosažená změna? Lze ji nějak modelovat (dále prohlubovat, udržet)? Jakými nástroji a postupy? Bylo by možné této změny dosáhnout jinak? Má vůbec smysl daný program provádět? Jak nákladné bylo dosažení měřitelné změny? Jaké přínosy má dosažená změna? (nižší počet výskytu rakoviny, menší počet osob konzumujících alkohol ve vysokých dávkách, méně rizikové vzorce užívání alkoholu, menší nemocnost, nižší výskyt cirhóz etc.) 3.3. Typy evaluací z hlediska užitého typu výzkumu Kröger (1998) rozlišuje celkem tři základní typy evaluací podle užitého výzkumného plánu Rossiho, Freemana a Hofmana: experimentální, kvaziexperimentální a neexperimentální evaluaci. Experimentální typ evaluace předpokládá použití experimentální a kontrolní skupiny vybrané náhodným výběrem, u kterých hodnotíme (měříme) stav před a po provedení intervence (případně také v jejím průběhu). Na závěr pak porovnáváme výsledek (rozdíl) dosažený u experimentální skupiny (která byla podrobena experimentálnímu zásahu) a kontrolní skupiny (bez zásahu). Kvaziexperimentální evaluace spočívá v tom, že výběr experimentální a kontrolní skupiny není náhodný, ale je podřízen určitým podmínkám či kritériím a často tak při něm využíváme záměrného výběru (Bryman, 2001). Při neexperimentální evaluaci obvykle nemáme kontrolní skupinu a pracujeme pouze se skupinou, která je podrobena preventivní intervenci. Jiní autoři již reflektují také možnosti, které evaluaci primární prevence přinášejí kvalitativní metody (Brounstein et al., 2001), jako je zúčastněné pozorování, různé typy interview, ohniskové skupiny atd. Důležitá je samozřejmě adekvátnost zvoleného typu výzkumu, případně kombinace více typů v případě složitějších projektů Jiné typy evaluací Způsobů třídění evaluací tedy existuje mnoho. Pro doplnění předchozích způsobů třídění tak uvádíme ještě evaluaci nákladů (WHO, 2000d), tj. evaluaci, při které hodnotíme náklady na realizaci určitého preventivního opatření a evaluaci nákladů a výnosů (WHO, 2000e). Ta spočívá ve vzájemném srovnání celkových nákladů spojených s realizací určitého preventivního opatření a výnosů, kterých díky tomu dosáhneme (resp. jsme dosáhli). Aplikace těchto typů analýz je poměrně náročná a vyžaduje znalosti ekonomie a speciálních metod pro výpočty různých typů nákladů. Zvláštní kategorii pak představují studie zaměřené na tzv. nákladovou efektivitu (Godfrey, Parrott, 1998). Ty lze nahlížet jako určitý vrchol výzkumného hodnocení, neboť při nich hodnotíme celkové dopady projektu (výsledek intervence u cílových skupin) a porovnáváme je s tím, za jakých okolnos- Přehledové články 299 Adiktologie indd /6/04 2:58:05 PM

76 tí (nákladů) bylo těchto výsledků dosaženo a případně také čím lze výsledek maximalizovat (tedy, zda změnou určitého parametru nelze například za dalšího minimálního nárůstu nákladů dosáhnout lepšího nebo trvalejšího výsledku preventivní intervence). 4. Kontraindikace evaluace a možné vedlejší účinky 4.1. Okruhy možných komplikací při provádění evaluace Některé situace vylučují provedení spolehlivé evaluace. To úzce souvisí s procesem přípravy preventivního projektu. Častou příčinou nemožnosti hodnotit danou preventivní intervenci je absence jasně definovaných a měřitelných cílů, či definice samotné intervence nebo cílové skupiny. V těchto případech se často setkáváme se zcela nerealistickými cíli, jako např. dosažení úplné abstinence či zabránění prvnímu kontaktu s drogou u 100 % cílové populace. Příkladem takto pochybných programů mohou být například již vzpomínané preventivní projekty scientologické církve, které již v samotném názvu často nesou právě onen nerealistický cíl typu Běh za Českou republiku bez drog 2003 nebo Strážci života bez drog, kdy kromě samotného cíle 3 můžeme také zřetelně rozeznat další podstatné nedostatky, jako je stanovení neměřitelných cílů, prakticky nulový procedurální popis intervence, nedefinovaná cílová skupina ( celá společnost ) atd. (Scientologická církev, 2004). Nejasné vymezení cílové skupiny znemožňuje provedení spolehlivé evaluace, protože není jasné, v jakých sociálních skupinách by mělo k plánované intervenci a následné změně chování dojít. Nedostatky harmonogramu realizovaných aktivit a v plánu personálního zajištění vedou k nejasnostem, co, jak, kdy a kým bude prováděno, což znemožňuje evaluaci jak přípravy, tak procesu realizace preventivního programu. Druhý okruh situací, za kterých nelze provést spolehlivou evaluaci, souvisí hlavně s procesem realizace preventivního projektu. Neexistuje-li hranice, označující co je považováno za kritérium kvality (nejsou-li jasně dány požadavky na kvalitu standardy), nelze následně provést některé typy hodnocení spočívající v tom, zda určité obecné požadavky byly skutečně při realizaci projektu dodrženy, či je naopak realizátor projektu zcela opomněl, eventuálně ze specifických příčin záměrně ignoroval. Není-li realizátor dostatečně dostupný pro evaluační nástroje (např. odmítá použití různých hodnotících nástrojů, bojkotuje časově nebo ovlivňuje-li negativně cílovou skupinu směrem proti evaluaci atd.). Poslední okruh kontraindikací se týká všech fází programu. Evaluaci nelze kvalitně provést, nejsou-li na ni k dispozici dostatečné finanční prostředky. Evaluace má nenulové náklady a obecně platí, že výše rozpočtu přímo úměrně ovlivňuje šíři, hloubku i kvalitu samotné evaluace. Vzhledem k obecnému nedostatku dostatečně kvalifikovaných realizátorů preventivních projektů a hodnotitelů jejich kvality v České republice bývají často realizátor a hodnotitel různě provázáni již před začátkem evaluace projektu. Toto omezení nezávislosti představuje určitý problém, jemuž je třeba věnovat průběžně pozornost. Standardní nezávislá evaluace je vyloučena např. v situaci, kdy mezi realizátorem a hodnotitelem existuje nepřiměřená vazba (zaměstnanecký poměr atd.) nebo možnost realizátora (zadavatele) přímo ovlivnit výši odměny pro evaluátora Nežádoucí vedlejší dopady primární prevence Každá intervence s sebou při realizaci přináší určitá rizika spočívající v tom, že kromě žádoucích dopadů se mohou objevit také různé dopady nežádoucí. Mezi množstvím různých témat můžeme vybrat diskutovaný 3 Nikdy v historii ani současnosti se nepodařilo návykové látky z lidské společnosti eliminovat a logicky to není ani možné již proto, že mnohé tyto látky potřebujeme v medicíně i průmyslu, kde za ně neexistuje jakákoli adekvátní náhrada. 300 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:05 PM

77 Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek / 4 / 3 Adiktologie příklad týkající se primární prevence užívání konopných drog. Pokud například budou žáci 5. tříd základních škol při edukačních preventivních programech informováni o tom, že konopné drogy jsou stejně nebezpečné jako například heroin a že jejich konzumace může snadno způsobit smrt, pak v momentě, kdy se dostanou do věku let, může dojít k nebezpečnému paradoxu. V tomto věku více než třetina z nich konopné drogy vyzkouší a téměř pětina je začne s určitou pravidelností užívat. Jejich zkušenost se bude rozcházet s informací, kterou získali od autority. Výsledkem pak může být právě opačný efekt, kdy od žádné autority již nebudou další informace přijímat jako důvěryhodné, přestože být takové mohou. Snadno tím může dojít právě k tomu, že následně podcení rizika spojená s jinými drogami (včetně alkoholu) než právě s konopím. Význam kritéria vhodnosti určitého programu pro určitou cílovou skupinu je další v praxi často podceňovanou oblastí. Pokud například studentům 4. ročníku gymnázia umožníme besedu se současným či bývalým uživatelem nelegálních drog typu pervitin nebo heroin, bývá výsledek programu při dobré práci preventivního pracovníka uspokojivý. Tato cílová skupina je schopna reflektovat fenomény, které nejsou na první pohled vidět, a kriticky se získanou zkušeností zacházet. Silný emotivní náboj takovéto dobře provedené diskuse pak může sehrát svoji pozitivní roli. Pokud naopak takovýto program zařadíme pro žáky 5. nebo 6. tříd základních škol, může výsledek způsobit přesně opačný efekt, tedy program může být návodný. Tato cílová skupina není schopna v daném věku adekvátně posoudit a zpracovat všechny významné aspekty a její celková emoční a sociální nezralost může znemožnit pozitivní využití takovéto zkušenosti. 5. Závěr Závěrem můžeme krátce vyjmenovat a podle předchozího členění roztřídit několik příkladů evaluací preventivních projektů, které jsou nebo brzy budou součástí praxe prevence zneužívání návykových látek v ČR. Například proces akreditací preventivních programů, který probíhá formou schvalování projektové dokumentace na MŠMT před vlastní realizací preventivní intervence ve školských zařízeních, je procesem evaluace přípravy. Připravený proces certifikací preventivních drogových projektů sekretariátem RVKPP je kombinací evaluace přípravy a procesu, protože je během něj sledována jak kvalita přípravy a plánování jednotlivých aktivit projektu, tak kvalita jejich následné realizace v cílové skupině projektu. Součástí evaluace procesu je často používaná zpětná vazba od příjemců preventivní intervence v podobě sledování spokojenosti dětí, rodičů či pedagogů. Dalšími u nás často používanými postupy, které lze v určité rovině chápat jako formativní evaluaci jsou supervizne a intervize. Pro změnu přímý náslech a účast na programu při školní inspekci je pak možno dle výše popsaného dělení evaluačních postupů označit za příklad normativní evaluace procesu. Přestože rozšířenost používání evaluačních nástrojů a metod můžeme v naší zemi označit za výrazně neuspokojivou, je třeba vyzdvihnout, že v posledních několika letech došlo významným posunům. Největším problémem tak přestal být nedostatek samotných evaluačních nástrojů nebo nedostatečná personální připravenost, ale samotný zájem institucí zodpovědných za financování drogových programů a kontrolu jejich kvality a efektivity. Za paradoxní pak lze označit stav, kdy samotní provozovatelé a poskytovatelé programů primární prevence jsou v této oblasti výrazně iniciativnější, nežli právě zodpovědné centrální instituce. Kontakt: PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Husova Praha 1 miovsky@cmail.cz Přehledové články 301 Adiktologie indd /6/04 2:58:06 PM

78 Literatura 1 Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. 13 MŠMT (1998). Koncepce prevence zneužívání (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na období (1998). Praha: MŠMT. 2 Bém, P. (2000). Evaluating drug prevention 14 Kuipers, H. (1998). Measuring outcomes: in central and eastern Europe. In: Neaman, R., Nilson, M., Solberg, U. (2000). Evaluation: a key tool for improving drug prevention. Scientific Monoghraph Series, No. 5. Lisabon: EMCDDA. Str metodology, Tudory and mediating variables. In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Bém P. & Kalina K. (2003). Úvod do primární 15 Kröger, Ch. (1998). Evaluation: Definitions and prevence - východiska, základní pojmy a přístupy. In: Kalina K. et al. (2003). Drogy a drogové závislosti mezioborový přístup. Kapitola 10/1. Praha: Úřad vlády ČR. Concept. In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Brounstein, P. J., Zweig, J. M., Gardner, 16 Lloyd, Ch. (1998). Risk Factors for Problem S. E. et al. (2001). Science-Based Substance Abuse Prevention: A Guide. The Department of Health and Human Services (DHHS). Drug Use: identifying vulnerable groups. Drug education, prevention and policy, No. 3, Vol. 5, Pp Bryman, A. (2001). Social Research 17 Godfrey, Ch., Parrott, S. (1998). The cost- Methods. New York: Oxford University Press. -effectiveness of drug prevention. In: Baker, 6 MŠMT (2004). Certifikační standardy O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). odborné způsobilosti v oblasti primární prevence užívání návykových látek. Pracovní verze standardů č. 4. Praha: MŠMT. Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Dvořák, D. (1995). Metodika vzdělávacích 18 Guidelanes for the evaluation of drug prevention programů prevence drogových závislostí a HIV/AIDS. Praha: Institut Filia. (1998). Series Manuals No.1. Lisabon: EMCDDA. 8 MŠMT (2002). Evaluace a diagnostika 19 Miovský, M. (2000). Analýza faktorů vulnerability preventivních programů. Praha: MŠMT. pro drogovou kariéru (kvalitativní 9 Jerfelt, T. (1998). Evaluation planning. biografická analýza s uživateli drog v rámci kvalitativní In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph substudie projektu Copernicus: globall approach on Drugs). Závěrečná zpráva. Praha: SANANIM. Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Miovský, M. (2004a). Zhodnocení vývoje 10 MV ČR (1993). Koncepce protidrogové politiky primární prevence užívání návykových látek pro období , předložená minister- stvem vnitra ČR 5.července Praha: MV CR. v ČR za posledních 10 let. Příspěvek přednesený na konferenci Rodina v systému prevence, 11 Kalina, K. (2000). Kvalita a účinnost 30.září 2004, Brno. v prevenci a léčbě drogových závislostí. Praha: 21 Miovský, M. (2004b). Scientologové v primární SANANIM & A.N.O. prevenci: nepovedený vtip, nebo 12 Kalina, K. et al. (2003). Drogy a drogové zlý sen? Psychologie dnes č.10, ročník 10. závislosti: mezioborový přístup (II. díl). Kapitola 22 Miovský, M., Kreeft, P. (2002a). Souhrnná 10: Primární prevence. Praha: Úřad vlády ČR. To je špatně, prvně musí být autor kapitoly prevence, rok, název a pak in a kalina zpráva Analýzy potřeb v oblasti primární prevence užívání návykových látek. Pracovní skupina: Primární prevence, Component 3: Phare 302 Přehledové články Adiktologie indd /6/04 2:58:06 PM

79 Kvalitativní přístup v adiktologickém výzkumu v České republice 2004 / 4 / 3 Adiktologie Twinning Project Drug policy. Příloha č. III/1/1 Závěrečné zprávy č. III/1. Praha: Úřad vlády ČR. 23 Miovský, M., Kreeft, P. (2002b). Analýzy potřeb v oblasti primární prevence užívání návykových látek (plná verze textu). Pracovní skupina: Primární prevence, Component 3: Phare Twinning Project Drug policy. Praha: Úřad vlády ČR. 24 Neaman, R., Nilson, M., Solberg, U. (2000). Evaluation: a key tool for improving drug prevention. Scientific Monoghraph Series, No. 5. Lisabon: EMCDDA. 25 Nešpor, K. et al. (1999). Zásady efektivní primární prevence. Praha: Sportpropag. 26 Noviny Havlíčkobrodska (2004). Bojovým sportem proti drogám. Kraj Vysočina, Noviny Havlíčkobrodska, , rubrika: Zprávy z Vysočiny, str Noviny Třebíčska (2003). Baseballisté proti drogám. Kraj Vysočina, Noviny Třebíčska , strana: 26 (sport Trebíčska), autor: Marie Pokorná. 28 Rhodes, T., Lilly, R., Fernandez, C. et al. (2003). Risk Factors Associated With Drug Use: the importace of risk enviroment. Drugs: education, prevention and policy No. 4., Vol. 10. Pp Scientologická církev (2004). Co dělá scientologická církev ohledně drog? Informace o projektu (internetová prezentace). Zdroj: display=page&id=22&version=cz&pg= , 14: MŠMT (2000). Strategie prevence společensky nežádoucích jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období Praha: MŠMT. 31 Stel, J., Voordewind, D. (Eds.) (1998). Handbook of Primary Prevention: Alcohol, Drugs and Tobacco. Amsterdam: Jelinek Insitute. 32 RVKPP (2004). Aktivity scientologů v oblasti primární protidrogové prevence: společné stanovisko Výboru zástupců resortů (VZR), MŠMT, MV, NPC a Sekretariátu RVKPP. Tisková zpráva. Praha: Úřad vlády ČR ( ). 33 Trapková, B., Poňos, M., Kolářová, S. (2002). Minimální standardy pro zařízení a programy poskytující odborné služby v oblasti primární prevence drogových závislostí. Pracovní skupina: Primární prevence, Component 3: Phare Twinning Project Drug policy. Příloha č. III/1/3 Závěrečné zprávy č. III/1. Praha: Úřad vlády ČR. 34 Usnesení vlády č.1045 ze dne bod č. 5b. 35 WHO (2000a). International Guidelines for the evaluation of treatment services and systems for psychoactive substance use disorders. Geneva: WHO/UNDCP/EMCDDA. 36 WHO (2000b). Process Evaluations. Workbook No.4. Geneva: WHO/UNDCP/ EMCDDA. 37 WHO (2000c). Outcome Evaluations. Workbook No.7. Geneva: WHO/UNDCP/ EMCDDA. 38 WHO (2000d). Cost Evaluations. Workbook No.5. Geneva: WHO/UNDCP/ EMCDDA. 39 WHO (2000e). Economic Evaluations. Workbook No.8. Geneva: WHO/UNDCP/ EMCDDA. Přehledové články 303 Adiktologie indd /6/04 2:58:07 PM

80 Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:07 PM

81 Adiktologie indd /6/04 2:58:07 PM

82 PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Psycholog a psychoterapeut. Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. Je vědeckým pracovníkem Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Dále působí jako odborný asistent na Katedře psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se věnuje metodologii výzkumu, léčbě a prevenci problémů způsobených užíváním návykových látek a narativní psychologii aplikované na práci s filmem. Je externím spolupracovníkem Národního monitorovací střediska pro drogy a drogové závislosti v Praze a předsedou občanského sdružení SCAN, vydávajícího odborný časopis Adiktologie. Mgr. Barbora Trapková Prev-centrum Praha Vzdělání: Pedagogická fakulta UK Praha, obor speciální pedagogika. Pracuje v občanském sdružení Prev-Centrum, které se zabývá prevencí užívání návykových látek a jiného rizikového chování. Mgr. Lenka Miovská Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Absolventka jednooborové psychologie na FF MU. Od r je pracovnicí NMS, kde odpovídá za informační systém EDDRA, evaluaci programů a služeb. Zabývá se kvalitativními daty a problematikou užívání psychotropních látek v marginalizovaných skupinách populace včetně národnostních menšin. abstrakt Adiktologie indd /6/04 2:58:08 PM

83 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých tříd základních škol: metoda ohniskových skupin autoři 1 Miovský M., 2 Trapková B., 3 Miovská L. 1 Psychologický ústav Akademie věd ČR 2 Prev-Centrum Praha 3 Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti abstrakt Background: Výzkumná studie byla provedena v rámci pětiletého kvaziexperimentálního projektu majícího za cíl provést evaluaci struktury, procesu, výsledku a nákladů primárněpreventivního programu na komunitní bázi, který je realizován na území Prahy 6. Cílem substudie je prostřednictvím kvalitativních metod získat data umožňující porozumění způsobu, jakým děti v tomto věku o návykových látkách uvažují, co si myslí o jejich uživatelích a jak popisují důsledky užívání, případně zda s těmito důsledky mají prostřednictvím osob v jejich okolí nějaké zkušenosti. Tato data mají sloužit jako kvalitnější informační báze pro interpretaci statistických údajů získaných po pretestu a dvou posttestech hlavní části projektu. Metody: Hlavní použitou metodu získávání dat je metoda ohniskových skupin. Míra strukturovanosti podmnětového materiálu přitom byla přizpůsobena věku cílové skupiny (vyšší míra strukturace) a stejně tak byl upraven také styl moderování (více direktivní styl řízení skupin) zabezpečené párem výzkumníků (vždy muž a žena). Doplňkovým zdrojem dat pro kontrolu validity metodou triangulace se stalo zúčastněné pozorování. Při analýze dat byla využita technika zachycování vzorců, témat či gestaltů v přímých výpovědích účastníků výzkumu (doslovný přepis audiozáznamu rozhovorů) a technika spojování dílčích deskriptivních prvků do obecných kategorií a jejich interpretace. Soubor: Celkem čtyř ohniskových skupin se zúčastnilo 98 dětí bez přítomnosti pedagoga, které navštěvují 6. třídu ZŠ (tj. ve věku let). Dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z experimentální výzkumné skupiny (tj. děti, Grantová podpora: Výzkumná studie provedená za podpory grantu GAČR č. 406/04/P250. Notice: Studie provedená ve spolupráci s občanským sdružením Prev-Centrum v Praze. Krátká sdělení 307 Adiktologie indd /6/04 2:58:09 PM

84 které se účastní evaluovaného preventivního programu na komunitní bázi) a dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z kontrolní výzkumné skupiny (tj. děti, které se evaluovaného preventivního programu na komunitní bázi neúčastní). Třídy byly ze základního souboru (školy účastnící se evaluační studie) vybrány metodou prostého náhodného výběru. Zjištění: Děti v zapojených 6. třídách ZŠ měly poměrně velmi bohaté zkušenosti s alkoholem a tabákem a současně dokázaly velmi přesně popsat různé důsledky užívání těchto látek na příkladech ze svého okolí (širší rodina, lidé v sousedství). Opilost jim nejčastěji asociovala nevypočitatelnost v chování, kterou reprezentovalo to, že opilí lidé dokáží být velmi milí, příjemní a zábavní, ovšem stejně tak hrubí až agresivní, nepříjemní, sprostí a někdy i nebezpeční. Požívat alkohol a být opilý chápou jako samozřejmé atributy dospělosti. Ve výsledcích týkajících se atmosféry školy nacházíme zajímavý rozpor mezi proklamovanou atmosférou školy (zjišťovanou od ředitelů škol a dalších pracovníků vybraných škol) a popisem získaným přímo od účastníků výzkumu. Zkušenosti s jinými drogami než s alkoholem a tabákem jsou spíše zprostředkované (starší sourozenci, kamarádi atd.). Zřetelný je vliv velkého města, kdy mnozí účastníci již viděli někoho kouřit marihuanu a mnozí viděli také (nejčastěji v parcích a v centru) někoho, kdo si připravoval nebo přímo injekčně aplikoval drogu. Negativní postoj je zřetelně obvyklejší vůči drogám jako heroin či pervitin. Méně často odsuzují uživatele konopí a k užívání alkoholu a tabáku sice mají nejdříve negativní stanovisko, avšak na dotaz, zda je i přesto tyto drogy lákají, odpovídají že ano. U dvou tříd (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) se výrazně rozcházel popis pracovníků školy s popisem dětí (účastníků výzkumu). U těchto dvou tříd byl pracovníky školy velmi důrazně opakován výčet pouze pozitivních charakteristik školy a neobjevily se prvky jakékoli sebekritiky či popis nezdarů. Právě u těchto dvou tříd děti popisovaly výrazně častěji negativní zkušenosti se šikanou, agresí mezi dětmi na škole, malou podporou ze strany pedagogů a slabší komunikací s pedagogy nad rámec výukových věcí. Klíčová slova: primární prevence - evaluace - kvalitativní výzkumné metody - postoje a názory - návykové látky. 1. Úvod Základní školy tvoří jádro systému primární prevence užívání návykových látek (primární prevence) u dětí do 15 let. Jak jsme již popsali jinde (Miovský et al., 2004a), jsou školy doposud vázány dokumenty, které vycházejí z předchozích nekvalitních koncepčních materiálů. Základní rámec pro provádění primární prevence ve školách a školských zařízeních určuje metodický pokyn (MŠMT, 2000) a dokument týkající se prevence v mateřských a základních školách (MŠMT, 2001). Realizovaná výzkumná studie je součástí rozsáhlého projektu analýzy primárněpreventivního programu a aplikuje jak tzv. formativní, tak také normativní (či někdy také sumativní) typ hodnocení (Kröger, 1998). Jeho obec- 308 Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:10 PM

85 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých / 4 / 3 Adiktologie ným cílem je jednak porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní bázi a aplikací pouze minimálního preventivního programu a také realizátorům komunitního programu poskytnout zpětnou vazbu prostřednictvím evaluace procesu (Miovský et al., 2004b). Hlavní část tohoto projektu tvoří longitudinální kvaziexperimentální pětiletá studie (bez randomizace ve výběru účastníků). Prostřednictvím pretestu a prvního a druhé posttestu (první s odstupem tří, druhý pěti let od pretestu) je srovnáván vliv působení preventivní intervence na experimentální skupinu. V projektu se věnujeme čtyřem typům hodnocení, a to hodnocení procesu, struktury, výsledku a nákladů. Hodnocení procesu (Kröger, 1998) představuje hodnocení každodenních intervenčních postupů a praktik, včetně názorů a zkušeností týmu, klientů a dalších důležitých osob/ skupin (např. hodnocení spokojenosti). Právě do této oblasti patří prezentovaná substudie. Výsledky substudie provedené metodou ohniskových skupin, prezentované v tomto textu, byly získány v období mezi pretestem (který je proveden na účastnících ve věku 11 let, kdy navštěvují 5. třídu ZŠ) a prvním posttestem (7. třída ZŠ), tedy v 6. třídě ZŠ. Kvalitativní metody jsou v moderním adiktologickém výzkumu nepostradatelným a nenahraditelným zdrojem informací (Miovský, 2001), umožňujícím nám do větší hloubky popsat, pochopit a interpretovat údaje týkající se rizikového jednání ve vztahu k návykovým látkám a mj. je mít možnost dát do vzájemných souvislostí se statistickými údaji (Greenwood, Robertson, 2000). V České republice má aplikace kvalitativních metod v adiktologickém výzkumu již prakticky desetiletou tradici (Miovský, 2003) a množství i kvalita realizovaných studií vytvářely dobré personální i organizační zázemí pro provádění těchto metod. Při hodnocení epidemiologických údajů o zkušenostech a užívání návykových látek mezi dětmi a mládeží je třeba vycházet z dobré znalosti faktorů, které zkušenosti s návykovými látkami významně ovlivňují. Za takovéto hlavní obecné faktory jsou považovány znalosti (informace o užívání návykové látky a případným rizicích s tím spojených), postoje (názory, domněnky a případně přímo také pocity spojené s užíváním návykové látky) a dovednosti (praktické schopnosti k provedení a udržení změn chování spojeného s užíváním návykové látky, a to v jakémkoli smyslu) (Kubů, 2004). 2. Cíle substudie V návaznosti na hlavní cíl celého evaluačního projektu (porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní bázi a aplikací pouze minimálního preventivního programu) je hlavní těžiště cílů prezentované substudie především v rovině evaluace procesu a výsledků (jako zdroj údajů majících podpůrný význam pro interpretaci statistických údajů). V obecné rovině je tedy cílem popsat a hlouběji porozumět způsobu, jakým děti v tomto věku přemýšlí o návykových látkách, jaké mají postoje k nim a jejich uživatelům, s jakými osobními zkušenostmi jsou tyto postoje spojeny. Dále nás zajímá, jaké jsou zkušenosti těchto dětí s návykovými látkami v jejich nejbližším okolí, tedy v rodině, sousedství, školním kolektivu a v různých sociálních skupinách (zájmové a sportovní kroužky atd.). Dílčí cíle substudie lze rozdělit do dvou oblastí: a) Popsat názory a postoje dětí 6. tříd účastnících se výzkumné studie na návykové látky a jejich uživatele a jak tyto názory a postoje souvisejí s úrovní znalostí a zkušeností s návykovými látkami. b) Zjistit. jak děti uvažují o svém prostředí (školy a rodiny) v kontextu různých forem rizikových faktorů (výskyt šikany, komunikace, užívání návykových látek atd.) a jak o tomto prostředí uvažují v souvislosti s dostupností návykových látek. Krátká sdělení 309 Adiktologie indd /6/04 2:58:11 PM

86 3. Metody Hlavní použitou metodou získávání dat je metoda ohniskových skupin, která je v ČR dnes již poměrně rozšířená také díky českému překladu metodiky (Morgan, 2002). Délka trvání jedné ohniskové skupiny byla 1 vyučovací hodina. Z celého průběhu skupiny byl pořízen audiozáznam na magnetofonový pásek. Záznam byl následně doslovně přepsán a s tímto přepisem se pracovalo v průběhu analýzy. Před konáním skupin byli informováni zákonní zástupci a děti byly povinny přinést písemný souhlas s účastí na skupině. Zákonní zástupci i děti byli v obecné rovině informováni o smyslu a účelu konání ohniskových skupin. V případě neudělení souhlasu či nesouhlasu samotného dítěte byla účast vyloučena a děti trávily danou vyučovací hodinu v jiné místnosti. Ohnisková skupina měla předem připravenou strukturu, sestávající se z 26 tématických okruhů postihujících znalosti, názory a postoje na všechny základní skupiny návykových látek, zkušeností s nimi, jejich uživatele i dostupnost drog. Další okruhy se týkaly zkušeností s návykovými látkami v rodině, ve škole a ve sportovních a zájmových kroužcích. Poslední okruh byl zaměřen na hodnocení spokojenosti se školou (prostředí, pedagogové atd.) a rodinou (důraz na komunikaci a pocit bezpečí v rodině). Míra strukturovanosti podnětového materiálu při ohniskových skupinách přitom byla přizpůsobena věku cílové skupiny. Materiál byl více strukturován a práce se skupinovou dynamikou byla omezena pouze na situace, kde se jednalo o vhodné téma pro práci s dynamikou, případně kdy téma diskuze bylo pro účastníky bezpečné. V případě, kdy děti začaly otevírat témata, jejichž ventilace v třídním kolektivu výrazně překračovala běžný rámec (např. náznaky výraznějšího užívání návykových látek u rodičů apod.), bylo rozvíjení tématu šetrně zastavováno. Věku byl podřízen také styl moderování. Ten byl více direktivní, aby bylo možné udržet základní komunikační rámec a dohodnutá pravidla. Moderování bylo zajištěno párem výzkumníků, vždy mužem a ženou. Dále byla využita metoda zúčastněného pozorování dle metodiky Rapid Assessment and Response (Stimson et al., 1998; Howard et al., 1998), která je v naší zemi již několik let úspěšně používána (Miovský, 2002). Data získaná metodou zúčastněného pozorování sloužila především jako doplňkový zdroj údajů pro kontrolu validity metodou triangulace zdrojů dat (Čermák, Štěpaníková, 1998). Pro analýzu kvalitativních dat jsme využívali celkem tří technik (postupů) Milese a Hubermana (1994). Jde o techniku zachycování vzorců, témat či gestaltů v přímých výpovědích účastníků výzkumu prostřednictvím transkribovaného záznamu ohniskových skupin. Dále techniku spojování dílčích prvků do obecných kategorií. Poslední užitou technikou bylo vyhledávání a popis vztahů mezi jednotlivými významovými jednotkami, případně skupinami těchto jednotek (obecnějšími kategoriemi). 4. Popis souboru Celkem byly provedeny čtyři ohniskové skupiny, kterých se zúčastnilo 98 dětí bez přítomnosti pedagoga. Všechny děti v době provádění výzkumu navštěvovaly 6. třídu ZŠ (tj. ve věku let) zapojené do výzkumného evaluačního projektu. Dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z experimentální výzkumné skupiny, tj. děti, které se účastní evaluovaného preventivního programu na komunitní bázi. Zbývající dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z kontrolní výzkumné skupiny, tj. s dětmi, které se evaluovaného preventivního programu na komunitní bázi neúčastní. V prvním případě je tedy základní soubor tvořen všemi školními třídami zařazenými do experimentální skupiny (celkem 30 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného 310 Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:12 PM

87 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých / 4 / 3 Adiktologie výběru vybrány 2 třídy. Ve druhém případě tvořily základní soubor všechny školní třídy zařazené do kontrolní skupiny (celkem 31 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného výběru opět vybrány 2 třídy. 5. Průběh substudie a její hlavní výsledky Fáze získávání dat probíhala na podzim roku 2003, zpracování a analýza dat pak v průběhu zimy a jara. První předběžné výsledky byly prezentovány na konferenci věnované kvalitativním metodám a přístupu ve výzkumu v Olomouci (Miovský, Trapková, 2004). V průběhu realizace studie nevznikla žádná nestandardní situace, která by nějak závažněji ovlivnila její průběh. Spolupráce s vedením škol, stejně tak jako s třídními pedagogy čtyř vybraných tříd, byla uspokojivá a přispěla k jejímu úspěšnému průběhu Alkohol Alkohol tvořil jednu ze tří základních tématických oblastí týkajících se návykových látek. Děti ve všech čtyřech skupinách měly poměrně bohaté zkušenosti s konzumací alkoholu ve svém bezprostředním okolí. Nejčastěji spontánně uváděly jako první zážitky spojené s konzumací alkoholu u svých rodičů nebo blízkých příbuzných. Nesetkali jsme se ani v jednom případě s tím, že by některé dítě uvedlo, že rodiče například nepijí alkohol před nimi. Alkohol děti popisují jako běžnou součást rodinných oslav či různých příležitostí a chápou jej jako něco, co k těmto událostem patří. Překvapivě kritické byly děti v hodnocení dopadů užívání alkoholu. Dokázaly vyjmenovat velký počet různých dopadů, které jsou s alkoholem spojeny. Mezi nejčastěji uváděné dopady ve všech skupinách patřily dopady spojené s kognitivními deficity u těžkých alkoholiků:...prostě jako se po tom hloupne, lidi, co moc pijou, si třeba něco špatně pamatují nebo jsou tak jako mimo táta říkal, že když se moc pije, že je pak někdo blbej (protokol 3). Děti také vědí, že alkohol škodí tělu jako celku a že dlouhodobé užívání vede vedle duševního také k tělesnému chátrání. Vědí také, že alkohol může podmínit agresivitu i v lidech, kteří se jinak agresivně neprojevují. S mnohými těmito dopady mají osobní zkušenost u někoho ve svém okolí a popisují je právě prostřednictvím těchto svých zážitků: můj děda jako, když ještě žil, tak pořád chlastal a potom na to taky doplatil ( ) byl pořád agresivní, jak pil vyběhl třeba jednou na nějakou ženskou s mačetou (protokol 3). Relativně velmi bohaté jsou u dětí účastnících se výzkumu vlastní zkušenosti s alkoholem, včetně zkušenosti s opilostí. Nesetkali jsme se s tím, že by děti popisovaly nějaké bizarní zkušenosti s alkoholem. Popisovány byly běžné situace, kdy ke zkušenosti nebo opití došlo v průběhu rodinné oslavy, často za tichého souhlasu dospělých, kdy dítě ze zvědavosti okusilo alkohol a nebylo mu v tom bráněno, případně se to dokonce stalo předmětem pobavení dospělých s odkazem, že si to přece někdy musí zkusit. Některé z dětí udaly, že alkohol konzumují potají, často se jednalo o ochutnávku alkoholu v domácích barech, případně alkoholu skladovaného ve sklepích či garážích (např. při návštěvě dědečka na venkově apod.). Velmi úzká vazba s bohatšími zkušenostmi s alkoholem se objevila u dětí, které spontánně uvedly, že rodiči pijí a že je občas vezmou do restaurace či baru s sebou. Zajímavé v tomto kontextu je, že tyto zážitky častěji uváděly právě děti, které se celkově v průběhu diskuse lépe prosazovaly a místy podobná témata využívaly k předvádění se a dávání najevo své zkušenosti a znalosti. Zajímavým fenoménem je, že děti při prvních odpovědích obvykle nabízely různé poučky či proklamace týkající se škodlivosti alkoholu a jeho nebezpečnosti. Dokonce tyto odpovědi doplňovaly různými zkušenostmi, kdy např. Krátká sdělení 311 Adiktologie indd /6/04 2:58:12 PM

88 opilé lidi často označovaly za nevyzpytatelné v chování: je s nimi sranda, ale někdy nevím, co udělají jsou třeba agresivní a nevyzpytatelní pak je mi úzko, nevím, co mám dělat, je to z ničeho nic (protokol 1). Přitom ovšem následně při dotazech na to, jaké mají vlastní zkušenosti na sobě, udávaly velmi bohaté zkušenosti a netajili se tím, že je budou opakovat. Zřetelně zde vystupuje do popředí rozpor mezi jejich znalostí problémů a dopadů a současně zajímavostí a přitažlivostí alkoholu. U ostatních vidí možné nebezpečí a dopady, samy však jakoby nebyly tímto nebezpečím ohroženy. Podobně se ukázalo, že děti v tomto věku ještě nedokáží kriticky nahlížet rozpor v tom, že jim okolí (pedagogové, knihy, preventivní programy atd.) sděluje rizika spojená s alkoholem a současně se všude ve svém okolí setkávají s různými formami propagace a podpory konzumace (od postoje rodičů a širší rodiny až po reklamu na alkohol v médiích) Tabák Podobně jako v případě alkoholu jsou zkušenosti s tabákem u dětí 6. tříd účastnících se studie poměrně bohaté. Většinou se však stále pohybují na úrovni experimentů nežli regulérního pravidelného kouření. Stejný paradox, jaký jsme zaznamenali v případě alkoholu, jsme zaznamenali také u tabákových výrobků. Děti mají na svůj věk poměrně obstojné znalosti o možných rizicích způsobených užíváním tabáku. Současně odpovídají na první podnětové otázky většinou v tom duchu, že se jedná o nebezpečné látky. Vedle toho však nejsou schopny kriticky nahlédnout, že se ve svém okolí setkávají s relativně pozitivními postoji a propagací (reklamou) na tabákové výrobky. Současně při popisu jejich zážitků a zkušeností se zdá, jakoby děti příliš nepřipouštěly, že by se rizika mohla týkat také jich samotných. Velmi zajímavým tématem se ukázala být dostupnost cigaret. Samozřejmě, že podobně jako u alkoholu je nejsnazší cestou k získání tabáku cesta přes rodiče (pokud sami kouří) a starší sourozence. Nicméně děti popisují své zkušenosti s nákupem těchto látek. Děti neudávají, že by měly zásadnější problémy při nákupu alkoholu i tabákových výrobků. Pokud narazí na prodejce, který jim nechce něco prodat, prostě hledají dál, až naleznou někoho, kdo prodá. Zajímavý se jeví zejména určitý alibismus prodejců, kterého děti zneužívají: no, řeknu, že to je pro tátu, a ona mi to dá a na nic se neptá ani papírek nepotřebuju, ten někde chtěj ale ten se dá i napsat (smích) (protokol 1). Pokud prodejce vyžaduje papírek se vzkazem od rodičů, že je to pro ně, prostě si jej děti napíší sami. Několik dětí uvedlo, že snazší je opatřit si alkohol před Vánocemi s odkazem na to, že se jedná o dárek pro některého z rodičů. Ve srovnání s popisem zkušeností s alkoholem se ke kouření (opakované zkušenosti) hlásí zřetelně méně dětí (v žádné ze tříd ne více než 5-7 dětí). Jedním z důvodů pro to se zdá být snazší odhalitelnost ze strany rodičů. Děti spontánně uvádějí, že když to zkusily nebo zkoušejí, jsou tak načichlé kouřem, že to rodiče okamžitě poznají. Zdá se tedy, že obtíže s ukrytím kouření před rodiči a strach z potrestání jsou jedním z významných důvodů k tomu, že výrazně menší počet dětí udává pravidelnější kontakt s touto drogou Jiné drogy mimo alkohol a tabák Při diskuzi o jiných drogách nežli alkoholu se u dětí objevily větší rozdíly ve znalostech. Některé ze skupin drog větší část dětí vůbec neznala a nebyla schopna říci, čím a proč jsou nebezpečné, případně jak tyto drogy vypadají. Důležitým zjištěním bylo, že děti znaly mnohé tyto drogy spíše z médií a televizních filmů a seriálů. Nabízely nám tak kusé informace odpovídající právě těmto informačním zdrojům. Jejich vlastní zkušenosti, stejně tak jako zkušenosti s těmito drogami byly ojedinělé s výjimkou dvou tříd v oblasti konop- 312 Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:13 PM

89 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých / 4 / 3 Adiktologie ných drog. V těchto třídách jsme se překvapivě setkali s poměrně dobrou znalostí konopí (účinků i podoby) a objevilo se zde více dětí udávajících zkušenost svoji nebo zkušenosti někoho z blízkého okolí (nejčastěji se jednalo o starší sourozence). Prostor vytvořený jednou hodinou ohniskové skupiny neumožňoval bezpečné zastavení se u této skutečnosti a probrání tématu do větší hloubky. Nejsme tedy ze zjištěných dat schopni validně odpovědět na otázku, čím vším se tyto dvě třídy odlišovaly, co má spojitost právě s konopnými drogami. Zajímavé však bylo, že při diskuzi o možných rizicích právě v těchto dvou třídách převládal vůči konopí velmi liberální postoj a tato skupina návykových látek byla označena za méně nebezpečnou nežli alkohol. Děti v těchto dvou třídách s konopím spojovaly jen velmi málo rizik a měly spíše tendenci tato rizika bagatelizovat, na rozdíl od alkoholu. U dvou zbývajících tříd tomu bylo přesně opačně (pokaždé se jednalo o jednu třídu z experimentální a jednu z kontrolní skupiny). Jediným důležitým znakem, který se podařilo z dat získat, bylo u obou liberálnějších tříd mnohem častější uvádění zkušeností s návykovými látkami u starších sourozenců. Bez dalších souvislostí však z této informace nelze vyvozovat příliš mnoho závěrů. Při hodnocení dostupnosti návykových látek ve škole jsme se setkali s až překvapivou upřímností ze strany dětí. Na jedné straně můžeme konstatovat, že z hlediska dostupnosti návykových látek se situace ve všech čtyřech školách jeví být v souladu se zjištěními školních studií (např. Miovský, Urbánek, 2002). Alkohol, tabák a konopné drogy (případně MDMA či některé halucinogenní látky) hodnotí děti jako dostupné a vědí mezi sebou, kdo by jim mohl tyto látky ve škole opatřit. Na druhou stranu však jejich pohled lze označit za nadhodnocující dostupnost, neboť přesnou informaci o tom, jak by to udělaly a zda by látku skutečně získaly, ve většině případů nemají. Jedná se tak zřejmě o sociální vliv stálé diskuze o návykových látkách, kdy děti podléhají dojmu, že jsou téměř všudypřítomné a snadno dostupné. Jiné návykové látky považují za nedostupné (ačkoli udávají, že mají představu o tom, kde se např. v Praze dají koupit). Nevědí, jak by to prakticky udělaly a co vše by k tomu bylo třeba. Domnívají se ale, že tyto skupiny látek (především opioidy a stimulancia) ve škole nejsou, a nevědí, zda k nim někdo na škole má přístup. I přes fakt, že děti navštěvující základní školy na území obvodu Prahy 6 či přilehlých obvodech, bydlí většinou blízko školy a tedy víceméně v centru velkého města, bylo překvapivé, jak bohaté zkušenosti tyto děti mají s uživateli nelegálních návykových látek na ulici. Nejenom že tyto uživatele identifikují bez problémů jako uživatele ( feťáky ), ale rozlišují také např. aplikaci drogy či jiné formy rizikového nebo kriminálního chování (pokud jsou svědky např. nějakého incidentu v prostředcích MHD apod.). Balit marihuanového jointa či kouřit marihuanu viděla přibližně polovina dětí. Mnohé z nich také někdy v životě viděly injekční aplikaci drogy či přípravu na ni. Při upřesňující otázce se většinou jednalo o místa přímo v centru města nebo o parky. Obecně mají děti k nelegálním návykovým látkám ze skupiny nejrizikovějších (pervitin, heroin atd.) výrazně negativní a odmítavý postoj. Zřetelná je diferenciace mezi návykovými látkami, která je v této oblasti vyjádřena až pohrdavým či jinak devalvujícím postojem. Uživatelé drog jsou dětmi označováni slangovými výrazy jako feťák, fetka, smažka atd. Mnohé z těchto výrazů a způsobů, jakým je děti používají, odpovídá obrazu některých bulvárních médií, což by mohlo nasvědčovat tomu, že tento mediální obraz děti přebírají především od svých rodičů. Jedním z nejvíce překvapivých zjištění byla nesmírně nízká úroveň znalostí rizik spo- Krátká sdělení 313 Adiktologie indd /6/04 2:58:13 PM

90 jených s těkavými látkami. Ani v jedné ze čtyř tříd děti nebyly schopny uspokojivě popsat, o jakou skupinu látek se jedná a jaká jsou největší rizika s nimi spojená. Toto zjištění podporuje domněnku, že toto téma je dlouhodobě v rámci preventivních programů podceňované a že zde existují vážné rezervy. Právě věk let patří z hlediska těkavých látek mezi ty nejrizikovější. Zjištění, že děti mají mnoho nadbytečných informací o látkách typu heroin nebo pervitin, které jsou pro ně v tomto věku extrémně obtížně dostupné, ale nemají základní informaci o těkavých látkách a jejich vysoké nebezpečnosti, není rozhodně pozitivní Jiná zjištění Ve dvou třídách (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) bylo identifikováno jádro pracovně nazvané sociální tahouni (děti, které se chovaly velmi extrovertně, měly zřetelně více zkušeností s návykovými látkami i jiným typy rizikového chování a byly přitom respektované zbytkem třídy). Tyto děti byly zřetelně více informované o návykových látkách a z verbálního projevu vytvářely dojem větší orientovanosti v této oblasti. Děti byly při diskuzi obecně poměrně velmi otevřené a upřímné, spontánně hovořily o bohatých zážitcích s návykovými látkami jak svými, tak u svých rodičů. Při tématickém zaměření v diskuzi s jedinci, které je možné zařadit do skupiny sociálních tahounů, bylo z charakteru odpovědí zřejmé, že mnohé z těchto dětí mají zřejmě komunikační nebo jiné problémy se svými rodiči, školou či kamarády a podpůrná práce s nimi např. prostřednictvím školního psychologa se nám jeví jako žádoucí. Cílenými dotazy se ukázalo, že důvěra těchto dětí k rodičům, pedagogům a dospělým vůbec je velmi nízká. U dvou tříd (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) se výrazně rozcházel popis pracovníků školy s popisem dětí (účastníků výzkumu). Od pracovníků školy byly informace získány před provedením ohniskové skupiny formou interview, doplněného o materiály týkající se školy. Děti byly cíleně dotazovány na situaci ve škole v rámci jednoho z okruhů ohniskových skupin. U zmíněných dvou tříd byl pracovníky školy velmi důrazně opakován výčet pouze pozitivních charakteristik školy a neobjevily se prvky jakékoli sebekritiky či popis nezdarů. Právě u těchto dvou tříd děti popisovaly výrazně častěji negativní zkušenosti se šikanou, agresí mezi dětmi na škole, malou podporou ze strany pedagogů a slabší komunikací s pedagogy nad rámec výuky. 6. Diskuze Pro interpretaci zjištěných údajů je kruciální otázkou jejich validita. Je třeba připomenout, že tato úroveň práce s kvalitativními daty neumožňuje žádnou širší generalizaci a může nám poskytnout pouze určitý vhled do způsobu, jakým tyto děti o uvedených tématech přemýšlejí. Hodnotíme-li pak přímo validitu údajů, byli jsme omezeni možnostmi aplikace metod její kontroly (Čermák, Štěpaníková, 1998). Z hlediska triangulace zdrojů dat můžeme vůči zjištěným datům použít pouze data z dotazníkových školních studií (viz dále). Srovnání s podobnou studií provedenou na dětech ve stejném věku v naší zemi možné není, neboť se nám nepodařilo nalézt žádný publikovaný výzkum, který by prostřednictvím metody ohniskových skupin zkoumal tuto oblast. Proto jsme v rámci příprav a provádění studie využívali metodu vnitřního auditu, kdy průběh ohniskových skupin a jeho výsledek byl konzultován s pracovníky Prev-Centra, kteří s dětmi pracují v rámci svého preventivního programu a kteří nám poskytovali zpětnou vazbu o průběhu skupin, interakci s dětmi i o produkovaném materiálu. Výraznější omezení validity získaných údajů lze přičíst na vrub zejména faktorům spojeným se skupinovou dynamikou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o děti 6. tříd základních 314 Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:13 PM

91 Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých / 4 / 3 Adiktologie škol je jasné, že určitá emoční nezralost daná tímto věkem ovlivňovala schopnost a ochotu dětí povídat o vážných a náročných tématech. Časté deflexe (odvedení energie uhnutím od tématu s následným uvolněním např. do smíchu atd.) místy přerušovaly diskuzi a téma bylo třeba znovu vracet. Samozřejmě že působil také výrazný prvek předvádění se dětí před sebou navzájem a před moderátory a setkávali jsme se pak s tím, že se děti předháněly v barvitosti, způsobu líčení i množství informací. Většinou se tyto situace dařilo řešit tím, že jsme uklidňovali atmosféru, zpomalovali proces diskuze a dávali dětem v těchto případech více prostoru pro faktický popis dané události, čímž ve většině případů došlo ke korekci ze strany samotného dítěte. Obecně lze říci, že přístup dětí ke studii byl poměrně velmi otevřený. Ve většině případů měly snahu na otázky odpovědět a z jejich spontánních projevů usuzujeme na vysokou míru upřímnosti v odpovědích. O svých zkušenostech a názorech hovořily většinou bez větších obtíží, naopak se ukázala být důležitá role moderátorů v zastavování některých dětí, které začaly téma rozvádět do příliš velkých detailů, a mohlo by to mít negativní vliv na jejich pozici v třídním kolektivu, případně by uvedly informace překračující hranici danou settingem a pravidly ohniskové skupiny. V těchto případech jsme citlivě děti přerušovaly a převáděli hovor k jiným tématům, případně dávali prostor k vyjádření dalším dětem. Všechny podobné situace se podařilo zdárně ošetřit a nikdy nedošlo k ventilaci příliš intimního materiálu či příliš podrobných informací z rodiny před ostatními dětmi. V průběhu studie jsme se také nesetkali s žádným vážnějším kázeňským problémem, který by omezoval či znemožňoval průběh skupiny. Zjištěné údaje o postojích k návykovým látkám odpovídají dříve provedeným školním studiím. Např. z hlediska dostupnosti návykových látek na škole je dle našeho názoru hodnocení dětí adekvátní vůči datům zjištěným u středoškoláků (Miovský, Urbánek, 2002). Stejně tak je tomu z hlediska hodnocení věku prvních zkušeností s alkoholem, opilostí, s kouřením tabáku, konopnými drogami atd. Tato zjištění korespondují také s výsledky studie provedené na dětech posledních ročníků základních škol (Psychiatrické centrum Praha, 2003) a evaluační studie provedené na dětech sedmých a osmých tříd základní školy (Kachlík, Matějová, 2004). Z hlediska sdílení názorů na užívání jednotlivých návykových látek byl v průběhu ohniskových skupin zřetelný významný vliv vrstevnického kolektivu. Děti se v průběhu diskuze například navzájem utvrzovaly, doplňovaly a vysvětlovaly si jak to je a u otázek, kde neznaly přesnou odpověď, se vždy spíše kolektivně pokoušely sestavit určitou konzistentní představu o tom, jak se domnívají, že to je. V tomto směru bezpochyby charakter diskuze a interakce odpovídal zjištěním jiných studií týkajících se velkého významu vrstevnické skupiny při formování názoru a postoje k rizikovosti návykových látek (např. Jacobsonová et al., 2004). V kontextu dat získaných od dětí, které jsme ve studii pracovně nazvali sociálními tahouny, se jako velmi zajímavé jeví zjištění Krcha, Csémyho a Drábkové (2004) týkající se širšího kontextu problémů dětí, které inklinují v nízkém věku k návykovým látkám. Domníváme se, že získaná data naznačují, že skutečně právě děti, které při ohniskové skupině ventilovaly či naznačovaly, že vnímají problémy v komunikaci doma, ve škole či se spolužáky, jsou současně dětmi, které měly s návykovými látkami obvykle nejbohatší zkušenosti. Samozřejmě je podstatné, že to byly právě tyto děti, kterým nečinilo obvykle problém se při diskuzi prosadit, a bylo zřejmé, že je kolektiv většinou v této roli respektuje. V souladu s komentářem autorů citovaného článku (Krch et al., 2004) Krátká sdělení 315 Adiktologie indd /6/04 2:58:14 PM

92 se tak domníváme, že naše zjištění podporuje fakt, že má smysl uvažovat o rozvoji metod časné intervence a že zahájení intenzivnější podpůrné práce s těmito dětmi má své opodstatnění. Současně z kvalitativního popisu zkušeností těchto dětí s návykovými látkami je zřejmé, že pro ně nebylo tolik významné, zda užitou látkou byl alkohol, tabák či jiná droga, ale fakt, že se jednalo o něco zakázaného a něco, co způsobí rauš. To by de facto na případové úrovni podporovalo výsledky studie Morrala a kol. (2002) o tom, že není tak důležitá volba samotné látky jako něco obecnějšího, co přitahuje pozornost a zájem dětí k užití, které může dále progredovat až k těm nejvíce rizikovým návykovým látkám a vzorcům jejich užívání. V této souvislosti je také zajímavé upozornit na fakt, že prakticky všechny děti zapojené do diskuze, které udaly zkušenosti s konopím, udávaly většinou bohaté zkušenosti s alkoholem a tabákem. 7. Závěr Děti v zapojených 6. třídách ZŠ měly poměrně velmi bohaté zkušenosti s alkoholem a tabákem a současně dokázaly velmi přesně popsat různé důsledky užívání těchto látek na příkladech ze svého okolí (širší rodina, lidé v sousedství). Opilost jim nejčastěji asociovala nevypočitatelnost v chování, kterou reprezentovalo to, že opilí lidé dokáží být velmi milí, příjemní a zábavní, ovšem stejně tak hrubí až agresivní, nepříjemní, sprostí a někdy i nebezpeční. Požívat alkohol a být opilý chápou jako samozřejmé atributy dospělosti. Zkušenosti s jinými drogami než s alkoholem a tabákem jsou spíše zprostředkované (starší sourozenci, kamarádi atd.). Zřetelný je vliv velkého města, kdy mnozí účastníci již viděli někoho kouřit marihuanu a mnohé také viděly (nejčastěji v parcích a v centru) někoho, kdo si připravoval nebo přímo injekčně aplikoval drogu. Negativní postoj je zřetelně obvyklejší vůči drogám jako heroin či pervitin. Méně často odsuzují uživatele konopí a k užívání alkoholu a tabáku sice mají nejdříve negativní stanovisko, avšak na dotaz, zda je i přesto tyto drogy lákají, odpovídají, že ano. Ve výsledcích týkajících se atmosféry školy nacházíme zajímavý rozpor mezi proklamovanou atmosférou školy (zjišťovanou od ředitelů škol a dalších pracovníků vybraných škol) a popisem získaným přímo od účastníků výzkumu. Tento popis se výrazněji rozcházel u dvou tříd (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny). U těchto dvou tříd byl pracovníky školy velmi důrazně opakován výčet pouze pozitivních charakteristik školy a neobjevily se prvky jakékoli sebekritiky či popis nezdarů. Právě zde děti popisovaly výrazně častěji negativní zkušenosti se šikanou, agresí mezi dětmi ve škole, malou podporou ze strany pedagogů a slabší komunikací s pedagogy nad rámec výuky. Kontakt: PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psychologický ústav Akademie věd ČR Husova Praha Krátká sdělení Adiktologie indd /6/04 2:58:14 PM

93 Literatura 1 Čermák, I. & Štěpaníková, I. (1998). Kontrola 15 validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá psychologie 1, LXII. 1 Jacobsová, P., Kraus, B., Vacek, P., Stará, 15 J., Čápová, E., Eisen, M. (2004). Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro život. Adiktologie č.3 (v tisku). 1 Greenwood, G. & Robertson, K. (ed.) (2000). Understanding and responding to drug 15 use: the role of qualitative research. EMCDDA Scientific Monograph Series No. 4. Luxemburg: EMCDDA Howard et al. (1998). The Rapid Assessment and response guide on substance substance use and especially vulnerable young poeple (EVYP-RAR). WHO. Geneva. 1 Kachlík, P. & Matějová, H. (2004). Pilotní projekt DDD (Drogy-důvod-dopad) zaměřený 15 na primární prevenci závislostí na druhém stupni základní školy. Adiktologie No. 2, Krch, F. D., Csémy, L. & Drábková, H. (2004). Psychosociální souvislosti užívání marihuany u dětí školního věku. Československá 15 psychiatrie, 6, Kröger, Ch. (1998). Evaluation: 15 Definitions and Concept. In: Baker, O., Mounteney, J., Neaman, R. (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European 15 Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. Str Kubů, P. (2004). Metody hodnocení kvality internetových projektů prevence závislostí 15 a harm reduction. Adiktologie č.3 (v tisku). 1 Miles, M.B. & Huberman, M.A. (1994). Qualitative Data Analysis. 2. ed. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage. 1 Miovský, M. (2001). Kvalitativní přístup ve výzkumu závislostí: teoretická východiska a aplikační možnosti. Adiktologie č. 1, ročník I, Miovský, M. et al. (2001). PAD: Kvalitativní analýza. Závěrečná zpráva kvalitativní části studie PAD. Praha: Úřad vlády ČR. 1 Miovský, M. (2002). Možnosti a meze metod rychlého posuzování (Rapid Assessment) v adiktologickém výzkumu. Disertační práce. Olomouc: FF UP. Miovský, M. (2003). Kvalitativní přístup v adiktologickém výzkumu v České republice. Adiktologie č.1, ročník 3., Miovský, M., Kubů, P. & Miovská, L. (2004a). Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR: základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie č.3 (v tisku). Miovský, M., Miovská, L. & Trapková, B. (2004b). Projekt Evaluace primárně-preventivního komunitního programu. Adiktologie č.3 (v tisku). Miovský, M. & Trapková, B. (2004). Názory a postoje dětí 6. tříd ZŠ na návykové látky: předběžné výsledky. Referát přednesený na konferenci Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku III. konané v Olomouci ve dnech ledna Miovský, M. & Urbánek, T. (2002). NEAD 2000: Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky. Československá psychologie č.2, ročník XLVI, Morgan, D. (1997). Focus groups as method of qualitative research. London, New Delhi: Sage, Thousand Oaks. Morral, A.R., McCaffrei, D.F. & Paddock, S.M. (2002). Reassessing the marijuana gateway effect. Addiction, 97, Psychiatrické centrum Praha (2003). HBSC (Health and Health Behaviour in School- Aged Children). Nepublikované výsledky průzkumu realizovaného v roce Stimson, G.V., Fitch, Ch. & Rhodes, T. (1998): The Rapid Assessment and Response Guide on Injecting Drug Use (IDU RAR). World Health Organization Krátká sdělení 317 Adiktologie indd /6/04 2:58:15 PM

94 Z praxe Adiktologie indd /6/04 2:58:15 PM

95 Adiktologie indd /6/04 2:58:15 PM

96 Ph.Dr. Lenka Skácelová psycholog, pedagog FF MU Brno, vedoucí Poradenského centra, odloučeného pracoviště Pedagogicko-psychologické poradny, Zachova 1, Brno. Okresní metodička města Brna pro prevenci sociálně patologických jevů na školách, členka protidrogové komise MM Brna, členka ČLS JEP Praha, 10 let praxe v oboru prevence drogových závislostí a jiných sociálně patologických jevů, 15 let praxe jako odborný asistent na VŠ, později externí pedagog přednášející na FF MU a FSS MU. abstrakt Adiktologie indd /6/04 2:58:15 PM

97 Evaluativní nástroje v preventivní praxi autoři Skácelová L. Pedagogicko-psychologická poradna, Zachova 1, Brno odloučené pracoviště Poradenské centrum abstrakt Evaluace preventivních programů a aktivit je nedílnou a významnou součástí preventivní činnosti. Za důležité předpoklady celého evaluativního procesu pokládáme intenzivní pravidelnou a odborně vedenou komunikaci mezi poskytovateli služeb specifické primární prevence a školskými zařízeními, a to s výraznou podporou vedení škol a jeho poradenského systému. Pokusili jsme se prezentovat některé evaluační nástroje v jednotlivých fázích evaluačního procesu ve fázi přípravy, hodnocení průběhu a výsledku preventivního programu. Vycházeli jsme z praktických zkušeností naší práce i s tím vědomím, že jsme někde na počátku formování odborné teoretické a výzkumné platformy tohoto tématu. Klíčová slova: evaluační proces - preventivní nástroje - preventivní program. Z praxe 321 Adiktologie indd /6/04 2:58:16 PM

98 1. Úvod Praktické použití různých evaluačních nástrojů s sebou přináší mnohá úskalí. Různé obecné popisy a doporučení, jak má být s daných nástrojem zacházeno, často neobsahují konkrétní příklady a současně až na výjimky prakticky vůbec neřeší způsob, jakým má být s výsledkem hodnocení pracováno dál. V textu bych tak chtěla nabídnout některé zkušenosti z použití evaluačního dotazníku pro programy primární prevence rizikového chování ve vztahu k návykových látkám. Zaměřím se zejména na použití tohoto nástroje s ohledem na cíle jednotlivých fází samotného evaluačního procesu. Téma je mi blízké a koresponduje s mou prací v zařízení, které poskytuje služby v oblasti primární prevence pro různé cílové skupiny: děti a mládež, pedagogická veřejnost, rodičovská veřejnost, jiné. Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti, odloučené pracoviště PPP, Brno, Zachova 1, poskytuje a provádí preventivní programy přes deset let. Jde zejména o programy ve specifické primární prevenci v regionu města Brna, jednoho z největších měst v naší republice. Přes počáteční zahlcení zakázkami v oblasti prevence užívání návykových látek je v současnosti programová nabídka centra rozšířena o další témata v celé šíři prevence rizikového chování dětí a mládeže. 2. Evaluace jako nutná podmínka efektivní primární prevence Pro vypracování efektivní strategie primární prevence a jejích jednotlivých programů je nutné respektovat základní předpoklady celého evaluativního procesu. Jde o to, aby počátek úvah i formulování cílů programu bylo smysluplné a přijatelné jak pro cílovou skupinu, tak i pro ostatní činitele (škola, rodina), kteří vstupují do preventivního procesu. Jde také o to, že vědomí a vymezení předpokladu evaluativního procesu nám dává možnost už v tomto bodě nastartovat celý proces hodnocení. Základní předpoklady pro vypracování efektivní strategie primární prevence: Strategie a koncepce práce i programová nabídka Centra je postavena na důkladné znalosti: odborného potenciálu týmu, situace na školách (zvlášť na ZŠ a SŠ) čerpáme z hodnotících zpráv Minimálního preventivního programu jednotlivých škol za příslušný školní rok (dle stanovených kritérií a metodiky zpracování MPP), situace v regionu a celé ČR (celonárodní i místní výzkumné studie, poznatky z poradenské praxe), životních trendů cílových skupin, požadavků ze strany škol a školských zařízení, konkrétních výsledků evaluace námi prováděných programů, v neposlední řadě koncepce a strategie vychází z koncepce na národní a krajské úrovni (regionální) a je s ní v souladu. Respektováním výše uvedených oblastí výchozích znalostí nám umožňuje kvalitně formulovat a připravit efektivní preventivní program a znát, jaký dopad může mít a má mít naše činnost, umožňuje nám sledovat faktory ovlivňující účinnost naší práce, posilovat jejich vliv a naopak minimalizovat vliv faktorů, které účinnost mohou snižovat. Považuji za důležitou či dokonce zásadní v rámci evaluativního procesu naší práce nutnost pravidelné komunikace se školami. Děje se tak na odborných seminářích se školními metodiky prevence, osobními návštěvami na školách, poskytováním odborných konzultací či intervencí třídním učitelům, výchovným poradcům a v neposlední řadě i otevřenou komunikací v rámci vzdělávání pedagogické 322 Z praxe Adiktologie indd /6/04 2:58:17 PM

99 Evaluativní nástroje v preventivní praxi 2004 / 4 / 3 Adiktologie veřejnosti v našich akreditovaných programech. Při výměně zkušeností a informací z prostředí škol a z vlastní preventivní práce učitelů získáváme nesmírně cenné poznatky a informace, které zohledňujeme při vypracovávání programové nabídky i výběru metod a forem práce. Důležitá je i znalost výchovně vzdělávacích programů škol, náplně osnov jednotlivých předmětů a zpracování tématických plánů učiva, projektů škol atd. Nutným předpokladem je i otevřená komunikace se vzájemnou výměnou zkušeností v rámci spolupráce s jinými organizacemi a subjekty, které působí v regionu v oblasti primární prevence. Jako příklad uvádím: pravidelná setkání zástupců organizací zabývajících se primární prevencí v regionu státních i neziskových, účast na vzdělávacích programech pro oblast primární prevence v regionu i ČR, oboustranná možnost lektorské propojenosti ve vzdělávacích programech primární prevence pro různé cílové skupiny. 3. Evaluace začíná již při plánování programu Z praxe můžeme potvrdit, že dobře připravený program je polovičním úspěchem nejenom pro jeho samotný průběh, ale i pro jeho vyhodnocení. Výše jmenované předpoklady můžeme současně označit za základní pilíře první přípravné fáze evaluativního procesu, FÁZE PLÁNOVÁNÍ. Program plánujeme co nejjednodušším způsobem, a to vymezením přesných odpovědí na základní otázky, které nám umožní pochopit co, proč a jak chceme dosáhnout. Sled postupných kroků a otázek přípravné fáze: 1. CO CHCEME? Stanovení cílů (krátkodobých i dlouhodobých, jakými nástroji budeme vyhodnocovat?). 2. PROČ? Zdůvodníme záměr, vycházíme z hodnocení předcházejícího období a dílčích aktivit, reagujeme na současnou situaci a znalost míry problémů v cílové skupině, regionu 3. KDE JSME TEĎ? a) Co se nám daří, co se nám osvědčilo, čím jsme úspěšně prošli (silné stránky). b) Co nás trápí, s čím si nevíme rady, na co si netroufáme (slabé stránky). 4. CO NABÍZÍME? Jasnou programovou nabídku. Kritéria pro formulaci nabídky: přitažlivá a srozumitelná s ohledem na věkové aj. zvláštnosti cílové skupiny, srozumitelná pro pedagogickou a rodičovskou veřejnost, včasná distribuce ŠMP na webových stránkách Centra. Programovou nabídku mají k dispozici ŠMP v posledním týdnu měsíce srpna a seznamují s ní ostatní učitele na škole, zejména třídní učitele. Ti seznámí s nabídkou své žáky (studenty) a umožní jim spolupodílet se na výběru z tématu. Kritéria pro plánování preventivního programu: pro koho: vymezení cílové skupiny, jak: formy, metody práce, pomůcky, jak dlouho: časová náročnost programu, kdo: odborná garance vedoucích lektorů a jejich kompetence, kde: ve školním prostředí, mimo školu, v komunitě, za kolik: finanční náročnost programu, odborný garant, supervize programu, podmínky pro přijetí zakázky, podmínky pro přijetí zakázky. Jasně stanovené podmínky pro přijetí zakázky preventivního programu považujeme za zásadní. Donutila nás k tomuto vědomí praxe. Nechceme být těmi poskytovateli služeb, kteří vstupují s preventivním programem do Z praxe 323 Adiktologie indd /6/04 2:58:18 PM

100 škol náhodně, jen z toho důvodu, že dnes je sanitární den, maturity, doba přijímaček, výletů, nebo proto, že vy jste u nás ještě nebyli. Pokud máme jasně nastavená pravidla pro přijetí zakázky, dáváme objednavateli jasně najevo, že víme, co chceme, za jakých podmínek, co naopak od nich vyžadujeme, jak se mají připravit na náš preventivní program a jak dále po jeho ukončení pracovat s cílovou skupinou. Můžeme si tento přístup dovolit, protože o naše preventivní programy je velký zájem. Chceme jít cestou kvality, ne kvantity. Při objednávce programu ze strany školy vždy vyžadujeme přesné vymezení zakázky, tzn. odpovědět uváženě na pevné tři otázky: co chceme, proč a kde jsme teď. Další podmínkou z naší strany je přítomnost třídního učitele (možnost i v programu), písemné zpracování formuláře (viz příloha 1) jako podkladu pro statistiku a evidenci programů, čas pro zpracování zpětných vazeb účastníků programu a rovněž nezbytný časový prostor pro závěrečný pohovor s třídním učitelem o průběhu programu a stanovení dalších možných doporučení a či postupů (tzn. jak to dopadlo a co dál). Příklad z praxe: Střední škola si vybere z naší nabídky preventivních programů program Drogy, lidé, závislosti. Školní metodik prevence (dále ŠMP) si telefonicky u nás rezervuje termín zvoleného programu, ten probíhá v prostorách Poradenského centra v bezpečném, neformálním, mimoškolním prostředí s dostatečným metodickým i materiálním zázemím. Výhodou je i ta skutečnost, že se účastníci programu seznámí s polohou Centra, poznají, jak se k nám případně mohou snadno dopravit a co mohou očekávat (přístup, již známí lidé apod.). Třídní kolektiv doprovází pedagog ŠMP, nejlépe třídní učitel, který před zahájením programu vyplňuje jednoduchý dotazník (viz příloha č. 1) a má zpracované odpovědi na naše otázky v rámci podmínek stanovení zakázky: chceme abyste se zaměřili na tuto třídu ve zvoleném tématu, protože první ročníky se seznamují s vrstevnickým prostředím v rámci školy (vliv starších spolužáků), a chceme předejít vlivu a napodobování vzorů starších spolužáků v souvislosti s experimentováním s návykovými látkami. Zmapovali jsme dotazníkovým šetřením zkušenosti a informovanost v problematice užívání návykových látek s těmito výsledky. Očekáváme od vás, že váš program bude interaktivní a poskytne našim studentům objektivní informace o tomto tématu a že nám poradíte, v čem můžeme my jako škola navázat v další preventivní práci. 4. Význam evaluačních nástrojů v průběhu realizace programu Druhou fází evaluačního procesu je FÁZE HODNOCENÍ PRŮBĚHU PREVENTIVNÍHO PROGRAMU. Ze zkušeností doporučujeme vedení preventivního programu dvěma lektory. Výhodou je, že se vzájemně doplňují, pohotově reagují na dynamiku skupiny, možná úskalí, problémy s kázní či motivací dětí apod. Pro samotný evaluační proces je důležitý ten fakt, že shromáždí během programu více informací o reakcích a aktivitě jednotlivců i celé skupiny a více postřehů o jeho samotném průběhu. Základními nástroji evaluace průběhu preventivního programu pro vedoucí programu je tedy pozorování, rozhovory s účastníky, různé způsoby zpětných vazeb, videonahrávka programu a její následný rozbor, hospitace garanta, vedoucího atd. Nástroji evaluace průběhu preventivního programu účastníky programu můžeme jmenovat: pozorování, anketní listy, rozhovory s účastníky, různé techniky zpětných vazeb - příklady: 324 Z praxe Adiktologie indd /6/04 2:58:19 PM

101 Evaluativní nástroje v preventivní praxi 2004 / 4 / 3 Adiktologie - teploměr na pomyslné stupnici zdvihnutím paže ukazují účastníci se zavřenýma očima míru spokojenosti s tématem, vedením programu apod. - zpětné vazby od účastníků získáváme pomocí dvou pomůcek batůžku a odpadkového koše či krabice. Děti sedí v kruhu, doprostřed se postaví batůžek a prázdný odpadkový koš. Každý účastník programu dostane tužku a dva prázdné papíry. Na jeden napíší, co si z programu odnášejí informace, zkušenosti, poznatky, dovednosti. Až všichni anonymně zpracují odpověď, vhodí ji symbolicky do batůžku. Na druhý papírek odpovídají na otázku, čeho se chci zbavit, co tady chci nechat něco negativního, nepříjemného, ohrožujícího, co se vyskytlo či mě zaskočilo během programu a odhodí opět anonymně do odpadkového koše. Vedoucí programů pak vyberou odpovědi nejprve z batůžku a pak z odpadkového koše, předčítají jednotlivé odpovědi všem účastníkům a současně se jich ptají: Proč toto sdělení asi pisatel napsal, co ho k tomu vedlo? Účastníci odpovídají za pisatele, čímž i oni sami rozšiřují a zdůvodňují své názory na průběh programu. Tato technika je časově náročnější, ale má vysokou vypovídající hodnotu. - zpětnovazební lístek (viz příloha č. 2) jednotliví účastníci vyplní anonymně odpovědi a lístek odevzdají na určené místo. Současně se mohou otevřeně vyjádřit k průběhu programu. V naší praxi se v této fázi programu setkáváme s požadavky na možnou spolupráci s naším centrem, zapojení se do aktivit v netradičních formách prevence. Zpětnovazební lístky vyhodnocují vedoucí programu a výsledky zanesou do závěrečné zprávy o průběhu programu. Předávání informací o průběhu programu třídnímu učiteli Rámcové hodnocení podávají přítomnému pedagogickému pracovníkovi vedoucí programu po jeho ukončení. Průměrný čas této konzultace je minut. Učitel současně dostane jedno paré vstupního dotazníku, který vyplnil před začátkem programu. Do něj vedoucí programu napíší své stručné hodnocení a doporučení pro další práci s třídním kolektivem. V nabídce je dána i možnost následných konzultací. Dotazník je předán a uložen v dokumentaci u ŠMP příslušné školy. Pokud škola požádá o podrobnou zprávu z průběhu preventivního programu, zašleme ji na ředitelství školy. Vedoucí programu zapisují stručné vyhodnocení každé aktivity do evidenčního programu centra v PC. Slouží k podkladům pro zpracování statistických údajů a pro naši informační databázi v práci se školami a školskými zařízeními. Mimo tyto základní pracovní postupy jsou jednotlivými lektory na provozních poradách prezentovány zkušenosti s průběhem programů za uplynulé období. Složitější a komplikovanější situace v práci s třídním kolektivem jsou předmětem externí supervize. Umožňuje hledat v týmu jiná řešení, postupy, změnu metodiky, možnost dalšího vzdělávání, doplnění či předávání informací čemu se vyhnout, co naopak využít v další činnosti atd. Příklad z praxe: Pro zpětnou vazbu účastníků nejčastěji používáme kombinaci pozorování, rozhovorů s účastníky a především techniku zpětnovazebního lístku. Bezprostředně po skončení vyhodnotí vedoucí programu zpětnovazební lístky a rámcově si připraví informace pro doprovázejícího pedagoga. Potvrdilo se nám během programu, že vaši studenti mají dostatečné informace z oblasti návykových látek, znají výhody i nevýhody a rizika spojená s užíváním drog, méně se orientují v nabídce poskytovatelů služeb v regionu kam se obrátit v případě problému. Zjistili jsme, že neznají ani jméno vašeho ŠMP, jeho vymezený čas pro konzultace ani tu skutečnost, že škola má vypracova- Z praxe 325 Adiktologie indd /6/04 2:58:19 PM

102 ný Minimální preventivní program. Naopak se studenti dobře orientují v městě Brně, znají kluby a zařízení, kde je možné uspokojit jejich případnou poptávku po drogách. Doporučujeme: - představit osobně i s prezentací preventivní strategie ŠMP v jednotlivých třídách, - za účasti a na základě požadavků studentů vytvořit smysluplnou nabídku volnočasových aktivit pořádaných školou a doplnit je o nabídku zájmových organizací v městě Brně (je u nás k dispozici), - doporučujeme ke zvážení možnost využít našeho preventivního programu seznamovací, stmelovací program pro 1. ročníky, - zorganizovat setkání s rodiči studentů prvních ročníků a rovněž je informovat o možných formách rizikového chování studentů v tomto věku v podmínkách nového prostředí školy i města. Jsme ochotní se na setkání s rodiči aktivně podílet. 5 Úskalí praktického provádění evaluace výsledků preventivního programu Nejobtížnější a nejméně propracovanou v rámci evaluačního procesu je fáze třetí HODNOCENÍ VÝSLEDKU preventivní práce. Použití nástrojů pro hodnocení výsledků preventivních programů je velmi náročné a v každodenní praxi je téměř vyloučeno se zabývat skutečným hlubším zhodnocením dopadů preventivní práce. Nejedná se pouze o časovou a personální náročnost, ale samozřejmě také o náročnost finanční a odbornou. Být v pravidelném kontaktu s účastníky programu je v podstatě nemožné. Případné změny a posun v postojích a hodnotových systémech nelze jen tak jednoduše zaznamenat. V tomto bodě volíme alespoň takové evaluační nástroje, které jsou pro nás určitým způsobem použitelné. Je to intenzivní spolupráce s třídním učitelem a ŠMP. Doporučujeme jim v následném období po ukončení preventivního programu: A) další postupy v práci s třídním kolektivem: - průběžné konzultace, poradenství, využití webových stránek, - možnost účasti na Bálintovských skupinách, - možnost následných aktivit v centru, - možnost využít preventivního programu pro rodičovskou veřejnost. B) zpracovat odpovědi na otázky: 1. Bylo splněno vaše očekávání? Byl splněn cíl zakázky? 2. Došlo k nějakým změnám v třídním kolektivu? Jak? (Například: Změnilo se psychosociální klima ve třídě? Snížily se kázeňské přestupky? Zaznamenali jste změny v prospěchu? Oddálil se první kontakt s návykovou látkou?). Třídní učitelé předávají zpětnou vazbu vedoucím preventivních programů Centra. Pro nás jsou nesmírně cenným zdrojem pro posouzení efektivity námi prováděných programů a jejich možné inovace. Příklad z praxe: V našem prezentovaném příkladu z praxe došlo i k následné vzájemné informovanosti mezi třídním učitelem (školou) a Centrem, resp. vedoucími preventivního programu. Třídní učitelka při příležitosti návštěvy našeho Centra kontaktovala vedoucí programů a ústní formou informovala o tom, jakým způsobem bylo reagováno na naše doporučení (námi navržená doporučení byla školou akceptována). Současně nám poskytla informace o hodnocení našeho programu, jak jej vnímali studenti s časovým odstupem. Program je zaujal, kladně hodnotili možnost otevřeně a bezpečně diskutovat nad otázkami užívání návykových látek, tendencí legalizovat drogy v naší společnosti, oslovila je interaktivní forma vedení programu nebyla ohrožující, přivítali možnost zúčastnit se na programu stmelení třídního kolektivu, který jim vedení školy umožnilo. 326 Z praxe Adiktologie indd /6/04 2:58:19 PM

103 Evaluativní nástroje v preventivní praxi 2004 / 4 / 3 Adiktologie 6. Diskuze a shrnutí Evaluace preventivních programů a aktivit je nedílnou a významnou součástí preventivní činnosti. Za důležité předpoklady celého evaluativního procesu pokládáme intenzivní pravidelnou a odborně vedenou komunikaci mezi poskytovateli služeb specifické primární prevence a školskými zařízeními, a to s výraznou podporou vedení škol a jeho poradenského systému. Pokusili jsme se prezentovat některé evaluační nástroje v jednotlivých fázích evaluačního procesu ve fázi přípravy, hodnocení průběhu a výsledku preventivního programu. Vycházeli jsme z praktických zkušeností naší práce i s tím vědomím, že jsme někde na počátku formování odborné teoretické a výzkumné platformy tohoto tématu. Uvedený příklad z praxe je spíše výjimkou v tom smyslu, že obsahově zasáhl do všech fází evaluačního procesu. V realitě spíše narážíme na nepochopení, někdy až neochotu ze strany objednavatele spolupodílet se na zkvalitňování preventivních programů. Příspěvek byl zpracován převážně na základě praktických zkušeností z oblasti specifické primární prevence a ne na základě odborné literatury (u nás téměř nedostupné). Doufám, že odborná veřejnost i společnost bude prosazovat a podporovat zavedení kvalitních výzkumů v oblasti evaluace primární prevence, čímž se umožní v této problematice formulovat a ověřovat odborná východiska pro hledání a stanovení evaluativních nástrojů pro naši praxi. Literatura 1 MŠMT (2002). Evaluace a diagnostika preventivních programů. Praha: MŠMT. 2 Kroger, Ch.,Winter, H. & Shaw, R. (2000). Smernice na hodnotenie drogovej prevencie. Bratislava: Asklepios. 3 Nešpor, K. (2004). Rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými preventivními programy. Prevence, roč. I, č Nešpor, K., Csémy, L. & Sovinová, H. (1998). Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. Praha: Státní zdravotní ústav. 5 Miovský, M. (2004). Evaluace primární prevence: základní východiska a aplikační možnosti. Příspěvek na semináři MŠMT, Seč Z praxe 327 Adiktologie indd /6/04 2:58:20 PM

104 Příloha č.1: Zpráva z preventivního programu pro školního metodika prevence 328 Z praxe Adiktologie indd /6/04 2:58:20 PM

105 Evaluativní nástroje v preventivní praxi 2004 / 4 / 3 Adiktologie Příloha č. 2: Zpětnovazební lístek Příloha č. 3: Hodnotící arch pro vedoucího programu Z praxe 329 Adiktologie indd /6/04 2:58:21 PM

106 Pokyny autorům Redakce přijímá příspěvky v češtině nebo v angličtině, které odpovídají odbornému profilu časopisu. Příspěvky lze odevzdávat jako dokumenty T602, WORD, EXCEL (v jakýchkoli verzích). V jiných formátech redakce příspěvky nepřijímá. Zaslaný příspěvek musí být určen výhradně pro publikaci v časopise ADIKTOLOGIE a musí být doplněn prohlášením, že nebyl a nebude zadán k uveřejnění v jiném časopise. Uveřejněná práce se stává majetkem časopisu a přetisknout její část nebo použít obrázek v jiné publikaci lze jen s citací původu. Rukopis musí být imprimován všemi autory, kteří svým podpisem stvrzují, že souhlasí s údaji v rukopise, s jejich rozborem a závěry a že zplnomocňují prvního uvedeného autora k jednání s redakcí. Redakce netrvá na imprimatur vedoucího pracoviště autora (autorů). Práce jsou po stránce obsahové a formální posuzovány 1-2 anonymními recenzenty a podle jejich posudků rozhodne redakční rada o jejich přijetí, či odmítnutí. O výsledku je autor vyrozuměn písemně. Podle připomínek recenzentů může být práce vrácena autorům k doplnění, drobným či větším úpravám, či k přepracování. Redakce si vyhrazuje právo provádět drobné stylistické úpravy, eventuálně zkrátit rukopis, uzná-li to za vhodné (v případě zkrácení rukopisu bude vyžádán autorův souhlas). Nevyžádané rukopisy a přílohy se nevracejí. Rubriky časopisu a maximální rozsah příspěvků 1. Editorial. Komentáře k význačným událostem nebo úvodníky k tematickému profilu jednotlivých čísel časopisu (jsou případně vyžádány redakcí). Maximální rozsah je 2 strany. 2. Původní práce přinášejí vědecké zpracování studované problematiky při obvyklé struktuře textu: úvod, materiál a metodika, výsledky, diskuse, závěry. Text nesmí přesáhnout 14 stran, maximální počet citací z odborné literatury je 35, dokumentace může obsahovat 8 obrázků (tabulek, grafů) a 2 fotografie (černobílé). 3. Přehledové články jsou výstižným přehledem aktuální tematiky, přičemž vlastní zkušenosti autora netvoří hlavní náplň referátu. Maximální rozsah je 16 stran a nanejvýše 50 citací z odborné litaratury. 4. Krátká sdělení jsou exaktně zpracované vlastní výsledky z oblasti diagnostiky a terapie, vlastní klinické zkušenosti, obvykle s cílem reagovat na nedávno publikované práce na toto téma. Maximální rozsah je 6 stran, literatura do 10 citací a dokumentace může obsahovat 2 obrázky (tabulky, grafy). 5. Vzdělávání: prezentuje otázky a problémy pre- a postgraduální výuky v psychiatrii, psychologii, psychoterapii, sociální práci a politice, pedagogice a speciální pedagogice a přehledy vzdělávacích a doškolovacích akcí ve vztahu k problematice. Maximální rozsah příspěvků jsou 3 strany. 6. Diskuse a dopisy čtenářů reagují věcným a výstižným komentářem na nedávno publikované články a veškeré odborné dění. Přinášejí shodné, doplňující či odlišné názory autora. Maximální rozsah je 2 strany. 7. Knižní novinky a recenze přinášejí zprávy o domácích a zahraničních nově vycházejících knihách z oboru psychiatrie a oborů příbuzných. Hlavička zprávy (recenze) musí obsahovat stejné údaje jako citace monografie (eventuálně sborníku). Maximální rozsah je 3 strany. 8. Zprávy ze světa (slyšeli nebo přečetli jsme za vás). Maximálně 1 strana. Jiný rozsah příspěvků a použití barevné dokumentace je třeba konzultovat s redakcí. Zpracování rukopisu Rukopisy, které neodpovídají uvedeným pokynům, budou vráceny autorům, aniž byly recenzovány. Práce zasílejte na disketě 3,5 v některém z běžně užívaných textových editorů (T602, WORD) a ve dvou exemplářích na papíře. Diskety musí být naformátovány na počítačích IBM/PC s hustotou zápisu 1,2 nebo 1,44 MB. Disketu označte nálepkou s názvem použité- 330 Pokyny autorům Adiktologie indd /6/04 2:58:23 PM

107 Pokyny autorům 2004 / 4 / 3 Adiktologie ho editoru (formátu) a jménem souboru. Při psaní rukopisu na počítači je třeba psát plynule, klávesu ENTER používat pouze na konci odstavce. Rozlišujte důsledně znaky l (malé l) a 1 (jednička) a O (velké O) a 0 (nula). Stránku tvoří 30 řádků (řádkovač 2) po 60 úhozech. Na stránce dodržujte okraj 25 mm a zleva 35 mm. Stránky číslujte. Části textu, které chcete zdůraznit, podtrhněte, významové zdůraznění kapitol (lze použít dva stupně členění kapitol: např.: 1. Duální diagnóza, 1.1. Psychózy u osob trpících závislostí na pervitinu), pokud není zřejmé z použitého způsobu číslování, proveďte počtem podtržení jejich nadpisů. Pište pravopisně správně, užívejte tzv. progresivního pravopisu, co nejméně cizích slov. Zkratky používejte jen výjimečně, vždy je vysvětlete při prvním výskytu zkracovaného slova. Nepoužívejte zkratky v názvu práce a v abstraktu. Fyzikální a chemické hodnoty uvádějte v jednotkách SI (ČSN ). Náležitosti rukopisu 1. Titulní strana: výstižný a stručný název práce v češtině a v angličtině, jména a příjmení všech autorů včetně titulů a vědeckých hodností, pracoviště jednotlivých autorů 2. Souhrn v češtině v rozsahu maximálně 265 znaků. Klíčová slova (3-6) v češtině 3. Souhrn v angličtině v rozsahu maximálně 265 znaků. Klíčová slova (3-6) v angličtině 4. Vlastní text 5. Kontaktní adresa autora 6. Seznam literatury Uspořádání literatury je abecední podle příjmení autora (event. dalších autorů). V textu jsou odkazy na literaturu uváděny příjmením autora a rokem vydání práce, při více pracích jednoho autora v jednom roce rozlišujte písmeny malé abecedy. Má-li práce více než dva autory, uvádí se pouze první a zkratka et al.. V seznamu literatury se užívá plné formy citací: příjmení a zkratky jmen všech autorů, plný název a případně podnázev práce v jazyku originálu, rok, ročník, stránkový rozsah; u monografií místo vydání, vydavatel, rok vydání a stránkový rozsah. Vyhýbejte se odkazům na abstrakta, tzv. nepublikovaná pozorování a osobní informace nemají být používány jako reference v seznamu literatury, zmínka o psaném, ne však ústním sdělení může být umístěna v závorkách v textu. Podobně, v závorkách, mohou být referována sdělení (práce do tisku přijatá, avšak dosud nepublikovaná) v tisku. Informace o pracích zaslaných do redakce, ale ještě nepřijatých, je možné citovat jako nepublikovaná sdělení v závorkách. Při formální úpravě citací jednotlivých typů dokumentů se řiďte platnými citačními normami. Dokumentace Práci je možno doplnit tabulkami a obrazovou dokumentací ve formě grafů, schémat, vzorců, obrázků a černobílých diapozitivů nebo fotografií (použití barevné dokumentace fotografií je třeba konzultovat s redakcí). Tyto přílohy připojte volně na konec rukopisu v pořadí podle odkazů v textu. Nadpis tabulky se píše přímo nad tabulku, u ostatních se nadpisy a legendy píší na samostatný list. Obrazová dokumentace musí být přiložena v dokonalém provedení originály a nikoli xerokopie pérových nebo polotónových předloh, fotografie buď v diapozitivu, nebo na papíře. Všechny předlohy je třeba na zadní straně opatřit jménem prvního autora, zkratkou nadpisu práce, číslem stránky rukopisu, k níž se příloha vztahuje, a číslem, pod kterým je zmíněna v textu a pod kterým je uveden průvodní text. V textu označte místo, kam má být příloha zařazena, čtverečkem s označením přílohy (např. obr. 1). Totéž označení umístěte do závorky v textu. Obrázky dodávané na disketách mohou být ve formátech: CDR, EPS, TIF, PCX, BMP, aj. Etické aspekty Je-li referováno o pokusech na lidech, uveďte v části textu, zabývající se metodikou, že studie byla před zahájením schválena místní Pokyny autorům 331 Adiktologie indd /6/04 2:58:23 PM

108 Pokyny autorům etic kou komisí. Zásadně neuvádějte na ilu stru jící dokumentaci jména nebo iniciály nemocných, nemocniční, protokolová, ošetřovací či evidenční čísla. K textu přiložte na zvláštním listu čestné prohlášení, že studie byla schválena etickou komisí. U pokusů na zvířatech uveďte, zda byly dodrženy ústavní nebo národní předpisy a směrnice pro chov a experimentální používání zvířat nebo přiložte čestné prohlášení o souhlasu etické komise. Grantové zdroje Oznámení o grantové podpoře uvádějte vždy na konci článku (před adresou a seznamem literatury). Příspěvky zasílejte na adresu: Redakce časopisu ADIKTOLOGIE Sdružení SCAN Hanákova Tišnov scan@tisnov.cz Fax.: POZOR: Pro psaní příspěvku použijte šablonu na ZÁVAZNÁ OBJEDNÁVKA PŘEDPLATNÉHO ČASOPISU ADIKTOLOGIE Jméno (firma): Kontaktní osoba: Adresa + PSČ: Tel./fax: IČO: DIČ: Závazně si objednávám kusů předplatného časopisu ADIKTOLOGIE (jedno předplatné zahrnuje čtyři řádná čísla, včetně balného a poštovného). Celková cena jednoho ročního předplatného je 280,- Kč vč. DPH. V dne: Podpis a razítko: Preferuji platbu 1 : složenkou bankovním převodem (na základě zaslané zálohové faktury) Objednávky zasílejte na adresu: IČO: Redakce časopisu ADIKTOLOGIE Fax: Sdružení SCAN scan@tisnov.cz Hanákova 710 Bank. spojeni: KB Tišnov Tišnov Číslo účtu: / zaškrtněte požadovanou volbu 332 Adiktologie Pokyny autorům Adiktologie indd /6/04 2:58:24 PM

109 Adiktologie indd /6/04 2:58:24 PM

110 Content Original Writings Primary prevention community programme evaluation project Michal Miovský, Lenka Miovská, Barbora Trapková Evaluation of pilot phase of school-based prevention program Skills for Adolescence Petra Jacobsová, Blahoslav Kraus, Pavel Vacek, Jana Stará, Eva Čápová, Marvin Eisen Abuse prevention and harm reduction internet projects quality evaluation methods Pavel Kubů Reviews 344 Evaluation of Addictive Substance Use Primary Prevention Programmes in the Czech Republic: General Background and Application Possibilities Michal Miovský, Pavel Kubů, Lenka Miovská Short Reports 346 Sixth-Grade Primary School Children s Views and Attitudes Concerning Addictive Substances and Their Use: Focus Group Method Michal Miovský, Barbora Trapková, Lenka Miovská Practice 350 Evaluation tools in primary prevention: a practical perspective Lenka Skácelová Adiktologie indd /6/04 2:58:24 PM

111 Content Adiktologie indd /6/04 2:58:25 PM

112 PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic He graduated from the Philosophical Faculty of Masaryk University in Brno in In 2002, he received a Ph.D. degree in clinical psychology at Palacky University in Olomouc. In the same year, he was attested as a research worker at the Institute of Psychology of the Academy of Science of the Czech Republic. He is a fellow researcher of the National Focal Point for Drugs and Drug Addiction (NFP), works as a research worker at the Institute of Psychology of the Academy of Science of the Czech Republic, and lectures at the Department of Psychology of the Philosophical Faculty of Palacky University, Olomouc. He is the head of the SCAN Association, the publisher of the Adiktologie journal. He specializes in qualitative methods and research in the field of addictions, particularly focusing on the development of evaluation tools and building a good and efficient control system for preventive and treatment care. Mgr. Lenka Miovská National Focal Point of the Czech Republic She graduated in psychology at Masaryk University. She joined the Czech National Focal Point for Drugs and Drug Addiction (NFP) in January She is responsible for EDDRA (Exchange on Drug Demand Reduction Action) and the evaluation of programmes. She is involved in the preparation of service accreditations. She deals with qualitative data on the issues of psychotropic substance use and drug use in marginalized population groups, including national minorities. Mgr. Barbora Trapková Prev-center Prague She`s working in Prev-Centrum, NGO, focused on prevention and counselling services for children, youth and families in the area of drug abuse and other risk behaviour. abstract Adiktologie indd /6/04 2:58:25 PM

113 Primary prevention community programme evaluation project autors 1 Miovský M., 2 Miovská L., 3 Trapková B. 1 Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic 2 Czech National Focal Point 3 Prev-center Prague abstract Background: The evaluation project concerning the primary prevention community programme implemented in the Prague 6 District by the unincorporated association Prev-Center, is designed as a five-year quasi-experimental study (without randomization) focused on the evaluation of the quality (as part of process evaluation) and efficiency of the programme (as part of outcome evaluation), as well as on the analysis of its cost demand (as part of cost analysis). Methods: The project involves collecting data on the baseline (pre-test) and the current situation of addictive substance use in the target population (post-test) by means of a questionnaire. In addition, the impact the programme has on the target population s knowledge and attitudes throughout its implementation is observed. The pre-test values are compared to the values of the first (two years later) and the second (four years later) post-tests. Sample: The programme s efficiency (impact) will be evaluated by comparing the development of risk indicators using a sample of primary school students from the Prague 6 District, where the control group comprises the schools not participating in the community project (implementing the so-called minimum preventive programme only) and the selected schools situated along the boundaries of the Prague 6 District which show features identical with the control group. Purposive selection was made as the existing conditions do not allow for randomization. Moreover, the randomization alternative is made complicated by the Prague 6 District being specific in terms of its lower crime rate and higher standard of living. Therefore, when the control group was being compiled, these circumstances had to be taken into consideration. A total of 25 schools from Prague 6 and the neighbouring districts of the Capital City of Prague, providing altogether 1,178 respondents, were participating in the project. Original Writings 337 Adiktologie indd /6/04 2:58:26 PM

114 Results: There is no significant difference between the experimental and control samples. A statistically significant difference between Sample A (experimental group) and B+C (control group) is only shown for life-long experience with tobacco, and only for men. Women show no differences in this characteristic. Lifelong experience with tobacco was reported by a total of 81 boys from Sample A (25.0%) and a total of 88 boys from Sample B+C (29.8%). A total of 3.6% of the respondents had smoked a cigarette at least once in the past month (2.8% in Sample A; 4.5% in Sample B+C). A total of 66.6% of the respondents have experience with alcohol (71.7% of the boys, 60.7% of the girls). The largest number of the respondents have tried alcohol 1x-2x in their lives. A total of 2.5% of the respondents have experience with cannabis-based drugs. Experience with any illicit drug was indicated by a total of 31 respondents (2.6%), with volatile and cannabis-based substances being the most frequently-reported drugs. Other numbers of students indicating experience with any other illicit substances (ecstasy, LSD, heroin, pervitin) are very low. Nevertheless, a total of 9.3% of the respondents have experienced using unprescribed medicines. A total of 47.3% of the respondents referred to the availability of cigarettes and the possibility of obtaining them as easy. Easy access to beer was reported by 49.3% of the respondents. On the other hand, a total of 36.5% of the respondents indicated that it was impossible for them to obtain cannabis-based drugs. Key words: Process evaluation - outcome evaluation - primary prevention - epidemiology - risk behaviour - addictive substances. Grant support: The research study has been conducted with the support of Grant No. 406/04/P250 of the Grant Agency of the Czech Republic. Note: The study has been conducted in association with the unincorporated association Prev-center in Prague. 338 Original Writings Adiktologie indd /6/04 2:58:28 PM

115 Primary prevention community programme evaluation project 2004 / 4 / 3 Adiktologie Original Writings 339 Adiktologie indd /6/04 2:58:28 PM

116 MUDr. Petra Jacobsová Academia Medica Pragensis-EPS She worked as a psychiatr in outpatient clinic for drug prevention and treatment, mental hospital Bohnice and Ministry of Health as an expert counselor for substance abuse. She has been working recently as a manager of EPS Project (Research and Evaluation of Drug Prevention and Treatment Services) in Academia Medica Pragensis. After completing Humphrey fellowship at Johns Hopkins University she joined Services Research Branch at NIDA (National Institute on Drug Abuse) awarded by Distinguished Scientist Program. Prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc. Univerzita Hradec Králové Professor of pedagogy, focused on sociological aspects of education, Head of Czech Association of pedagogical research. He has been working as a Chief of Department of Social Pathology and Sociology on Pedagogical Faculty Hradec Králové. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. Univerzita Hradec Králové Assistant at Department of pedagogy and psychology Pedagogical Faculty University Hradec Králové, chief of the department of postgraduate education of pedagogues. His specialty is psychology of morals and education, training of pedagogues and people working in other helping professions in the field of primary and secondary prevention among children and adolescent, including working on projects and research in this field. He has published many scientific articles on these issues in the Czech Republic as well as abroad. Jana Stará, Ph.D. Univerzita Karlova, Praha She works as an assistant in Department of Primary Education on Faculty of Education Charles University. She is focused on education activities preparation of teachers for their work in primary schools and pedagogical praxes, her research activities are focused on humanization of Czech school system and education of new generation towards citizenship. Eva Čápová, DiS., Academia Medica Pragensis-EPS, Praha A project manager of a quality management and capacity building in the field of social services. She has an outstanding background in managing foundation as well as developmental projects on the international, national, and local levels. She has extensive experience implementing innovative aspects of multifaceted projects and programs. abstract Marvin Eisen, Ph.D. Urban Institute, Washington, DC He is a developmental psychologist with more than 30 years of research and evaluation experience in adolescent health, mental health, and sexuality. He is focused on the development, implementation, and impact evaluation of substance abuse and sexual risk-taking prevention programs for high-risk teenagers. He has authored or coauthored many journal articles, book chapters, and technical reports on aspects of adolescent sexual, drug use, and problem behaviors. From he led the research team that conducted the evaluation study of 3th version of the Lions-Quest SFA life skills education program under a NIDA grant. Adiktologie indd /6/04 2:58:28 PM

117 Evaluation of pilot phase of school-based prevention program Skills for Adolescence abstract autors 1 Jacobsová P., 2 Kraus B., 2 Vacek P., 3 Stará J., 4 Čápová E., 5 Eisen M. 1 Academia Medica Pragensis-EPS 2 Univerzita Hradec Králové 3 Univerzita Karlova, Praha 4 Academia Medica Pragensis-EPS 5 Urban Institute, Washington We report pilot evaluation results of the Czech version of the American drug prevention program Skills for Adolescence. The results showed the effect of the tested program. The comparison of pre-test and post-test results confirmed the changes in a behavior, attitudes towards health risks and integration into a peer group. Pilot test findings are concordant to the aim of implemented prevention program. Pilot evaluation study suggests the meaningful basis for conducting a rigorous outcome evaluation in the next phase. Key words: Substance use - Drug prevention - School-based - Pilot evaluation. Original Writings 341 Adiktologie indd /6/04 2:58:30 PM

118 MUDr. Pavel Kubů National Institute of Public Health Autor is preventive physician of adiction prevention expert group, Centre for Health and Environment, National Institute of Public Health. Oriented on reacreational drug abuse prevention and harm reduction opportunities. Postgraduately studying evaluation methods of public healthcare information sources at Institute of Medical Informatics, Charles University, 2nd Medical Faculty. abstract Adiktologie indd /6/04 2:58:31 PM