SBORNÍK OKRESNÍHO MUZEA V MOST

Transkript

1

2 SBORNÍK OKRESNÍHO MUZEA V MOST ada p írodov dná, íslo SSN Vydalo Okresní muzeum v Most 2002

3 Sborník Okresního muzea v Most, ada p írodov dná, zve ej uje výsledky výzkum, kterých se zú astnili pracovníci muzea, dále redakce p ijímá p vodní faunistické a faunistickoekologické práce zam ené na území severozápadních ech a lánky vycházející ze studia sbírkového fondu mosteckého muzea. Bližší informace o podmínkách publikování ve sborníku a úprav p ísp vk podá redakce na telefonním ísle nebo em na adrese: taborsky@muzeum-most.cz. Sborník Okresního muzea v Most ada p írodov dná, 2002,. 24 Redakce: PhDr. Libuše Pokorná, zodpov dný redaktor Mgr. van Táborský, výkonný redaktor RNDr. ng. Jaroslav Dykast, CSc. Doc. RNDr. vo Flasar, CSc. RNDr. Stanislav Hurník, CSc. RNDr. Otto Winkler Vydalo: Okresní muzeum v Most v nákladu 400 ks Tisk: Tiskárna a vydavatelství Aldus, s. r. o., Litvínov Sborník je vydáván rovn ž v elektronické podob na Ekodisku SSN Okresní muzeum Most 2002

4 Obsah Vlastimil R ži ka, Jaromír Hajer: Pavouci rašeliništ U jezera v Krušných horách Spiders of the peat-bog U Jezera in Krušné hory Mts. (northern Bohemia) 3 van Táborský, Ji í echura: Hodnocení liniového koridoru v zámeckém parku ve Veltrusích na základ fauny brouk (Col. Carabidae, Silphidae) Bewertung des Linienkorridors im Schlosspark Veltrusy aufgrund der Käferfauna (Col. Carabidae, Silphidae) 9 Ji í Vávra: Motýlí fauna p írodní památky Stroupe v okrese Louny Lepidopteran fauna (Lepidoptera) of Stroupe Natural Monument in district of Louny 21 Petr Voženílek: Obojživelníci a plazi Teplicka Amphibians and reptiles of the Teplice district 49 Herbert Tichý: Buka velký (Botaurus stellaris) na Lounsku Der Rohrdommel (Botaurus stellaris) im Bezirk Louny 61 František Russig: Avifauna oblasti Chaba ovických rybník a blízkého okolí (okres Ústí nad Labem) Avifauna of Chaba ovice ponds and of their close neighbourhood (district Ústí nad Labem) 63 Tomáš Bruna: Výskyt mihule poto ní Lampetra planeri (Bloch, 1784) na Mostecku Vorkommen des Bachneunauges Lampetra planeri (Bloch, 1784) im Bezirk Most 73 Jana Doležalová, Václav Mach: Výskyt obojživelník na vybraných vodních lokalitách Hornoji etínské a Kopistské výsypky Das Vorkommen der Lurche an den ausgewählten Wasserlokalitäten der Kippen Horní Ji etín und Kopisty 75 Tomáš Papranec: Sledování obsazení hnízdních budek v Oseckém lese (okres Teplice) Beobachtungen der Nistkästchenbesiedlung im Wald bei Osek (Bezirk Teplice) 80 Muzejní zprávy Museumsberichte Vladimír Pacina, Libuše Pokorná: Desetileté p sobení Scholy Humanitas v Litvínov a její spolupráce s Okresním muzeem v Most 83 van Táborský: Celostátní seminá zoolog muzeí a státní ochrany p írody (10.X. 12.X. 2002) 85

5 Sborník Okresního muzea v Most, ada p írodov dná, 2002, 24, s. 3 8 Pavouci rašeliništ U jezera v Krušných horách Spiders of the peat-bog U Jezera in Krušné hory Mts. (northern Bohemia) Vlastimil R ži ka Jaromír Hajer Charakteristika studované lokality Rašeliništ U jezera (Cínovecké rašeliništ, Am See, Seegrundmoor, Böhmische Seeheide) leží jihozápadn od obce Cínovec v nadmo ské výšce m (TÁBORSKÝ 1996). Jedná se o rozvodnicové vrchovišt o rozloze asi 100 ha, áste n porostlé kle í. Rašeliništ je odvod ováno sítí hlubokých kanál, takže p vodní jezírko v centrální ásti bývá v lét bez vody. ást území je pokryta kulturní smr inou, v další partii je imisní holina, áste n s novou výsadbou. Z rašeliništ se odebírá rašelina pro teplické lázn. Materiál byl sbírán na p ti r zných stanovištích: Stanovišt. 1 Velmi nerovný terén v centrální ásti rašeliništ. V prohlubních s rašeliníkem se udržuje trvale voda, p i b ezích jsou hojné sítiny a ost ice: Juncus effusus, J. articulatus, J. filiformis, Carex echinata a C. canescens. Výše položená místa jsou zalesn na p edevším borovicí Pinus cf. pseudopumilio a smrkem Picea abies, z bylin zde p evažují Calamagrostis villosa a Deschampsia cespitosa. Pasti byly umíst ny v porostech rašeliník. Stanovišt. 2 Holá plocha s porostem suchopýru Eriophorum vaginatum a brusinky Vaccinium vitis-idaea. V blízkém okolí p evažují b ízy Betula pendula, B. pubescens a borovice kle ového vzr stu Pinus cf. pseudopumilio. Prakticky po celé ploše je hojná Avenella flexuosa, p i okrajích je roztroušen Calluna vulgaris a Galium harcynicum. Plocha hrani í s udržovanou lesní cestou, podél níž byl pravd podobn nedávno obnoven odvod- ovací p íkop. V sou asnosti je stanovišt vyschlé; ani po v tších deštích se nedrží mezi trsy suchopýru voda. Na více místech je pozorovatelná expanze b ízy. Všech 6 pastí bylo umíst no mezi odvod ovacím kanálem a okrajem lesa. Stanovišt. 3 Smrkové mlází, stromy vysoké asi 4 5 m a zav tvené prakticky až k zemi. Na sv tlinách mezi nimi je dominantní Calamagrostis villosa, vzácn ji zde rostou Calluna vulgaris, Vaccinium vitisidaea, V. myrtillus a Trientalis europaea. Pom rn vzácný výskyt Eriophorum vaginatum nazna uje, že p ed zalesn ním po kalamitních t žbách zde mohly být otev ené podmá ené plochy. Pasti byly umíst ny na podmá ených místech v zastín ném prostoru. Stanovišt. 4 Zatím nezalesn ná holina na kraji malého rybní ku nedaleko udržované lesní cesty, bez významn jších rostlin. Je pravd podobné, že svrchní vrstvy p dy byly narušeny p i kalamitních t žbách. P evládají Deschampsia cespitosa a Calamagrostis villosa, mén asté jsou Agrostis stolonifera, Urtica dioica a zvlášt p i b ehu rybní ku Juncus effusus. Z d evin byly zjišt ny semená e b ízy 3

6 z náletu (asi 30 cm vysoké) a n kolik mod ín do 60 cm výšky, tedy nižších, než okolní bylinná vegetace; je pravd podobné, že mod íny sem byly vysazeny, výsadba nebyla delší dobu ošet ena. Na dn p íkopu spojujícího p íkop u cesty a rybní ek, rostou Cirsium vulgare, Cirsium palustre, Carex canescens a Sphagnum sp. Pasti byly umíst ny v rašeliníku p i okraji rybní ku. Stanovišt. 5 Plocha zalesn ná Pinus cf. pseudopumilio a Picea pungens, mezi jehli nany nálet Betula pendula. V hlubších prohlubních mezi stromy se trvale drží voda, na jejich b ezích rostou Polytrichum commune, Sphagnum sp., Carex echinata, Eriophorum vaginatum a Agrostis stolonifera, na výše položených místech Calluna vulgaris, Dryopteris dilatata atd. Pravd podobn nejzachovalejší ze zkoumaných stanoviš. Pasti byly umíst ny v rekultivovaném porostu. Všechna stanovišt byla relativn nedávno lov kem více i mén narušena. Zvlášt na stanovištích. 1 a 4 a v menší mí e rovn ž na stanovišti. 3 se zdá být dodnes patrný vliv razantních zásah do svrchních horizont p dy p i kalamitních t žbách a následném zales ování. Na žádné z lokalit nebyl nalezen žádný druh cévnaté rostliny pat ící mezi zvlášt chrán né nebo ohrožené. Metodika výzkumu a vyhodnocení materiálu Terénní výzkum a sb r materiálu byl provád n od dubna 1999 do íjna 2001 p edevším metodou formalínových zemních pastí instalovaných vždy po šesti na p ti odlišných stanovištích. Obsah pastí byl vybírán 1 x za 3 týdny. Srovnatelná metodika byla užita p i p edchozím výzkumu arachnofauny ostatních, dosud studovaných krušnohorských mok ad (viz BUCHAR & HAJER 1998/1999, BU- CHAR & HAJER 2000, R Ž KA & HAJER 2000). Pro zhodnocení druhové skladby využíváme klasifikaci vztahu druh ke stanovištím r zného stupn p vodnosti resp. k mí e antropogenního ovlivn ní t chto stanoviš (BUCHAR 1993): druhy s t žišt m výskytu v p vodních klimaxových ekosystémech druhy, které osidlují i druhotná stanovišt, v tšinou kulturní lesy, druhov bohaté louky, mok- iny druhy schopné vytvá et životaschopné populace na odlesn ných, siln pozm n ných stanovištích (intenzivn obhospoda ované louky, pole) Použitá nomenklatura odpovídá poslední aktualizované Platnickov taxonomii pavouk (PLAT- NCK 1997). Výsledky Celkem bylo získáno 277 exemplá pavouk p íslušejících k 57 druh m (Tab. 1). Po et exemplá získaných b hem tém dvouletého období výzkumu je velmi nízký. Deset z nalezených druh ozna uje BUCHAR (1993) jako druhy p vodních stanoviš, neboli tzv. relikty. ádu. Jsou jimi: Euryopis flavomaculata, Agyneta cauta, Centromerus arcanus, Centromerus pabulator, Dicymbium tibiale, Diplocephalus permixtus, Meioneta affinis, Peponocranium orbiculatum, Pirata uliginosus a Drassodes cupreus. Tyto druhy p edstavují p írodní bohatství chrán ných území a indikují p vodnost stanoviš. V chrán ných územích dosahuje podíl jejich exemplá obvykle hodnoty 20 % (R - Ž KA 1987). Na zkoumaném rašeliništi dosahuje zastoupení exemplá druh p vodních stanoviš 18 %. Sou asný stav i historie lokality se promítají do proporcí po tu druh a po tu exemplá souboru druh. a. kategorie (druh p vodních a mírn pozm n ných stanoviš ) oproti druh m. kategorie (druh m kulturních luk a polí) (R Ž KA & ANTUŠ 1989; R Ž KA 1999). Dosud pom rn 4

7 vysoké zastoupení po tu druh p vodních a polop írodních stanoviš v druhovém spektru (70 % druh ) a jejich neúm rn nižší zastoupení po tem exemplá (57 %) dokládá ochuzení p vodních spole enstev. V tšina druh první kategorie byla zastižena pouze v ojedin lých exemplá ích. Oproti tomu typické druhy luk a polí, a p edstavují zatím pouze 30 % druhového spektra, jsou již zastoupeny 43 % exemplá. Charakteristické je, že krom šesti exemplá skálovky Drassodes cupreus a jednoho exemplá e slí áka Pirata uliginosus pat í všechny druhy p vodních stanoviš k drobným druh m plachetnatek ( el. Linyphiidae) a snova ek ( el. Theridiidae), které obývají mechové polštá e, a p i devastaci p vodních stanoviš p ežívají na lokalitách déle než velké druhy pavouk (R Ž KA 1991). Žádný z nalezených druh není za azen mezi druhy ohrožené (UCN; BUCHAR & R Ž KA in prep.). Struktura sebraného materiálu pavouk koresponduje s botanickou charakteristikou lokality. P vodní spole enstvo rašeliniš bylo t žbou rašeliny, t žbou d eva a s tím spojenou devastací lokality ochuzeno. Dosud zde p ežívají n které p vodní druhy pavouk, nicmén p evahy za ínají nabývat druhy ubikvistní. Pod kování Auto i d kují panu Doc. RNDr. Karlu Kubátovi, CSc., za provedení botanické charakteristiky zkoumaných stanoviš. Výzkum byl podporován z prost edk Výzkumného zám ru PF UJEP J12/98: a Grantové agentury AV R (projekt. S ). Summary Spiders of a peat-bog U Jezera in Krušné hory Mts. were investigated. Some species typical for climax communities Euryopis flavomaculata, Agyneta cauta, Centromerus arcanus, Centromerus pabulator, Dicymbium tibiale, Diplocephalus permixtus, Meioneta affinis, Peponocranium orbiculatum, Pirata uliginosus (one specimen only) and Drassodes cupreus (six specimens) are still present, but in low number of individuals. Species typical for cultivated meadows Pardosa prativaga, Pardosa pullata start to be dominant. Literatura BUCHAR, J., 1993: Komentierte Artenliste der Spinnen Böhmens (Araneida). Acta Univ. Carolinae Biologica, 36 [1992]: BUCHAR, J. & HAJER, J., 2000: Arachnofauna p írodní rezervace Polské rašeliništ (Boh. bor. occ.). Sbor. Okres. Mus. Most.. p írodov d., 22: BUCHAR, J. & R Ž KA, V., in prep: Catalogue of spiders of the Czech Republic. UCN, 1994: Red list categories and criteria as adopted by UCN Council. UCN, Gland, 16 pp. PLATNCK, N.., 1997: Advances in Spider Taxonomy With Redescriptions New York Entomological Society, New York, 976 pp. R Ž KA, V., 1987: Biodiagnostic evaluation of epigeic spider communities. Ecology (CSSR), 6: R Ž KA, V., 1991: Auswertungsmöglichkeiten der gesamten Spinnenfauna und einzelner Spinnenfamilien in der Bewertung des natürlichen Wertes eines Gebietes. n MAHN E.-G. & TETZE, F. (eds), Agro- Ökosysteme und Habitatinseln in der Agrarlandschaft. Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg Wissenschaftliche Beiträge, 1991/6 (P 46), pp R Ž KA, V., 1999: O pojmech vzácný a ohrožený. Ochrana p írody, 54: R Ž KA, V. & HAJER, J., 2000: Pavouci (Araneae) mok ad Lu iny u Tisé (Boh. bor. occ.). Sbor. Okres. Muz. Most,. p írodov d., 22: TÁBORSKÝ,., 1996: Význa né mok ady severo eského úseku Krušných hor. Sbor. Okres. muz. Most,. p írodov d., 18:

8 Tabulka 1. P ehled materiálu z jednotlivých stanoviš : adult. samice/samci /juv. Taxon Theriidae Euryopis flavomaculata (C. L. Koch, 1836) - -/ Robertus lividus (Blackwall, 1836) - - -/1 - - Steatoda phalerata (Panzer, 1801) 1/- -/-/ Theridion impressum L. Koch, / Linyphiidae Agyneta cauta (O. P.-Cambridge, 1902) 1/ /1 Bolyphantes alticeps (Sundevall, 1833) - -/1 1/- - - Centromerita bicolor (Blackwall, 1833) - -/ Centromerus arcanus (O. P.-Cambridge, 1873) /2 Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) 2/1 8/2 1/1 8/1 5/1 Cnephalocotes obscurus (Blackwall, 1834) -/1 -/1 1/- 1/3 3/1 Dicymbium tibiale (Blackwall, 1836) - - 1/- - - Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863) - 1/ Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871) /- -/1 Diplostyla concolor (Wider, 1834) 1/- 2/ /3 Dismodicus bifrons (Blackwall, 1841) /- - Erigone atra Blackwall, / Lepthyphantes alacris (Blackwall, 1853) - 1/ Lepthyphantes cristatus (Menge, 1866) - - -/2 -/1 - Lepthyphantes tenebricola (Wider, 1834) /1 Meioneta affinis (Kulczynski, 1898) /- Meioneta rurestris (C. L. Koch, 1836) - 1/ Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) -/ /- Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841) - - 4/- - 1/- Oedothorax retusus (Westring, 1851) - - 2/ Pelecopsis radicicola (L. Koch, 1872) - -/1 - -/1 1/1 Peponocranium orbiculatum (O. P.-Cambridge, 1882) 1/ Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) - -/-/ Pocadicnemis pumila (Blackwall, 1841) 1/- - 5/- 1/- 4/- Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878) /- - Walckenaeria obtusa Blackwall, / Tetragnathidae Metellina segmentata (Clerck, 1757) - -/ Tetragnatha pinicola L. Koch, /-/ Lycosidae Alopecosa pulverulenta (Clerck, 1757) -/1 -/ Alopecosa taeniata (C. L. Koch, 1835) -/ /- Pardosa amentata (Clerck, 1757) - - 1/- - - Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) - -/ Pardosa prativaga (L. Koch, 1870) /- - - Pardosa pullata (Clerck, 1757) 7/2 4/4 14/2 13/3 15/6 Pirata hygrophilus Thorell, /1-4/6 1/1 -/1 6

9 Pirata piraticus (Clerck, 1757) - - -/1 - - Pirata uliginosus (Thorell, 1856) - - 1/- - - Trochosa terricola Thorell, /3 -/ /- Hahniidae Cryphoeca silvicola (C. L. Koch, 1834) - - 1/- - - Amaurobiidae Coelotes terrestris (Wider, 1834) -/1 3/- 2/1 -/2 4/1 Liocranidae Agroeca brunnea (Blackwall, 1833) /- Clubionidae Cheiracanthium erraticum (Walckenaer, 1802) - 1/ Clubiona diversa O. P.-Cambridge, /1 2/- 1/- 1/- Clubiona neglecta O. P.-Cambridge, /- Clubiona reclusa O. P.-Cambridge, /- 1/- 1/2 Gnaphosidae Drassodes cupreus (Blackwall, 1834) 2/1 -/ /1 Drassodes pubescens (Thorell, 1856) 3/- - 2/- 1/- 2/- Drassyllus lutetianus (L. Koch, 1866) - - 1/- - 1/- Haplodrassus signifer (C. L. Koch, 1839) - -/1 - -/1 - Micaria pulicaria (Sundevall, 1832) - -/1 - -/1 - Zoridae Zora silvestris Kulczynski, /1 - - Zora spinimana (Sundevall, 1833) - 1/- - 1/- - Celkem Adresy autor : RNDr. Vlastimil R ži ka, CSc., Entomologický ústav AV R, Branišovská 31, CZ eské Bud jovice Doc. RNDr. Jaromír Hajer, CSc., Katedra biologie PF UJEP, eské mládeže 8, CZ Ústí nad Labem 7

10 Fotografická p íloha: stanovišt. 4 na rašeliništi U jezera v Krušných horách (foto J. Hajer) 8

11 Sborník Okresního muzea v Most, ada p írodov dná, 2002, 24, s Hodnocení liniového koridoru v zámeckém parku ve Veltrusích na základ fauny brouk (Col. Carabidae, Silphidae) Bewertung des Linienkorridors im Schlosspark Veltrusy aufgrund der Käferfauna (Col. Carabidae, Silphidae) van Táborský Ji í echura Úvod V roce 2001 od za átku dubna do konce ervence organizoval ng. Ji í echura Pro-Line multidisciplinární p írodov decký pr zkum centrální aleje v zámeckém parku ve Veltrusích ( ECHURA, TÁBORSKÝ, TEJROVSKÝ, ROTH 2001). Entomologický výzkum se p itom zam il na sledování epigeonu, respektive na eledi Carabidae a Silphidae, a tematicky tak navázal na práce, které byly vykonány v n kolika p edchozích letech ve vlastním parku a jeho t sném sousedství p i výzkumu trasy tranzitního plynovodu (ROUS a kol., 1998, TÁBORSKÝ 1999a, 1999b, 1999c). Pro posouzení kvality území na základ rozboru reliktnosti druh byla vybrána ele st evlíkovitých brouk (Carabidae). Auto i ji zvolili z toho d vodu, že je považována za bioindika n významnou skupinu pro hodnocení krajiny i menších územních celk a stále ast ji se uplat uje p i ekofaunistických výzkumech (nap. KOPECKÝ et PROUZA 2001, MORAVEC et VON KA 2000, TÁ- BORSKÝ 1999a, 1999b, 1999c, 2000a, 2000b, VYSOKÝ 1999). ele Silphidae, která bývá pom rn bohat zastoupena v zemních pastích, byla hodnocena jen z faunistického hlediska a nálezová data byla podchycena k ú el m sí ového mapování. Zkoumané území Území pro výzkum (172 m n. m., mapové pole 5751 : 5752) je liniovým koridorem ve smyslu FORMANA et GODRONA (1993). Koridor je tvo en alejí kolem asfaltové cesty vedoucí od zámku Veltrusy vícemén severním sm rem k m stku p es Mlýnský potok. Na v tšin trasy je cesta po obou stranách lemována pravideln koseným travnatým pásem se vzrostlými listnatými d evinami bez ke ového podrostu. Travnaté pásy mají ší i cca 5 8 m a jsou ohrani eny z obou stran zem d lsky obhospoda ovanými plochami v dob výzkumu byly osety epkou. V tomto úseku aleje byla vymezena 3 sb rná stanovišt ozna ená od jihu k severu ísly 1 3. Dv zbývající sb rná stanovišt byla dislokována do míst s v tším zastín ním v severní ásti zkoumaného území. Tam byla stanovena ší e pracovní plochy p ibližn do vzdálenosti 20 m od okraje cesty. Stanovišt. 4 se nacházelo v porostu listná na kót 168 a stanovišt. 5 bylo umíst no v nejsevern jší ásti, kde se p ed m stkem cesta k íží s úzkým pásem listnatého lesa s vyvinutým ke ovým patrem. Metodika a materiál Metody sb ru Pro výzkum epigeonu bývá standardn aplikována metoda zemních pastí s konzerva ní tekutinou. U výzkumu v zámeckém parku sloužily k danému ú elu plastové kelímky o obsahu cca 400 ml pln - 9

12 né p ibližn do jedné t etiny tekutinou na bázi etylénglykolu ed nou v pom ru 1:1 pivem s p ísadou smá edla k odstran ní povrchového nap tí kapaliny. Na každém stanovišti bylo umíst no po 3 ks zemních pastí a všechny byly p ekryty kameny. Frekvence odb r byla p ibližn jednou za m síc. Na jednotlivých stanovištích byly uskute n ny rovn ž manuální sb ry, p i nichž se provád l odchyt jedinc na p dním povrchu, v ornici a pod drny p i okraji pole, v hrabance listná, pod kameny a bylinnou vegetací. Metodika vyhodnocování Pro posouzení kvality prost edí na základ druhového spektra eledi Carabidae byla užita metodika práce H RKY VESELÉHO FARKA E (1996), která je založena na kategorizaci reliktnosti u nás žijících st evlíkovitých brouk do t í základních bioindika ních skupin R (vícemén reliktní druhy), A (adaptabilní), E (eurytopní) a na porovnání vzájemného pom ru jejich zástupc. P i srovnání výsledk rozboru faunistického seznamu se známými lokalitami lze usuzovat na stupe zachovalosti p írodního prost edí. Auto i tohoto p ísp vku používají ke zmi ovanému ú elu zjednodušený výpo et: pom r sou tu druh "kvalitn jších" skupin (R+A) k druh m skupiny E a sou asn p ihlížejí ke skute nosti, zda se na lokalit objevují p íslušníci skupiny R. Nejlepších výsledk se dosahuje, pokud jsou k dispozici víceleté sb ry, ale i kratší výzkumy, které mají orienta ní význam, mohou upozornit na hodnotu lokality. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici sb ry z celé sezóny, dá se p edpokládat, že m že dojít k ur itému posunu v hodnocení p i déletrvajícím sledování území. Materiál a nomenklatura P i výzkumu byla vyhodnocována pouze imaga. Jeden exemplá druhu Amara anthobia byl zaslán k revizi specialistovi pro tento rod, RNDr. Ji ímu Hejkalovi, který správnost determinace potvrdil. Doklady ke všem prokázaným taxon m byly uloženy v entomologických sbírkách p írodov deckého pracovišt Okresního muzea v Most. Všechna použitá jména u eledi Carabidae jsou podle nomenklatury uvedené v práci H RKY (1996a). Jména taxon eledi Silphidae jsou podle seznamu R Ž KY (1993). [Auto i jsou si v domi FREUDEHO (1971) upozorn ní na Fabriciovu pozd jší opravu tiskové chyby v popisu u jména Nicrophorus (na Necrophorus), ale nem li možnost prov it platnost této emendace.] Zápis výsledk a použité zkratky U každého taxonu je zaznamenáno datum sb ru s uvedením ísla stanovišt (st..), na kterém byl nález u in n, je p ipojena metoda sb ru (ms = manuální sb r, zp = zemní past) a uveden po et zjišt ných exemplá (ex.). ele Carabidae Výsledky sb r Leistus ferrugineus (Linnaeus, 1758) : st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 ms 2 ex : st.. 5 zp 1 ex : st.. 2 zp 1 ex. Nebria brevicollis (Fabricius, 1792) : st.. 1 zp 4 ex., st.. 2 zp 1 ex., st.. 4 zp 3 ex., st.. 5 ms 1 ex. Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 1 ex : st.. 3 ms 1 ex : st.. 3 ms 1 ex. Notiophilus pusillus G.R.Waterhouse, : st.. 1 ms 1 ex. Notiophilus rufipes Curtis, : st.. 1 zp 1 ex. 10

13 Carabus granulatus granulatus Linnaeus, : st.. 5 zp 2 ex : st.. 5 zp 2 ex : st.. 5 zp 2 ex. Carabus nemoralis nemoralis O.F.Müller, : st.. 4 ms 1 ex : st.. 5 zp 2 ex : st.. 2 zp 2 ex., st.. 4 zp 4 ex., st.. 5 ms 1 ex. + zp 3 ex : st.. 3 zp 1 ex., st.. 4 zp 2 ex., st.. 5 zp 26 ex : st.. 5 zp 3 ex. Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) : st.. 1 zp 1 ex. Brachinus explodens Duftschmid, : st.. 1 ms 1 ex : st..1 ms 1 ex. + zp 22 ex., st.. 2 ms 1 ex. Bembidion lampros (Herbst, 1784) : st.. 1 ms 1 ex., st.. 5 ms 2 ex. Bembidion properans (Stephens, 1828) : st.. 1 ms 1 ex. Stomis pumicatus pumicatus (Panzer, 1796) : st.. 2 zp 1 ex., st.. 4 zp 1 ex. Poecilus cupreus cupreus (Linnaeus, 1758) : st.. 1 ms 4 ex., st.. 2 ms 1 ex., st.. 3 ms 5 ex : st.. 1 ms 2 ex. + zp 10 ex., st.. 2 zp 4 ex : st.. 1 zp 1 ex : st.. 1 zp 1 ex., st.. 2 ms 2 ex., st.. 3 zp 1 ex. Pterostichus melanarius melanarius (lliger, 1798) : st.. 3 ms 1 ex., st.. 4 ms 2 ex : st.. 1 zp 2 ex., st.. 2 zp 1 ex : st.. 1 zp 3 ex., st.. 2 zp 1 ex., st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 ms 1 ex.+ zp 1 ex : st.. 1 ms 2 ex. + zp 1 ex., st.. 2 ms 4 ex. + zp 5 ex., st.. 3 ms 1 ex. + zp 1 ex., st.. 4 zp 2 ex : st.. 1 zp 7 ex., st.. 2 zp 50 ex., st.. 4 zp 2 ex., st.. 5 zp 6 ex. Pterostichus niger niger (Schaller, 1783) : st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 zp 1 ex : st.. 4 zp 1 ex. Pterostichus nigrita (Paykull, 1790) : st.. 5 zp 1 ex. Pterostichus oblongopunctatus oblongopunctatus (Fabricius, 1792) : st.. 5 zp 8 ex : st.. 4 zp 2 ex., st.. 5 ms 1 ex. + zp 9 ex : st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 zp 33 ex : st.. 5 zp 10 ex. Pterostichus strenuus (Panzer, 1797) : st.. 5 zp 3 ex : st.. 5 ms 4 ex : st.. 5 ms 1 ex. + zp 5 ex. Abax carinatus carinatus (Duftschmid, 1812) : st.. 3 zp 1 ex., st.. 5 zp 2 ex. Abax parallelus (Duftschmid, 1812) : st.. 5 ms 1 ex : st.. 5 zp 2 ex : st.. 5 zp 2 ex : st.. 4 zp 2 ex., st.. 5 ms 2 ex : st.. 1 zp 18 ex., st.. 5 zp 26 ex. Calathus ambiguus (Paykull, 1790) : st.. 1 zp 1 ex : st..1 ms 2 ex., st.. 2 zp 1 ex. Calathus fuscipes fuscipes (Goeze, 1777) : st.. 1 zp 13 ex : st.. 1 zp 4 ex : st..1 ms 6 ex. + zp 9 ex., st.. 2 ms 8 ex. + zp 28 ex., st.. 3 ms 2 ex. + zp 2 ex : st.. 2 zp 118 ex., st.. 5 zp 1 ex. Calathus melanocephalus (Linnaeus, 1758) : st..1 zp 1 ex., st.. 2 ms 1 ex. Synuchus vivalis vivalis (lliger, 1798) : st.. 2 zp 1 ex. Anchomenus dorsalis (Pontoppidan, 1763) : st.. 1 zp 3 ex., st.. 2 zp 1 ex., st.. 3 ms 1 ex : st.. 1 ms 1 ex., st.. 4 zp 3 ex : st.. 1 zp 2 ex., st.. 2 zp 1 ex., st.. 3 ms 1 ex : st.. 4 zp 8 ex. 11

14 Oxypselaphus obscurus (Herbst, 1784) : st.. 5 zp 1 ex. Platynus assimilis (Paykull, 1790) : st.. 5 ms 1 ex : st.. 5 zp 5 ex : st.. 5 zp 1 ex : st.. 1 zp 1 ex : st.. 5 zp 4 ex. Amara plebeja (Gyllenhal, 1810) : st.. 3 ms 1 ex., st.. 5 zp 1 ex : st.. 1 ms 1 ex., st.. 5 ms 1 ex : st.. 1 ms 1 ex., st.. 3 ms 1 ex. Amara aenea (De Geer, 1774) : st.. 3 ms 2 ex. Amara anthobia A. et G. B.Villa, : st.. 4 ms 1 ex. samec (rev. dr. J. Hejkal) : st.. 4 zp 1 ex. samice. Amara convexior Stephens, : st.. 3 zp 2 ex., st.. 5 zp 2 ex : st.. 3 zp 1 ex., st.. 5 ms 7 ex. + zp 5 ex : st.. 3 zp 1 ex., st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 ms 1 ex. + zp 1 ex : st.. 5 zp 4 ex. Amara familiaris (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 3 ex., st.. 4 ms 3 ex : st.. 1 ms 5 ex., st.. 2 zp 1 ex : st.. 3 ms 1 ex : st.. 1 ms 7 ex. + zp 3 ex. Amara littorea C.G.Thomson, : st.. 3 ms 1 ex. Amara ovata (Fabricius, 1792) : st.. 1 ms 5 ex : st.. 3 ms 1 ex : st.. 1 ms 1 ex. Amara similata (Gyllenhal, 1810) : st.. 3 ms 1 ex., st.. 5 ms 1 ex : st.. 1 ms 1 ex., + zp 1 ex : st.. 5 ms 1 ex : st.. 1 ms 1 ex. Amara bifrons (Gyllenhal, 1810) : st.. 5 ms 1 ex. Amara consularis (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 1 ex. Panagaeus bipustulatus (Fabricius, 1775) : st.. 2 zp 1 ex. Licinus depressus (Paykull, 1790) : st.. 3 zp 1 ex. samec Badister bullatus (Schrank, 1798) : st.. 3 zp 1 ex. Badister lacertosus Sturm, : st.. 5 ms 2 ex : st.. 2 zp 1 ex., st.. 4 zp 2 ex., st.. 5 zp 2 ex. Ophonus nitidulus Stephens, : st.. 5 ms 2 ex. Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774) : st.. 1 ms 2 ex., st.. 2 ms 1 ex. + zp 1 ex., st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 zp 2 ex : st.. 1 ms 1 ex. + zp 2 ex., st.. 2 zp 1 ex., st.. 3 ms 1 ex. + zp 1 ex : st.. 1 zp 3 ex., st.. 2 zp 4 ex., st.. 3 zp 1 ex., st.. 5 zp 2 ex. Harpalus signaticornis (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 1 ex. Harpalus atratus Latreille, : st.. 2 ms 2 ex : st.. 1 ms 1 ex., st.. 2 ms 1 ex. + zp 2 ex : st.. 1 zp 1 ex. Harpalus distinguendus distinguendus (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 1 ex. Harpalus honestus (Duftschmid, 1812) : st.. 1 ms 2 ex., st.. 3 ms 3 ex : st.. 3 ms 1 ex. Harpalus luteicornis (Duftschmid, 1812) : st.. 4 ms 1 ex. Harpalus quadripunctatus Dejean, : st.. 5 ms 1 ex : st.. 5 ms 1 ex. Harpalus rubripes (Duftschmid, 1812) : st.. 3 ms 1 ex. + zp 1 ex. Harpalus rufipalpis Sturm, : st.. 2 zp 1 ex. 12

15 Harpalus tardus (Panzer, 1797) : st.. 2 zp 1 ex : st.. 3 zp 2 ex : st.. 2 zp 4 ex. Syntomus pallipes (Dejean, 1825) : st.. 1 zp 2 ex., st.. 2 zp 1 ex : st.. 1 zp 4 ex. Microlestes minutulus (Goeze, 1777) : st.. 3 zp 1 ex. ele Silphidae Nicrophorus vespillo (Linnaeus, 1758) : st.. 3 zp 3 ex. Nicrophorus vespilloides Herbst, : st.. 3 zp 5 ex. Oiceoptoma thoracica (Linnaeus, 1758) : st.. 5 zp 1 ex. Phosphuga atrata atrata (Linnaeus, 1758) : st.. 4 zp 11 ex., st.. 5 zp 4 ex : st.. 4 zp 3 ex., st.. 5 zp 5 ex : st.. 4 zp 1 ex., st.. 5 zp 12 ex. Silpha tristis lliger, : st.. 3 zp 1 ex : st.. 3 zp 1 ex. Vyhodnocení výsledk a záv ry V liniovém koridoru ve Veltruském parku byly prokázány celkem 54 druhy st evlíkovitých brouk (Carabidae) a 5 druh brouk z eledi hroba íkovitých (Silphidae). Z faunistického hlediska lze z eledi Carabidae považovat za významné nálezy následující dva druhy, a to Amara anthobia a Notiophilus rufipes jsou azeny mezi nejhodnotn jší bioindikátory, tedy do skupiny R (H RKA, VESELÝ, FARKA 1996). Ze vzácn jších, respektive ojedin le se vyskytujících druh je možno ješt jmenovat: Licinus depressus, Abax carinatus, Harpalus signaticornis. Další zjišt ní st evlíkovití, Brachinus explodens a B. crepitans, jsou uvedeni v p íloze. vyhlášky ministerstva životního prost edí R. 395/ 1992 Sb. v kategorii ohrožených druh. D íve se jednalo o velice b žné polní druhy, které mj. i v sou asnosti H RKA, VESELÝ a FARKA (1996) za adili do indika ní skupiny E. Pod vlivem nadm rného užívání pesticid v kolektivizovaném zem d lství zna n poklesla v šedesátých až osmdesátých letech po etnost obou jmenovaných taxon. Se zm nou hospoda ení v devadesátých letech se za aly op tn stavy populací u B. explodens i B. crepitans zvyšovat B. crepitans je stále mén hojný než p edchozí druh. U eledi Silphidae pocházel všechen materiál ze zemních pastí. Krom hojného druhu Phosphuga atrata, který je predátorem plž, a omnivorního Silpha tristis jsou zbývající silphidi b žn se vyskytující nekrofágové. Pouze Silpha tristis je v n kterých ástech republiky mén hojná, ŠUSTEK (1981) ozna uje její rozší ení v R jako ídké a uvádí Strej k v (ibid.) poznatek, že preferuje nivy podél vodních tok, což odpovídá veltruské lokalit Veltruský park je vlastn ostrov, obklopený z jedné strany Vltavou a z druhé Mlýnským potokem (odtud geografický název území Ostrov). Na sever od Veltrus je Silpha tristis dosti b žným druhem (ŠUSTEK 1981, TÁBORSKÝ 1980, 1999b), zvlášt v eském st edoho í a Mostecké pánvi. Pro vyhodnocení stavu p írodního prost edí na základ použití bioindikátor z eledi Carabidae byly sestaveny dále popisované tabulky, které umož ují stanovit stupe antropogenního ovlivn ní lokality. 13

16 Tabulka. 1: P ehled zjišt ných druh eledi Carabidae Übersichtstabelle festgestellter Arten der Familie Carabidae (S = ndikationsgruppe) taxon S st. 1 st. 2 st. 3 st. 4 st. 5 Abax carinatus A Abax parallelus A Amara aenea E Amara anthobia R Amara bifrons E Amara consularis E Amara convexior E Amara familiaris E Amara littorea E Amara ovata E Amara plebeja E Amara similata E Anchomenus dorsalis E Badister bullatus A Badister lacertosus A Bembidion lampros E Bembidion properans E Brachinus crepitans E Brachinus explodens E Calathus ambiguus A Calathus fuscipes E Calathus melanocephalus E Carabus granulatus E Carabus nemoralis A Harpalus atratus A Harpalus distinguendus E Harpalus honestus A Harpalus luteicornis A Harpalus quadripunctatus A Harpalus rubripes E Harpalus rufipalpis A Harpalus signaticornis E Harpalus tardus E Leistus ferrugineus E Licinus depressus A Microlestes minutulus E Nebria brevicollis A Notiophilus palustris E Notiophilus pusillus E Notiophilus rufipes R Ophonus nitidulus A Oxypselaphus obscurus A Panagaeus bipustulatus A Platynus assimilis A Poecilus cupreus E Pseudoophonus rufipes E Pterostichus melanarius E Pterostichus niger A Pterostichus nigrita E Pterostichus oblongopunctatus A Pterostichus strenuus E Stomis pumicatus A Syntomus pallipes A Synuchus vivalis E

17 Faunistický rozbor, tedy za azení prokázaných druh do indika ních skupin (S), byl proveden v tabulce. 1. V tomto abecedním seznamu je rovn ž zaznamenána p ítomnost jednotlivých taxon na všech p ti sb rných stanovištích. Tabulka. 2 vychází z provedeného rozboru. Jsou v ní podány sou ty druh z R, A a E skupin pro jednotlivá sb rná stanovišt. Tabulka. 2: Výsledky z jednotlivých sb rných stanoviš Ergebnisse aus einzelnen Sammelstandorten stanovišt po et druh R A E Výpo et díl ích výsledk z otev ených stanoviš bez stálého zastín ní (1 3), ze zastín ných stanoviš v cípu lesa (4 5) a celkových výsledk z liniového koridoru udává tabulka. 3. Z tabulky je patrné, že zachovalejší úsek je tvo en zastín nými stanovišti, procentuální zastoupení eurytopních druh (E) je zde nižší a adaptabilních druh (A) vyšší než na otev ených stanovištích. V obou úsecích bylo zjišt no po jednom druhu ze skupiny R, což v p ípad charakteru liniového koridoru, který nemá vlastní prost edí a kopíruje faunu okolí, spíše napovídá na blízkost kvalitních biotop. Tabulka. 3: Výsledky z nezastín ných stanoviš, zastín ných stanoviš a celého koridoru Ergebnisse von nichtbeschattenen, beschattenen Standorten und von dem ganzen Korridor stanovišt po et druh R A E % R % A % E nezastín ná st. (. 1 3) zastín ná st. (. 4 5) ,5 46,5 50 celý koridor , ,5 Srovnání výsledk z liniového koridoru (aleje) ve Veltruském parku s vybranými již známými eskými lokalitami jsou uvedeny v tabulce. 4. Tato tabulka umož uje do jisté míry stanovit stupe antropogenního ovlivn ní lokality. Z pom ru sou tu druh kvalitn jších skupin (R + A) k po tu eurytopních druh (skupina E) lze vyvodit, že celá lokalita je siln antropogenn ovlivn ná a její kvalita se blíží (p ihlédneme-li k p ítomnosti R druh ) charakteru kulturních p ípadn áste n devastovaných ploch s nízkou ekologickou stabilitou, jako jsou jablo ové sady nebo vyt žené pískovny s jejich bezprost edním okolím. p es vysoké antropogenní ovlivn ní je nutno upozornit na skute nost, že byly prokázány dva druhy z bioindika ní skupiny R, kam náleží taxony obývající nejmén narušená stanovišt a dále jsou zde p ítomni st evlíkovití brouci považovaní u nás za vzácn jší a ojedin le se vyskytující (viz výše). Alej lemující asfaltovou cestu od zámku po Mlýnský potok má ráz typického liniového koridoru, tedy velmi úzkého koridoru bez vlastního prost edí charakterizovaného specifickou druhovou skladbou (na rozdíl od širších pásových koridor FORMAN, GODRON 1993). Prost edí liniových koridor je ovliv ováno podmínkami okolní matrice, objevují se v nich proto druhy okolních ekosystém, takže lze z výsledk pr zkumu vyvozovat, že v blízkém okolí se nacházejí mnohem kvalitn jší bioto- 15

18 py. Toto zjišt ní koresponduje s výsledky výzkumu ROUSE a kol. (1998) provád ném na transektu kolmo p etínajícím námi zkoumaný liniový koridor. Tabulka. 4: Srovnání výsledk s vybranými známými eskými lokalitami Vergleichung der Ergebnisse mit ausgewählten bekannten tschechischen Lokalitäten stanovišt rok R % A % E % (R+A) : E vrchovišt, Jizerské hory ,5 75,0 9,5 90,5:9,5 vrchovišt, Krušné hory , ,5 79,5:20,5 vrchovišt, Šumava , :21 Domaslavické údolí, Krušné hory ,5 21,5 78,5:21,5 údolí Polavy, Krušné hory :42 pískovna a okolí, M cholupy :51 jablo ové sady, Chel ice :51 epkové pole, Plze Litice :76 park Veltrusy liniový koridor V. V , ,5 42,5:57,5 Vysv tlivky: Výsledky z lokalit s indexem 1) 2) 3) 5) 6) p evzaty z H RKY-VESELÉHO-FARKA E (1996), s indexem 4) 8) od TÁBORSKÉHO (1999b, 2000 b), s indexem 7) od VYSOKÉHO (1999) Erläuterungen: Ergebnisse aus Lokalitäten mit Kennzeichen 1) 2) 3) 5) 6) wurden aus H RKA-VESELÝ-FARKA (1996), mit Kennzeichen 4) 8) aus TÁBORSKÝ (1999b, 2000 b), mit Kennzeichen 7) aus VYSOKÝ (1999), übernommen. Zusammenfassung m Linienkorridor der Schlossparkes Veltrusy wurden insgesamt 54 Arten aus der Familie Carabidae und 5 Arten aus der Familie Silphidae nachgewiesen. Vom faunistischen Standpunkt aus können aus der Familie Carabidae folgende zwei Funde als bedeutend angesehen werden, nämlich Amara anthobia und Nothiophilus rufipes; diese werden zu den wertvollsten Bioindikatoren gezählt, d. i. zu der Gruppe R (H RKA, VESELÝ, FARKA 1996). Von den selteneren bzw. vereinzelt vorkommenden Arten sind noch die folgenden zu nennen: Licinus depressus, Abax carinatus, Harpalus signaticornis. Die weiteren festgestellten Laufkäferartigen, Brachinus explodens und B. crepitans, sind in Beilage der Kundmachung des Umweltministeriums der Tschechischen Republik ( R) Nr. 395/1992 der SZ in der Kategorie der gefährdeten Arten angeführt. Bei der Familie Silphidae stammte das sämtliche Material aus den Erdfallen. Ausser der häufigen Art Phosphuga atrata (Prädator der Schnecken) und der omnivoren Silpha tristis, sind die übrigen Silphidae lauter üblich vorkommende Nekrophagen. Nur Silpha tristis ist in manchen Gebieten der R weniger häufig. ŠUSTEK (1981) bezeichnet ihre Verbreitung in der R als selten und führt die Erkenntnis STREJ EK s (ibid.) an, dass sie die Auen längs der Wasserläufe bevorzugt, was mit der Lokalität von Veltrusy im Einklang steht. Nördlich von Veltrusy kommt Silpha tristis als eine ziemlich übliche Art (ŠUSTEK 1981, TÁBORSKÝ 1980, 1999b) vor, dies vor allem im Böhmischen Mittelgebirge und im Becken von Most. Die faunistische Analyse, das heisst die Eingliederung von nachgewiesenen Arten in die ndikationsgruppen (S), wurde in Tabelle Nr. 1 durchgeführt. n diesem alphabetischen Verzeichnis ist ebenfalls die Anwesenheit einzelner Taxa an allen fünf Sammelorten verzeichnet. Tabelle Nr. 2 geht 16

19 aus der durchgeführten Analyse hervor. Die Summen von Arten aus den Gruppen R, A und E für einzelne Sammelorte wurden in diese Tabelle angegeben. Die Berechnungen der Teilergebnisse von offenen Standorten ohne stetige Beschattung (1 3), von beschatteten Standorten in einem Waldzipfel (4 5) und der Gesamtergebnisse aus dem Linienkorridor sind in Tabelle Nr. 3 präsentiert. Aus der Tabelle wird ersichtlich, dass der besser erhaltene Abschnitt aus den beschatteten Standorten besteht, dass die prozentuelle Vertretung der eurytopen Arten (E) hier niedriger und der anpassungsfähigen Arten (A) höher ist als an den offenen Standorten. n beiden Abschnitten wurde je eine Art aus der Gruppe R festgestellt. Ein Vergleich der Ergebnisse aus dem Linienkorridor (Allee) im Schlosspark Veltrusy mit den schon bekannten erwählten Lokalitäten in Böhmen ist in Tabelle Nr. 4 dargestellt. Durch diese Tabelle wird ermöglicht, die Stufe der anthropogenen Beeinflussung der Lokalität gewissermassen zu ermitteln. Aus dem Verhältnis der Gruppen mit höherer Qualität (R+A) zur Anzahl der eurytopen Arten (E) kann deduziert werden, dass die ganze Lokalität stark anthropogen beeinflusst wird und dass ihre Qualität (wenn die Anwesenheit der R-Arten auch in Betracht gezogen wird) dem Charakter der Kulturflächen bzw. teilweise devastierten Flächen, wie z. B. die Apfelbaumgärten oder ausgebeuteten Sandgruben mit deren unmittelbarer Umgebung sind, nahe steht. Auch trotz der hohen anthropogenen Beeinflussug der Lokalität wurden zwei Arten aus der Bioindikationsgruppe R nachgewisen, wohin die die am wenigsten gestörten Standorte bewohnenden Taxa gehören, ferner sind hier die für seltener gehaltenen und vereinzelt vorkommenden Laufkäferartigen anwesend. Die Allee trägt das Gepräge eines typischen Linienkorridors, d. i. eines sehr schmalen Korridors ohne die durch spezifische Artenzusammensetzung charakterisierte eigene Umwelt (FORMAN, GODRON 1993). Das Milieu der Linienkorridore ist durch die Bedingungen der umgebenden Matrize beeinflusst, es erscheinen daher in ihnen die Arten der benachbarten Ökosysteme, so dass darauf geschlossen werden kann, dass in der nahen Umgebung die Biotope von weit besserer Qualität vorhanden sind. Diese Feststellung korrespondiert mit den Ergebnissen von ROUS et Koll. (1998), die auf einem den von uns untersuchten Linienkorridor senkrecht überquerenden Transsekt durchgeführt wurden. Literatura ECHURA, J., TÁBORSKÝ,., TEJROVSKÝ, V., ROTH, J., 2001: Alej zámeckého parku ve Veltrusích. Mykologický, entomologický a ornitologický pr zkum. ng. Ji í echura Pro-Line, Teplice. Nepubl. FORMAN, R.T.T., GODRON, M., 1993: Krajinná ekologie. Academia, Nakl. AV R a ministerstvo život. prost. R, Praha. 583 ss. FREUDE, H., 1971: 12. Familie: Silphidae (Aaskäfer). n: Freude, H., Harde, K. W., Lohse, G. A.: Die Käfer Mitteleuropas. Goecke & Evers, Krefeld. H RKA, K., 1996a: Carabidae of the Czech and Slovak Republics Carabidae eské a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 ss. H RKA, K., VESELÝ, P., FARKA, J., 1996: Využití st evlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prost edí. Klapalekiana, 32: KOPECKÝ, T., PROUZA, J., 2001: St evlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) Dolního Poorli í. Acta Museí Reginaehradecensis, s. A, 28: MORAVEC, P., VON KA, P., 2000: Výsledky pr zkumu st evlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) v areálu skládky toxických odpad v Chaba ovicích, severozápadní echy. Sbor. Okr. Muz. Most, ada p írodov d., 22: ROUS, J., ECHURA, J., LNHART, J., TÁBORSKÝ,., VYSOKÝ, V., 1998: Tranzitní plynovod DN 1000, stavby ( ) Brázdim Ouholice. Biologický pr zkum. Díl í zpráva biologického pr zkumu. Transgas, s. p., Praha. Nepubl. R Ž KA, J., 1993: Silphidae. n: JELÍNEK, J. et al.: Check-list of Czechoslovak nsects V (Coleoptera). Folia Heyrovskyana, Suppl. 1. Praha. 171 ss. 17

20 ŠUSTEK, Z., 1981: Mrchožroutovití eskoslovenska (Coleoptera, Silphidae). Zprávy eskoslov. Spol. entomol. SAV, Klí e k ur ování hmyzu 2, 46 ss. TÁBORSKÝ,., 1980: K rozší ení Coleopter z eledí Silphidae a Catopidae v severozápadních echách. Sbor. Okres. Muz. Most, ada p írodov d., 2: TÁBORSKÝ,., 1999a: Zpráva o dopl ujícím ekologickofaunistickém pr zkumu brouk (Coleoptera) na míst stavby Veltrusy Staré Ouholice na trase tranzitního plynovodu DN 1000, stavba 1007 ( ) Brázdim Ouholice. Nepubl. TÁBORSKÝ,., 1999b: Ekofaunistický pr zkum brouk (Coleoptera) v pískovn M cholupy (Boh. bor. occ.). Sbor. Okres. Muz. Most, ada p írodov d., 20/21: TÁBORSKÝ,., 1999c: Záv re ná zpráva z výzkumu brouk (Coleoptera) na trase tranzitního plynovodu DN 1000, stavba 1007 ( ) Brázdim - Ouholice. Nepubl. TÁBORSKÝ,., 2000a: Ekofaunistický pr zkum brouk (Col., Adephaga et Hydrophilidae) v navržené p írodní rezervaci Polské rašeliništ v Krušných horách. Sbor. Okr. Muz. Most, ada p írodov d., 22: TÁBORSKÝ,., 2000b: Faunistický výzkum brouk (Coleoptera). n: P írodov dné zajímavosti Polavy Naturwissenschaftliche nteressantheiten des Pöhlbaches. Phare Chomutovská regionální pobo ka Spole nosti pro trvale udržitelný život. 127 ss. VYSOKÝ, V., 1999: St evlíkovití (Coleoptera: Carabidae) p írodní rezervace Domaslavické údolí v Krušných horách (okres Teplice). Sbor. Okr. Muz. Most, ada p írodov d., 20/21: Adresy autor : Mgr. van Táborský, Okresní muzeum Most, eskoslovenské armády 1360, CZ Most ng. Ji í echura, Pro Line, J. V. Sládka 3, CZ Teplice 18

21 19

22 Sborník Okresního muzea v Most, ada p írodov dná, 2002, 24, s Motýlí fauna p írodní památky Stroupe v okrese Louny Lepidopteran fauna (Lepidoptera) of Stroupe Natural Monument in district of Louny Ji í Vávra Úvod V roce 1997 byl pro Okresní ú ad Louny, Referát životního prost edí, proveden lepidopterologický pr zkum p írodní památky Stroupe. Pro ú el lepidopterologických prací byly zpracovány i geobotanické a floristické pom ry zkoumané lokality. P i studiu porostových pom r byly použity letecké spektrozonální snímky lokality, které usnadnily orientaci ve velmi lenitém terénu p írodní památky. Výsledky floristického a lepidopterologického pr zkumu jsou obsaženy v tabulkách, které tvo í p ílohy. 1 a. 2. Terénní práce probíhaly po celé vegeta ní období, tj. geobotanické a floristické od dubna do srpna, práce lepidopterologické od dubna do íjna. Práce determina ní probíhaly v p ípad floristických údaj pr b žn, v p ípad lepidopterologických údaj v m síci íjnu, obtížn jší druhy byly determinovány v následném zimním období. Výsledky byly dopln ny údaji získanými v roce 1998 po odlíhnutí imág z nasbíraných nedosp lých stadií. Rámcový popis p írodních pom r lokality P írodní památka Stroupe leží v teplé oblasti Lounska ve srážkovém stínu Krušných hor. Rekonstruk n byla plocha památky pokryta subacidofilní st edoevropskou teplomilnou doubravou svazu Quercion petraeae, asociací Potentillo albae-quercetum - mochnová doubrava (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). Využíváním jako pastvina v historii došlo k radikální zm n porostových pom r - vytvo- ení stepních spole enstev na limnických sedimentech charakteru t etihorních (neogenních) prachovc a na kvartérních št rkopískových terasách Oh e. Soudržné prachovce vytvá ejí na lokalit nápadné terénní útvary s svislými st nami bez vegetace, št rkopískové sedimenty podmi ují vytvá ení pozvoln jších svah. Vododržné prachovce p ivád jí na lokalitu ze severu podzemní vody, které místy vyv rají v podob drobných trvalých pramen, na n ž je vázána zcela odlišná vegetace. T etihorní sedimenty jsou p ekryty r zn mocnými kvartérními eolickými sedimenty charakteru spraší. Metody pr zkumu Terénní práce geobotanické a floristické probíhaly v období od dubna do srpna, kdy v suchém lét roku 1997 v tšina rostlinných druh ukon ila ve stepních podmínkách lokality sv j vývojový cyklus. Vodítkem pro geobotanický pr zkum byly dostupné letecké spektrozonální snímky, nad nimiž byla zkonstruována poch zková mapa ov ovaná terénním pr zkumem. Determinace rostlinných druh probíhala p ímo v terénu, obtížn jší druhy byly ur ovány za pomoci odborné literatury, p ípadn po konzultaci se specialisty P írodov decké fakulty UK, katedry botaniky. Zat íd ní porost do syntaxonomických jednotek v tšinou na úrovni svaz bylo provád no v pr b hu celého vegeta ního období, p itom byl brán z etel na stanovištní podmínky a p ítomné dominantní druhy s indika ním významem. Fytocenologické snímkování nebylo provád no. Výsledky floristického inventariza ního pr zkumu jsou obsahem p ílohy. 1. Jednotlivé druhy cévnatých rostlin jsou v tabulce ohodnoceny z hlediska jejich výskytu v jednotlivých typech porost pomocí p ti lenné stupnice stálosti. 21

23 Význam t íd stálosti V V druh p ítomen v 1 20 % porost druh p ítomen v % porost druh p ítomen v % porost druh p ítomen v % porost druh p ítomen v % porost Lepidopterologický inventariza ní pr zkum spo íval ve sb ru a determinaci imág motýl zastižených v hranicích p írodní památky a v enklávách k památce p iléhajících, navržených k p ipojení k chrán nému území, v období duben až íjen Sb r jedinc byl provád n v pr b hu denních poch zek a lovem na speciální sv tlo a vnadidlo v noci. Po celé období byla sbírána nedosp lá stadia motýlích druh, která byla dochovávána v laboratorních podmínkách. Determinace b žných druh byla provád na p ímo v terénu, obtížn jší druhy byly determinovány s použitím specializované literatury po provedení genitálních rozbor. Druhy potvrzené na zkoumané lokalit byly zhodnoceny z hlediska jejich indika ního významu metodou vypracovanou autorem v roce Metodu lze rámcov popsat takto: Hodnocení motýlích druh jako indikátor kvality biotop pro ú ely jejich ochrany Evaluation of lepidopteran species as biotope quality indicators for biotope conservation H l e d i s k a Bodové hodnocení Potravní vazba Druh polyfágní - prakticky bez vyjád itelné vazby na ur itou živnou rostlinu 1 Druh omezen polyfágní - vázaný na druhy rostlin r zných eledí 2 Druh oligofágní - vázaný na n kolik rod téže eledi 3 Druh omezen oligofágní - vázaný na n kolik druh téhož rodu 4 Druh monofágní - vázaný na jediný druh rostliny 5 Stanovištní vazba Druh eurytopní - bez vazby na ur itý typ stanovišt 1 Druh oligotopní - vázaný na skupinu p íbuzných biotop 2 Druh stenotopní - striktn vázaný na jediný typ stanovišt 3 Vzácnost - etnost výskytu na základ dosavadních znalostí Druh rozší ený a po etný 1 Druh rozší ený ale nehojný 2 Ojedin lé nálezy z v tšího po tu lokalit 3 Ojedin lé nálezy z malého po tu lokalit 4 Ojedin lé nálezy z jediné lokality 5 ndika ní význam druh na základ bodového hodnocení ndikátor 1. stupn ndikátor 2. stupn 9-10 ndikátor 3. stupn 7-8 ndikátor 4. stupn 5-6 ndikátor 5. stupn 3-4 Maximální dosažitelný po et bod iní 13. Pro stanovení indika ního významu druh byl použit jednoduchý vzorec: = P + S + V kde: = indika ní význam, S = stanovištní vazba, P = potravní vazba, V = vzácnost 22

24 Vysv tlení stup indika ního významu: ndikátor 1. stupn indika n nanejvýš významné druhy zasluhující v mnohých p ípadech zákonnou ochranu na stupni kriticky ohrožený, siln ohrožený, ohrožený ve smyslu Vyhlášky. 395/92 Sb. ndikátor 2. stupn indika n velmi významné druhy, v n kterých p ípadech zasluhující zákonnou ochranu. ndikátor 3. stupn indika n významné druhy, ve výjime ných p ípadech zasluhující zákonnou ochranu. ndikátor 4. stupn obecn rozší ené avšak nep íliš hojné druhy indika n nevýznamné. ndikátor 5. stupn obecn rozší ené a hojné druhy indika n nevýznamné. Stupn indika ního významu se nekryjí s výrazem vzácnost. Jde o ukazatel kombinovaný s dalšími hledisky vazbou na živnou rostlinu a vazbou na stanovišt. Proto lze u hodnot indika ního významu zaznamenat v mnohých p ípadech v tší i menší disproporci proti obecn vžitým p edstavám o vzácnosti i b žnosti n kterých, p edevším obecn známých druh. Pouze u indikátor 1. stupn lze konstatovat, že jde tém ve všech p ípadech o druhy velmi vzácné. Území, na nichž je p ítomen indikátor 1. stupn, je nutno zákonem chránit. Pro oprávn nost zákonné ochrany na jednotlivých stupních (NPR, PR, NPP, PP) je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a sou asnou p ítomnost indikátor 3. stupn nad 20 %. V p ípad, že indikátorem je druh kriticky nebo siln ohrožený, není p ítomnost indikátor 3. stupn rozhodující. Zákonná ochrana musí být podpo ena syntetickým posouzením všech dalších (živých i neživých) složek p írodního prost edí. Cílem ochrany je vylou ení jakýchkoliv rušivých vliv ohrožujících trvalou existenci indikátoru. Území, na nichž je p ítomen indikátor 2. stupn, je nutno zákonem chránit. Pro oprávn nost zákonné ochrany (nejmén na stupni VKP) je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a sou asnou p ítomnost indikátor 3. stupn nad 20 %. V p ípad, že indikátorem je druh kriticky nebo siln ohrožený, není p ítomnost indikátor 3. stupn rozhodující. Cílem ochrany je zachovat podmínky pro jeho existenci, p ípadn tyto podmínky zlepšit v rámci p stební pé e. Území, na nichž jsou p ítomny indikátory 3. stupn (za sou asné absence indikátor 1. i 2. stupn ), zasluhují pé i a ochranu v závislosti na percentuálním zastoupení t chto indikátor v celkovém druhovém spektru, p i emž mezní hodnotou, nad níž biotopy zasluhují zákonnou ochranu, je 20 %. Území se zastoupením indikátor 3. stupn nad 40 % zasluhují zákonnou ochranu (v tšinou na stupni VKP) zcela nepochybn. Území, na nichž jsou p ítomny pouze indikátory 4. a 5. stupn, jsou obvykle využitelná bez omezení pro rozli né investi ní zám ry bez ohledu na p írodní složku prost edí. Veškerý sebraný materiál je uložen ve sbírce autora. Sbíráno bylo množství pot ebné pro dokonalou determinaci a dokumentaci nález. Pro názvy motýlích druh byla použita publikace NOVÁK, LŠKA et al. (1997). Pro názvy rostlinných druh byla použita publikace DOSTÁL et al. (1989). Pro názvy syntaxonomických jednotek byla použita publikace MORAVEC et al. (1995). Výsledky pr zkumu 1. Pr zkum geobotanický a floristický Vegetace p írodní památky byla za azena do dále uvedených syntaxonomických jednotek. Pr zkum probíhal i v porostech, jejichž charakter je synantropní a jež nelze syntaxonomicky za adit: 1. Festucion valesiacae Klika 1931 druhov bohatá xerotermní až semixerotermní bylinná spole- enstva oblasti subkontinentálního až kontinentálního klimatu. 23