VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Bc. Andrea Šváchová Systém vysokoškolského studia v ČR a financování vysokých škol Diplomová práce 2015

2 Systém vysokoškolského studia v ČR a financování vysokých škol Diplomová práce Bc. Andrea Šváchová Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra hotelnictví Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jan Máče, Ph.D. Datum odevzdání diplomové práce: Datum obhajoby diplomové práce: ASvachova@seznam.cz Praha 2015

3 Master s Dissertation The Higher Education System in the Czech Republic and Funding of Higher Education Institutions Bc. Andrea Šváchová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, LTD. Department of Hospitality Management Major: Hospitality and Spa Management Thesis Advisor: PhDr. Jan Máče, Ph.D. Date of Submission: Date of Thesis Defense: ASvachova@seznam.cz Prague 2015

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Systém vysokoškolského studia v ČR a financování vysokých škol zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.. jméno a příjmení autora V Teplicích dne.

5 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Janu Máčemu, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a podporu při zpracovávání mé diplomové práce. Poděkování také patří mé rodině za podporu během celého mého studia.

6 Abstrakt Diplomová práce se zabývá systémem vysokoškolského studia v České republice a způsobem financování vysokého školství. V teoretické části práce podává přehled o základních pojmech souvisejících se školstvím a popisuje strukturu vzdělávacího systému ČR. Praktická část práce je zaměřena na oblast financování vysokého školství a především na prováděnou komparativní analýzu financování dvou vysokých škol v České republice. V poslední části, návrhové, práce nabízí opatření pro zlepšení situace veřejných vysokých škol v oblasti financování. Klíčová slova: vysoké školy, vysokoškolské studium, financování, vzdělávací systém Abstract This diploma thesis deals with the system of higher education studies in the Czech Republic and with the method of higher education funding. In the theoretical section thesis gives an overview of the basic terms related to education and it describes the structure of the Czech Republic education system. The practical section is focused on the funding of higher education and mainly it is carried out comparative analysis of the financing of two higher education institutions in the Czech Republic. In the last part, proposal section, the thesis provides measures to improve the situation of higher education institutions in financing, Key words: collegues/universities, higher education study, funding/financing, education system

7 Obsah Úvod Vzdělávací systém v ČR Vymezení základních pojmů v oblasti školství Ekonomický pohled na vzdělání Vzdělávací soustava v ČR Systém vysokoškolského studia v ČR Charakteristika vysokého školství Historický vývoj vysokého školství v ČR Práva v oblasti vysokého školství Financování vysokých škol v ČR Financování z veřejných zdrojů Financování vysokých škol dle typu Financování veřejných vysokých škol Financování soukromých vysokých škol Financování státních vysokých škol Školné a poplatky spojené se studiem Srovnání ČR s dalšími zeměmi OECD v oblasti financování vysokého školství Komparace financování vybraných vysokých škol Použitá metodika a vědecké postupy Charakteristika zvolených vysokých škol Srovnání financování z veřejných zdrojů (rok 2014) Rozpočtový okruh I Rozpočtový okruh II Rozpočtový okruh III Rozpočtový okruh IV Celkové srovnání Další zdroje financování vybraných vysokých škol Vývoj financování VŠ z veřejných zdrojů - rok Změny normativního financování pro rok Další úpravy financování VŠ pro rok

8 6 Návrhy a opatření Návrhy pro rozpočtový okruh I Návrhy k rozpočtovému okruhu II Návrhy k rozpočtovému okruhu III Návrhy pro rozpočtový okruh IV Závěr Literatura... 57

9 Seznam ilustrací, tabulek a grafů Obrázky: Obrázek 1: Zdroje ekonomického růstu (str. 6) Obrázek 2: Struktura národního vzdělávacího systému v ČR (str. 9) Obrázek 3: Počet studentů na vysokých školách v letech (str. 13) Tabulky: Tabulka 1: Třídění statků (str. 5) Tabulka 2: Vzdělávací stupně dle klasifikace ISCED (str. 10) Tabulka 3: Přehled školného bakalářských programů na soukromých VŠ (str. 23) Tabulka 4: Počty studentů na vybraných VŠ v roce 2014 (str. 30) Tabulka 5: Rozpočtový okruh I (str. 31) Tabulka 6: Rozpočtový okruh II (str. 33) Tabulka 7: Rozpočtový okruh III (str. 34) Tabulka 8: Rozpočtový okruh IV (str. 35) Tabulka 9: Celkové srovnání finančních prostředků z veřejných zdrojů (str. 36) Tabulka 10: Další zdroje financování VŠPJ za rok 2013 (str. 42) Tabulka 11: Další zdroje financování VŠTE za rok 2013 (str. 43) Tabulka 12: Vývoj financování VŠ z veřejných zdrojů (str. 44) Tabulka 13: Vývoj financovaných vysokoškolských studentů (str. 45) Grafy: Graf 1: Výdaje na vysoké školství jako procento HDP pro rok 2010 (str. 26) Graf 2: Podíl financování VŠ z veřejných a soukromých zdrojů pro rok 2010 (str. 27) Graf 3: Srovnání financování - rozpočtový okruh I (str. 37)

10 Graf 4: Srovnání financování - rozpočtový okruh II (str. 38) Graf 5: Srovnání financování - rozpočtový okruh III (str. 39) Graf 6: Srovnání financování - rozpočtový okruh IV (str. 40)

11 Úvod Vzdělávání obyvatelstva se stalo jednou z nejvýznamnějších priorit veřejného sektoru vyspělých států dnešní doby. Zvyšující se stupeň vzdělanosti daného státu sebou přináší prokazatelné pozitivní vlivy. Nejenom, že se tento pozitivní vliv školství uplatňuje v kulturním a sociálním životě obyvatelstva, ale úroveň vzdělanosti se stala významným faktorem, který působí na ekonomický rozvoj země. Přináší sebou zvyšující se životní úroveň i rostoucí mezinárodní konkurenceschopnost dané země. Význam lidského kapitálu stále stoupá v důsledku neustále se vyvíjejícího tržního prostředí a intenzivního technologického pokroku, který požaduje stále vzdělanější jedince. Tato skutečnost dokládá, že s růstem vzdělání roste i uplatitelnost na trhu. Tím pádem se vzdělání stává nejvýnosnější investicí současnosti. Vysokoškolský systém je nejvyšším stupněm vzdělávací soustavy. Poptávka po vysokoškolské vzdělání v České republice, i ve světě, stále stoupá, stejně jako požadavky na kvalitu vzdělávání na vysokých školách. Právě v tomto bodě dochází ke vzniku problému. S narůstajícími počty studentů a zvyšujícími se nároky na jejich vzdělávání rapidně rostou také náklady vysokých škol. Náklady, které musí být uhrazeny finančními prostředky z veřejných či soukromých zdrojů. Financování vysokých škol v České republice patří k velmi diskutovaným otázkám. Stalo se oblastí zájmu nejen politických diskuzí, ale také široké veřejnosti. Důvodů, proč jsem si zvolila toto téma pro svou diplomovou práci, je tedy několik - významnost zkoumané oblasti vysokého školství pro celou Českou republiku, aktuálnost problematiky v dnešní době i skutečnost, že se mě jako studenta vysoké školy toto téma přímo týká. Hlavním cílem diplomové práce je srovnání financování u dvou vybraných vysokých škol v České republice. Jedná se o Vysokou školu Polytechnickou v Jihlavě a Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích. Vybrané školy jsou jedinými veřejnými vysokými školami neuniverzitního typu v České republice, jsou si velmi podobné v počtu akreditovaných studijních programů a zároveň i v počtech studentů, což umožňuje jejich porovnávání. Cíle bude dosaženo pomocí komparativní analýzy prováděné na základě podkladů o rozpočtu vysokých škol uveřejňovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. S hlavním cílem také souvisí vybraná hypotéza. Ta stanovuje předpoklad, že vysoká škola s vyšším počtem studentů získá v rámci financování 1

12 z veřejných zdrojů více finančních prostředků u všech porovnávaných indikátorů. Tato hypotéza bude nebo nebude prováděnou analýzou potvrzena. Vedlejším cílem práce je sestavení základního přehledu, jenž by porovnával způsoby financování jednotlivých typů vysokých škol v České republice - veřejných, soukromých a státních. Tohoto cíle bude dosaženo pomocí metody zvané syntéza. Teoretická část diplomové práce je rozdělena do dvou základních kapitol. První z nich se zabývá vymezením základních pojmů z oblasti školství, nezbytných pro psaní této práce, ekonomickým pohledem na vzdělání a popisem národního vzdělávacího systému v České Republice. Druhá část teoretické části se věnuje charakteristice vysokoškolského systému v ČR. Analytickou část je možno rozčlenit také do dvou úseků. Obsah prvního úseku je věnován obecné problematice financování vysokého školství v České republice, od popisu jednotlivých způsobů financování dle typu vysokých škol až po otázku školného a poplatků spojených se studiem na vysoké škole. Druhá část analytické části se poté zabývá komparací dvou vybraných vysokých škol v oblasti jejich financování. Návrhová část se poté týká závěrů, vyplývající z prováděné analýzy, a jsou zde uveřejněny osobní návrhy a doporučení. Nejdůležitějšími informačními zdroji pro napsání teoretické části práce se staly zejména odborné publikace, týkající se vzdělání a vzdělávání, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Podstatnými zdroji pro analytickou část byly informace, zveřejňované MŠMT ČR, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (vysokoškolský zákon) a odborné publikace, týkající se financování vysokého školství v ČR i ve světě. 2

13 1 Vzdělávací systém v ČR 1.1 Vymezení základních pojmů v oblasti školství Vzdělání je základním pojmem pedagogické teorie. Jeho jednoznačný význam však není dostatečně ujasněný. Rozlišujeme několik pojetí, ve kterých se definice vzdělání liší. Dle obsahového pojetí je vzdělání zkonstruovaným systémem informací a činností, které jsou plánovány kurikulu různých škol a vyučovacích předmětů a které jsou realizovány ve výuce. V osobnostním pojetí lze vzdělávání chápat jako součást socializace jedince. Pojem můžeme vysvětlit dle institucionálního pojetí i jako společensky organizovanou činnost zabezpečovanou institucí školství. V socioekonomickém pojetí je možno pojmu vzdělání rozumět jako jednu z kategorií, které charakterizují populaci, a je tedy její vlastností. (Průcha, 2009, str. 361) Vzdělávání neboli vzdělávací proces zahrnuje činnosti, jimiž se realizuje vzdělání ve smyslu předchozích pojetí. Synonymem tohoto pojmu je i termín edukace. (Průcha, 2009, str. 63, 361) Vzdělávací systém neboli vzdělávací soustava zahrnuje soubor všech škol, školských zařízení a jiných vzdělávacích institucí, jejich pracovníky, materiální a finanční prostředky, legislativní úpravy, který jako celek zajišťuje ve státě realizaci vzdělávání. Je tvořen školskou soustavou, mimoškolními vzdělávacími institucemi (např. instituce nabízející jazykové kurzy), kulturními a osvětovými institucemi (např. knihovny) a v některých koncepcích i působení masových médií, zvl. vzdělávacích programů (např. časopisy). Zkoumáním vzdělávacích systémů a jejich srovnáváním se zabývá tzv. komparativní pedagogika. (Průcha, 2009, str. 368) Školství je součástí vzdělávacího systému, který se zabývá výchovou a vzděláváním dětí a mládeže. Skládá se ze soustavy škol a školských zařízení, také lidských zdrojů, které tuto výchovu a vzdělávání uskutečňují. (Průcha, 2009, str. 307) Vzdělávací politika. Pod tímto pojmem se rozumí souhrn formálních i neformálních pravidel, norem a praktik, které řídí a ovlivňují jednání jednotlivců a institucí v oblasti vzdělávání. Rozlišujeme 2 přístupy - vzdělávací politiku jako praktickou činnost a vzdělávací politiku jako vědní obor. Zatímco prakticky orientovaná vzdělávací politika se zaměřuje na reálnou tvorbu politiky, vědecky orientovaná vzdělávací politika se věnuje 3

14 zkoumání a analýze toho, jak by šla praktická vzdělávací politika vylepšit. (Kalous, Veselý, 2006, str. 8) Mezi nejdůležitější problémy vzdělávací politiky v EU patří vymezení vazby mezi vzděláváním, pracovní silou a ekonomickými faktory, vztah mezi všeobecným přístupem ke vzdělání a kvalitou výuky, hodnocení pedagogického procesu, problematiky řízení školství a školního managementu a financování školství. (Brdek, Vychová, 2004, str. 19) Školská politika je užší termínem oproti konceptu vzdělávací politiky a označuje řízení soustavy škol a školských zařízení, které poskytují vzdělávání a jsou státem uznány jako školské instituce. (Kalous, Veselý, 2006, str. 11) 4

15 1.2 Ekonomický pohled na vzdělání Vzdělání jako statek V tržním prostředí ekonomie rozlišuje 3 základní typy statků - veřejné, soukromé a smíšené. Pro rozlišení soukromých a veřejných statků definoval Paul Samuelson tři základní charakteristiky čistého veřejného statku: nedělitelnost spotřeby, nevylučitelnost ze spotřeby a nulové mezní náklady spotřeby na každého dalšího spotřebitele. Statky, splňující tyto znaky jsou tedy nazývány čistými veřejnými statky, naopak čisté soukromé statky jsou jejich protiklady, tudíž nezahrnují žádnou z těchto charakteristik. Dále existují ještě statky, u nichž není v plné míře splněna některá ze Samuelsonových charakteristik veřejného statku, a těm se poté přezdívá smíšené veřejné statky. (Urbánek, 2007, str. 23) Toto dělení statků znázorňuje následující tabulka: Tabulka č. 1: Třídění statků VYLOUČITELNÉ NEVYLOUČITELNÉ R Čisté soukromé statky Smíšené prvky (poziční) I 1. Náklady na vyloučení jsou nízké 1. Statky, jejichž prospěch je kolektivně spotřebováván, V 2. Produkovány soukromými firmami ale které podléhají přetížení nebo vytlačování A 3. Distribuovány prostřednictvím trhů 2. Produkovány soukromými firmami nebo přímo L 4. Financovány z výnosů z prodeje veřejným sektorem I 3. Distribuovány prostřednictvím trhů nebo přímo T Příklady: potraviny, obuv prostřednictvím veřejného sektoru N 4. Financovány z prodeje Í Příklady: veřejný park, veřejný plavecký bazén N Smíšené statky (klubové) Čisté veřejné statky E 1. Soukromé statky s externalitami 1. Náklady na vyloučení jsou vysoké R 2. Produkovány soukromými firmami 2. Produkované přímo vládou, nebo soukromými I 3. Distribuovány prostřednictvím trhů se firmami na zakázku vlády V subvencemi nebo korigujícími daněmi 3. Distribuované prostřednictvím veřejného rozpočtu A 4. Financovány z výnosů z prodeje 4. Financované z výnosů z povinných daní L I Příklady: školy včetně vysokých, Příklady: národní obrana T zdravotnické služby N Í Zdroj: Jackson, Brown, 2003, str. 63 (vlastní zpracování) 5

16 Vysokoškolské vzdělání je označováno jako smíšený veřejný statek. Ačkoliv splňuje řadu znaků čistých veřejných statků, nesplňuje je všechny. Jako příklad můžeme uvést absolutní nevylučitelnost ze spotřeby. U vysokoškolského vzdělání je vyloučení ze spotřeby dané schopnostmi studenta, který může být na různé kvalitativní a kvantitativní úrovni. Dále je to také tzv. vícezdrojové financování vysokoškolského vzdělávání, na kterém se vedle státu podílí i soukromý sektor. (Benčo, 2002, str. 62) Vzdělání je možno označit i jako soukromý statek s externalitami, i když ho většina ekonomů zařazuje mezi smíšené veřejné statky. V případě vzdělání se jedná o pozitivní externality. Mezi nejvíce uváděné patří politická stabilita, rozvoj kulturní úrovně nebo například úspory veřejných výdajů, zejména v oblasti veřejné péče. (Urbánek, 2007, str ) Vzdělání a lidský kapitál Někdo definuje lidský kapitál jako souhrn vlastností a schopností lidských bytostí. Jiný vymezuje lidský kapitál jako znalosti, dovednosti, zkušenosti a iniciativu vlastněnou jedincem. Další tvrdí, že lidský kapitál je schopnost člověka vytvářet přidanou hodnotu prostřednictvím vlastností, které má buď vrozené, nebo je získal v průběhu života. (Severová, 2010, str. 27) Přestože v současnosti neexistuje jednotná definice pro tento ekonomický pojem, lidský kapitál se stal součástí ekonomické teorie dvacátého století. (Urbánek, 2007, str. 37) Lidský kapitál je jedním ze zdrojů ekonomického růstu. Mezi základní zdrojové složky ekonomického rozvoje patří lidské zdroje, přírodní zdroje a kapitálové zdroje. Lidský kapitál poté můžeme zařadit společně s množstvím práce mezi lidské zdroje. Obr. 1: Zdroje ekonomického růstu Zdroj: Severová, 2010, str. 26 6

17 Velmi důležitým druhem lidského kapitálu je vzdělání. Člověk rozvíjí svůj lidský kapitál procesem vzdělávání neboli procesem investování do lidských schopností. To představuje výdej zdrojů v daném okamžiku pro zvýšení produktivity v budoucnosti. O důležitosti investování do lidského kapitálu byl přesvědčen i významný ekonom Alfred Marshall, který ve své knize Principles of Economics pronesl toto: "The most valuable of all capital is that invested in human beings." Získávání dovedností představuje investování do lidského kapitálu, na druhé straně existuje i poškozování a zastarávání dovedností, které je bráno jako znehodnocování lidského kapitálu. J. Mincer rozdělil obecné kategorie lidského kapitálu (Urbánek, 2007, str ): předškolní investice do lidského kapitálu, které zahrnují zdroje při péči o dítě a rozvoj dítěte v předškolním věku, formální vzdělávání, investice do vzdělávání na trhu práce, volba zaměstnání, vzdělávání zaměstnanců a pracovní úsilí po dobu pracovního života jedince, další podpůrné vzdělávací aktivity během života jedince. Úlohou vzdělání ve společnosti se zabývají dva základní teoretické proudy - teorie lidského kapitálu a teorie signálů. V 60. letech 20. století vznikla tzv. teorie lidského kapitálu. Tato teorie vznikla zejména na základě prací G. Beckera, B. Weisbroda, T. Schultze a J. Mincera, ekonomů Chicagské školy. Podle této teorie vzdělání zvyšuje mzdu pracovníků tím, že přispívá k vyšší produktivitě. Na druhé straně však existuje tzv. teorie signálů, která tvrdí, že firmy používají dosaženého vzdělání pouze k rozlišení pracovníků na schopnější a méně schopné. Tudíž pracovníci s vysokoškolským vzděláním nejsou produktivnější než ostatní pracovníci, nicméně vysílají signál budoucím zaměstnavatelům o svých vyšších schopnostech. Firmy poté interpretují vysokoškolský diplom jako signál vyšších schopností z důvodu, že vysokoškolské vzdělání získávají častěji lidé s nadprůměrnými schopnostmi, pro které je to snazší než pro ty méně schopné. Oba přístupy objasňují důvody, proč lidé s vysokoškolským vzděláním pobírají majoritně vyšší mzdy než ty s nižším vzděláním. Liší se však v přístupu k produktivitě, z pohledu teorie lidského kapitálu se vzděláváním zvyšuje produktivita pracovníků, tím pádem i zvyšování mzdy, dle teorie signálů nikoliv. (Severová, 2010, str ) 7

18 1.3 Vzdělávací soustava v ČR Organizace vzdělávací soustavy není mezinárodně jednotná a každá země má své specifické uspořádání všech škol a dalších vzdělávacích institucí. V České republice školní zařízení dělíme dle typu vzdělávání na zařízení předškolního, základního, středního, vyššího odborného a vysokého vzdělávání (webové stránky MŠMT, 2014; Školský zákon č. 561/2004 Sb.): Předškolní vzdělávání je organizováno v mateřských školách a to primárně pro děti od tří do šesti let. Mezi základní cíle předškolního vzdělávání patří správný rozvoj osobnosti dítěte a to v oblasti citového, rozumového i tělesného rozvoje, osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Podporuje také citový, rozumový a tělesný rozvoj dítěte. Dále formuje předpoklady pro pokračování v základním vzdělávání. Mateřské školy pomáhají vyrovnat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základních škol. ( 33 a 34 zákona č. 561/2004 Sb.) Základní vzdělávání zřizují základní školy a nižší stupně víceletých gymnázií. Je určeno zejména dětem ve věku od šesti do patnácti let. Má devět ročníků a člení se na první ( ročník) a druhý stupeň ( ročník). Stupeň základního vzdělání získá žák po úspěšném ukončení devíti let povinné školní docházky. Mezi cíle základního vzdělávání řadíme osvojení strategie učení, aby žáci byli schopno tvořivě myslet, komunikovat, spolupracovat, řešit přiměřené problémy a poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je při rozhodování o další životní dráze a profesním uplatnění. ( 44 a 45 zákona č. 561/2004 Sb.) Střední vzdělávání organizují gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Ukončením středního vzdělávání žák získá na základě vybraného vzdělávacího programu jeden ze tří stupňů středního vzdělání - střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitním vysvědčením. Délka trvání středoškolského studia (neprodlouženého) se liší dle stupňů zvoleného vzdělání. Střední vzdělání získá žák po absolvování 1 až 2 let formy denního studia. Středního vzdělání s výučním listem získá žák úspěšným ukončením vzdělávacího programu v délce 2 až 3 let denní formy studia. Střední vzdělání s maturitním vysvědčením 8

19 získá žák absolvováním 4 let denní formy studia a úspěšným složením maturitní zkoušky. Cíli středního vzdělávání jsou zejména rozvíjení vědomostí, dovedností a schopností získaných v základním vzdělávání a vytvoření předpokladů pro plnoprávný osobní a občanský život, pokračování v navazujícím vzdělání a příprava pro výkon povolání. ( 57 a 58 zákona č. 561/2004 Sb.) Vyšší odborné vzdělávání zařizují vyšší odborné školy, student po úspěšném ukončení dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání. Typická délka studia je 3-3,5 roku. Součástí vyšší odborného vzdělávání bývá i odborná praxe. Hlavním cílem vyššího odborného vzdělávání je poskytnout odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností. Ke studiu na vyšší odborné škole se přijímají takový uchazeči, kteří mají dokončené středoškolské vzdělání maturitním vysvědčením. ( 92 a 93 zákona č. 561/2004 Sb.) Vzdělávání v konzervatoři je zvláštním typem vzdělávání, které odpovídá stupňům středního vzdělávání zakončené maturitním vysvědčením nebo vyššího odborného vzdělávání. Středního vzdělání žák konzervatoře dosáhne po 4-6 letech studia, vyššího odborného poté po 6-8 letech studia, v závislosti na vzdělávacím programu. Hlavním cílem vzdělávání v konzervatoři je poskytnutí všeobecného vzdělání a příprava žáků pro výkon uměleckých nebo umělecko-pedagogických činností v oborech hudba, zpěv, tanec nebo hudebně dramatické umění. ( 86 a 87 zákona 561/2004 Sb.) Vysoké vzdělávání - viz. kapitola č. 2 Systém vysokoškolského studia v ČR Obr. 2: Struktura národního vzdělávacího systému v ČR Zdroj: Eurypedia,

20 Z důvodu lišících se vzdělávacích struktur jednotlivých zemí, pro mezinárodní srovnání existují standardizace. Nejčastěji používaná je Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání ISCED. Tabulka 2: Vzdělávací stupně dle klasifikace ISCED Úroveň Typ vzdělávání V ČR odpovídá ISCED 0 Preprimární Mateřské školy ISCED 1 Primární První stupeň základní školy ( třída) ISCED 2 Nižší sekundární Druhý stupeň základní školy ( třída) ISCED 3 Vyšší sekundární ISCED 3A - čtyřleté gymnázium, ročník osmiletého gymnázia, střední odborné školy zakončené maturitní zkouškou; ISCED 3C - střední odborná učiliště ISCED 4 Postsekundární nezahrnuté do terciárního nástavbové, resp. Doplňující a rozšiřující studium; pomaturitní studium na jazykových školách ISCED 5 Terciární - první stupeň (nesměřuje k udělení vědecké kvalifikace) ISCED 5A - bakalářské studium, magisterské studium; ISCED 5B - vyšší odborné školy ISCED 6 Terciární - druhý stupeň (směřuje přímo k vědecké kvalifikaci) doktorská příprava ukončená titulem Ph.D. Zdroj: Kalous, Teorie a nástroje vzdělávací politiky, 2006, str. 16 (vlastní zpracování) 10

21 2 Systém vysokoškolského studia v ČR 2.1 Charakteristika vysokého školství Vysoké školy v České republice poskytují tzv. terciární vzdělání. Dle mezinárodní klasifikace ISCED hovoříme o vzdělávacím stupni ISCED 5 a 6. Dle zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) jsou vysoké školy instituce, které umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury, přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni, atd. Vysoké školy nabízejí vzdělávání ve 3 základních studijních programech - bakalářském, magisterském a doktorském. Bakalářský studijní program se zaměřuje zejména na připravení studentů k výkonu povolání a ke studiu v nástavbovém magisterském studijním programu. Standardní délka studia jsou 3 roky, maximálně 4. Studium se ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou bakalářské práce. Absolventům studia je udělován titul Bc. ( 45 zákona č. 111/1998 Sb.) Magisterský studijní program navazuje na bakalářský studijní program. Zaměřuje se zejména na získání teoretických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace. Standardní délka studia je 1 až 3 roky. Ukončuje se státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce (v oblasti lékařství a hygieny obhajobou rigorózní práce). Absolventům studia se uděluje titul Ing., Mgr, Ing.arch., MUDr., MDDr., MVDr. nebo MgA v závislosti na typu studované oblasti. ( 46 zákona č. 111/1998 Sb.) Doktorský studijní program je zaměřen především na vědecké bádání a tvůrčí činnost v oblasti výzkumu a vývoje. Standardní doba studia jsou 3 až 4 roky. Studium se ukončuje složením státní doktorské zkoušky a obhajobou disertační práce. Absolventům doktorského studia je poté udělován titul doktor - Ph.D., který se uvádí za jménem. ( 47 zákona č. 111/1998 Sb.) 11

22 Na základě studijních programů školy rozlišujeme vysoké školy univerzitního a neuniverzitního typu. Vysoké školy univerzitního typu realizují všechny typy studijních programů, na rozdíl od neuniverzitních, které uskutečňují pouze bakalářské a magisterské studijní programy. Vysoké školy neuniverzitního typu se nedělí na fakulty a samozřejmě ve svém názvu nemohou nést termín univerzita. ( 2 zákona č. 111/1998 Sb.) Vysoké školy můžeme dělit dle zřizovatele na školy veřejné, soukromé a státní. Veřejné vysoké školy jsou takové školy, jež jsou zřizovány a rušeny pouze zákonem. Zákon také stanovuje název veřejné školy a její sídlo. Jsou právnickými osobami. Veřejné školy mohou být jak univerzitního, tak neuniverzitního typu. Nicméně v ČR převládají veřejné školy univerzitní. Jsou financovány převážně ze státního rozpočtu. V České republice se nachází 26 veřejných vysokých škol. ( 2 a 5 zákona č.111/1998 Sb.) Soukromé vysoké školy mohou být založeny právnickou osobou se sídlem v Evropské Unii a to pouze se státním souhlasem uděleným českým Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, po předchozím doporučení Akreditační komise. Pro soukromé vysoké školy v ČR je typické, že nabízejí pouze bakalářské a magisterské studijní programy, existují ale i výjimky, které získají akreditaci pro doktorský studijní program a stávají se soukromou univerzitou. Hlavní složkou financování soukromých vysokých škol je školné. V České republice se nachází 43 soukromých vysokých škol. ( 39 zákona č. 111/1998 Sb.) Státní vysoké školy jsou zřizovány subjektem státní správy a jsou organizační složkou státu. V České republice se nachází 2 typy státních vysokých škol - vojenské a policejní vysoké školy. Vojenské vysoké školy vzdělávají odborníky zejména pro ozbrojené síly a jsou především financovány z rozpočtu Ministerstva obrany, policejní vysoké školy školí odborníci zvláště pro bezpečnostní složky a jsou financovány z rozpočtu Ministerstva vnitra. V České republice se nachází pouze jedna policejní vysoká škola, Policejní akademie České republiky v Praze, a pouze jedna vojenská vysoká škola, Univerzita obrany. ( 94 a 95 zákona č. 111/1998 Sb.) 12

23 V roce 2013 na soukromých a veřejných vysokých školách v České republice studovalo studentů, z toho žen a mužů. Oproti minulým letům počet studujících na vysokých školách klesá - viz obr. 2. Obr. 3: Počet studentů vysokých škol v letech Zdroj: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v ČR v roce

24 2.2 Historický vývoj vysokého školství v ČR Počátek českého vysokého školství se datuje do roku 1348, kdy Karel IV. nechal založit první pražskou univerzitu. Karlova univerzita se stala nejen nejstarší českou univerzitou, ale současně i nejstarší univerzitou ve Střední Evropě. Vznik další vysoké školy se uskutečnil až o více než 200 let později, kdy byla roku 1573 zbudována univerzita v Olomouci. Dále pak byla na počátku 18. století založena první technická vysoká škola, Česká stavovská inženýrská škola - České vysoké učení technické. (Kalous, 2006, str. 8) Vysoké školství bylo nadále ovlivňováno především politickými a kulturními událostmi. Důležitým milníkem je vznik samostatného Československa. Po roce 1918 začaly na našem území vznikat další vysoké školy, například Vysoká škola zvěrolékařská, Vysoká škola zemědělská nebo Masarykova univerzita v Brně, a od roku 1920 veškeré vysoké školy počalo spravovat Ministerstvo školství. V době První republiky bylo studium na vysoké škole plně hrazeno z financí studenta a kromě akademického titulu sebou automaticky neslo také vyšší společenské postavení. Profesoři vyučující na vysokých školách byli jmenováni prezidentem a to na doživotí. Současně vedle českých vysokých škol existovaly také německé vysoké školy, jelikož němečtí obyvatelé tvořili čtvrtinu české populace a byli pokládáni za rovnocennou skupinu. Mezi nejvýznamnější německé vysoké školy patřila Německá technika v Praze, Německá technika v Brně a Německá univerzita v Praze. (CZSO, 2010) Těžkým obdobím se pro české vysoké školství stala německá nacistická okupace. České vysoké školy byly od listopadu 1939 uzavřeny a okupační správa se cíleně snažila o postupnou likvidaci českého školství a germanizaci celého prostoru tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. (CZSO, 2010) Po 2. světové válce docházelo k rychlé obnově systému vysokoškolského studia. Univerzity a ostatní vysoké školy se s koncem válečného období znovu otevřely, zrušily poplatky za studium a přijímaly velké množství studentů i ty, kteří byli nuceni své studium kvůli válce ukončit. Vznikalo velké množství nových škol a nových fakult. Došlo k založení Akademie múzických umění v Praze a lékařských fakult v Hradci Králové a Plzni. (CZSO, 2010) Období školské poválečné expanze nemělo dlouhého trvání. Únorovým převratem roku 1948 se k moci dostala komunistická strana. Vývoj vysokého školství začal být ovlivňován politickými čistkami, zákazy vyučování, vytěsňováním politicky nevhodných 14

25 profesorů. Došlo k vytvoření programu regulace výběru studentů v režii KSČ. Roku 1950 vznikl zákon o vysokých školách, který říkal, že úkolem vysokých škol je vychovávat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky věrné lidově demokratické republice a oddané myšlence socialismu. Zákon také převedl veškerý majetek škol státu, zrušil teologické fakulty a zavedl povinné studijní plány. Roku 1952 bylo zavedeno večerní studium pro pracující a dálkové studium. V roce 1953 byla vydána reforma, jež zavedla osmiletou střední školu, zrušila gymnázia a rovněž zavedla jedenáctiletou střední školu, po níž jako jediné se žák mohl ucházet o studium na vysoké škole. Toto období se neslo ve znamení dalších razantních změn jako např. zrušení dosavadních akademických titulů v roce Udělování titulů poté bylo obnoveno až v roce (CZSO, 2010) V letech docházelo k stávkám a manifestacím vysokoškoláků kvůli nespokojenosti s politickým režimem. Po vpádu okupačních armád přišla doba normalizace a s ní přísnější studijní prověrky. Dostat se na vysokou školu se stalo ještě obtížnější. Předpoklady pro úspěšné přijetí na vysokou školu byly: členství rodičů v komunistické straně, příznivé doporučení třídního učitele na střední škole, kladný posudek od tzv. uličního výboru - sdružení, které zastupovalo čtvrť, kdy student bydlel, a pro mnoho škol to bylo i členství ve Svazu socialistické mládeže. V roce 1980 bylo také dovršeno postátnění univerzit novým zákonem a od této doby již všechny vysoké školy plně podléhaly ministerstvu školství, které určovalo a kontrolovalo jejich činnost. Náznaky oslabení komunistické moci se začaly objevovat až v 2. polovině 70. let. (CZSO, 2010) V roce 1989, díky Sametové revoluci, bylo dosaženo obnovení akademické svobody. Doposud státní vysoké školy se staly veřejnými s vlastním majetkem a vlastním rozhodováním. Počty studentů na českých vysokých školách prudce stouply. Základní struktura celého vzdělávacího systému v České republice zůstala zachována, ale jeho fungování a charakter byly významně pozměněné, uzavřený a jednotný systém byl změněn na systém otevřený a pluralitní. Stalo se tak především proto, že byly zavedeny tři základní opatření vzdělávací politiky: uznání práva studentů zvolit si svou vlastní vzdělávací cestu, zavedení normativu, tedy financování na studenta, který motivoval školy zvýšit příjem studentů, a decentralizace moci a zvýšení autonomie vysokých škol. (Woźnicki, 2013, str. 28) V roce 1991 byly zákonem zřízeny nové vysoké školy - Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Slezská univerzita v Opavě, Západočeská univerzita v Plzni nebo například Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. V 90. letech se začal zavádět 15

26 kreditní systém studia a organizace systému vysokoškolského studia na 3 stupně - bakalářský, magisterský a doktorský. V roce 1998 byl vydán nový zákon o vysokých školách (zákon č.111/1998 Sb., o vysokých školách), který platí dodnes, ač s mnoha novelami. (CZSO, 2010) Českého vysokého školství se týkají i mezinárodní události. Zejména uzavření tzv. Sorbonnské deklarace roku 1998, jejíž hlavním cílem je srovnatelnost vysokoškolského vzdělávání a mezinárodní uznávání akademických titulů. V červnu roku 1999 na Boloňské univerzitě došlo ke slavnostní ratifikaci této deklarace za přítomnosti 31 ministrů zastupující evropské státy, včetně zástupců České republiky. (CZSO, 2010) Následující vývoj po roce 2000 byl velmi ovlivněn novým zákonem o vysokých školách. Umožnil vznik vysokých škol neuniverzitního typu. V roce 2004 byla zřízena Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a v roce 2007 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Díky novému zákonu o vysokých školách je také možné od roku 2000 zakládat soukromé vysoké školy. Další změnou, kterou zákon přinesl, je povinnost vysokých škol vést matriku studentů. V novém tisíciletí také v České republice vznikají dvě státní vysoké školy, které jsou řízeny ministerstvy vnitra a obrany a které fungují v odlišném režimu než vysoké školy veřejné nebo soukromé. (CZSO, 2010) Zákon o vysokých školách prošel za dobu své existence řadou změn. Až do konce roku 2013 byl novelizován čtyřiadvaceti zákony. V letošním roce (r. 2014) se připravuje další, tedy pětadvacátá, novela, týkající se změn ve financování vysokých škol, změn v akreditaci studijních programů nebo například změny ve jmenování vysokoškolských profesorů. Podstatné je zejména zavedení kontraktovaného financování vysokých škol, které by pozměnilo dosavadní systém přerozdělování veřejných prostředků mezi jednotlivé vysoké školy. Finanční prostředky by byly přidělovány jednotlivé instituci na základě kontraktu, uzavřeného mezi ministerstvem a vysokou školou. Kontrakt by měl být uzavírán na dobu 3 let. (MŠMT: Výchozí dokument pro novelu zákona o vysokých školách, 2014) 16

27 2.3 Práva v oblasti vysokého školství Zákony, vyhlášky, nařízení, práva a povinnosti - všechny tyto pojmy zasahují do mnoha odvětví lidských činností, vysoké školství nevyjímaje. Z pozice studenta je nejspíše nejvýznamnějším právem v oblasti školství právo na vzdělání. Právo na vzdělání je jedním ze základních práv a je zakotveno v čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde se doslovně píše: Každý má právo na vzdělání. Z toho vyplývá, že toto právo se nevztahuje pouze na občany České republiky, ale i na osoby s jinou státní příslušností. Právo na vzdělání na vysoké škole se od práva na vzdělání na základní a střední škole liší. Právo na vzdělání na základní a střední škole je bezplatné a má nepodmíněnou povahu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne právo na vzdělání na vysoké škole nelze chápat jako základní právo v tom smyslu, že by každý byl oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí, a že by stát byl povinen zaručit komukoliv takové vzdělání, jaké si přeje. Kritéria pro přijetí ke studiu na vysokou školu nejsou stanovena zákonem, ale jsou věcí samosprávné působnosti vysokých škol. Dále mají studenti vysokých škol právo na svobodu projevu v univerzitním prostředí, na objektivitu výuky na vysoké škole nebo například na svobodu nošení oděvu (ačkoliv ne absolutní). (Podhrázký, 2010, str. 22) Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách patří, společně s Listinou základních práv a svobod, k nejdůležitějším právním dokumentům, jež upravují oblast vysokého školství. Tento zákon vymezuje definici vysoké školy, předpoklady pro zřízení vysoké školy, určuje orgány vysoké školy, její členění, povinnosti a atd. Fakticky komplexně mapuje právní úpravy týkající se vysokých škol. Mimo jiné stanovuje také akademické svobody a práva (zákon č.111/1998 Sb.): svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků, svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům, právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce, právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány, právo používat akademické insignie a konat akademické obřady. 17

28 3 Financování vysokých škol v ČR Vysokoškolské vzdělání řadíme mezi smíšené veřejné statky, a proto je jeho financování realizováno z veřejných i soukromých zdrojů. Zvláště ve vyspělých zemích je stát hlavním zdrojem financí pro vysoké školy, ačkoliv v posledních letech se mnoho vlád snaží o snížení podílu financování ze státního rozpočtu a to zaváděním zápisného, školného, půjček studentům, atd. Poměr výdajů veřejných a soukromých zdrojů na vysoké školství se poté liší stát od státu. 3.1 Financování z veřejných zdrojů Vysoké školství je součástí veřejného sektoru a využívá 2 typů veřejných finančních zdrojů (Vomáčková, 1998, str ): přímé finanční zdroje, které pocházejí z veřejných rozpočtů, nepřímé tzv. daňové zvýhodnění u vysokých škol se jedná zejména o daňové úlevy (př. osvobození od daně silniční, od daně z nemovitostí nebo od daně darovací, odpočty od základů daně, slev na dani nebo nižších sazeb přímých i nepřímých daní). Financování vysokých škol z veřejných zdrojů v ČR probíhá prostřednictvím rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, kapitoly rozpočtu 333. Pro rok 2014 celkové výdaje na činnost vysokých škol dosáhly tisíc Kč, schválených dle zákona č.475/2013 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. (MŠMT, 2014) Tyto finanční prostředky se dělí na příspěvky a dotace. Příspěvky se poskytují především na vzdělávání, dotace zejména na rozvoj nebo například na stravování a ubytování studentů. Celkové vládní výdaje se člení na základě následujících ukazatelů (Severová, 2010, str ; MŠMT, 2014): Ukazatel A - studijní programy - příspěvek poskytovaný na základě počtu studentů studijního programu veřejných VŠ, kteří nepřekračují standardní dobu studia více než o půl roku, na základě typu a finanční náročnosti 18

29 akreditovaných studijních programů a na základě dosažených výsledků vzdělávací, vědecké, výzkumné, inovační, umělecké nebo tvůrčí činnosti Ukazatel B1 - studijní programy, nárůst počtu studentů - příspěvek se uděluje na základě uchazečské atraktivity jednotlivých studijních programů na veřejných VŠ - již součástí ukazatele A Ukazatel B2 - bonifikace za absolventy - příspěvek ve formě finančních prostředků, vyplácených veřejným VŠ za počet absolventů v daném studijním programu - nevyplácí se od r Ukazatel C - stipendia pro studenty doktorských studijních programů - příspěvek, který je poskytován ve formě stipendií jako podpora vzdělávání v doktorském stupni studia na veřejných VŠ Ukazatel D - zahraniční studenti, mezinárodní spolupráce - příspěvek, určený pro zahraniční studenty a dotace pro rozvoj vysokých škol s programy AKTION, CEEEPUS, ERASMUS Ukazatel F - fond vzdělávací politiky - příspěvek i dotace, které jsou vyhrazeny pro nové vysoké školy a projekty Ukazatel G - fond rozvoje vysokých škol - dotace stanovená pro takové veřejné VŠ, kde se budou řešit vzdělávací projekty, které uspěly ve výběrovém řízení v jednotlivých tematických okruzích Ukazatel I - rozvojové programy - dotace vyhrazená pro VŠ na řešení projektů, které byly vybrány ve výběrovém řízení Ukazatel J - dotace na stravování studentů - dotace poskytovaná ve výši dle počtu hlavních jídel vydaných studentům v menzách Ukazatel K - kvalita a výkon - příspěvek, který kvantifikuje výkony vysokých škol se zaměřením na výsledky ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti (dříve označovaný jako B3) Ukazatel S - sociální stipendia - příspěvek, jejž pobírají studenti, kteří mají nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře 19

30 Ukazatel U1 - příspěvek veřejným VŠ na ubytovací stipendia - příspěvek, určený studentům, kteří splňují daná kritéria - prezenční forma studia, standardní délka studia, studium mimo trvalé bydliště Ukazatel U2 - dotace soukromým VŠ na ubytovací stipendia - dotace, která je totožná s příspěvkem (U1), ale vyplácená soukromým VŠ 3.2 Financování vysokých škol dle typu Financování veřejných vysokých škol Veřejné vysoké školy jsou především financovány ze státního rozpočtu. Jeho veškeré příjmy se dělí do následujících kategorií: 1) příspěvek ze státního rozpočtu 2) podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací 3) dotace ze státního rozpočtu 4) poplatky spojené se studiem 5) výnosy z majetku 6) jiné příjmy ze státního nebo veřejných rozpočtů 7) výnosy z doplňkové činnosti 8) příjmy z darů a dědictví Finanční prostředky z veřejných rozpočtů jsou vysokým školám přidělovány ve formě příspěvků a dotací na základě ukazatelů (viz výše). Výše příspěvků, přidělovaných na základě studijních programů, se určuje tzv. normativní metodou financování. To znamená, že MŠMT dělí prostředky ze státního rozpočtu na jednotlivé veřejné vysoké školy podle počtu studentů a podle částky pro jednoho studenta, který se nazývá normativ. Základní normativ pro výpočet příspěvků pro rok 2014 byl stanoven částkou Kč. Finanční prostředky jsou vysokým školám poskytovány na základě zákona č.218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, pouze na základě žádostí vysokých škol. Pravidla pro poskytnutí příspěvků a dotací a také účel a podmínky jejich využití vychází z dokumentu MŠMT Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým 20

31 školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy podle zákona o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů. Při stanovování výše příspěvku vysoké škole jsou rozhodující charakteristiky jako např. typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů, počet studentů, atd. Naopak u dotací je pro stanovení její výše rozhodující zejména dlouhodobý záměr MŠMT a současně dlouhodobý záměr vysokých škol. Na rozvoj vysoké školy má každá vysoká škola nárok na příspěvek a na dotaci a to dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. (Adámková, 2009, str ) Financování soukromých vysokých škol Soukromé vysoké školy jsou právnickými osobami, většinou mají statut obecně prospěšné společnosti, akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Dle vysokoškolského zákona je taková právnická osoba, jež získala státní souhlas k působení jako soukromá VŠ, povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a vědeckou nebo výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou a další tvůrčí činnost. Především jsou tedy soukromé VŠ financovány z vlastních zdrojů. Velmi důležitou složkou těchto zdrojů je pak školné od studentů. Soukromé VŠ mohou získat i finanční dotace z veřejného rozpočtu. Proto, aby soukromá škola mohla uplatnit nárok na tuto dotaci, musí splnit 2 podmínky (Urbánek, 2007, str. 140): SVŠ musí působit jako obecně prospěšná společnost, SVŠ musí poskytovat akreditovaný studijní program ve veřejném zájmu, což znamená, že právě takový akreditovaný program neuskutečňuje žádná veřejná VŠ nebo je tento program na veřejné VŠ obtížně dostupný. I když zákon o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) neupravuje zdrojové krytí nákladů u soukromých vysokých škol, jejich příjmy by mohly být rozděleny do následujících kategorií (Adámková, 2009, str ): školné a poplatky spojené se studiem dotace ze státního rozpočtu (zejména na ubytování a stravování studentů) příjmy plynoucí z vlastních aktivit (př. výnosy z majetku) 21

32 jiné příjmy ze státního rozpočtu územně správních celků, ze státních fondů, z Národního fondu, příjmy poskytované nadacemi, sponzorské dary, dědictví Soukromým vysokým školám přidělil státní rozpočet pro rok 2014 na ukazatel F - fond vzdělávací politiky 10 mil. Kč, na ukazatel U2 - dotace na ubytovací stipendia 56,47 mil. Kč a na ukazatel S2 - příspěvek na sociální stipendia 2,5 mil. Kč Financování státních vysokých škol Financování Univerzity obrany v Brně, státní vojenské vysoké školy, probíhá ze státního rozpočtu, konkrétně z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany ČR. Policejní akademie ČR, státní policejní vysoká škola, získává finanční prostředky také ze státního rozpočtu, tentokrát z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra ČR. Státní vysoké škole může být poskytnut příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost a také prostředky na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu. Státní vysoká škola má také nárok na dotaci na rozvoj vysoké školy a to zejména na ubytování a stravování studentů. V některých případech může ministerstvo vojenské školy poskytnout dotaci na stipendia, např. v případě tíživé sociální situaci studenta. 3.3 Školné a poplatky spojené se studiem Školné Školné je jedním z hlavních zdrojů financování vysokých škol po celém světě. Jedná se o příjmy vysokých kol, plynoucích od studentů, kteří tímto způsobem platí za své studium. V České republice jsou tímto způsobem dotovány pouze soukromé vysoké školy. Soukromé VŠ mají naprostou volnost ve stanovení školného, které je v mnoha případech jejich hlavním finančním zdrojem. Následující tabulka zachycuje přehled školného na soukromých VŠ v ČR - v bakalářských programech ve školním roce 2014/

33 Tabulka 3: Přehled školného bakalářských programů na soukromých VŠ Název vysoké školy Školné za rok (Kč) Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o. Akademie STING, o.p.s. AKCENT College, s.r.o. Anglo-americká vysoká škola, o.p.s. Archip, s.r.o. ART & DESIGN INSTITUT, s.r.o. B.I.B.S., a.s. Bankovní institut vysoká škola, a.s. CEVRO Institut, o.p.s. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, o.p.s. International ART CAMPUS Prague, s.r.o. Metropolitní univerzita Praha, o.p.s ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč Mezinárodní baptistický teologický seminář Evrop. Baptis. Federace, o.p.s. - Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s. NEWTON College, a.s. Pražská vysoká škola psychosociálních studií, s.r.o. Rašínova vysoká škola, s.r.o. Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o. Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s.r.o, ŠKODA AUTO, vysoká škola, o.p.s. Unicorn College, s.r.o. University of New York in Prague, s.r.o. Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s.r.o. Vysoká škola aplikované psychologie, s.r.o. Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o. Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s. Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s Vysoká škola hotelová v Praze 8, s.r.o. Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s. Vysoká škola Karlovy Vary, o.p.s. Vysoká škola logistiky, o.p.s. Vysoká škola manažerské informatiky, ekonomiky a práva, a.s. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o. Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s. Vysoká škola podnikání, a.s. Vysoká škola realitní - Institut Franka Dysona, s.r.o. Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělání Havířov, o.p.s. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s Západomoravská vysoká škola Třebíč, o.p.s ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč Zdroj: Webové stránky MŠMT, webové stránky škol, 2014 (vlastní zpracování) 23

34 Nicméně téma zavedení školného i do systému veřejných vysokých škol je předmětem diskuzí vlády již několik let. Hlavním důvodem pro zavedení školného je neustále se zvyšující poptávka studentů po vysokoškolském vzdělání. Tím pádem je nutné zvýšit i přísun financí pro vysoké školství, což v této době bez zvýšení státních příspěvků a dotací není možné. V diskuzi se samozřejmě objevují argumenty pro a proti. Nejpodstatnějším pozitivem zřízení školného je samozřejmě větší přísun financí do rozpočtu škol. Ale pro zavedení školného hovoří i tzv. motivační efekt. Student, který si platí za studium, se stává zákazníkem školy. Vzdělání je poté zboží, které si kupuje. To vede k tomu, že student chce plně čerpat vše, za co si zaplatil, lépe si vybere školu, na vybrané škole je k sobě přísnější, více se snaží. Na druhé straně stojí protiargumenty, které jsou ale stejně oprávněné. Školné může zabránit v přístupu na vysokou škol sociálně slabším. Dále by mohlo mít zavedení školného negativní důsledky na pozitivní externality, které sebou vzdělávání na vysoké škole přináší. Což by znamenalo nepříznivé následky pro společnost. (Urbánek, 2007, str. 142) Výše školného ve vyspělých zemích se také liší. Podle výše školného a míry veřejné podpory studentů, které studentům pomáhají hradit náklady spojené se studiem, rozlišuje OECD 4 základní modely: 1. model - Studenti platí velmi vysoké školné a je zaveden kvalitní systém veřejné podpory studentů. Příznačné pro tento model je také spoluúčast soukromých subjektů - firem a neziskových organizací na financování vzdělání. Do této skupiny zemí spadá Kanada, Spojené státy, Velká Británie nebo například Austrálie. 2. model - Tento model je typický nulovými poplatky za studium a studenti mohou využívat velmi štědré veřejné subvence. Oproti tomu jsou v těchto zemích vysoké daně z příjmu. Tento model vychází zejména ze sociálních tradic a hodnot. Tento model využívají zejména země severní Evropy - Švédsko, Norsko, Dánsko. 3. model - Další model je charakteristický nízkými až nulovými poplatky spojených se studiem a málo rozvinutou veřejnou podporou. Vstupní míra studentů k vysokoškolskému studiu je zde pod průměrem OECD, což je 54%. Mezi státy s tímto model patří evropské země, jako je Rakousko, Belgie, Portugalsko, Česká republika, Itálie a také Mexiko. 24

35 4. model - Poslední model se vyznačuje vysokým školným, ale nízkou úrovní veřejných subvencí pro studenty. Avšak pro žáky s výborným prospěchem existuje možnost sníženého školného či vůbec žádného. Tento model se týká především Japonska a Jižní Koreje. Poplatky spojené se studiem Poplatky jsou dalším zdrojem financování vysokého školství. V tomto případě jsou poplatky chápány jako finanční prostředky, které platí student za určitý úkon dané vysoké školy. Poplatky spojené se studiem, které vybírají veřejné vysoké školy, jsou dané zákonem, stejně tak jako jejich výše. Naopak na soukromých vysokých školách stanovuje poplatky pouze soukromá VŠ ve svých vnitřních předpisech. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách rozlišuje 4 typy poplatků: poplatek za přijímací řízení, poplatek za delší studium, poplatek za další studium a poplatek za studium v cizím jazyce: Prvním poplatkem, se kterým se student setká, je poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením. Dle zákona je sazba stanovena na nejvýše 20% základu. Výši základu pro výpočet této sazby vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Pro rok 2014 byl základ určen částkou Kč. Tudíž maximální výše tohoto poplatku pro rok 2014 činí 563,8 Kč. Další finanční prostředky student může vydávat na poplatek za delší studium. Jedná se o poplatek, který je vybírán v případě, že student překročí standardní dobu studia o 1 rok u bakalářského nebo magisterského studijního programu. Zákon v tomto případě stanovuje nejnižší sazbu tohoto poplatku a to na jedenapůlnásobek základu a to za každých započatých 6 měsíců studia. V roce 2014 se jednalo tedy o částku 4 228,5 Kč. Student se také může setkat s poplatkem za další studium. Nutnost úhrady tohoto poplatku se týká studentů, kteří jsou již absolventy bakalářského nebo magisterského studijního programu a studují další bakalářský nebo magisterský studijní program. Sazba je v tomto případě vymezena na nejvýše základ a to za každý započatý rok dalšího studia. Tento poplatek se netýká o souběžné studium více řádných studijních programů, pokud nepřesahují standardní dobu studia jednoho z programů. Čtvrtým a posledním poplatkem, který stanovuje vysokoškolský zákon, je poplatek za studium v cizím jazyce. Týká se tak studia bakalářských, magisterských i doktorských studijních programů. O výši tohoto poplatku rozhoduje výhradně daná vysoká škola. 25

36 3.4 Srovnání ČR s dalšími zeměmi OECD v oblasti financování vysokého školství OECD (z ang. Organisation for Economic Cooperation and Development) je zkratka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Tato organizace sdružuje 34 států, včetně České republiky, které přijaly demokracii a tržní ekonomiku. Slouží ke koordinaci ekonomické a sociální spolupráce a také mezinárodního obchodu. Mimo jiné shromažďuje a analyzuje data a je považována za jednu z nejlepších statistických agentur. Jednou z mnoha oblastí jejího zkoumání je i vzdělávání. Pro srovnání České republiky s ostatními zeměmi OECD v oblasti financování vysokého školství byly zvoleny 2 ukazatele. Prvním jsou celkové výdaje na vysoké školství jako procento HDP. Graf č. 1 ukazuje poměr celkových finančních prostředků plynoucích do rozpočtů vysokých škol k celkové produkci dané země. Druhým je podíl financování vysokých škol z veřejných a soukromých zdrojů. Graf č. 2 prezentuje rozdíly ve zdrojích u vybraných zemí. OECD a porovnává je. Graf 1: Výdaje na vysoké školství jako procento HDP (rok 2010) 3,0% 2,5% 2,0% 1,5% 1,0% 0,5% 0,0% Zdroj: Education at a Glance 2013 (vlastní zpracování) 26

37 Austrálie Belgie Česká republika Francie Chile Itálie Izrael Japonsko Kanada Korea Mexiko OECD průměr Polsko Rakousko Slovensko Švédsko USA Velká Británie Z hlediska celkových výdajů, které plynou na fungování vysokého školství, převedené na procenta HDP se Česká republika drží pod průměrem a to na hranici 1,2% HDP. Průměr všech zemí OECD je 1,6% HDP. Pod průměrem se dále umístily země jako je Slovensko, Itálie, Polsko a s nejnižší hodnotou 0,8% HDP Maďarsko. Naopak státy jako je USA, Kanada nebo Jižní Korea na vysoké školství vydávají více než 2,5% celkového HDP. Graf 2: Podíl financování VŠ z veřejných a soukromých zdrojů 100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% VEŘEJNÉ ZDROJE SOUKROMÉ ZDROJE Zdroj: Education at a Glance 2013 (vlastní zpracování) U většiny zemí OECD převládá způsob financování vysokého školství z veřejných zdrojů, tedy ze státního rozpočtu. Tuto skutečnost dokazuje i naměřený průměr OECD, u kterého je podíl veřejných ku soukromým zdrojům 68,4% ku 31,6%. Patří sem státy, jako je například Slovensko, Polsko, Mexiko, Itálie a Česká Republika. Státy jako jsou Švédsko, Rakousko nebo Belgie se dokonce pohybují téměř až na hranici 90% financování z veřejných zdrojů. Avšak graf znázorňuje zástupce i jiných modelů financování. Řadí se sem státy, ve kterých převažuje financování vysokých škol prostředky ze soukromých zdrojů - Velká Británie, USA, Japonsko, Korea nebo například Chile. 27