Nominální a reálná konvergence ČR k zemím eurozóny

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA Studijní obor: Hospodářská politika Nominální a reálná konvergence ČR k zemím eurozóny Nominal and Real Convergence of the Czech Republic to Eurozone Member Countries Diplomová práce AUTOR: Martina Tomková VEDOUCÍ PRÁCE: Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D. Brno, červenec 2007

2

3

4 Jméno a příjmení autora: Martina Tomková Název diplomové práce: Nominální a reálná konvergence ČR k zemím eurozóny Název práce v angličtině: Nominal and Real Convergence of the Czech republic to Eurozone Member Countries Katedra: ekonomie Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D. Rok obhajoby: 2007 Anotace Cílem diplomové práce Nominální a reálná konvergence ČR k zemím eurozóny je makroekonomická analýza nominální a reálné konvergence ČR k zemím eurozóny s využitím komparace s ostatními tranzitorními ekonomikami a vybranými členy eurozóny. Práce obsahuje analýzu nominální a reálné konvergence ČR od počátku transformačního období s využitím ukazatelů HDP na obyvatele v paritě kupní síly a reálného růstu HDP v případě reálné konvergence a ukazatelů HDP na obyvatele v přepočtu směnným kurzem, CPL a ERDI v případě konvergence nominální. Práce se dále zabývá nedostatky těchto ukazatelů, nejvíce konstrukcí parit kupní síly, problému vyjadřování reálného růstu HDP v malé otevřené ekonomice (především vliv směnných relací) a limitám cenových srovnání. Annotation The aim of the submitted thesis The Nominal and Real Convergence of the Czech Republic to Eurozone Member Countries is to analyse nominal and real convergence of the Czech Republic to eurozone member countries from macroeconomic point of view, by using comparison with other transition economies and selected eurozone members. The thesis deals with analysis of nominal and real convergence of the Czech Republic from the start point of a transition period and uses these indicators: GDP per capita in purchasing power parities and real growth of GDP in a case of real convergence and GDP per capita in exchange rate in a case of nominal convergence. The thesis also covers with some imperfections of these indicators, namely purchasing power parities calculation, problems in using real growth of GDP (especially terms of trade) in a small open economy and price comparison limits. Klíčová slova Nominální konvergence, reálná konvergence, HDP na obyvatele, parita kupní síly, směnný kurz, srovnatelná cenová hladina (CPL), index odchylky směnného kurzu od parity kupní síly (ERDI), směnné relace, zřetězení, reálná eura Keywords Nominal convergence, real convergence, GDP per capita, purchasing power parities, exchange rate, comparative price level (CPL), exchange rate deviation index (ERDI), terms of trade, chaining, real euros

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Nominální a reálná konvergence ČR k zemím eurozóny vypracovala samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Tomeše, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 9. července 2007 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Zdeňku Tomešovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Také bych ráda poděkovala svým rodičům a prarodičům i sestřičce za trpělivost, pochopení a podporu během celého studia.

7 Obsah OBSAH...7 ÚVOD DEFINICE KONVERGENCE EKONOMICKÁ KONVERGENCE REÁLNÁ KONVERGENCE Proč právě HDP je vhodným ukazatelem? HDP v kontextu mezinárodních srovnání Parita kupní síly Srovnání v čase Mezinárodní srovnávací programy Pozice ČR v rámci ICP Použití směnných kurzů NOMINÁLNÍ KONVERGENCE A JEJÍ VZTAH KE KONVERGENCI REÁLNÉ CPL, ERDI Determinace měnového kursu paritou kupní síly CPL a ICP Vztah nominální a reálné konvergence REÁLNÁ KONVERGENCE ČR K EU OBDOBÍ HDP v paritě kupní síly Tempo růstu reálného HDP CO PŘINESLO NOVÉ TISÍCILETÍ HDP na obyvatele v paritě kupní síly Tempo růstu reálného HDP PROBLÉMY PŘI VYJADŘOVÁNÍ REÁLNÉ KONVERGENCE SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY PPP JE OFICIÁLNĚ VYKAZOVANÝ RŮST REÁLNÉHO HDP SPRÁVNÝ? Směnné relace a RHDD Reálný růst podle převodu na reálná eura Je zřetězení krokem vpřed? NOMINÁLNÍ KONVERGENCE ČR K EU CPL ERDI EKONOMICKÁ A CENOVÁ ÚROVEŇ ČR NĚKTERÉ PŘÍČINY CENOVÝCH ROZDÍLŮ CENOVÁ ÚROVEŇ JEDNOTLIVÝCH POLOŽEK PROBLÉMY PŘI VYJADŘOVÁNÍ NOMINÁLNÍ KONVERGENCE...79 ZÁVĚR...81 SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ...84 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...85 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...86 PŘÍLOHY...91

8 Úvod Ekonomická integrace ČR do EU znamenala mj. zvýšení zájmu o problematiku ekonomické konvergence. Reálná konvergence (vyjadřující přibližování v ekonomické úrovni země méně vyspělé k zemi či skupině zemí vyspělejších) a nominální konvergence (vyjadřující přibližování v úrovni nominálních veličin, především cenových hladin) se staly nedílnou součástí analýz a podkladem pro národohospodářské rozhodování. S plánovaným vstupem nových členských států EU do Evropské měnové unie se pak pozornost také upírá na přibližování se k její ekonomické a cenové úrovni. Pro mezinárodní srovnávání ekonomické úrovně se obvykle používá ukazatel HDP na obyvatele v paritě kupní síly, popř. tempa reálného růstu HDP. Ke srovnání cenové hladiny je pak využíván především ukazatel CPL (tzv. comparative price level, tj. srovnatelná cenová hladina), přičemž procesy reálné a nominální konvergence jsou navzájem provázané a totéž platí i o ukazatelích, kdy stěžejní místo zaujímá výpočet parit kupní síly. Vzhledem ke krátké účasti ČR v mezinárodních srovnávacích programech a jejich vlastním limitám a specifickému vývoji společnému všem tranzitorním ekonomikám je třeba k interpretaci výsledků daných ukazatelů konvergence přistupovat obezřetně. Cílem této diplomové práce je analýza nominální a reálné konvergence ČR k zemím eurozóny, jejíž ekonomická a cenová úroveň byla zvolena za cílový stav pro ČR. Vzhledem ke zvolenému cíli jsem si zvolila následující strukturu práce. Jelikož vymezení pojmů reálné a nominální konvergence není bezproblémové, učiním nejprve stručný exkurz do možností pojetí ekonomické konvergence s cílem vymezit reálnou a nominální konvergenci pro účely této práce. Následovat bude definice ukazatelů nominální a reálné konvergence. V případě analýzy reálné konvergence zaujímá nezastupitelné místo konstrukce parit kupní síly a následně HDP na obyvatele v paritě kupní síly (a tedy účast ČR v mezinárodních srovnávacích programech, které parity kupní síly zjišťují). Jelikož využití parit je omezeno především na prostorová srovnání, je vhodné proces reálné konvergence posuzovat rovněž s využitím tempa reálného růstu HDP (resp. jeho předstihu před referenční zemí či skupinou 8

9 zemí). Nominální konvergenci lze definovat v nejširším slova smyslu jako přibližování HDP na obyvatele vyjádřeného pomocí směnného kurzu, v širším slova smyslu jako přibližování nominálních veličin, a to především cenových hladin, kdy se sledují zejména ukazatele CPL a jeho reciproká hodnota koeficient ERDI (tzv. exchange rate deviation index, tj. odchylka směnného kurzu od parity kupní síly), a v užším slova smyslu jako přibližování cen. I zde se při analýze konvergence pracuje s výsledky mezinárodních srovnávacích programů, a proto jim bude věnována samostatná podkapitola. Nadefinováním nominální a reálné konvergence a možnostmi jejich sledování si připravím prostor pro samotnou analýzu konvergence ČR k zemím eurozóny. Konvergence ČR bude posuzována s ohledem na vývoj v ostatních tranzitorních ekonomikách (Maďarsku, Polsku, Slovensku a Slovinsku) a vybraných členů eurozóny s cílem zmapovat postup konvergence ČR od počátku transformačního období, její dnešní pozici, popřípadě nastínit očekávaný budoucí průběh. Předpokládám, že se budu potýkat s problémy v datové základně a s nedokonalostí ukazatelů konvergence. Nicméně se pokusím o dílčí analýzu nominální a reálné konvergence ČR k zemím eurozóny na makroekonomické úrovni včetně shrnutí nejvýznamnějších rizik, která je třeba při využívání standardních ukazatelů mít na paměti, popř. nastínit možnost doplnění těchto ukazatelů. Z možných vědeckých metod práce využívám především analýzu, která mi umožní poznat jednotlivé možnosti vymezení nominální a reálné konvergence, včetně jejich ukazatelů a interpretaci procesu konvergence. Dále využívám komparaci ČR s příslušnými zeměmi, nástrojů matematicko-statistických metod, indukci, dedukci a syntézu. 9

10 1 Definice konvergence Cílem této první kapitoly je seznámit čtenáře s vymezením pojmu ekonomická konvergence obecně a dále si připravit definiční zázemí pro pojmy nominální a reálné konvergence v kontextu jejich ukazatelů. Stručně je také vymezen vznik projektů mezinárodních komparací a účast ČR v nich. 1.1 Ekonomická konvergence Ekonomická konvergence znamená zmenšující se (při opačném pohybu se hovoří o divergenci) rozdíly v životní úrovni a zprostředkovaně i v ekonomické úrovni a hospodářské výkonnosti jednotlivých států, zemí, případně jejich regionů. Ekonomická konvergence je tudíž fenoménem mezinárodních ekonomických komparací, při nichž se sleduje zejména to, jak se zmíněné rozdíly v ekonomické síle a výkonnosti jednotlivých srovnávaných zemí mění s pohybem po časové ose. Nejde jen o to, zda se zužují nebo rozšiřují, ale i o to, jak rychle tyto změny probíhají. V tomto vymezení ekonomické konvergence je možno dále rozlišovat pojem konvergence jako kategorie makroekonomických teorií ve smyslu obecně formulovaných tezí, zákonitostí a předpokladů v rovině modelových úvah, nebo konvergenci jakožto konkrétní analytický poznatek vyplývající z popisu a vzájemného srovnání určitých národních ekonomik v reálném čase, či dokonce konvergenci jakožto záměr cílený hospodářskou politikou příslušné vlády. Kategorie ekonomické konvergence v prvním pojetí úzce souvisí s problematikou studia dlouhodobého hospodářského růstu, zejména s výzkumem ekonomické teorie růstu. Cílem této teorie je zkoumat a objasnit faktory ovlivňující tempa ekonomického růstu v jednotlivých zemích a vysvětlit rozdíly v tempech a úrovních jejich reálných důchodů na hlavu. Koncem 50. let a v 60 letech to byla především neoklasická teorie růstu, později (koncem 80. let a počátkem 90. let) pak tzv. teorie endogenního růstu, též označovaná jako nová teorie růstu, která se zaměřuje na problematiku tzv. rozvojových zemí. V centru pozornosti těchto teorií byl zejména problém měření hospodářské zaostalosti chudých zemí za zeměmi hospodářsky vyspělými a sledování, jak se tato zaostalost mění. Měření se provádělo vzájemným porovnáním hodnot vybraného reálného makroagregátu 10

11 jednotlivých zemí v relaci na obyvatele. Empirické studie se při tom nejčastěji zaměřují na reálný hrubý domácí produkt nebo národní produkt, resp. na národní důchod připadající v průměru na obyvatele. Jiné práce berou v úvahu hrubý domácí produkt (dále už jen HDP) vytvořený za rok v průměru jedním pracovníkem, nebo HDP vytvořený pracovníkem v průměru jeho hodinovou prací. Některé další výzkumy pracují se souhrnnou produktivitou faktorů, nebo soustřeďují pozornost na faktory ovlivňující ceny výstupů (např. reálné mzdy nebo rychlost obratu kapitálu). Při vyhodnocování těchto vesměs jednoaspektových měření se obvykle využívají postupy regresní analýzy. V literatuře se obvykle rozlišují dva typy konvergence: sigma konvergence (v případě, že rozptyl reálného důchodu na osobu napříč skupinou daných ekonomik klesá v čase 1 ) a beta konvergence (v případě negativní parciální korelace mezi růstem reálného důchodu na hlavu během času a jeho počáteční hodnotou 2 ). Pojetí konvergence jako kategorie teoretického výkladu se snaží v rámci poznávání ekonomických trendů a zákonitostí objektivně odvodit obecně platné relace mezi vývojem charakteristik této kategorie v reálném ekonomickém dění. Z tohoto důvodu je při studiu a výzkumu konvergence v tomto pojetí relevantní dlouhodobý časový aspekt. Pracuje se s časovými úseky minimálně několika desetiletí. Čím delší časový úsek je zmapován, tím se odvozené poznatky považují za průkaznější. 3 Počátkem 90. let nabyla kategorie ekonomické konvergence spolu s empirickými výsledky jejího měření nově na významu v souvislosti s vlnou přeměn středoevropských a východoevropských bývalých centrálně plánovaných ekonomik v ekonomiky tržní. Jejich téměř půlstoletí trvající izolace od tržně fungující části světové ekonomiky v podmínkách silného mezinárodního napětí mezi oběma částmi rozděleného světa měla za následek jejich značnou zaostalost a od počátku 90. let zároveň i vůli a snahu tuto zaostalost co nejrychleji překonávat, přičemž tento proces je neodmyslitelně spojen s integrací těchto ekonomik do struktur EU. Namísto konvergence bez přívlastků patřící do teorie růstu se v tomto kontextu (tj. konvergence jako výsledek bezprostředního srovnání vývoje dvou nebo několika 1 Young, A. T., Higgins, M. J., Levy, D.: Sigma Convergence versus Beta Convergence: Evidence from U.S. County-Level Data, 2007, str. 3 2 Young, A. T., Higgins, M. J., Levy, D.: Sigma Convergence versus Beta Convergence: Evidence from U.S. County-Level Data, 2007, str. 3 3 Kvalifikovaný a ucelený pohled na výsledky empirických analýz ověřujících závěry teorií růstu v ekonomické literatuře 90. let obsahuje např. rozsáhlá analýza zpracovaná Janem Fraitem. (převzato z: Nachtigal, V., Tomšík, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii, 2002, str. 11) 11

12 konkrétních národních ekonomik v určitých časových bodech nebo intervalech) hovoří mj. o nominální a reálné konvergenci. 4 A toto pojetí konvergence bude následováno i v této práci. 1.2 Reálná konvergence Reálná konvergence vyjadřuje přibližování ekonomické úrovně dané země k vybraným vyspělým zemím nebo jejich uskupení. 5 Je založena na konvergenci strukturální, na přizpůsobení sektorového i odvětvového složení produkce radikálním změnám trhů a trvale se měnící struktuře poptávky. Její postup lze měřit snižováním rozdílu v úrovni hrubého domácího produktu na obyvatele vyjádřeného v paritě kupní síly, to je po vyloučení diferencí v cenových hladinách. 6 Ekonomická úroveň je přitom kategorií obtížně měřitelnou, protože v sobě zahrnuje nejen úroveň výroby v přepočtu na 1 obyvatele, ale i úroveň spotřeby zboží a služeb na hlavu obyvatele (životní úroveň), rozvinutost infrastruktury, zapojení země do mezinárodní dělby práce apod. Z tohoto hlediska vždy neplatí, že dvě země, které mají stejnou úroveň výroby na 1 obyvatele, musí mít i stejnou životní úroveň. 7 Podívejme se nyní ve stručnosti, proč právě ukazatel HDP na obyvatele volíme jako kategorii dostatečně charakterizující ekonomickou úroveň. 4 Nachtigal, V., Tomšík, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii, 2002, str Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str Fassmann (koordinátor projektu): Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie: (ekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost), 2002, str Spěváček, V: Makroekonomická analýza a prognóza, 1996 str

13 1.2.1 Proč právě HDP je vhodným ukazatelem? Hrubý domácí produkt měří celkový důchod i celkové výdaje na zboží a služby v ekonomice. Pak tedy HDP na obyvatele měří příjmy i výdaje průměrného člověka v ekonomice. Protože by si snad každý přál vyšší příjmy a vyšší výdaje, HDP na obyvatele se zdá být přirozeným způsobem zhodnocení ekonomického blahobytu průměrného jednotlivce. Někteří však zpochybňují platnost ukazatele HDP jako měřítka bohatství. Výstižným příkladem je kritika HDP a podobných ekonomických agregátů senátora Roberta Kennedyho v prezidentské kampani v roce 1968: (Hrubý domácí produkt) nehodnotí kvalitu dětské zdravotní péče, rovněž nevypovídá o kvalitě jejich vzdělání nebo jak děti tráví volný čas. Nezahrnuje v sobě krásu naší poezie nebo sílu manželských svazků, inteligenci politických diskusí a bezúhonnost našich státních úředníků. Neměří odvahu, moudrost ani vlastenectví. Stručně řečeno neměří nic z toho, co činí náš život hlubokým a krásným, a říká nám o Americe vše ostatní mimo to, proč bychom měli býti hrdí na to, že jsme Američany. Většina tvrzení v tomto citátu je pravdivá. Proč se potom o HDP zajímáme? Odpověď najdeme spíše v tom, co nám HDP umožňuje, než kde selhává. Hrubý domácí produkt neměří přímo ty významné skutečnosti, které život dělají smysluplným a hlubokým, ale dělá to nepřímo tím, že měří naši schopnost těchto skutečností dosáhnout. 8 Statistická srovnání HDP mezi jednotlivými zeměmi tedy vypovídají velmi reálně o rozdílech v tom, jak lidé žijí. 9 Hrubý domácí produktu není ale samozřejmě úplně dokonalým měřítkem. Nezachytí hodnotu netržních aktivit, tzv. podzemní ekonomiky, volného času ani kvality životního prostředí. 10 HDP na hlavu nám také neříká nic o způsobu, jakým se HDP ve skutečnosti distribuuje 11 nebo používá, je to pouze statistický průměr. Pokud však jsou země srovnatelné co do struktury, 8 Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, 2000, str Rozdíly v HDP na hlavu v praxi znamenají, že např. jen velmi málo lidí v chudých zemích má možnost získat telefon, televizi, vzdělání nebo používat pevné vozovky. Také jejich střední délka života je mnohem kratší než v bohatých zemích. (konkrétní data viz. Světová banka, (Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes, 2004, str. 89) 10 Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, 2000, str. 479; Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes, 2004, str Ačkoliv je HDP na hlavu v Kuvajtu třikrát vyšší než v Brazílii, nemůžeme z toho vyvodit závěr, že typický občan Kuvajtu je na tom třikrát lépe než typický Brazilec. Jedinou věc, kterou nám tyto údaje sdělují, je to, že průměrný Kuvajťan by mohl získat každoročně třikrát více zboží a služeb než průměrný Brazilec, kdyby se HDP v obou zemích distribuoval stejným způsobem. (Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes, 2004, str. 89) 13

14 institucí a distribuce důchodu nebo když se provádějí historická srovnání v rámci jedné země pak HDP na hlavu lze použít jako hrubé měřítko pro porovnání životních úrovní. 12 Protože úroveň výroby na 1 obyvatele je zpravidla určující i pro rozvoj ostatních oblastí, z praktických důvodů se ekonomická úroveň zužuje na úroveň výroby měřené HDP na 1 obyvatele 13, a to i pro účely této práce HDP v kontextu mezinárodních srovnání V mezinárodních srovnáních nás tedy bude jako ukazatel, který nejlépe vyjadřuje ekonomickou úroveň země, zajímat právě HDP na 1 obyvatele. K odhadu HDP slouží 3 metody, které by měly vést ke stejným výsledkům: důchodová metoda, která spočívá v přímém zjištění důchodů představujících hrubou přidanou hodnotu (spotřeba fixního kapitálu, náhrady zaměstnancům, provozní přebytek); výrobní metoda, která umožňuje zjistit HDP nepřímo, kdy od celkové hodnoty produkce odečteme mezispotřebu a tím dostaneme hrubou hodnotu, a výdajová metoda, která zjišťuje HDP na straně jeho užití z výdajů vynakládaných na konečnou spotřebu (soukromou a veřejnou), tvorbu hrubého kapitálu a čistý vývoz. 14 Výsledné údaje získané druhými dvěma metodami lze prezentovat v nominálním a reálném vyjádření, tj. při sledování vývoje v čase je možno oddělit změny způsobené růstem cen a růstem objemu (složkou cenovou a složkou objemovou). Vyjádření v cenách daného roku (tj. v běžných cenách) poskytuje informaci o hodnotě výstupu (výdajů, důchodů) a jeho (jejich) složkách v daném roce. Z tohoto vyjádření lze např. vypočítat strukturu agregátu, tj. podíly jednotlivých složek na HDP. Pro zohlednění vlivu cenových změn je nutno převést hodnoty nominální (v b.c., tj. v běžných cenách) na reálné (ve s.c., tj. stálých cenách, zvoleného základního roku). Očištění o vliv cenových změn umožňuje srovnání změn reálných objemů (tj. vyjádření reálného růstu). Údaje o reálném růstu získané z vyjádření v národních měnách 12 Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes, 2004, str Spěváček, V: Makroekonomická analýza a prognóza, 1996, str Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

15 lze srovnávat mezi zeměmi, protože byly očištěny o vliv změn cenové hladiny, které se mezi zeměmi liší. 15 Abychom mohli HDP použít pro mezinárodní srovnání je třeba splnit tyto dvě podmínky: jednotné vymezení používaných ukazatelů (stěžejní význam zde má metodologie SNA a z ní odvozená metodologie ESA ), a převedení údajů vyjadřovaných v národních měnách a cenách na společnou měnu a mezinárodně srovnatelné ceny (zjišťování a propočty jsou prováděny v rámci mezinárodních programů realizovaných především EUROSTATem a OECD). 18 Srovnání prováděná EUROSTATem ve spolupráci s OECD, kterých se účastí ČR, jak se dále (v kap ) dozvíme využívají výdajové strany, která identifikuje složky konečné poptávky: spotřebu, investice, exporty a importy. Důvody pro tento postup jsou následující: vlastní účelnost srovnání založených na poptávkové straně, problémy organizace srovnání využívajících nabídkovou stranu (bylo by třeba získat data jednak pro mezispotřebu, jednak pro hrubou produkci), obecně lepší srovnatelnost mezi zeměmi na podrobné úrovni konečných výdajů na HDP. 19,20 15 Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str Systém národních účtů OSN (Systen of National Accounts SNA 1993), tj. výsledek druhé revize systému národního účetnictví z roku (Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str. 123) 17 Evropský systém účtů (European systém of Accounts ESA 1995), tj. modifikace SNA 1993 pro potřeby Evropské unie. Evropský systém účtů je zcela v souladu se SNA 1993, pokud jde o definice, účetní pravidla a klasifikace. (Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str. 123) 18 Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str Nevýhoda výdajového přístupu spočívá v tom, že ačkoliv umožní srovnání úrovní a struktury spotřeby a investic, srovnání produktivity mohou být prováděna pouze na úrovni celé ekonomiky, neboť jednotlivá odvětví nejsou na výdajové straně identifikována. Pro srovnání produktivity na úrovni odvětví je třeba mezinárodní srovnání provést s využitím produkční strany. (OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year. 2002, str. 8) 20 OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year. 2002, str. 8 15

16 1.2.3 Parita kupní síly Mezinárodní srovnání výdajů na HDP v reálném (objemovém) vyjádření tedy vyžaduje dvojí převod (na mezinárodní měnu a na mezinárodní ceny), který je prováděn prostřednictvím uměle vytvořených směnných kurzů nazývaných parity kupní síly (purchasing power parities, PPP), které jsou současně měnovými převodními jednotkami (z národních měn na společnou měnu) a (prostorovými) cenovými deflátory (z národních cenových úrovní na společnou cenovou úroveň). 21 V nejjednodušší podobě jsou PPP relativní ceny, které ukazují poměr mezi cenami stejného zboží a služeb v různých zemích v národních měnách. 22 Známým příkladem parity jednoho produktu je tzv. BigMacCurrency index, který publikuje The Economist. BicMac PPP je konverzní míra, která by znamenala stejné náklady na hamburgery v Americe i v zahraničí. 23 OECD a EUROSTAT nicméně nepočítá PPP pouze pro jednotlivé produkty, ale i pro celé skupiny produktů až po agregace zahrnující HDP. Smysl je podobný získat míry měnové konverze, které eliminují rozdíly v cenových úrovních mezi zeměmi a tak umožnit objemová srovnání. 24 Parity za jednotlivé agregáty jsou tedy váženým průměrem relativních cenových poměrů za homogenní koše zboží a služeb, 25 získané na základě cenových poměrů reprezentantů, přičemž jsou konstruovány primárně pro prostorová srovnání, nikoliv pro srovnání v čase. Jejich hlavním účelem je měřit a srovnávat objemy HDP v propočtu na obyvatele mezi zeměmi. Základní srovnání se proto provádí v běžných paritách (aby byly vystiženy skutečné cenové relace daného roku). 26 Velkou výzvou prostorových srovnání je fakt, že často musí být srovnávány objemy a ceny někdy značně odlišných ekonomik. Zboží a služby, které jsou 21 Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str Stojí-li např. 1 kg masa v ČR 150 Kč a v USA 10 USD, je parita kupní síly Kč vůčí 1 USD 15 Kč. Při tomto kurzu bychom koupili stejné množství masa v ČR i USA. (Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str. 127) činil kurz české koruny k americkému dolaru 21,6 CZK/USD, cena Big Macu v České republice 52,1 CZK, tj. 2,41 USD po přepočtu směnným kurzem. V USA stál Big Mac 3,22 USD, PPP 1 USD je potom 16,2 a česká koruna je o 25 % podhodnocená vůči americkému dolaru. (The Economist: The Big Mac index. The Economist, 2007, 29.6) 24 Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses, str Pokud PPP za HDP mezi Francií a USA je rovna 0,97 EUR za 1 USD, můžeme vyvodit, že za každý utracený dolar za HDP v USA je třeba utratit ve Francii 0,97 euro, aby byl nakoupen stejný objem zboží a služeb. Nákup stejného objemu zboží a služeb neznamená, že bude nakoupen identický koš zboží a služeb v obou zemích. Složení koše se bude lišit, s tím, že bude odrážet rozdíly ve vkusu a kultuře, v principu ale oba koše přinesou ekvivalentní uspokojení či užitek. (OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, 2002, str. 11) 26 Kadeřábková, A. a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky, 2005, str

17 typické v jedné zemi nemusí být typické jinde a proto, aby bylo možné provést smysluplné srovnání, se musí najít společný základ Srovnání v čase Z analytických důvodů je však důležité sledovat nejen rozdíly v objemu HDP mezi zeměmi, ale i vývoj v čase. Existují dvě možnosti kombinace prostorových a mezičasových srovnávání, každá se svou konkrétní interpretací a užitím. První možností kombinace prostorových a mezičasových srovnávání je použití běžných PPP zjištěných v mezinárodních srovnávacích projektech. To znamená, že ceny a cenové relace se v čase mění. Srovnatelné objemy HDP a složek jeho užití získáme tak, že použijeme běžné PPP k převedení výdajů na HDP oceněných v běžných národních cenách. Srovnání HDP mezi zeměmi je v tomto případě založeno na běžných mezinárodních cenách. Výsledky takovýchto srovnání neodrážejí pouze změny reálného objemu HDP, ale též změny relativních cen mezi zeměmi, případně i změny v definicích a metodologii. Druhou možností je použití stálých PPP. Postup je takový, že se stanoví výchozí rok a PPP se extrapolují pro ostatní roky tak, že se použijí cenové deflátory příslušných zemí. 28 Výsledkem je HDP ve stálých cenách a stálých PPP. Ke stejnému výsledku bychom dospěli, kdybychom použili tempa růstu reálného HDP ve srovnávaných zemích. Tento způsob zkoumání změn v čase má však jeden nedostatek předpoklad, že se struktura cen v čase nemění. Relativní ceny se však v čase mění a čím delší je zkoumané období, tím jsou změny větší. Základní rozdíl mezi oběma způsoby je ten, že první způsob odráží nejen změny objemu, ale i změny relativních cen, zatímco druhý způsob odráží pouze změny objemu. 29 I za předpokladu, že objemy zboží a služeb zůstanou v čase identické, srovnání založená na běžných cenách vykazují rozdíly, pokud se ceny a struktura cen změní. Tento faktor nabývá 27 Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses, str Uvažujme příklad srovnání mezi dvěma zeměmi, přičemž předpokládáme, že PPP v roce 1 je rovna 1, tzn. že jedna měnová jednotka v zemi A koupí v průměru stejný množství zboží a služeb jako jedna měnová jednotka v zemi B. Nyní předpokládejme, že mezi dvěmi obdobími cenová hladina HDP v zemi A vzrostla o 20 % a v zemi B se nezměnila. PPP jsou potom extrapolovány užitím poměru 120/100 = 1,2 vzhledem k původním PPP. Tedy, extrapolované PPP pro rok 2 jsou (PPP roku 1) * 1,2 = 1,2. (Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses, 2002, str. 6) 29 Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

18 na významu, pokud je příslušná země velkým producentem či exportérem produktů, pro které jsou typické výrazné cenové změny (např. ropa v případě Norska). 30 Dalším zdrojem rozdílů mezi těmito dvěma způsoby jsou metodologické změny mezi po sobě následujícími koly shromažďování údajů o cenách (např. zavedení systému účtů SNA 93 s sebou přineslo změny v klasifikaci výrobků, což mělo vliv na výpočet parit kupní síly). Tyto změny sice zlepšují mezinárodní srovnatelnost, nicméně působí problémy při srovnávání s výsledky z kol předcházejících k datu zavedení metodologické změny a dopad určitých zlomů v časových řadách na celkové výsledky je v současné době analyzován OECD. Rovněž konstrukce implicitních cenových deflátorů HDP, které používají statistické úřady, se mohou měnit. Tyto změny mají přímý vliv na extrapolované úrovně PPP a vysvětlují část rozdílů mezi HDP založeným na běžných a stálých paritách. I v případě, že se metody nemění, systematické metodologické rozdíly existují. Např. cenové změny vývozu a dovozu v národních účtech vychází z vývozních a dovozních cenových indexů. Pro hodnoty PPP poměry vývozních a dovozních cen mezi zeměmi jsou jednoduše měřeny jako bilaterální směnné kurzy. Také cenová srovnání v programu zjišťování PPP zachází s výrobky jako by byly identické, i když se prodávají např. v různých lokalitách a různých typech prodejen. 31,32 OECD doporučuje indexy založené na stálých PPP pro analýzu relativní růstové výkonnosti zemí a poslední zjištěné PPP pro srovnávání HDP na hlavu mezi zeměmi Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses, 2002, str Sultan Ahmad, bývalý manažer Mezinárodního srovnávacího programu (International Comparison Program, ICP, blíže viz. kap ), v bulletinu ICP z února 2007 potvrzuje, že zajištění srovnatelnosti přes národní hranice zůstává nejnáročnějším úkolem v rámci programu ICP. (World Bank: The ICP Newsletter. Volume 4, No. 1, 2007, str. 3) 32 Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses, 2002, str Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

19 1.2.5 Mezinárodní srovnávací programy Výpočty parity kupní síly za agregát HDP jsou časově náročné a nákladné a vyžadují spolupráci mezinárodních organizací a národních statistických úřadů. Mohou se provádět bilaterálně nebo multilaterálně v rámci mezinárodních projektů. Takové projekty jsou zpravidla organizovány pod patronací OECD, EUROSTATu a OSN. První mezinárodní srovnávací program (International Comparison Program, ICP) vznikl v roce 1986 jako společný projekt OSN a University of Pennsylvania. Proběhlo několik kol (1970, 1975, 1980, 1985 a 1990), jejichž rozsah byl však omezený. Teprve v roce 1993 šlo o skutečně světový program, který zahrnoval 118 zemí a jeho koordinátorem pro nečlenské země OECD se stala Světová banka. 34,35 Vzhledem k účasti řady zemí celého světa (vyspělé i rozvojové země) se z ICP později vydělil Evropský srovnávací program (European Comparison Programme, ECP). Na jeho základě vznikla pravidelná šetření organizace OECD a EUROSTATu. 36 Evropské mezinárodní srovnávací programy byly zahájeny na počátku 80. let a do současné doby proběhlo několik kol (nejprve s pětiletou periodicitou v letech 1980, 1985 a 1990, poté s tříletou periodicitou v letech 1993, 1996, 1999, a 2005). 38 Evropský srovnávací program má přinášet věcně srovnatelné údaje o hrubém domácím produktu a o složkách výdajů na jeho užití (na soukromou spotřebu, spotřebu vlády, na tvorbu hrubého fixního kapitálu, tj. v podstatě na investice, na tvorbu zásob a na rozdíl mezi vývozem a dovozem) za ty evropské země, které se ho účastní. Je založen na přepočtu podrobně členěných údajů vyjádřený v národních měnách do měn partnerských zemí pomocí parity kupní síly měny, zjišťované jako poměr cen za reprezentanty zboží a služeb pro jednotlivé výdajové skupiny za jednotlivé země. Výsledky se průměrují a postupně agregují V současné době je v plném běhu šetření ICP , které přináší některé novinky ve způsobech odhadů a výpočtů. (Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str. 7) 35 Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Přehled zemí zapojených do evropské části mezinárodního srovnávacího programu (ICP) v roce 2002 a členské země OECD viz. příloha č Na základě: Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str

20 Československo se připojilo k ECP až při srovnání za rok V tomto roce a rovněž v rámci ECP 1993 se srovnání provádělo bilaterálně s Rakouskem. 41 Mezinárodní srovnávací program za rok 1996 byl koordinován OECD a EUROSTATem. Srovnání koordinované OECD vycházelo z členění výdajů na HDP na 218 výdajových skupin. Česká republika byla v tomto srovnávacím programu zařazena již do první skupiny zemí, kde bylo prováděno multilaterální srovnání. Je pochopitelné, že zařazení ČR do první skupiny a rozdílná metodika za léta 1993 a 1996 ovlivnily výsledky, které proto nejsou srovnatelné. Díky zpřesněné metodologii jsou údaje z nových mezinárodních srovnání obecně považovány za spolehlivější. 42 Účastníky srovnání 1996 představovalo 28 členských zemí OECD, doplněných čtyřmi nečleny OECD: Izraelem, Ruskem, Slovenskem a Slovinskem Účastníci tohoto ECP byli pokud jde o organizaci zpracování jejich údajů pro srovnávací program ještě rozděleni mezi EUROSTAT a OECD, přičemž data za ČR a SR byla zpracována v rámci koordinace OECD. Počínaje ECP 1999 je však už přímá účast těchto ekonomik na srovnávacím programu koordinována EUROSTATem. Ten nyní organizuje propočty parit kupní síly kromě členských států EU také pro Island, Norsko, Švýcarsko a Turecko. Česká republika se tak zařadila do pravidelného programu EUROSTATu označovaného jako PPPP (Purchasing Power Parity Programme), který probíhá každoročně. Při tom i nadále v tříleté periodě splývá ve společný program OECD-EUROSTAT (ECP). PPPP je organizován tak, že oblast šetření cen konečné spotřeby je rozdělena do tří jednoročních etap. V každé z nich se přímo zjišťují ceny zhruba třetiny položek, zatímco zbývající položky se cenově extrapolují pomocí indexů spotřebitelských cen v požadovaném třídění. V ostatních částech programu (šetření cen investičních statků, stavebních projektů a aktualizace dat o národních výdajích), se data šetří každoročně. 43 Od šetření za rok 1999 je 40 Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Česká republika se v roce 1993 prací zúčastnila v rámci podskupiny IIA, kterou dále tvořily Polsko, Slovenská republika, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Bělorusko, Ruská federaci a Ukrajina. (Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str. 147) 42 Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Nachtigal, V.: Vývoj reálné a cenové konvergence české ekonomiky v mezinárodním srovnání in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

21 dále také základem metodologie nový systém národních účtů SNA 1993 a nikoliv do té doby používaný SNA Jak EUROSTAT, tak i OECD každoročně aktualizují tzv. benchmarkové výsledky šetření získané v rámci srovnávacích programů. EUROSTAT při tom používá postup označovaný jako metoda postupného řetězení (tzv. rolling benchmark approach), jímž pro jednotlivé členské země vypočítává parity a reálné výdaje na všech úrovních agregace od základních skupin až k úhrnu HDP. Naproti tomu OECD aktualizuje parity kupní síly a reálné výdaje jen na úrovni globálního užití HDP, a to metodou tzv. globální extrapolace. 45 Spolu s problematikou adaptace údajů za léta vyplňující mezery mezi ECP je třeba připomenout ještě aplikaci dalšího metodického principu odvozování parity kupní síly národních měn označovaného jako konvence fixity. Týká se už sledu prací při zpracování výsledků srovnávacího programu, musí však být zohledněn i při adaptacích těchto výsledků pro roky mezidobí srovnávacích programů. Vychází z poznatku, že relativní pozice zemí v rámci těchto přepočtů se může měnit v důsledku měnícího se složení skupiny srovnávaných zemí. Aby se předešlo takovýmto změnám v oficiálních statistických charakteristikách členských zemí EU, dohodli se už na počátku 80. let minulého století EUROSTAT a OECD na určitém sledu propočtu parametrů zjišťovaných při ECP (blíže viz. Nachtigal, 2003) Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Východiskem metody postupného řetězení je kompletní matice elementárních položek parit z posledního šetření. Z nich některé položky parit jsou v dalším roce nahrazeny novými, vypočtenými na základě cen v daném roce zjištěných, zatímco nenahrazené položky parit jsou pouze extrapolovány na základě jejich běžně sledovaných cenových indexů. Metoda globální extrapolace aktualizuje HDP vyjádřený v paritách kupní síly z posledního roku šetření podle relativních měr inflace jednotlivých národních ekonomik vyjádřených implicitním cenovým deflátorem HDP, odvozeným z cen v národní měně. HDP dané země vyjádřený v paritě pro rok (t+1) se získává pronásobením jeho hodnoty v národní měně paritou z roku t rektifikovanou podílem implicitních deflátorů HDP národní ekonomiky a HDP příslušného referenčního seskupení ekonomik. (Nachtigal, V.: Vývoj reálné a cenové konvergence české ekonomiky v mezinárodním srovnání in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str ) 46 Nachtigal, V.: Vývoj reálné a cenové konvergence české ekonomiky v mezinárodním srovnání in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

22 1.2.6 Pozice ČR v rámci ICP Indexy reálného HDP na osobu 47 umožňují určit pořadí zemí podle jejich ekonomické úrovně. Jak již bylo řečeno, metody výpočtu PPP nejsou natolik precizní, aby umožnily s naprostou přesností stanovit pořadí zemí. Připouští se odchylky až do 5 procentních bodů. Proto OECD upřednostňuje zařazení jednotlivých zemí do 4 širších skupin podle úrovně důchodu na hlavu: vysoký důchod (120 % úrovně OECD a výše), vysoký až střední důchod ( % úrovně OECD), nižší až střední důchod (50-99 % úrovně OECD) a nízký důchod (50 % úrovně OECD a méně). 48 Podívejme se nyní na pozici ČR v rámci zemí EU Z následujícího grafu č. 1 je zřejmé, že se ČR nachází ve skupině zemí s nízkým až středním důchodem dle ukazatele reálného HDP na obyvatele (65 % ekonomické úrovně OECD 30), EU-12 (nebo EURO ) pak ve skupině zemí s vysokým až středním důchodem (103 % ekonomické úrovně OECD 30). Graf č. 1: HDP na obyvatele v paritě kupní síly (OECD-30=100, 2002), EU HDP na obyvatele v paritě kupní síly (OECD-30=100, 2002) vysoký důchod % vysoký až střední důchod nízký až střední důchod nízký důchod Lucembursko Irsko Dánsko Nizozemí Rakousko Spojené království Belgie Švédsko Finsko Francie Itálie Německo EURO 12 EU 25 Španělsko Kypr Řecko Portugalsko Slovinsko Malta ČR Maďarsko Slovensko Estonsko Polsko Lotyšsko Litva Bulharsko Rumunsko Zdroj dat: OECD: New GDP Comparisons Based on Purchasing Power Parities for the Year Tj. HDP na obyvatele v paritě kupní síly. 48 Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Indexy zemí jsou založeny na rovnosti OECD-30 = 100, kde průměrný HDP na obyvatele odpovídá USD. (OECD: New GDP Comparisons Based on Purchasing Power Parities for the Year 2002, 2005) 50 Označení EURO 12 či EU-12 je používáno pro členy EU, které používají jako svou měnu Euro, tj. Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. V roce 2007 zavádí Euro jako svou měnu rovněž Slovinsko a v tomto přídě pro uskupení všech členských států EU, které dnes používají Euro jako svou měnu, je používáno označení EU

23 1.2.7 Použití směnných kurzů Zjišťování PPP je složitou statistickou záležitostí. Proto v případě, že nejsou k dispozici PPP, se mezinárodní srovnávání provádí převedením národních měn na společnou měnu pomocí tržních kurzů. V tomto případě je splněna podmínka vyjádření reálného HDP ve společné měně, nikoli však podmínka srovnatelné cenové úrovně, v níž je HDP oceněn. Srovnáváme tedy nominální hodnoty HDP, které jsou ovlivněny nejen reálným objemem HDP, ale též cenovými rozdíly mezi zeměmi. V zemích, kde je cenová úroveň nižší, je HDP převedený pomocí směnných kurzů podceněn proti jeho reálné výši. Tržní směnné kurzy totiž ovlivňuje mnoho faktorů na straně poptávky po dané měně a její nabídky, jako jsou relativní ceny v jednotlivých zemích, vývoj zahraničního obchodu, kapitálové toky, ale i měnové spekulace. Tržní směnné kurzy proto nevyjadřují reálnou kupní sílu měn, od které se mohou významně odchylovat. 51 To je skutečností právě v nových členských státech EU, ale i dalších členů staré patnáctky. (viz. graf č. 2). Země vyznačené žlutou barvou mají HDP na obyvatele převedený pomocí směnných kurzů podceněn oproti jeho reálné výši, u zemí v bledě modré barvě neexistuje prakticky rozdíl mezi oběma hodnotami, země v tmavě modré barvě pak mají HDP převedený pomocí směnných kurzů nadhodnocen oproti jeho reálné výši. V porovnání s předchozím grafem je v případě ČR patrný výrazný rozdíl mezi oběma ukazateli - HDP na obyvatele v přepočtu směnným kurzem je o 34 p. b. nižší než HDP na obyvatele v přepočtu pomocí PPP. Obecně, mezera mezi vysoko a nízko příjmovými zeměmi se zúží pokud použijeme místo směnných kurzů PPPs Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Schreyer, P., Koechlin, F: Purchasing power parities 1999 benchmark results, str. 6 23

24 Graf č. 2: HDP na obyvatele v přepočtu směnným kurzem (OECD-30=100), EU-27 HDP na obyvatele v přepočtu směnným kurzem (OECD-30=100, 2002) % Lucembursko Dánsko Irsko Švédsko Spojené království Nizozemí Rakousko Finsko Německo Belgie Francie EURO 12 Itálie EU 25 Španělsko Kypr Řecko Portugalsko Slovinsko Malta ČR Maďarsko Estonsko Polsko Slovensko Lotyšsko Litva Bulharsko Rumunsko Zdroj dat: OECD: New GDP Comparisons Based on Purchasing Power Parities for the Year

25 1.3 Nominální konvergence a její vztah ke konvergenci reálné Nominální konvergencí v širokém slova smyslu se rozumí přibližování nominálních veličin cenových hladin, měr inflace, úrokových měr, nominálních mezd atd. 53 V užším slova smyslu je chápána jako konvergence cen. Ve vztahu k EU se postup nominální konvergence obvykle charakterizuje plněním maastrichtských kritérií, která jsou podmínkou přijetí členských zemí do eurozóny. To jsou však kritéria, formulovaná za účelem udržení stability společné měny. Nevyjadřují tedy souvislosti reálné a nominální konvergence z hlediska ekonomiky, zajišťující její plynulý ekonomický růst a budou ponechána v této práci stranou. 54 Čtvrté nejsouhrnnější vymezení je za pomoci vývoje nominálního HDP přepočteného tržním kurzem CPL, ERDI Z parity kupní síly a oficiálního směnného kurzu lze vypočítat dva koeficienty, které jsou z analytického hlediska významné. 56 Prvním z nich je srovnatelná cenové hladina (comparative price level, CPL; někdy též označovaná jako index cenové úrovně, tj. price level index, PLI), která udává poměr celkové cenové úrovně HDP 57 nebo jeho dezagregovaných součástí (konečných výdajů na spotřebu domácností, tvorby hrubého fixního kapitálu apod.) ve zkoumané zemi k referenční zemi nebo skupině zemí Fassmann (koordinátor projektu): Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie: (ekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost), 2002, str Literatura zabývající se problematikou maastrichtských kritérií, jejich oprávněností pro nové členské státy apod. je poměrně rozsáhlá; v případě zájmu čtenáře lze doporučit např. www stránky MFCR, ČNB nebo výstupy CES VŠEM. 55 Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str. 56; Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Do indexu cenové hladiny HDP se kromě spotřebitelských cen, resp. cen výrobců promítají též odlišné cenové indexy dovážených investic, deflátory veřejné spotřeby atd. (Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str. 60) 58 Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str

26 Srovnatelná cenová hladina vyjadřuje, kolik peněžních jednotek je v každé zemi nutno vynaložit na nákup stejného koše zboží a služeb a vypočítáme ji z podílu hodnot parit kupní síly (PPP) a směnných kurzů (ER) 59 : CPL = (PPP/ER) x 100 [%] 60 Ukazatel CPL se vyjadřuje v procentech. 61 Obecně platí, že pokud je hodnota CPL na úrovni HDP < 100, celková cenová úroveň je v dané zemi nižší oproti referenční zemi (či skupině zemí). 62 Druhým ukazatelem je odchylka směnného kurzu od parity kupní síly (exchange rate deviation index, ERDI), tj. poměr oficiálního kurzu k paritě kupní síly. Tento ukazatel vyjadřuje míru podhodnocení či nadhodnocení národní měny. ERDI = ER/PPP 63 Pokud je hodnota ERDI vyšší než 1, směnný kurz je vůči paritě kupní síly podhodnocen a naopak. Hodnoty CPL, které vyjadřují celkovou cenovou úroveň, ukazují do jaké míry směnný kurz dané země odráží její celkovou cenovou úroveň oproti celkové cenové úrovni referenční země. Hodnota CPL > 100 (resp. < 100) znamená, že směnný kurz podhodnocuje (resp. nadhodnocuje) celkovou cenovou úroveň srovnávané země vůči referenční zemi. Jestliže v méně vyspělých zemích sledujeme podhodnocení směnného kurzu oproti kupní síle měny (ERDI > 1), bude směnný kurz současně nadhodnocovat jejich celkovou cenovou úroveň. 64 Tento index se pro vyspělé země pohybuje okolo jedné, pro země transformující je výrazně vyšší. V podstatě se jedná o míru odchylky od zákona jediné ceny (viz. kap ) na agregátní úrovni. Výjimku ale představuje Švýcarsko s hodnotou koeficientu ERDI okolo 0,9. Např. Komárek, Frait (2001) uvádějí, že v závislosti na strukturálních charakteristikách může 59 Jde o oficiální směnné kurzy. (Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str. 56) 60 Kadeřábková, A.: Úvod do ekonomické analýzy, 2001, str Kadeřábková, A.: Úvod do ekonomické analýzy, 2001, str Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha, 2003, str

27 být za normální považována hodnota koeficientu ERDI v intervalu 0,75-1,25 (převzato z: Žďárek, 2006). 65 Ke sbližování PPP HDP a směnného kurzu dochází dvěma cestami: jednak rozdílným vývojem cen měřených deflátorem HDP (touto cestou se mění PPP) a jednak změnami směnného kurzu. Depreciace kurzu koruny rozdíl mezi PPP a směnným kurzem zvětšuje a apreciace tento rozdíl snižuje Determinace měnového kursu paritou kupní síly Teorie parity kupní síly je založena na principu označovaném jako zákon jedné ceny. 67 Zákon jedné ceny vyjadřuje tendenci cenových relací posouvat se směrem ke stavu, kdy cena téže položky je (po přepočtu směnným kurzem) na různých místech táž. Tuto tendenci způsobuje arbitráž, tj. přesun poptávky na trhy s nižší relativní cenou a přesun nabídky na trhy s vyšší relativní cenou. Arbitráž zajišťují buď poptávající (např. spotřebitelé tím, že jezdí nakupovat do levnější oblasti) nebo nabízející (např. výrobci tím, že vyvážejí na trhy, kde mohou uplatnit své produkty za vyšší cenu). Subjekt, který zajišťuje arbitráž za to inkasuje rozdíl mezi částkou, o kterou se liší ceny na daných dvou trzích a částkou, kterou lze nazvat náklady arbitráže pro daný subjekt. V praxi se cenové relace blíží zákonu jedné ceny až po určitě době působení arbitráže a jen v míře, kterou dovoluje výše nákladů arbitráže. Jednotkové náklady arbitráže dané položky z trhu A na trh B pro daný subjekt jsou náklady, které musí daný subjekt vynaložit buď na to, aby přesunul nabídku jedné jednotky dané položky z trhu A na trh B, nebo aby přesunul poptávku po jedné jednotce položky z trhu B na trh A; pro vznik arbitráže z trhu A na trh B jsou podstatné ty náklady, které jsou nižší. Jednotkové náklady arbitráže vznikají danému subjektu v souvislosti s tím, že musí překonávat následující překážky arbitráže: 65 Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, 2000, str

28 fyzické (vzdálenost trhů, kvalita jejich dopravního či jiného propojení, trvanlivost zboží apod.), informační (doba do zjištění cenového rozdílu, nejistota ohledně jeho dalšího trvání včetně kursového rizika apod.), administrativní, tj. formální (technické normy, licence, sanitární předpisy apod.) a zahraničněobchodní (subvence, cla, přirážky, kvóty, depozita apod.), směnárenské (potřeba směnit peníze před nákupem v zahraničí nebo po prodeji v zahraničí), prodejní (relevantní jen u nabídky: nutnost uhradit poplatky, daně, vyhledání a zakoupení nebo pronajmutí prodejního místa, nákup přístrojů a zařízení obchodu, odběr vody a energií, odklízení splašků a odpadků, najmutí personálu na prodej a úklid, náklady reklamy v místních médiích apod.), psychologické (relevantní jen u poptávky: mnozí spotřebitelé pohlížejí s despektem na nákupní turistiku, tj. na cesty do ciziny za účelem nákupu za nižší ceny), jazykové (u nabídky: orientace v národních předpisech upravujících prodej, komunikace s místními úřady a obchodními partnery, příprava na uzavírání smluv v cizím jazyce apod.; u poptávky: cizojazyčné návody k použití, komunikace s prodavačem apod.). Hranice platnosti zákona jedné ceny mezi trhy A a B jsou obvykle vymezovány pomocí rozdělení všech položek na položky mezi trhy A a B obchodovatelné a neobchodovatelné. Poměrně přirozená definice obchodovatelnosti zní: položka je v daném okamžiku pro daný subjekt (směrem) z trhu A na trh B obchodovatelná, resp. neobchodovatelná v případě, že v daném okamžiku jednotkové náklady arbitráže z trhu A na trh B pro daný subjekt jsou nižší, resp. vyšší než rozdíl mezi cenami, za které je subjekt schopen jednotku dané položky prodat na trhu B a na trhu A. 68 Podívejme se ještě na intenzitu arbitráže definovanou Skořepou (2001), viz. obr. č. 1. Intenzita arbitráže indukuje dosavadní rozdíl mezi cenou na trhu B (p B ) a cenou na trhu A (p A ) v závislosti na nákladech arbitráže v uvedeném směru pro různé subjekty. Různá šíře čárkovaných pruhů vyjadřuje, kolik subjektů má náklady arbitráže v dané výši. Levá a pravá šedá zóna jsou umístěny vůči nule asymetricky, čímž je ilustrovaná možnost, že překážky arbitráži z trhu A na trh B pro jednotlivé subjekty mohou být v jiné výši než překážky 68 Skořepa, M.: K rozdílům v cenových hladinách mezi ČR a Německem in Finance a úvěr, 2001, str

29 arbitráží opačným směrem. Obchodovatelnost, resp. neobchodovatelnost položky v uvedeném smyslu tedy není jakousi absolutní, vnitřní vlastností položky, nýbrž závisí na volbě okamžiku, subjektu a směru arbitráže, přičemž hlavní úlohu zde hraje porovnání nákladů arbitráže z trhu A na trh B a opačně pro daný subjekt v daném okamžiku s cenovými poměry na trzích A a B v daném okamžiku. Z podstaty arbitráže plyne, že svým působením tlačí rozdíl mezi trhy v cenách příslušných položek k nule, čímž neustále potlačuje obchodovatelnost všech položek a sama si při tom likviduje svou živnou půdu. Mezi body p BA a p AB v grafu arbitráž ustala a cenový rozdíl přestává být tlačen směrem k 0 (zákon jedné ceny tak nemůže být naplněn). Obrázek č. 1: Obchodovatelná versus neobchodovatelná položka. Převzato z: Skořepa, 2001 V praxi se pojem obchodovatelná položka chápe nejspíš jako dlouhodobě převážně obchodovatelná, tj. tak, že rozdíl cen dané položky na daných dvou trzích se pohybuje obvykle mimo interval neobchodovatelnosti (mezi p BA a p AB ), takže s touto položkou se obvykle obchoduje někdy jedním směrem, někdy druhým směrem, mnohdy třeba oběma směry současně. Neobchodovatelnou je v tomto dlouhodobém pojetí položka, u níž se rozdíl jejích cen na daných dvou trzích pohybuje obvykle uvnitř intervalu (p BA ; p AB ) Skořepa, M.: K rozdílům v cenových hladinách mezi ČR a Německem in Finance a úvěr, 2001, str

30 Teorie parity kupní síly představuje velmi jednoduchý model toho, jak jsou určovány měnové kurzy, nicméně jak bylo ukázáno není příliš přesná. Krátkodobě nemusí platit, že domácí měna má naprosto stejnou hodnotu ve všech ekonomikách světa. Kromě omezené obchodovatelnosti statků a služeb je druhým důvodem pro odchylky od teorie parity kupní síly fakt, že ani obchodovatelné statky nejsou vždy dokonalými substituty, jsou-li vyráběny v různých zemích. Například někteří spotřebitelé mohou preferovat americké pivo oproti německému. Navíc preference spotřebitelů se mohou v průběhu času měnit. Pokud například německé pivo začne být nesmírně populární, zvýšení poptávky zvýší cenu německého piva. V důsledku toho bude možné za euro koupit v Německu méně piva než v jiných zemích. Ale i když tyto cenové rozdíly budou trvat, nebudou znamenat možnost cenové arbitráže, protože spotřebitelé jednoduše nepovažují tyto rozdílné druhy piva za ekvivalentní Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, 2000, str

31 1.3.3 CPL a ICP Podobně jako v případě indexů reálného HDP na hlavu je možné rozdělit země do skupin podle jejich cenové úrovně (viz. graf č. 3): s vysokou cenovou úrovní (index CPL 110 a vyšší), středně vysokou úrovní (CPL ), středně nízkou úrovní (CPL 60-89) a nízkou cenovou úrovní (CPL nižší než 60). 71 Pozice ČR je podle výsledků ICP v roce 2002 mezi zeměmi s nízkou cenovou úrovní (48 % úrovně průměru OECD-30), EURO 12 se nachází ve skupině zemí se středně vysokou cenovou úrovní (91 %) a ČR za ní ztrácí 43 p. b. (což je ještě o 11 p. b. více než v případě ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly). Graf č. 3: CPL (OECD-30=100), 2002, EU-27 CPL (OECD-30=100), 2002 % vysoká úroveň 118 středně vysoká úroveň středně nízká úroveň nízká úroveň Dánsko Švédsko Irsko Lucembursko Spojené království Finsko Německo Nizozemí Rakousko Francie Belgie EURO 12 EU 25 Itálie Kypr Španělsko Řecko Portugalsko Slovinsko Malta Estonsko Maďarsko Polsko ČR Litva Lotyšsko Slovensko Rumunsko Bulharsko Zdroj dat: OECD: New GDP Comparisons Based on Purchasing Power Parities for the Year Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str

32 1.3.4 Vztah nominální a reálné konvergence Reálná a nominální konvergence probíhají souběžně a navzájem se ovlivňují. Země s nízkou ekonomickou úrovní mají též nízkou cenovou úroveň ve srovnání se zeměmi ekonomicky vyspělejšími a ještě nižší je jejich relativní mzdová úroveň, resp. úroveň pracovních nákladů. S růstem ekonomické úrovně stoupá cenová hladina, dochází k reálnému zhodnocování měny a zvyšuje se i relativní úroveň mezd. Méně vyspělé země svou konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku zakládají ve větší míře na nízkých mzdách a nízkých cenových výrobních nákladech. Zatímco tyto low cost economies využívají převážně nákladovou (cenovou) konkurenční schopnost země, ekonomicky vyspělé země mají lepší předpoklady k necenové (kvalitativní) konkurenční schopnosti. Pro bezporuchový průběh integračního procesu má rozhodující význam harmonický průběh vyrovnávání ekonomické úrovně na základě předstihu v růstu produktivity práce, cenové úrovně a mzdové úrovně. Příliš rychlý vzestup cenové hladiny spotřebitelských cen, nepodložený dostatečným předstihem v růstu produktivity práce a na něj navazujícím růstem mezd, by mohl ohrozit vývoj životní úrovně v důsledku poklesu reálných mezd a všech reálných příjmů obyvatelstva. Příliš silné mzdové tlaky, vynucující si růst mezd neodpovídající produktivitě práce, by vedly ke snížení konkurenceschopnosti podnikatelské sféry, ke zpomalení ekonomického růstu a koneckonců zvýšení nezaměstnanosti. Růstovou dynamiku uváděných základních národohospodářských parametrů je nutno posuzovat s přihlédnutím k jejích výchozí úrovni, v níž mohou existovat určité rezervy. Jestliže mzdová úroveň a úroveň celkových pracovních nákladů zaostává podstatně více než úroveň produktivity práce, pak dočasný rychlejší růst jednotkových pracovních nákladů vyrovnává výchozí neúměrně hlubokou mezeru a přímo neohrožuje cenovou konkurenceschopnost, pokud nepřesáhne určité meze. V takové situaci se ve značném rozsahu nacházejí nové členské země EU. S dosažením vyšší ekonomické vyspělosti pak tyto země mohou přepínat z profilujícího zaměření na cenovou konkurenceschopnost více na kvalitativní (necenovou) konkurenceschopnost Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str

33 2 Reálná konvergence ČR k EU-12 Cílem této kapitoly je analýza procesu reálné konvergence ČR k zemím eurozóny za použití ukazatele HDP v paritě kupní síly a ukazatele reálného růstu HDP (resp. předstihu ČR v jeho tempu růstu před průměrem zemí eurozóny). Proces konvergence ČR je interpretován za pomoci komparace s ostatními státy EU-5 73 a vybranými členy eurozóny a zkoumané období rozděleno do dvou etap první období a druhé období 2001 až dosud. 2.1 Období I přes omezenou srovnatelnost či dostupnost dat v této dekádě je zde učiněn pokus o co nejpřesnější vyjádření reálné konvergence ČR k zemím eurozóny včetně jeho interpretace. Pro období na počátku 90. let bude využito bilaterálního srovnání s Rakouskem. 73 EU-5 je skupina těchto postkomunistických ekonomik: Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovenská republika a Slovinsko. 33

34 2.1.1 HDP v paritě kupní síly Třebaže neexistují srovnatelné údaje o výši hrubého domácího produktu v paritě kupní síly za delší časové období, hrubou orientaci je možné získat z výsledků Evropských srovnávacích projektů. 74 Jak již bylo řečeno, Československo se poprvé zúčastnilo Evropského srovnávacího programu v roce 1990 a stejně jako v tomto roce, i při srovnání v roce 1993 se Československo (resp. ČR v roce 1993) srovnávalo bilaterálně s ekonomickou úrovní Rakouska. Hrubý domácí produkt bývalého Československa za rok 1990 v přepočtu na obyvatele dosáhl zhruba 50 % úrovně Rakouska. 75 V roce 1993 v přepočtu na 1 obyvatele ČR připadalo 38,7 % úrovně rakouského hrubého domácího produktu při ocenění v Kč a 50,2 % při ocenění v ATS. Geometrický průměr těchto dvou reálných poměrů činil 44,1 %. Jinými slovy na 1 obyvatele Rakouska připadl hrubý domácí produkt 2,27 krát vyšší než v České republice. 76,77 Nejvyšší ekonomické výkonnosti, měřené objemem hrubého domácího produktu připadajícího na 1 obyvatele, bylo ze zemí EU-5 dosaženo ve Slovinsku (48,3 % úrovně Rakouska, viz. tabulka č. 1). Tabulka č. 1: Objemový index HDP na 1 obyvatele dle parity kupní síly Objemový index HDP na 1 obyvatele (dle PPP), Rakousko=100, v % ČR 44,1 Slovinsko 48,3 Maďarsko 31,7 Slovensko 29,4 Polsko 24,6 Zdroj dat: Statistika 4/96 74 Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty, 2002, str Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str Při použití oficiálního kursu by však tento poměr dosáhl jen 13,3 %, což by znamenalo, že v Rakousku na 1 obyvatele připadalo 7,5 krát více hrubého domácího produktu než v ČR. (Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str

35 Následuje ČR, která měla výsledek vyšší než Maďarsko o 12,4 procentních bodů, tj. o 39,1 %. Jde ovšem o poměry vypočtené jen prostřednictvím dvoustranného srovnání s Rakouskem. Přesto takové srovnání má smysl, protože v obou případech bylo při srovnání použito stejných nebo velmi podobných reprezentantů zboží a služeb, zvlášť pokud jde o spotřební koš. Jde o země i geograficky, i co do stupně rozvoje navzájem blízké. 78 V této souvislosti je zvlášť významné postavení Rakouska, které jediné je zároveň účastníkem srovnání v rámci I. skupiny i II. skupiny, v jejímž hvězdicovém systému bilaterálních srovnání stojí v centru. Tím je umožněno Eurostatu propočíst mnohostranné výsledky za všech 34 zúčastněných zemí Evropy. Výsledky za všechny země jsou i v těchto propočtech poměřovány vůči Rakousku. 79,80,81 Srovnání s Rakouskem je pro počátek 90. let užitečné neboť poskytuje vyšší míru srovnatelnosti v porovnání s kombinací různých datových zdrojů, ke kterému bylo třeba přistoupit při komparaci ekonomické úrovně ČR, dalších států EU-5 a vybraných zemí eurozóny s úrovní eurozóny. V další části práce je tedy už uvažován průměr zemí eurozóny jako cílový stav české ekonomiky, kam směřuje (tedy ekonomická úroveň zemí eurozóny bude rovna 100). Zdrojem dat jsou především statistiky OECD a EUROSTATu, popř. OSN, přičemž se snažím o maximálně možnou srovnatelnost dat. Nicméně v některých případech bylo třeba zkombinovat různé zdroje dat (ať už při časovém či prostorovém srovnání) a v tomto případě je na tento fakt upozorněno. 78 Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str K propočtu bylo v prvé řadě použito metody EKS, označované podle počátečního písmena jejich autorů (Eltetö Köves Szulc). Využívá se přitom všech dostupných dvoustranných srovnání. Vlastností použité metody je to, že přináší tranzitivní (bereme-li například údaje za tři země A, B a C, pak B/A = (C/A)/(C/B)), ale nesčitatelné výsledky (součet přepočtených složek hrubého domácího produktu se nemusí rovnat přepočtu hrubého domácího produktu jako celku) a tyto výsledky závisí na změně okruhu zemí, které jsou do srovnání zahrnuty. (Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str. 151) 80 Rozdíly mezi bilaterálním a multilaterálním srovnání ČR za rok lze nalézt ve Statistika 4/96, str Zde pouze uveďme, že zvýšení objemového indexu se nejmarkantněji projevilo v objemovém indexu kolektivní spotřeby vlády, který vzrostl z 66,6 na 77,5, tj. o 10,9 procentních bodů. V rámci spotřeby obyvatelstva bylo z multilaterálního hlediska dosaženo v ČR nejvyššího objemového indexu ve výdajích na rekreaci a vzdělání, a to 74,4, což je o 6,1 bodu více než při dvoustranném srovnání. (Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str. 152) 81 Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu, 1996, str

36 Na počátku 90. let hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly ČR mírně přesahoval 70 % průměru zemí budoucí EU-12, přesahoval úroveň řeckou i portugalskou a téměř dosahoval úroveň irskou. (viz. graf č. 4) Graf č. 4: HDP na obyvatele v PPP (ČR, Řecko, Portugalsko, Irsko), EU-12= HDP na obyvatele v PPP (EU-12=100) ČR, Řecko, Portugalsko, Irsko 120% 100% 80% 60% 40% ČR Řecko Portugalsko Irsko 20% 0% Zdroj dat: United Nations, OECD Statistics Vysoce přitom převyšoval úroveň ostatních kandidátských zemí s výjimkou Slovinska 83 (viz. graf č. 5). Graf č. 5: HDP na obyvatele v PPP (EU-5), EU-12= HDP na obyvatele v PPP (EU-12=100), EU-5 70% 60% 50% 40% 30% 20% ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko 10% 0% Zdroj dat: United Nations, OECD Statistics 82 Srovnání je uskutečněno za kombinace dvou datových zdrojů, proto zde považuji za důležité upozornit na určitou nepřesnost, kterou s sebou tento krok nese. 83 Fassmann (koordinátor projektu): Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie: (ekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost), 2002, str Srovnání je uskutečněno za kombinace dvou datových zdrojů, proto zde považuji za důležité upozornit na určitou nepřesnost, kterou s sebou tento krok nese. Vzhledem k omezené dostupnosti dat rok 1991 byl prvním rokem, za který bylo možné provést srovnání pro EU-5. 36

37 K zamyšlení tedy nabádá vysoká ztráta ekonomické pozice ČR v průběhu transformačního období. Pokles hrubého domácího produktu byl v průběhu transformačního období podstatně hlubší než v ostatních zemích EU-5. Jejich celková ekonomická úroveň se po překonání počáteční transformační krize ve druhé polovině devadesátých let již postupně vracela na původní výši. Česká ekonomika však prodělávala další recesi a dříve existující náskok stále více ztrácela. 85 V průběhu transformačního období ČR postupovala pomaleji v restrukturalizaci a modernizaci ekonomiky než některé jiné kandidátské země, což se odrazilo v pomalejší dynamice ekonomického růstu, vyúsťující do částečné ztráty výchozího předstihu. 86 V období dochází dokonce k divergenci. 87 K objektivním příčinám obtížnější restrukturalizace v ČR lze zařadit celkovou předimenzovanost průmyslu, založeného na velké šíři sortimentu a převažujícím zastoupení tradičních odvětví, která se obtížněji přizpůsobují změnám poptávky. V rámci existující dělby práce v bývalém společenství RVHP se z ČR vyvážely miliony tun oceli, miliony párů obuvi, tisíce nákladních automobilů, stovky lokomotiv, velké investiční celky atd. Po rozpadu tohoto autarkního trhu nebylo možno pokračovat ve stejném zaměření výroby, která navíc v období odtržení od vývoje ve vyspělejší části světa značně technicky zaostala. Restrukturalizace výroby je v takových podmínkách mnohem náročnější než v Maďarsku nebo Polsku, kde byl podíl průmyslu, zejména těžkého, výrazně nižší a šíře vyráběného sortimentu menší. Ke specifickým handicapům české ekonomiky patřila tuhá centralizace, zděděná z minulého režimu. Byla spojena s nedostatkem zkušeností z drobného a středního podnikání, které bylo v sousedním Polsku i Maďarsku mnohem rozšířenější. V Polsku sehrálo významnější roli i přebírání již vyvinutých technologií, organizačních postupů a jiných nových poznatků v porovnání s ČR. 85 Fassmann (koordinátor projektu): Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie: (ekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost), 2002, str Vintrová, R.: Reálná konvergence předpoklad plynulé integrace do Evropské unie in Politická ekonomie, 2003, str Jestli v roce 1996 ČR dosáhla 65,07 % úrovně eurozóny, v roce 1997 to bylo 63,44 %, v roce ,05 % a téměř zanedbatelné zlepšení se týkalo roku 1999, kdy ČR dosáhla 61,09 % úrovně průměru zemí eurozóny. (vlastní výpočty, zdroj dat: United Nations, OECD Statistics) 37

38 Kromě těchto objektivních příčin existovaly i nedostatky ve vlastní transformační strategii. Šlo jednak o celkové podcenění a zpoždění institucionálních změn 88 a o nedostatečnou podporu zvyšování konkurenceschopnosti podnikové sféry, jednak o aplikovanou makroekonomickou politiku, která dlouho dostatečně neprosazovala prioritu hospodářského růstu před ostatními ekonomickými cíli. Počáteční představy o klíčových momentech přechodu k tržní ekonomice stavěly do popředí rychlou liberalizaci cen, zahraničního obchodu i kapitálových trhů. V tomto ohledu ČR postupovala rychleji než ostatní země a tímto faktorem zaostávání ČR v ekonomickém růstu vysvětlit nelze. Mezi analytiky domácích i mezinárodních institucí se vytváří určitý konsensus o tom, že k příčinám pomalejšího postupu transformace lze řadit především zpoždění v prosazování některých důležitých systémových a institucionálních přeměn. Uplatňované metody privatizace nedostatečně motivovaly k hlubší restrukturalizaci a modernizaci výroby a podporovaly spíše projídání existujících aktiv. Poměrně dlouho přetrvávaly bariéry pro vstup na trh a výstup z něho. Spolu s vágním právním prostředím a špatnou vymahatelností práva to v počátečních fázích transformace vytvářelo podmínky pro tunelování a korupci. Svou roli sehrála také poměrně nízká míra inflace, která brzdila restrukturalizaci výroby. Při deformovaných cenových relacích a existující nepružnosti cen a mezd směrem dolů zpomaluje snaha o rychlou dezinflaci přirozené přizpůsobovací procesy a brzdí alokaci kapitálu podle tržních kritérií. 89 V definiční části práce bylo zmíněno, že kromě běžných cen a parit lze použít i vyjádření HDP pomocí stálých cen a parit. Vyjádřením HDP na obyvatele ve stálých paritách a stálých cenách získáme ne zcela jasně interpretovatelnou jednotku výkonu. Zcela přesně replikuje dynamiku HDP a populace. Není přitom ovlivněna směnnými relacemi a změnou struktury, což může v delším čase vychýlit výsledky. HDP v běžných paritách a běžných cenách je tedy teoreticky přesnější vedle dynamiky HDP a populace jsou zachyceny i změny směnných relací, struktury ekonomiky (problém částečně eliminován řetězením, viz. kapitola 3.2.3) a změny relativních cen mezi zeměmi. Primární řady umožňují prostorové i časové srovnání (na rozdíl od běžných parit a běžných cen, kdy primární řady mají smysl pouze v prostorovém srovnání). Není ale umožněna kvantifikace komparativní cenové hladiny (na rozdíl od běžných parit a běžných cen, kdy 88 Zejména kritická situace bankovního sektoru. (Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str. 5) 89 Vintrová, R.: Reálná konvergence předpoklad plynulé integrace do Evropské unie in Politická ekonomie, 2003, str

39 platí identita: HDP v běžných cenách převedený směnným kurzem = HDP v běžných cenách v PPP * komparativní cenová hladina). Jde o transparentnější a rezistentnější způsob, ale výsledek je závislý na zvoleném počátku. V praxi je tento pohled využíván podstatně méně, takže uživatelé jej neznají a nerozumí mu. 90 Jak již bylo řečeno, ke stejnému výsledku, ke kterému dospějeme při použití stálých cen a parit, bychom dospěli, kdybychom použili tempa růstu reálného HDP ve srovnávaných zemích a vzhledem k omezenosti ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly především pro prostorová srovnání se dále na tempo růstu reálného HDP ČR v mezinárodní komparaci s ostatními státy EU-5 vzhledem k tempu růstu reálného HDP v eurozóně podíváme. 90 Seminář ČSE a CES VŠEM ( ) Reálná a nominální konvergence. Příspěvek F. Cvengroše: Srovnání ekonomické úrovně metodologické poznámky 39

40 2.1.2 Tempo růstu reálného HDP Česká ekonomika prošla v 90. letech, jako jediná z kandidátských zemí vstupu do Evropské unie, z hlediska růstového procesu, čtyřmi vyhraněnými etapami. Fází postransformačního poklesu (recesí) v letech , fází nepřesvědčivého střednědobého růstu (hospodářské oživení) v období let , fází opětovné recese, která začala v roce 1997 a trvala až do poloviny roku Poslední fází je pak období mírného oživení ekonomiky, které nastupuje ve druhé polovině roku 1999 a následně pokračuje i v roce Sousedící transformující se ekonomiky prošly v tomto období jen dvěma etapami, ve kterých po transformačním poklesu procházejí trvajícím, avšak nerovnoměrným růstem. 91 Tabulka č. 2: Tempo růstu reálného HDP, ČR, Tempo růstu reálného HDP (stále ceny roku 1995) Roky Roční tempo růstu -11,6-0,5 0,1 2,2 5,9 4,8-1,0-2,2-0,2 2,6* Zdroj: ČSÚ (*odhad); převzato z: Slaný (2001) in Slaný, A. (editor): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí, 2001, str. 231 Hospodářská recese ( ) měla strukturální charakter (nikoliv cyklický) a byla způsobena velkým množstvím různorodých faktorů souvisejících s přechodem od systému centrálního plánování k tržní ekonomice, strukturálními faktory a vnějšími šoky (rozpad RVHP, války v Jugoslávii a Perském zálivu). Liberalizace cen a zahraničního obchodu změnila poptávku i chování firem a domácností. Domácí nabídka nebyla schopna se přizpůsobit tak velké změně a značná část kapacit a výrob se stala nepotřebná. K silnému poklesu přispěla i hospodářská politika, jejímž dominantním cílem byl boj proti inflaci a hlavním nástrojem restriktivní politika (monetární, fiskální a důchodová). Příčinou poměrně vysokého tempa růstu ve fázi postransformačního oživení ( ) 92 byl nepochybně růst poptávky, jejímž základem byl růst investic. Ten byl vyvolán několika faktory. Jednak to byly tzv. transformační polštáře, které snížily mzdové náklady a zvýšily zisky firem z jednotky produkce. Tyto polštáře spolu s rychlým průběhem privatizace vyvolávaly investiční optimismus. Po vyčerpání mzdového polštáře, který zapříčinil růst reálných mezd, je růst ekonomiky tlačen spotřebitelskou poptávkou (růst mezd živil 91 Slaný, A.: Ekonomický růst v devadesátých letech in Slaný, A. (editor): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí, 2001, str S odstupem času se začíná hovořit o problému přehřívání české ekonomiky. (Slaný, A.: Ekonomický růst v devadesátých letech in Slaný, A. (editor): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí, 2001, str. 233) 40

41 spotřebitelskou poptávku). Dalším důležitým faktorem, který přispěl k přehřívání ekonomiky, byl příliv zahraničního kapitálu, jakožto důsledek existence politické stability. Růst zahraničního kapitálu kulminoval v roce Přehřívání ekonomiky se projevilo růstem schodku obchodní bilance. Rychlý růst poptávky totiž nalézal svůj ventil v dovozu. Koncem roku 1996 se možnosti dalšího růstu taženého poptávkovou stranou ekonomiky vyčerpávají a česká ekonomika vstupuje do fáze opětovné recese. Hospodářská recese české ekonomiky, která začala ve druhém čtvrtletí 1997 a trvala do prvního čtvrtletí 1999, je výsledkem řady faktorů. Většina analýz se shoduje v tom, že tato recese byla výsledkem faktorů jak makroekonomických (narůstající makroekonomická nerovnováha, neadekvátně prováděná hospodářská politika apod.), tak mikroekonomických majících strukturální charakter a působících na straně nabídky (především procesy adaptace, restrukturalizace a modernizace podniků, na nichž závisí pružná reakce nabídky na rychle se měnící poptávku, jak bylo řečeno v komentáři vývoje HDP na obyvatele v paritě kupní síly). Přitom dochází k souběhu faktorů krátkodobých s faktory dlouhodobými, které mají strukturální charakter. Na prohlubování makroekonomické nerovnováhy a přehřívání ekonomiky reagovala v polovině roku 1996 Česká národní banka přísnou měnovou restrikcí. Fiskální politika reaguje na vznikající nerovnováhu restriktivními balíčky (v dubnu a květnu 1997). Zvolený mix měnové a fiskální politiky se však jeví poněkud problematický, především z hlediska dopadů délky a hloubky měnové restrikce. Ve druhé polovině roku 1999 vzrostl HDP o 1 % a tento vzestupný trend pokračuje i v roce Předpokladem postupného přibližování se ekonomické a životní úrovni eurozóny je vyšší dynamika ekonomického růstu v ČR než v eurozóně. 94 Časová řada reálného tempa růstu HDP pro oblast eurozóny je ve statistice OECD dostupná od roku a vývoj (předstih či zaostávání) v tempech růstu reálného HDP zemí EU-5 před či za úrovní eurozóny za období ukazuje následující tabulka č Slaný, A.: Ekonomický růst v devadesátých letech in Slaný, A. (editor): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí, 2001 str Na základě: Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty, 2002, str V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Finsko, Švédsko a Rakousko. 41

42 Tabulka č. 3: Tempo reálného růstu HDP EU-5 a eurozóny, (% změna oproti předchozímu roku) Eurozóna 1,5 2,5 2,8 3,0 3,9 ČR 4,0-0,7-0,8 1,3 3,6 Maďarsko 1,3 4,6 4,9 4,2 8,0 Polsko 6,2 7,1 5,0 4,5 4,2 Slovensko 6,9 5,7 3,7 0,3 0,7 Slovinsko 3,7 4,8 3,9 5,4 4,1 rozdíl (v p. b.) ČR 2,5-3,2-3,6-1,7-0,2 Maďarsko -0,2 2,1 2,1 1,2 4,2 Polsko 4,7 4,6 2,2 1,5 0,4 Slovensko 5,4 3,2 0,9-2,7-3,1 Slovinsko 2,2 2,3 1,1 2,4 0,3 Zdroj dat: Eurostat Statistics Z tabulky jsou patrné konec druhého transformačního období (fáze nepřesvědčivého střednědobého růstu) v roce 1996 a největší ztráty v letech , což také zapříčinilo divergenci ekonomické úrovně ČR od úrovně eurozóny. V tomto období bylo vykazované tempo růstu reálného HDP v ČR v průměru o 2,83 p. b. nižší než v eurozóně, na rozdíl od ostatních zemí EU-5, kde je patrný předstih v tempech růstu (s výjimkou Slovenska v roce 1999). Nižší tempo růstu pokračuje ještě v roce 2000, v porovnání s léty minulými už je ale zřejmé výrazné zlepšení (rozdíl pouze ve výši 0,2 p. b., viz. tab. č. 4). Tento nepříznivý vývoj ČR se odrazil ve změně hospodářské politiky, jejíž prioritou se stává ekonomický růst, který by měl být dlouhodobě o 2 3 % vyšší než v zemích Evropské unie a měl by snižovat rozdíl v ekonomické úrovni ČR a EU96. Sociálně-demokratická strana vzešlá z voleb v roce 1998 ve svém programovém prohlášení ze srpna 1998 zdůrazňuje, že v hospodářské politice bude usilovat o zvýšení transparentnosti ekonomického prostředí a ekonomických vztahů a bude se orientovat na podporu hospodářského růstu, založeného na modernizačních investicích a jimi vyvolaném růstu souhrnné národohospodářské produktivity i všech dílčích produktivit. K tomu má sloužit i střednědobá koncepce hospodářské politiky založená na střednědobém makroekonomickém a fiskálním rámci a dlouhodobých strategických koncepcích v jednotlivých oblastech národního hospodářství. 97 Tempo ekonomického růstu ČR ale předstihlo tempo růstu eurozóny až v roce A tedy i vzhledem k úrovni zemí eurozóny. 97 Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty, 2002, str

43 2.2 Co přineslo nové tisíciletí Zlom s sebou přineslo nové tisíciletí, kdy ČR nastoupila poměrně rychlý postup reálné konvergence (jestli ještě v roce 2000 dosahovala přibližně 59 % úrovně eurozóny v ukazateli HDP na obyvatele v paritě kupní síly, v roce 2008 už to má být 75 %) HDP na obyvatele v paritě kupní síly Při přepočtu pomocí běžné parity kupní síly má od roku 2000 proces přibližování ekonomické úrovně ČR směrem k průměru eurozóny, podobně jako v ostatních středoevropských ekonomikách, setrvalou tendenci. Průměrné tempo přibližování činí 2 p.b. ročně. 98 Rostoucí trend států EU-5 je patrný z grafu č. 6. V roce 2007 dosáhne HDP České republiky na obyvatele cca USD, což odpovídá dosažení 73 % ekonomického výkonu eurozóny a v roce 2008 má dosáhnout dokonce 75 % ekonomické úrovně eurozóny. ČR tak předstihla úroveň Portugalska jakožto nejméně ekonomicky rozvinuté země EA-12 99,100, viz. graf č. 7. Ze stejného grafu je také patrné, že Řecko, podobně jako státy EU-5, zažívá období vysokých temp růstu reálného HDP. Graf č. 6: Úroveň HDP na obyvatele při přepočtu pomocí běžné PPP EU-5 (EU-12=100) HDP na obyvatele v paritě kupní síly, EU-12=100 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% p ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko p = predikce Zdroj dat: Makroekonomická predikce ČR, duben Mějme však na paměti omezenost mezičasového srovnání v případě použití HDP na obyvatele v paritě kupní síly. 99 MFCR: Makroekonomická predikce ČR, duben Vývoj HDP na obyvatele v běžné paritě kupní síly od roku 1991 do roku 2008, viz. graf příloha č

44 Graf č. 7: Úroveň HDP na obyvatele při přepočtu pomocí běžné PPP - ČR, Řecko, Portugalsko (EU-12=100) HDP na obyvatele v paritě kupní síly, EU-12=100 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% p ČR Řecko Portugalsko p = predikce Zdroj dat: Makroekonomická predikce ČR, duben 2007 Vlivem řady opatření (zlepšení právního prostředí a zvýšení investičních pobídek pro zahraniční investory především) došlo k urychlení restrukturalizace ekonomiky, které pomohlo k překonání recese a obnově ekonomického růstu. Tyto procesy byly významně urychleny přípravou na vstup do Evropské unie. 101 V letech , tj. bezprostředně před a po vstupu do EU, došlo ke zrychlení všech relevantních ukazatelů. Hybatelem byl zahraniční obchod, v němž se tempa růstu vývozu zboží a služeb zvýšila na dvoumístné veličiny (v roce 2004 na 21 % a v roce 2005 na 11 % ve stálých cenách) při pomalejších tempech růstu dovozu. Tato časová souvislost není náhodná, její kořeny je však nutno hledat v delší minulosti. Zakotvení ve společném trhu EU a s ním spojené získání statutu stabilizované evropské země představuje středohor, ve kterém se v časovém souběhu spojilo vícero příznivých vlivů. Integrace do EU pomohla vyřešit dlouhodobý problém české ekonomiky, spojený s dezintegrací vnějších trhů. Malá otevřená česká ekonomika byla tvrdě postižena rozpadem trhu RVHP, kterému byla v průběhu socialistické industrializace přizpůsobena veškerá jejich výrobní struktura. Ta se vyznačovala hypertrofií těžkého průmyslu, jehož výrobky byly při přechodu k tržní ekonomice neuplatnitelné. V počátcích transformace se řešení hledalo v podbízení nízkým měnovým kurzem, v nízkých cenách a nízkých mzdách, neodpovídajících stupni ekonomického rozvoje země. 101 Vintrová, R.: Reálná konvergence předpoklad plynulé integrace do Evropské unie in Politická ekonomie, 2003, str

45 Teprve masový příliv zahraničního kapitálu pomohl při nedostatku vnitřních zdrojů přeorientovat výrobu se změněným zaměřením vnější i vnitřní poptávky. Vstup do EU zvýšil atraktivitu a spolehlivost země v očích zahraničních investorů a umožnil jim odtud výhodně pronikat na trhy EU i třetích zemí. Také přirozenou komparativní výhodu české ekonomiky, spočívající v její centrální poloze v srdci Evropy, bylo možno v nových podmínkách lépe zhodnotit. Soustředění logistických firem a vzestup krabicového obchodu svědčí o tom, že ČR v poslední době stále více prodává svou strategickou polohu. Není proto náhodou, že česká ekonomika nebývale zrychlila v posledních letech tempa růstu (obdobně je tomu v ekonomice slovenské). Obtíže restrukturalizace zde byly v transformačním období větší než v Polsku s jeho větším vnitřním trhem nebo v Maďarsku s jeho větším zaměřením na výrobu lehkého průmyslu a služby, nemluvě o Slovinsku s jeho těsnějšími vazbami na západní trhy již za bývalé Jugoslávie. Tím větším přínosem byla pro obě nástupnické země bývalého Československa evropská ekonomická integrace. 102 Pozitivně na tempa ekonomického růstu působila také privatizace a restrukturalizace bank a prorůstová hospodářská politika (snižující se úrokové míry a expanzivní fiskální politika). 103,104 Na závěr ještě charakterizujme dnešní pozici ČR ve srovnání se státy eurozóny a státy, které přistoupily do EU spolu s ní v roce Pozice ČR v rámci zemí eurozóny je na předposledním místě (viz. graf č. 8), když v roce 2004 dohnala Portugalsko (pokud uvažujeme EU-25=100; pokud bychom uvažovali EU-12 = 100, ČR Portugalsko dohnala až v roce 2006). V rámci desítky, která přistoupila do EU v květnu 2004 se ČR v roce 2006 dostala na třetí pozici (vyšší úroveň HDP na osobu v paritě kupní síly mají pouze Kypr a Slovinsko, opět uvažujeme EU-25 = 100), když v právě v tomto roce předehnala úroveň Malty, viz. graf č Vintrová, R.: Co vedlo ke zrychlení ekonomického růstu? in Bulletin CES VŠEM, 2006 ( ), str Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str Na druhé straně působily i brzdící faktory jako relativně stále nízká kvalita institucionálního prostředí, neřešené legislativní otázky (zákon o úpadku), přemíra regulace, nedostatečná inovační aktivita, zaostávání v oblasti vědy a výzkumu i pomalé zvyšování kvality lidských zdrojů. (Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str. 5-6) 45

46 Tím se česká ekonomika postupně vrací na pozici, kterou zaujímala před transformační krizí. Ještě počátkem 90. let ČR v ekonomické úrovni předstihovala Portugalsko, Řecko i Slovinsko a jen málo chybělo do úrovně Irska, které ovšem v 90. letech ostatním zemím EU uteklo daleko vpřed. 105 Graf č. 8: HDP na obyvatele v PPS 106 v roce 2006, země eurozóny a ČR (EU-25=100), v % HDP na obyvatele v PPS v roce % (EU25=100) Lucembursko 261,8 127,9 125,3 120,0 115,2 112,3 109,1 105,7 100,0 101,3 99,4 86,7 85,2 77,3 71,7 Nizozemí Rakouskou Belgie Finsko Zdroj dat: Eurostat - Structural indicators Německo Francie EU13 EU25 Itálie Španělsko Řecko Slovinsko Česká Republika Portugalsko Graf č. 9: HDP na obyvatele v PPS v roce 2006, EU (EU-25=100), v % HDP na obyvatele v PPS v roce 2006 % (EU25=100) ,7 100,0 90,1 85,2 77,3 75,8 66,2 65,2 61,3 55,9 54,3 52,2 0 EU13 EU25 Kypr Slovinsko Česká republika Zdroj dat: Eurostat, - Structural indicators Malta Estonsko Maďarsko Slovensko Lotyšsko Litva Polsko 105 Vintrová, R.: Jsme dál, než jsme čekali in Ekonom.ihned.cz, 2006 ( ) 106 Tj. purchasing power standards, tj. PPP používaná EUROSTATem 107 Státy, které přistoupily do EU

47 2.2.2 Tempo růstu reálného HDP Různé scénáře možného přibližování se ekonomické úrovni EU pro EU-5 vypracovala Světová banka ve své zprávě o ČR ze září Za předpokladu průměrného ročního růstu HDP v ČR ve výši 3,9 % a při předpokládaném průměrném ročním růstu HDP v EU ve výši 2 % by ČR dosáhla průměrné úrovně HDP na obyvatele v zemích EU za 25 let. Tato doba by se podstatně zkrátila při rychlejším ekonomickém růstu ČR. Podle scénáře 5% průměrného ročního růstu HDP v ČR by se doba potřebná k dosažení úrovně EU zkrátila na 16 let. Při tomto tempu hospodářského růstu by bylo bývalo možné dosáhnout 75% úroveň EU již v roce Následující tabulka č. 5 shrnuje tempa růstu reálného HDP ekonomik EU-5 a eurozóny (tj. EU-13 v tomto případě), v závorce pak seskupení EU-15. Rozdíly mezi tempem růstu eurozóny a EU-15 jsou minimální, a proto scénáře výše uvedené lze uvažovat i pro proces konvergence ČR k zemím eurozóny. Jak je patrné z vývoje konvergence dle HDP na osobu v paritě kupní síly v předchozí kapitole, 75 % ekonomické úrovně eurozóny v roce 2005 dosaženo nebylo a podle predikce Ministerstva financí této úrovně bude dosaženo až v roce 2008, což koresponduje s vykazovanými tempy reálného růstu HDP ČR. Tabulka č. 4: Tempo růstu reálného HDP států EU-5 a eurozóny (EU-13), , % změna oproti předchozímu roku EU-13 1,9 (1,9)* 0,9 (1,1) 0,8 (1,1) 2,0 (2,3) 1,4 (1,5) 2,7 (2,8) 2,6 (2,7) 2,5 (2,5) ČR 2,5 1,9 3,6 4,2 6,1 6,1 4,9 4,9 Maďarsko 4,1 4,4 4,2 4,8 4,1 4,0 2,4 2,6 Polsko 1,1 1,4 3,8 5,3 3,5 5,8 6,1 5,5 Slovensko 3,2 4,1 4,2 5,4 6,0 8,3 8,5 6,5 Slovinsko 2,7 3,5 2,7 4,4 4,0 5,2 4,3 4 rozdíl (v p. b.) ČR 0,6 1,0 2,8 2,2 4,7 3,4 2,3 2,4 Maďarsko 2,2 3,5 3,4 2,8 2,7 1,3-0,2 0,1 Polsko -0,8 0,5 3,0 3,3 2,1 3,1 3,5 3,0 Slovensko 1,3 3,2 3,4 3,4 4,6 5,6 5,9 4,0 Slovinsko 0,8 2,6 1,9 2,4 2,6 2,5 1,7 1,5 * údaj v závorce uvádí tempo růstu reálného HDP EU-15 Zdroj dat: OECD Statistics 108 Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty, 2002, str

48 Po vstupu ČR do EU tempo růstu HDP v reálném vyjádření akcelerovalo v letech 2005 a 2006 až k vysoce nadprůměrným hodnotám 6,1 %. Předstih před průměrným tempem růstu v eurozóně dosáhl 4,7 p. b. v roce 2005 a 3,4 p. b. v roce 2006 a dohánění ekonomické úrovně vyspělých zemí se výrazně zrychlilo. 109 Prognózy domácích i mezinárodních institucí (Ministerstvo financí ČR, ČNB, Ekonomická komise EU, OECD, Mezinárodní měnový fond) očekávají udržení nadprůměrného tempa růstu HDP mezi 4,5 až 5 % i v nejbližších letech. Ve střednědobém časovém horizontu se tyto předpovědi jeví jako dosažitelné a realistické. Nicméně lze připomenout zkušenost, že v období dynamických změn mohou být předpovědi zatíženy určitou setrvačností. V nedávné době jsme byli svědky hlubokého podcenění ekonomického růstu, když ještě počátkem roku 2005 předpovídaly oficiální domácí i zahraniční instituce růst HDP pro běžný i následující rok jen kolem 4 %. Skutečnost byla o více než 2 procentní body vyšší. Silně vychýlené předpovědi ukazují, jak obtížné je prognózovat růst v dynamicky se vyvíjejících ekonomikách, které procházejí fundamentální restrukturalizací. Korekci předpovědí, tentokrát spíše opačným směrem, nelze proto vyloučit ani pro roky následující. Jedním ze signálů je složení přírůstků HDP, ke kterým přispěly některé neopakovatelné okolnosti (nové kapacity v automobilovém průmyslu v roce 2005 apod.). 110 Vintrová (2007) upozorňuje rovněž na slabiny růstové strategie spočívajících v parametrech, které se vztahují k dlouhodobější perspektivě. Jde především o závady v hospodaření veřejných rozpočtů a problémy na nabídkové straně ekonomiky. V ČR není dostatečně rozvíjena základna pro růst založený na inovacích. Pokračuje převažující zaměření na energeticky a materiálově náročnou výrobu a na využívání zahraničních investic, vyhledávajících levnou práci. Výrazná podpora zvýšení vzdělanosti a využívání vysoce kvalifikované práce, s nimiž uspělo ve své strategii Irsko, se v hospodářské strategii nestaly prioritou. Historické předpoklady technické zdatnosti a inženýrské dovednosti obyvatelstva nejsou využívány. Na tuto rozhodující slabinu bude nutno zaměřit pozornost při koncipování hospodářské strategie. Jinak hrozí v delší perspektivě ztráta konkurenceschopnosti pod náporem globalizačních tendencí. Varovný je případ Portugalska. To ztratilo dynamiku, které dosáhlo 109 Podle: Vintrová, R: Rychlejší růst a lepší ceny in Ekonom.ihned.cz, 2007 ( ) 110 Vintrová, R: Rychlejší růst a lepší ceny in Ekonom.ihned.cz, 2007 ( ) 48

49 v 90. letech za pomoci strukturálních fondů. S nedostatečnou kvalifikací pracovních sil (tři čtvrtiny obyvatelstva mají pouze základní vzdělání) se nedokázalo přizpůsobit náporu levné východoasijské konkurence, zejména v textilním a oděvním průmyslu a konkurenci levné práce z nových členských zemí EU. 111 Jestli v roce 1999 úroveň Portugalska dosahovala 73 % úrovně eurozóny, v roce 2007 to má být pouze 70 % a Portugalsko v posledních letech diverguje či stagnuje na téměř shodných hodnotách ekonomické úrovně eurozóny. 111 Vintrová, R: Rychlejší růst a lepší ceny in Ekonom.ihned.cz, 2007 ( ) 49

50 3 Problémy při vyjadřování reálné konvergence HDP na obyvatele v běžné paritě kupní síly je stěžejním ukazatelem reálné konvergence, nicméně pro náročnost konstrukce parit ho nelze přeceňovat. Proto je vhodné sledovat i předstih tempa růstu reálného HDP ČR vůči referenční zemi či skupině zemí. Výpočet reálného tempa růstu opět není bezproblémové a převádění nominálních veličin do veličin reálných s sebou v ČR jako malé otevřené transformační ekonomice nese řadu omezení, která nelze při analýze konvergence opomíjet. Jde především o vliv směnných relací a růstu kvality obecně a změny struktury ekonomiky na reálný růstu HDP. 3.1 Silné a slabé stránky PPP Parity kupní síly jsou statistickými konstrukty (nejde o přesná měření) 112 a jejich přesnost závisí na spolehlivosti výdajových vah a datech o cenách, stejně tak na míře spolehlivosti, ve které reprezentují příslušné zboží a služby, zvolené účastnickými zeměmi mezinárodních programů pro oceňování, spotřebitelské preference a cenovou hladinu v dané zemi. Pro kalkulaci parit kupní síly musí každá země poskytnout soubor národních ročních nákupních cen a detailní přehled konečných výdajů na HDP. 113 Ceny oznámené zeměmi musí být konzistentní, srovnatelné a reprezentativní, neboť nesplnění některého z těchto požadavků znamená buďto nadhodnocení či podhodnocení cenových hladin a z toho vyplývá nadhodnocení či podhodnocení objemů. Seznamy produktů pro srovnání v roce 2002 pokrývaly kolem 3000 položek spotřebitelského zboží a služeb, 34 zaměstnaneckých pozic ve státní správě, oblasti vzdělávání a zdravotních služeb, kolem 180 druhů strojních zařízení a 15 projektů stavební činnosti. Počet položek specifikovaného spotřebitelského zboží a služeb je obzvláště vysoký. A to kvůli počtu pokrývaných zemí (každá z nich musí být schopná ocenit přinejmenším jeden reprezentativní produkt v příslušné základní skupině (tzv. basic heading)), stupni, ve kterém výdajové vzorce 112 Připouští se odchylky až do 5 procentních bodů. (Spěváček, V.: Mezinárodní srovnání HDP pomocí parity kupní síly in Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, 2003, str. 135) 113 Účastnické země také musí poskytnout data o ročních průměrných směnných kurzech a počtu obyvatel. (Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, 2004, str. 17) 50

51 a trhy konvergovaly mezi zeměmi a preferenci značky a modelových specifikací. Po zemích není požadováno, aby ocenily všechny produkty, ale pouze příslušný výběr. 114 Na základě cen jsou pak odvozeny cenové poměry na úrovni jednotlivých produktů, parity kupní síly na úrovni produktových skupin. Výdaje se používají pro stanovení vah, na jejichž základě jsou získány parity kupní síly na různých stupních agregace skupin produktů. Následně jsou PPP použity ke konverzi národních výdajů v národních měnách na reálné výdaje ve společné měně. A právě proto ceny, které země poskytují musí být za položky, které reprezentují konečné výdaje na HDP a které jsou srovnatelné mezi zeměmi, zatímco ceny samotné by měly být konzistentní s metodami ocenění, které se používají k odhadu výdajů. V mnoha případech toto znamená, že by se mělo jednat o tržní či nákupní ceny. Pokud některý z těchto požadavků není splněn, dojde k podhodnocení či nadhodnocení cenových úrovní a následně i objemů (blíže viz. Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, str ). 115 Stejně jako v případě národních účtů, ani v případě parit a reálných konečných výdajů není možné vypočítat přesné chybné vychýlení. Lze však indikovat, ve kterých případech je použití parit doporučeno a ve kterých ne. V kontextu reálné konvergence jsou parity určeny primárně pro prostorová srovnání HDP na obyvatele, nedoporučuje se je považovat za přesná měření, podle nichž je možné stanovit přesné pořadí zemí ani jako prostředek pro konstrukci národních měr růstu. 116 V případě mezinárodního srovnání HDP (tedy reálného objemu produkce) se uvádí míra nepřesnosti ve výši 5 p.b. jako standardní míra odchylky (viz. Schreyer, Koechlin, 2002; převzato z Žďárek, 2006). Při podrobnější desagregaci ukazatele je možnost významu této odchylky ještě vyšší. 117 Na rozdíl od reálných temp růstu při srovnání HDP na obyvatele v paritě kupní síly jsou zachyceny směnné relace. Mezinárodní programy a výpočty parit tedy mají nezastupitelné místo při analýze konvergence, jejich vlastní omezení je však třeba mít stále v paměti. 114 Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, 2004, str Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, 2004, str Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year, 2004, str Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str

52 3.2 Je oficiálně vykazovaný růst reálného HDP správný? Kritiky k oficiálně vykazovanému růstu reálného HDP se čas od času objeví v odborných i méně odborných periodikách. Např. P. Kohout (2006) ve svém článku kritizuje oficiální odhad reálného růstu HDP v roce S další polemikou pak přichází K. Lommatzschová (2004), popř. V. Benáček (2004), který odhaduje průměrné tempo růstu HDP za období ve výši 4,9 % (oproti oficiálnímu odhadu ve výši 1,8 %). 119 Zdá se, že v pozadí interpretačních problémů stojí problematika směnných relací a kromě oficiálního tempa růstu reálného HDP je vhodné sledovat při analýze hospodářského růstu a tudíž i reálné konvergence rovněž ukazatel reálného hrubého domácího důchodu (RHDD), popř. se nabízí přepočet HDP na reálná eura. Interpretaci rovněž znesnadňuje mimořádná revize národních účtů z období od října 2003 do prosince 2004, a to především přechod na metodu řetězení Směnné relace a RHDD Pohyb cen v zahraničním obchodě má jiný charakter než cenový růst v domácí ekonomice. Zvyšují-li se ceny výrobků a služeb, které jsou doma vyrobeny a spotřebovány (uzavřená ekonomika), pak takovýto růst cen nevytváří dodatečný reálný důchod (jde pouze o přerozdělení důchodů mezi sektory a institucionálními jednotkami v domácí ekonomice) a při výpočtu HDP ve stálých cenách musí být tento růst eliminován. Jinak je tomu v zahraničním obchodě, kde pokles cen dovozu či růst cen vývozu vytváří reálný důchod, který umožňuje zvýšit fyzický objem dovozu a tím i domácí užití produkce (spotřebu či investice). 120 Při zkoumání zahraničního obchodu (ZO) na ekonomiku musíme odlišit nominální a reálné veličiny. Vývoj ZO v nominálním vyjádření počítaný jako hodnota vývozu a dovozů v běžných cenách se odrazí v saldu ZO ve zboží a službách. Je-li toto saldo záporné (více zboží a služeb dovezeme než vyvezeme), pak domácí užití HDP (konečná spotřeba a investice) je o toto saldo větší než domácí tvorba HDP. Bilance vývozů a dovozů zboží a služeb je součástí běžného účtu platební bilance a ovlivňuje vnější ekonomickou rovnováhu. Schodek ZO 118 Kohout, P.: Český hospodářský zázrak je jen statistická fikce in MF Dnes, 2006 ( ) 119 Benáček, V.: Král není nahý in Ekonom, 2004 (č. 31, str ) 120 Spěváček, V.: K vývoji souhrnných ukazatelů reálného důchodu v České republice in Statistika 3/2005 (str. 194) 52

53 umožňuje spotřebovat více zboží a služeb, než kolik bylo doma vyrobeno, ale za cenu zhoršení vnější rovnováhy. Platí zde základní makroekonomická identita: HDP + M = C + I + X, neboli HDP = C+ I + (X M), kde C je konečná spotřeba, I tvorba hrubého kapitálu, M dovoz a X vývoz. V případě, že C + I označíme jako A (domestic absorption domácí konečné užití, neboli domácí poptávka), pak platí rovnice: HDP-A=X-M. Rozdíl mezi domácí nabídkou (HDP) a domácí poptávkou (A) se rovná saldu zahraničního obchodu se zbožím a službami (X M). Je-li domácí poptávka větší než domácí nabídka, pak je saldo zahraničního obchodu záporné (dovozy jsou větší než vývozy a jejich rozdíl zaplňuje mezeru mezi domácí poptávkou a nabídkou). Toto saldo se zpravidla označuje jako výkonová nebo primární bilance v běžném účtu platební bilance (obsahuje bilance zboží a služeb) a rozhodujícím způsobem ovlivňuje celkovou bilanci běžného účtu. Vývoj ZO v reálném vyjádření (fyzický objem vývozů a dovozů počítaný ve stálých cenách) působí na reálný růst HDP. Reálný růst vývozu je faktorem růstu HDP, protože vyvezené zboží a služby musely být v domácí ekonomice vyrobeny. Naproti tomu reálný růst dovozů je faktorem, který snižuje růst HDP (v národním účetnictví jsou dovozy chápány jako záporná produkce). V případě, že dovozy rostou rychleji než vývozy a schodek zahraničního obchodu ve stálých cenách se proti předchozímu roku zvyšuje, pak zahraniční obchod jako celek růst HDP snižuje. V souhrnu jsou důležité změny salda ZO (čistých vývozů) ve stálých cenách, které na straně poptávky spolu se změnami domácí poptávky ovlivňují růst HDP ve stálých cenách. 121 V systému národních účtů jsou změny směnných relací (Terms of Trade, T/T, tj. poměr indexu vývozních a dovozních cen) chápány jako cenový jev (jako změny deflátorů vývozu a dovozu, které ovlivňují výpočet deflátoru HDP). Ve skutečnosti mají reálný efekt, který se v případě zlepšení směnných relací projeví jako reálný růst důchodů, který umožňuje zvýšit 121 Spěváček, V.: K vývoji souhrnných ukazatelů reálného důchodu v České republice in Statistika 3/2005 (str ) 53

54 domácí užití a tedy i blahobyt země (tento efekt je kvantifikován v růstu reálného hrubého domácího důchodu). Při použití výdajové metody výpočtu HDP se nominální hodnoty jednotlivých složek užití HDP převádějí do stálých cen pomocí dílčích deflátorů těchto složek. Postupuje se tak, že se převedou do stálých cen složky finálního užití (konečná spotřeba domácností, konečná spotřeba vládních institucí, tvorba hrubého fixního kapitálu, změna stavu zásob a vývoz) a od celkového finálního užití ve stálých cenách (domácí poptávka a vývoz) se odečte dovoz, který se převede do stálých cen deflátorem dovozu. Změny cen vývozů a dovozů ovlivní tak výpočet deflátoru HDP, kterým se převádí HDP v běžných cenách do cen stálých. V případě, že se ceny dovozu snižují a ceny vývozu zvyšují (směnné relace se zlepšují) dochází ceteris paribus k tomu, že dovozy ve stálých cenách rostou rychleji než v běžných cenách a vývozy ve stálých cenách rostou pomaleji. To se v logice národního účetnictví projeví zpomalením růstu HDP (proti jeho hypotetickému růstu v případě, že by se ceny zahraničního obchodu neměnily) a naopak. Výpočty dílčích deflátorů představují vážný statistický problém. Jde zejména o to, jak odlišit kvalitativní změny od změn cenových. 122 V této souvislosti se zpravidla uvádí, že stávající statistické metody přeceňují cenový růst, protože nejsou schopny odlišit změny kvality (ty představují reálný růst) od změn cen. To by pochopitelně snižovalo vypočtenou reálnou dynamiku HDP. 123,124 Směnné relace vyjadřují úspěšnost země při obchodování se zahraničím. Jejich krátkodobé výkyvy (které silně ovlivňují vývoj ekonomické rovnováhy) jsou obvykle spojeny s kolísáním cen hlavních světových surovin a jsou pro odběratelské země, především pro ekonomiky menšího rozměru, exogenní veličinou. Dlouhodobá tendence má ve vývoji směnných relací 122 Změny cen mohou mít i jiné příčiny než inflaci. Kromě změn v kvalitě, může jít o změny relativních cen (např. při změně poptávky nebo nabídky, jinými slovy při změně preferencí a nákladů). Cenová hladina se také může zvýšit tím, že se změní struktura HDP: některé výrobky se přestávají vyrábět a současně se zavádějí nové výrobky, které často mají vyšší kvalitu a vyšší přidanou hodnotu. Ještě složitější je to při výrobě úplně nového zboží, tam nemáme předchozí cenu, nedošlo k žádné změně, a jsme odkázáni na odhad toho, co nastavíme pro potřeby srovnání jako cenu v bazickém roce. (Lommatzschová, K.: Jak přepočítat HDP. Pomalý český růst může být statistickou iluzí in Ekonom, 2004 (č. 31, str )) 123 Spěváček, V.: K vývoji souhrnných ukazatelů reálného důchodu v České republice in Statistika 3/2005 (str ) 124 Spěváček, V.: K vývoji souhrnných ukazatelů reálného důchodu v České republice in Statistika 3/2005 (str. 193) 54

55 převážně endogenní charakter. 125 Jestliže se dlouhodobě zlepšuje pozice jednotlivé země v obchodování se světem, pak tento fakt zvyšuje její reálný důchod na rámec vymezený růstem celkového produktu. 126 V trvalém zlepšování směnných relací se projevují kvalitativní změny v uplatnění produkce dané země na světovém trhu. Vintrová (2005) zdůrazňuje, že jde o kvalitativní změny v širokém smyslu slova, tedy nikoliv pouze o technické parametry, které se statistikové snaží brát při konstrukci cenových indexů podle možností v úvahu, ale o přesun k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou, o sofistikovanější výrobky, náročnější technologie, zlepšené renomé domácích značek a odstranění srážek z ceny na zboží z východu, zapojení do mezinárodních odbytových sítí, sledování módních trendů atd. Tyto faktory zlepšují docilované zahraniční ceny a zvyšují reálný důchod, aniž by rostl fyzický objem vyváženého zboží a služeb. Jelikož v ukazateli HDP jsou změny směnných relací při přepočtu do stálých cen vyloučeny, HDP nepodává úplný obraz o celkových výsledcích ekonomiky. 127 V metodice národních účtů byly komplexní ukazatele zahrnující vliv změn T/T vyvinuty v 90. letech. Od revize metodiky soustavy účtů SNA 93 i ESA 95 znají a využívají ukazatel reálného hrubého domácího důchodu RHDD. Vzorec pro výpočet přínosu či ztráty ze změn směnných relací T (trading gains and trading losses) má v národních účtech (ESA 95, viz. kap. HDP v kontextu mezinárodních srovnání) následující tvar: T = (X - M)/P - (X/P x - M/P m ), kde X je vývoz zboží a služeb, M dovoz zboží a služeb, P x je cenový deflátor vývozu, P m cenový deflátor dovozu a P průměrný cenový deflátor běžného salda vývozu a dovozu. Saldo výkonové bilance, korigované o změnu cen ve vývozu i dovozu proti výchozímu období (viz. výrazy ve druhé závorce výše uvedeného vzorce), se porovnává se saldem v běžných cenách, upraveným o deflátor salda. Pro RHDD pak platí: RHDD=HDP+T, kde HDP je ve srovnatelném ocenění (při metodě zřetězení jde o ceny předchozího roku) Pokud nejde o výraz trvalejšího přerozdělování mezi zeměmi se zdroji surovin a zeměmi zpracovatelskými. (Vintrová, R.: Co neodhaluje HDP při analýze ekonomického růstu a reálné konvergence, 2005, str. 3) 126 Vintrová, R.: Co neodhaluje HDP při analýze ekonomického růstu a reálné konvergence, 2005, str Vintrová, R.: Co neodhaluje HDP při analýze ekonomického růstu a reálné konvergence, 2005, str Vintrová, R.: Co neodhaluje HDP při analýze ekonomického růstu a reálné konvergence, 2005, str. 5 55

56 Rozdíl mezi tempem růstu reálného HDP a RHDD pro ČR ukazuje tabulka č. 6. Jak je vidět, převažuje v období pozitivní vliv směnných relací a tedy vyšší tempa růstu RHDD v porovnání s tempy růstu reálného HDP. Tabulka č. 5: Tempa růstu RHDD a HDP Tempa růstu RHDD a HDP (v % ze stálých cen předchozího roku) Roky RHDD 5,8-0,5 2,3 0,9 2,1 4,3 3,7 4 4,7 HDP 4,2-0,7-1,1 1,2 3,9 2,6 1,5 3,7 4 rozdíl v p.b. 1,6 0,2 3,4-0,3-1,8 1,7 2,2 0,3 0,7 Převzato z: Ekonom, č. 16, Tyto údaje mění obraz české ekonomiky v mezinárodním srovnání. Jelikož v ostatních středoevropských zemích byl vliv směnných relací na reálný důchod záporný (mírně v Maďarsku, silněji na Slovensku a nejvýrazněji v Polsku), pořadí zemí na růstovém žebříčku se mění. Podle ukazatele RHDD v přepočtu na obyvatele byl růst v České republice nejrychlejší ve středoevropském regionu Reálný růst podle převodu na reálná eura Jak již bylo naznačeno v úvodu k této kapitoly, k tématu podhodnocení ekonomického růstu ČR proběhla v roce 2004 diskuse na stránkách časopisu Ekonom, kdy K. Lommatzschová upozornila na fakt, že hospodářský růst ČR je vyšší než oficiálně vykazovaný, neboť systematické zvyšování deficitu zahraničního obchodu ve stálých cenách naznačuje, že se nejedná jen o přechodné změny cen, ale pravděpodobně o nedostatečné očištění deflátoru. 130 V. Benáček s K. Lommatzschovou souhlasil a navrhl přehodnocení cenového růstu exportu. Reálný růst exportu má být získán převedením českého exportu v běžných cenách na eura a očištěním o inflaci v eurozóně (pokud by český export vykazoval vyšší cenový růst, přisuzuje jej zvyšování kvality). Dále má být vypočteno reálné tempo růstu zbylých složek HDP použitím standardních deflátorů. 131 J. Kubíček a V. Tomšík (2004) usuzují, že jde o deflátor, který byl původně použit na celý HDP a uvádějí korekci tohoto přístupu (na jednotlivé složky HDP je třeba aplikovat příslušné deflátory, tj. na spotřebu domácností deflátor pro spotřebu 129 Vintrová, R., Spěváček, V.: Jak rychle rostla česká ekonomika? in Ekonom, 2005 (č. 16) 130 Lommatzschová, K.: Jak přepočítat HDP. Pomalý český růst může být statistickou iluzí in Ekonom, 2004 (č. 31) 131 Benáček, V.: Král není nahý in Ekonom, 2004 (č. 31) 56

57 domácností, na investice deflátor pro investice atd.). Ozřejmili tedy rozdíl mezi oficiálně používaným a Benáčkovým postupem, kterým je jiný způsob přepočtu exportu v běžných cenách do cen stálých. Na uživatele dat o reálném růstu HDP ale změna metody nemá dopad, neboť oficiální statistika a Benáčkův postup dají stejný výsledek (tj. pouhých 1,8 % ve sledovaném období). 132,133 Autoři diskutují také možnost přepočtu celého nominálního HDP (nejenom exportů) do reálných eur. Tento postup vede k tempům skutečně fenomenálním, v letech vychází tempo 6 %. Tento postup však stojí i padá na předpokladu, že všechny statky vyráběné v domácí ekonomice jsou vystaveny zahraniční konkurenci, avšak množství statků spadá do kategorie mezinárodně neobchodovatelných, u nichž není možné očekávat, že v konvergující ekonomice se bude vyvíjet jejich skutečná cena (tzn. po zohlednění růstu jejich kvality) stejně jako v eurozóně. Podle tzv. Balassova-Samuelsonova teorému dochází totiž k vyšší inflaci v neobchodovatelném sektoru díky tomu, že v tomto sektoru produktivita neroste tak rychle jako v sektoru obchodovatelném. 134 Za předpokladu, že obchodovatelný bude veškerý průmysl a zemědělství, neobchodovatelný zbytek přidané hodnoty a k očištění inflace u obchodovatelné produkce budou použity deflátory německé obchodovatelné produkce, odhad růstu HDP je pro všechny srovnávané středoevropské ekonomiky vyšší než je standardní údaj (viz. tabulka č. 7). Pro českou 135, 136 ekonomiku je však největší. Tabulka č. 6: Reálný růst HDP v období (běžná metodika, převod na reálná eura) Reálný růst HDP v období (v %) Země Reálný růst HDP podle běžné metodiky Reálný růst HDP podle převodu na reálná eura ČR 1,8 3,6 Maďarsko 4,3 5,0 Polsko 3,0 3,1 Slovensko 3,3 4,1 Převzato z: Ekonom, č. 34, Sledovaným obdobím bylo období Kubíček, J., Tomšík, V.: Král není nahý, ale ani bohatý in Ekonom, 2004 (č. 34) 134 Blíže Balassův-Samuelsonův teorém viz. kapitola Rozdíl mezi růsty odhadnutými tradiční metodou a metodou právě naznačenou bude tím větší, čím větší podíl na produkci mají obchodovatelné statky. To je charakteristické pro ČR, kde podíl obchodovatelných statku na přidané hodnotě představoval zhruba 40 % produkce, zatímco v ostatních tranzitivních ekonomikách to je pouze asi jedna třetina. (Kubíček, J., Tomšík, V.: Král není nahý, ale ani bohatý in Ekonom, 2004 (č. 34)) 136 Kubíček, J., Tomšík, V.: Král není nahý, ale ani bohatý in Ekonom, 2004 (č. 34) 57

58 3.2.3 Je zřetězení krokem vpřed? EUROSTAT v dokumentu Handbook on Price and Volume Measures in National Accounts (Příručka pro cenová a objemová měření v národních účtech) doporučil, aby odhady ekonomických agregátů byly vždy získávány v cenách předchozího roku a bylo použito následné řetězení indexů. 137 Český statistický úřad metodiku přepočtu do stálých cen změnil současně s mimořádnou revizí národních účtů v období od října 2003 do prosince 2004 (když přešel od dosud používaného přepočtu do cen základního roku k přepočtu do cen roku předchozího s následným zřetězením takto přepočtených údajů do srovnatelné časové řady). 138 Klasická bazická metoda používá pro určité období váhy stálé, konstantní, dané vždy bazickým rokem, který může být od běžného více či méně vzdálen a ztrácet tak postupně svou relativní reprezentativnost. Řetězení znamená konstrukci dlouhodobých cenových a objemových měření jako kumulaci krátkodobých indexů s různými, zato aktuálnějšími vahami. Například zřetězený index měřící změny mezi obdobími 0 a t (CI0 t) 139 je konstruován jako multiplikace řetězových indexů charakterizujících změny vždy mezi dvěma sousedícími periodami: CI 0 t = I 0 1 I 1 2 I (t-1) t = (τ = 1,,t) I (τ-1) τ, kde I (τ-1) τ reprezentuje cenový nebo objemový index měřící změnu mezi obdobími (τ-1) a τ, s (τ-1) jako základním obdobím. Základním obdobím je myšleno období, ze kterého jsou převzaty váhy indexů, v případě odhadů agregátů ve stálých cenách je to tzv. cenové období, tedy období, do jehož průměrných cen jsou ekonomické ukazatele přepočítávány. Toto období se v průběhu řetězení mění a je pro každý elementární index různé. Dalším pojmem je tzv. referenční období, tedy 137 Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str Valenta, V.: Mimořádná revize národních účtů České republiky pohled uživatele in Statistika, 2006, str CI = chain-index (zřetězený index) (Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str. 101) 58

59 období, ke kterému se váže počátek řady řetězení, zjednodušeně řečeno je to období, kde CI = 100. V našem případě je to období t = Zaklínacím heslem všech propagátorů řetězení jsou změny ve struktuře ekonomiky. Pokud jsou tyto změny výrazné jak z objemového, tak i cenového hlediska, pak klasické bazické indexy ztrácejí svou vypovídací schopnost se vzdalováním běžného a základního období. Výsledek indexu je závislý na období, ze kterého jsou převzaty váhy a tato volba může změnit zcela výsledek. 141 Vezmeme-li například HDP roku 2002 a budeme se ho snažit vyjádřit v cenách hodně dávných, narazíme na problémy: mnoho výrobků současnosti tehdy neexistovalo nebo byly pro většinu cenové nedostupné, mnoho jiných nemá zase své zastoupení v dnešní spotřebě. Zřetězené indexy eliminují tento problém na záležitost dvou sousedních let, které jsou si strukturálně určitě bližší než dva roky s desetiletou prolukou. 142 Výsledky dané metodou zřetězení jsou ale obtížněji interpretovatelné. Formulace v cenách roku xy je snadněji uchopitelná než formulace v cenách roku xy se zahrnutím změn struktur v ekonomice. Každý si velmi jednoduše představí ten koš brambor a počítačů, který nakoupil letos a velmi jednoduše k nim přiřadí jiné ceny. Se zahrnutím změn struktury už nebudou údaje tak lehce interpretovatelné. Hlavním nedostatkem řetězových metod je však jejich neaditivnost. 143 Snaha o co možná nejvěrnější zachycení reálného vývoje agregátů i jejich komponent vede po následném zřetězení jednotlivých řad ke ztrátě identit platných při vyjádření v běžných cenách nebo podle původní metody v cenách základního období. Agregáty ve stálých cenách se tak 140 Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str Mějme dva výrobky: počítače a národohospodářské oblíbené věcičky. Předpokládejme, že věcičky jsou vyráběny ze stejného materiálu jako počítače a jejich výroba vyžaduje stejné množství práce. V roce 1987 stály počítače více než věcičky, ale v roce 1995 se jedna věcička prodávala za stejnou cenu jako jeden počítač. Připusťme, že majitel továrny v roce 1995 rozhodl změnit výrobu z věciček na počítače a že mu k tomu stačí přepnout přepínač. Vzroste tím reálný agregovaný výstup? Určitě ne. Vůbec nic se nezměnilo, pouze krabice na konci výrobní linky jsou nyní označeny jako počítače místo jako věcičky. Pokud ale statistikové použijí metodu fixovaného bazického roku, zaznamenají vzestup hodnoty výstupu továrny v cenách roku Dojdou k závěru, že změna výroby zvýšila reálný HDP. Kdyby se změna udála v roce 1987, byl by vykázaný růst opodstatněný, protože by továrna začala vyrábět hodnotnější výrobky. Protože ale nastala až v roce 1995, kdy jsou věcičky prodávány za stejnou cenu jako počítače, k žádnému růstu ve skutečnosti nedošlo. Na základě žádného objektivního ukazatele nemůžeme tvrdit, že výroba počítačů v roce 1995 je produktivnější činnost než výroba věciček. (Charles Steindel, převzato ze Statistika 1/2003) (Zde převzato z: Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str. 103) 142 Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech in Statistika, 2003, str

60 nerovnají součtu svých komponent a v systému vznikají diskrepance. Při důsledné aplikaci metody zřetězení jsou přiřazeny samostatné deflátory všem dílčím položkám a diskrepance vzniká mezi veškerými komponentami a jejich součty. V této podobě publikuje údaje také ČSÚ. 144 Cílem této kapitoly nebylo poskytnout úplnou analýzu nedostatků při používání dvou ukazatelů reálné konvergence (HDP na obyvatele v paritě kupní síly a reálného růstu HDP) 145, nicméně věřím, že přinesla čtenáři povědomí o základních problémech při konstrukci těchto ukazatelů, které při jejich interpretaci nelze opomíjet. 144 Valenta, V.: Mimořádná revize národních účtů České republiky pohled uživatele in Statistika, 2006, str Např. Spěváček (2005) upozorňuje rovněž na narůstající tendenci rozdílu mezi HDP a HNP a na ukazatel reálného disponibilního důchodu 145 (tedy na vlivy rozdělování důchodu mezi národní ekonomikou a světem), které by neměly ujít pozornosti v analýzách vývoje české ekonomiky. 60

61 4 Nominální konvergence ČR k EU-12 Sledování nominální konvergence je významné z pohledu EU (vzhledem k provádění společné měnové politiky) i z pohledu jednotlivých států, jejichž cílem je vytvoření půdy pro pokračování procesu reálné konvergence a současně se blíží jejich vstup do EMU. Existence zemí s odlišnou mírou inflace (skupina zemí konvergujících a státy staré EU ) představuje problém z hlediska účinnosti a dopadů společné měnové politiky. 146 Měnová politika čelí dilematu, zda reagovat na vývoj inflace nebo nikoliv. 147 Důsledky v podobě záporné reálné úrokové míry v zemích s kladným inflačním diferenciálem, resp. v zemích se záporným diferenciálem se mohou odrazit jak v rozhodování podnikatelů o alokaci investic, resp. jejich následném rozšiřování, tak spotřebitelů při spoření, dlouhodobých investicích (financovaných za pomoci různých finančních nástrojů). Pro země konvergující se v případě nominální konvergence ukazuje být významným jak kanál kursový, tak cenový kanál. Po vstupu do mechanismu směnných kurzů ERM II a stanovení centrální parity pro národní měnu se snižuje význam kursového kanálu, pokud země usiluje o splnění kritéria stability měnových kurzů 148, po přijetí společné měny tento transmisní mechanismus zcela odpadá. Celý proces přizpůsobení národních nominálních úrovní se bude uskutečňovat pomocí cen. Nebude-li to možné, resp. bude-li tento kanál potlačen, může být výsledkem zpomalení nutných strukturálních změn (reálné konvergence). 149 Shodně s případem reálné konvergence i zde bude analyzována pozice ČR v kontextu států EU-5 a vybraných členů eurozóny, a to za použití ukazatelů CPL a ERDI. Pozornost bude věnována rovněž rozdílům v cenových úrovních na nižší než agregátní úrovni. 146 Nové členské státy EU vykazují obecně vyšší míru inflace než státy staré EU. 147 Inflační kritérium (jako jedno z Maastrichtských kritérií) - Země se kvalifikuje do EMU, pokud její míra inflace nepřesahuje hodnotu 1,5 procentního bodu nad průměr tří zemí s nejnižší mírou inflace. (Zahradník, P.: Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence, 2003, str. 148) 148 Kritérium kursové stability (jako jedno z Maastrichtských kritérií) Země se kvalifikuje do EMU, pokud je nejméně dva roky před rozhodným datem členem kursového mechanismu ERM a v rámci tohoto mechanismu nedevalvovala devizový kurs své měny. (Zahradník, P.: Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence, 2003, str. 148) 149 Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str

62 4.1 CPL Základním ukazatelem nominální konvergence je vývoj srovnatelné cenové hladiny HDP k relaci k cenové hladině průměru EU Zopakujme, že ukazatel CPL (comparative price level, tj. srovnatelná cenová úroveň) je definován jako poměr parity kupní síly k oficiálnímu měnového kurzu a ukazuje rozdíly cenových úrovní jednotlivých zemí. Cenová hladina HDP v relaci k EU-12 roste tedy s inflačním diferenciálem mezi ČR a EU-12 a též při zhodnocování nominálního měnového kurzu CZK/EUR. 151 Vzhledem k zavedení společné měny euro v roce 1999, analýza nominální konvergence v kontextu obou kanálů je možná až od tohoto roku. Nicméně pro představu cenového vývoje ČR v období předcházejícím lze využít srovnání s cenovou úrovní Rakouska. Už na sklonku plánovací éry kdy ovšem kurz jen minimálně ovlivňoval chování mikrosféry a nehrál podstatnou hospodářskopolitickou roli byla koruna hluboce podceněna. Podle Dietze (1999) byla v roce 1989 československá cenová hladina na úrovni 34,7 % hladiny rakouské. V roce 1991 (prvý kurzově klidný rok, ve kterém se celoročně projevili tři radikální devalvační kroky z roku 1990) pak klesla na 26,5 % rakouské. 152 O výsledném nastavení směnného kurzu se vedly usilovné spory a svoje stanoviska poskytovali domácí experti i zahraniční poradci (např. Mezinárodní měnový fond). Klaus (2001) uvádí, že šlo o vůbec nejtěžší rozhodnutí za celé období transformace. Nakonec došlo ke zmiňovaným devalvacím v roce 1990 (výsledkem bylo, že pokud se na konci roku 1989 platilo za dolar 14,29 koruny, pak na konci roku následujícího to bylo již 28 korun) a vláda se rozhodla pro režim fixního kurzu a koruna byla připoutána ke koši pěti měn. V roce 1991 se odehrály zásadní liberalizace. Od 1. ledna bylo liberalizováno 85 % cen. Ceny pochopitelně prudce vystřelily vzhůru, čímž se však pouze vyjevila potlačená inflace z předchozího období. Pochopitelným důsledkem cenové liberalizace byly také změny v relativních cenách a ve struktuře spotřeby. 150 Šujan, I., Šujanová, M.: Konvergence české ekonomiky k průměru EU in Statistika, 2004, str Šujan, I., Šujanová, M.: Konvergence české ekonomiky k průměru EU in Statistika, 2004, str Turek, O.: Jsou obavy z apreciace koruny opodstatněné? in Politická ekonomie, 2002, str

63 V roce 1992 bylo pro korunu zavedeno malé oscilační pásmo (+/- 0,5 %) a koš měn, na který byla měna vázána, se zúžil jen na dvě německou marku a americký dolar. 153 Průměrné meziroční tempo růstu spotřebitelských cen v období činilo 23,2 %. 154 Rokem 1994 začíná další transformační období období růstu (viz. kapitola ), pokračoval příliv zahraničního kapitálu a ČNB byla nucena provádět devizové intervence ve snaze udržet fixní směnný kurz. Potenciálně nebezpečná nerovnováha se projevovala v oblasti mezd, kde jejich nominální růst převyšoval růst produktivity práce (Tomeš, 2000, převzato z: Žídek, 2004). Zavedení vnější směnitelnosti koruny v říjnu 1995 dále přispělo k přílivu zahraničního kapitálu do země a tím se dále omezila autonomie ČNB. Centrální bance se sice dařilo udržovat růst cen na nejnižší úrovni ze všech transformujících se zemí, ale míra kolem 10 % se zdála být pevně ukotvena v inflačních očekáváních tržních subjektů. Možnosti centrální banky tento stav změnit byly omezeny. Pokud by centrální banka zvýšila úrokové sazby, pak by se tento krok projevil na přílivu zahraničního kapitálu, který by se dále promítl do růstu měnové báze a tím i cen. Na druhou stranu snížení úrokových sazeb (jako krok ke snížení atraktivity domácího prostředí pro zahraniční investory) je v podstatě projevem expanzivní měnové politiky s dopadem na ceny. Navíc by došlo ke snížení úspor a tím pádem i tlaku na příliv zahraničního kapitálu z poptávkové strany tento problém se někdy označuje jako Tošovského dilema. Důsledkem Tošovského dilematu byla inflační past, kdy byla v zemi vyšší inflace než ve vyspělých zemích a pro udržení kladných reálných úroků bylo nutno také udržovat vyšší úrokové sazby. Vyšší úrokové sazby znamenaly existenci úrokového diferenciálu a tím i impuls pro další příliv (krátkodobého) kapitálu. Centrální banka, ve snaze zvýšit rizika pro zahraniční investice, nejdříve rozšířila fluktuační pásmo koruny na +/- 7,5 % a sáhla po restriktivních opatření. V důsledku přílivu zahraničního kapitálu však stále docházelo k růstu peněžní zásoby mimo určený měnový koridor (Hampl, 2001, převzato z Žídek, 2004). Problémem navíc bylo, že měnová restrikce mohla mít jen stěží vliv na růst nominálních mezd a vnější nerovnováhu tedy ty oblasti, kde nerovnováha v ekonomice vznikala Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech, 2004, str ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce 2003 ve světle dlouhodobého vývoje, Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech, 2004, str

64 V této růstové fázi hospodářského cyklu dosáhla inflace (měřeno růstem spotřebitelských cen) průměrného růstu 9,3 % 156 ročně a naše relativní cenová hladina vzrostla na 36,7 % v roce 1996 v relaci k Rakousku jako výsledek vyšší naší než rakouské inflace. 157 Následující graf ukazuje vývoj CPL u transformačních ekonomik EU-5 a Portugalska a Řecka, přičemž pro rok 1993 je uvažováno EU-15=100, neboť data za EU-12 jsou dostupná až od roku 1996 (nicméně výsledky by se příliš nelišily). Za sledované období největšího pokroku v nominální konvergenci dosáhlo Slovinsko (o 13 p. b.) a Slovensko (o 9 p. b.) spolu s ČR (o 8 p. b.). Polsko rovněž konvergovalo, Maďarsko ale 2 p. b. ztratilo. Graf č. 10: CPL (EU-15=100 pro 1993, EU-12=100 pro 1996, v %) CPL (EU-15=100 pro 1993, EU-12=100 pro 1996) ČR 60 Slovensko 50 Polsko % Maďarsko Slovinsko Portugalsko Řecko Zdroj dat: Makroekonomické predikce (červenec 2002, červenec 2005) Z vývoje české ekonomiky v tomto období je zřejmé, že k nominální konvergenci docházelo především inflačním kanálem, což dokumentuje vysokými mírami inflace i následující tabulka č. 7. Tabulka č. 7: Míra inflace (spotřebitelské ceny) ČR, , v % Míra inflace 20,8 10 9,1 8,8 Zdroj dat: ČSÚ Za zdůraznění stojí dále poslední místo ČR v porovnání s ostatními tranzitorními ekonomikami v úrovni srovnatelné cenové hladiny vůči průměru EU-12 (EU-15 v roce 1993, 156 ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce 2003 ve světle dlouhodobého vývoje, Turek, O.: Jsou obavy z apreciace koruny opodstatněné? in Politická ekonomie, 2002, str

65 v tomto roce spolu se Slovenskem), což nekoresponduje s pozicí ČR dosažené v rámci konvergence reálné a indikuje nižší úroveň cenové hladiny oproti úrovni ekonomické v porovnání s ostatními tranzitorními ekonomikami. Vývoj CPL v dalších tříletých a naposledy dvouletém intervalu dokumentuje následující graf č. 11. Graf č. 11: CPL vzhledem k eurozóně v EU-5, , v % CPL vzhledem k eurozóně v EU % (p) Slovensko ČR Maďarsko Polsko Slovinsko (p) = predikce Zdroj dat: Makroekonomická predikce, duben 2007 V ČR na jaře roku 1997 došlo ke zpomalení tempa růstu ekonomiky. K problémům uvnitř ekonomiky (dvojitý deficit cyklický a obchodní bilance) 158 se přidala i krize v jihovýchodní Asii, která přispěla k nárůstu nedůvěry zahraničních investorů na všechny vznikající trhy. Důsledkem byl květnový útok na fixní kurz české koruny zahraniční i domácí subjekty začaly v očekávání devalvace masivně prodávat koruny a nakupovat zahraniční měny. Centrální banka se rozhodla fixní kurz bránit, ale trhy se domnívaly, že kurz koruny je nadhodnocen a proto byla centrální banka nakonec nucena uskutečnit devalvaci. Souběžně byl opuštěn fixní režim směnného kurzu a nahrazen floatingem. Výsledné pokrizové znehodnocení dosáhlo asi 10 % proti původní paritě. V reakci na krizi vláda přistoupila k další fiskální restrikci (tj. 2. balíček opatření). Centrální banka postupně v průběhu roku snižovala úrokové sazby, nicméně její politika zůstávala poměrně restriktivní. Na konci roku se potom ČNB rozhodla změnit celý systém měnové politiky a soustředit se na cílování 158 Vláda se proto rozhodla k přijetí tzv. balíčku opatření s cílem zlepšení makroekonomické rovnováhy. (Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech, 2004, str. 38) 65

66 inflace. V roce 1998 kabinet zmírnil fiskální restrikci a v roce 1999 byla fiskální politika poměrně expanzivní s cílem oživit hospodářství. Monetární politika v roce 1998 nebyla prorůstová a banka se odhodlala k výraznému snížení úrokových měr až v závěru roku. ČNB také ještě plně neznala všechna úskalí nového měnového režimu a výrazně podstřelila stanovený inflační cíl. V roce 1999 centrální banka dále snižovala úrokové sazby. Nicméně opět podstřelila stanovený inflační cíl. Pokles míry inflace tak byl v podstatě skokový pokud na počátku roku 1998 rostly ceny o 10,7 %, pak na konci roku 1999 dosáhl růst cen již jen 2,1 % (Ročenka HN 2001, převzato z: Žídek, 2004). Monetární politika tak byla celkově restriktivní. 159 Spotřebitelské ceny rostly v tomto období o 7,1 % ročně. 160 Domnívám se, že ČR konvergovala v tomto období k EU-12 opět především inflačním kanálem (v roce 1997 činil rozdíl mezi inflací ČR a průměrem eurozóny 6,4 p.b., v roce pak dokonce 8,6 p.b.). 161 Koeficient CPL se pro ČR zvýšil o 6 p. b. Kanály přibližování ČR k cenové hladině eurozóny od roku 1999 zobrazuje následující tabulka č. 8. Je patrné, že pro ČR hrají významnou úlohu oba kanály (jejich vliv je v tabulce vyznačen). Pro zajímavost je uveden i kurz CZK/USD. Tabulka č. 8: Kanály nominální konvergence CZK/EUR 36,882 35,61 34,083 30,812 31,844 31,904 29,784 28,343 CZK/USD 34,6 38,59 38,038 32,736 28,227 25,701 23,947 22,609 Míra inflace - EU-12 1,1 2,1 2,3 2,2 2,1 2,1 2,2 2,2 Míra inflace - ČR 1,8 3,9 4,5 1,4-0,1 2,6 1,6 2,1 Zdroj dat: ČSÚ, Eurostat. Koruna v letech 2000 až 2006 významně posilovala. Průměrné tempo posilování koruny vůči USD činilo v letech 2001 až ,5 % ročně a vůči EUR 3,7 % ročně. V roce 2006 koruna posílila rychle, a to téměř o 5 % vůči EUR a více než 5 % vůči USD. Zatímco v období po roce 2000 docházelo k posilování české měny především díky poptávce na devizovém trhu při masivních privatizacích státních podílů ve velkých firmách, v posledních letech jsou to dobré fundamenty české ekonomiky vyvolávající zájem investorů o českou měnu Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech, 2004, str ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce 2003 ve světle dlouhodobého vývoje, Nicméně by měl být zvažován rovněž vývoj kurzu české koruny vůči měnám budoucích členů eurozóny. 162 ČSÚ: Tendence a faktory makroekonomického vývoje v roce 2006 (v kontextu s dlouhodobými trendy),

67 V prvních třech letech ( ) se zdají být významné oba kanály nominální konvergence. V prvních čtyřech měsících roku 2002 se poprvé v novodobé historii ČR snížila hladina spotřebitelských cen oproti předchozímu roku. Příčiny lze hledat ve zpomalování tempa růstu ekonomiky v roce 2001, což mírnilo či eliminovalo inflační tlaky z poptávkové strany ekonomiky. K takovému vývoji dochází vždy, když realita růstu neodpovídá potenciálu. V řetězci příčin pohybu cen směrem dolů měly hlavní spouštěcí roli dva zdroje cenových impulsů. K těm patřilo především výrazné posílení koruny a nízké ceny surovin a meziproduktů na světových trzích. Společným důsledkem byl významný pokles cen dovozních, jenž se pak promítal do dalších cenových okruhů. Signálem úbytku inflačních tlaků se stal vývoj cen zemědělských a průmyslových výrobců, které se téměř po celý rok pohybovaly na úrovni nižší v porovnání s rokem předchozím. Nezanedbatelný vliv na cenový vývoj v porovnání s předchozími roky mělo jen mírné zvýšení cen regulovaných produktů. Tento cenový pokles zúžil prostor pro ziskovost investorů a řada investičních projektů nebyla tudíž realizována. 163 V souladu se svou Dlouhodobou měnovou strategii stanovila ČNB v březnu 2004 inflační cíl pro období od ledna 2006 a v dostatečném předstihu vytvořila rámec pro měnověpolitické rozhodování s dopadem na cenový vývoj od počátku roku 2006 a ukotvila dlouhodobá inflační očekávání. Tento inflační cíl byl vyhlášen jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen (CPI) ve výši 3 %; ČNB bude zároveň usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle více než jeden procentní bod na obě strany. Inflační cíl bude platit průběžně až do přistoupení ČR k eurozóně. 164 Zdá se tedy, že více než inflační, bude v příštích letech pro nominální konvergenci ČR důležitější kanál kursový. Porovnání úrovně cenových hladin za poslední desetiletí (viz. graf č. 12) ukazuje na značnou rychlost přibližování cenových hladin v ČR oproti ostatním tranzitorním ekonomikám (o 21 p. b. ve sledovaném období, což je nejvíce ze všech sledovaných ekonomik). Nejmenší posun nastal ve Slovinsku (stejně jako v Portugalsku a Řecku došlo k posunu o 6 p. b.), kde již ale cenová úroveň dosahuje téměř tří čtvrtin cenové úrovně eurozóny. Konvergence ve zbývajících ekonomikách EU-5 za dané období probíhala podobně (Maďarsko a Slovensko 163 ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce 2002, MFCR: Konvergenční program české republiky,

68 dosáhly zvýšení o 15 p. b., Polsko pak o 12 p. b.). ČR tedy za posledních 10 let předstihla cenovou úroveň všech tranzitorních ekonomik, s výjimkou Slovinska. Nicméně rozdíl mezi dosaženou ekonomickou a cenovou úrovní eurozóny je v ČR stále největší ze všech sledovaných ekonomik (12 p. b., zatímco u ostatních zemí rozdíl nepřesáhl 7 p. b.). Graf č. 12: CPL vůči eurozóně; EU-5, Portugalsko a Řecko, 1996 a 2006, v % CPL vůči eurozóně % Slovensko ČR Maďarsko Polsko Slovinsko Portugalsko Řecko Zdroj dat: Makroekonomická predikce 68

69 4.2 ERDI Ukazatel ERDI (exchange rate deviation index, tj. odchylka měnového kurzu od parity kupní síly je definován jako reciproká hodnota CPL (tedy poměr oficiálního kurzu k paritě kupní síly) a vyjadřuje míru podhodnocení či nadhodnocení národní měny. Optimální dlouhodobě udržitelná hodnota koeficientu je samozřejmě 1. Pohybuje-li se výše tohoto ukazatele v malé otevřené ekonomice na úrovni 1,3 1,5, nejedná se ještě o vývoj nijak mimořádný. Přesahuje-li tuto hodnotu, signalizoval by již vývoj výrazně odchylný od standardních hodnot, nicméně je třeba vzít v úvahu výhrady k limitovanosti použití tohoto ukazatele. Ty jsou dány tím, že technická a technologická mezera obvykle způsobuje rozevírání nůžek mezi devizovým kurzem a paritou v neprospěch méně vyspělé země. Je obvyklé, že ceny technicky progresivních výrobků, jejichž koncentrace je ve vyspělých zemích výrazně větší než v zemích rozvojových, mají velký předstih před cenovým vývojem výrobků standardních a substandardních. Při prodeji takových výrobků se platí daň zaostalosti. Druhým limitujícím omezením je, že jen část výrobků a služeb, které jsou v tuzemsku vyrobeny a poskytnuty, vstupuje do mezinárodních transakcí. A konečně, tento ukazatel je schopen obtížně zachytit kvalitativní změny, vývoj a očekávání. 165 Tabulka č. 9 shrnuje vývoj koeficientu ERDI pro státy EU-5, Portugalsko a Řecko, přičemž je spočten z dostupných dat CPL vzhledem k EU-12 (zdroj dat: Makroekonomická predikce, duben 2007). Za období se koeficient snížil nejvíce u Slovenska (o 0,81 p. b.) a ČR (o 0,63 p. b.), v Maďarsku pak o 0,55 p. b., v Polsku o 0,34 p. b. Rozdíly u Slovinska, Portugalska a Řecka jsou zanedbatelné, nicméně jejich hodnota koeficientu nepřevyšuje hodnotu 1,4 a jejich cenová hladina nedosahuje tak nízkých hodnot jako v případě tranzitorních ekonomik. 165 Zahradník, P.: Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence, 2003, str

70 Tabulka č. 9: ERDI vůči eurozóně pro státy EU-5, Portugalsko a Řecko ČR 2,27 2,17 2,04 1,89 2,00 1,96 1,82 1,69 1,64 Maďarsko 2,22 2,13 2,04 1,85 1,85 1,75 1,69 1,79 1,67 Polsko 2,13 1,96 1,75 1,85 2,08 2,13 1,89 1,82 1,79 Slovensko 2,50 2,33 2,33 2,33 2,17 2,00 1,92 1,85 1,69 Slovinsko 1,35 1,39 1,39 1,35 1,35 1,39 1,39 1,39 1,39 Portugalsko 1,35 1,35 1,35 1,33 1,32 1,30 1,30 1,28 1,30 Řecko 1,23 1,28 1,27 1,28 1,28 1,25 1,23 1,22 1,20 Vlastní výpočet dle CPL (zdroj dat: Makroekonomická predikce, duben 2007) Směnný kurz české koruny je nižší, než by odpovídalo postavení české ekonomiky, o čemž svědčí i koeficienty ERDI v Maďarsku, ve vztahu k eurozóně. Vyšší úroveň koeficientů ERDI v ČR je způsobena především větším podhodnocováním kurzu CZK než kurzu PZL v Polsku a kurzu HUF v Maďarsku, avšak vysvětlení lze hledat i v oblasti mezinárodního pohybu osob a v dosahovaných vývozních cenách. 166, Usuzuji, že roli zde sehrál fakt, na který upozorňuje O. Turek (2000), a to, že podniky přijaly stanovený kurz na počátku transformace jako parametr, určující hranici cenových ústupků při jednání o vývozu. Adaptovaly se cenami právě na tento kurz se stejnou samozřejmostí, s jakou by se adaptovaly i na kurz stanovený v jiné poloze. To je také důvod poměrné stability kurzu v následných letech, ale také rezistence, která charakterizuje chování mikrosféry dnes, v situaci apreciačních tlaků. (blíže viz. Turek, 2002 in Politická ekonomie č. 4, str ) 167 Na základě: ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje za rok 2001,

71 4.3 Ekonomická a cenová úroveň ČR Korelace mezi ekonomickou úrovní, charakterizovanou hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly a cenovou úrovní celkového HDP, je v seskupení EU-27 velmi těsná. Cenová hladina české ekonomiky je však dlouhodobě vzdálena od cenové hladiny v Evropské Unii (v této regresi je EU-15=100) směrem dolů daleko více, než by odpovídalo rozdílu v ekonomické úrovni. V tom se odlišuje česká ekonomika od ekonomik ostatních postkomunistických nových členských zemí, jejichž vzdálenost od cenové úrovně EU-15 odpovídá jejich ekonomické vyspělosti. Jejich cenová úroveň leží buď přesně na regresní přímce, měřící závislost mezi ekonomickou a cenovou úrovní nebo v její těsné blízkosti, viz. obrázek č Obrázek č. 2: Ekonomická a cenová úroveň pro země EU-27, 2005 (EU-15 = 100) Zdroj dat: Eurostat (převzato z Žďárek, 2006) Pokud se podíváme na dynamiku procesu reálné a nominální konvergence za období (viz. obrázek č. 3), vidíme, že Slovinsko zvyšovalo především svou ekonomickou úroveň (okolo 15 p. b. ve sledovaném období) při po většinu období stagnující cenové úrovni; v České republice rostla cenová úroveň a docházelo k silně cyklickému průběhu úrovně ekonomické; ostatní země zaznamenaly téměř symetrický vývoj cenové i ekonomické úrovně v uvedené periodě. Je velmi dobře patrný jak jednoznačný proces konvergence (Maďarsko a Slovensko), tak přešlapování v případě české ekonomiky (ale též polské ekonomiky na 168 Na základě: Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech , 2005, str

72 přelomu století) 169, které je odstraněno až na začátku nového století. Nesmíme však zapomínat, že pohled globální ať již v podobě časového pohledu na dílčí okamžik nebo na proces v čase, může být do jisté míry zavádějící vzhledem k použitému agregátu. 170 Obrázek č. 3: Dynamika procesu reálné a nominální konvergence v EU-5 171, (EU15 = 100) Zdroj dat: Eurostat, (převzato z Žďárek) Pozice ČR v procesu dohánění cenové hladiny EU (resp. eurozóny) je tedy výjimečná a její pochopení je stěžejní pro tvůrce hospodářské politiky. Nabízí se otázka, zda se úroveň cenové hladiny a HDP na osobu v PPP ČR vůči EU (resp. eurozóně) musí shodovat a pokud se neshoduje, jaké nebezpečí hrozí ČR z hlediska budoucího hospodářského růstu. V této souvislosti je významná analýza příčin cenového zaostávání ČR. 169 To však mohlo být částečně způsobeno i metodologickými změnami na přelomu dekády. (Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str. 12) 170 Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Česká republika (CZ), Maďarsko (HU), Polsko (PL), Slovinsko (SI) a Slovenská republika (SK) 72

73 4.4 Některé příčiny cenových rozdílů K příčinám výraznějšího zaostávání cenové hladiny v ČR za zeměmi eurozóny (kromě nižšího HDP na obyvatele) patří 172 : Harrodův-Balassův-Samuelsonův efekt (HBS efekt) Standardní model HBS efektu předpokládá, že v domácí ekonomice existují dva sektory (první produkující obchodovatelné statky a služby a druhý sektor produkující neobchodovatelné statky a služby), ceny obchodovatelných produktů jsou determinovány na světových trzích a existuje volný pohyb faktorů (práce a kapitálu) v národní ekonomice, ale v případě práce nikoliv mezi ekonomikami. Pokud by ekonomika produkovala pouze statky a služby v obchodovatelném sektoru a neexistovaly by bariéry volného pohybu zboží, platila by absolutní i relativní verze parity kupní síly a měnový kurz (definovaný jako počet jednotek národní měny za jednu jednotku měny zahraniční) by byl roven R D/F = E D/F * P D /P F = E(PPP) D/F, kde R D/F je reálný měnový kurz, E D/F je nominální měnový kurz, E(PPP) D/F je kurz daný paritou kupní síly, P D je domácí cenová hladina, P F je zahraniční cenová hladina. Výše uvedená rovnice vyjadřuje absolutní paritu kupní síly. Relativní verze PPP informuje o směru a velikosti pohybu měnového kurzu mezi dvěma obdobími, která je dána inflačními diferenciály mezi domácí a zahraniční ekonomikou. Mzdy v obou sektorech jsou vázány na vývoj produktivity práce. Protože existuje volný pohyb výrobních faktorů (práce a kapitálu), jsou případné mzdové rozdíly pro shodné profese v obou sektorech vyrovnávány působením tržního mechanismu (mobilita výrobního faktoru) nebo v závislosti na síle působení odborů v ekonomice. Protože však úroveň produktivity je nižší v případě obchodovatelného sektoru oproti neobchodovatelnému sektoru ve srovnání s vyspělými zeměmi, je zde nižší i úroveň mezd. Proto je celková cenová hladina v domácí ekonomice nižší než v zahraniční (v závislosti na významu obou sektorů). Protože E D/F > R D/F, výše uvedená rovnice neplatí (reálný měnový kurz je větší než jedna). 172 Na základě: Šujan, I., Šujanová, M.: Konvergence české ekonomiky k průměru EU in Statistika, 2004, str

74 Harrodův-Balassův-Samuelsonův efekt představuje nabídkový pohled na pohyby reálného měnového kurzu a cenové hladiny (poptávkový je spojen s vývojem reálného důchodu). Pokud uvažujeme dynamický proces v čase, kde se mění jednotlivé proměnné v HBS efektu a předpokládáme, že platí předpoklady ze statického případu (2 sektory, mobilita faktorů, odlišné charakteristiky v případě produktivity), ale obchodovatelný sektor vykazuje vyšší tempo růstu produktivity práce a tím se i mzdy mohou zvyšovat v tomto sektoru rychleji. Neobchodovatelný sektor musí na růst mezd shodných profesí reagovat (tj. rovněž je zvyšovat), což vede následně k nutnosti zvyšovat ceny produkce (pro udržení relace potřebné ziskovosti). V ekonomice tedy vzniká selektivní inflace, která se přenáší do pohybu celkové cenové hladiny (podle váhy sektoru) a rovněž do změny reálného měnového kurzu. Rozložení do obou kanálů závisí na typu kursového režimu. V případě fixního kurzu se růst cen plně odráží v pohybu reálného měnového kurzu, v situaci flexibilního měnového kurzu je výsledek závislý na pohybu cen a případném pohybu nominálního kurzu. Výsledky regresní analýzy (vztah mezi cenovou úrovní a produktivitou práce, blíže viz. studie Žďárka, 2006) ukazují, že nabídková strana ekonomiky má vliv na dosaženou cenou úroveň (tj. HBS efekt je jedním z vysvětlujících faktorů, který by neměl být opomíjen). Relativní produktivita však představuje pouze jeden z indikátorů vlivu nabídkové strany na cenovou úroveň. Tato úroveň by však měla být adekvátní, tj. mělo by se jednat o základní (výrobní) ceny. Ty se však v mezinárodních šetřeních nezjišťují. Jednou z možností, jak komplexněji vysvětlit cenové rozdíly, je zahrnutí takové proměnné, která by dostatečně aproximovala rozdíl mezi výrobními a spotřebitelskými cenami. Takovou může být výše daňového zatížení, resp. podíl daňových příjmů na HDP. Výsledek regrese ukazuje, že obě tyto proměnné zlepšují vypovídací schopnost modelu, a proto je možné i ji považovat za jednu z determinant cenové úrovně. 173 Implikace období předtransformačního a transformačního trojí devalvace koruny na počátku transformačního procesu cenové relace a jejich zkreslení pocházející z minulého režimu 174 (přetrvávající regulace cen v některých komoditách, nižší ceny veřejných služeb, nižší ceny domácích vstupů do produkce 175 ) 173 Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str

75 Další příčiny uvádí Skořepa (2001) a to v souvislosti s rozdíly v cenových hladinách mezi ČR a Německem v kontextu plánovaného vstupu ČR do EU, z nichž zmiňuji dva: statistický klam a pomalou arbitráž. Statistický klam Česká cenová hladina může být ve výsledcích ICP podhodnocena, tj. část vypočteného cenového rozdílu ve skutečnosti neexistuje. Pokud se totiž expertům vypracovávajícím výsledky ICP pro ČR a Německo nepodaří v dané výdajové kategorii najít dostatek položek, které by byly dostatečně srovnatelné a zároveň dostatečně reprezentativní pro spotřebu v obou státech, uchylují se tito experti k úpravě kvality, tj. k odhadu, kolik by v ČR stála položka, která by byla srovnatelná se zvolenou položkou německou. Zpravidla jde o zvýšení necenových parametrů české položky na úroveň položky německé, přičemž se vychází z rozdílů v nákladech na vytvoření dané úrovně kvality. Pokud je tato pomyslná česká cena položky s německými parametry nižší než cena, za kterou by se daná položka po provedeném zvýšení kvality prodávala na českém trhu ve skutečnosti, znamená to, že v dané výdajové kategorii došlo k podcenění české cenové hladiny. Tento efekt lze očekávat zejména u značkových výrobků, které se od srovnatelných neznačkových výrobků liší více v užitku pro spotřebitele než ve výrobních nákladech. Nicméně nezohlednění role značek se nezdá být podstatné, neboť poměr cenových hladin mezi ČR a Německem je v kategoriích, kde značkové zboží hraje významnou roli (obuv, rekreace) poměrně blízko 1 (blíže viz. kap. 4.5). U mnohých kategorií je však jednou z pravděpodobných příčin podcenění české cenové hladiny také obtížnost srovnání položek. Příkladem jsou oděvy, u nichž je porovnání cen mimořádně obtížné z důvodu vysoké variability parametrů i cen položek v každé zemi. Pomalá arbitráž Od okamžiku, kdy se obchodovatelné položky ocitly pod rovnovážnou úrovní vůči cenám v Německu (např. po razantních devalvacích koruny na počátku 90. let), možná uběhla příliš krátká doba na to, aby se ceny mohly díky arbitráži vrátit na rovnovážnou úroveň. Zjistit existenci cenového rozdílu, nabýt jistoty, že tento rozdíl není jen přechodný a že se vyplatí investovat do arbitráže těžící z tohoto rozdílu; získat podíl na příslušném trhu takový, který by znatelně ovlivnil průměrnou cenu to vše probíhá u jednotlivých subjektů určitým konečným tempem. V ekonomii a koneckonců ve zkoumání kteréhokoli reálného systému je vždy třeba počítat s tím, že návrat systému do rovnováhy vyžaduje určitou dobu. 175 Šujan, I., Šujanová, M.: Konvergence české ekonomiky k průměru EU in Statistika, 2004, str

76 4.5 Cenová úroveň jednotlivých položek Podrobnější struktura cen statků a služeb poskytuje dodatečné údaje o zdrojích potenciální cenové konvergence v dané ekonomice. 176 Následující tabulka č.10 ukazuje na variabilitu cenových úrovní podle skupin zboží a služeb pro země EU-12 a EU-5. Nejnižší míra variability je v případě bytového vybavení, oděvů a obuvi, dopravy. Jedná se o statky, které jsou zpravidla obchodovatelné a může tak docházet k procesům arbitráže a tedy k vyrovnání cen mezi jednotlivými zeměmi. Naopak výrazné cenové rozdíly jsou v případě statků s omezenou obchodovatelností (vzdělání, bydlení, stravovací a ubytovací služby a zdravotnictví, pošty a telekomunikace). V případě strojů a zařízení (položka THFK, tj. tvorba hrubého fixního kapitálu) je cenová úroveň téměř na úrovni EU-12. Výrazně odlišná situace je v případě výdajů neziskových a vládních institucí na konečnou spotřebu, což koresponduje se členěním statků na obchodovatelné a neobchodovatelné. 177 Pokud uvažujeme ČR samostatně, je užitečné srovnání její cenové úrovně s Německem (jako významným obchodním partnerem ČR a jednou z vyspělých zemí eurozóny), viz. obr. č. 3. I přes omezenou srovnatelnost údajů z mezinárodních srovnávacích projektů je možné usuzovat na výrazné změny v kategoriích oděvy a obuv, pošty a telekomunikace (v těchto kategoriích prakticky neexistují rozdíly mezi ČR a Německem) a alkoholické nápoje a tabák (v roce 2005 se cenová hladina v této kategorii pohybovala na přibližně 65 % cenové úrovně Německa). 178 Žďárek (2006) rovněž upozorňuje na příčinu eliminace cenových diferencí. V případě obchodovatelných položek (různé typy potravin a nápojů, telekomunikační služby, oděvy a obuv, osobní dopravní prostředky, ale též stroje a zařízení, které se již přiblížily úrovni německých cen) má výrazný nárůst jinou povahu než např. u tabáku a alkoholických nápojů, kdy nejde o skutečný cenový nárůst (vliv mají daňové úpravy a harmonizace) Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Na základě: Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Na základě: Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Na základě: Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str

77 Tabulka č. 10: Variabilita cenových úrovní podle skupin zboží a služeb pro EU-5 vzhledem k EU-12 (EU-15 = 100) EU-12 Variační koeficient EU-5 Variační koeficient HDP 97 0, ,173 Výdaje domácností na konečnou spotřebu 98 0, ,172 Potraviny a nealkoholické nápoje 99 0, ,190 Alkoholické nápoje, tabák a narkotika 96 0, ,124 Oděvy a obuv 104 0, ,094 Bydlení, energie a paliva 100 0, ,324 Bytové vybavení, zařízení domácností, údržba 97 0, ,047 Zdravotnictví 96 0, ,223 Doprava 96 0, ,113 Pošty a telekomunikace 98 0, ,220 Rekreace, kultura a sport 98 0, ,194 Vzdělání 112 0, ,433 Stravovací a ubytovací služby 99 0, ,237 Ostatní zboží a služby 97 0, ,177 Výdaje neziskových institucí na konečnou spotřebu 91 0, ,413 Výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu 98 0, ,340 Výdaje na individuální spotřebu 97 0, ,375 Výdaje na kolektivní spotřebu 98 0, ,304 THFK 96 0, ,029 Stroje a zařízení 101 0, ,041 Stavby 94 0, ,100 Ostatní 97 0, ,090 Převzato z Žďárek, 2006 Obrázek č. 4: Cenové diference ČR ve srovnání s Německem (Německo=100) 1) údaje pro roky 1993 a 1996 jsou převzaty ze studie Čihák, Holub (2003a).; 2) Údaje roku 2005 publikované na stránkách EUROSTATu jsou předběžné.; 3) Mezi šetřeními za roky 2002 a Zdroj dat: Čihák, Holub (2003, s. 22), OECD, EUROSTAT (Převzato z: Žďárek, 2006) 77

78 5 Problémy při vyjadřování nominální konvergence V případě nominální konvergence zůstává aktuální problematika konstrukce parit a ona možná odchylka až do 5 procentních bodů. Čihák a Holub (2001) dochází rovněž k závěru, že neplatí zjednodušená představa, že cenová hladina v ČR musí být přesně proporcionální úrovni HDP v PPP, tj. že v zemi s HDP ve výši zhruba 60 % EU bychom měli očekávat cenovou hladinu také zhruba ve výší 60 % EU. Závislost mezi HDP v PPP a cenovou hladinou nemusí mít jednotkový sklon, protože výše tohoto sklonu obecně závisí na podílu neobchodovatelných statků na HDP a na podílu kapitálu a produkci těchto statků. Jednotkový sklon nicméně patří do intervalu realistických hodnot. Autoři rovněž argumentovali (2001), že inflační tlaky spojené s cenovou konvergencí k EU lze lépe odhadnout na základě vazby mezi cenovou hladinou a deficientem měřícím rozdíly ve strukturách relativních cen v jednotlivých zemích. 180 Koeficient cenových odchylek Tento koeficient se snaží postihnout fakt, že zatímco celková cenová hladina může být v relaci (např. k Německu) srovnatelná, avšak sama struktura relativních cen (např. cena chleba vůči ceně knihy) velmi odlišná oproti vyspělým ekonomikám. Jeho výše poskytuje informaci o možné relativní vzdálenosti nebo naopak podobnosti struktury relativních cen v ekonomice vůči referenční zemi. Výpočet je proveden na základě vzorce definovaného jako vážená procentní směrodatná odchylka srovnatelných cenových úrovní v dané ekonomice vzhledem k celkové cenové hladině φ = 1/(ω C ) * { w i * [(P i ) C ω C ] 2 }½, kde w i jsou nominální váhy komodit, (P i ) C je (průměrná) cenová hladina jednotlivých skupin statků a platí, že ω C = w i * P i, přičemž i=1,,n. Minimální hodnota koeficientu je rovna 0 (shodné relativní cenové úrovně pro všechny statky a zboží v dané ekonomice jako v referenční zemi), maximální hodnota není definována. Čím 180 Čihák, M., Holub, T.: Cenová konvergence k EU pár nezodpovězených otázek. In Finance a úvěr, 2001, č. 6, str

79 je hodnota koeficientu vyšší, tím výraznější je procentní zkreslení relativních cen v ekonomice vzhledem k zahraničí. 181 Obrázek č. 5: Cenová úroveň HDP a koeficienty odchylek, 2002 (Německo=100) Zdroj dat: OECD, EUROSTAT (Převzato z: Žďárek, 2006) Z obrázku je zřejmý rozdíl mezi starými a novými členskými zeměmi EU. V rámci skupiny nových členských států pak lze rozlišit tři podskupiny Malta, Slovinsko a Kypr (které jsou nejblíže úrovni k méně vyspělým členům EU, Českou republika, Polsko, Maďarsko, Estonsko (které se nacházejí prakticky na stejné úrovni vůči méně vyspělým členům EU) a Litva, Lotyšsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko, které vykazují nejvyšší koeficient cenových odchylek (přičemž průměrná cenová hladina je srovnatelná s předchozí skupinou, pouze Rumunsko a Bulharsko jsou mírně vychýleny v této úrovni směrem dolů) Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str Na základě: Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace, 2006, str

80 Závěr Zapojením České republiky do mezinárodních srovnávacích programů a postupnou integrací do struktur EU se stala ekonomická, tj. nominální a reálná, konvergence oblastí bedlivě sledovanou analytiky, odbornou, ale i laickou veřejností. Cílem této diplomové práce byla makroekonomická analýza nominální a reálné konvergence ČR k zemím eurozóny. Reálná konvergence, vyjadřující přibližování v ekonomické úrovni ČR k zemím eurozóny, byla sledována ukazatelem HDP na obyvatele v běžné paritě kupní síly a tempem růstu reálného HDP ČR (resp. jeho předstihem před tempem růstu eurozóny). Na počátku 90. let hrubý domácí produkt na obyvatele v běžné paritě kupní síly přesahoval 70 % průměru budoucí eurozóny, přesahoval úroveň řeckou i portugalskou a nebyl příliš vzdálen od úrovně irské. Tuto pozici ČR rychle ztratila, nicméně ve srovnání s ostatními státy EU-5 převyšovala úroveň HDP na obyvatele v běžné paritě kupní síly výrazně všechny státy s výjimkou Slovinska (v roce 1991 ČR dosahovala 62 % úrovně eurozóny, Maďarsko 48 %, Slovensko 44 %, Polsko 33 % a Slovinsko 60 %). Tuto ekonomickou pozici si však ČR v průběhu 90. let neudržela (především kvůli náročnější restrukturalizaci) a v roce 2000 dosahovala v relaci k zemím eurozóny dokonce o 1 p. b. méně než v roce 1991, přičemž ostatní státy EU-5 ČR doháněly. Jelikož ukazatel HDP na obyvatele v paritě kupní síly je určen především pro srovnání prostorová, sledovala jsem reálnou konvergenci rovněž pomocí růstu reálného HDP, který ztrátu ekonomické pozice ČR v 90. letech potvrdil. Hospodářská recese v letech byla vystřídána fází postransformačního oživení (resp. přehřívání způsobené růstem poptávky) v letech , když v roce 1997 opět vstoupila česká ekonomika do recese a v období zaostávala v tempu růstu reálného HDP před tempem růstu eurozóny v průměru dokonce o celých 2,83 p. b. ročně. Ostatní státy EU-5 naopak vykazovaly převážně předstih v tempech růstu tohoto ukazatele konvergence před státy eurozóny. Zlom s sebou přineslo nové tisíciletí. Jestli ještě v roce 2001 ČR dosahovala 61 % ekonomické úrovně eurozóny ve vyjádření pomocí HDP na obyvatele v běžné paritě kupní síly, v roce 2006 se svými 71 % dohnala ekonomickou úroveň Portugalska a v roce 2008 má dle predikce Ministerstva financí ČR dosáhnout dokonce 75% úrovně států eurozóny (v 80

81 případě Maďarska to má být 60 %, v případě Slovenska 63 %, v případě Polska 51 % a v případě Slovinska 83 %). Akcelerace tempa růstu reálného HDP (díky urychlení restrukturalizace ekonomiky a integrace do EU především) postup reálné konvergence dosvědčuje, přičemž ČR nejvyšších temp růstu dosahuje v letech 2005 a Daří se i ostatním tranzitorním ekonomikám, nejvíce pak Slovensku. Vzhledem k tomu, že parity kupní síly jsou pouze statistické konstrukty a ne přesná měření, i přes jejich doporučované použití pro prostorová srovnání je k výsledků mezinárodních srovnání (a tedy ke všem údajům HDP na obyvatele v paritě kupní síly uvedených v této práci) třeba přistupovat s určitou obezřetností a mít na paměti možnou odchylku ve výši přibližně 5 %, na kterou OECD uživatele upozorňuje. Ovšem také použití reálného tempa růstu HDP je spojeno s debatou o jeho vhodnosti jako ukazatele konvergenčního tempa růstu. Reálný růst HPD totiž nezachycuje směnné relace (na rozdíl od HDP na obyvatele v paritě kupní síly), jejichž vývoj v ČR převažuje pozitivním směrem. Z tohoto důvodu je doporučováno sledovat rovněž tempo růstu reálného hrubého domácího důchodu, který směnné relace zachytí nebo přepočet HDP do reálných eur, přičemž oba tyto další ukazatele indikují vyšší výsledky než je tomu v případě standardní metodiky výpočtu reálného růstu HDP a měly by sloužit jako doplňkový nástroj při sledování reálné konvergence. Nominální konvergence vyjadřující přibližování v úrovni nominálních veličin byla sledována především ukazatelem srovnatelné cenové hladiny (CPL, comparative price level), přičemž existují dva kanály nominální konvergence kanál inflační a kanál kursový. Jestli v roce 1990 dosahovala československá cenová hladina 26,5 % hladiny rakouské (vzhledem k devalvacím v roce 1990), v roce 1996 to bylo už 36,7 % v důsledku vyšší inflace u nás než v Rakousku. ČR přitom dosahovala nejnižší cenové úrovně v rámci států EU-5 v prvních letech transformačního období, což nekoresponduje s pozicí dosaženou v rámci konvergence reálné. Po roce 1999 se ukazují jako významné oba konvergenční kanály, s tím, že se míra inflace v posledních letech stabilizuje na úrovni kolem dvou procent a nabývá na významu kursový kanál nominální konvergence. Za poslední desetiletí postoupila ČR v nominální konvergenci nejrychleji v porovnání s ostatními státy EU-5 a předstihla v ukazateli CPL vzhledem k eurozóně všechny tranzitorní ekonomiky s výjimkou Slovenska (jestli v roce 81

82 1996 dosahovala ČR 38 % cenové úrovně eurozóny, v roce 2006 to bylo už 59 %), nicméně rozdíl mezi dosaženou ekonomickou a cenovou úrovní eurozóny je ze všech států EU-5 stále největší a analýza této odchylky je významná pro hospodářskou politiku, jejímž cílem je bezpochyby ekonomický růst ČR. Za některé z příčin těchto cenových rozdílů lze považovat působení Harrodova-Balassova- Samuelsonova efektu, trojí devalvaci koruny na počátku transformačního období, cenové relace a jejich zkreslení pocházející z minulého režimu, statistický klam a pomalou arbitráž. Také v případě analýzy nominální konvergence je významná účast ČR v mezinárodních srovnávacích programech a je třeba uvažovat nedostatky parit jako statistických konstruktů při interpretaci výsledků. Celková cenová hladina rovněž neukazuje na srovnatelnost struktury relativních cen a z tohoto důvodu lze doporučit sledovat souběžně s CPL tzv. koeficient cenových odchylek. 82

83 Seznam grafů, tabulek a obrázků Seznam grafů: GRAF Č. 1: HDP NA OBYVATELE V PARITĚ KUPNÍ SÍLY (OECD-30=100, 2002), EU GRAF Č. 2: HDP NA OBYVATELE V PŘEPOČTU SMĚNNÝM KURZEM (OECD-30=100), EU GRAF Č. 3: CPL (OECD-30=100), 2002, EU GRAF Č. 4: HDP NA OBYVATELE V PPP (ČR, ŘECKO, PORTUGALSKO, IRSKO), EU-12= GRAF Č. 5: HDP NA OBYVATELE V PPP (EU-5), EU-12= GRAF Č. 6: ÚROVEŇ HDP NA OBYVATELE PŘI PŘEPOČTU POMOCÍ BĚŽNÉ PPP EU-5 (EU-12=100)...44 GRAF Č. 7: ÚROVEŇ HDP NA OBYVATELE PŘI PŘEPOČTU POMOCÍ BĚŽNÉ PPP - ČR, ŘECKO, PORTUGALSKO...45 GRAF Č. 8: HDP NA OBYVATELE V PPS V ROCE 2006, ZEMĚ EUROZÓNY A ČR (EU-25=100), V %...47 GRAF Č. 9: HDP NA OBYVATELE V PPS V ROCE 2006, EU-10 (EU-25=100), V %...47 GRAF Č. 10: CPL (EU-15=100 PRO 1993, EU-12=100 PRO 1996, V %)...65 GRAF Č. 11: CPL VZHLEDEM K EUROZÓNĚ V EU-5, , V %...66 GRAF Č. 12: CPL VŮČI EUROZÓNĚ; EU-5, PORTUGALSKO A ŘECKO, 1996 A 2006, V %...69 Seznam tabulek: TABULKA Č. 1: OBJEMOVÝ INDEX HDP NA 1 OBYVATELE DLE PARITY KUPNÍ SÍLY...35 TABULKA Č. 2: TEMPO RŮSTU REÁLNÉHO HDP, ČR, TABULKA Č. 3: TEMPO REÁLNÉHO RŮSTU HDP EU-5 A EUROZÓNY, TABULKA Č. 4: TEMPO RŮSTU REÁLNÉHO HDP STÁTŮ EU-5 A EUROZÓNY (EU-13), TABULKA Č. 5: TEMPA RŮSTU RHDD A HDP...57 TABULKA Č. 6: REÁLNÝ RŮST HDP V OBDOBÍ (BĚŽNÁ METODIKA, PŘEVOD NA REÁLNÁ EURA)...58 TABULKA Č. 7: MÍRA INFLACE (SPOTŘEBITELSKÉ CENY) ČR, , V %...65 TABULKA Č. 8: KANÁLY NOMINÁLNÍ KONVERGENCE TABULKA Č. 9: ERDI VŮČI EUROZÓNĚ PRO STÁTY EU-5, PORTUGALSKO A ŘECKO...71 TABULKA Č. 10: VARIABILITA CENOVÝCH ÚROVNÍ PODLE SKUPIN ZBOŽÍ A SLUŽEB PRO EU Seznam obrázků: OBRÁZEK Č. 1: OBCHODOVATELNÁ VERSUS NEOBCHODOVATELNÁ POLOŽKA OBRÁZEK Č. 2: EKONOMICKÁ A CENOVÁ ÚROVEŇ PRO ZEMĚ EU-27, 2005 (EU-15 = 100)...72 OBRÁZEK Č. 3: DYNAMIKA PROCESU REÁLNÉ A NOMINÁLNÍ KONVERGENCE V EU-5, (EU15 = 100)...73 OBRÁZEK Č. 4: CENOVÉ DIFERENCE ČR VE SROVNÁNÍ S NĚMECKEM (NĚMECKO=100)...78 OBRÁZEK Č. 5: CENOVÁ ÚROVEŇ HDP A KOEFICIENTY ODCHYLEK, 2002 (NĚMECKO=100)

84 Seznam použitých zkratek b. c. běžné ceny CES VŠEM Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu CPI Consumer Price Index, tj. index spotřebitelských cen ČNB Česká národní banka ČR Česká republika ECP European Comparison Program, tj. Evropský srovnávací program EFTA European Free Trade Association, tj. Evropské sdružení volného obchodu ERM II mechanismus směnných kurzů Evropského měnového systému EURO 12 EU-12 EU-5 ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko EU-12 eurozóna v rozsahu 12 zemí EU-15 členské země EU před přistoupením nových členů v roce 2004 EU-25 členské země EU k datu EU-27 členské země EU k datu EUR euro EUROSTAT statistický úřad Evropské komise HDP hrubý domácí produkt HUF maďarský forint ICP International Comparison Program, tj. Mezinárodní srovnávací program MFCR Ministerstvo financí České republiky OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj p. b. procentní bod PPP purchasing power parity, tj. parita kupní síly PPS purchasing power standard, tj. PPP používaná EUROSTATem PZL polský zlotý, PLN RHDD reálný hrubý domácí důchod THFK tvorba hrubého fixního kapitálu s. c. stálé ceny SR Slovenská republika T/T Terms of Trade, tj. směnné relace USD americký dolar ZO zahraniční obchod 84

85 Seznam použité literatury Knihy a publikace [1] Fassmann (koordinátor projektu): Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie: (ekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost). 1. vyd. Praha: Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, s. ISBN [2] Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M. (editoři): Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN [3] Kadeřábková, A. a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN [4] Kadeřábková, A.: Úvod do ekonomické analýzy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, s. ISBN [5] Kadeřábková, A: Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN X. [6] Mandel, M., Tomšík, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. 1. vyd. Praha: Management Press, s. ISBN [7] Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie. Přel. prof. Ing. M. Sojka, CSc. a kol. 1. vyd. Praha 2000: Grada Publishing, s. ISBN [8] Nachtigal, V., Tomšík, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN [9] Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes. 1. vyd. Brno: Computer press, s. ISBN X. [10] Slaný, A. (editor): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. ISBN [11] Spěváček, V: Makroekonomická analýza a prognóza. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, s. ISBN [12] Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN [13] Úřad vlády ČR: Strategie hospodářského růstu České republiky Úřad vlády ČR, s. ISBN X. [14] Zahradník, P.: Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN [15] Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. ISBN X. 85

86 Zprávy a rozbory [16] ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje za rok Dostupné na www: < [17] ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce Dostupné na www: < [18] ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce 2003 ve světle dlouhodobého vývoje. Dostupné na www: < ve_svetle_dlouhodobeho_vyvoje> [19] ČSÚ: Analýza makroekonomického vývoje v roce Dostupné na www: < [20] ČSÚ: Analýza kontextů makroekonomického vývoje v ČR za rok Dostupné na www: < [21] ČSÚ: Tendence a faktory makroekonomického vývoje v roce 2006 (v kontextu s dlouhodobými trendy). Dostupné na www: < (v_kontextu_s_dlouhodobymi_trendy)> [22] Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year Dostupné na www: < enditures+&search=&field0=tka&system=oecd_all&sortresultsby=rev_timestamp&w hat=d1> [23] MFCR: Konvergenční program české republiky Dostupné na www: < [24] MFCR: Makroekonomická predikce České republiky, duben Dostupné na www: < [25] OECD: New GDP Comparisons Based on Purchasing Power Parities for the Year Paříž, Dostupné na www: < > [26] OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year Dostupné na www: < enditures+&search=&field0=tka&system=oecd_all&sortresultsby=rev_timestamp&w hat=d1> 86

87 [27] Schreyer, P., Koechlin, F.: Purchasing power parities measurement and uses. OECD, str. Dostupné na www: < > [28] Schreyer, P., Koechlin, F: Purchasing power parities 1999 benchmark results. OECD. Dostupné na www: < [29] Spěváček, V., Vintrová, R., Hájek, M., Žďárek, V: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech Working Paper CES VŠEM, č. 11, s. ISSN Dostupné na www: < [30] Vintrová, R.: Co neodhaluje HDP při analýze ekonomického růstu a reálné konvergence. Working Paper CES VŠEM 1/ s. ISSN Dostupné na www: < > [31] Vintrová, R.: Co vedlo ke zrychlení ekonomického růstu? Bulletin CES VŠEM, roč. 2006, vydání 12 ( ). ISSN (elektronická verze). Dostupné na www: < [32] Young, A. T., Higgins, M. J., Levy, D.: Sigma Convergence versus Beta Convergence: Evidence from U.S. County-Level Data Dostupné na www: < [33] Žďárek, V: Nominální konvergence v České republice vybrané aspekty a implikace. Working Paper CES VŠEM 6/ s. ISSN Dostupné na www: < > Články [34] Ahmad, S.: Is a Potato a Potato? Ensuring Comparison of Like with Like. In The ICP Newsletter. Volume 4, No. 1, únor Dostupné na www: < df> [35] Čihák, M., Holub, T.: Cenová konvergence k EU pár nezodpovězených otázek. In Finance a úvěr, 2001, č. 6, s [36] Benáček, V.: Král není nahý. In Ekonom, 2004, č. 31, s [37] Frait, J., Komárek, L.: Na cestě do Evropské Unie: nominální a reálná konvergence v tranzitivních ekonomikách. In Finance a úvěr, 2001, č. 6, s [38] Jílek, J.: Jak se dělá statistická deflace? In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 2004, č. 3, s [39] Kohout, P.: Český hospodářský zázrak je jen statistická fikce. In MF Dnes, Dostupné na www: < 87

88 [40] Kubíček, J., Tomšík, V.: Král není nahý, ale ani bohatý. In Ekonom, 2004, č. 34, s [41] Lommatzschová, K.: Jak přepočítat HDP. Pomalý český růst může být statistickou iluzí. In Ekonom, 2004, č. 31, s [42] Pelej, Jiří: Srovnání hrubého domácího produktu České republiky za rok 1993 s Rakouskem a s dalšími evropskými zeměmi v rámci Evropského srovnávacího programu. In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 1996, č. 4., s [43] Skořepa, M.: K rozdílům v cenových hladinách mezi ČR a Německem. In Finance a úvěr, 2001, č. 6, s Dostupné na www: < [44] Spěváček, V.: K vývoji souhrnných ukazatelů reálného důchodu v České republice. In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 2005, č. 3, s [45] Šilhánová, Š.: Řetězové metody v národních účtech. In Statistika: ekonomickostatistický časopis, 2003, č. 1, s [46] Šmídová, K.: Můžeme mít obojí? Reálná a nominální konvergence v období přílivu přímých zahraničních investic. In Finance a úvěr, 2001, č. 6, s [47] Šujan, I., Šujanová, M.: Konvergence české ekonomiky k průměru EU. In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 2004, č. 3, s [48] The Economist: The Big Mac index. The Economist, 2007, Dostupné na www: < [49] Turek, O.: Jsou obavy z apreciace koruny opodstatněné? In Politická ekonomie, 2002, č. 4, s [50] Valenta, V.: Mimořádná revize národních účtů České republiky pohled uživatele. In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 2006, č. 2, s [51] Vintrová, R., Spěváček, V.: Jak rychle rostla česká ekonomika? In Ekonom, č. 16, roč Dostupné na www: < [52] Vintrová, R.: Jsme dál, než jsme čekali. Ekonom.ihned.cz, ( ) Dostupné na www: < > [53] Vintrová, R.: Reálná konvergence předpoklad plynulé integrace do Evropské unie. In Politická ekonomie, 2003, č. 1, s [54] Vintrová, R: Rychlejší růst a lepší ceny. Ekonom. Ihned.cz, ( ) Dostupné na www: < [55] Zahradník, P., Jedlička, J.: K některým otázkám reálné a nominální konvergence ve vztahu k Evropské unii. In Statistika: ekonomicko-statistický časopis, 2004, č. 2, s

89 Ostatní zdroje ČNB Dostupné na www: < ČSÚ Dostupné na www: < Eurostat Dostupné na www: < =portal&_schema=portal> Eurostat Statistics in DSI World Statistics. Dostupné na www: < OECD Statistics in DSI World Statistics. Dostupné na www: < Source OECD Dostupné na www: < United Nations Statistics Division Dostupné na www: < Seminář ČSE a CES VŠEM ( ) Reálná a nominální konvergence. Příspěvek F. Cvengroše: Srovnání ekonomické úrovně metodologické poznámky. Veškeré internetové zdroje byly aktuální k datu

90 Přílohy Příloha č. 1: Účastnické země ICP 2002 a členské země OECD Eurostat (31 zemí) Účastnické země ICP 2002 Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, 15 členů EU Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, (vstoupivší před Rakousko, Řecko, Spojené království Velké Británie a květnem 2004)* Severního Irska, Španělsko, Švédsko 10 členů EU (přistoupivší v květnu 2004) Česká republika*, Kypr, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko*, Malta, Polsko*, Slovinsko, Slovenská republika* 3 členové EFTA* Island, Norsko, Švýcarsko 3 kandidáti do EU (Bulharsko a Rumunsko jsou Bulharsko, Rumunsko, Turecko* členové od ) 7 neevropských OECD (11 zemí) členů OECD* Další Chorvatsko, Izrael, Makedonie, Ruská federace *členské země OECD Zdroj: Eurostat, OECD: Purchasing Power Parities and Real Expenditures Benchmark year. Příloha č. 2: Úroveň HDP na obyvatele v přepočtu pomocí běžné parity kupní síly Portugalsko Slovinsko Slovensko Polsko Řecko ČR Maďarsko 70 EA 12 = Predikce Zdroj: Makroekonomická predikce, duben