UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU DIPLOMOVÁ PRÁCE Lukáš Lomický

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU DIPLOMOVÁ PRÁCE Lukáš Lomický"

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU DIPLOMOVÁ PRÁCE 2015 Lukáš Lomický

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Hodnocení rozvoje silových schopností během závodního období v ledním hokeji v kategorii mladšího dorostu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Petr Šťastný, Ph.D. Praha 2015 Vypracoval: Lukáš Lomický

3 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne. Lukáš Lomický

4 Evidenční list Souhlasím se zapŧjčením své diplomové práce ke studijním účelŧm. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto diplomovou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypŧjčení: Podpis:

5 Poděkování Rád bych poděkoval. PhDr. Petrovi Šťastnému, Ph.D. za cenné informace a připomínky, které mi pomohly při psaní diplomové práce. Dál bych chtěl poděkovat hráčŧm kategorie mladšího dorostu HC Energie Karlovy Vary za moţnost realizace motorického měření.

6 Abstrakt Název: Hodnocení rozvoje silových schopností během závodního období v ledním hokeji v kategorii mladšího dorostu Cíle: Hlavním cílem práce je zjistit účinnost dvou měsíčního posilovacího programu v závodním období 2014/2015 u hráčŧ kategorie mladší dorostu v ledním hokeji. Na základě výsledku motorických testu před a po intervenci silového tréninku zhodnotit účinnost, resp. neúčinnost silového tréninku. Dalším cílem je provést literární rešerše titulŧ, které pojednávají o problematice silového tréninku mládeţe. Metody: Výzkum této práce byl realizován za pomoci metody motorického testování. Výsledky: V obou sledovaných souborech došlo k změnám úrovně silových schopností. Výzkumný soubor byl rozdělen na dva soubory. Soubor A absolvoval silový program, soubor B nikoliv. U jedincŧ ze skupiny B došlo k větším změnám silových schopností, i kdyţ silovým tréninkem neprošli. Jedinci, kteří, měli v prvním měření nejméně bodŧ, se oproti poslednímu testování zlepšili nejvíce. U jedincŧ, kteří nejvíce bodŧ v prvním měření nedošlo proti poslednímu testování k tak velkým změnám. Klíčová slova: Silový trénink, Lední hokej, mladší dorost, posilovací program, závodní období

7 Abstract Title: Evaluation of strength development during the hockey season in category of younger cadets Objectives: The main objective is to determine the effectiveness of the two months weight training program in the racing season 2014/2015 with a younger junior category players in ice hockey. Based on the results of motor tests before and after the intervention to assess the effectiveness of strength training, respectively. ineffectiveness of strength training. Another goal is to perform a literature search of titles that deal with issues of youth strength training. Methods: This research work was realized with the help of motor testing method. Results: In both monitored file has been changed levels of power capabilities. The research group was divided into two sets. A set of graduated strength program, file B is not. In individuals from Group B were major changes of power capabilities, although weight training did not pass. Individuals who, have at least the first measuring points is compared to the last testing improved the most. For individuals who have the most points in the first measurement occurred against the last test for such a big change. Keywords: Strength Training, Ice Hockey, Young adolescents, fitness program, season

8 Obsah I. Úvod II. Teoretická část II Síla II Silová schopnost II Faktory určující velikost síly II Adaptace na silový trénink II Prostředky a metody silového tréninku II. 1.6 Parametry tréninkového zatížení II Silový trénink mládeže II Silový trénink dorostenců II Obsah silového trénink dorostenců II Vývojové zákonitosti dorostenců II Prevence zranění II Mýty o silovém tréninku mládeže II Výživa v silovém tréninku mládeže II Výhody silového tréninku pro mladé sportovce II role silového tréninku v LH II role silového tréninku kategorie ml. dorostu v LH III. Shrnutí teorie IV. Motorické testy IV Motorické testy v ledním hokeji IV Použité motorické testy V. Praktická část V Cíle práce... 57

9 V Úkoly práce V Metodika práce V Charakteristika zkoumaného souboru V Organizace výzkumu V Program silového tréninku V. II. 5 Roční tréninkový cyklus VI. Výsledky VI. 1 Výsledky motorických testů na suchu (Soubor A) VI. 2 Výsledky motorických testů na suchu (Soubor B) VI. 3 Zhodnocení výsledků motorických testů na suchu (Soubor A) VI. 4 Zhodnocení výsledků motorických testů na suchu (Soubor B) VI. 5 Výsledky motorických testů na ledě (Soubor A) VI. 6 Výsledky motorických testů na ledě (Soubor B) VII. Diskuze VIII. Závěr Literatura... 89

10 I. Úvod Hokej je rychlostně-silový sport. Silově rychlostní a rychlostně vytrvalostní charakter hry vyţaduje dlouhodobou přípravu, respektující zákonitosti rŧstu a vývoje mladého hráče. Tělesná příprava, jako základ tréninkového procesu, spočívá především v komplexním rozvoji pohybových schopností. Jednotlivé schopnosti se nikdy nerozvíjejí izolovaně, vţdy je mezi nimi určitá vazba. Jiţ Kostka zdŧrazňoval (1984), ţe je dominantou hry rychlost, technika a tvrdost (síla), s tímto tvrzením souhlasí i autoři z posledních let (Pavliš, 2003). Rychlost, vytrvalost, obratnost, tzv. motorická kondice a koordinace je při sportu podmíněna v neposlední řadě svalovou silou (Grosser a kol. 1999). Ve většině sportovních disciplín se úroveň silových schopností podílí na sportovním výkonu. Avšak, vliv silových schopností v porovnání s ostatními kondičními faktory na výkonu je závislý na charakteru disciplíny a na délce zatíţení v dané specializaci (Dovalil, 2010). Ve sportech kde se překonává aktivní odpor soupeře, má úroveň silových schopností dŧleţitý význam. Tato práce bude pojednávat o silovém tréninku hokejistŧ u kategorie mladšího dorostu. Právě toto období je senzitivní pro rozvoj silových schopností (Perič, 2012). Úroveň komplexu silových schopností jednotlivce úzce souvisí s úrovní jeho rychlostních schopností. Konkrétně se jedná o úroveň maximální síly, která přímo ovlivňuje rychlost lokomoce nebo rychlost jednotlivého pohybu. Úroveň silových schopností je do velké míry závislé na genetických předpokladech, ale prostřednictvím systematické přípravy je moţné tyto silové schopnosti účelně rozvíjet. Úkolem této práce je za pomoci odborných textŧ popsat problematiku rozvoje a identifikace silových schopností ve věku od 15 do 17 let, teda v kategorii mladšího dorostu. V této kategorii by měl mít sílový trénink zatím přípravný charakter. Trénink této kategorii má spoustu zvláštností a omezení. Tělo a pohybový aparát dospívajících klukŧ ještě není přípraven na vysokou intenzitu a maximální zatíţení. Silová příprava by měla probíhat jiţ od mládeţnických kategorií, protoţe senzitivní období pro rozvoj silových schopností je u děvčat mezi rokem a u klukŧ mezi rokem (Perič, 2012). Zvláštnosti tréninku v těchto kategoriích jsou ale nad rámec práce. Jak jiţ bylo zmíněno dříve, teoretická část této práce bude postihovat východiska a specifika silového tréninku hokejistŧ v kategorii mladšího dorostu. Praktická část práce obsahuje hodnocení silových schopností zkoumané skupiny a hodnocení účinnosti silového programu, který tato skupina absolvovala. 10

11 II. Teoretická část II Síla Pojem síla má víceré definice. Záleţí, jestli se jedná o sílu jako fyzikální veličinu, nebo o sílu jako jednu z pohybových schopností člověka. Z hlediska mechaniky je síla veličina, kterou definují tři Newtonové zákony. Z pohledu sportovního tréninku je síla popisována jako schopnost překonávat nebo udrţovat vnější odpor svalovou kontrakcí (Dovalil, Perič, 2010). Další autor Cressey (2008) se zmiňuje o odporu který je překonáván a představuje ho obvykle gravitační síla, kterou nelze oddělit od zátěţe, protoţe váha zátěţe je definována jako mnoţství síly, které je nutné vyvinout nato, aby se tato zátěţ vzdálila od středu země. Poznáme ale další formy zatíţení, kde se překonává odpor, který není závislý na gravitaci. Například rŧzné elastické gumy, tahaní nebo tlačení sáněk. Tělesnou sílu (pohybovou schopnost) definuje Knuttgen a Kreamer (1987) jako maximální fyzikální sílu kterou je schopen sval nebo skupina svalŧ vyprodukovat při svalovém stahu. Ve všech sportech by se měla tato maximální fyzikální síla záměrně ovlivňovat podle potřeby a to od všeobecného rozvoje silové základny aţ po hraniční hodnoty jedné silové schopnosti či celého komplexu. Bean (2005) tvrdí, ţe je svalová kontrakce mnoţství síly, které je schopen sval vyprodukovat, například mnoţství váhy kterou dokáţe zvednout. Grosser a kol. (1999) popisuje sílu v biologickém smyslu jako schopnost svalŧ překonávat odpor (koncentrická kontrakce sval se zkracuje), pŧsobit proti odporu (excentrická kontrakce sval se natahuje), případně zadrţovat tíhu (izometrická kontrakce mění se napětí svalu bez změny jeho délky). Síla je výsledkem svalové činnosti zahájené a řízené elektrickými procesy nervovou soustavou těla člověka. Dále je definována jako schopnost svalu nebo skupiny svalů vytvářet svalovou sílu ve specifických podmínkách (Siff, 2003). Síla nebo svalová síla je schopnost vyvinout maximální sílu. V mechanice a fyzice je síla definována jako veličina slouţící k určení vzájemného pŧsobení mezi dvěma tělesy. Síla se projevuje dvěma zpŧsoby: Bud změní pohyb jednoho tělesa, nebo se těleso zdeformuje, nebo dojde k obojímu. Síla má vlastnosti vektoru. Charakterizuje jí velikost, směr a pŧsobiště. Kdyţ je síla momentální mírou a všechny lidské pohyby probíhají v určitém časovém úseku, pak je tím typickým, co by mělo trenéra a sportovce zajímat, celé silo-časové kontinuum a nikoli jen síla v určitém okamţiku (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Zmínění autoři se dále zmiňují o sportovních pohybech a tvrdí, ţe v nich pŧsobí mnoho rŧzných sil. Biomechanika je 11

12 rozděluje na dvě skupiny: vnitřní síly a vnější síly. Síla, která pŧsobí z jedné části lidského těla na druhou, se nazývá vnitřní síla. K vnitřním silám mezi jiným patří síly pŧsobící mezi kostmi a mezi šlachami a kostmi. Síly, které pŧsobí mezi tělem sportovce a okolním prostředím, se označují jako vnější síly. Podle této definice síly se jako měřítko pro sílu sportovce pouţívají jen síly vnější. Je známo, ţe sval přenáší sílu na kost během Zkrácení (koncentrická neboli myometrická akce), Protaţení (excentrická neboli plyometrická) nebo Zachování délky (statická neboli izometrická). Přitom metrický se vztahuje k délce, myo znamená méně, plyo více a iso stejný nebo konstantní. Kdyţ odhlédneme od rozdílŧ mezi silou svalu (vyvíjenou jedním svalem) a svalovou silou (maximální silou, která pŧsobí na vnější těleso), mŧţe tato jednoduchá klasifikace slouţit k rozlišování variant svalové síly. V jiném smyslu mŧţe být síla definována jako schopnost pomocí svalového úsilí překonávat vnější odpory nebo s nimi spolupŧsobit. V případě koncentrických svalových akcí pŧsobí odporová síla proti směru pohybu. Při excentrické akci pŧsobí vnější síla ve směru pohybu (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). II Silová schopnost Silovou schopnosti se nerozumí jedna schopnost, ale komplex schopností, který vychází z dělení silových schopností. Komplex silových schopností, který označují autoři zkrácené termínem síla, tvoří významnou komponentu fyzické zdatnosti. Rozvoj síly je vţdy podstatnou součástí kondičního tréninku, i kdyţ ve sportovní disciplíně převládá jiná motorická schopnost (Měkota, Novosad, 2005). Tyto dva autoři píšou: Silová schopnost je kondičním základem pro svalový výkon vyžadující nasazení síly, jejíž hodnota se pohybuje kolem 30% individuálně realizovatelného maxima. Tuto hodnotu lze označit jako základní běžně využívaný silový potenciál. Silová schopnost se povaţuje za základní a rozhodující schopnost jedince, bez které se nemohou ostatní schopnosti při motorické činnosti vŧbec projevit. V antropomotorice je tato schopnost vymezena jako schopnost překonávat vnější odpor nebo síly podle zadaného 12

13 pohybového úkolu. Podobně jako ostatní motorické schopnosti je autoři Čelikovský a kol. (1979) povaţují za součást pohybového systému člověka na příslušné rozlišovací úrovni. Měříme ji technickými nebo fyzikálními veličinami odpovídajícími měřicími jednotkami. Znalost struktury komplexu silových schopností je předpokladem pro účinnou pedagogickou i teoretickou činnost v tělesné výchově a sportu. K poznání struktur se vyuţívá metoda teoretické analýzy, faktorové analýzy a dalších teoretických a empirických postupŧ, které se spolu často kombinují. Struktura tohoto komplexu je tvořena rŧznými druhy silových schopností. Motorické činnosti z hlediska vztahu mezi silovou schopností a ostatními schopnostmi člení Čelikovský a kol. (1979) na tři skupiny: Motorické činnosti, při nichţ převaţují rychlostní schopnosti a dovednosti nad silovými schopnostmi, Motorické činnosti, jeţ jsou podmíněny vytrvalostní schopností a schopnosti silovou, jejichţ prostřednictvím se překonává velká hmotnost břemene, Motorické činnosti, které vyţadují vysokou úroveň obratnosti a současně vysoké hodnoty silových schopností. Základní dělení silových schopností vychází z typu svalové kontrakce, které jsou potřeba pro stimulaci této schopnosti. V podstatě jde o to, jestli ke změně svalového napěti dochází prostřednictvím dynamické nebo statické svalové práce. Podle změn délky svalu a jeho napětí dělí, Dovalil a Perič (2010) svalové kontrakce na: 1) Izometrické, statické mění se délka svalu, napěti zŧstává stejné 2) Izotonické, dynamické mění se délka svalu, napětí zŧstává přibliţně stejné Izometrická kontrakce se neprojevuje pohybem, většinou se jedná o udrţení těla nebo břemene. Dynamickou kontrakci mŧţeme dělit ještě podle typu pohybu svalu na koncentrickou kontrakci (sval se zkracuje) a na excentrickou kde se sval násilím protahuje. Měkota a Novosad (2005) taky diferencuje druhy svalové činnosti. Svalová kontrakce, která je rozhodující pro vznik svalové síly, mŧţe vzhledem k délce a napětí svalu probíhat několika zpŧsoby. Svalová vlákna se ze své pŧvodní délky mohou zkracovat, protahovat nebo neměnit svoji délku. Níţe je podrobnější charakteristika jednotlivých reţimŧ svalové činnosti: 13

14 I. Izometrický (udrţující, statický) intramuskulární činnost se projevuje zvýšením napětím svalových elementŧ, aniţ by přitom došlo ke změně délky svalu. Sval se tedy nezkracuje nebo jen minimálně. Vzrŧstá vnitřní napětí svalu, aniţ by se změnila jeho délka. (výdrţ ve shybu na hrazdě, výdrţ v přednosu ve vzporu) II. Koncentrický (překonávající, pozitivně dynamický) intramuskulární napětí se mění a sval se zkracuje. Příklad při přechodu ze svisu na hrazdě do shybu musíme provést ohnutí paţí. Biceps pak vykonává koncentrickou práci. III. Excentrický (ustupující, negativně dynamický) Svalové úpony se od sebe vzdalují, svalová vlákna se protahují. Výsledkem pohybové činnosti, která probíhá souhlasně se směrem pohybu zátěţe, je zbrzdění či zpomalení pohybu. V tomto případě se jedná o excentrickou kontrakci. Například: vzhŧru vyhozenou kouli chytáme do napjaté paţe a ustupujícím brzdivým pohybem, který pŧsobí proti kinetické energii, pohyb ve výši ramene zastavíme (Měkota, Novosad, 2005). Podle doby trvání zatíţení, hmotnosti břemene a rychlosti provedení pohybu diferencuje řada autorŧ silovou schopnost. Hohmann a kol. (2010) dělí tuto schopnost na 5 druhŧ: Maximální síla dosáhnout jí lze pomocí vědomé kontrakce aţ na hranici maximální mobilizace, její úroveň vychází z velikosti příčného prŧřezu svalu, a hlavně z intramuskulární a intermuskulární koordinace. Dovalil a Perič (2010) se zmiňuje o tomto druhu síly: Maximální síla překonává vysoký až hraniční odpor malou rychlostí vzpírání, zápas apod., je základem pro ostatní druhy silových schopností. Rychlá síla ucelená schopnost vyvinout v co nejkratším čase co největší impulz, spočívá v nemaximálním zrychlení a v nízkém odporu. Výbušná síla také explozivní, je charakteristická maximálním zrychlením a nízkým odporem odrazy, hody, vrhy apod. (Dovalil, Perič 2010). Reaktivní síla je zaloţená především na schopnosti reaktivního napětí, závisí na nervově podmíněných segmentových protahovacích reflexech a taky na svalové tuhosti. Vytrvalostní síla schopnost trvale a opakovaně překonávat vnější odpor. Odpor břemene musí činit alespoň 30 % maximální síly. 14

15 II Faktory určující velikost síly Jednotliví sportovci při provádění stejných pohybŧ vyvíjení rozdílně maximální síly. Tyto rozdíly pramení podle Zatsiorsky a Kraemer (2006) především ze dvou faktorŧ: 1. Maximálních silových schopností jednotlivých svalŧ (periferní faktory) 2. Koordinace svalové aktivity centrálním nervovým systémem (centrální faktory). Jako dva aspekty nervosvalové koordinace je třeba sledovat intramuskulární a intermuskulární koordinaci. Mezi periferní faktory, které se týkají potenciálu svalové síly, jsou nejdŧleţitější rozměry svalŧ. Svalovou hmotu a rozměry svalŧ ovlivňuje trénink a další faktory jako výţiva a hormonální stav. Je všeobecně známo ţe, svaly s velkým prŧřezem vyvíjejí větší síly neţ srovnatelné svaly s menším prŧřezem. Svaly s velkým fyziologickým průřezem vyvíjejí větší sílu (Zatsiorky, Kreamer, 2006). To platí nezávisle na délce svalu. Zvětšování prŧřezu tréninkem s velkými zátěţemi charakteristicky doprovází nárŧst síly. Kosterní sval se skládá u mnoţství svalových vláken, coţ jsou dlouhé, válcovité svalové buňky. Kaţdé vlákno je tvořeno mnoha paralelně probíhajícími myofibrilami, které se skládají z podélně uspořádaných jednotek. Ty se nazývají sarkomery. Vlastní sarkomery obsahují tenké filamenty, které jsou tvořena bílkovinou aktin, a tlustější filamenty jsou z bílkoviny myosin. Aktinová a myozinová filamenty se částečně překrývají. Myosinová filamenty mají malé spirálovité výběţky zvané příčné mŧstky. Tyto mŧstky končí v myozinových hlavách, které během kontrakce vytvářejí kontakt s tenkými filamenty. Podle teorie klouzání filament dochází ke zkracování sarkomer, a tudíţ zkrácení svalových vláken v dŧsledku aktivního klouzavého pohybu aktinových filament mezi myozinovými filamenty. Petr a Šťastný (2012) popisují periferní faktory: Jsou vyjádřené jednotlivými svaly, jejichž kapacita generovat sílu z fyziologického hlediska závisí na průřezu každého z nich. Průřez svalu je podmíněný počtem svalových vláken a velikostí průřezu svalových vláken. Měkota, Novosad (2005) také zmiňují faktory určující velikost svalové síly jako základní činitelé svalové síly. Schopnost vyvinout ve statickém nebo dynamickém reţimu potřebnou velikost svalové síly je podmíněna celou řadou faktorŧ. Velikost svalového stahu závisí především na počtu zapojených motorických jednotek a na velikosti frekvence dráţdicích impulzŧ za 1 s. Čím více je zapojeno motorických jednotek, tím větší je svalové napěti a tím větší je frekvence probíhající impulzace. U trénovaných jedincŧ nastává 15

16 dokonalá synchronizace mezi impulzem, zapojením motorické jednotky a její kontrakcí a současně relaxací nezapojených jednotek. Dále výše zmínění autoři popisují i další faktory podmiňující svalovou síly. Podle nich je příčný prŧřez zapojených svalŧ rozhodující pro velikost absolutní síly. Autoři (Hollman/ Struder, 2009, Semiginovský, 1988) uvádějí, ţe v závislosti na velikosti plochy příčného prŧřezu agonistŧ lze dosáhnout jen určitou velikost svalové síly v rozsahu 4 10 kp/cm². Přitom mezi muţi a ţenami nejsou podle jejich sledování významnější rozdíly. Strukturální sloţení svalu taky determinuje velikost svalové síly. Počet svalových vláken v motorické jednotce a diferenciace podle typu svalových vláken jsou individuálně geneticky podmíněny. Změna co do počtu či druhu vláken vlivem zatěţování při tréninku nebyla dosud plně prokázána. Na zastoupení jednotlivých typŧ vláken u jednotlivce závisí jeho předpoklady pro úspěšnou výkonnost v silových, rychlostních nebo vytrvalostních sportovních disciplínách (Měkota, Novosad, 2005). Pod pojmem centrální faktory, které určují velikost svalové síly, se rozumí nervosvalová koordinace. Jedná se o intramuskulární koordinaci (mnoţství zapojených svalových vláken, které je jedinec schopný při pohybu aktivovat) a o intermuskulární koordinaci nebo synchronizaci. Tu představuje úroveň řízené souhry svalových skupin, které určitý pohyb vykonávají. Silový trénink vede k zlepšení obou výše zmíněných (Petr, Šťastný 2012). Podle Zatsiorsky a Kraemer (2006) patří k nervosvalovým neboli centrálním faktorŧm výše zmíněné koordinace. Na úrovni intramuskulární koordinace pouţívá centrální nervový systém k odstupňování vyvíjení síly tři mechanizmy: Rekrutaci (nábor) motorických jednotek, frekvence a synchronizace motorických jednotek. To se dá u dobře trénovaných sportovcŧ zjistit během pouţitý maximální síly. Pořadí rekrutace motorických jednotek je určováno velikosti motoneuronŧ (Hennemanŧv velikostní princip): Nejdříve jsou zapojovány malé motoneurony a poţadavky na větší síly vedou k aktivaci velkých motoneuronŧ, které inervují rychlé motorické jednotky. Zdá se, ţe přednostně jsou zapojovány pomalé motorické jednotky, nezávisle na velikosti svalové síly a vyvinuté rychlosti. Vybíjecí frekvence motorických jednotek stoupá s narŧstajícím vyvíjením síly. Maximální síly se dosáhne, kdyţ je rekrutován maximální počet motorických jednotek, který je optimálně sladěný s vybíjecí frekvencí, a motorické jednotky jsou během krátkého časového úseku vyvíjení maximální síly synchronně aktivní. 16

17 Dŧleţitá vlastnost intermuskulární koordinace pro vyvinutí maximální síly je prokázaná četnými výzkumy. Hlavní cíl tréninku představuje celkový pohybový vzorec a nikoli síla jednotlivých svalŧ nebo síla při jednotlivých svalŧ nebo síla při jednokloubových pohybech. Explozivní síla (neboli nárŧst síly) a reverzibilní svalová práce vykonaná v cyklu nataţení a zkrácení jsou nezávislé komponenty motorických funkcí. Intramuskulární koordinace počet zapojených motorických jednotek závisí na úrovni podnětu dráţdivého impulzu. Jednotlivé typy svalových vláken mají rozdílnou prahovou hodnotu podráţdění pro zahájení svalového stahu. Pomalé oxidativní vlákna mohou být aktivována jiţ velmi nízkou úrovní dráţdění. Naopak rychlá glykolytická vlákna reagují aţ při silné úrovni dráţdění. Zapojení jednotlivých typŧ je postupné podle narŧstající síly dráţdění, pro kterou je rozhodující frekvence dráţdivých impulzŧ pŧsobících na zapojenou motorickou jednotku. Velikost frekvence se pohybuje v rozmezí 5-50 Hz (Dietz, 1985). Na dokonalé intramuskulární koordinaci se podílí synchronizace aktivovaných a neaktivovaných motorických jednotek. Při svalovém stahu nastává jejich střídání. Při vyvinutí maximální síly je současně zapojen velký počet motorických jednotek (Měkota, Novosad, 2005). Rozhodující význam při silovém tréninku a při rozvoji svalové síly má centrální nervový systém. Svalová síla je určován nejen velikostí aktivované svalové hmoty, ale ve velké míře také vědomým aktivováním jednotlivých svalových vláken (intramuskulární koordinace). V dŧsledku nervosvalové adaptace mohou špičkoví sportovci lépe koordinovat aktivování vláken v jednotlivých svalech a svalových skupinách. Jinými slovy mají lepší intra a intermuskulární koordinaci (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Vyvinutí maximální síly je vázáno na schopnosti, protoţe je nutné sladit aktivování mnoha svalŧ. Tato koordinovaná aktivace mnoha svalových skupin se nazývá intermuskulární koordinace Intermuskulární koordinace, synchronizace Na svalové práci se účastní jak agonisté, tak antagonisté. Pro efektivitu této činnosti je nezbytná nejen koordinace zapojených svalových skupin agonistŧ, ale i stupeň a prŧběh relaxace antagonistŧ. Koordinovaná činnost agonistŧ je charakterizována při závodních cvičeních 17

18 optimalizací nástupu svalového stahu v daném časovém intervalu dosaţením silového maxima v potřebném okamţiku pohybového prŧběhu. Ve sportovním tréninku je tento stav popisován jako správné načasování pohybu. Nedokonalá intermuskulární synchronizace se projevuje v horším zvládání techniky s následkem rychlého nárŧstu únavy (Měkota, Novosad, 2005). Vyvinutí maximální síly je vázáno na schopnosti, protoţe je nutné sladit aktivování mnoha svalŧ. Tato koordinovaná aktivace mnoha svalových skupin se nazývá intermuskulární koordinace. Kaţdé cvičení, i to nejjednodušší, jako pohybové jednání vyţaduje komplexní koordinaci četných svalových skupin. Prvořadým cílem tréninku musí být celkový pohybový vzorec, nikoli síla jednoho jediného svalu nebo pohyb v jednom kloubu. Proto by měl sportovec pouţívat lokální, jedno kloubové cviky silového tréninku jen jako doplněk hlavního tréninkového programu. V komplexu silových schopností člověka je svalový subsystém rozhodující. Úroveň jednotlivých druhŧ silových schopností jedince závisí mimo nervosvalovou koordinaci na sloţení svalu. Pomalá vlákna podminují motorickou činnost o nízké intenzitě v podmínkách aerobních procesŧ. Rychlá vlákna umoţnují motoriku submaximální a maximální intenzity. Rychlá glykolytická vlákna podminují činnost maximální intenzity v trvání 10 aţ 20 sekund, přičemţ energetické krytí je dŧsledkem téměř úplného anaerobního rozpadu glukózy. Vzájemný poměř pomalých a rychlých vláken je dán geneticky. Vytrvalostně silové schopnosti jsou zaloţeny na činnosti rychlých, glykolytických vláken, mohou v nich probíhat změny podobné těm, které se vyvolají vytrvalostním tréninkem. U staticko silových schopností a explozivně silové schopnosti se uplatňují především rychlá glykolytická vlákna a částečně rychlá oxidativní vlákna (Čelikovský a kol. 1979). 18

19 II Adaptace na silový trénink V širším smyslu se dá pojem adaptace chápat jako přizpŧsobování organizmu okolnímu prostředí. Kdyţ se změní prostředí, změní se i organizmus aby dokázal přeţít za těchto nových podmínek. V biologii tvoří schopnost adaptace jeden z hlavních rysŧ ţivých organizmŧ. Sportovní cvičení nebo pravidelná tělesná činnost jsou velice silným adaptačním podnětem Při silovém tréninku, který má zvýšit výkonnost v určitém sportu spočívá stanovení hlavního cíle v tom, aby se vyvolala specifická adaptace a zvýšil se tak soutěţní výkon. To vyţaduje pečlivě dodrţování naplánovaného a rovněţ realizovaného tréninkového programu. Pro adaptační proces mají z praktického hlediska při sportovním tréninku hlavní význam tyto čtyři znaky (Zatsiorsky, Kreamer, 2006): 1. Velikost podnětu (přetížení) 2. Akomodace 3. Specifičnost 4. Individualita Přetížení Aby došlo k ţádoucím změnám v organizmu při silovém tréninku, je třeba, aby došlo k určitému přetíţení. K adaptacím na tréninku dojde jen tehdy, kdyţ velikost tréninkového zatíţení překročí obvyklou míru. V procesu silového tréninku existují dva zpŧsoby jak dosáhnout adaptaci. První zpŧsob spočívá ve zvýšení tréninkové intenzity a objemu při zachování pouţitého cvičení. Druhý zpŧsob představuje změnu cvičení za předpokladu, ţe sportovec na nové cviky ještě není zvyklý. Kdyţ sportovec provádí velmi dlouhou dobu určité cvičení s nezměněnou tréninkovou zátěţí, nedochází k ţádným adaptacím a úroveň fyzické výkonnosti se nijak zásadně nezmění. V případě, ţe je tréninková zátěţ malá, dojde k poklesu trénovanosti. U špičkových sportovcŧ se ztrácí mnoho tréninkových pokrokŧ během několika týdnŧ, dokonce během dnŧ, kdyţ sportovec přeruší trénink. Tréninkovou zátěţ klasifikuje Zatsiorsky a Kraemer (2006) na stimulující, stabilizující a utlumující. Akomodace Kdyţ sportovci po delší dobu pouţívají jedno a totéţ cvičení s nezměněnou tréninkovou zátěţí, jejich pokroky ve výkonnosti se sniţují. Tento jev je dŧsledek biologického zákona akomodace. Podle tohoto zákona reakce biologického objektu při 19

20 daném neměnném podnětu časem slábne. Akomodace teda představuje sníţení reakce organizmu na kontinuální podnět. U začínajících sportovcŧ uţ mohou relativně malé tréninkové zátěţe vést ke značnému zlepšení výkonnosti, zatímco u sportovcŧ s víceletými zkušenostmi nemusejí ni stupňující se tréninkové zátěţe nutně vést ke změnám výkonnosti. Z toho dŧvodu je neúčinné pouţívat standardní cvičení a standardní zátěţe po dlouhou dobu. Program a obsah silového tréninku se musí po určitém čase obměňovat. Aby se předešlo akomodace anebo aby se její vliv zmenšil, tréninkové programy se periodicky modifikují. Lze toho dosáhnout kvantitativními a kvalitativními změnami. Kvantitativní změny představuji zvýšení tréninkové zátěţe, a kvalitativní změny jsou spojeny se střídáním cvikŧ. Specifičnost Model obecného adaptačního syndromu říká, ţe tělo odpovídá na stresor obecně ale zároveň i velmi specificky. Při plánování silového tréninku se počítá s obecnou odpovědí, kterou podpoříme dostatečnou regenerací. Je zřejmé, ţe tělo vykazuje specifickou adaptaci na konkrétní stimul. Není dŧleţité, jak moc se zvýšila úroveň silových schopností jedince v přípravném období, pokud se těmito cvičeními vyvolána neuromuskulární adaptace neshoduje se silovým projevem výkonu v daném sportu (Petr, Šťastný, 2012). Individualizace Kaţdý člověk je jiný. Jedna a táţ tréninková metoda vyvolává u rŧzných sportovcŧ větší čí menší tréninkový účinek. Je vhodné pochopit základní myšlenku, na které staví úspěšné tréninkové programy a vyuţít ji tvŧrčím zpŧsobem. Přebíraní kompletního prŧběhu tréninku, rozhodně není na místě. To se týká i středních hodnot tréninkových zátěţí a výsledku vědeckých zkoumání. Prŧměrnými metodami je moţné připravovat jen prŧměrné sportovce, kteří mají ke špičkové úrovni daleko. Optimální adaptaci přinášejí jen tréninkové programy, které respektují individualitu a zvláštnosti jednotlivce. Kaţdý člověk odpovídá jiným zpŧsobem na podnět zatíţení. Kaţdý jedinec má odlišné poţadavky na objem tréninkového zatíţení. Jedinci, kteří jsou schopni dosahovat vysokých silových přírŧstkŧ, jsou zároveň ti, kteří jsou schopni zvládat vysoké tréninkové zatíţení. V podstatě to znamená, ţe tito jedinci mají lepší toleranci na zatíţení (Petr, Šťastný, 2012). Sloţení kosterních svalŧ jedince je dŧleţitým determinantem úrovně silové schopnosti. Nejvíce se jedná o maximální, explozivní a rychlou sílu. Tak například jedinec, který má silnou dominanci rychlých svalových vláken na přední straně stehna, bude potřebovat vyšší 20

21 zatíţení a menší objem na dřepech oproti jedinci, který má převahu pomalých oxidativních vláken. Zjednodušeně lze říct, ţe jedinci, kteří mají převahu rychlých svalových vláken, jsou schopni zvednout vyšší hmotnost, ale v menším počtu opakování, protoţe rychlá glykolytická vlákna mají malou pracovní kapacitu a brzo se vyčerpají. Na druhou stranu jedinec s převahou pomalých svalových vláken nezvedne tak velikou zátěţ, ale je schopný provést výrazně vyšší počet sérií nebo opakování cvičení. Probandi na kterých bylo realizováno šetření této práce, podávají výkony na ledě, ne v posilovně. Je proto dŧleţité aby měl zvýšený svalový potenciál získaný silovým tréninkem pozitivní transfer do konkrétních pohybových dovedností, které vyuţívá hokejista během zápasu. Je třeba mít ale na paměti, ţe silový trénink kategorie mladšího dorostu by měl obsahovat cvičení specifická jen v minimální míře. Cvičení by správně měli rozvíjet sílu nespecifickou a tvořit takzvaný silový základ, na kterém jde postupně stavět v starších kategoriích. Cílem silového tréninku je adaptace, která je spojená s nárŧstem síly, s metabolickými, morfologickými změnami a změnami v nervosvalové koordinaci. Metabolická adaptace představuje míru degradace a syntézy svalových proteinŧ. Za morfologické změny se pokládají změny svalové tkáně. Nárŧst svalové hmoty (morfologická změna) je asi nejhmatatelnější a nejviditelnější adaptační změnou. Nabírání svalové hmoty je realizováno dvěma mechanizmy. Jde jednak o zvětšení velikosti fyziologického prŧřezu jednotlivých vláken (hypertrofie) a dále o zvýšení počtu svalových vláken (hyperplazie). Zvýšení počtu svalových vláken u člověka nebylo zatím podle vícero autorŧ prokázáno (Petr, Šťastný 2006, Dovalil, Perič 2010, Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Existence jevu hyperplazie svalových vláken u člověka je neprokázaná, a kdyţ se objeví, velmi málo přispí k nárŧstu svalové hmoty, méně neţ 5 procent. Strukturální změny jsou dány hypertrofií rychlých svalových vláken, která umoţnuje vyvinout větší sílu při jednotlivé svalové kontrakci. Změnou rychlých, oxidativních, svalových vláken na glykolytická se dosáhne vyšších hodnot anaerobního přísunu energie z glukózy. Úroveň silových schopností je vázaná na zvyšování obsahu adenosintrifosfátu a kreatin fosfátu ţ o 75%. Dosáhne se tak okamţitého uvolňování potřebného mnoţství energie pro motorickou silovou činnost velké intenzity explozivní povahy (skoky, hody, vrhy). Zvýšena aktivita enzymŧ ovlivňuje uvolňování energie z fosfátŧ a anaerobního získávání energie z glukózy. Úroveň silové schopnosti je dále závislá na odolnosti vŧči koncentraci laktátu, na poklesu ph apod. (Čelikovský a kol. 1979). 21

22 Účinnou metodou nabíráni svalové síly a hmoty představuje silový trénink, který je v zahraniční literatuře popisován jako resistentní trénink (trénink proti určitému odporu). Tento trénink vede kromě nárŧstu svalŧ k nárŧstu svalové síly, má zdravotně preventivní účinky na kosti a mŧţe taky zlepšit sportovní výkon. Benefity silového tréninku jsou dŧleţité, jak pro mŧţe tak i pro ţeny. Trénink jim pomŧţe oddálit přirození proces stárnutí lidského organizmu, který se taky vyznačuje úbytkem svalové hmoty (sarkopenie) a kostní hmoty - osteoporóza (Brown, 2007). Výše zmíněná hypertrofie svalových vláken je výsledkem adaptace, přizpŧsobení se silovému tréninku. Jedná se o hypertrofii sarkoplazmatickou a myofibrilární (Petr, Šťastný, 2012) Sarkoplasmatická hypertrofie zvětšení objemu polotekuté substance zvané sarkoplasma v mezifibrilárních prostorech -zvětšení objemu dalších nekontraktilních proteinŧ, které nemají vliv na produkci síly. Myofibrilární hypertrofie navýšení počtu myofibril uvnitř svalového vlákna, -více aktinových a myozinových filament, kontraktilních částí svalu. -Tato hypertrofie je přímo spojena se zvýšením produkce síly. Jako účinky tréninku chápeme fyzické změny, které nastávají v dŧsledku tréninku. Zatsiorsky a Kraemer (2006) je klasifikují následovně: - Akutní účinky se týkají změn, ke kterým dochází během provádění cviku. - Bezprostřední účinky nastávají jako dŧsledek jednotlivé tréninkové jednotky a projevují se bezprostředně po zátěţi. - Kumulativní účinky se projeví při několik po sobě následujících tréninkových jednotkách nebo tréninkových obdobích. - Zpožděné účinky lze konstatovat po určitých časových úsecích po absolvování tréninku. - Částečné účinky tréninku se týkají změn zpŧsobených jednotlivými částmi tréninku - Zbytkové účinky se definují jako přetrvávající změny po ukončení tréninku mimo časové úseky, ve kterých mŧţe dojít k adaptaci. 22

23 Kaţdý účelný posilovací program by měl mít svŧj cíl. Je zřejmé, ţe silový trénink hokejistŧ, běţce na 1500 m a silového trojbojaře se budou od sebe navzájem významně lišit. To proto, ţe v rŧzných sportech mají významnou roli rŧzné druhy silových schopností. Jak bylo zmíněno v této práci uţ víc krát. Silová schopnost je komplex vícerých schopností. Jednotlivé druhy silových schopnosti, které jsou popsané v kapitole 1.2, nemusí byt na sebe navzájem závislé. To znamená, ţe vysoká úroveň jedné silové schopnosti nemusí znamenat vysokou úroveň silové schopnosti druhé. Tak například úroveň explozivní síly u vrhačŧ bude vysoce nadprŧměrní, zatímco úroveň vytrvalostní síly mŧţe být podprŧměrní. Na druhou stranu bude triatlonista disponovat vysokou pracovní kapacitou svalŧ a teda jeho vytrvalostní síla bude na vysoké úrovni. Svaly vrhače budou dominantně tvořené z rychlých vláken. Ty predikují vysokou úroveň maximální a explozivní síly a mimo jiné také rychlostní schopnosti. Jelikoţ mají ale motorické jednotky rychlých vláken malou pracovní kapacitou a rychle se vyčerpají, nejsou schopné pracovat do delší dobu. Úroveň vytrvalostní síly, která se vyznačuje schopností trvale a opakovaně překonávat vnější odpor je u vrhačŧ proto podprŧměrní. Velikost tohoto druhu silové schopnosti není pro výkon ve vrhu koulí podstatní. Silový trénink pro konkrétní sport by teda měl obsahovat cvičení, které rozvíjí jen některou ze silových schopností. Jedná se o silové schopnosti, které ovlivňují sportovní výkon v určitém sportu. Tato práce pojednává o silovém tréninku hokejistŧ v kategorii mladšího dorostŧ. V této věkové kategorii se uţ začíná mluvit o silovém tréninku. Do 15 let má totiţ silový trénink jen přípravní charakter. Výběr posilovacích cvičení je ve výrazné míře omezen věkovými zvláštnostmi dětí. Silový trénink hokejistŧ seniorŧ by měl obsahovat cvičení, které rozvíjí celý komplex silových schopnosti. Hohmann a kol. (2010) dělí silovou schopnost na maximální, rychlou, výbušnou, reaktivní a vytrvalostí. Posilovací program by měl obsahovat cvičení rozvíjející kaţdou silovou schopnost. Dominance rozvoje jednoho druhu silové schopnosti proti rozvoji schopnosti druhé, se liší v závislosti na období ročního tréninkového cyklu. Stejně jako rychlost nebo koordinace i jednotlivé silové schopnosti jsou jakoby samostatné. Proto není správné chápat sílu jenom jako maximální hmotnost, kterou sportovec vzepře. Je to příliš zjednodušené chápání. Jednotlivé druhy silových schopností se sebou do určité míry souvisí, v tréninku je vhodné rozlišit, jako sílu budeme rozvíjet, protoţe to nám určí, kterou posilovací metodu mŧţeme vyuţít. U dětí a mládeţe to patří dvojnásob (Perič, 2012). 23

24 V silovém tréninku hokejistŧ kategorie mladšího dorostŧ zařazujeme metody cvičení, které stimulují rychlou sílu, explozivní sílu a vytrvalostní sílu. Cvičení, které rozvíjí maximální silovou schopnost, jsou pro tuto věkovou kategorii nevhodná. II Prostředky a metody silového tréninku Tělesná cvičení, která stimulují rozvoj svalové síly, se vyznačují zvýšeným odporem. Posilovací cvičení dělí Měkota a Novosad (2005) na základní a speciální napodobivá. Dále dělí prostředky do těchto skupin: - 1. Cvičení s vnějším odporem, který je vyvolán: Hmotností předmětu náčiní (činky, medicinbalu, koule) Odporem spolucvičence (přetahy, přetlaky, zvedání, nošení) Odporem pruţných předmětŧ (pruţiny, gumové expandéry) Odporem vnějšího prostředí (cvičení ve vodě, lokomoce v hlubokém sněhu, výstup do svahu) Speciálně konstruovanými posilovacími stroji (trenaţery) - 2. Cvičení, při nichţ se překonává hmotnost vlastního těla: Bez doplňující zátěţe (kliky, shyby, přednosy) S doplňující zátěţí (výskoky se zátěţovou vestou, s malými činkami) Klasifikace posilovacích metod vycházejí z rŧzných hledisek. Z charakteristiky podstaty příslušné metody vyplyne většinou i její význam pro stimulaci vybraného druhu silové schopnosti. Metody se označují podle druhu svalové kontrakce, podle druhu silové schopnosti nebo podle převáţného pouţívání v některém sportu. Níţe uvádím metody rozvoje silových schopností podle jednotlivých autorŧ: Choutka (1991), Dovalil a Perič (2010) rozdělují metody rozvoje silových schopností následovně: - Metoda izokinetická - Metoda izometrická (statická) - Metoda excentrická (brzdivá) - Metoda intermediární 24

25 - Metoda kontrastní - Metoda plyometrická (reaktivní) Zatsiorsky a Kraemer (2006) dělí metody silového tréninku následovně: - Metoda maximálních úsilí (vyuţívá maximální odpory) - Metoda opakovaných a submaximálních úsilí (vyuţívá submaximální odpory do vyčerpání) - Metody dynamických úsilí (vyuţívá submaximální odpory s maximální moţnou rychlostí) Dovalil a Perič 2010 charakterizuje vyuţití jednotlivých metod: Použitelnost a vhodnost metod posilování souvisí s věkem a trénovaností sportovce. Pro kategorie mládeže a dorostu nejsou vhodné především metody těžkoatletická, brzdivá, intermediární a metoda maximálních úsilí. Pro věkovou kategorii mladšího dorostu budou vhodné následovné metody, doplněné o krátkou charakteristiku podle Dovalil, Perič (2010), Thibadeau (2006), Zatsiorsky a Kraemer (2006): - Metoda opakovaných úsilí: Počet opakování v jedné sérii činí 8 aţ 15, pro danou hmotnost břemene však nemusí být počet opakování maximální. V praxi existují podle počtu opakování a velikosti odporu rŧzné varianty známé pod označením metoda progresívně narŧstajícího odporu nebo metoda pyramidová (vzestupná nebo sestupná a jejich kombinace). Dlouhodobá aplikace metody vede ke značné hypertrofii svalu, největší ze všech rozlišovaných metod. Vysvětluje se to zvýšením intenzity výměnných procesŧ (vyšší přívod krve a výţivných látek do svalu), podnět přitom přetrvává delší časový interval a po jeho skončení v zotavné fázi dochází ke zvýšené syntéze bílkovin. -Metoda rychlostní: Metodu charakterizuje střední velikost odporu (30 60% maxima), vysoká aţ maximální rychlost pohybu v 6 aţ 12 opakováních. Dominantním znakem je snaha o nejrychlejší provedení pohybu, snaha udělit případnému břemenu co nejvyšší zrychlení. Úsilí se koncentruje do krátkého časového okamţiku s cílem dosáhnout maxima síly v co nejkratším čase. Tomu odpovídá pouţívání nemaximálního odporu, rovněţ počet opakování s daným odporem není hraniční. Cvičení končí opakováním, při kterém rychlost pohybu jiţ klesá. 25

26 - Metoda kontrastní: Tato metoda kombinuje princip metody opakovaných úsilí a metody rychlostní: v rámci jedné tréninkové série se střídají rŧzné velikosti, v dŧsledku toho je moţné dosahovat rŧzné rychlosti a také rŧzného počtu opakování. Změny v odporu zdokonalují pozitivní kinestetické pocity těţko-lehko a rychle pomalu. Její aplikace se příznivé odráţí ve zlepšení vnitrosvalové i mezisvalové koordinace. - Metoda vytrvalostní: Vysoký počet opakování (20 a více), nízká hmotnost břemene a střední tempo pohybu charakterizují tuto metodu. Při pouţívání této metody dochází k tvorbě kyselině mléčné, jedna série totiţ trvá delší časový úsek. II. 1.6 Parametry tréninkového zatížení Tréninkové zatíţení bude v našem případě představovat jednotka silového tréninku. Toto zatíţení charakterizuje jeho objem a intenzita a metodotvorné komponenty silového tréninku. Objem zatíţení představuje kvantitativní stránku cvičení. Lze ho podle Dovalila a Periča (2010) postihnout časem, teda dobou trvání cvičení a počtem opakování cvičení. Petr a Šťastný (2012) tvrdí, ţe je v pojetí silového tréninku objem vyjádřen celkovou tonáţí, která je vypočtena jako pouţitá hmotnost násobená počtem provedených opakování. Objem práce jednoho tréninku tak představuje součet jednotlivých objemŧ vybraných cvikŧ. Někteří trenéři pro vyjádření celkového objemu tréninkové jednotky započítávají pouze hmotnosti překračující 40% jednoho opakovacího maxima. Jedno opakovací maximum přitom znamená takovou hmotnost, kterou je jedinec schopný překonat (vytlačit, vytáhnout ) jenom jednou. Tento tradiční přístup má ale podle výše uvedených autorŧ jednu nevýhodu a to ţe není přímo zohledněn čas, po který byl sval v napětí. Jestli jedinec vykoná sérii po 8 opakováních s 50 kg činkou s dobou kaţdého opakování jednou 2 vteřiny a podruhé 5 vteřin, mnoţství vykonané práce nemŧţe být identické. Tréninková zátěţ mŧţe být zvýšená postupným sniţováním rychlosti provedení cviku, jeho jednotlivých částí. Zkrácení doby odpočinku mezi sériemi zvyšuje tréninkovou denzitu a nepřímo i objem, protoţe mŧţe být vykonáno větší mnoţství práce za jednotku času. V nejširším smyslu je objem tréninkového zatíţení vyjadřován bez ohledu na specializaci počtem tréninkových dnŧ, tréninkových jednotek, přesněji pak počtem tréninkových hodin. Specifické ukazatele se v závislosti na jednotlivých sportech orientují na 26

27 počet kilometrŧ, počty vrhŧ či hodŧ, skokŧ nebo počty absolvovaných branek, úsekŧ (Dovalil, Perič 2010). Pro první tréninky začátečníka jsou 1 2 série dostačující. Po 6-12 tréninkových jednotkách je nutné zvýšit tréninkový objem, neboť se svaly na současný stimul jiţ adaptovaly. Navýšení musí být ale progresivní a mŧţe k němu dojít aţ v okamţiku dosaţení odpovídající kondiční úrovně. Pro mnoho jedincŧ, a zejména sportovcŧ nejrŧznějších disciplín zastává silový trénink prostředek k získání nutných kondičních předpokladŧ, a představuje nedílnou součást dlouhodobého vývoje výkonnosti. V mnoholetém horizontu sportovci sniţují počet cvikŧ jen na několik hlavních, které jsou specifické pro danou sportovní disciplínu. Na jednu stranu je postupně sniţován počet cvikŧ, ale na druhou stranu dochází k navyšování počtu sérií. Mezi počtem opakování a počtem sérií je tzv. převrácený vztah Hass a kol. (2000), Lawton a kol. (2006), Dreschler (1997) in Petr, Šťastný 2012). Čím méně opakování je provedeno, tím více sérií musí být zařazeno, aby byl vyvolán dostatečný tréninkový stimul. Jedině vyšší počet sérií tak zajistí adekvátní čas zatíţení (Petr, Šťastný, 2012). Pokud je cílem tréninku zvýšit nervosvalovou adaptaci a zvýšit tak úroveň maximální síly je nutné zařadit vetší počet sérii s menším počtem opakování. Jestli je cílem silového tréninku hypertrofie pak musí jedinec provést vyšší počet opakování ale méně sérií. Intenzita je v silovém tréninku nejčastěji vyjádřena procentuální hodnotou k maximálnímu odporu nebo pouţitou hmotností odporu v kilogramech. Mezi lidmi se termín intenzita běţně pouţívá k popsání tréninku, který byl náročný. Tyto vysoko intenzivní tréninky jsou však tréninky s vysokým objemem nebo vysokou denzitou. Intenzivní trénink není závislý na míře či pocitu vyčerpání, které jedinec v jeho průběhu pociťuje. Správně terminologicky vysoká intenzita posilovacího tréninku znamená, že na čince bylo naloženo relativně hodně vzhledem k jednomu opakovacímu maximu (Petr, Šťastný, 2012). Rozdíly ve velikosti odporu vyvolávají rŧzné fyziologické účinky. Změna velikosti odporu podminuje rŧzné metabolické reakce včetně odbourávání a vytváření proteinŧ. Velikost odporu nebo intenzita cvičení ovlivňuje také intra- a intermuskulární koordinaci. Intenzitu tréninkového zatíţení se podle Zatsiorsky a Kraemera (2006) dá určovat čtyřmi rŧznými zpŧsoby: Na základě velikosti odporu (např. vzepřené váhy), vztaţené k nejlepšímu výkonu při relevantním pohybu, Na základě počtu opakování (počet vzepření) série (jedna série sestává u provedení po sobě jdoucích cvikŧ), 27

28 Na základě počtu (nebo procentuálního poměru) opakování s maximálním odporem (hmotností), Na základě koncentrace tréninku, tj. počtu sérií za hodinu v jedné tréninkové jednotce. Trénování v rŧzných oblastech zátěţe podminuje rŧzné změny v metabolických reakcích, intramuskulární a intermuskulární koordinaci a biochemických parametrech. Vykonaná mechanická práce a energetická spotřeba narŧstá se sníţením vzpírané zátěţe. Celkové mnoţství degradovaného proteinu ve svalech je však funkci odvedené mechanické práce, tak i míry katabolizmu proteinu. Podle energetické hypotézy představuje míra odbourávání bílkovin funkci zdolané zátěţe. Čím je zátěţ větší, tím je větší i míra degradace bílkovin. Hmota degradovaných bílkovin v dŧsledku silového tréninku je součinem odbourání počtu bílkovin a počtu opakování. Rychlost pohybu taky patří podle Zatsiorsky a Kraemer (2006) do tréninkových parametrŧ. Není totiţ jedno, jestli jedinec provede cvičení velkou nebo nízkou rychlostí. Rychlost pohybu je informační parametr, konkrétně o koncentraci svalového úsilí v čase. Vyuţívá se zvlášť v silovém tréninku, kterého obsah tvoří cvičení na rychlou a výbušnou sílu. Je zvláštní, ţe je svalové napětí tím vyšší, čím je kratší svalové úsilí v čase během koncentrické kontrakce (explozivní pohyb) a tím vyšší čím je svalové úsilí delší během excentrické fáze pohybu (brţdění břemene). Zpŧsob provedení cviku ovlivňuje jeho výsledek a určuje, na co se mají zapojené svalové skupiny adaptovat. Vedle techniky provedení je snadné pozorovat rychlost pohybu. Ve sportech kde je součástí výkonu výbušný nebo rychlý pohybový projev, jsou periodicky zařazovány posilovací cviky, u kterých dominuje rychlost pohybu a explozivní provedení. Aby v tréninku nedošlo k akomodaci a stagnaci, je vhodné program silového tréninku pravidelně měnit. Rychlost pohybu je jeden z parametrŧ, kterým lze trénink měnit. Na konstantní rychlost se tělo velmi rychle adaptuje, podobně jako na hmotnost břemene nebo zařazované cvičení, je proto nutné rychlost provedení pravidelně obměňovat. Je vhodné postupovat od pomalých kontrakcí aţ ke kontrakcím s maximální rychlostí. Dynamická sloţka pohybu je součástí výkonu ve většině sportŧ. Snahou je provést poţadovaný pohyb co nejefektivněji a nejekonomičtěji, teda s maximálním vyuţitím fyzikálních a biomechanických zákonŧ ku prospěchu výkonu. Čím blíţe je v daném sportu soutěţní období, tím více se cvičení v silovém tréninku musí podobat soutěţním podmínkám. Jestli je cílem provádět pohybovou dovednost se specifickou rychlostí, je vhodné primárně zařazovat trénink s touto 28

29 rychlostí. Trénink s vyuţitím rŧzných rychlosti provedení musí být aplikován s dostatečným časovým odstupem (Petr, Šťastný, 2012). Interval odpočinku nazývají výše uvedený autoři pauzu mezi jednotlivými sériemi, případně mezi cvičeními. Obvykle je tomuto parametru věnovaná malá pozornost oproti parametrŧm, jako je velikost odporu nebo počet opakování. To je škoda, protoţe interval odpočinku výrazně ovlivňuje fyziologickou odpověď na tréninkové zatíţení. Řada studií dokumentuje, ţe délka pauzy dramaticky modifikuje produkci laktátu a jeho přítomnost v krvi, následnou koncentraci hormonŧ a metabolickou odpověď. Rŧzné metody rozvoje silových schopností si vyţadují odlišné intervaly odpočinku. Tak například při tréninku vytrvalostní síly bude interval podstatně kratší jako v tréninku maximální nebo explozivní síly. Je proto nutné znát doporučenou délku intervalŧ odpočinku při tréninku jednotlivých druhŧ silových schopností. Délka pauz během silového tréninku navozuje specifické změny. Kraemer a kol. (1987) popisuje, ţe vzpěrači mají díky vysoké adaptaci na velmi intenzivní svalovou práci poměrně nízkou toleranci k silovému tréninku s krátkými intervaly odpočinku. Na druhé straně kulturisté a vytrvalostní sportovci trénují převáţně v hypertrofickém reţimu s vysokou produkcí laktátu, tolerují krátké intervaly odpočinku snáze (Petr, Štastný, 2012). 29

30 II Silový trénink mládeže Bezpečnost má při silovém tréninku mladých sportovcŧ rozhodující význam. Zranění zpŧsobují především chyby v technice cvičení, nedostatečné poskytování záchrany a dopomoci nebo nehody. Prevence zranění je dŧleţitým faktorem a zredukování, ne-li eliminování potenciálu zranění mŧţe být při silovém tréninku mladých sportovcŧ nejprozíravějším přístupem. Rŧzná zranění obvykle postihují svaly a pojivové tkáně a dá se jim zabránit vhodnými preventivními opatřeními. Program silového tréninku mŧţe podstatně zlepšit jak sloţení těla, tak profil aktivity dítěte (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Silový trénink mládeţe mŧţe být účinný prostředek zvyšování kondice a svalové zdatnosti jestli je praktikován pod odborným dohledem. Navzdory předpojatých obav, výzkumné studie jasně ukazují, ţe posilovací programy pro mládeţ pod dohledem mají niţší riziko zranění neţ ostatní sporty a aktivity, ve kterých se děti pravidelně účastní. Ve skutečnosti se zdá, ţe zatíţení, které děti podstupují na silovém tréninku, je pravděpodobně menší co do trvání a rozsahu, neţ zatíţení, které děti podstoupí na tréninku fotbalu, basketbalu nebo hokeje (Faigenbaum, Westcott 2000). Podle Periče (2012) je nejdŧleţitější věk puberty, ve kterém mŧţeme začít s náročnějším silovým tréninkem. Do té doby je vhodná pouze určitá silová prŧprava, která však nesmí mít za cíl dosahování velkých hmotností. Silový trénink mládeţe byla v minulosti kontroverzní téma. V minulosti se silový trénink v těchto letech povaţoval za škodlivý, protoţe zpŧsobuje zranění nebo zastavení rŧstu předčasně. Studie z posledních let ale ukazují, ţe je risk zranění malý a silový trénink mŧţe slouţit jako prevence zranění. Většina zranění se ve sportovních hrách týká ligament a šlach. Správně sestavený program silového tréninku posilní ligamenta (vazy) a šlachy. Jako výsledek, silový trénink umoţní hráči lépe se vyrovnat s tréninkovým a závodním zatíţením. Silový trénink dětí a mládeţe představuje získaný stavební kámen na kterém lze ve vrcholné etapě sportovního tréninku stavět. Další nedorozumění je, ţe si většina lidi s pojmem silový trénink automaticky představí trénink kulturistu nebo silového trojbojaře. Jak bylo zjištěno v posledních dvou dekádách, mnoţství sportovcŧ zlepšili jejich výkonnost rychleji, kdyţ do svého tréninku zařadili silový trénink a ne jenom trénink pohybových dovedností a technik vybraného sportu. Dnes se filozofie sportovního tréninku dramaticky změnila, kde si někteří trenéři myslí, ţe nikdo nemŧţe být rychlý před tím, neţ se stal silným, ţe nikdo nezvýší výšku výskoku bez silového tréninku nebo nikdo nemŧţe rychle vystřelit míč, puk 30

31 kdyţ nemá silné horní a dolní končetiny. Silový trénink získal postupem času dŧleţitou roli ve sportovním tréninku vícerých sportŧ (Bompa, 2000). Hlavními příčinami zranění v programech silového tréninku jsou chyby v technice cvičení nebo nehody. Obě tyto příčiny mohou mít u mladistvých sportovcŧ horší dopad, jestli nemají k dispozici náleţitou instruktáţ a dohled. Ke zranění při nehodách dochází, jestliţe nejsou stanovena řádná pravidla pro pouţívání posilovny nebo dojde k selhání vybavení, přičemţ oba faktory mŧţe vyloučit vyškolený odborník na silový a kondiční trénink. Další faktory, které zvyšují riziko zranění, se vztahují k zraněním z přetěţování na základě nevhodně sestavených programŧ, jako např. kdyţ mladí chlapci provádějí denně 20 nebo 30 sérií zdvihŧ kvŧli rozvoji svalové hmoty bicepsu. Mládeţ, která je při silovém tréninku ponechaná sama sobě, nebude mít zdaleka optimální výsledky. Proto všechny velké americké sportovní organizace kladou velký dŧraz na to, aby na programy silového tréninku pro děti dohlíţeli dospělí a sestavovali je školení odborníci. Silový trénink mládeţe pod dohledem se ukázal jako bezpečný a účinný i pro preadolescentní sportovce (Guy, Mitcheli, 2001). Kompetentní dohled znamená mít odpovědnou osobu, která rozumí technikám cvičení, ví, jaké cviky zvolit, a v čem se liší potřeby a poţadavky dětí a dospělých při silovém tréninku. I kdyţ trenéři a rodiče mohou v tomto ohledu pomoci, měl by děti trénovat kvalifikovaný odborník na silový a kondiční trénink, který zajistí, aby byla při práci s mladými sportovci realizována všechna bezpečnostní opatření (Zatsiorky, Kreamer, 2006). Podle Choutkové a Fejtek (1989) vyuţíváváme k rozvoji sily mládeţe nakládacích činek aţ od 15 let, a to ještě velmi opatrně s přihlédnutím na vyspělost a trénovanost mladého sportovce. Při posilňovaní vyuţíváme pomocných poloh (sedu, lehu), ať zbytečně nezatěţujeme páteř. Velmi opatrně zařazujeme podřepy, trhy, tlaky a nadhoz. Cvičení s činkami před tělem vedou k neţádoucí protrakci ramen. U mládeţe posilňujeme nejdřív svalstvo trupu, aţ potom mŧţeme zatěţovat páteř, jinak dochází k její deformaci. Při vzpíraní s nakládajícími činkami dbáme na správní techniku. Trup vţdy zpevňujeme a snaţíme se o jeho vzpřímené postavení. Protoţe se činka stala nejdostupnějším a zároveň nejfunkčnějším prostředkem posilňovaní, Choutková a Fejtek (1989) uvádějí několik řad při posilňovaní s nakládající činkou: Nejdřív musí jedinec zvládnout techniku vzpírání, proto správné pohyby simulujeme za pomoci zlomené tyče na skok o tyči, tyče od koštěte, později hrazdové tyče nebo nakládací činku (osu), 31

32 Zvýrazňuje se dodrţování zásady zbrzděni při zvyšovaní zátěţe na nakládací čince, Jestli se vyskytne špatná technika vzpírání, vrátíme se k přípravě s pomocnými prostředky, Kombinujeme posilňovaní s činkou s dalšími silovými prostředky. Děti a mládeţ mŧţou přijít k zranění při tréninku s velkou zátěţí během jejich rŧstu, speciálně v pubertě. Nedostatek znalostí o silovém tréninku a jeho periodizaci, nesprávné postavení těla při cvičení a oslabené břišní svalstvo zapříčiňuje většinu zranění v mládeţnickém věku. Mnoţství sportovcŧ v tomto věku trápí bolesti zad a zranění kolene. Svalové přetíţení mŧţe vyvolat řadu zranění v dorosteneckém věku. Příliš velké svalové napěti ve svalových šlachách mŧţe zpŧsobit roztrţení svalŧ u dospělých, a oddělení svalové šlachy od kosti u dětí. (Bompa, 2000). Níţe uvádím několik zásad silového tréningu dorostu a mládeţe podle Choutková a Fejtek (1989). Při posilňovaní musíme dbát na: Přiměřenost zátěţe (v opačném případě dochází k nervosvalové diskoordinaci a k zbrzdění vývoje v dalším období) Všestrannost v pouţívání posilovacích prostředkŧ Nepřetěţovat páteř (vzpíraní v pomocných polohách) Individualizaci posilovacího programu Dostatečné rozcvičeni a strečink po silovém tréningu Odlišení posilňovaní podle věku a pohlaví Zařazení uvolňovacích a protahovacích cvikŧ Volit optimální zátěţ (zvolit hmotnost břemena tak, aby bol cvičící schopný provést přibliţně 10 technicky správných opakovaní) Dbejme při cvičení na fixování trupu (vzpřímené postavení hlava v mířeném záklonu), tzn. aj při odkládání činky Pamatujme na zásadu, ţe méně je někdy víc Zvlášť v počátečním období cvičení s činkami by měl trenér dohlíţet na správnou techniku vzpírání a na bezpečnost 32

33 Jedním z nejdŧleţitějších aspektŧ bezpečnosti mladých sportovcŧ v posilovně je pochopení správných technik vzpírání a cvičení s volnou váhou (osou). Prvořadé je, aby trenéři věděli, jak mají dětem vysvětlit techniky cvikŧ. Toto vzdělání mŧţe být pro trenéry náročné, protoţe sloţitost techniky cvikŧ se zvyšuje. Cvičení s volnou zátěţí jako dřepy, výpady a benčpresy, stejně jako vzpěračské pohyby disciplín olympijského dvojboje jako tah, přemístění a trh, jsou součástí programu silového tréninku mládeţe a neschopnost trenéra naučit nějaký cvik správně zvyšuje riziko jak akutního zranění, tak chronických zranění z přetěţování. Pochopení správné techniky cviku a poţadavkŧ na dohled při cvičení jsou proto nezbytným předpokladem pro bezpečný a účinný program silového tréninku. Výuka správných technik cvikŧ hraje při cvičení jak s volnou zátěţí, tak na posilovacích přístrojích zásadní roli (Zatsiorky, Kreamer, 2006). Na základě studie Hamill (1994) podporuje americká NCSA (národní asociace silového tréninku a kondice) silový trénink ve vzpírání, silovém trojboji a silový trénink ve sportu u dětí a adolescentŧ. Další studie Faigenbaum a Polakowski (1999) také podporuje silový trénink v této kategorii s tím, ţe vysoce náročné manévry a techniky cvičení se učí jen s nízkou nebo ţádnou hmotností. Dŧraz je opět kladen na dŧleţitost dohledu školeného odborníka. Je pravda, ţe zmatek nad bezpečností a účinností silového tréninku mládeţe bude pokračovat, protoţe údaje z výzkumŧ silového tréninku dětí a mládeţe jsou omezené. Pro silový trénink dospělých existuje nespočet studii, které potvrzují zdravotní efekty dobře navrhnutého a realizovaného silového programu. Bylo by snadné a taky nesprávné tyto výsledky přenášet na silový trénink dětí a mládeţe. Dŧkazy zároveň ukazují, ţe silový trénink dorostencŧ mŧţe mít zdravotně preventivní účinky proti zraněním ve sportu (Heidt, Sweeterman, Carlonas 2000). Bohuţel neexistují ţádné dlouhodobé studie v mládeţnické kategorii, které potvrzují zlepšení sportovní výkonnosti jako výsledek adaptace na silový trénink. Neoficiální zprávy naznačují, ţe silový trénink zvyšuje sportovní výkon, ale vědecké výsledky jsou omezené a rozporné (Weltman a kol. 1986, Faigenbaum 2000). Pokud jsou protahovací cvičení součástí silových programŧ, je prokázáno, ţe se zvýší úroveň pohyblivosti a to se mŧţe odrazit ve zlepšeném sportovním výkonu (Faigenbaum, Kraemer, Cahill, 1996). Níţe uvádím základní teoretické východiska a doporučení silového tréninku mládeţe podle vícerých amerických sportovních institucí, jako je NSCA, AAP, ACSM, AOSSM (Benjamin, Kimberly, 2003). Silový trénink tvoří nedílnou součást vyváţeného sportovního tréninku mládeţe, 33

34 Do týdne je vhodné zařadit 2-3 tréninkové jednotky silového tréninku. Mezi tréninkovými jednotkami musí být alespoň jeden den pauza, Program by měl zahrnovat cvičení, které vykonávají hlavní svalové skupiny, a zároveň cvičení, které dopomáhají k odstranění svalových dysbalancí, Cvičení jsou vykonávaná v maximálním pohybovém rozsahu a součástí silového tréninku by měli být protahovací cvičení, které rozvíjí flexibilitu, Jedinci by měli být povzbuzovány k správním stravovacím návykŧm (zvýšení příjem bílkovin, pitný reţim aj.), Tyto instituce dále doporučují ze zdravotně-preventivního hlediska specifika cvičení některých svalových skupin. Konkrétně se jedná o svaly trupu a ramene. Začínejte cvičit s minimálním odporem (vlastní váha, tyč bez kotoučŧ), Při cvičení, které vykonávají svaly pletence ramenního, se zaměřte na procvičení následujících svalŧ: přední deltový sval, pod hřebenový sval, střední deltový sval, zadní deltový sval, vnitřní a vnější rotátory ramene, Zařaďte cvičení s odporem, které překonávají nebo udrţují svaly horní části zad. II Silový trénink dorostenců Bompa (2000) doporučuje v této kategorii pouţívat cvičení, které rozvíjí kaţdý druh silové schopnosti. Silový trénink by se měl zaměřit na rozvoj maximální a rychlé silové schopnosti. Ve fázi anatomické adaptace v přípravném období pouţíváme také metodu kruhového tréninku. Program silového tréninku by měl trenér přizpŧsobit svému prostředí, moţnostem materiálního vybavení a schopnostem sportovcŧ. Při sestavování programu silového tréninku pro tuto věkovou kategorii je vhodné sledovat následující body: Nepouţívat hmotnost břemene převahující 80% jednoho opakovacího maxima, Střídat týdny kdy se rozvíjí maximální síla a kdy rychlostní síla, V kaţdém programu je vhodné mít alespoň 2 cvičení na dolní a horní končetiny, Provedení pohybu musí být při rozvoji rychlé síly dynamické a výbušné, Nezkracovat intervaly odpočinku, spíš je prodlouţit, Nepřetěţovat sportovce vysoce intenzivním zatíţením. 34

35 Níţe uvádím zásady silového tréninku adolescentu podle Riewald a Cinea (2003): Všichni sportovci by se měli učit správnou techniku cvičení nejprve bez zátěţe, Všechny tréninkové jednotky silového programu by měly být pod dohledem zkušeného kondičního trenéra, Kaţdý mladý sportovec by měl být fyzicky a psychicky připraven na program silového tréninku. Také je vhodné zváţit vyspělost a trénovanost sportovce při zavádění více pokročilých cvičení, Sportovci by měly mít realistické cíle / očekávání, Kaţdé tréninkové jednotce silového tréninku by mělo předcházet dŧkladné zahřátí a rozcvičení, které je pak vhodné doplnit o několik posilovacích cvičení v nízké intenzitě, Začnete tréninkovou jednotku cvičeními s vlastní vahou těla, pak mŧţete vyuţít posilovacích strojŧ a cvičení s volnou váhou, Náročnost programu by měla narŧstat postupně, aby byl na jeho konci jedinec schopen provést 1-3 série cvičení ve dvou aţ třech dnech, které nenásledují po sobě. Kaţdá série by se měla skládat z 6 aţ 15 opakováních, Nikdy nezvyšujte hmotnost břemene z jedné tréninkové jednotky na druhou, víc neţ o 5% na horní polovinu, a víc jako o 10% na dolní polovinu těla, Tréninková jednotka by měla být zastavena, při jakémkoliv menším náznaku zranění. Níţe uvádím příklad periodizace programu silového tréninku dorostencŧ v ročním tréninkovém cyklu (tabulka č. 1). Římské číslice v tabulce představují měsíce. XI., XII., Měsíc I. Období RTC Přípravné období Závodní období II., III., IV., V., VI., VII., VIII. IX., X. Přechodní období Periodizac e silového tréninku Fáze anatomické adaptace -Maximální síla (se zátěţí pod 80% opak. Maxima) - Rychlá síla - Rychlá síla Fáze anatomické adaptace Tabulka č. 1: Periodizace silového programu dorostencŧ, Zdroj: Bompa (2000). 35

36 Silový trénink sportovcŧ ve věku od 14 do 16 let by měl obsahovat vhodnou kombinaci cvičení s volnou váhou, medicinbalem a vlastní váhou. Dorostenci ve věku 17 a víc let by měli zařazovat hlavně cvičení s volnou váhou. Objem zatíţení je oproti předcházející kategorii vyšší, obvykle se zařazují 3 a více sérií na cvičení a intenzita (hmotnost) zatíţení se volí podle jednoho opakovacího maxima (Cissik, 2012). II Obsah silového trénink dorostenců Které cvičení jsou vhodnější v této kategorii? Cvičení na strojích nebo cvičení s volnou váhou. Cvičení s volní váhou představují hlavně cvičení s činkou (osou) a pak cvičení s jednoručkami a rŧznými dalšími posilovacími prostředky. Tyto činky nejsou finančně náročné, nepotřebují tolik prostoru jako posilovací stroje. Během cvičení s osou nebo jednoručkami je moţné provádět pohyb v plném rozsahu a zároveň tak rozvíjet flexibilitu. Cvičení s volnou váhou zlepšují svalovou koordinaci, protoţe se mladý sportovec musí naučit balancovat s břemenem ve všech směrech (nahoru, dolu, vlevo a vpravo). Další výhoda cvičení s volnou váhou spočívá v tom, ţe s nimi mŧţe v plném rozsahu cvičit jak nízký, menší sportovec, tak vysoký a robustný. Většina posilovacích strojŧ je zkonstruována pro prŧměrnou postavu, a tak mŧţe dojít například k tomu, ţe vysoký jedinec s dlouhými končetinami nevykoná pohyb v plném rozsahu. S volnými váhami je také moţné provádět komplexní pohyby, které vykonává velké mnoţství svalových skupin. Některé posilovací stroje zapojují do pohybu izolovaně jen jeden nebo malý počet svalŧ. Jestli je u sportovce jedna strana silnější, je moţnost tuto asymetrii silových schopností vyrovnat za pomocí cvičení s volnou váhou. Většina posilovacích strojŧ není sestavěna tak, aby vyhovovala tělesným rozměrŧm dítěte, nýbrţ rozměrŧm dospělého člověka. V tomto případe, představují cvičení s volnou váhou vhodnější variantu neţ cvičení na posilovacích strojích. Tyto cvičení vám dovolí přizpŧsobit se rozdílŧm tělesných rozměrŧ mezi svěřenci. Posilovací zařízení a stroje zkonstruované speciálně pro děti a mládeţ bývají obvykle finančně náročné (Riewald, Cinea 2003). Obecně je moţné povaţovat cvičení s volnou váhou za technicky náročnější neţ cvičení na strojích a ostatních prostředcích a je proto mladého sportovce dŧkladně poučit o správné technice provádění cvičení a neustále ho opravovat, sledovat při provádění cvičení. Protoţe 36

37 pohyby s volnou váhou nejsou ničím fixované (jako je tomu u cvičení na stroji) je dost pravděpodobné, ţe je mladý sportovec bude provádět špatně. Je také nutné naučit mládeţ jak správně drţet činky a závaţí (kotouče) tak aby jim během cvičení nevypadli z rukou. Pro některé cvičení s činkou jako jsou například dřepy s osou je zapotřebí mít dostatečně vyvinuté svalstvo břicha a svaly dolní časti zad. Silový trénink dětí a mládeţe začíná základním programem a ten zahrnuje hlavně cvičení, které zapojují svaly břicha a dolní části zad. Potom co sportovec zvládá správnou techniku cvičení a má dostatečně vyvinutý zmíněné svalové oblasti je moţné začít přidávat vetší váhu a tak zvýšit zatíţení organizmu (Faigenbaum, Westcott 2000). Dorostenci by se ve svém silovém tréninku měli zaměřit na posílení a procvičení všech velkých svalových skupin. Před tím neţ začne trenér sestavovat silový program je vhodné podle výše zmíněných autorŧ dodrţovat následující body: Školený odborníci a kondiční trenéři by měli vţdy dohlíţet na jedince při provádění cvičení, Jestli pouţíváte nakládací činky, ujistěte se, zda je váha zajištěna pojistkami a odpovídá výkonnosti jedince, Zkontrolujte stabilitu a stav laviček, stojanŧ před tím neţ je začnete pouţívat, Vţdy začínejte s lehkou hmotností a soustřeďte se na správně provedení techniky, Jestli nemŧţe jedinec dodrţet správnou techniku cvičení, zastavte ho a sniţte intenzitu cvičení (velikost odporu), Odstraňte závaţí a kotouče ze země, aby nedošlo k uklouznutí nebo zakopnutí, Jestli nepouţíváte činky a kotouče, odloţte je na bezpečné a nato určené místo aby nedošlo k zranění. 37

38 Níţe uvádím příklad jednotky silového tréninku v kategorii mladšího dorostu podle Bompa (2000): Cvičení Intenzita (Velikost odporu*) Počet opakování Počet sérii Interval odpočinku (min) Leg press 70 80% Tlaky ve stoji 70% Zkracovačky (12) 1 1 Extenze trupu Dřep do % Kliky Zakopávání 50% Shyby - maximum 2 2 Přednosy Tabulka č. 2: Příklad silového tréninku dorostencŧ. Zdroj Bompa (2000). *velikost odporu je vyjádřena v procentech jednoho opakovacího maxima Další tabulka č. 3 obsahuje příklady cvičení silového tréninku v dorosteneckých kategoriích let 17 a více let Dynamický strečink (5-10 min) Výbušná cvičení s medicinbalem (trčení od prsou, odhody ) 2 x opakování Dřepy s osou, 2 x opakování Výpady, 20 metrŧ Tlak s osou na lavici, 3 x opakování Shyby Dynamický strečink (5-10 min) Přemístění, 3 x 6 (60% max.) Dřepy s osou, 3 x 8 12 (80%max.) Rumunský mrtvý tah, 3 x 8 12 Tlak s osou na lavici, 3 x 8 12 (80%max.) Veslování s osou v předklonu, 3 x 8 12 Tlak s osou v stoji 3 x 8-12 Tabulka č. 3: Příklad tréninkové jednotky silového tréninku, Zdroj: Cissik (2012). 38

39 II Vývojové zákonitosti dorostenců Do kategorie mladšího dorostu řadíme hokejisty ve věku od 15 do 16 let. Toto vývojové období, které následuje po pubertě, označují autoři jako stadium integrace motoriky. V tomto věku dochází k završování motorického rozvoje. Pubescenci rozděluje Hájek (2001) na dvě fáze. První fáze je vymezena věkem od 15 do 17 let, kdy se dosahuje pohlavní dospělosti. Tato fáze je doprovázená dozníváním pubertálního vývoje. Další fáze se vyznačuje úplnou pohlavní zralostí, kdy se zpomalí rŧst a ukončí se změny tělesných proporcí. Podle Dovalila a Periče (2010) je od 16 let moţné výrazněji zvýšit tréninkové nároky, s kterými je spojena doba maximální trénovanosti. Koncem této ţivotní etapy jsou v plném rozvoji a výkonnosti všechny lidské orgány (srdce, plíce, svaly, kosti, šlachy aj.) V dřívějších letech šlo o proměnu organizmu a nyní jde o konečné dobudování. Dlouhé kosti oproti trupu méně. Pubertální disproporce se postupně vyrovnávají. V adolescenci dochází k zesílení svalŧ, šlach a kosti, mŧţe se rozvíjet výkonnost orgánŧ, hlavně srdce a plic. Maximální vzrŧst zakončuje toto období, které u chlapcŧ končí okolo 20 roku (Riegrová, Přidalová, Ulbrichová 2006). Langmeier a Krejčířová (2006) dále charakterizují toto věkové období a tvrdí, ţe v něm postupně dochází k fyzickému a psychickému dospívání. Toto období chápou jako úsilí o přizpŧsobení se biologickým, sociálním a psychickým podmínkám. Macek (2003) charakterizuje adolescenci jako období, ve kterém postupně dochází k rozvoji psychického vývoje a vysoké úrovni logického myšlení. Nastává tady druhý vrchol motoriky, kde koordinační schopnosti dosahují vrcholu. Toto období je také vhodné pro rozvoj silových schopností. U sportovcŧ v dorosteneckých kategoriích je jiţ moţné rozvíjet všechny pohybové schopnosti, přičemţ největší změna proti minulé etapě nastává v moţnostech tréninku silové a vytrvalostní schopnosti. 39

40 II Prevence zranění Dobře navrţená dlouhodobá periodizace silového tréninku a dobře strukturovaný program silového tréninku je pro děti bezpečný. Podstoupení rŧzných programŧ jejich zatíţení odpovídá věku, přináší zdravotně-preventivní efekt. Stejně tak je dŧleţité vědět, ţe je u větších, silnějších děti, zejména v pozdní fázi puberty a po pubertě vyšší pravděpodobnost výskytu zranění. Tyto skoro dospělí sportovci mají pocit, ţe jejich tělo je připraveno pro zvedání těţkých břemen. Tyto dorostenci nevědí, ţe proces osifikace ještě není dokončen, a v dŧsledku toho by svaly a pojivové tkáně neměli být vystavené vysoko-intenzivním cvičením, které rozvíjí maximální silu. Mezi nejvíce efektivní metody prevence úrazŧ pokládá Bompa (2000) následující: Pouţívání programŧ silových tréninkŧ, které mají zdravotně-preventivní efekt a slouţí jako prevence zranění. Dobré naplánovaný silový program a dlouhá anatomická adaptační fáze mŧţou dopomoct k budování sportovcŧ bez zranění. Sportovci, kteří nepřešli ţádným silovým programem, mají mnohem vyšší riziko zranění neţ ty, který silový trénink podstoupili, Provádění kompenzačních cvičení pro všechny trénované svaly, speciálně pro břišní svalstvo, stabilizační svaly a svaly rotátorové manţety abychom předešli bolestem v rameni. Nezneuţívat specifitu v tréninkových programech, které jsou navrţené pro dorost tím, ţe obsah silového tréninku budou tvořit jenom cvičení z vybraného sportu. Výhody pestrého obsahu silového tréninku se ukáţou později. Pouţíváním speciálních a specifických cvičení v tomto věku ve velké míře podstupují sportovci velké riziko zranění. Nevystavovat sportovce hmotnostem, které převahují 70 aţ 80 % jednoho opakovacího maxima nebo explozivním cvičením s volnou váhou během puberty a dorosteneckém věku. Dŧkladné poučení sportovcŧ o technikách cvičení s volnou váhou, odpovídající adekvátní fáze učení se techniky cvikŧ s osou bez nebo jen s malou zátěţí. Trenér, který hledí do budoucna musí věnovat kvalitě provedení cvikŧ hodně času. V této kategorii je dŧraz kladen na správnou techniku provedení jednotlivých cvikŧ, a ne na například vysoké počty opakování nebo trénink s velkými váhami. 40

41 Sportovci by měli trénovat pod dohledem. Mládeţ, zvlášť chlapci v dorosteneckém věku mají niţší schopnost koncentrace a mŧţou mít problém s motivací. I z tohoto dŧvodu je nutné sportovce neustále hlídat, opravovat a poskytovat zpětní vazbu. Nikdy nepouţívejte vadné nebo porouchané nářadí nebo náčiní v silovém tréninku. Před tím neţ začne sportovec provádět cvičení, je vhodné zkontrolovat náčiní, které bude pouţívat. Prevence zranění mŧţe být při silovém tréninku mladých sportovcŧ nejprozíravějším přístupem. Rŧzná zranění obvykle postihují svaly a pojivové tkáně a dá se jim zabránit vhodnými preventivními opatřeními. Hlavními příčinami zranění v programech silového tréninku jsou chyby v technice cvičení nebo nehody. Silový trénink dětí v sobě skrývá, tak jako většina fyzických aktivit, riziko svalově-skeletálních zranění. Toto riziko ale není větší neţ u jiných sportŧ nebo rekreačních činností, které děti pravidelně provozují. V rámci jedné prospektivní studie, která hodnotila četnost sportovních zranění u mládeţe po dobu jednoho roku, se zjistilo, ţe silový trénink byl příčinou zranění v této kategorii v 0,7% z 1576 případŧ, přičemţ podíl zranění v americkém fotbalu byl 19% a u basketbalu 15% z jejich celkového počtu. Kdyţ se údaje vyhodnotily na počet 100 účastníkŧ, byl na čele fotbal (28,3% zranění) a zápas (16,4%), kdeţto silový trénink se v této závěrečné analýze vŧbec neobjevil. Přesto je starost, ţe mŧţe dojít k akutním i chronickým zraněním rŧstových chrupavek u dětí, oprávněná. Proto by se silový trénink mladých sportovcŧ neměl přednostně zaměřovat na vzpírání maximálních zátěţí nebo zátěţi blíţících se maximu. Správná technika se musí neustále zdŧrazňovat, protoţe k většině zranění dochází při silovém tréninku nesprávnou technikou cvikŧ. Mladí sportovci potřebují čas, aby se na zátěţe silového tréninku adaptovali, a některým mladistvým sportovcŧm připadá trénink v určitém věku obtíţný nebo je nebaví. Přístup dítěte k tréninku ovlivňuje zájem, rŧst, vyspělost a pochopení (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Vedle moţných zranění, ke kterým mŧţe normálně dojít u dospělých, existuje v pubertálním věku nebezpečí zranění rŧstové chrupavky. Rŧstové chrupavky se vyskytují na třech místech: v epifyzární neboli rŧstové ploténce, na epifýze neboli povrchu kloubu a na úponech šlach. Dlouhé kosti rostou v těle do délky díky epifyzárním ploténkám, které jsou na kaţdé dlouhé kosti. V dŧsledku hormonálních změn tyto epifyzární ploténky po pubertě zkostnatí. Po osifikaci v dorosteneckém věku uţ není rŧst dlouhých kostí moţný. Poškození těchto chrupavek mŧţe vést ke zdrsnění povrchu kloubu a následně k bolestem při kloubním pohybu. Všechna tři místa výskytu rŧstové chrupavky jsou během rŧstového skoku v období 41

42 adolescence náchylnější ke zranění kvŧli takovým faktorŧm jako například zvýšené svalové napětí v oblasti kloubu. Vedle výše zmíněných zranění se při silovém tréninku vyskytují také akutní zranění. Akutní zranění kosterního systému jako poškození rŧstových plotének nebo zlomeniny kostí jsou při silovém tréninku velice vzácná. Nejčastějším rizikem akutního zranění při silovém tréninku dospělých a mládeţe představuje nataţení svalu. Nataţení svalu je v mnoha případech dŧsledkem nedostatečného rozcvičení před tréninkovou jednotkou (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Trenéři by měli předpovědět potenciální zranění měkkých tkání (svaly, šlachy, vazy), které souvisí s přetrénováním. Většina zranění měkkých tkání (40 aţ 70%) se v silovém tréninku týká hlavně dolní části zádových svalŧ. Riewald a Cinea (2003) se zmiňují o tom jak těmto zraněním předejít: Naučte sportovce správnou techniku kaţdého pouţitého cvičení, Účastněte se kaţdé tréninkové jednotky a dohlíţejte na cvičící, Nedovolte sportovci trénovat s maximální nebo téměř maximální zátěţí, Vyhnete se cvičením na posilovacích strojích, které stimulují výšku výskoku, tyto cvičení totiţ mŧţou zapříčinit zranění dolní části zad. Minimalizace rizika zranění je pravděpodobně hlavním zájmem kaţdého trenéra nebo rodiče. Podle Riewald a Cinea (2003) nese jakékoliv cvičení nebo sportovní činnost s sebou určité riziko zranění. Je proto nereálné očekávat, ţe v silovém tréninku mládeţe nebudou ţádné zranění. Nic méně se mŧţe toto riziko zranění minimalizovat dodrţováním několika jednoduchých pravidel. Konkrétně vhodný program silového tréninku a kompetentní dohled na dodrţování správné techniky jsou dvě pravidla, která minimalizují riziko zranění. 42

43 II Mýty o silovém tréninku mládeže Účinek silového tréninku mládeţe byl tématem mnohých diskuzí v posledních dekádách. Nicméně, vědeckých dŧkazŧ, na základě kterých by bylo moţné oddělit pravdu od fikce je nedostatek. Mnoho trenéru a rodičŧ sportovcŧ se snaţí dosáhnout vysoké sportovní výkonnosti předčasně. Jsou bombardováni s matoucími a často protichŧdnými informacemi, které se týkají účinnosti a bezpečnosti silového tréninku mládeţe. Často se ptají, jestli je dŧleţité nabrat svalovou hmotu a sílu aby se zvýšila sportovní výkonnost, jestli silový trénink v tomto věku nepoškozuje rŧstovou chrupavku, nebo jestli mŧţe vlivem tréninku dojít k zastavení rŧstu. Pochopení rozdílŧ mezi silovým, kulturistickým a vzpěračským tréninkem je zásadní. Silový trénink obsahuje metody, které vyuţívají schopnost jedince překonávat nebo udrţovat zvýšení odpor, který je většinou vyvolán například váhou vlastního těla, činky, medicinbalu nebo napínáním expandérŧ. Vzpěračský trénink je součástí olympijského sportu, kterého cílem je dosahování maximálních výsledkŧ například v přemístění nebo v trhu. Kulturistika je estetický sport a trénink v tomto sportu zahrnuje také cvičení s těţkými váhami. Mnoho potenciálních zranění, které jsou v literatuře popisována, souvisí s kulturistickým, vzpěračským nebo troj-bojarským tréninkem, a nemají nic společného s přiměřeným silovým tréninkem mládeţe, který probíhá pod dohledem školeného odborníka. (Benjamin, Kimberly, 2003). Navzdory informaci, ţe silový trénink blokuje strukturální rŧst dětí, nasvědčují minulé studiu tomu, ţe silový trénink (do 20 týdnu) nemá u mládeţe ţádné negativní účinky na rŧstový model. Jestliţe se dodrţují věkově specifické zásady fyzické aktivity stejně jako doporučená výţiva, má fyzický trénink včetně silového na kaţdém stupni vývoje pozitivní vliv na rŧst a neovlivňuje přirozenou tělesnou výšku, které mŧţe mladý sportovec dosáhnout. Aktuální výzkum podporuje názor, ţe silový trénink vede spíše ke zlepšení obecného zdraví dětí neţ k jeho zhoršení (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). 43

44 II Výživa v silovém tréninku mládeže Je známé, ţe silový trénink zahrnuje určité stravovací návyky a zvláštnosti. Při silovém tréninku by měl jedinec konzumovat potraviny s vysokým podílem bílkovin a vápníku. To ale neznamená, ţe by se dorostenci, kteří absolvují silový trénink, měli drţet nějakých diet, nebo nakoupit si předraţené suplementy. Obecně se v doma uvařeních jídlech vyskytuje mnoţství luštěnin, zeleniny, ovoce, masa bez tuku a tyto potraviny představují to nejlepší z nutričního hlediska. Naneštěstí se charakter společnosti v posledních letech výrazně přeměnil, a lidi ţijí rychlý, uspěchaný ţivot, ve kterém není na spoustu věcí čas. Fast foody a polotovary z hypermarketu vystřídali klasickou vařenou stravu, coţ se sebou nese řadu negativ. Kromě jiného mývají tyto potraviny vysoký obsah tuku, cukru a soli. Ministerstvo zemědělství v Americe navrhlo potravinovou pyramidu pro děti a mládeţ. Jak je v ní doporučeno, mládeţ by měla sníst za den hlavně jídlo s obsahem luštěnin, zeleniny, ovoce a ostatní potraviny, které obsahují esenciální vitamíny a minerály. Dále doporučují zkonzumovat o něco méně chudého masa a mléčných produktŧ. Tyto jídla jsou bohaté na bílkoviny a vápník. Jejich konzumace spolu s absolvováním silového tréninku podporují stimulaci silových schopností. Je dŧleţité naučit jedince správním stravovacím návykŧm, a to čím dříve tím lépe. Konzumace nadměrného mnoţství bílkovin je problematická z vícerých dŧvodŧ. Problém je v tom, ţe tělo vyuţije jenom určitou část dostupných bílkovin v krvi. Proteiny, které tělo uţ není schopné zpracovat, si tělo v játrech metabolizuje a uskladní v tukové hmotě. Bílkoviny také obsahují takzvaný odpadní produkt (dusík) který musí tělo neutralizovat a vyloučit. Tato chemická reakce vyuţívá vápník na proces neutralizace, coţ mŧţe výrazně sníţit zásoby vápníku v těle. Přebytečné mnoţství proteinŧ v těle taky více zatěţuje ledviny. Faingenbaum a Westcott (2000) se domnívá, ţe optimální mnoţství zkonzumovaných bílkovin za den činí jeden gram na kaţdý kilogram jedince. Konzumace vhodných energeticky bohatých potravin před a po silovém tréninku mŧţe napomáhat a urychlit proces regenerace. Sacharidy, které se v těle rozloţí postupně, mají nízký glykemický index a výše zmíněný autoři je doporučují konzumovat před tréninkovou jednotkou, aby se tak zabezpečil konstantní přísun energie během zatíţení. Na druhé straně cukry, které se v těle rozloţí hned, mají vysoký glykemický index a jsou vhodné pro rychlé doplnění energie po zatíţení. Co se týká stravování tak před tréninkem je vhodné konzumovat potraviny s nízkým glykemickým indexem (mrkev, jablko, čokoláda, nízkotučný jogurt, 44

45 sušené ovoce). Naopak po tréninku je vhodná konzumace potravin s vysokým glykemickým indexem (nápoj Gatotrade, rýţové chlebíčky, rozinky, grahamové pečivo a jiné). Navzdory tomu, ţe jeden gram tuku představuje 9 kalorii, je konzumace potravin s tukem pro zdraví nezbytná. Jde o to, který druh mastných kyselin konzumovat, a v jaké míře. Nasycené tuky (mastné kyseliny), které najdeme například v másle, nebo majonéze zvyšují riziko srdečně-cévních onemocnění, zatímco co mono a polynenasycené mastné kyseliny mají v organizmu víceré funkce a jejich konzumace je pro zdraví potřebná. Proto by se měli potraviny s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin vyskytovat v jídelníčku mládeţe jen v minimálním mnoţství. Existuje mnoţství výhod, které přinášejí správné stravovací návyky dětí a mládeţe. Podporování konzumace zdravých jídel a potravin v této věkové kategorii mŧţe vést k dodrţování správných stravovacích návykŧ i v dospělosti a pozdějších letech. Je vhodné, nahradit nezdravé jídla s vysokým obsahem tuku, cukru a soli za potraviny s vysokými nutričními hodnotami, které představují optimum pro zdraví a kondici mládeţe (Faigenbaum, Westcott, 2000). II Výhody silového tréninku pro mladé sportovce Optimálně sestavený a realizovaný silový program mŧţe pro děti a mládeţ přinést obrovské výhody. Ke zmatku v této souvislosti vedly vědecké šetření v 70. letech na téma silový trénink v dětském věku, které vykazovaly malé nebo vŧbec ţádné pozitivní účinky na sílu. Mnozí pak uvěřili, ţe silový trénink nemá pro mladé sportovce ţádné rozpoznatelné výhody. Příčinou takových nesprávných závěrŧ byly některé rozhodující výzkumné chyby, které se týkaly jak koncepce výzkumu, tak i vlastních testŧ. Ve všech dalších výzkumech provedených v polovině nebo na konci 80. let a později bylo moţné prokázat zlepšení síly a nárŧst bez tukové tělesné hmoty po adolescenci, kdy jsou takové změny moţné. Většina výzkumŧ provedených v posledních 10 letech také naznačuje, ţe děti nezávisle na rŧstu a fyzickém dospívání mohou významně zvýšit svou sílu za předpokladu, ţe je silový trénink prováděný dostatečně dlouho a jeho intenzita je dostatečně vysoká. Výhody se přitom netýkají jen silové schopnosti, ale dochází také ke zlepšení dalších systémŧ jako síly a hustoty vazivových tkání a všeobecné tělesné výkonnosti a ke sníţení rizika zranění (Kraemer, Fleck, 2005 in Zatsiorsky, Kraemer, 2006). 45

46 Vědecké studie prokázali, ţe jak chlapci, tak děvčata které absolvovali silový trénink, zvýšili úroveň silové schopnosti (Bar-Or 1989, Guy, Micheli 2001, Ramsay a kol. 1990, Sale 1986). Při porovnání jednotlivých stadii vývoje (prepubescence, pubescence, postpubescence) se ukázalo, ţe k největším silovým přírŧstkŧm dochází v posledním stadiu, v postpubescenci, teda v dorostu. Většinou se jedna o 2 aţ 3 krát zvětší silové přírŧstky oproti období puberty. Nárŧst silové schopnosti nejvíce souvisí se svalovou hypertrofií, pak s postupnou nervosvalovou adaptací na silový trénink. V období před pubertou a v pubertě mŧţeme zlepšit silové schopnosti, přičemţ morfologické změny ve formě nárŧstu svalové hmoty jsou patrné aţ po pubertě. Nárŧst úrovně silové schopnosti teda v pubertálním věku nesouvisí s morfologickou, ale s nervosvalovou adaptaci (Bompa 1993, Sale 1986). Postupně se svaly naučí kooperovat, zapájet ve správný čas a ve správném motorickém řetězci. Výsledek je zvýšení silového potenciálu sportovce. Silové přírŧstky v dorostu souvisí s nárŧstem svalové hmoty, který je uskutečněn za zvýšené sekrece muţského hormonu- testosteronu (Bompa, 2000). Období dorostu vykazuje velké rozdíly v motorické výkonnosti, které souvisí s pohlavím. Zdá se, ţe během adolescence se tyto rozdíly začnou výrazně projevovat. Některé děvčata v pubertě mají srovnatelnou úroveň silových schopností s některými kluky. Během rŧstového sprintu v pubertě mŧţe dojít k poklesu výkonnosti u klukŧ. V tomto věku rostou dorostenci obvykle 5, aţ 10 cm za rok coţ pochopitelně ovlivní výkonnost. Po této fázi rychlého rŧstu začne výkonnost a úroveň silové schopnosti zase rŧst, coţ umoţní přizpŧsobení těla mladého sportovce na silový trénink. Je zřejmé, ţe se některé děti (vývojové akcelerované) vyvíjí rychleji neţ ostatní děti ve stejném věku (vývojová retardace). Děvčata, která prošli pubertou v ranním věku, jsou mírně silnější neţ ty, které jí prošli později. Chlapci s vývojovou akcelerací prokazují větší výkonnost neţ vývojově retardovaní. Kluci, kteří prošli pubertou dřív, obvykle disponují lepší schopností provádět pohyby, které souvisí se silovou schopností (Borms a Hebbelinck 1984, Malina 1984). Vývojově zpomalení sportovci jen těţko dosahují výkony jako jedinci s vývojovou akcelerací v pohybových úkolech, které souvisí s komplexem silových schopností. Velikost těla, tělesná výška a váha silně ovlivňuje výchozí silovou schopnost. Tyto rozdíly v silových schopnostech sportovcŧ v závislosti na rychlosti vývoje, (akcelerace, retardace) se ve vrcholné etapě sportovního tréninku anulují. Je dŧleţité pochopit princip dlouhodobé koncepce sportovního tréninku a jeho periodizaci, coţ napomáhá k postupné stimulaci jednotlivých pohybových schopností a dovedností, které přímo ovlivňují výkon v dané disciplíně (Bompa, 2000). 46

47 U dětí, které absolvovaly programy silového tréninku, došlo u vybraných výkonŧ ke zlepšení. V několika studiích bylo zjištěno zlepšení ve skoku do dálky a u vertikálního výskoku a zhoršení času ve sprintu a bězích obratnosti. Naproti tomu se uvádějí i významná zlepšení síly bez prŧvodních zlepšení ve vybraných sportovních dovednostech po několikatýdenním silovém tréninku, coţ ukazuje na nedostatečný transfer z programu silového tréninku na pohybové dovednosti v daném sportu. Protoţe výsledky silového tréninku závisí na době trvání, četnosti, rychlosti a rozsahu tréninkového podnětu, je moţné neúspěšný transfer vysvětlovat nedostatečně specifickou koncepcí programu (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Silový trénink mládeţe pomáhá zlepšit motorickou koordinaci a svalovou sílu tím, ţe učí svaly, jak mají společně pracovat koordinovaným zpŧsobem. Ve svalu pomáhají kontrakci jednotlivé svalové vlákna, coţ vede ke zlepšení silové schopnosti bez nárŧstu svalové hmoty. Níţe uvádím jednotlivé benefity silového tréninku mládeţe a dorostencŧ podle Riewald a Cinea (2003): Zvýšení úrovně svalové síly a koordinace, Zlepšení úrovně silové vytrvalosti, Zvýšení sportovní výkonnosti, Zlepšení zdraví, Zlepšení tuhosti a denzity kostí, Sníţené riziko zranění v daném sportu. II role silového tréninku v LH V kaţdém sportu tvoří výkon komplex pohybových schopností a dovedností. Jednotlivé schopnosti ovlivňuji výslední výkon, no kaţdá v jiné míře, závisí na charakteru sportovní disciplíny. Silový trénink jako doplněk k sportovnímu tréninku dané disciplíny se ve vícerých šetřeních potvrdil jako účinný prostředek zvyšování sportovní výkonnosti. Na druhé straně je zřejmé, ţe silový trénink nebude tak podstatní pro čistě vytrvalostní sporty jako je maraton, triatlon a jiné. Kromě vzpěračŧ a atletických vrhačŧ tvoří silový trénink podstatnou část sportovního tréninku v ledním hokeji, americkém fotbale, ragby, atletice a mnoho jiných sportech. Výkon ve výše zmíněných sportech závisí kromě specifických 47

48 pohybových dovedností v neposlední řadě na úrovni rychlostních, silových, a některých vytrvalostních schopnostech. Konkrétně se jedná o silovou a rychlostní vytrvalost. Rychlost je v kolektivních sportech kromě jiných jedna z nejdŧleţitějších schopností. Mezi rychlostní a silovou schopnosti je jasná relace. Stačí se podívat na sprintera. Atleti, kteří běhají 100 m pod 10 vteřin, často vzrŧstem připomínají kulturistu. Hokej je jedním z nejrychlejších sportŧ na světě a rychlost je proto v tomto sportu dŧleţitá schopnost. Existuje mnoho výzkumŧ, které potvrdilo předpoklad, ţe rychlost jde stimulovat taky tréninkem maximální síly. Rŧzné variace odrazŧ, skokŧ a hodŧ se taky ukázali jako účinný prostředek rozvoje odrazových a explozivních silových schopnosti, které ovlivňují úroveň rychlostních schopností. V sprintu závisí výkon na frekvenci a délce krokŧ. Podobně je tomu v hokeji. Je zřejmé, ţe jedinec s vynikající explozivní schopnostmi bude mít větší délku kroku a bude teda rychlejší. Kromě výše zmíněných nespecifických cvičení vzhledem k hokeji, se v silovém tréninku taky rozvijí speciální a specifická síla. Konkrétní pohybové dovednosti se vlivem těchto cvičení mohou výrazně změnit. Trénink maximální síly a specifické síly je vhodné zařadit aţ od kategorie juniorŧ. V dorosteneckých kategoriích nejsou jedinci ještě připravený na tak velké zatíţení. Silový trénink je v ledním hokeji nedílnou součástí sportovního tréninku. Obsah, objem a intenzita tréninkových jednotek se liší podle poţadavkŧ daného ročního tréninkového cyklu. Silový trénink v letní přípravě, nebo na začátku sezony bývá zaměřen spíš na rozvoj všeobecné svalové síly, zatímco v závodním období se vyskytují vysoko intenzivní nebo specifické cvičení. Správně naplánovaný a realizovaný posilovací program mŧţe ovlivnit výkon hráče na ledě. Úkolem silového tréninku v hokeji je teda rozvíjet komplex silových, rychlostních a některých vytrvalostních schopnosti. Dále pomoci speciálních a specifických cvičení rozvíjet a zvyšovat úroveň konkrétních pohybových dovedností. Silový trénink se také ukázal jako účinný prostředek prevence zranění, coţ je podrobněji popsáno ve druhé kapitole této práce. Hokejista potřebuje mít silné nohy, tzv. jádro a trup. Hráči musí být schopní provádět ostré zatáčky ve vysokých rychlostech, okamţitě zastavit, rychle změnit směr a zrychlit. Kvŧli tomu je nutné rozvíjet svalovou sílu a hmotu dolních končetin. Silný trup a horní končetiny přispívají k hbitosti a výbušnosti hráče. Hráči se silnou horní polovinou těla jsou úspěšnější v soubojích, jsou schopni rychlé, tvrdé střely (Twist, Rhodes, 1993). 48

49 II role silového tréninku kategorie ml. dorostu v LH Silový trénink dorostencŧ v ledním hokeji má odlišné cíle a obsah neţ trénink juniorŧ a seniorŧ. V kategorii mladšího dorostu převaţují cvičení s vlastní váhou, cvičení s nemaximálním odporem, nebo cvičení rozvíjející rychlostní sílu. Trenér, který respektuje vývojové zvláštnosti a dlouhodobou koncepci sportovního tréninku má povědomí o přípravném charakteru silového tréninku v této kategorii. Dŧleţité je v této kategorii naučit sportovce správné techniky cvičení, podporovat správné pohybové stereotypy a získat svalový základ, na kterém lze stavět ve starších kategoriích. Jak bylo řečeno výše, v této kategorii nejsou vhodná cvičení s velkou hmotností nebo specifická cvičení. V silovém tréninku hokejistŧ tvoří cvičení s volnou váhou podstatní část silového programu. Konkrétně se jedná o cvičení s osou. Rŧzné variace dřepŧ, mrtvých tahŧ, tlaku nebo vzpěračských cvičení jako jsou přemístění, nadhoz nebo trh. Technika správného provádění všech těchto cvičení je velice náročná. V případě vzpěračských cvičení to trvá roky, neţ se jedinec naučí správnou techniku přemístění nebo trhu. Tyto cvičení se ukázali jako účinné ve vícerých atletických disciplínách, americkém fotbale nebo ledním hokeji. Silový trénink v této kategorii by měl teda obsahovat mnoho cvičení s lehkou nebo ţádnou váhou, které rozvíjí správné techniky cvičení s volnou váhou. V případě, ţe jedinec získá správnou techniku cvičení, je moţno začet postupně přidávat závaţí a kotouče. Naučení správné techniky rŧzných cvičení by měl být v kategorii mladšího dorostu hlavní cíl silového tréninku. V prŧběhu silového tréninku je rovněţ nutné seznamovat hráče s účelem a dŧvodem daného tréninku. Tím mŧţe být i jednoduchá informace, co daným cvikem hráč vlastně vylepšuje. Vědomí účelnosti cvičení zvyšuje motivaci pro navyšování výkonu u posilovacích cvikŧ. V ročním tréninkovém cyklu je dŧleţité nastavení silového tréninku jako běţné součásti přípravy. Přípravně období, jinak řečeno suchá příprava je příleţitostí k získání silového potenciálu pro celý rok. Během sezony, kdy jsou běţnou dávkou 1 2 zápasy se 4 tréninky na ledě jsou podmínky pro nárŧst svalového objemu minimální (Šťastný, Petr, 2013). 49

50 III. Shrnutí teorie Silový trénink mŧţe být účinnou a dŧleţitou součástí programu kondičního tréninku mladých sportovcŧ. Ukázalo se, ţe kdyţ se dodrţují správné principy sestavování programu, je účinný pro sportovce ve všech mládeţnických kategoriích. Pro optimální bezpečnost je nutná správná cvičební technika, poskytování záchrany a dopomoci za dohledu kompetentních dospělých osob. K usnadnění přenosu silového tréninku na sportovní výkon je potřebný rozvoj síly tělesného jádra, rychlé a speciální síly. Kromě toho představuje silový trénink mnoho zdravotních a kondičních výhod od rozvoje pevných tréninkových návykŧ aţ po zdravější kosti. Úspěšné výsledky jsou funkcí optimální koncepce programu a je realizace (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Silový trénink dětí a mládeţe je často diskutovaná téma, která má své zastánce ale zároveň i odpŧrce. Mezi nekvalifikovanými trenéry a rodiči se mŧţou šířit zavádějící informace, které vznikli na základě nepochopení určitých dŧvodŧ. Tak například se mŧţe stát, ţe mladý jedinec, který se při silovém tréninku zranil, nemŧţe pokrčovat v tréninku ve svém sportu po delší dobu. Někteří proto začnou věřit a tvrdit, ţe silový trénink není vhodný pro děti a mládeţ, a ţe nese se sebou velké zdravotní riziko. Co většina z nich ale neví je, ţe většina zranění v silovém tréninku této kategorie je dŧsledkem neodborného dohledu, a nedostačenými vědomostmi trenérŧ, kteří silový trénink se sportovci realizují. K zranění mŧţe dojít, jestli se nezachová správná technika cvičení, neodhadne se správná velikost a objem zatíţení (například hmotnost činky). Kompetentní kondiční trenér sportovce neustále opravuje, pozoruje a instruuje během cvičení. Je taky schopen zvolit přiměřenou zátěţ kaţdému hráči, sportovci individuálně, podle jeho výkonnosti a aktuálního stavu. Správná technika provedení cviku a zátěţ odpovídající výkonnosti a zralosti jedince nepředpovídá ţádné zranění, právě naopak má zdravotně preventivní účinky. Zesílí se měkké tkáně jako svaly, šlachy, vazy a to je vhodná prevence vŧči zraněním ve sportu. Na druhé straně mŧţou teoreticky některé cvičení zpŧsobit trvalé zdravotní následky. Maximální zatíţení a cvičení s osou nad hlavou mŧţou vyvolat frakci rŧstové chrupavky a to negativně ovlivní vývoj kostí (Cissik, 2012). Je zřejmé, ţe jsou v kaţdém hokejovém týmu dorostencŧ pozorovatelné rozdíly stupně zralosti jednotlivých hráčŧ. Hlavně se jedná o rozdíly tělesné stavby a mnoţství svalové hmoty, která přímo ovlivňuje úroveň silových schopností Je proto nutné přizpŧsobit velikost zatíţení kaţdému hráči individuálně. Gabbett a kol. (2008) porovnávali výkonnost hráčŧ ragby ve věku od 14 do 17 let. Ţádný z nich před tím neabsolvoval program silového 50

51 tréninku. Hráči přešli 10 týdenním programem silového tréninku. Autoři popisují velké změny v rychlostních schopnostech, ve svalové síle a vytrvalosti. Podstatné však je, ţe mladší hráči dosahovali výraznějších změn, neţ starší 17 letý hráči. Otázka efektivity a pozitivních změn, které přináší silový trénink dětí a mládeţe bývá často diskutovaná. Ta vznikla na základě toho, ţe jedinci v této kategorii ještě nemají dostateční mnoţství hormonu testosteronu, který stimuluje rozvoj silových schopností a svalové hmoty. Kaţdopádně jak ukázaly výsledky vícerých studií, tak vhodně sestavený a realizovaný program silového tréninku je efektivní ve zvyšování svalové síly, denzity kostí, výšky výskoku a rychlosti lokomoce (De Renne a kol. 1996, Faigenbaum a kol., 2001, Wong a kol. 2010). Kdyţ zvaţujeme pŧsobení programu silového tréninku na určitou sportovní pohybovou dovednost, musíme pamatovat na princip specifičnosti. Zdá se, ţe tréninkové adaptace u mladých a dospělých sportovcŧ jsou specifické vzhledem k pohybovému modelu, rychlosti pohybu, typu kontrakce a síle kontrakce. To, jak dobře tréninkové programy odpovídají biomechanickému pohybu, částečně určí míru transferu na danou pohybovou dovednost. To vyvolává otázku, kdy by měl mladý sportovec začít pouţívat specifické cvičení a tréninkové metody. Odpověď na tuto otázku závisí na věku sportovce a na tom, zda si sportovec vybudoval dobrou a solidní silovou základnu, aby díky ní mohl pracovat s cviky na tělesné jádro. I kdyţ závěry, které se týkají účinkŧ silového tréninku na sportovní výkon v pubertálním a adolescenčním věku zŧstavují kvŧli problémŧm s koncepcí výzkumu a omezené době tréninku nejasné, takţe se nedají odlišit účinky na výkon s vysokým podílem dovednostních komponent, kde zlepšení tělesného rozvoje dochází zcela určitě. Omezený počet přímých a nepřímých dŧkazŧ stejně jako pozorování starších věkových skupin naznačuje, ţe vhodný sportovně-specifický program silového tréninku sportovní výkon v určité míře zlepšuje. Omezení předsezonních a sezonních tréninkových jednotek ve prospěch přípravného silového tréninku se zdá rozumné za předpokladu, ţe tréninkový program bude mít kompetentní dohled, bude progresivní a bude mít dostatečnou délku a intenzitu. Kromě toho je třeba, aby se výzkumy zabývaly periodizovanými tréninkovými programy, a programy by se tak optimalizovaly, a to zejména dlouhodobé tréninkové programy (Zatsiorsky, Kraemer, 2006). Silový trénink mládeţe mŧţe být bezpečný a efektivní zpŧsob, jak zlepšit svalovou sílu a tělesnou flexibilitu při potenciálním sníţením rizika sportovního úrazu. Optimální program silového tréninku pod dohledem mŧţe přispět ke zlepšení celkového zdraví dětí a mládeţe. Publikovaná literatura, která řeší problematiku silového tréninku dětí a mládeţe 51

52 ukazuje, ţe výhody silového tréninku v této kategorii zdaleka převaţují nad moţnými riziky. Aby tomu tak bylo, je dŧleţité klást dŧraz na správnou techniku provedení a ne na velikost zvedané hmotnosti. Kaţdé cvičení by měl sportovec provést pod dohledem kvalifikovaného odborníka/trenéra. Jelikoţ v dnešní době trpí civilizačními nemocemi (např. obezita, cukrovka, hypertenze) jíţ děti a dospívající, zda se rozumné podporovat zdravý ţivotní styl. Pokud jsou dodrţovány obecné zásady silového tréninku dětí a mládeţe, silový trénink mŧţe zvýšit hustotu koncentrace kostních minerálŧ, zlepšit motorické dovednosti a umoţnuje lépe připravit mladé sportovce na poţadavky vrcholné etapy sportovního tréninku. To, ţe se dospívající účastní na programu silového tréninku, mŧţe podpořit uchování si zdravých návyku, a potřeby pravidelně cvičit (Benjamin, Kimberly, 2003). IV. Motorické testy Pouţívání motorických testŧ má pro tělesnou výchovu a sport velký praktický význam. Níţe uvádím význam testování podle Blahuš (1976): Kontrola tréninkového procesu, informace o jeho kvalitě a dosaţených výsledcích (např. takzvané kontrolní testy), Informace o úrovni pohybových schopností, které jsou dŧleţité pro určitý druh pohybového výkonu (např. sportovního výkonu v dané disciplíně), Stanovení účinnosti tréninkové metody a podklady pro její volbu, Hodnocení testovaných osob pomocí výkonnostních norem v rámci určité skupiny (normy výkonnosti pro obyvatelstvo, sportovce), Předpovídání výkonnosti testovaných osob, kterou lze očekávat po určitém časovém odstupu v buducnosti, Vybíraní vhodných uchazečŧ (sportovní talenty), Zjišťování vzájemného uspořádání a vztahŧ mezi pohybovými schopnostmi (např. struktury pohybových schopností v určitém sportu), Pouţití ve výzkumu a vědě (vliv civilizačních faktorŧ na úroveň výkonnosti teorie pohybových schopností a jejich struktury atd.). 52

53 IV Motorické testy v ledním hokeji K efektivnímu řízení procesu sportovního tréninku je nezbytné definovat stav výchozí, prŧběţný a cílový. Je nezbytné vědět, na které ukazatele se při kontrole zaměřit. Často se stává, ţe jediným a hlavním ukazatelem stavu trénovanosti je výkon při utkání, který svědčí o celkové integraci všech faktorŧ, jeţ ho tvoří. Právě proto se vyuţívá všech dostupných moţnosti testování v ledním hokeji. Kontrola stavu trénovanosti má v českém hokeji dlouhodobou tradici. V celé její historii se vţdy hledali moţnosti, jak co nejúčinněji a nejpřesněji zjistit stav určitých determinantŧ, které tvoří individuální výkon hráče. Testování v jakékoli formě a podobě je také běţnou záleţitostí všech hokejově vyspělých zemí (USA, Kanada, Finsko, Rusko ), stejně tak v ostatních profesionálních soutěţích, jako například v NBA nebo NFL. Testování mŧţe přinášet mnoţství benefitŧ. Podle Českého svazu ledního hokeje mohou testy určit predikci další výkonnosti, mŧţou ukazovat na slabiny, rezervy jedince a potaţmo celého týmu. Testy ověřují účinnost a vhodnost tréninkového programu, ale taky předcházejí přetrénování. Mohou motivovat hráče podpořit sebedŧvěru a vypěstovat vŧli se zlepšovat. V neposlední řadě navozují soutěţivou atmosféru, coţ mŧţe pozitivně ovlivnit trénink a celkové klima v muţstvu. Český svaz ledního hokeje má na svých internetových stránkách testové baterie určené pro kategorie juniorŧ, mladšího a staršího dorostu. Jde o baterii, která pozŧstává z motorických testŧ zaměřených na posouzení všeobecné připravenosti mimo led. Kaţdý tým je povinen absolvovat toto testování dva krát za rok a výsledky testŧ poslat na Svaz Českého ledního hokeje. Jednou na začátku sezóny (konec července), a druhý krát v pŧlce sezony (prosinec). Tato testová baterie má přesně stanovený obsah a popis testování jednotlivých měření. V podstatě jde o motorické testy, které vypovídají o úrovni pohybových schopností jedince (rychlost, síla, vytrvalost). Níţe uvádím obsah svazových testŧ pro kategorii juniorŧ, mladšího a staršího dorostu: 1. den testování 1. Rychlost (agility) 2. rychlost (agility-hokej) 3. Šplh (komplexní síla) 4. 6-ti skok (odrazová síla) 53

54 5. Flexibilita (předklon) 6. Flexibilita (sepnutí rukou) 7. Překáţka přeskoky (anaerobní silová vytrvalost) 2. den testování 1. Běh 3 x 200 m (anaerobní vytrvalost) 2. Benčpress opakovaně (silová vytrvalost) 3. Běh 1500 m (aerobní vytrvalost) Je zřejmé, ţe tyto motorické testy hodnotí víceré pohybové schopnosti, ne jenom sílu. Jelikoţ se tato práce zabývá silovou schopností, níţe se nachází popis jenom těch motorických testŧ, které přímo testují komplex silových schopností. Jedná se o Šplh na laně, 6-ti skok, překáţka přeskoky a benčpress. Šplh na laně Testuje sílu paţí a trupu. Test se provádí na zavěšeném laně o délce 4m. Hráč ve stoje uchopí vzpaţenou rukou lano a startuje. Hodnotí se pomocí třístupňového hodnocení. Vyšplhal bez přírazu, vyšplhal s přírazem a nevyšplhal. Hráč musí vyšplhat nahoru a ručkovat dolu. 6 ti skok Pro určení explozivní síly dolních končetin. Dvě rovnoběţné cáry, mezi nimi je vzdálenost 60cm. A kolmo na tyto cáry je startovní čára. Startuje se ze stoje z jedné nohy, druhá noha je zkřiţmo za stojnou nohou. Obe nohy za čárou a vně. Následuje odraz z jedné nohy na druhou, dopad musí být za vnější okraj cáry a druhá noha jde zkřiţmo za stojnou. Provádíme plynule bez přerušení 3x odraz z pravé a 3x odraz z levé nohy. Vzdálenost se měří od startovní cáry k místu dopadu nohy (paty). Opět dva pokusy zaznamenáváme lepší z nich. V případě nepřekročení cáry dopadovou i volnou nohou pokus označíme za neplatný. Přeskok pres překážku Jedná se o přeskoky pres překáţku bokem bez meziskoku či zastavení. Výška překáţky je 60 cm. Odraz i dopad na obě nohy. Zapisujeme počet přeskoku pres překáţku za 30 sekund. Určuje nám schopnost explozivní síly dolních končetin. 54

55 Benchpress s hmotností 67,5 kg Testujeme sílu paţí a pletence ramenního. Uchopíme činku přibliţně na šířku ramen, dolní končetiny opřeny chodidly o lavičku, činka se musí dotknout hrudníku a pohyb pokračuje zpět nahoru do napnutých paţí. Bedra a pánev musí být přitisknuty k lavičce. Hodnotíme počet správně provedených opakování, které je hráč schopný vykonat. IV Použité motorické testy Cílem této práce je za pomoci motorických testŧ zhodnotit úroveň silových schopností. Pro hodnocení silových schopnosti byli zvolené následující testy: Shyb podhmat, dřep jednonoţ, kliky a skok do dálky z místa. Tyto testy hodnotí silovou, vytrvalostně silovou a silově explozivní schopnost. Součástí motorických testŧ bylo i měření na ledě, které bylo realizováno o dva dny později od měření na suchu. Níţe uvádím krátký popis jednotlivých testŧ. Shyb (podhmat): Výchozí poloha byla ve svisu na doskočné hrazdě. Ruce se drţí podhmatem a jsou v šířce ramen. Úkolem probanda bylo provést shyb a bradou se dostat na úroveň hrazdy. Tohle se počítalo za jedno opakování. V případě, ţe proband nezačal pohyb z úplného svisu, nebo se nedostal dostatečné vysoko, opakování se nepočítá. Dřep jednonož: Výchozí poloha je stoj na levé/pravé, přednoţit pravou/levou. Test začíná sníţením těla do dřepu na jedné noze. Ruce jsou v předpaţení. Úkolem probanda je dostat se do dřepu na jedné noze (90% v koleně) a následně provést vztyk. Oporu těla stále tvoří jenom jedna noha, druha noha je ve vzduchu, podloţky se nedotýká. Hráč provádí maximální počet opakování. Kliky: Výchozí poloha je vzpor leţmo. Proband má za úkol sníţit své tělo do kliku (uhel v lokti min. 90%) a vrátit se do výchozí polohy. Hráč provádí maximální počet opakování. 55

56 Skok do dálky z místa: Výchozí poloha je stoj snoţmo, ruce ve vzpaţení. Pohyb začíná švihem paţí, které se dostanou do zapaţení. V momentě, kdy se dostávají do zapaţení, dochází k podřepu. V okamţiku zapaţení, dochází k mohutnému odrazu z dolních končetin, který je doprovázen švihem horních končetin, které se dostávají ze zapaţení do předpaţení. Kaţdý proband měl dvě pokusy, zapisoval se ten lepší. Test 6 x modrá: Testuje se na ledě. Hráč stoji těsně při modré čáře. Startuje podle svého uváţení a v momentě kdy kterákoliv část jeho těla protne tuto čáru se spouští časovač. Na obou modrých čárách jsou poloţeny fotobuňky, které měří rychlost s přesností na stotinky sekundy. Úkolem testovaného je absolvovat 6 x krát vzdálenost od modré k modré čáře tam a zpátky v co nejkratším čase. 56

57 V. Praktická část V Cíle práce Cíle této diplomové práce jsou následovné: provést literární rešerše titulŧ, které pojednávají o problematice silového tréninku ve sportu mládeţe, zjistit účinnost dvou měsíčního programu silového tréninku v závodním období 2014/2015 v kategorii mladšího dorostu, zhodnotit výsledky motorických testŧ na suchu a na ledě v kategorii mladšího dorostu po intervenci silového tréninku. V Úkoly práce prostudování domácí a zahraniční odborné literatury zabývající se tématem silového tréninku ve sportu v mládeţnických kategoriích, na základě poznatkŧ získaných z odborné literatury sestavit dvou měsíční program silového tréninku a aplikovat ho v závodním období hokejistŧ, provést motorické testy, které hodnotí silové schopnosti hráčŧ, zjištěné data zavést do tabulek a grafŧ v programu Microsoft Excel, zhodnotit výsledky motorických testŧ, porovnat výsledky motorických testŧ mezi jednotlivými hráči a daty testování, popsat účinnost šestitýdenního programu silového tréninku. V Metodika práce Výzkum byl realizován v prŧběhu sezony 2014/2015 za pomocí motorických testŧ. Sledovaný soubor tvořilo 38 hokejových hráčŧ týmu HC Energie Karlovy Vary kategorie mladšího dorostu. Do této kategorie se řadí 15 aţ 16 letý hráči. Tato skupina byla rozdělena do dvou souborŧ. Soubor A, a soubor B. Skupina 19 probandŧ ze souboru A podstoupila dvou měsíční program silového tréninku. Zbývajících 19 hráčŧ ze souboru B absolvovala namísto posilovacího programu tréninky na suchu, které byli zaměřené převáţně na rozvoj koordinace 57

58 a herního myšlení. Program silového tréninku, který soubor A absolvoval, byl sestaven za pomoci poznatkŧ získaných z odborné literatury. Jedním z cílŧ této práce bylo provést rešerše literatury, která se zabývá silovým tréninkem dorostencŧ a mládeţe. Na základě vícerých doporučení a řad pak byl sestaven program silového tréninku, který respektuje individuální zvláštnosti a stupeň zralosti jedincŧ. Jeho podrobný obsah a popis se nachází níţe v této práci. Celkově podstoupili hráči 6 měření. První na začátku letní přípravy (začátek května) a druhé na konci této přípravy (konec června). Tyto dvě měření mají pro nás pouze informační charakter. Na základě jejich výsledkŧ lze pak zhodnotit vývoj kondičních schopností (konkrétně silových) za jedno pŧlletí. Zbývající čtyři měření byli realizované v závodním období, dvě na suchu (v posilovně) a dvě na ledě. První dvě měření na začátku závodního období (konec září) a další dvě po dvou měsících (začátek prosince). 29. Září 2014 podstoupili obě sledované soubory (A, a B) měření v posilovně. O dva dny na to prošli dalším měřením, tentokrát se testovalo na ledě. Skupina 19 hráčŧ ze souboru A zařadila do tréninkových mikrocyklŧ dvě tréninkové jednotky silového programu. Po dvou měsících od začátku silového programu následovaly poslední dvě měření. 1. Prosince proběhlo měření na suchu v posilovně, a o dva dny na to na ledě. Měření podstoupil i jedinci ze souboru B, kteří intervencí silového tréninku neprošli. Jak je uvedeno výše, tato skupina hráčŧ absolvovala namísto silového programu tréninky na rozvoj koordinace a herního myšlení. Kaţdému měření předcházelo rádné zahřátí, procvičení organizmu a instruktáţ správné techniky provádění testŧ. Pro výzkum byla pouţita metoda motorického testování. Tato metoda disponuje řadou výhod. Jde o jednoduchou analýzu dat, o nízkou finanční náročnost a o moţnost získat v krátkém časovém období velké mnoţství dat. 58

59 V Charakteristika zkoumaného souboru Sledovaný soubor pozŧstával z 38 hráčŧ ledního hokeje ve věku od 15 do 16 let. Hráči jsou studenty středních škol a věnují se lednímu hokeji na vrcholové úrovni. Tento soubor byl rozdělený na dva menší soubory o 19 probandech. Soubor A tvořili hráči, kteří hráli v dorostenecké extralize a soubor B hráči, který hráli v první lize. Soubor A prošel dvou měsíčním programem silového tréninku, zatímco soubor B absolvoval jiné tréninky, které rozvíjeli ostatní schopnosti a dovednosti. Obsah tréninkŧ obou souborŧ je podrobněji uveden níţe v této práci. V tabulce č. 4 jsou uvedeny hodnoty tělesné výšky a váhy kaţdého probanda z obou souborŧ. Jméno probandŧ tvoří jenom iniciály kvŧli zachování anonymity testovaných osob. Předpokládáme, ţe jak v dospělém, tak dorosteneckém věku souvisí úroveň silových schopností úzce s tělesnou váhou, ale taky s tělesnou výškou a rozměry. Iniciály, Soubor A Tělesná hmotnost (v kg) Tělesná výška (v cm) Rok narození B.A F.M K.R P.T Š.P B.F H.D K.F P.J B.J H.J H.J H.J N.J P.D S.M Š.D S.O P.R Tabulka č. 4a: Tělesné rozměry soubor A, Zdroj: Vlastní výzkum 59

60 Iniciály, Soubor B Tělesná hmotnost (v kg) Tělesná výška (v cm) Rok narození H.D R.J K.D K.P C.D D.M K.P Z.D B.T C.D J.T P.O S.P M.M M.S F.M F.P V.J Tabulka č. 4b: Tělesné rozměry soubor B, Zdroj: Vlastní výzkum 60

61 V Organizace výzkumu Měření bylo realizováno vţdy za přítomnosti dvou trenérŧ. Jeden trenér zapisoval výsledky a druhý instruoval probandy. Kaţdý hráč prováděl motorický test ve stejný den. Měření předcházelo řádné zahřátí a rozcvičení organizmu. Probandi byli podrobně seznámeni s obsahem, zpŧsobem provedení a hodnocení jednotlivých testŧ. Během testování byl kladen dŧraz na poctivost provedení a správnou techniku. Hráči se navzájem znají uţ delší dobu a dalo by se říct, ţe se ve výsledcích jednotlivých testŧ předbíhali. Vysoký stupeň motivace a připravenosti organizmu na testování je dŧleţitý aspekt, který mŧţe ovlivnit prŧběh a výsledek testování. Kaţdé měření na suchu (v posilovně) se skládalo ze 4 testŧ: Skok do dálky z místa, Shyby podhmatem, Dřep jednonoţ a kliky. Testy byly provedeny ve zmíněném pořadí. V testu skok do dálky z místa byla snaha hráčŧ přeskočit co největší vzdálenost. V testu na počet shybŧ podhmatem byl stanoven maximální počet 20, to samé u dřepŧ na jedné noze. Nikdo z hráčŧ nedosáhl maxima ve shybech v ţádném měření, na druhou stranu v testu dřep jednonoţ provedlo vícero hráčŧ maximální počet opakování. Počet klikŧ byl neomezen. Výsledky jednotlivých disciplín byly převedeny na body, přičemţ činil maximální počet v kaţdé disciplíně deset bodŧ. Počet shybŧ podhmatem a dřepŧ jednonoţ byl jednoduše vydělen dvěma, protoţe maximální moţný počet v těchto testech byl 20 opakování. V testu skok do dálky z místa a v počtu klikŧ byl odhadem stanoven maximální moţní výsledek. Body v těchto testech tvořil podíl maxima a konkrétní hodnoty, který byl vynásoben 10. Součet bodŧ ze všech disciplín tvořil výsledek, na základě kterého se hodnotila úroveň komplexu silových schopností. Testy byli zaměřené na posouzení vytrvalostní, explozivní a submaximální síly. Měření pozŧstávalo s testování všech hlavních svalových skupin. Dva testy na dolní končetiny a dva na horní. Testy absolvovali hráči celkem 4 krát. První dvě testování byly kontrolní (začátek a konec letní přípravy), třetí se uskutečnilo , a poslední po dvouměsíčním programu silového tréninku. O dva dny po testech na suchu hráči absolvovali měření na ledě, které testovalo rychlost a hbitost hráče na bruslích. Jedná se o tzv. test 6 x modrá, a na jeho realizaci jsou potřebné fotobuňky. Ty jsem si pŧjčil z fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze, konkrétně na katedře sportovních her. Úkolem zmíněného testu bylo absolvovat 6 krát vzdálenost od modré čáry k modré za co nejmenší časový interval. Kaţdý hráč měl dvě pokusy, přičemţ se zapisoval ten lepší. Samotnému testování předcházelo rozbruslení a rozcvičení na ledě. 61

62 Výsledky jednotlivých testŧ byly během examinace ručně zapisovány a následně přeneseny do tabulek v programu Microsoft Excel. Potom následovala nejdŧleţitější část a to získané data vyhodnotit, porovnat a poté charakterizovat příslušnou interpretací. V případě motorického testování je dŧleţité, aby testy splňovali vlastnosti testŧ. Jedná se o reliabilitu a validitu testování. Reliabilita nám určuje, s jak velkou chybou měříme, a validita popisuje, nakolik test postihuje zkoumaný jev. Podrobnější definice vlastností testŧ je nad rámec této práce. Níţe uvádím opatření podle Českého svazu ledního hokeje, kterými byt měli být tyto vlastnosti testŧ zajištěny: detailní seznámení se s pokyny provádění testŧ, a to jak trenéry, tak i hráči přesnost, stejný metr na všechny (oblíbenci apod.), Vhodné zapracování, rozcvičení organizmu, Dodrţením pořadí testŧ, Pouţitím stejných pomŧcek, Strava (jídlo nejpozději 3 hodiny před, prŧběţné doplňováni tekutin a výţivových doplňkŧ), V rámci moţnosti zajistit přibliţně stejných vnějších podmínek nadmořská výška, déšť, povrch, kvalita obuvi a interními podmínkami únava, spánek, nemoc, medikace, dehydratace, motivace a emoce, zkušenost s testy. 62

63 V Program silového tréninku Program silového tréninku byl sestaven na základě poznatkŧ získaných z odborné literatury. Jeho obsah, počet opakování, cvičení, délka odpočinku a ostatní metodotvorné komponenty silového tréninku byly navrhnuty podle doporučení a řad vícerých autorŧ, kteří se zabývají silovým tréninkem v této kategorii. Je zřejmé, ţe silový trénink dospělého sportovce bude vypadat jinak jako silový trénink dorostence. V rámci respektování dlouhodobé koncepce a periodizace sportovního tréninku, ale taky zároveň v rámci zdravotně preventivního hlediska je vhodné dodrţovat určité specifika, které silový trénink této kategorie zahrnuje. Cvičení, které obsahuje silový program této práce, respektuje individuální zvláštnosti a stupeň zralosti jedince. Jsou zaměřené na rozvoj všeobecné, nespecifické síly. Jedná se hlavně o cvičení, které rozvíjí rychlou a vytrvalostní sílu. Obsah programu tvoří převáţně cvičení s volnou váhou, který je doplněn o cvičení na strojích. Kaţdá tréninková jednotka v posilovně začínala řádným rozcvičením a rozehřátím organizmu. Následovalo pár cvičení s vlastní váhou, nebo s malým odporem na rozcvičení. Soubor A absolvoval dva silové tréninky do týdne po dobu dvou měsícŧ. Konktrétně v úterý a pátek. V úterý byl trénink zaměřen na svalovou hypertrofii, zatímco trénink v pátek stimuloval rozvoj rychlé a výbušné síly. Kaţdého silového tréninku se účastnili dva trenéři, kteří dohlíţeli na správné provádění techniky a vhodně zvolenou hmotnost břemene. Zátěţ (hmotnost) na cvičení se přidávala postupně po zvládnutí správně techniky cvičení. Aby se jedinec nedostal do takzvané stagnace je nutné velikost odporu na daném cvičení postupně zvyšovat. Proto jsme z tréninku na trénink postupně zvyšovali intenzitu (velikost odporu) na kaţdém cvičení. V případě, ţe došlo k zhoršení techniky cvičení kvŧli většímu zatíţení, jsme se vrátili k velikosti odporu z předešlé tréninkové jednotky. V tabulce č. 5 aţ 8 se nachází posilovací program této práce, kde jsou uvedené konkrétní cvičení a jejich metodotvorné činitele. Velikost odporu chybí, protoţe kaţdý hráč cvičil s hmotností, která odpovídala jeho zralosti a schopnostem. Vhodná velikost odporu kaţdého jedince byla určena pomocí odhadu jednoho opakovacího maxima na daném cvičení, přičemţ se v ţádném cvičení nepřevýšila hodnota 80% jednoho opakovacího maxima. V říjnu absolvoval kaţdý hráč ze souboru A 10 tréninkových jednotek silového programu, zatímco v listopadu jenom 8. Tréninková jednotka trvala spolu s úvodním rozcvičením a strečinkem na závěr dohromady přibliţně hodinu. 63

64 Název cviku počet opakování počet sérií interval odpočinku (sec.) Zakopávání v stoji Dřepy Split dřepy 12 L/P 2 60 Benčpress Zhyby podhmat Max Obrácená Hyperextenze trupu Rotace s tyčí Tabulka č. 5: Silový trénink úterý, měsíc říjen. Název cviku počet opakování počet sérií interval odpočinku (sec.) Přemístění Výskoky s osou Metcalfy Trčení s medicinbalem Turecký zdvih Zvedání pánve v lehu Tabulka č. 6: Silový trénink pátek, měsíc říjen. Název cviku počet opakování počet sérií interval odpočinku (sec.) Zakopávání v stoji Dřepy Split dřepy 8 L/P 2 60 Benčpress Shyby nadhmat Max Obrácená Hyperextenze trupu Rotace s tyčí Tabulka č. 7: Silový trénink, úterý, měsíc listopad. Název cviku počet opakování počet sérií interval odpočinku (sec.) Přemístění Výskoky s osou Metcalfy Trčení s medicinbalem Turecký zdvih Zvedání pánve v lehu Tabulka č. 8: Silový trénink, pátek, měsíc listopad. 64

65 V. II. 5 Roční tréninkový cyklus Tak jako v hokeji, tak v kaţdém sportu mluvíme o tzv. ročním tréninkovém cyklu, který se skládá z určitých období a cyklŧ. Tyto cykly se navzájem od sebe líší obsahem, objemem a délkou. Ve sportu obecně rozeznáváme období přípravné, předzávodní, závodní a přechodné (Dovalil, Perič, 2010). V hokeji se začíná roční tréninkový cyklus letní přípravou (květen) a končí někdy v březnu. Záleţí na tom, jestli tým postoupil do play-off. Pro tuto práci je dŧleţité znát obsah tréninkových mikrocyklŧ v říjnu a listopadu, kdy probíhal silový trénink. Níţe se nachází obsah pro měsíc říjen a listopad (tabulka 9 a 10). Den (Říjen) 1. trénink na ledě 2. trénink na ledě Posilovna Suchá Utkání 1 6:00-7:00, Střelba 19:15-20: :00-15:15 15:30-16: :45-18:00 10:00-11:00, soubor A 10:00-11:00 soubor B 4 7:30-8:30 5 Kladno 6 14:15-15:00, Bruslení 7 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 8 6:00-7:00, Střelba 19:15-20:15 18:00-18: :00-15:15 15:30-16: :45-18:00 10:00-11:00, soubor A 10:00-11:00 soubor B 11 8:30-9:30 12 Ústí n/ Labem 13 14:15-15:00, Bruslení 14 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 15 6:00-7:00, Střelba 19:15-20:15 18:00-18:45 16 Litvínov 17 16:45-18:00 10:00-11:00, soubor A 10:00-11:00, soubor B 18 8:30-9:30 19 Písek 20 14:15-15:00, Bruslení 21 14:15-15:00, Střelba 15:15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 22 6:00-7:00, Střelba 19:15-20:15 18:00-18: :00-15:15 15:30-16: :45-18:00 10:00-11:00, soubor A 10:00-11:00, soubor B 25 8:30-9:30 26 Kladno 27 14:15-15:00, Bruslení 16:30-17: :15-15:00, Střelba 15:15-16:15, soubor A 15:15-16: 15, soubor B 29 Letňany :45-18:00 10:00-11:00, soubor A 10:00-11:00, soubor B Tabulka č. 9: Tréninkový plán závodního období (říjen 2014), Zdroj: Vlastní výzkum 65

66 Den (Listopad) 1. trénink na ledě 2. trénink na ledě Posilovna Suchá Utkání 1 8:30-9:30 2 Plzeň 3 14:15-15:00, Bruslení 4 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 5 6:00-7:00, Střelba 14:15-15:30 6 Chomutov 7 15:15-16:15 10:00-11:00, soubor A 15:15-16:15, soubor B 8 Slavia Praha :15-15:00, Bruslení 11 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 12 Kladno :15-16:15 10:00-11:00, soubor A 15:15-16:15, soubor B 15 Ústí nad Labem :15-15:00, Bruslení 18 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 19 6:00-7:00, Střelba 14:15-15: :00-15:15 15:30-16: :15-16:15 10:00-11:00, soubor A 15:15-16:15, soubor B 22 8:30-9:30 23 Litvínov 24 14:15-15:00, Bruslení 25 14:15-15:00, Střelba 15: 15-16:15, soubor A 15:15-16:15, soubor B 26 6:00-7:00, Střelba 14:15-15: :00-15:15 15:30-16: :15-16:15 10:00-11:00, soubor A 15:15-16:15, soubor B 29 8:30-9:30 30 Písek Tabulka č. 10: Tréninkový plán závodního období (listopad 2014), Zdroj: Vlastní výzkum. V tabulce č. 11 a 12 se nachází přehled objemu zatíţení hokejistŧ v měsíci listopad a říjen. Měsíc Říjen Listopad počet tréninkových jednotek na ledě počet tréninkových jednotek na suchu 6 2 počet tréninkových jednotek v posilovni 10 8 počet utkání 6 7 celkový počet tréninkových jednotek Tabulka č. 11: Přehled objemu zatíţení souboru A (říjen, listopad 2014), Zdroj: Vlastní výzkum. Měsíc Říjen Listopad počet tréninkových jednotek na ledě počet tréninkových jednotek na suchu počet tréninkových jednotek v posilovni 0 0 počet utkání 6 7 celkový počet tréninkových jednotek Tabulka č. 12: Přehled objemu zatíţení souboru B (říjen, listopad, 2014), Zdroj: Vlastní výzkum. 66

67 VI. Výsledky V této kapitole se nachází přehled získaných dat motorických testŧ, které absolvovali hráči mladšího dorostu HC Energie Karlovy Vary v prŧběhu sezony 2014/2015. Výsledky jednotlivých testŧ se nacházejí v tabulkách a grafech programu Microsoft Excel. Obsahem kapitoly je rovněţ porovnání výsledkŧ testŧ všech měření s následnou interpretací. První dvě výsledky měření jsou pro nás pouze informační. VI. 1 Výsledky motorických testů na suchu (Soubor A) V tabulce č. 13 (a) jsou výsledky z měření souboru A, které se uskutečnilo dne , a v tabulce č. 13 (b) se nachází výsledky druhého měření ze dne Soubor A Iniciály Shyb podhmatem Body Dřep Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 B.A. 3 1, ,0 1,5 2 F.M. 2 1, ,0 3,0 3 K.R. 4 2, ,0 10,0 4 P.T. 4 2, ,0 0,0 5 Š.P. 2 1, ,0 0,0 6 B.F. 2 1, ,0 6,5 7 H.D. 1 0, ,0 0,0 8 K.F. 12 6, ,0 9,5 9 P.J. 11 5, ,0 10,0 10 B.J. 5 2, ,5 6,5 11 H.J. 3 1, ,0 1,0 12 H.J. 12 6, ,5 7,5 13 H.J. 0 0, ,0 0,0 14 N.J. 13 6, ,0 2,5 15 P.D. 11 5, ,0 10,0 16 S.M. 12 6, ,5 0,5 17 Š.D. 8 4, ,0 10,0 18 S.O. 10 5, ,0 5,0 19 P.R. 10 5, ,0 10,0 67

68 Soubor A Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 B.A. 20 3, ,3 13, F.M. 22 3, ,6 14, K.R. 28 4, ,0 34,7 6 4 P.T. 10 1, ,7 10, Š.P. 31 5, ,7 13, B.F. 38 6, ,0 22, H.D. 27 4, ,5 11, K.F. 35 5, ,1 39,4 1 9 P.J. 34 5, ,9 38, B.J. 29 4, ,5 21, H.J. 10 1, ,7 19, H.J. 40 6, ,0 35, H.J. 33 5, ,5 12, N.J. 52 8, ,3 36, P.D. 28 4, ,0 37, S.M. 29 4, ,1 21, Š.D. 32 5, ,7 33, S.O. 49 8, ,9 32, P.R. 53 8, ,5 33,3 7 Tabulka č. 13 (a): Výsledky prvního testování v posilovně, soubor A (Květen), Zdroj: Vlastní výzkum. Soubor A Iniciály Shyb podhmatem Body Dřep Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 B.A. 5 2, ,0 9,5 2 F.M. 2 1, ,0 3,0 3 K.R. 6 3, ,0 10,0 4 P.T. 9 4, ,5 10,0 5 Š.P. 9 4, ,5 1,5 6 B.F. 9 4, ,0 10,0 7 H.D. 4 2, ,5 0,0 8 K.F. 14 7, ,0 10,0 9 P.J. 13 6, ,0 10,0 10 B.J. 10 5, ,0 10,0 11 H.J. 5 2, ,5 2,5 12 H.J. 17 8, ,0 10,0 13 H.J. 3 1, ,0 10,0 14 N.J. 17 8, ,0 5,0 15 P.D. 16 8, ,0 10,0 16 S.M. 16 8, ,5 4,5 17 Š.D. 12 6, ,0 10,0 18 S.O. 13 6, ,0 6,5 19 P.R. 17 8, ,0 10,0 68

69 Soubor A Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 B.A. 32 5, ,8 25, F.M. 22 3, ,6 14, K.R. 38 6, ,4 37,8 9 4 P.T. 39 6, ,3 35, Š.P. 37 6, ,0 18, B.F. 47 7, ,5 39,8 7 7 H.D. 37 6, ,3 14, K.F. 41 6, ,7 41,5 5 9 P.J. 42 7, ,2 41, B.J. 38 6, ,1 38, H.J. 25 4, ,6 26, H.J. 43 7, ,2 43, H.J. 39 6, ,8 34, N.J. 54 9, ,5 41, P.D. 45 7, ,4 42, S.M. 33 5, ,3 31, Š.D. 39 6, ,7 37, S.O. 51 8, ,3 34, P.R. 34 5, ,6 41,8 3 Tabulka č. 13 (b): Výsledky druhého testování v posilovně, soubor A (Červen), Zdroj: Vlastní výzkum. Další tabulka 14 (a) obsahuje data z třetího a posledního čtvrtého měření na suchu, v posilovně. Třetí měření se uskutečnilo dne 26. Záři 2014, tři dny před začátkem silového programu. Následné měření proběhlo 2. Prosince 2014 po dvou měsíční intervenci silového tréninku, tabulka 14 (b). Soubor A Iniciály Shyb podhmatem Body Dřep Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 B.A. 8 4, ,0 6,0 2 F.M. 4 2, ,0 2,0 3 K.R. 10 5, ,0 10,0 4 P.T. 10 5, ,0 10,0 5 Š.P. 9 4, ,0 0,0 6 B.F. 10 5, ,0 10,0 7 H.D. 6 3, ,5 10,0 8 K.F. 19 9, ,0 10,0 9 P.J. 17 8, ,0 10,0 10 B.J. 11 5, ,0 10,0 11 H.J. 12 6, ,0 10,0 12 H.J. 17 8, ,0 10,0 13 H.J. 5 2, ,0 10,0 14 N.J. 18 9, ,0 6,0 15 P.D. 19 9, ,0 10,0 16 S.M. 15 7, ,5 5,0 17 Š.D. 13 6, ,0 10,0 18 S.O. 15 7, ,0 6,0 19 P.R. 15 7, ,0 10,0 69

70 Soubor A Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 B.A. 30 4, ,7 21, F.M. 32 4, ,2 25, K.R. 46 6, ,7 39,9 7 4 P.T. 38 5, ,5 37, Š.P. 26 3, ,5 15, B.F. 46 6, ,5 38,7 8 7 H.D. 35 4, ,0 33, K.F. 60 8, ,2 45,8 1 9 P.J. 53 7, ,8 43, B.J. 42 5, ,4 38, H.J. 45 6, ,2 38, H.J. 44 5, ,2 42, H.J. 51 6, ,3 36, N.J. 55 7, ,3 40, P.D. 50 6, ,5 43, S.M. 43 5, ,3 33, Š.D. 44 5, ,6 37, S.O. 49 6, ,3 32, P.R , ,8 45,3 2 Tabulka č. 14 (a): Výsledky třetího testování v posilovně, soubor A ( ), Zdroj: Vlastní výzkum. Soubor A Iniciály Shyb podhmatem Body Dřep Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 B.A. 12 6, ,0 0,0 2 F.M. 8 4, ,0 10,0 3 K.R. 13 6, ,5 10,0 4 P.T. 9 4, ,5 9,0 5 Š.P. 8 4, ,0 0,0 6 B.F. 9 4, ,0 10,0 7 H.D. 10 5, ,0 9,0 8 K.F , ,0 0,0 9 P.J. 17 8, ,5 10,0 10 B.J. 12 6, ,0 10,0 11 H.J. 15 7, ,5 10,0 12 H.J. 17 8, ,5 10,0 13 H.J. 10 5, ,0 10,0 14 N.J. 17 8, ,5 10,0 15 P.D. 19 9, ,5 10,0 16 S.M. 14 7, ,0 0,0 17 Š.D. 14 7, ,0 10,0 18 S.O. 15 7, ,5 10,0 19 P.R. 16 8, ,0 10,0 70

71 Soubor A Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 B.A. 35 4, ,9 24, F.M. 45 6, ,3 31, K.R. 53 7, ,6 38,8 8 4 P.T. 40 5, ,5 30, Š.P. 39 5, ,8 21, B.F. 48 6, ,7 38,7 9 7 H.D. 44 5, ,1 32, K.F. 58 7, ,0 35, P.J. 51 6, ,8 41, B.J. 40 5, ,7 39, H.J. 43 5, ,3 39, H.J. 47 6, ,3 41, H.J. 40 5, ,2 32, N.J. 12 1, ,7 37, P.D. 60 8, ,5 44, S.M. 53 7, ,2 29, Š.D. 42 5, ,8 38, S.O. 56 7, ,0 40, P.R. 59 8, ,8 41,8 2 Tabulka č. 14 (b): Výsledky čtvrtého testování v posilovně, soubor A ( ), Zdroj: Vlastní výzkum. VI. 2 Výsledky motorických testů na suchu (Soubor B) V tabulce č. 15 (a) jsou výsledky z měření souboru B, které se uskutečnilo dne , a v tabulce č. 15 (b) se nachází výsledky druhého měření ze dne Soubor B Iniciály Shyb podhmatem Body Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 H.D. 0 0, ,5 5,5 2 R.J. 2 1, ,0 7,0 3 K.D. 1 0, ,0 3,0 4 K.P. 8 4, ,5 7,5 5 C.D. 2 1, ,5 0,0 6 D.M. 6 3, ,5 10,0 7 K.P. 1 0, ,5 0,0 8 Z.D. 4 2, ,0 10,0 9 B.T. 3 1, ,0 10,0 10 C.D. 12 6, ,0 0,0 11 J.T. 3 1, ,0 5,0 12 P.O. 5 2, ,0 0,5 13 S.P. 0 0, ,5 10,0 14 M.M. 1 0, ,0 7,0 15 M.S. 0 0, ,5 2,5 16 F.M. 0 0, ,5 0,5 17 F.P. 0 0, ,5 5,0 18 V.J. 10 5, ,5 7,0 Dřep 71

72 Soubor B Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 H.D. 28 4, ,9 22, R.J. 32 5, ,6 19, K.D. 26 4, ,1 14, K.P. 34 5, ,7 32,3 3 5 C.D. 20 3, ,3 11, D.M. 39 6, ,9 27,9 8 7 K.P. 35 5, ,9 12, Z.D. 32 5, ,7 34,0 2 9 B.T. 42 7, ,8 35, C.D. 39 6, ,0 29, J.T. 43 7, ,7 30, P.O. 44 7, ,5 18, S.P. 37 6, ,3 24, M.M. 40 6, ,1 31, M.S. 31 5, ,0 21, F.M. 23 3, ,1 12, F.P. 28 4, ,6 17, V.J. 38 6, ,6 28,5 7 Tabulka č. 15 (a): Výsledky prvního testování v posilovně, soubor B (Květen), Zdroj: Vlastní výzkum Soubor B Iniciály Shyb podhmatem Body Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 H.D. 1 0, ,5 7,5 2 R.J. 6 3, ,5 10,0 3 K.D. 2 1, ,5 7,5 4 K.P. 11 5, ,5 6,5 5 C.D. 4 2, ,5 0,0 6 D.M. 7 3, ,5 3,5 7 K.P. 4 2, ,0 0,0 8 Z.D. 6 3, ,0 10,0 9 B.T. 6 3, ,0 10,0 10 C.D. 15 7, ,0 0,0 11 J.T. 6 3, ,5 7,0 12 P.O. 8 4, ,0 1,5 13 S.P. 8 4, ,0 10,0 14 M.M. 9 4, ,0 5,5 15 M.S. 1 0, ,0 3,5 16 F.M. 1 0, ,5 0,0 17 F.P. 0 0, ,0 10,0 18 V.J. 7 3, ,0 10,0 Dřep 72

73 Soubor B Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 H.D. 41 6, ,7 29, R.J. 34 5, ,5 30,6 8 3 K.D. 24 4, ,0 24, K.P. 42 7, ,9 35,4 4 5 C.D. 19 3, ,9 17, D.M. 39 6, ,2 22, K.P. 37 6, ,4 17, Z.D. 26 4, ,1 28, B.T. 41 6, ,7 36, C.D. 41 6, ,8 31, J.T. 42 7, ,9 30, P.O. 39 6, ,5 19, S.P. 42 7, ,7 38, M.M. 39 6, ,6 34, M.S. 37 6, ,6 26, F.M. 24 4, ,8 18, F.P. 32 5, ,6 32, V.J. 52 8, ,7 38,9 1 Tabulka č. 15 (b): Výsledky druhého testování v posilovně, soubor B (Červen), Zdroj: Vlastní výzkum. V tabulce 16 (a, b) najdeme data z třetího a posledního čtvrtého měření souboru B na suchu, v posilovně. Třetí měření se uskutečnilo dne 26. Záři 2014, tři dny před začátkem silového programu. Následné měření proběhlo 2. Prosince 2014 po dvou měsíční intervenci silového tréninku, tabulka 16 (b). Soubor B Iniciály Shyb podhmatem Body Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 H.D. 2 1, ,0 7,5 2 R.J. 6 3, ,0 10,0 3 K.D. 3 1, ,0 7,5 4 K.P. 11 5, ,0 10,0 5 C.D. 1 0, ,0 0,0 6 D.M. 10 5, ,0 3,0 7 K.P. 3 1, ,5 0,0 8 Z.D. 4 2, ,0 10,0 9 B.T. 6 3, ,0 7,0 10 C.D. 16 8, ,0 0,0 11 J.T. 6 3, ,5 7,5 12 P.O. 10 5, ,5 1,0 13 S.P. 8 4, ,0 4,0 14 M.M. 10 5, ,0 9,0 15 M.S. 2 1, ,0 4,0 16 F.M. 0 0, ,0 0,0 17 F.P. 5 2, ,0 10,0 Dřep 73

74 Soubor B Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 H.D. 42 7, ,7 30,2 9 2 R.J. 31 5, ,5 29, K.D. 0 0, ,1 21, K.P. 38 6, ,5 40,3 1 5 C.D. 19 3, ,7 20, D.M. 39 6, ,4 24, K.P. 36 6, ,3 17, Z.D. 32 5, ,2 34,5 5 9 B.T. 34 5, ,8 32, C.D. 43 7, ,0 32, J.T. 44 7, ,9 33, P.O. 32 5, ,8 22, S.P. 40 6, ,7 22, M.M. 39 6, ,0 38, M.S. 38 6, ,5 27, F.M. 23 3, ,8 17, F.P. 30 5, ,2 35, V.J. 55 9, ,0 39,2 2 Tabulka č. 16 (a): Výsledky třetího testování v posilovně, soubor B ( ), Zdroj: Vlastní výzkum. Soubor B Iniciály Shyb podhmatem Body Levá noha Pravá noha Body Levá Body Pravá 1 H.D. 5 2, ,0 10,0 2 R.J. 11 5, ,0 10,0 3 K.D. 3 1, ,0 10,0 4 K.P. 11 5, ,0 10,0 5 C.D. 6 3, ,0 10,0 6 D.M. 10 5, ,0 10,0 7 K.P. 5 2, ,5 1,0 8 Z.D. 6 3, ,0 10,0 9 B.T. 8 4, ,0 10,0 10 C.D. 16 8, ,0 10,0 11 J.T. 8 4, ,0 7,5 12 P.O. 10 5, ,0 1,5 13 S.P. 11 5, ,0 10,0 14 M.M. 13 6, ,0 10,0 15 M.S. 3 1, ,0 10,0 16 F.M. 2 1, ,0 0,0 17 F.P. 6 3, ,0 10,0 18 V.J. 15 7, ,0 10,0 Dřep 74

75 Soubor B Iniciály Kliky Body 1 )Skok snožmo (cm) 2)Skok snožno (cm) Body Celkem Pořadí 1 H.D. 42 7, ,7 30,2 9 2 R.J. 31 5, ,5 29, K.D. 0, ,1 21, K.P. 38 6, ,5 40,3 1 5 C.D. 19 3, ,7 20, D.M. 39 6, ,4 24, K.P. 36 6, ,3 17, Z.D. 32 5, ,2 34,5 5 9 B.T. 34 5, ,8 32, C.D. 43 7, ,0 32, J.T. 44 7, ,9 33, P.O. 32 5, ,8 22, S.P. 40 6, ,7 22, M.M. 39 6, ,0 38, M.S. 38 6, ,5 27, F.M. 23 3, ,8 17, F.P. 30 5, ,2 35, V.J. 55 9, ,0 39,2 2 Tabulka č. 16 (b): Výsledky čtvrtého testování v posilovně, soubor B ( ), Zdroj: Vlastní výzkum. 75

76 VI. 3 Zhodnocení výsledků motorických testů na suchu (Soubor A) Níţe se nachází tabulka a souboru A, která obsahuje součty bodŧ za jednotlivé testy ve všech měření na suchu. Přijmení a Jméno Květen Červen B.A. 13,7 25,1 21,8 24,6 F.M. 14,2 14,2 25,5 31,4 K.R. 34,7 37,8 39,9 38,8 P.T. 10,4 35,8 37,6 30,9 Š.P. 13,8 18,7 15,5 21,0 B.F. 22,8 39,8 38,7 38,7 H.D. 11,5 14,0 33,2 32,0 K.F. 39,4 41,5 45,8 35,8 P.J. 38,0 41,7 43,5 41,7 B.J. 21,8 38,4 38,6 39,1 H.J. 19,8 26,3 38,2 39,1 H.J. 35,7 43,8 42,6 41,7 H.J. 12,0 34,8 36,7 32,6 N.J. 36,0 41,0 40,7 37,4 P.D. 37,2 42,9 43,7 44,6 S.M. 21,0 31,8 33,1 29,3 Š.D. 33,1 37,2 37,0 38,4 S.O. 32,1 34,8 32,5 40,6 P.R. 33,3 41,8 45,3 41,8 Průměr modus a median 18,42 39,5 35,5 38 Směrodatná odchylka 10, , , , Tabulka č. 17: Celkový počet bodŧ v jednotlivých testech, Soubor A, Zdroj: Vlastní výzkum. Jak je patrné v tabulce výše, většina testovaných hráčŧ dosáhlo nejlepších výsledkŧ v posledním měření. Nejlepšího zlepšení za pŧlroku dosáhli P. T., H. D., H. J. Tyto jedinci dosáhli zlepšení přibliţně o 20 bodŧ. Nejlepší zlepšení po dvouměsíčním programu silového tréninku dosáhli probandi Š. O., F. M. a Š. P. Je zajímavé, ţe někteří jedinci dosáhli v posledním testování méně bodŧ, neţ v testování před začetím silového programu. Nejvýraznější zhoršení je moţno najít u K. F. (10 bodŧ), P. T. (přibliţně 7 bodŧ) a H. J. (4 body). U některých jedincŧ nedošlo k ţádné nebo jen k minimální změně. B. F. dosáhl 38,7 bodŧ v testech, které se uskutečnily v září, a stejný počet bodŧ získal v posledním měření. Nevýrazná změna je patrná taky u Š. D. (1,4 bodŧ), P. D. (0,9 bodu) a B. J. (0,5 bodu). V prvním měření dosáhli nejméně bodŧ H. J. (12), Š. P. (13,8) a F. M. (14,2). Je zajímavé, ţe tyto jedinci, kteří získali v prvním měření nejmíň bodŧ, dosáhli pak v posledním nejlepší zlepšení (přibliţně 20 bodŧ). Zatímco u vyspělých jedincŧ, kteří dosahovali v prvním 76

77 měření vysokých hodnot (30 bodŧ a více) nedošlo k tak velkému progresu. Tak například K. R. získal v prvním měření 34,7 bodŧ, coţ znamená vysoký nadprŧměr, a v posledním měření v prosinci se zlepšil jen o 4,1 bodu. Nejlepší z testovaných K. F. získal v prvním měření 39,4 bodŧ, ve třetím měření 45,8 bodŧ coţ znamená, ţe se zlepšil o 6,4 bodu. Tato hodnota představuje nevyšší dosaţený výsledek v jednotlivých datech testování. Na druhé straně získal tento jedince v posledním měření jen 35, 8 bodŧ. Nejlépe dopadl v posledním testování P. D., který získal 44,6 bodŧ a oproti prvnímu měření se zlepšil o 7,4 bodu. P. T., H. D., H. J. dosáhli největšího zlepšení (20 bodŧ), ale v posledním měření získali přibliţně jen 30 bodŧ, coţ představovalo podprŧměrný výsledek. Na základě tohoto zjištění je moţno předpokládat, ţe jedinci s niţší úrovní silových schopností budou dosahovat prostřednictvím silového programu větší míry zlepšení oproti jedincŧm, který disponují velkým potenciálem této schopnosti. Například H. J. dosáhl v prvním měření 12 bodŧ a v posledním 32,6. Zlepšil se sice o 20 bodŧ, ale ani po pŧl roce a dvouměsíčním programu silového tréninku nedosáhl hodnoty, kterou získal K. F. v prvním měření (39,4 bodŧ). Na druhé straně získali někteří jedinci (P. R., S. M., P. T., a N. J.) méně bodŧ po dvouměsíčním silovém programu neţ před jeho začetím. 77

78 VI. 4 Zhodnocení výsledků motorických testů na suchu (Soubor B) Probandi ze souboru B absolvovali všechny měření ve stejný den jako druhý soubor. Tyto hráči absolvovali namísto silového programu trénink v tělocvičně, kde prováděli rŧzné koordinační a kompenzační cvičení, anebo taky hráli rŧzné hry na rozvoj herního myšlení. Tabulka č. 18 obsahuje součty bodŧ za jednotlivé motorické testy z rŧzných období. Příjmení a jméno Květen Červen H.D. 22,5 29,0 30,2 36,0 R.J. 19,9 30,6 29,7 40,5 K.D. 14,9 24,0 21,1 35,1 K.P. 32,3 35,4 40,3 40,5 C.D. 11,2 17,6 20,3 34,5 D.M. 27,9 22,2 24,9 39,4 K.P. 12,8 17,5 17,3 20,2 Z.D. 34,0 28,4 34,5 34,8 B.T. 35,3 36,5 32,5 35,9 C.D. 29,5 31,1 32,2 33,2 J.T. 30,3 30,4 33,2 32,0 P.O. 18,9 19,5 22,7 24,3 S.P. 24,0 38,7 22,3 28,8 M.M. 31,2 34,1 38,5 40,8 M.S. 21,2 26,7 27,8 34,0 F.M. 12,0 18,8 17,7 23,2 F.P. 17,7 32,9 35,7 36,8 V.J. 28,5 38,9 39,2 39,5 Průměr modus a median 26,8 30, Směrodatná odchylka 7, , , , Tabulka č. 18: Celkový počet bodŧ v jednotlivých testech, Soubor B, Zdroj: Vlastní výzkum. Jedinci, kteří se nachází v seznamu výše, se neúčastnili na tréninkových jednotkách silového tréninku. V době kdyţ jedinci ze souboru A cvičili v posilovně, absolvovali trénink v tělocvičně. Je zajímavé, ţe jedinci ze souboru B neprošli ţádnou intervenci silového tréninku, ale i tak je moţno najít u některých probandŧ výrazné zlepšení. C. D. získal na prvním měření 11,2 bodŧ a v posledním měření aţ 34,5. To je o 23,3 bodŧ více a toho zlepšení dosáhl jedinec bez účasti na silovém tréninku. C. D. dosáhl v prvním měření 11,2 bodŧ coţ je nejmenší součet získaných bodŧ ze všech měření vŧbec. Podobně jako v souboru A dosáhli největšího zlepšení jedinci, kteří měli v prvním měření nejméně bodŧ. Nejmenší zlepšení je patrné u probanda B. T. (0,6 bodu), Z. D. (0,8 bodu) a J. T. (1,7 bodu). Tyto 78

79 jedinci dosáhli zároveň v prvním měření nejvíce bodŧ. V souboru A, dosáhli nejmenšího zlepšení také jedinci, kteří disponovali dobrou úrovni silových schopnosti jiţ v prvním měření. Je zajímavé, ţe jedinci ze souboru B neprošli ţádnou intervenci silového tréninku, ale většina z nich dosáhla významného zlepšení v motorických testech. Mnoho z nich dosáhlo dokonce lepších výsledkŧ v motorických testech neţ probandi ze skupiny A, kteří chodili trénovat do posilovny. Graf č. 1 a 2 na tento stránce zobrazuje vývoj výsledkŧ v motorických testech z jednotlivých období. 79

80 Tabulka č. 19 obsahuje prŧměrné hodnoty testŧ souboru A, a B v jednotlivých obdobích. Střední hodnota nebyla vypočítaná přes aritmetický prŧměr, nýbrţ přes prŧměr modusu a mediánu. V testech se vyskytovalo mnoho výsledkŧ rovných nule, nebo naopak extrémně vysoké hodnoty, které pak při výpočtu aritmetického prŧměru významně ovlivní jeho výsledek. Funkce modus a medián jsou vŧči extrémním, krajním hodnotám odolné. Grafy níţe reprezentují vývoj výsledkŧ motorických testŧ souborŧ v čase. Období Shyby Dřep Levá Dřep Pravá Kliky Skok 1 pokus Skok 2 pokus Soubor A - Začátek Letní Přípravy 3,5 4,0 15,0 29,5 220,0 227,0 Soubor A - Konec Letní Přípravy 8,5 20,0 20,0 39,0 224,0 221,5 Soubor A ,0 20,0 20,0 45,5 225,0 220,5 Soubor A ,5 17,5 20,0 42,5 233,0 230,0 Soubor B - Začátek Letní Přípravy 1,0 12,8 15,3 31,3 194,3 198,5 Soubor B - Konec Letní Přípravy 6,0 17,5 16,8 40,0 212,0 205,8 Soubor B ,0 19,0 17,3 38,0 205,5 210,0 Soubor B ,5 20,0 20,0 35,5 211,5 222,8 Tabulka č. 19: Prŧměrné hodnoty testŧ souboru A, a B, Zdroj: Vlastní výzkum. Graf č. 2: Prŧměrné hodnoty Shyby Graf č. 3: Prŧměrné hodnoty Dřep levá noha Graf č. 4: Prŧměrné hodnoty Dřep pravá noha Graf č. 5: Prŧměrné hodnoty Kliky 80

81 Graf č. 6: Prŧměrné hodnoty Skok snoţmo (1) Graf č. 7:Prŧměrné hodnoty Skok snoţmo (2) Prŧměrný výsledek souboru A v třetím měření testu shyby činil 11,0 opakování. Výsledek testu se v posledním měření zlepšil prŧměrně o 4,5 shybu. V posledním měření představoval prŧměrný počet shybŧ teda 15,5 opakování, coţ je významné zlepšení. S největší pravděpodobností došlo k zlepšení v testu díky zařazení shybŧ (podhmat a nadhmat) do silového programu. Soubor B, se oproti třetímu měření zlepšil prŧměrně o 3,5 shybu. 26. Záři 2014 se uskutečnilo třetí měření, ve kterém činil prŧměrný výsledek dřepu na levé v souboru A 20 opakování. Je zajímavé, ţe v posledním testování, které bylo realizované o dva měsíce nato, klesl prŧměrný výsledek o 2,5 opakování na 17,5 opakování. Co se týče prŧměrného výsledkŧ testu dřepu na pravé noze tak ten se nezměnil, kdyţ porovnáme hodnotu třetího a posledního měření. Prŧměrná hodnota výsledku testu klikŧ představovala ve třetím měření 45,5 opakování, zatímco v posledním jen 42,5. Lze teda konstatovat, ţe jedinci dosahovali v tomto testu lepších výsledkŧ před dvouměsíčním programem silového tréninku. Výsledek v testu skok do dálky v souboru A se zlepšil prŧměrně o 10 centimetrŧ, a v posledním měření se dosahovalo nejlepších pokusŧ. Prŧměrný výsledek v testech dřepu na levé a pravé noze dosáhl v souboru A v druhém měření maxima, 20 bodŧ. Těchto hodnot se v souboru B podařilo dosáhnout aţ v posledním měření. Prŧměrný výsledek dřepŧ na pravé noze se souboru A, a B je významně vyšší, neţ prŧměrné výsledky těchto souboru v dřepu na levé noze. Je moţno předpokládat, ţe většinu probandŧ tvořili jedinci s dominantní pravou dolní končetinou, proto jsou výsledky testŧ dřepu na pravé noze vyšší neţ na levé. Střední hodnota výsledkŧ souboru A v testu dřep na pravé je v posledním testování niţší, neţ střední hodnota tohoto měření v souboru B. Prŧměr třetího měření testu dřepu na pravé noze v souboru A představovala hodnota 20 bodŧ, zatímco v posledním měření 17,5 81

82 bodŧ. To je o 2,5 opakování méně neţ ve třetím měření, po kterém následoval dvouměsíční posilovací plán. V souboru B představuje střední hodnotu výsledku 19 opakování v dřepu na pravé noze ve třetím měření, zatímco v posledním měření se tato hodnota dostala na opakovací maximum, teda 20 bodŧ. To je jediný test, ve kterém byl prŧměrný výsledek měření souboru B vyšší, neţ prŧměrná hodnota souboru A v daném testu. V září se uskutečnilo třetí měření, ve kterém byly prŧměrné hodnoty ve všech testech vyšší v souboru A. V posledním měření, které proběhlo v prosinci, byla prŧměrná hodnota testu Shybu 15,5 v souboru A, a 9,5 ve druhém souboru. Střední hodnotu testu kliku v posledním měření souboru A představovala hodnota 42,5. V souboru B byla tato hodnota o 7 opakování menší. Většina jedincŧ ze souboru A dosáhla lepších výsledkŧ v prvním pokusu testu skoku do dálky z místa, na druhé straně v souboru B byla většina probandŧ úspěšnější ve druhém pokusu. Po dvouměsíčním programu silového tréninku se zvýšila prŧměrná hodnota v souboru A o 8 cm, a o 12,8 cm v souboru B v tomto testu. Střední hodnota v posledním testování kliku byla oproti měření před silovým programem o 3 kliky niţší v souboru A, a o 2,5 klikŧ niţší v souboru B. 82

83 VI. 5 Výsledky motorických testů na ledě (Soubor A) O dva dny po třetím a posledním měření proběhlo testování na ledě. Testování se skládalo z jednoho testu. Konkrétně se jedná o test tzv. 6 x modrá, který je podrobněji popsán ve 4. kapitole. První testování na ledě se uskutečnilo a další po dvouměsíčním silovém programu 5. Prosince V tabulce níţe se nachází hodnoty jednotlivých jedincŧ v tomto testu. Soubor A Přijmení a Jméno 1. měření ( ) v sec. 2. měření ( ) v sec. 1 K.R. 18,76 19,31 2 P.T. 19,41 18,83 3 Š.P. 19,74 19,41 4 B.F. 20,44 20,37 5 H.D. 22,65 22,23 6 K.F. 18,93 18,90 7 P.T. 18,54 20,13 8 B.J. 19,72 19,55 9 H.J. 22,05 21,34 10 H.J. 19,37 19,35 11 H.J. 19,77 19,26 12 N.J. 18,62 18,31 13 P.D. 20,14 20,23 14 S.M. 19,23 18,86 15 Š.D. 19,44 20,49 16 Š.O. 19,89 19,32 17 P.R. 18,50 18,10 18 P.H. 19,72 19,65 Směrodatná odchylka 1, , Tabulka č. 20: Výsledky testování na ledě soubor A, Zdroj: Vlastní výzkum Čtrnáct, teda více neţ 80% jedincŧ ze souboru A dosáhla ve druhém měření lepšího výsledku. Jenom tři jedinci byli úspěšnější v prvním testování. Nejlepší zlepšení dosáhl H. J. Ve druhém měření měl o 0,71 vteřiny lepší výsledek. Dále proband Šik, který se zlepšil o 0,57 vteřiny a Slabý o 0,37 vteřiny. Významné zhoršení oproti prvnímu měření je moţno najít u P. T., který se zpomalil o 1,59 vteřiny, u Š. D. (1,05 vteřiny) a K. R. (0,55 vteřiny). Prŧměrná hodnota testu 6 x modrá druhého měření se oproti prvnímu zlepšila jen o 0,07 vteřiny. 83

84 VI. 6 Výsledky motorických testů na ledě (Soubor B) Podobně jako druhý, soubor B absolvoval testování na ledě, které proběhlo ve stejnou dobu. Tabulka č. 21 obsahuje výsledky těchto testování. Soubor B Přijmení a Jméno 1. měření ( ) v sec. 2. měření ( ) v sec. 1 K.D. 19,55 19,89 2 K.P. 18,82 18,68 3 C.D. 19,72 19,74 4 D.M. 20,51 20,56 5 K.P. 22,16 22,41 6 Z.D. 20,37 20,21 7 B.T. 19,55 19,11 8 Č.D. 19,43 20,39 9 J.T. 20,54 19,70 10 P.O. 20,87 20,75 11 Š.P. 20,60 20,02 12 M.M. 20,25 19,91 13 M.S. 24,16 24,47 14 F.M. 20,32 20,24 15 F.P. 21,47 21,16 16 V.J. 19,49 19,23 Průměrná Hodnota 20,49 20,40 Směrodatná odchylka 1, , Tabulka č. 21: Výsledky testování na ledě soubor B, Zdroj: Vlastní výzkum Jedenáct ze šestnácti probandŧ dosáhlo ve druhém měření lepšího výsledku, zbylých 5 se zhoršilo. Největšího zlepšení dosáhl J. T., který se zrychlil aţ o 0,84 vteřiny, dále Š. P. (0,58) a M. M. (0,34). Na druhé straně se Č. D. zpomalil skoro o jednu vteřinu, konkrétně o 0,96 vteřiny. K menšímu zpomalení došlo dále u M. S. (0,31) a K. P. (0,25). Podobně jako v souboru A se střední hodnota testu v druhém měření zlepšila, přesně o 0,09 vteřiny. Úroveň rychlostních schopností souvisí s úrovní silových schopností. Konkrétně se jedná o rychlost lokomoce a jednotlivého pohybu. Proto jsme se rozhodli zařadit do testování i měření na ledu, kde se měřila rychlost bruslení se změnami směru. Předpokládáme, ţe čím je úroveň silových schopností vyšší, tím je jedinec rychlejší a teda čím více jedinci zesílí, tím více se zrychlí. V grafech č. 3 a 4 níţe se nachází vstupní a výstupní výsledky testŧ na ledě obou souboru. 84

85 85