Postavení ženy ve společnosti, faktory ovlivňující počet dětí v rodině

Transkript

1 Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky Postavení ženy ve společnosti, faktory ovlivňující počet dětí v rodině Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Alena Jůvová Vypracovala: Bc. Ivana Sklářová

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím informačních zdrojů uvedených v přiloženém seznamu... Ivana Sklářová Děkuji PaedDr. Aleně Jůvové za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytla při odborném vedení této diplomové práce. Ivana Sklářová 2

3 O B S A H ÚVOD Vzdělanost žen Vzdělanost žen v historii Vzdělání žen ve světě Vzdělání žen v ČR Škola základ ženství a mužství Zaměstnanost žen Možnosti uplatnění Nezaměstnanost Ženy v předdůchodovém věku Psychosociální stres žen Žena a rodina Rodina a sociální stratifikace Autorita v rodině Sociální politika státu Kariéra ženy Žena a domácnost Práva mužů a žen Práva mužů a žen v historii Rovná práva v zaměstnání Rovné pracovní podmínky Rovné odměňování Výzkumná a metodická část Vlastní výzkum Použité výzkumné metody Popis výzkumného vzorku Výsledky výzkumu Rozhovory Dotazníky Analýza shromážděných informací...68 ZÁVĚR Resumé...72 Odkazový aparát Seznam literatury Seznam příloh Anotace

4 MOTTO: Muži a ženy mají podle našich zákonů rovná práva,ale rozhodně nemají rovné příležitosti tato práva uplatnit. Ú V O D Tradice vymezují ženě roli vychovatelky a hospodyňky, zatímco muži úlohu tvůrce společnosti a živitele rodiny. Ale platí tyto tradice ještě v současnosti? Dnešní moderní společnost už počítá se ženou jako s pracovní silou, protože materiální nároky dnešní rodiny vyžaduj í zaměstnání obou manželů. Existující nerovnosti mezi muži a ženami nejsou velkou částí společnosti v součastné době vnímány nikterak dramaticky, ale jisté je, že se postavení žen neustále zhoršuje na trhu práce i ve výši odměny za práci. Zaměstnavatelé dávají při nabídce práce přednost mužům, neboť se u mladé ženy obávají, že se vdá a otěhotní. Pokud se takové ženě podaří zaměstnání získat, je vystavena mnohem většímu tlaku ze strany zaměstnavatele : v případě snižování stavu zaměstnanců jsou žen y propouštěny z práce mezi prvními. Nejrizikovější skupinou mezi ženam i jsou osamělé matky a samoživitelky. 1 O vlastnostech obou pohlaví existuje řada stereotypů, které se nijak neváží na konkrétní kvalifikace uchazečů. Nejčastěji se setkáváme s předem přijímanými názory, že muži jsou,,techničtější a vynalézavější. Dalším stereotypem je muž-živitel, který musí mít vyšší příjem než jeho partnerka, bez ohledu na to, že ženy se významně podílejí na rodinných příjmech již desítky let a mají mnohdy vyšší vzdělání než muž. Mezi další stereotypy patří představa mužů jako vhodnějších osob ve vedoucích pozicích, kterým by měla být dána 4

5 příležitost k uplatnění svých schopností a k postupu. V rámci podobných názorů se pak vytváří společenský tlak na ženy, kterým je vnucováno, že správná žena upíná své ambice pouze k rodině. Tyto předsudky bude velmi těžké odstranit v krátké době. Myslím si však, že hlavní úlohu zde budou hrát rodiče, kteří jsou prvními formovači názorů svých potomků. Další zažité stereotypy: - muž je živitelem rodiny - pro vdané ženy je zaměstnání vzhledem k práci muže druhořadé, případně jen kapesným. Obvykle má méně efektivní přínos pro domácnost než je příjem muže - žena snáší nezaměstnanost lépe než muž A jak je to doopravdy? - v této pozici se nachází většina samoživitelek, svobodných či rozvedených žen, jejichž partneři nemají příjem, který by rodinu uživil - redukce významu zaměstnanosti na položku příjmu neodpovídá skutečnosti. Pracovní pozice přináší také sociální kontakty, seberealizaci, nárok na důchodové zajištění - schopnost žen věnovat mnoho času domácnosti dovoluje frustraci a stres lépe skrýt. Individuálně ženy trpí sociálním vyloučením kvůl i nezaměstnanosti podobně jako muži 5

6 1. Vzdělanost žen Právo na vzdělání patří mezi lidská práva. Vzdělání je klíčový m nástrojem pro dosažení rovnosti, rozvoje a míru. Termínem vzdělávání se obvykle označuje takový proces, ve kterém se rozvíjejí vědomosti, dovednosti, návyky a schopnosti. Výchovou v užším smyslu se obvykle rozumí dílčí pedagogický proces, ve kterém se rozvíjejí postoje jedince ke skutečnosti, jeho přesvědčení, potřeby a zájmy jako stimuly jeho sociálního chování. Má-li vzdělávání nesporně převahu v intelektuální sféře, pak výchova v užším smyslu není myslitelná bez širšího rozvoje stránky citové a volní Vzdělání žen v historii Vzdělání žen a dívek bylo do poloviny 19. Století okrajovou záležitostí. Dobový názor na ženské vzdělání vyjádřil český historik Ant. Gindely:,, Ženská má být vzdělaná, třeba i učená, nesmí při tom ovšem zapomenouti, že má děti chovat a umět buchty péci, ale rozhodně jsem proti hloupým ženským, hloupá ženská ani děti dobře nechová, ani buchty dobře nepeče! 3 Naopak velký Ženevan Jean-Jacques Rousseau ( ) přicházel se svojí vlastní představou:,, veškerá výchova ženy musí odpovídat potřebám muže, ženy se jim musí líbit, být jim užitečné, vychovávat jejich děti. Ženě netřeba myslet, stačí, když miluje 4 Tereziánský školní zákon, iniciovaný na podnět Marie Terezie, se naštěstí neřídil osvícenskými názory, a tak ustanovil vzdělávací povinnost již v roce 1774 (vešel v platnost 1. ledna 1775) pro všechn y děti od 6 do 12 let. Většina škol měla být koedukována, jen ve větších městech se počítalo se vznikem samostatných dívčích škol. Dívč í vzdělání probíhalo zejména v klášterech (např. Řád Benediktinek) nebo jen doma. To se týkalo zejména dcer z panovnických a šlechtických 6

7 rodin. Zákon totiž nenařizoval povinnou školní výuku, připouštěl i výuku domácí s přezkoušením v některé hlavní škole. Při vzdělávání děvčat se především mluvilo o ručních pracích, vaření, pletení, háčkování, vyšívání, prostírání, ošetřování šatstva, pěstování květin a domácí m léčitelství. Doménou zůstávala rodina a náboženství. Všeobecně se předpokládalo, že za výchovu dívek je zodpovědná především matka. Ta měla předat dceři vlastnosti týkající se domácnosti, principy náboženské i mravní. 5 Od poloviny 50. let 19. století přibývá samostatných veřejných dívčích škol. Vzniká problém, kdo bude v těchto školách učit? Vliv katolické církve na veřejný život se posílil i díky Konkordátu (dohoda mezi rakouským císařstvím a papežskou kurií z roku 1855) a do škol nastupují jeptišky.,,první české feministky, tak bychom mohli s trochou nadsázky označit všechna ta zajímavá jména prostých obyčejných žen, které od první poloviny 19. století začali pilně, cíleně a cílevědomě prosazovat v kultuře, literatuře, vzdělávání i politice tzv. ženskou otázku. Mám na mysli především: Žofie Podlipská, Věnceslava Lužická, Horota Zapová, Magdalena-Dobromila Rettigová, Vilemina Volfová nebo Bohuslava Rajská. Právě poslední jmenovaná zakládá školu pro první české učitelky. Zlom nastává zejména v 60. letech 19. století s příchodem národního obrození. Vznikají Národní listy, Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, Prozatímní divadlo. Začínají pravidelné vzdělávací besedy i pro ženy. V prosinci 1862 je zahajuje Vojtěch Náprstek. Vznikají Vyšší dívčí školy, ve kterých se učí náboženství, čeština, francouzština, němčina, dějepis, zeměpis, počty, přírodopis, zpěv, kreslení, ruční práce a dokonce již i tělocvik. 7

8 Do škol přicházejí již vzdělané literní učitelky, které musel y zachovávat celibát. Ten jim byl zrušen až po roce Situace na venkově byla přece jen, přes existenci zákona, jiná. Mnozí rodiče neviděli rádi vzdělávání dívek, chyběla jim pracovní síla. A tak, zejména v době polních prací, bylo dětí ve venkovských školách málo. Před 1. světovou válkou již nikdo vzdělanost národa nepodceňoval a docházka do školy byla téměř stoprocentní. Velmi důležitým mezníkem bylo pro ženské vzdělání založen í soukromého dívčího gymnázia Minerva v roce 1890 za velké podpory Elišky Krásnohorské. 7 Velkou dobročinnost a filantropii prokazovala Marie Riegrová. 8 Organizovala různé charitativní sbírky, loterie, založila Spolek Sv. Ludmily, který podporoval vdovy, chudé ženy a pořádal kurzy šití. Dobročinnost v pojetí M. Riegrové v sobě zahrnovala dvě stránky, jednak podání almužny a poté vytvoření podmínek v nichž by nemajetná dívka nebyla již na almužně závislá. Nejvýznamnější český feministický spolek vznikl v roce 1865 pod názvem Americký klub dam. Vznikl díky iniciativě muže, cestovatele a filantropa Vojtěcha Náprstka. Ten díky svému cestování a pobytu v USA přinesl dynamiku ze zámoří. Dělá přednášky v radikálním duchu, snaží se o osvětu v používání nástrojů v domácnosti. Členkami se staly všechny významné ženy českých rodin.,,americký klub dam představuje výjimečný a neopakovatelný počin, počin, jimž Vojtěch Náprstek přesvědčil české ženy o jejich vlastních schopnostech, zmobilizoval jejich intelekt,přesvědčil je o nutnosti dalšího a vlastně celoživotního sebevzdělávání, vysvětlil jim, že není naprosto nezbytné ztrácet veškerý čas prací v domácnosti. Objevil pro ně volný čas a současně poradil, jak ho rozumě využít. Od filantropie k sebevzdělání a odtud k sebeúctě a požadavku uznání ze strany druhé 8

9 části společnosti,mužů. Filantropie a sebevzdělání přivedly českou ženu k emancipaci Vzdělání žen ve světě Co se týče celkové vzdělanosti žen ve světě, lze za posledních deset rozhodně hovořit o pokroku. Přesto v mnoha zemích dívky stále trpí diskriminací způsobovanou tradičními postoji, příliš časný m manželstvím a těhotenstvím, nedostatkem škol a nevhodným, proti ženám zaujatým vzdělávacím a výukovým instrumentům. Dívkám je stále znemožňováno kvalitní vzdělání hlavně vyššího typu a vzdělání v technických disciplínách. 1.3 Vzdělání žen v ČR Vzdělanostní úroveň žen v České republice je vysoká a významně přispívá k udržení jejich zaměstnanosti. V poslední době naše země zaznamenává stále sílící trend v touze po vyšší formě vzdělání a také celoživotní vzdělávání, související s požadavky trhu, získává na oblibě. V České republice má každá žena teoretickou možnost získat co nejvyšší vzdělání. U základního a středního vzdělání v podstatě není rozdíl mezi procentem mužů a žen, kteří tohoto vzdělání dosáhnou. Jiné je to v případě vysokoškolského vzdělání. Podíl vysokoškolsk y vzdělaných žen je ve struktuře ženských pracovních sil pouze 8,7 %, zatímco mužů je podle téhož ukazatele 12,1%. Trendem se navíc stává, že na vysokých školách studuje méně jak polovina žen z celkového počtu studujících (př. V r to bylo 43,8%). Přitom zájem o toto vzdělání je u žen vyšší než u mužů. Snížená dynamika vzdělávacího procesu tedy ohrožuje budoucnost žen ve větším rozsahu, než je tomu u mužů. Přitom ženy bez vyššího 9

10 vzdělání mají v ČR nejnižší možnosti a šance ze všech sledovaných sociálních skupin. Tato situace se sice rok od roku zlepšuje, ale je třeba si uvědomit, že deficit vysokoškolsky vzdělaných žen má vliv na nízkou kapacitu a absenci,,ženských elit v jakémkoliv oboru v pracovní m systému, ale zejména v kultuře a politice. 1 0 Podíl vysokoškolsky vzdělaných žen je v ČR oproti zemím EU stále nízký. A tak síla české ženské populace zatím spočívá v dosažení středoškolského vzdělání. Růst vzdělanosti žen je nesporný: mezi ženami ve věku 65 a více let je jejich bez vyššího než základního vzdělání a bez vyučení 50,1% (mezi muži jen 18,1%), maturitu má 16,4% (mužů 22,8%) a vysokou školu 3,6% (mužů 13,2%). Ve věku let nemá vzdělání nebo má jen základní školu pouze 7,3% žen (mužů 5,7%), maturitu má 44,7% (mužů 32,4%, zde ženy dokonce výrazně předběhly muže) a vysokoškolaček je 11,7% což je jen 1,5 procentních bodů méně než u mužů. 1 1 Ve věkové skupině let je zastoupení žen dané jejich podílem v populaci 48%. Rozdíl se projevuje větším zájmem dívek o všeobecné střední vzdělání a jednak v jejich účasti na typu středoškolského odborného studia, kdy ve studiu vedoucího k maturitě dosahuje podíl žen 58% žáků (především v oborech zdravotnických, učitelských a ekonomických), zatímco v zařízení poskytujících vyučení je pouze 39%. Na vyšších odborných školách studuje přes 65% žen z celkového počtu studentů. Na vysokých školách studuje méně žen, než odpovídá jejich podílu z převažující věkové skupiny let (49% žen v populaci, 44% žen mezi studenty), přestože se jich hlásí více než mužů. Muži jsou však úspěšnější v přijímacích zkouškách mj. proto, že se častěji hlásí na obory s menšími rozdíly mezi počty uchazečů a počty přijatých. Ženy dávaj í přednost kratší formě studia bakalářského studia se účastní téměř 45% žen z celku, magisterského 44% a doktorandského studia přes 26%. Žen y 10

11 mají zájem více o vědy společenské 61%, zatímco technické obory studuje pouze 24% žen. 1 2 Určitou informaci podává i podíl žen mezi absolventy vysokých škol, který činil v roce 1997 téměř 49% v denním studiu a přes 55% ve studiu při zaměstnání, což vypovídá o větší,,vytrvalosti ve studiu žen. Nezanedbatelný je také počet uchazeček o studium na vojenských školách. Podle Centra pro výzkum stresu, který se významně podílí na výběru uchazečů vysokých vojenských škol, je stále více chlapců ve věku branců v péči psychologů, neboť nezvládají zátěž, kterou na ně přenáší škola a společnost. 1 3 Jak dále uvádí Mladá fronta ve svém článku :,,Vlivný expert sekce obranné politiky ministerstva obrany, jenž se zabývá možnostm i populace zajistit chod ekonomiky i obranu země, poukazuje na,,skrytý potenciál české společnosti: ženy. Ty jsou podle něho od přírody odolnější, vytrvalejší a často i schopnější než muži. Stalo se tedy přesně to, co dějiny už nesčetněkrát potvrdily: Utiskované utisk posílil. Vzdělání žen sebou nese jednu skutečnost. Vzdělanější ženy totiž chtějí své nabyté vzdělání uplatnit v praxi. Tyto ženy jsou pak mnohem přístupnější různým změnám v rozdělení tradičních rolí v rodině. Mnohem častěji budou chtít využívat práce na částečný úvazek a také uvažují o dřívějším zařazení se zpět do práce po porodu. Jejich motiv je méně často ekonomický, více často je veden snahou po seberealizaci a sebeuplatnění. Ženy s vysokoškolským vzděláním považují za správné, aby práva a povinnosti mužů a žen v zaměstnání byla stejná. Je důležité si uvědomit, že spolu s rostoucí vzdělaností mladých žen s vysokým podílem žen v zaměstnání, roste i podíl žen, které volí dobrovolnou bezdětnost. V případě, že se rozhodnou mít děti, je pro ně 11

12 charakteristické odsouvání narození dítěte do vyššího věku a kratší mateřská dovolená. Individualizace v životním stylu vede k široké paletě strategií ženy v oblasti práce a rodiny. Ve vyspělé Evropě se neustále potvrzuje, že vzdělání má převládající vliv na individuální volbu životního stylu v oblasti zaměstnání a plodnosti. 1.4 Škola základ ženství a mužství Škola základ života. Právě zde děti získávají řadu nových poznatků, získávají nové vědomosti a dovednosti a utvářejí si prví obraz o společnosti, mezilidských vztazích, sociálních rolích a osvojují si společensky dané vzorce chování. V této souvislosti se nabízí otázka : Jaký obraz ženství a mužství vytvářejí české výchovně vzdělávací instituce, společnost, média a rodina? Zdá se totiž, že ženy patří ke sporáku a k dětem, zatímco muži se mají vzdělávat a mimo dům zajišťovat blahobyt své rodině. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že takové rozdělení rolí vede často k profesní diskriminaci žen a ochuzování mužů o citový život v rodině. Růžově a fialově oblečená holčička vyvolává nadšený obdiv rodiny. Rychle si zvyká na to, že k ženství patří upravený, čistý oděv jako ze škatulky a způsobné chování. Hraje si na učitelku, zdravotní sestru, touží stát se modelkou. Ve výchově a výuce v českých školách konstatujeme paradox: školn í učebnice češtiny se vyznačují velmi zjednodušeným obrazem ženy. Ten je zprostředkováván feminizovaným učitelským sborem vyučující ženy tedy samy vydatně pomáhají fixovat konzervativní chápání role žen y v rodině a společnosti. Role ženy hospodyňky a strážkyně domácího krbu a muže živitele jistě části populace vyhovuje; i ta se však ocitá v krizi, jestliže kupříkladu muž ztratí zaměstnání. Může dojít k jeho psychickému zhroucení dávno předtím, než se ztráta zaměstnání vůbec stihla projevit na finanční situaci a životní úrovni rodiny. Nezná přece jinou identifikaci mužství než identifikaci s pracovní silou. Je zapotřebí 12

13 podrobit revizi stávající učebnice a naučit vyučující novým přístupům k tématu ženství a mužství. Z výše uvedeného vyplývá nezbytnost tvůrčího propojení disciplin pedagogiky, psychologie a generové lingvistiky za účelem řešení dvou úkolů, podstatných pro dosažení rovnosti dospívajících žen a mužů v české společnosti: 1. Vytvoření optimálního způsobu vedení výuky a výchovy tak, aby byla stejně a rovnocenně respektována, podporována a rozvíjena specifika dívčího i chlapeckého vzoru chování. 2. Vytvoření moderních učebních pomůcek, které budou ženu a muže pojímat jako rovnocenné bytosti tvořící vztahy, v nichž si jeden druhého váží pro jeho jedinečnost a nenahraditelnost. 2. Zaměstnanost žen Mezi základní principy demokratického státu patří požadavek vytvářet všem jeho občanům rovné příležitosti k uskutečnění jejich životních aspirací, a to bez ohledu na fakt, zda je občan ženou či mužem. Ve společnosti vznikaly v průběhu historie lidstva tradiční představy o předem daném postavení ženy a muže ve společnosti. Podle těchto představ žena patří do domácnosti a hlavní rolí muže je mít zaměstnání a být živitelem rodiny. Tyto představy ve formě předsudků (říká se jim též stereotypy ) přetrvávají do dnešní doby, i když již dávno neodpovídají změnám ve vývoji společnosti. Ve skutečnosti ženy již po desetiletí mají svá zaměstnání a bez ženské pracovní síly je rozvoj ekonomiky nemyslitelný. Muži už dávno nejsou živiteli rodin a hospodaření běžné české rodiny je postaveno na dvou příjmech. Právě v důsledku přetrvávajících stereotypů však ženy mají na trhu práce větší problémy než muži obtížněji získávaj í zaměstnání,mají ztížený přístup do vedoucích funkcí a společnost ji m nevytváří takové podmínky jako mužům, aby měly možnost dosáhnout 13

14 stejných výdělků jako muži. Péče o děti a domácnost stále ještě zůstává převážně záležitostí žen, a to i v případech, kdy jsou ženy stejně jako muži zaměstnány na plný úvazek. Přestože ženy tvoří více než polovinu obyvatel České republiky, jejich podíl na správě věcí veřejných je bohužel minimální, např. ve vládě jsou dvě ženy, v Poslanecké sněmovně 16 % žen, v Senátu 12 % žen, ani jedna není hejtmankou Možnosti uplatnění V našich podmínkách mají přístup ke vzdělání muži i žen y rovnocenný. Dívky mají možnost absolvovat všechny stupně škol všech oborů (vyjma některých specializovaných oborů vojenských škol). Avšak kvalitní vzdělání nezaručuje absolventkám stejné příležitosti získat odpovídající zaměstnání. Bez ohledu na vzdělání, kvalifikaci a zkušenosti jsou často mladé ženy znevýhodňovány oproti mužským kolegům. Zaměstnavatelé nechtějí přijímat mladé ženy, protože je pravděpodobné, že se vdají a odejdou na mateřskou dovolenou. A ženy, které už děti mají, teprve nikdo nezaměstná, protože je jasné, že děti jsou často nemocné a je to opět žena, kdo je musí ošetřovat. 2.2 Nezaměstnanost Pokud statistiky uvádějí srovnatelnou nezaměstnanost žen a mužů, pak je to způsobeno větší flexibilitou žen, které často berou jakoukoliv práci. V oblastech s vysokou nezaměstnaností je běžné, že žena se středoškolským a někdy i vysokoškolským vzděláním pracuje jako uklízečka, zatímco muž se srovnatelným vzděláním by takovou práci nejspíš nepřijal. Mnohé z životních šancí a stavů, do nichž se lidé mohou dostat, ovlivňuje právě jejich vzdělání. Poměr počtu zaměstnaných žen k nezaměstnaným byl nejvyšší v kategorii nezaměstnaných lidí se středoškolským vzděláním (téměř 70% této kategorie tvořily ženy) a nezaměstnaných se středním odborným vzděláním (65% žen). Zdá se tedy, že problém nezaměstnanosti žen není zdaleka jen problémem nízké kvalifikace, ale že šance žen na trhu práce omezují další faktory. 14

15 Nezaměstnanost postihuje především osoby se základním vzděláním a výučním listem a středoškoláky bez maturity. Vysoký je ovšem také podíl (téměř 30%) nezaměstnaných žen s maturitou. Pokud se nízký stupeň vzdělání spojí dohromady s kvalifikací v ústupovém odvětví, s minimální nebo žádnou praxí, s ohroženou věkovou skupinou, s bydlištěm v oblasti závislé na jediném zdroji obživy (např. huť, továrna), se zdravotním stavem a v případě žen i s mateřstvím, pak je možnost ztráty zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost pravděpodobnější. Rekvalifikační kurzy. Z celkového počtu ekonomicky neaktivních žen se rekvalifikačních kurzů účastní 46%. Zaostávání praxe je jední m z problémů starších nezaměstnaných mužů a žen, ale také žen vracejících se po několikaleté rodičovské dovolené do zaměstnání. V současné době je to problém o to palčivější, protože po otevření státních hranic došlo k rychlému zavádění nových technologií a postupů do praxe. Zároveň vzrostly požadavky na znalost cizích jazyků a práce na počítači. Po roce 1989 tvoří ženy v České republice významný podíl pracujících v tzv. produktivním věku. Stav z předlistopadového období spojený se zkušeností přechodu k tržní ekonomice, však napomohl ustanovení specifické situace, s níž se ženy na trhu práce potýkají. Jejich účast v zaměstnání je obvykle spojena s nižšími mzdami, nižší účastí řízení a rozhodování, nižší prestiží a naopak vyšším ohrožením dosavadní pozice a vyšší nezaměstnaností. Přitom je opět dokázáno, že tato nevýhodnější pozice (ve srovnání s muži) není bezezbytku vysvětlitelná rozdílnou strukturou vzdělání a kvalifikace žen a mužů, odlišným věkovým složením, délkou jejich praxe či zařazením v tarifních stupních. Pro lepší objasnění zmíněných rozdílů je třeba ukazovat, že do šancí na získání rovných příležitostí v zaměstnání vstupují také zakořeněné představy a stereotypy lidí o vlastnostech jednotlivých pohlaví, podle nichž se zaměstnanci a zaměstnavatelé často řídí při svém jednání. 15

16 V naší společnosti přetrvává velmi silné vnímání odlišnosti či,,jinakosti žen i tam, kde pohlavní rozdíly a schopnost rození dětí nehrají žádnou roli. S představou odlišnosti se pak pojí černobílé vidění, jehož důsledkem je v případě žen nižší, podřadnější hodnocení nebo očekávání v profesní sféře. V České republice se ženská otázka řešila jen formálně např. ochrannými kvótami zastoupení žen v zákonodárných orgánech. Vzdělanostní úroveň mužů a žen se ovšem vyrovnala. Podíl žen, absolventek středních škol, předstihl podíl mužů, absolventů. Ekonomická transformace přinesla některé změny, ale nikoliv žádnou revoluci na tomto úseku. Především došlo k odlivu žen z pracovních činností, zčásti do kategorie pomáhajících příslušníků rodiny či neformální ekonomiky Ženy v předdůchodovém věku Ženy v předdůchodovém věku jsou nezaměstnaností ohroženy dříve než muži. Nárok na odchod do důchodu (především u matek více dětí) v nižším věku je diskvalifikuje nejen během hledání práce, ale i v době výkonu zaměstnání, neboť jsou pokládány za pracovně neperspektivní. Obecně se nezaměstnanost v předdůchodovém věku často řeší předčasným odchodem do důchodu. Tento jev statistika zachytí jako přesun jedinců z kategorie nezaměstnaných do kategorie ekonomicky neaktivních. Toto řešení na jedné straně umožňuje nezaměstnaným předejít snížení příjmů, ale odejdou-li do důchodu o 3 roky dříve, znamená to také trvalé krácení starobního důchodu. Počet žen s předčasným starobním důchodem se soustavně zvyšuje a je stabilně vyšší než u mužů. V roce 1998 bylo mezi nově přiznanými důchody pro ženy 38% těch předčasných. Taková situace je dlouhodobě neudržitelná (zvyšuje se počet osob pobírajících starobní důchod a tím i náklady na důchody). 16

17 Neblahým faktem je, že povaha ženské nezaměstnanosti stále více nabývá dlouhodobého charakteru. Podíl žen nezaměstnaných 2 roky a déle stále vzrůstá, zatímco u mužů podíl nezaměstnaných 2 roky a déle stagnuje. Podíl krátkodobě nezaměstnaných žen klesá rychleji. Ačkoliv největší počet nezaměstnaných tvoří lidé bez placené práce po dobu 1-2 let, u žen tvoří modální kategorii nezaměstnaní 2 a více let, zatímco u mužů 3-12 měsíců. 1 6 Je zásadní zdůraznit, že: Možnost ženy najít zaměstnání je úzce spojené s věkem, rodinnou situací, vzděláním; v případě kombinace několika nevýhodných faktorů (např. nízké vzdělání, péče o děti) se podstatně snižuje možnost ženy najít zaměstnání. V regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti někteří zaměstnavatelé potom nabízejí ženám nižší mzdy než mužům a nebo horší pracovní podmínky. K tomuto výčtu nevýhodných faktorů je třeba přičíst i rasu, etnický původ a předevší m pohlaví, protože všechny zmíněné aspekty systematicky více znevýhodňují ženy. Výsledný efekt je významnější než by napovídal prostý součet jednotlivých faktorů. To by také měla zohledňovat vládní koncepce v této oblasti, což se bohužel neděje Psychosociální stres žen Naše společnost je, pokud jde o postavení a pracovní zatížení žen, značně vzdálena od kdysi proklamovaného ideálu. Úroveň psychosociálního stresu, jemuž jsou ženy vystaveny, je obrovská a byla po léta přehlížena. Není divu, že jedním ze závažných důsledků, který se již začal projevovat, je pokles porodnosti a z toho vyplývající pokles počtu obyvatelstva. Zjednodušeně říkáme, že ne zaměstnané ženy čeká doma druhá pracovní směna, která nepočká. Některé ženy tuto diskriminaci pociťují jako nespravedlivost. Dvojí role, první zaměstnání, druhá v rodině, v domácnosti, skutečně může znamenat dvojí stres. Nen í to však tak jednoduché. Zdá se, že plnohodnotný život je pro většinu dnešních žen představován rodinou i zaměstnáním. Redukce na roli matky a manželky není pro většinu žen uspokojující. Z mnoha důvodů, 17

18 jak ženy uvádějí, jim práce přináší osobní uspokojení, poskytuje možnost uplatnit své vzdělání, schopnosti a dovednosti, nezanedbatelné je samozřejmě ekonomické a sociální hledisko. Výsledky řady studií shodně prokázaly, že psychický diskomfort (nemluvíme tu o tělesné únavě, která se samozřejmě zvyšuje se vzrůstajícím pracovním zatížením zejména u činnosti tak jednotvárné, monotónní, den ze dne se opakující, jako je péče o domácnost) kupodivu není výsledkem počtu rolí. Spíše naopak. Výzkumy prokázal y prospěšnost několikerých rolí. Poněkud zjednodušeně řečeno, ženy si svým způsobem v jedné roli posilují svou schopnost zvládat nároky a s nimi spojený stres v jiné roli. S některými stresory se v zaměstnání setkávají převážně jen ženy: je to nižší platové zařazení, méně častá příležitost ke zvýšení kvalifikace a tím i k dalšímu postupu, předsudky, například podceňování snach žen o postup v kariéře. V prostředí maskulinní kultury se posuzuje role žen v zaměstnání stereotypně nejedná-li žena tak, jak se v mužském, ale i v ženském povědomí od ní očekává, je za to svým okolím trestána. Velkým objektivním problémem žen je, že podceňují své schopnosti a mají nižší sebehodnocení. Výzkumy ukázaly, že ženy zvládají stres lépe než muži. Stávají se také tělesně odolnějšími proti stresu. Avšak i u žen se začíná objevovat řada psychosomatických onemocnění podmíněných stresem (jako jsou srdečně cévní onemocnění), což je známkou toho, že tento vývojový trend není zrovna optimální. 3. Žena a rodina V běžném povědomí dnešního člověka vystupuje rodina jako společně žijící malá skupina lidí spojená pokrevními svazky a úzkými citovým i vazbami. Rodina se však v průběhu dějin vyvíjela a s ní se měnilo i postavení jednotlivých členů. 18

19 Rodinu současnosti je možno považovat za institucionalizovan ý sociální útvar nejméně tří osob, mezi nimiž existují rodičovské, příbuzenské nebo manželské vazby. Základem rodiny ve všech dosud známých společnostech je dyadický pár muž a žena, tj. nějaká forma manželství nebo partnerství. Rodina je tedy postavena na partnerství osob opačného pohlaví, které má trvalejší ráz, a na příbuzenství. Výchozím znakem každé rodiny je existence nejméně jednoho dítěte bez zřetele na věk. Pro společnost naší kultury je přirozenou a převládající formou rodiny párová monogamická rodina, tedy domácnost, tvořená párem muže a ženy a jejich dětmi. Podobně jako mnohé jiné racionalizace osvícenství, tento průzračný a symetrický obraz rodiny zobecněl až po průmyslové revoluci a stal se součástí ideologie výkonové společnosti, v níž má své logické místo a funkci. 1 8 Funkce rodiny a její proměny v moderní a postmoderní době Rodina ve svém souhrnu zajišťuje mnoho činností zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výživu a kulturní návyky svých členů, vytváří specifické socializační a výchovné prostředí pro děti, převládá jim kulturním dědictvím, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje je, usměrňuje, chrání a podporuje. Rodina plní určité role i ve vztahu ke společnosti je to především reprodukce obyvatelstva, a to jak reprodukce biologická, tak i kulturní. Protože se rodina pohybuje v určitém společenském prostoru, nezůstávají její funkce v průběhu dějinného vývoje strnulé a neměnné. Jejich obsah se proměňuje, některé funkce ztrácejí svůj původní význam, přetvářejí se, mizí, zužují se či naopak rozšiřují. Podle Parsonse vedla strukturální diferenciace rodiny, tj. změna široké rodiny v rodinu nukleární, také k její funkcionální specializaci. Rodina ztratila v tomto procesu řadu svých funkcí, ale uchovala si dvě základní: funkci prvotní 19

20 socializace dětí a emocionálně psychologické stabilizace osobnosti dospělých. Biologicko-reprodukční funkce rodiny má význam jak pro společnost jako celek, tak také pro jedince, kteří rodinu tvoří. Má-li společnost zabezpečit perspektivy svého rozvoje, potřebuje stabilní reprodukční základnu. Proto je také v jejím zájmu, aby se rodil takový počet dětí, který tyto perspektivy naplní. Význam biologicko-reprodukční funkce rodiny pro samotného jedince je pak spatřován jednak v uspokojování jeho potřeb, ale také uspokojování potřeby pokračování rodu každého jedince. Sociálně-ekonomická funkce rodiny obsahuje opět řadu aspektů. Rodina je chápána jako významný prvek v rozvoji ekonomického systému společnosti. Členové rodiny se jednak zapojují do výrobní a nevýrobní sféry v rámci výkonu určitého povolání, ale rodina jako celek se stává především významným spotřebitelem, na němž je současný trh závislý. V rámci rodinného systému se pak realizuje řada rozhodnutí týkající se využití materiálních a finančních prostředků, investic a výdajů. Přerozdělování v rámci rodiny tak má významný sociáln í charakter zdroje i výdaje mají odlišný charakter. Rodina se chová jako autonomní systém s výraznými prvky solidarity. Socializačně-výchovná funkce rodiny rodina je též první sociální skupinou, která učí dítě přizpůsobovat se sociálnímu životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování běžné ve společnosti. Socializací v rodině rozumíme především proces působení rodiny na své členy v celém souhrnu jevů a procesu: ekonomických, sociálních, kulturních, mravních, estetických, zdravotních a jiných. Ústřední úlohou socializačního procesu v rodině zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života. Dnes je však třeba vedle socializačního dosahu rodiny na děti zvláště zdůraznit také význam působení mladší generace na starší. V souvislosti s prodlužováním časového intervalu soužití mladé, střední a starší generace vzrůstá dosah socializačního 20

21 působení dětí a mládeže na rodiče a prarodiče v užší i širší rodině. Do určité míry je socializační funkce rodiny právě pro staré členy rodiny důležitější než pro mladé, protože intenzita jejich sociálních vztahů ve společnosti oslabuje a klesá. V generační struktuře rodiny má ovšem socializace dětí prvořadou důležitost vzhledem k její závažnosti pro jejich osobní a sociální rozvoj, integraci do rodiny a formování primární skupinové identity. Proces socializace se realizuje vždy jako činnost osobního působení členů rodiny navzájem, včetně kladných a záporných vlivů a vzorů. V jeho obsahu se zrcadlí společenské vztahy ekonomické, politické, sociální, národnostní, a jiné, a to jak současné, tak do určité míry minulé. Rodinná socializace je tedy v rozhodující míře nejen prostorem pro socializaci dítěte a převážné míře také dalších členů rodiny, ale je také modelem pro osvojování sociálních rolí muže a ženy, otce i matky, a tak se promítá do budoucí reprodukční rodiny dětí. Proměny současné rodiny zasahují také sociální role rodičů. Složitý a dlouhodobý proces demokratizace uvnitř rodiny umožnil ztrátu dřívějšího výsadního mocenského postavení v rodině. Žena získala některá práva, ale i povinnosti, které dříve náležely jen muži. Také děti se stále aktivněji a tvořivěji podílejí na organizaci rodinného života. Vztah mez i rodiči a dětmi se nerozvíjejí v rovině autority a podřízenosti, ale v rovině přátelství. Tvář současné rodiny poznamenala celá řada důležitých momentů a skutečností. 1. Množství funkcí rodiny převzaly jiné sociální instituce. Jedna podstatná událost je zřejmá:jde o rozšíření školní docházky. Lze doložit rodičovské investice do výchovy domácí práce pro školu, rodičovská podpora dětí-žáků i vyhledávání mimoškolních aktivit pro děti jsou samozřejmým i součástmi snahy rodičů o úspěšnou školní dráhu svých potomků. Mají dokonce často podobu společné intenzivní 21

22 kognitivní práce rodiče s dítětem. Rodině zůstává hlavně úkol ujmout se utváření osobnosti dětí a stabilizovat ji u dospělých. 2. Oblast základní rodiny ztrácejí svojí ritualizovanou podobu, vytváření manželských rodin je tak provázeno značnou volností. Ještě v 18. století byl sňatek pozoruhodně propracovaným rituálem. Obřad a postup mimo jiné také předurčoval manželské role. rodiče dali ke sňatku veřejný, závazný souhlas. Dnes za vznik manželství jsou odpovědni jen sami snoubenci, sňatek je možný i bez souhlasu rodičů. Ekonomická podpora mladé rodiny ze strany předchozí generace je i dnes nutností, není to však věc veřejná. Legalizace partnerského soužití není nutnou podmínkou rodinného života, zvyšuje se podíl rodin založených na soužití partnerů bez uzavření manželství. 3. Mění se celková struktura rodiny. klesá počet dětí v rodině. Na trhu závislé společnosti je pro děti málo místa. Dítě je pociťováno jako element brzdící individualizaci. Rodičovský vztah je posledním vztahem, jenž je fatálně nezrušitelný. Doba pozdní modernity skutečně nemá děti moc ráda až příliš. Čí m méně se ve společnosti rodí děti, tím jsou vzácnější a tím jsou nákladnější. Čím jsou nákladnější, tím méně si je člověk může dovolit a tím méně se jich ve společnosti rodí. Matky, kterým se dostalo univerzálního vzdělání, příliš mnoho četly o vztahu mezi blahem dítěte, že se samy nepovažují dlouho osobnostně zralé na mateřství, až je na ně pozdě. Může být za této situace zachována stabilní párová rodina? Ego obou muže i žen je zakotveno v rodině. Rodina dává jejich osobnímu úspěchu smysl. Ženy také mají své vyprávění o tom, jak ekonomicky dobyly svět. Často jsou úspěšné ve svém povolání, absolventky universit a přitom to co dodává jejich egoismu smysl je rodina. Pro muže i ženy platí, dobrodružná 22

23 výprava za úspěchem může mít pokračování v úspěchu mých dětí. (Autor Ivo Možný si odpovídá na tuto otázku) Omezuje se také vícegenerační soužití. Narůstá počet osob žijících v jednočlenných domácnostech. Ještě před patnácti lety zůstával žít u rodičů po svatbě skoro každý druhý manželský pár. Dnes jsou mladé rodiny mnohem samostatnější. Ve svém vlastním bytě bydlí téměř dvě třetiny českých rodin. V pronájmu žije třináct procent rodin a u rodičů stejně tolik párů s dětmi. 4. Snižuje se stabilita rodiny. V posledních desetiletích z řady důvodů objektivních (emancipační proces, nárůst ateismu) i subjektivních (manželské svazky jsou základny především na emotivní bázi), dochází k nárůstu rozvodovosti. Přibližně 40% manželství dnes končí rozvodem, většina rozvádějících má děti. Postupem času mohu poznat, že jsem se ve volbě zmýlil a napravit to volbou jinou. Rozvod otevírá cestu ven poškozovanému, ale brání i tomu, aby se člověk sám nevyvinul v poškozovatele. Moderní manželská láska otvírá nové prostory pro seberealizaci a libiduální sebevyjadření, vytváří prostor pro harmonický rozvoj lidských bytostí. Nevýhoda je, že příliš mnoho mileneckých vztahů nezvládá transformaci lásky milenecké v lásku manželskou a to i natolik, aby zajistili socializaci z té lásky narozeného dítěte. Při vysoké pravděpodobnosti a snadnosti rozvodu také přestává být manželství jistotou a ztrácí se důvod k jeho uzavření. Predikátory rozvodu Věk sňatek uzavřený před dosažením 19 let je nejsilnější predikátorem neúspěšnosti manželství, celá polovina manželství uzavíraných těhotnými nevěstami se rozpadá do pěti let. Děti snadněji se rozvádí bezdětná manželství, u manželství se třemi a více dětmi je nižší rozvodovost. 23

24 Čím déle manželství trvá, tím pravděpodobněji bude trvat dále. Město venkov městská populace se rozvádí více než venkovská. Víra katolíci se rozvádějí méně než protestanti a ti méně než bezvěrci. Dědičnost rozvodovosti děti z rozvedených manželství mají zvýšenou pravděpodobnost vlastního rozvodu. Pořadí manželství opakované manželství je méně náchylnější k rozvodu než první Socioekonomický statut objevují se dva protisměrné vlivy: čím více přispívá žena do rodinného rozpočtu, tím je manželství stabilnější, protože lépe situována manželství se méně rozpadají. Čím má ale žena vyšší příjem, tím je zároveň na muži méně závislejší, a to zvyšuje pravděpodobnost rozvodu. Perspektiva nejstabilnější jsou ty rodiny, kde manželka odpovědně a láskyplně pečuje o svého muže, manžel je úspěšný ve svém povolání, nehádají se kvůl i sexu a vzájemným dohadům, podařilo se jim integrovat do širší rodiny. 5. Rozvoj znamená antikoncepce a plánované rodičovství. Ubývá nechtěných těhotenství. Vynález antikoncepce, který dává ženě do rukou suverénní rozhodnutí o tom, kolik bude mít dětí, má pro lidstvo epochální význam, srovnatelný snad s ovládnutím ohně nebo vynálezem kola. Míra ženiny závislosti se stala přímo úměrnou mnohočetnosti jejího mateřství. Postoje k umělému přerušení těhotenství jsou značně liberální. Veřejná debata o interrupcích se polarizuje. Proti sobě stojí na jedné straně ortodoxní náboženské směry, na druhé straně emancipační hnutí, k němuž se přidávají i 24

25 ekologové, kteří spatřují v přelidněnosti země primární problém. Vysoké ukazatele počtu potratů mají ty země, v nichž není odpovídajícím způsobem prováděna antikoncepční osvěta. 6. Prodlužuje se délka života a tím i trvání rodiny po odchodu dětí. Delší je též doba, po kterou žijí rodiče s dětmi ve společné domácnosti. Vzrůstá tak socializační dosah mladé generace na starší příslušníky rodiny. 7. K proměnám dochází v organizaci rodinného cyklu. Rodiče se stávají osoby ve vyšším věku, děti se začínají rodit teprve po určité době trvání manželství či partnerského soužití. Prarodiči se tak stávají osoby, které jsou však vzledem ke změnám v důchodové praxi velmi často ještě zapojeny do pracovního procesu. Oženit se a vdát proto, že chci děti, stojí v řadě důvodů, které hrají pro manželství, až za penězi.před patnácti lety to bylo naopak: hlavní důvod, proč se lidé ženili a brali, bylo dítě. A nepřímo to dokazuje i fakt, že děti se tehdy nejčastěji rodily do jednoho roku po svatbě, zatímco teď je průměrně šestnáct měsíců po svatbě. Lidé si často říkají, že se nejdřív musí zabezpečit, a pak teprve si pořídí dítě. 8. Zvyšují se nároky na čas rodičů strávený v pracovním procesu, v důsledku toho se zkracuje čas strávený s dětmi a ostatními členy rodiny. Nerespektování dočasných priorit času rodiny je závažné zejména v rodinách s malými a předškolním i dětmi. Vedle nedostatku času vyvstává též problém způsobu jeho trávení, problém kvality času. V této situaci vzniká například otázka užívání médií v současných rodinách. Tlak na výkon v zaměstnání vede např. u části rodin k opětovnému ocenění výhod konzervativního modelu, ženy si berou muže usilujícího o kariéru, počítají s tím, že mu budou po řadu let jen vytvářet poklidné zázemí a seberealizaci najdou při výchově dětí.výzkum také zjistil, že pro mužovo soc. 25

26 sebevědomí je snadnější se vyrovnat se skutečností, že má ženu úspěšnou v povolání a nijak znamenitou hospodyni, než pro ženino, že její muž sice zvládne vynikajícně domácnost včetně kuchyňských prací, ale je zjevně neúspěšný v povolání. Kvalifikovaná žena opírá svou identitu také o založení páru s úspěšným mužem. 9. Přibývá dvoukariérových manželství v důsledku růstu vzdělanosti a kvalifikovaností a tím i zaměstnanost žen. Mimořádná inteligence, houževnatost a výkonnost umožňuje takovýmto rodinám vyniknout v profesi, ale také mají větší schopnost zorganizovat chod domácnosti a výkon profese tak, aby se vzájemně nevylučovaly. Dvoukariérová rodina však není v populaci zcela běžný jev. Mnohem častější je tzv. dvoupříjmová rodina. /Rhona a Robert Rappoportovi/ Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů tato monografie ukazuje, že projekt egalitární rodiny byl jen částečně úspěšný. První dítě se ukázalo jako překvapivě energeticky náročné a stěží smiřitelné s dvěma kariéram i v manželském páru, rozhodnutí pro druhé dítě znamenalo pak už vesměs, že jeden z rodičů se musí kariéry vzdát nebo odložit. Ženy však nešly tak daleko, aby dopustily svou deprofesionalizaci. Manželství - svazek muže a ženy - je vztahem mravním a právním, protože jeho morální zásady byly povýšeny na zákon. Základní mravní postuláty manželství v naší společnosti, které se staly zákonem a které z těchto důvodů zavazují všechny odpovědné manžely bez rozdílu délk y manželství, jsou zakotveny v 18 zákona o rodině: Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Vzájemně si pomáhat, tak zní třetí manželská mravní a zákonná povinnost, ale i právo tuto povinnost na druhém vyžadovat. Vzájemná pomoc při dělbě úkolů spojených s chodem domácnosti a se záležitostmi 26

27 manželství vůbec. Pomoc faktická, hmotná i morální. Ostatně zákon to říká jasně: O uspokojení potřeb rodiny založené manželstvím jsou povinni pečovat oba manželé podle svých schopností a možností. Za uspokojování potřeb rodiny se považuje také péče o společnou domácnost. V podstatě to znamená, že oba mají nárok na zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, bez ohledu na rozdílnou výši platů. 3.1 Rodina a sociální stratifikace Objektem sociologických výzkumů vypovídajících o stavu české rodiny v osmdesátých letech a počátkem let devadesátých byly partnerské vztahy, výchovné funkce, reprodukční chování, dělba rolí v rodině. Sociální stratifikaci byla v této souvislosti věnována jen okrajová pozornost, což do jisté míry odpovídalo tehdejší více méně stabilizované situaci. V součastné době jsou však vzorce chován í v rodině vystaveny výraznému vlivu transferu majetku, peněz, růstu bohatství na jedné straně a propadu v životní úrovni až pod hranic i chudoby na straně druhé. Řada rodin se musí adaptovat na nové podmínky, což posiluje jejich ekonomickou funkci a prohlubuje sociálně ekonomické rozdíly. Mění se jejich strategie a stereotypy, včetně proměn rolí mužů a žen. Změny objektivního postavení žen a mužů ve společnosti a jejich reflexe v jejich vědomí nutně ovlivňují podobu rodinného života. Zkoumání rodiny a sociální stratifikace tudíž nelze od sebe oddělovat. Ještě v polovině dvacátého století se vycházelo z předpokladu, že základní analytickou jednotkou stratifikačního systému je rodina, jejíž postavení ve společnosti se odvíjí od postavení hlavy rodiny, jíž je muž. Tento předpoklad odpovídal v západních zemích ještě zhruba v polovině dvacátého století realitě. Výrazná většina dospělé populace žila v úplných rodinách, ženy středních a vyšších tříd byly převážně v domácnosti a ženy nižších tříd měly zaměstnání stejného statusu jako jejich manželé. K tomu je třeba vzít v úvahu téměř výlučné uplatňovan ý tzv. patriarchální model rodiny, v jehož rámci životní styl a vztah rodiny k veřejnosti určoval muž. S postupným pronikáním stále většího počtu 27

28 žen středních a vyšších tříd na trh práce a spolu s tím, jak se vztahy v rodině začínají přibližovat spíše demokratickému modelu, se stále jasněji ukazuje, že tento tzv. konvenční přístup (odvozování postavení rodiny a tudíž i ženy od postavení muže) je nadále neudržitelný. Otázkou a předmětem někdy až vášnivých diskusí však zůstává, zda má ještě smysl považovat za základní jednotku rodinu a pokud ano, jak určit jej í místo ve stratifikačním systému. Stále více se dostává do popředí individuum jako základní jednotka žijící v rodině, ve které postavení ženy má svá specifika. Ve rozvrstvení české společnosti však stále převládá mužská dominance. Společenská dělba práce mezi muži a ženami vytvořená minulostí, zůstává v zásadě zachována Autorita v rodině Pro funkci rodiny je důležitá již zmiňovaná autorita. Rozeznáváme dvojí autoritu: 1) formální, daná určitým společenským postavením, například funkcí v zaměstnání, jmenovacím dekretem nebo tradicí v manželství. Vyjadřuje to staré přísloví: komu dal Bůh úřad, tomu dal i rozum což je však míněno spíše ironicky, 2) neformální, tj. přirozená autorita, daná společenským významem, rolí, kterou v dané sociální situaci jedinec má. Je zřejmé (a není to tak vzácné), že v sociální skupině jeden z jejich členů může být autoritou formální. Takový jedinec však ve skutečnosti u ostatních členů skupiny žádnou autoritu nemusí mít a jiný člen s autoritou neformální ve skutečnosti skupinu vede či ovládá. Tak jako v každé sociální skupině, tak i v rodině je základem sociálního postavení autorita. Vzájemný respekt mezi mužem a ženou. Důležitá je autorita rodičů u dítěte. Ale také autorita osobnosti dítěte u rodičů to bývá nejhorší, to je právě zdrojem problémů v pubertě. Rodiče si neuvědomují, že jejich dítě již není oním bezbranný m 28

29 tvorečkem, nýbrž že bojuje o autonomii vlastní osobnosti, tzn. O vlastn í postavení ve světě, mezi ostatními lidmi, ale na prvním místě mezi těmi, s nimiž je nejčastěji, a to jsou právě vlastní rodiče. Správná rodina také ovšem není pouze skupina lidí, kteří žijí jen tak vedle sebe. Není možná bez řízení a rozhodování, ale není ani možná bez kooperace, bez společného zájmu. V rodině mají místo všechny způsoby vedení lidí. Nepochybně i autoritativní. Ne ovšem ve smyslu způsobu násilnického. Křik a facky ještě nikoho nevychovaly. Autoritativní způsob je v rodině často nevyhnutelný. Zejména však musíme zdůraznit hlavní předpoklad pro tento způsob vedení. Totiž autoritativně nemůže vést ten, kdo sám nemá dostatečnou osobní autoritu. A rodina v tomto směru potřebuje méně autoritativní vedení a více skutečné autority, zejména autority rodičovské, a to obou rodičů stejně (což se odvíjí od respektu, který chovají rodiče k sobě navzájem). Na rozdíl od podniku se v rodině totiž autorita nedá nadiktovat a titul nepomůže! Autorita a respekt v rodině i ve společnosti se těžko získává, ale lehce ztrácí. Nejčastějším způsobem ztráty respektu je ztráta důvěry. Hrobem autority rodičů je rozvod! Před svými dětmi tak ztrácejí důvěru trvale. 2 0 Občas se setkáváme s rodiči, kteří tvrdí, že mají se svými dětmi kamarádský vztah. Pokud tím míní, že jsou k dítěti laskaví, vnímaví a mají jeho důvěru natolik, že se jim svěří, je to správné. Rodič by se ale neměl stylizovat do role kamaráda. Dítě má svých kamarádů dost. To, co hledá doma a co by mu měla rodina poskytnout, je jistota a jasná pravidla, která jsou zaštítěna klidnou autoritou rodičů. Autorita obou rodičů by měla být vyvážená, vyplývající ze vzájemného rovnocenného vztahu, vzájemné lásky, úcty a uznání. Problém autority se týká i vztahů rodiny k sousedům, k okolí. Je to problém společenské autority. Vzhledem k panujícím předsudkům je pro ženu obtížné získávat společenskou autoritu. Je to snazší, má-li např. akademický titul, funkci na vysoké škole apod. Jinak se od ženy 29

30 neočekává, že by o společenskou autoritu usilovala, a svým způsobem, pokud takové úsilí projevuje, se snadno dostává do rozporu s obecným míněním. 3.3 Sociální politika státu Veřejná sociální politika státu sehrává ve vztahu k ženě a rodině významnou roli. Rodinná politika je soubor oddělených, ale vzájemně propojených politických voleb, jež se dotýkají rodin a jejich problémů. Rodinná politika má jistou nevýhodu, že není konzistentní politikou, a že nemá svou specifickou lobby. Zatímco panuje shoda v tom, že rodinná politika podporuje výchovnou funkci rodiny při předávání hodnot a formování lidského potenciálu, panují rozpaky v otázce, nakolik rodinná politika ovlivňuje reprodukční chování. Lidé, kteří se rozhodují, zda budou mít děti ovlivňuje řada významných faktorů a to především: bytové možnosti, očekávaný ekonomický růst, nezaměstnanost náklady na výchovu dětí. Současná sociální politika a opatření státu nejsou na takové úrovni, aby žena mohla zůstat více roků doma a plnit své poslání matky. Většina žen je u nás zaměstnána především z existenčních důvodů. Je skutečností, že příjmy většiny českých mužů (manželů) nestačí na pokrytí vysokých výdajů za nájemné, jídlo a dalších důležitých položek rodinného rozpočtu. To vše klade na ženu velkou zátěž. Východiskem z neúměrné zatíženosti žen by mohl být např. kratší pracovní úvazek, volná pracovní doba, práce doma za použití elektronických médií apod. Stát je šetrný každá matka má nárok pouze na jeden rodičovský příspěvek, i kdyby pečovala třeba o čtyři malé děti současně, potvrzuje 30

31 Ministerstvo práce a sociálních věcí poněkud nelogickou zásadu státní podpory rodiny s dětmi. Peněžitá pomoc v mateřství, tzv. mateřská se vyplácí na děti do 28 týdnů věku. I studentky mají na vyplácení mateřské nárok. Pojistné, které je podmínkou pro mateřské dávky, totiž hradí za studenty na vysoké škole stát. Na psí knížku žít s partnerem na hromádce je lukrativnější, než klasické manželství. Neprovdaná žena má o dva měsíce delší placenou dovolenou. Snáze také dosáhne na příspěvek na bydlení. Po nástupu do práce pak nemusí uvádět příjem partnera, takže bere vyšší přídavky na děti než vdaná žena se stejným platem. Teoreticky má nárok na štědřejší pomoc státu jen osaměle žijící matka s dítětem, ale v praxi nikdo neprověřuje, s kým sdílí společnou domácnost. A tak mnoho mladých párů se základním vzděláním dává přednost nesezdanému svazku pod společnou střechou. Tím se vysvětluje, proč se v Česku rodí více dětí, ale sňatečnost nadále klesá. V roce 2003 si v Česku své ano řeklo pouze párů, což je o polovinu méně než v roce 1990 a nejméně od prvn í světové války, všímá si zpráva o rodině. Jen počet rozvodů se v české republice nemění. Vzhledem k nižšímu počtu sňatků připadá jeden rozvod na dvě manželství. Vláda se nepředá zájem o svatby chce vláda povzbudit nízko úročenými úvěry na bydlení pro mladé páry. Jenže nebudou pro každého, jako někdejší novomanželské půjčky. Letos budou stačit peníze jen pro 1300 žadatelů, příští rok je získá pouze pět tisíc dvojic. Vláda také delš í dobu uvažuje o plošném vyplácení přídavků na děti všem rodinám bez ohledu na výši příjmů. Podle zprávy o rodině by tím společnost vyjádřila určitou morální satisfakci lidem za námahu, kterou na ně výchova potomků klade. Přídavek na dítě představuje v průměru necelých pět set korun měsíčně, takže je spíše bonusem než vydatnější injekcí rodinného rozpočtu. 31