Analýza nezaměstnanosti v okresech Hodonín a Znojmo v letech

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce Analýza nezaměstnanosti v okresech Hodonín a Znojmo v letech Bakalářská práce Ota Jurkovský Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Hora, Ph.D. Brno 2015

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Analýza nezaměstnanosti v okresech Hodonín a Znojmo v letech vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Hory, Ph.D. a pouţil pouze elektronické zdroje a literaturu, které jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně dne Ota Jurkovský 2

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Ondřeji Horovi, Ph.D. za ochotu, cenné rady a připomínky, kterými mi byl vţdy velmi nápomocen. Dále bych rád poděkoval všem osloveným respondentům za vstřícné jednání, věnovaný čas a za velice přínosné informace. 3

4 Obsah ÚVOD... 6 TEORETICKÁ ČÁST Nezaměstnanost Definice Míra nezaměstnanosti Druhy nezaměstnanosti Důsledky nezaměstnanosti Vývoj nezaměstnanosti v ČR mezi lety 1990 až Shrnutí kapitoly Trh práce Definice TP a příčiny nezaměstnanosti Rizikové skupiny pohybující se na trhu práce Z hlediska věku Z hlediska kvalifikace Z hlediska pohlaví Shrnutí kapitoly Hospodářská krize Hospodářská krize v USA a v Evropě Hospodářská krize v ČR Shrnutí kapitoly Charakteristika okresu Hodonín a Znojmo Charakteristika okresu Hodonín Charakteristika okresu Znojmo Shrnutí kapitoly Vymezení výběru kritérií výzkumu Nezaměstnanost podle věku Nezaměstnanost podle výše dosaženého vzdělání Nezaměstnanost podle pohlaví Nezaměstnanost podle délky trvání METODOLOGICKÁ ČÁST Cíle výzkumu Metoda výzkumu

5 8. Operacionalizace dat EMPIRICKÁ ČÁST Část A Statistická sekundární analýza dat Vývoj obecné míry nezaměstnanosti/podílu nezaměstnaných osob Nezaměstnanost podle věku Nezaměstnanost podle dosaženého vzdělání Nezaměstnanost podle pohlaví Nezaměstnanost podle délky trvání Shrnutí části A Část B Rozhovory s odborníky Komentář odborníků Shrnutí části B ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ANOTACE ANGLICKÁ ANOTACE JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK PŘÍLOHY

6 ÚVOD Nezaměstnanost je fenoménem, který se jiţ stal součástí našich ţivotů. Téma nezaměstnanosti je ostře sledovaným jevem, který v současné společnosti velmi silně rezonuje. Téměř kaţdý se s ním nějakým způsobem ve svém ţivotě jiţ setkal. Někteří zaţívají její krutou realitu nebo se jí snaţí uniknout. Někteří ji zkoumají a někteří se o ní učí. V praxi se nezaměstnanost v moderní české historii znovu objevuje aţ po roce 1989 a okamţitě se stává diskutovaným tématem pro laiky i odborníky. Pro lidi, ţijící po většinu ţivota v komunistickém reţimu, kde existovala pracovní povinnost a jejíţ neplnění bylo sankcionováno státem, znamenalo objevení se nezaměstnanosti šok. Spousta pamětníků si vybavovala prvorepubliková léta, ve většině případů poznamenaná velkou hospodářskou krizí, bohuţel u některých byly jejich vzpomínky zahaleny (i přes nepopiratelnou proţitou bídu) pesimismem a u jiných názory pokřiveny komunistickou propagandou, takţe určitá část obyvatel hleděla do budoucna s nedůvěrou a obavami. Tyto obavy se ukázaly být lichými i přes určité problémy provázející proces zavedení a fungování trţní ekonomiky V rámci Jihomoravského kraje jsou nejvíce problémy zasaţeny okresy Hodonínsko a Znojemsko. Proto jsem se rozhodl prozkoumat vývoj struktury nezaměstnanosti v těchto regionech podrobněji. Analýzu vývoje nezaměstnanosti v okresech Hodonín a Znojmo jsem si vybral hlavně z důvodu jejich dlouhodobých ekonomických problému v rámci Jihomoravského kraje, spojených se strukturálními změnami a orientací zvláště na zemědělství. Navíc zde bydlí část mojí rodiny a mám tak moţnost se dozvědět o praktické stránce ţivota ve jmenovaných regionech. Práce si klade za cíl popis, srovnání a interpretaci vývoje hodnot nezaměstnanosti na regionálních trzích práce v okresech Hodonín a Znojmo u vybraných skupin obyvatel, a upozornění na problémový jev jakým je bezesporu trend vysoké nezaměstnanosti, rozmáhající se v rámci Jihomoravského kraje zvláště ve výše uvedených okresech. Ve své práci se chci zaměřit na stav nezaměstnanosti objevující se v letech 2008 aţ 2014, jelikoţ se v roce 2008 s nástupem globální ekonomické krize problémy na těchto regionálních trzích práce ještě prohloubily a rok 2014 je poslední moţným zkoumaným rokem. Mezi krizí nejvíce zasaţené skupiny na trhu práce patří zejména ţeny, čerství absolventi a pracovníci nad 50 let či pracovníci s nízkou kvalifikací. Proto jsem se rozhodl ve své práci podrobit zkoumání kategorie nezaměstnaných podle pohlaví, věku a dosaţeného vzdělání. 6

7 K těmto skupinám bych pak rád přiřadil zkoumání nezaměstnanosti z hlediska délky trvání, jelikoţ další rizikovou skupinou jsou nezaměstnaní déle neţ jeden rok. Vysoká nezaměstnanost v kombinaci s dlouhodobou ekonomickou recesí dle mého názoru působí negativně jak na samotné lidi bez práce (např. ztráta pracovních návyků, deprese, finanční problémy), tak skupiny zaměstnanců s určitým znevýhodněním (nejistota pracovního místa, zkrácené úvazky) a v konečném důsledku na daný region a také stát (vyšší výdaje rozpočtů vedoucí k deficitům a růstu státního dluhu). V krajním případě se v postiţených oblastech často rozmáhají sociálně patologické jevy, jakými jsou například kriminalita nebo drogová závislost, jimiţ jsou ohroţeny ţivotní podmínky občanů a sníţena konkurenceschopnost oblasti. Tato bakalářská práce by mohla slouţit jako nástroj lepší informovanosti veřejnosti a také lokálním i regionálním představitelům státní správy či samosprávy. Dále by mohla být práce pouţita jako základ návazného šetření výše zmíněných subjektů a následně třeba jako součást řešení např. programů sníţení nezaměstnanosti a zlepšení fungování trhu práce. Určitý přínos by mohla představovat i pro organizace působící nebo chystající se působit ve vybraných regionech. Hlavním poznávacím cílem je pak odpověď na otázku: Jaký byl vývoj nezaměstnanosti v okresech Hodonín a Znojmo podle vybraných kritérií v letech 2008 aţ 2014? 7

8 TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části práce chci vymezit pojmy, se kterými budu v praktické části pracovat a které souvisejí s definováním cílů práce. Nejprve je důleţité vymezit si trh práce, kde probíhá střet poptávky s nabídkou práce. Dále je zapotřebí definovat nezaměstnanost a určit její druhy a příčiny. Následně je vhodné popsat proč je nezaměstnanost tak akcentovaným problémem a jak se vyvíjela a měnilo v minulosti; poté popsat její důsledky na jedince i společnost. Nezbytnou součástí práce je i vymezení rizikových skupin na trhu práce. V další části se zaměřuji na ekonomickou stránku související s vývojem české ekonomiky po roce 1989 a charakteristiku doplněnou o vývoj nedávné hospodářské krize v USA a Evropě. V poslední kapitole teoretické části pak stručně popisuji a charakterizuji cílové okresy. Klíčovým pojmem celé mé práce je nezaměstnanost, se všemi souvisejícími kategoriemi. Avšak co je to vlastně nezaměstnanost, proč nebo kdy je povaţována za problém a proč je předmětem takového zájmu? Mezi českými autory většinou dochází ke shodě. Mareš (2002) popisuje nezaměstnanost jako přirozený fenomén a atributem svobodné společnosti vyplývající z potřeb ekonomiky a ze svobodné volby osob přijmout zaměstnání. Dodává, ţe nezaměstnanost nebývá povaţována za problém, dokud se nestává masovou a dokud není nerovnoměrně rozvrstvena poté přináší vládám finanční, politické a organizační potíţe. Sirovátka s Řezníčkem (1995) pak dodávají, ţe krátkodobá nezaměstnanost tvoří nezbytnou podmínku správného fungování trhu práce a upozorňují na destabilizující a devastující vliv nezaměstnanosti (zejména dlouhodobé) na lidský kapitál a rozvoj sociálně patologických jevů. Ty pak mají negativní vliv na legitimitu a astabilitu politického a sociálního systému. Krebs (2010) také nepovaţuje nezaměstnanost nutně za zlo, dokud nepřekročí přirozenou míru nezaměstnanosti. Dále vyzdvihuje důleţitost lidského prvku v ekonomice a rostoucí vliv jeho sociálního kapitálu, který povaţuje za nejdůleţitější faktor úspěchu na trhu práce. Navazujíc na výše uvedené teze o důleţitosti lidského faktoru ve světě ekonomik a trhů, si myslím, ţe hospodářská krize, vypuknuvší v roce 2008, se stala jakýmsi katalyzátorem sociálních problémů, které ještě znásobila a zvýšila důleţitost nalezení jejich řešení na globální, regionální i lokální úrovni. Proto bych se rád pokusil ukázat vývoj nezaměstnanosti ve dvou lokalitách jednoho regionu, jejich společný nebo rozdílný vývoj a příčiny. 8

9 1. Nezaměstnanost 1.1 Definice Nezaměstnanost lze chápat jako stav, kdy určitá část ekonomicky aktivního obyvatelstva nepracuje. Nezaměstnaný je člověk, který je starší 15 let a v daném období splňoval tři základní podmínky: 1. je bez placené práce 2. práci aktivně hledá prostřednictvím Úřadu práce, médií nebo sociálních sítí 3. má schopnost pracovat je schopen a ochoten do práce do 14 dnů nastoupit Naopak za zaměstnaného je povaţován člověk, starší 15 let, který má placené zaměstnání či sebe zaměstnání. Zaměstnaní a nezaměstnaní dohromady tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo (Musil, Fuchs, Franc, Grigarčíková, 2008). 1.2 Míra nezaměstnanosti Nezaměstnanost měříme pomocí ukazatele jménem míra nezaměstnanosti: x 100% Kde u značí míru nezaměstnanosti, U je počet nezaměstnaných a L označuje celkový počet ekonomicky aktivních obyvatel. (Krebs, 2010) Při měření nezaměstnanosti v ČR je třeba rozlišovat mezi mírou registrované nezaměstnanosti a obecnou mírou nezaměstnanosti. Míra registrované nezaměstnanosti ukazuje počty nezaměstnaných, které evidují Úřady práce (dále také označení ÚP), zatímco Obecná míra nezaměstnanosti zahrnuje výsledky tzv. výběrového šetření pracovních sil, které realizuje Český statistický úřad (dále ČSÚ). Tyto výpočty se liší v metodice zjišťování počtu nezaměstnaných, kdy míra registrované nezaměstnanosti zjišťuje pouze uchazeče registrované na Úřadech práce, tedy nezjistí informace od dlouhodobě nezaměstnaných, kteří nejsou na ÚP evidování. Tento nedostatek právě řeší výběrové šetření pracovních sil, které dotazníkovou formou můţe získat komplexnější data a dokáţe tak lépe odhalovat skrytou nezaměstnanost. I tato metoda má však určitou nevýhodu, nedokáţe totiţ dlouhodobě monitorovat jednotlivé případy nezaměstnaných a jejich vývoj, protoţe šetření provádí v náhodně vybraných domácnostech. 9

10 V lednu 2013 došlo ke změně výpočtu registrované míry nezaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV) zavedlo novou formu ukazatele nezaměstnanosti v České republice (dále ČR) nazvaného Podíl nezaměstnaných osob, který nově vyjadřuje podíl nezaměstnaných osob ve věku 15 aţ 64 let vzhledem ke všem obyvatelům této věkové skupiny, zatímco předchozí ukazatel měl ve jmenovateli skupinu všech ekonomicky aktivních osob. V této změně tak spočívá největší kontroverze. Mnoho odborníků varuje, ţe nový ukazatel nebude mít dostatečnou vypovídající hodnotu, kvůli zahrnutí osob ekonomicky neaktivních navíc nominálně nezaměstnanost poklesne, avšak reálně bude vyšší. Ministerstvo práce a sociálních věcí si od nového ukazatele nezaměstnanosti naopak slibuje získání přesnějších dat z regionů, snadnější popis situace a jednodušší mezinárodní srovnání. (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD c - Změna výpočtu ukazatele registrované nezaměstnanosti) 1.3 Druhy nezaměstnanosti Ekonomická teorie rozlišuje mnoho druhů nezaměstnanosti. Mezi základní patří podle Mareše dělení na frikční, strukturální a cyklickou. Některé z níţe uvedených druhů nezaměstnanosti se bude pravděpodobně objevovat na trzích práce na Hodonínsku a Znojemsku, proto je zahrnu do obou částí své práce. Frikční nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost označuje podle Mareše (2002) stav na trhu práce, kdy dochází k nezaměstnanosti vyvolané přirozenou mobilitou pracovníků mezi pracovními místy a kdy v určitou chvíli zůstává pracovník bez placeného zaměstnání. Tento druh nezaměstnanosti trvá ve většině případů krátkou dobu, ale bývá ovlivněn nastavením sociálního systému státu, konkrétně výší příspěvků v nezaměstnanosti (vyšší příspěvky prodluţují čas hledání práce). Frikční nezaměstnanost podle Krebse (2010) poměrně dobře vystihuje anglický výraz People between two jobs kde je akcentována přechodnost tohoto stavu. Často můţe být také spojena s ţivotním cyklem a hledáním lepšího pracovního místa. Strukturální nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost je charakterizována jako nesoulad mezi poptávkou a nabídkou práce na jednotlivých segmentech trhu práce. Její vznik přisuzuje Mareš (2002) rozvoji určitých odvětví nebo naopak jejich omezování. Pak dochází k přizpůsobování se novému stavu ekonomiky a pracovníkům určitou dobu trvá, neţ získají nově potřebnou kvalifikaci nebo naleznou práci v jiném regionu. Indikátorem strukturální nezaměstnanosti je výskyt 10

11 volných pracovních míst a zároveň výskyt vysokého počtu nezaměstnaných. Jak dodávají Sirovátka a Řezníček (1995), tento typ nezaměstnanosti se často vyskytuje v transformujících se ekonomikách. Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost souvisí s ekonomickým cyklem. Dochází k ní při recesích, kdy je nízká poptávka po práci kvůli nízkému odbytu produktů a upravování stavu zaměstnanců organizacemi. V minulosti byla často spojena s přírodním cyklem. Dodnes proto k cyklické nezaměstnanosti bývá, jak píše Krebs (2010), řazena také sezonní nezaměstnanost, kdy dochází k omezení výroby a růstu nezaměstnanosti zejména v zimních měsících typicky v zemědělství nebo stavebnictví, ale také v souvislosti s turismem mimo letní sezonu. Dále je vhodné definovat si několik dalších druhů nezaměstnanosti jako je skrytá, nepravá, dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost na základě Mareše (2002) nebo Krebsem (2010) přidané dělení na dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnanost. Skrytá nezaměstnanost Skrytá nezaměstnanost označuje formu nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná neregistruje. Většinu v této kategorii tvoří podle Mareše (2002) obvykle vdané ţeny a mladiství. Jedná se o osoby, které na hledání práce rezignovaly, buď protoţe unikly do jiného statusu jako je mateřství, práce v domácnosti či studium nebo si práci hledají přímo u zaměstnavatele nebo také přes svoje neformální sociální sítě. Další část této skupiny tvoří dle Krebse (2010) osoby s nízkou kvalifikací, vysokým věkem nebo jiným znevýhodněním, pro které není ani podnět k registraci na Úřadu práce kvůli oprávnění pobírat podporu v nezaměstnanosti dostatečný. Nepravá nezaměstnanost Do této kategorie patří podle Mareše (2002) osoby, které jsou sice registrované jako nezaměstnané, avšak práci nehledají či ji rovnou odmítají a spíše se snaţí vyčerpat v plném rozsahu nárok na dávky v nezaměstnanosti. Také sem patří osoby registrované na Úřadech práce, ale zároveň pracující v šedé či černé ekonomice, jak dodává Krebs (2010). 11

12 Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost Nezaměstnanost se dá také sledovat z hlediska délky a četnosti. Definice dlouhodobé nezaměstnanosti se mírně liší, ale zpravidla se jedná o nezaměstnanost delší neţ jeden nebo dva roky. Informace o ní mohou být důleţitým indikátorem problémových regionů. V posledních letech dochází k nárůstu podílu osob dlouhodobě nezaměstnaných a průměrnému prodluţování délky trvání tohoto stavu. Tento typ nezaměstnanosti vzniká při extrémní nerovnoměrnosti distribuce nezaměstnanosti koncentrované do určitých skupin populace. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojena s dalším jevem, kterým je opakovaná nezaměstnanost v pracovní kariéře jednotlivce a dochází k nesouvislé a přerušované zaměstnanosti, která má neblahý vliv na další uplatnění jedince na trhu práce. Tento trend postihuje určité sociální kategorie (typicky jedince s nějakým druhem znevýhodnění), ale také jednotlivé regiony. (Mareš, 2002) Na dlouhodobou nezaměstnanost navazuje podle Sirovátky a Řezníčka (1995) další problém jménem sociální exkluze (sociální vyloučení). Pod tímto názvem se skrývá rozpad nebo absence sociálních vztahů a nedostatečná sociální participace. Nejčastěji vyskytujícími se formami exkluze jsou právě dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost, nestabilita rodinných vztahů. Proto lze shrnout aspekty deprivace na pracovně trţní a sociální. Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Další důleţité dělení nezaměstnanosti, tentokrát na základě důvodu, je podle Krebse (2010), na dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnanosti. Dobrovolná označuje jev na pracovním trhu, kdy určitá část populace nechce za daných mzdových podmínek pracovat (i kdyţ pracovní místa existují, ale není o ně při výši mezd zájem) nebo nechce pracovat vůbec (ţivobytí zajišťuje z podpor a charit, více si cení volného času apod.). Pro moderní ekonomiky je typické, ţe mohou fungovat a zároveň vytvářet tento typ nezaměstnanosti. Pro nedobrovolnou nezaměstnanost platí, ţe vzniká v důsledku existence většího počtu pracovníků neţ je pracovních míst, tedy nabídka po práci převyšuje její poptávku. (Krebs, 2010) 12

13 1.4 Důsledky nezaměstnanosti Vzhledem k významu práce pro ţivot člověka, má nezaměstnanost negativní vliv na běţné, kaţdodenní činnosti, vztahy či hodnoty jedince a interakci s jeho okolím. Ačkoliv zkušenost s nezaměstnaností dopadá na člověka různě podle věku nebo pohlaví, určité charakteristiky jsou přesto sdíleny všemi. Z výzkumu, který provedli Sirovátka s Řezníčkem v rámci knihy Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť (1995), vyplývá, ţe za hlavní problém související s nezaměstnaností označili sami nezaměstnaní finanční problémy a sníţení ţivotní úrovně (46% z nich). Ta se dostaví se sníţením příjmu, ačkoliv nízká ţivotní úroveň nemusí být nutně spojena jen s nezaměstnaností (velkou část chudých tvoří špatně placení zaměstnanci). Mareš pak dodává, ţe příjem z podpory v nezaměstnanosti stěţí pokrývá základní potřeby jednotlivce, natoţ pak rodiny a v této situaci se můţe roztočit dluhová spirála, ze které se těţko uniká a můţe se stát odrazovým můstkem pro rozvoj dalších patologických jevů, zvláště v kombinaci s dlouhodobou nezaměstnaností. Podle výzkumu se tento problém se častěji vyskytuje u pracovníků na sekundárním trhu práce. Těsně na druhém místě se podle odpovědí respondentů umístila změna v psychickém proţívání a sebehodnocení. Tato odpověď převaţovala u lidí, zaujímajících v zaměstnáních spíše vyšší pracovní pozici. Projevující se deprivace je podle Mareše (2002) úzce spojena s konzumním stylem ţivota a jeho ohroţením či tlakem na jeho udrţení. Je také spojena s pohledem blízkého okolí na nezaměstnaného a pohledem nezaměstnaného na sebe sama, který můţe cítit stigma ze svého sociálního statutu, zvláště pokud se mu nedostane psychické pomoci a podpory. Velký vliv má i na rodinné vztahy nezaměstnaného. Můţe dojít k narušení rodinných zvyklostí, ztrátou rodinného statusu a autority jedince v rámci rodinného systému nebo ztrátě společenského statusu dané rodiny. Nezaměstnaní tedy vidí dva zmíněné problémy jako hlavní. Avšak jako vedlejší problémy uvádějí i nedostatek aktivity, zhoršení zdravotního stavu. Podle Krebse (2010) nezaměstnaný ztratí časovou strukturu dne a začne být náchylný k pasivitě, vzhledem k nově nabytému volnu a snaţí se ho nějak vyplnit. Nezřídka však zabíjením nudy u televizorů nebo hracích automatů. Čas pak pro člověka přestává hrát roli a náprava tohoto stavu je velmi obtíţná. Jen málo nezaměstnaných si dokáţe udrţet aktivní ţivotní styl. Se zdravím a fyzickým stavem jedince v dnešní době dochází nejvíce k nemocem spojeným se stresem, který velmi souvisí 13

14 z nezaměstnaností a následnou nejistotou. V tomto období se také zvyšuje konzumace alkoholů, léků či drog, které zdravotní problémy ještě zesilují. 1.5 Vývoj nezaměstnanosti v ČR mezi lety 1990 až 2008 V roce 1989 patřila československá ekonomika mezi centrálně plánované ekonomiky, kde byly veškeré ekonomické a hospodářské procesy řízeny centrálním plánem. Trh v zásadě neexistoval a docházelo ke zvyšujícímu se ekonomickému a technologickému zaostávání. Od roku 1989 se československá (od roku 1993 česká) ekonomika transformovala na relativně vyspělou trţní ekonomiku s fungující demokratickou společností. Proces transformace české ekonomiky se skládala z liberalizace cen a zahraničního obchodu, z privatizace (malé a velké) a restitucí. Podle autorů publikace Hospodářství a ţivotní prostředí v České republice po roce 1989, byly reakcí na výše uvedené změny nejprve skokový růst cenové hladiny a propad produkce. V souvislosti s transformačními procesy také docházelo ke vzniku a nárůstu nezaměstnanosti. V ČR se výrazně projevila nezaměstnanost z pohledu strukturálního a regionálního. Strukturálně se projevily problémy s útlumem těţby hnědého a černého uhlí a restrukturalizací průmyslu. S těmito problémy souvisí regionální nezaměstnanost, která se objevila zvláště v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Objevila se rovněţ dlouhodobá nezaměstnanost, postihující zejména mládeţ, seniory, nekvalifikované pracovníky, lidi se zdravotními problémy a matky s dětmi. Do konce první poloviny 90. let byla nezaměstnanost na relativně nízké úrovni vzhledem k nedokončené transformaci, kdy podniky nebyly ještě vystaveny plným trţním podmínkám. (Broţová, 2008) Tomeš pak dodává, ţe od druhé poloviny 90. let se začal počet nezaměstnaných prudce zvyšovat a také došlo k nárůstu počtu uchazečů na jedno volné místo. Souběţně se však ekonomika stabilizovala a docházelo k růstu Hrubého domácího produktu (dále jen HDP), HDP na osobu a celkovému zvyšování ţivotní úrovně. V roce 1997 došlo ke zpomalení ekonomiky a objevily se problémy s nerovnováhou zahraničního obchodu, na které reagovala vláda fiskální restrikcí v podobě tzv. balíčků. Důsledkem byl útěk zahraničních investorů od české měny, coţ se projevilo měnovou krizí a znehodnocením koruny. To mělo za následek i růst nezaměstnanosti, vlnu bankrotů a prohloubení krize v bankovním sektoru. K obnovení ekonomického růstu došlo aţ v roce Míra registrované nezaměstnanosti však v následujících dvou letech stagnovala a naopak v letech 2002 aţ kdy dosáhla maxima dokonce rostla. 14

15 České republice z ekonomického hlediska velmi pomohl vstup do Evropské unie (dále jen EU) v roce 2004, hlavně z hlediska nárůstu zahraničních investicí. (Tomeš, 2008) Míra nezaměstnanosti však začala klesat aţ v roce 2005, avšak klesala setrvale aţ do roku Graf č. 1: Průměrná roční míra registrované nezaměstnanosti v ČR ,00 10,00 8,00 6,00 4,00 Průměrná roční míra registrované nezaměstnanosti v 2,00 0,00 Zdroj: Tomeš (2008, s. 248), KURZY.CZ b - Nezaměstnanost v ČR, vlastní zpracování 1.6 Shrnutí kapitoly Cílem této kapitoly bylo definovat klíčový pojem celé práce: nezaměstnanost, její druhy, dopady a vývoj v České republice. V praktické části pak vyuţiju tyto informace k přesnějšímu popisu situace v cílových oblastech. Nezaměstnanost, jak uţ bylo řečeno, představuje jeden z nejostřeji sledovaných ukazatelů v hospodářství státu. V 90. letech je zaměstnanost ovlivněna ve vyspělých zemích zejména rostoucí propojeností trhů a rychlým rozvojem technologií. Právě s rozvojem technologií souvisí rychlé zastarávání a strukturální problémy. Z toho vyplývá, ţe strukturální ekonomické problémy převyšovaly cyklické, kdy byly (aţ na výjimky jako v roce 1997) ekonomiky relativní stabilní. Došlo ke zvýšení ţivotního standardu, i kdyţ nezaměstnanost poklesla oproti předchozí dekádě jen minimálně. Nově se objevila v postkomunistických zemích, kde souvisela s transformací ekonomiky na trţní hospodářství. (Mareš, 2002) 15

16 V České republice je její výše poměrně stabilní, s výjimkou skoků v letech 1998 a 1999 nebo 2007 a Zkoumání, měření a vnímání nezaměstnanosti se od třicátých let 20. století do dnešních dob velmi proměnilo. Avšak jedno zůstává stejné: vlivy a jevy, které s sebou přináší, zvláště pak v dlouhodobé fázi není radno podceňovat ani dnes. 2. Trh práce 2.1 Definice TP a příčiny nezaměstnanosti Nezaměstnanost je důsledkem fungování trhu práce. Trh práce je místem, kde se střetává poptávka po práci ze strany potenciálních zaměstnavatelů s nabídkou práce, představovanou jednotlivci ucházejícími se o zaměstnání. Předmětem koupě a prodeje práce. V trţní ekonomice představuje trh práce hlavní distributivní mechanismus. V klasickém pohledu organizuje směnu práce za mzdu. Svým fungováním trh práce inklinuje k nerovnováze projevující se ve formě nezaměstnanosti v důsledku velké míry segmentace (vyplývá z rozdílů mezi dispozicemi lidí, jejich pracovní kvalifikací a z územní alokace trhů práce) a také regulace ze strany státu (ve formě administrativních zásahů, např. minimální mzda) se všemi negativními ekonomickými a sociálními dopady. Příčiny nezaměstnanosti se dají dělit podle mnoha hledisek. Dle mého názoru je zřejmě nejvýstiţnější, na základě poznatků Sirovátky, Řezníčka, Mareše a Mankiwa dělení podle úrovně působení nepříznivých faktorů na vyšší (makro), střední (mezo) a niţší (mikro) úrovni. Nejčastějšími příčinami nezaměstnanosti na makro úrovni jsou v předchozí kapitole popsané druhy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklická. Jedním z dalších důleţitých jevů na makro úrovni je tzv. dualizace pracovních trhů. Podle této teorie můţe být trh práce členěn na vnitřní a vnější: vnitřním je míněn střet nabídky a poptávky práce stávajících zaměstnanců uvnitř konkrétní organizace a vnějším interakce poptávky firem po práci a nabídkami osob, které mohou na nová pracovní místa nastoupit. Dalším moţným členěním je podle teorie duálního trhu práce dělení trhu práce na primární a sekundární. Primární trh práce je místem výskytu pracovních míst, jeţ se vyznačují vysokou mzdou, vysokou společenskou prestiţí, moţností kariérního růstu a jistotou pracovního místa. Zatímco na sekundárním trhu práce se objevují pracovní místa, vyznačující se nízkou mzdou, nízkými nároky na kvalifikaci, nízkou atraktivitou a minimální pracovní jistotou. Platí také, ţe jednotlivci mohou být z primárního 16

17 trhu práce vytlačeni na sekundární, ale k pohybu opačným směrem dochází jen zřídka. (Mareš, 2002) Dalším výrazným makro faktorem způsobujícím nezaměstnanost můţe být tzv. teorie efektivnostních mezd. Podle této teorie zaměstnavatelé vyplácejí zaměstnancům vyšší mzdy, neţ jsou vypláceny jinými zaměstnavateli, z důvodu zvýšení motivace a produktivity. Dochází pak k nerovnováze na trhu práce a navíc k podpoře dělení na primární a sekundární trh. Dalším ekonomickým vysvětlením nezaměstnanosti na makro úrovni je minimální mzda. Podle některých autorů zavedení minimální mzdy porušuje automaticky vyrovnávací mechanismus na trhu práce a způsobuje nerovnosti projevující se vznikem nezaměstnanosti. Na střední úrovni, tedy úrovni regionů a firem, je podle některých ekonomů jedním z nejdůleţitějších příčin existence odborů. Argumentují, ţe vyšší mzda sjednaná v kolektivním vyjednávání sníţí mnoţství poptávané práce zaměstnavateli a výsledkem je nezaměstnanost a tlak na pokles mezd v ostatních částech odvětví. Dalším výrazným faktorem na této úrovni je stav nabídky a poptávky po práci na lokálních trzích práce. (Mankiw, 1999) Na mikro úrovni, která směřuje k individuálním charakteristikám uchazeče o práci, je velmi důleţitá výše lidského kapitálu a ochota k přijetí zaměstnání. Pojem lidský kapitál v sobě zahrnuje soubor fyzických, intelektuálních schopností, získaných zejména vzděláním. Lidský kapitál se pak odráţí v mezní produktivitě jako výrobním faktoru. Souvislost mezi výší lidského kapitálu a úspěchem na trhu práce vysvětluje Teorie lidského kapitálu (Sirovátka, 1997). Ochota přijetí zaměstnání závisí na více okolnostech. Mareš popisuje přímo úměrnou souvislost mezi výší a délkou doby pobírání sociálních dávek a dobou nezaměstnanosti. Mankiw (1999) zase rozebírá z ekonomického hlediska vliv důchodového a substitučního efektu na substituci mezi prací a volným časem při růstu příjmu (substituční efekt zvyšuje počet odpracovaných hodin, důchodový sniţuje). 2.2 Rizikové skupiny pohybující se na trhu práce Ve své bakalářské práci se zaměřuji na rozdělení skupin s problémy na trhu práce podle poznatků Sirovátky a Mareše (2003) z několika hledisek a to z hlediska věku (kdy pracovníci na trhu práce překonávají bariéry související s jejich ţivotním cyklem), z hlediska kvalifikace (kdy jsou výzvou překonání bariéry spojené s nedostatečnou kvalifikací či pracovní zkušeností) a z hlediska pohlaví (ţeny jsou obecně na trhu práce zranitelnější a náchylnější k nezaměstnanosti neţ muţi). 17

18 2.2.1 Z hlediska věku Mladiství uchazeči o zaměstnání Tato skupina označuje uchazeče o zaměstnání mezi 15 a 18 lety. Mareš (2002) přičítá hlavní důvod problémů na trhu práce této skupiny charakteristicky absenci pracovních zkušeností a návyků, často poznamenaná sociálním postavením rodičů a dáváním přednosti sociálním dávkám před pracovním příjmem. Nevýhodou je, jak dodávají autoři, i nemoţnost nést některé odpovědnosti nebo vykonávat určité práce z důvodu nedosaţení zletilosti. Mladiství jsou ve většině případů neschopni samostatného řešení vlastní situace, proto je pro ně důleţitá vnější pomoc, navíc zaměstnavatelé obecně nejeví o tuto skupinu zájem. Mladiství na trhu práce se podle Sirovátky (1997) také vyznačují malou ochotou k návratu do vzdělávacího procesu, který by mohl významně řešit jejich problémy. Starší osoby Pracovníci z vyšší věkové kategorie bývají často povaţováni za skupinu nejohroţenější marginalizací na trhu práce. Do této skupiny bývají řazení lidé starší 50 let, ovšem v současné době se v praxi věková hranice podle Mareše (2002) ještě sniţuje. Důvody nezaměstnanosti starších lidí mohou plynout buď ze strany očekávání zaměstnavatele, nebo ze strany charakteristiky samotného jednotlivce. Zaměstnavatelé dávají podle autorů přednost mladším pracovníkům kvůli nárokům spojeným s prací s moderní technikou, znalostí jazyků nebo poţadovanou flexibilitou. Starší lidé mají také často vyšší mzdové nároky, jsou více vázáni na své rodiny a mnohdy je problémem i zastarávající kvalifikace. Na trhu práce je sledován trend, kdy se vzrůstajícím věkem uchazeče o zaměstnání klesá jeho adaptabilita Z hlediska kvalifikace Absolventi škol Ke hlavním příčinám nezaměstnanosti absolventů patří zejména nesoulad mezi profesní strukturou absolventů a potřebami trhu práce, jak píše Mareš (2002), ale také nedostatek praktických zkušeností. Určitou roli hraje i neschopnost či nezájem některých absolventů na trhu práce, často navíc v kombinaci s nízkou mobilitou, zapříčiněnou špatnou situací na trhu s byty. Dalším problémem bývá nereálnost poţadavků nebo neochota změnit povolání či přijmout pracovní místo pod úrovní své kvalifikace. Naopak výhodou této skupiny na trhu 18

19 práce jsou časová flexibilnost, znalost aktuálnějších teoretických znalostí či vyšší adaptabilita a kreativita v porovnání se staršími pracovníky. Osoby s nízkou kvalifikací Termín osoba s nízkou kvalifikací označuje podle Sirovátky a Mareše (2003) osoby s nedostatečnou pracovní zkušeností nebo s nízkým vzděláním (zvláště základním nebo nedokončeným základním). Velikost této skupiny klesá se vzrůstajícím věkem. Problémy, vyskytující se u této skupiny, jsou zejména neschopnost řešení vlastních problémů, nereálné poţadavky na trhu práce nebo dávání přednosti sociálním dávkám před pracovním příjmem (jelikoţ jejich výše se moc neliší). Také často trpí předsudky ze strany zaměstnavatelů, ohledně nízké kvality a špatných pracovních návyků. Častým řešením situace je práce mimo oficiální trh práce v černé ekonomice, coţ s sebou přináší další problémy.) Z hlediska pohlaví Ţeny na trhu práce Další skupinou na trhu práce, která je častěji ohroţena nezaměstnaností, jsou ţeny. Podle Čermákové v České republice i přes relativně vysokou zaměstnanost ţen přetrvávají určité nerovnosti na trhu práce. Jsou mezi nejčastější řazeny mzdová nerovnost (kdy ţena se stejným vzděláním na stejné úrovni pracovního zařazení dostává niţší mzdu neţ muţ), pracovní segregace (v určitých oborech jako školství dochází k výrazné převaze ţen nad muţi, coţ můţe vést k poklesu prestiţe a niţšímu ocenění jejich práce) a častější pobyt ţen mimo trh práce v důsledku péče o rodinu (vedoucí k niţší atraktivitě pro zaměstnavatele). (Čermáková, 1995) 2.3 Shrnutí kapitoly Trh práce je jistě nejlepším mechanismem, který alokuje práci. Je však třeba myslet i na jeho nedokonalosti a limity, které mohou vytvářet nerovnosti a deformace. V této kapitole jsem se snaţil definovat trh jako místo, kde se setkává nabídka a poptávka po práci, příčiny vzniku nezaměstnanosti, které jsem rozdělil je do kategorií podle úrovně působení a ukázal jejich konkrétní příklady, jakými jsou segmentace pracovního trhu, existence minimální mzdy, efektivnostních mezd, kolektivního vyjednávání, stavu nabídky a poptávky na lokálních trzích, velikost lidského kapitálu a ochotu přijmout práci. V další části jsem popsal a zdůvodnil výběr skupin uchazečů o práci, kteří těmito nerovnostmi trpí nejvíce, a rozdělil je podle kritérii, jakými jsou věk, mnoţství pracovních zkušeností a pohlaví. V budoucnu bude 19

20 klíčové vyřešit problémy starších pracovníků na trhu práce vzhledem ke stárnutí populace. Zaměstnanost ţen naopak neustále stoupá. 3. Hospodářská krize 3.1 Hospodářská krize v USA a v Evropě První globální hospodářská krize nového století má své počátky v roce 2007, kdy došlo k prasknutí bubliny na americkém trhu s bydlením. Americké domácnosti se od začátku století díky politice levných peněz, kdy klesala úroková míra a začaly hromadně zadluţovat a následně nakupovat domy a další předměty dlouhodobé spotřeby. Na své výdaje si brali zejména hypoteční a spotřebitelské úvěry, které byly snadno dostupné a levné. Během několika let se sice zvýšilo bohatství domácností, avšak zároveň mnohonásobně vzrostly ceny bydlení a akcií a také úrokové sazby, čímţ došlo k prodraţení splácení hypoték. Došlo tak podle autorů knihy Světová hospodářská krize k platební neschopnosti domácností, následně se problémy přelily do finančního sektoru a na podzim roku 2008 došlo ke krachu nebo úpadku finančních firem, coţ ovlivnilo i reálnou ekonomiku. Krize reálné ekonomiky se pak rychle rozšířila do globalizovaného světa a přerostla v celosvětovou ekonomickou krizi. (Klvačová, 2009) Došlo tak podle Eurostatu k výraznému poklesu HDP ve všech státech Evropské unie. V roce 2008 se sníţení ekonomického růstu HDP projevilo v záporných číslech u několika států (zvláště Pobaltí, Irsko a Velká Británie), v roce 2009 pak v záporných číslech skončily všechny státy EU s výjimkou Polska, u kterého jen došlo ke sníţení ekonomického růstu. V roce 2010 se u většiny států EU situace stabilizovala kromě států PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko) jejichţ problémy přetrvávají do dnes, ale objevily se výrazné problémy s rostoucími deficity veřejných rozpočtů. Během let 2011 a 2012 se objevovaly recese jen u některých států, například Kypr, Slovinsko nebo Česká republika v roce 2012 a Během let 2012 aţ 2014 docházelo k pomalému zlepšování situace reálné ekonomiky, avšak zůstávaly problémy s veřejnými rozpočty. (Eurostat - GDP per capita - annual Data) Současně s finančními problémy a poklesem HDP docházelo k růstu nezaměstnanosti. Na základě statistik autorů Jansenové a Uexkülla z broţury Trade and employment in the global crisis (ILO, 2010) vyplývají tyto informace: K nárůstu nezaměstnanosti došlo oproti roku 2007 globálně v kaţdém regionu. Zároveň došlo k poklesu reálných mezd, v roce 2009 například v polovině zemí sledovaných ILO. Oblastmi nejvíce zasaţenými nezaměstnaností 20

21 byly rozvojové ekonomiky společně s jiţní a východní částí Evropské unie. Rizikovou skupinou na trhu práce, která nejvíce pocítila následky, byla skupina mladých pracovníků, jejichţ nezaměstnanost se například v Evropě vyšplhala nad 20%. Překvapivé je, ţe nezaměstnanost ţen a muţů byla v Evropě víceméně na stejné úrovni okolo 8%. (Jansen, Uexkűll, 2010) 3.2 Hospodářská krize v ČR Do České republiky se hospodářská krize rozšířila na konci roku 2008, ale naplno propukla aţ v roce následujícím. V polovině roku 2008 česká koruna dosáhla rekordního posílení, v kurzu vůči Euru dosahovala pod 24 Kč/euro. Silná koruna však činila problémy exportérům a experti začali předpovídat prudké zpomalení české ekonomiky. K tomu opravdu došlo, projevilo se to například na sníţení HDP mezi 3. a 4. čtvrtletím roku 2008 o 3,5%! V roce 2009 pak v 1. čtvrtletí HDP klesl znovu o 3,5% a během roku se ještě sníţilo. Během roku 2010 a 2011 došlo k oţivení, ale v roce 2012 a 2013 se česká ekonomika znovu dostala do recese a k oţivení došlo aţ na začátku roku (KURZY.CZ a - HDP v ČR) Zajímavostí je, jak dodává Kohout (2011), ţe v ČR na rozdíl od USA a mnoha zemí západní Evropy nedošlo ke kolapsu bank a pojišťoven. K čemu ovšem podle stejného autora došlo je zvýšení nezaměstnanosti, sníţení exportu a zpřísňování pravidel poskytování hypoték a úvěrů. Největší dopad měla krize na český průmysl. V oblasti zaměstnanosti podle Analýz vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti zpracovávaných MPSV České republiky na kaţdý rok došlo na začátku roku 2009, kdy se objevila hospodářská krize v České republice, oproti konci roku 2008 k výraznému poklesu zaměstnanosti (o 1,7%) a meziročně se zvýšil i počet uchazečů na 1 místo z 3,9 na 17,4. Během roku klesl podíl osob zaměstnaných v průmyslu o 10%, ale vzrostla zaměstnanost v sektoru sluţeb. Regionální zaměstnanost poklesla ve všech oblastech s výjimkou Prahy a Středočeského kraje, nejvíce ve Zlínském a Moravskoslezském kraji. Průměrná míra registrované nezaměstnanosti přesáhla 8%. V roce 2010 pak jen k mírnému sníţení zaměstnanosti oproti roku Na konci roku 2010 byl počet uchazečů na 1 volné místo 18,9. Sektorem, který byl v roce 2010 nejvíc zasaţen poklesem zaměstnanosti, bylo stavebnictví. Zaměstnanost klesla ve všech krajích kromě Středočeského, Jihomoravského, Libereckého a Karlovarského. Průměrná míra registrované nezaměstnanosti pak znovu stoupla, tentokrát na 9%. Roku 2011 pak došlo k mírnému oţivení ekonomiky a objevil se i růst zaměstnanosti a to o 0,4%, na zvýšení se podílely zejména ţeny počet zaměstnaných 21

22 ţen stoupl o 22,7 tisíce. Nárůst také zaznamenal počet osob pracujících na dobu určitou. Sekundární sektor zaţil nárůst zaměstnanosti o 0,4%, ke sníţení došlo pouze ve stavebnictví. Průměrná míra registrované nezaměstnanosti se sníţila meziročně na 8,6%. V roce 2012 se pak projevil zpomalující se vývoj ekonomiky. Pokles zaměstnanosti byl sice pozorován v průmyslu i stavebnictví, avšak byl překonán růstem zaměstnanosti v primárním a terciárním sektoru. Největší nárůst byl pozorován v Praze a Středočeském kraji, naopak v Ústeckém, Jihočeském a dalších čtyřech krajích byl zaznamenán pokles. Průměrná míra registrované nezaměstnanosti se meziročně nezměnila, ačkoliv v prvním pololetí zaznamenala pokles a v druhém nárůst nezaměstnanosti. V roce 2013 byl vypozorován pokles HDP, přesto zaměstnanost v absolutních číslech rostla, hlavně díky sektoru sluţeb. Největší nárůst zaměstnanosti byl zaznamenán v Jihomoravském kraji, naopak největší pokles v Olomouckém kraji. Podíl nezaměstnaných osob (od roku 2013 nový ukazatel) na celorepublikové úrovni byl meziročně 8,2%. 3.3 Shrnutí kapitoly V kapitole byly popsány příčiny krize, její průběh a následné dopady. Období začínající rokem 2008 a trvající v podstatě do dnes je označováno jako hospodářská krize. Avšak období krize podle mnoha autorů trvala v období mezi lety 2008 aţ 2010 a byla spojena s propadem hospodářství, poté následovalo krátké období růstu a následně se objevily recese plynoucí z nastavení fiskálních politik jednotlivých států. Toto období představuje neobvyklý šok, který se následně promítnul do mnoha oblastí fungování státu i lidských ţivotů. V České republice se pokles ekonomiky vyvolaný krizí nejvíce projevil v roce 2009, v dalších letech se objevilo mírné oţivení, následováno krátkou recesí. Nezaměstnanost se v ČR v kritických letech vyšplhala na vrchol na přelomu roku 2009 a 2010 kdy její míra dosahovala téměř 10%, avšak od té doby pomalu, ale setrvale klesá. Nejproblémovější stránkou ekonomiky v ČR dnes zůstává opakovaný deficit veřejných rozpočtů a postupný nárůst veřejného dluhu. 22

23 4. Charakteristika okresu Hodonín a Znojmo 4.1 Charakteristika okresu Hodonín Mapa č. 1: Mapa okresu Hodonín Zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD a - Charakteristika okresu Hodonín Základní informace Okres Hodonín se nachází v jihovýchodní části Jihomoravského kraje při hranicích se Slovenskou republikou. Z jihomoravských okresů sousedí na západě s okresem Břeclav a na severozápadě s okresem Vyškov. Na severu a severovýchodě pak hraničí s okresy Kroměříţ a Uherské Hradiště ze Zlínského kraje. V okrese Hodonín ţilo k celkem obyvatel. Území okresu o celkové rozloze km2 zaujímá 15,3 % rozlohy území Jihomoravského kraje a je charakteristické svým protáhlým tvarem ze západu na východ. Na území okresu se nachází několik z mála zdrojů minerálních vod jiţní Moravy. Z hlediska podnebí leţí okres v nejteplejší a nejsušší oblasti České republiky. Nejteplejší část okresu je reprezentována stanicemi Stráţnice a Hodonín s průměrnou roční teplotou 9,4 aţ 9,5 C. Zemědělská půda tvoří přibliţně 63 % z celkové plochy okresu. Nejkvalitnější jsou plochy v nivě řeky Moravy, v západní a severovýchodní části okresu, kde mohou zemědělci plně vyuţít 23

24 výhodné klimatické, terénní i půdní podmínky. Celý region je také protkán vinařskými cyklistickými stezkami se zastaveními u nejpozoruhodnějších historických vinných sklepů v jednotlivých obcích. Okres Hodonín je proslulý svými bohatými kulturními tradicemi a památkami. Střediskem lidových tradic je Stráţnice se skanzenem lidové architektury a kaţdoročním mezinárodním folklórním festivalem. Město Kyjov oţívá kaţdý čtvrtý rok festivalem lidové kultury Slovácký rok. Je to vrcholná přehlídka lidových tradic, řemesel, tance a zpěvu. Turisticky vyhledávanou atraktivitou Veselí nad Moravou je vodní cesta Baťův kanál. Geografické členění Z geografického hlediska je pro okres charakteristický členitý terén. Severní část Hodonínska tvoří listnaté lesy Ţdánického lesa a Chřibů, jiţní část lemují hřebeny Bílých Karpat, které byly pro své mimořádné bohatství rostlinných i ţivočišných druhů v roce 1980 vyhlášeny na ploše 715 km2 chráněnou krajinnou oblastí a v roce 1996 získaly statut biosférické rezervace UNESCO. Středem území prochází úrodný Dolnomoravský úval. Střední nadmořská výška okresu je 263 metrů. Nejníţe poloţený bod (159,5 m n. m.) leţí u obce Mikulčice, v místě, kde řeka Morava opouští území okresu. Nejvyšší nadmořskou výšku dosahuje území okresu na trojmezí se Zlínským krajem a Slovenskem v blízkosti kóty Durda (842 m n. m). Území okresu Hodonín náleţí jako téměř celá Morava k povodí řeky Moravy, ze kterého lze vyčlenit tři dílčí povodí řek Moravy, Dyje a Myjavy. Správní členění Administrativně se okres Hodonín člení po narovnání hranic k (sladění hranic okresů podle správních obvodů ORP) na 82 obcí a dále pak na 93 částí. Celkem 75 obcí má pouze 1 část obce, 7 obcí se dělí na 2 a více částí obce, město Kyjov má 4 části obce. Celkem 8 obcí má statut města (Bzenec, Dubňany, Hodonín, Kyjov, Stráţnice, Veselí nad Moravou, Vracov a Ţdánice). Počtem obyvatel je okres Hodonín po brněnských okresech v kraji 3. největší. Na území okresu Hodonín působí tři obce s rozšířenou působností (ORP) Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou (obce 3. stupně). ORP Kyjov má také největší rozlohu (470 km2) a spadá pod něj nejvíce obcí 42, následuje ORP Veselí nad Moravou s rozlohou 343 km2 a 22 obcemi. V obvodu ORP Hodonín 18 obcí rozlohou zaujímá 286 km2. 24

25 Socioekonomická charakteristika Zánik, popřípadě různé transformace velkých průmyslových podniků, které v minulosti patřily k hlavním zaměstnavatelům obyvatel okresu Hodonín, se plně projevily ve vysoké míře nezaměstnanosti obyvatelstva. Ani vznik převáţně menších podniků, ať uţ v průmyslové nebo zemědělské sféře, neměl vliv na zlepšení zaměstnanosti. Míra registrované nezaměstnanosti je z dlouhodobého hlediska v meziokresním srovnání jednou z nejvyšších v České republice. (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD a - Charakteristika okresu Hodonín) 4.2 Charakteristika okresu Znojmo Mapa č. 2: Mapa okresu Znojmo Zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD b - Charakteristika okresu Znojmo Základní informace Okres Znojmo se nachází v jihozápadní části Jihomoravského kraje při jiţních hranicích s Republikou Rakousko. Severním sousedem okresu Znojmo je okres Brno-venkov a východním okres Břeclav, na severozápadě okres Třebíč z kraje Vysočina, krátkou hranici má na západě i s okresem Jindřichův Hradec z Jihočeského kraje. V okrese Znojmo ţilo k celkem obyvatel. S rozlohou 1590 km2 se řadí mezi největší okresy České republiky. Základní podobu a velikost získal v roce

26 sloučením okresu Znojmo a Moravský Krumlov s částí okresu Moravské Budějovice, současné hranice byly upraveny Geografické členění Celé území okresu náleţí do povodí řeky Dyje, která je tak nejvýznamnější řekou okresu. Na jejím horním toku byla ve třicátých letech minulého století vybudována Vranovská údolní nádrţ. Tato slouţí nejen jako zásobárna vody pro část okresů Znojmo a Třebíč, ale kromě výroby elektrické energie také vyrovnává i průtok na střední části toku. Postupem doby se tato přehrada stala také hlavním letním rekreačním centrem. V okrese Znojmo se také nachází z hlediska turistického ruchu Národní park Podyjí, v nedávné době zaţívá rozvoj tematická turistika zde zaměřena zvláště na lokální vinařskou tradici. Z hospodářského hlediska je okres Znojmo okresem zemědělsko průmyslovým. Právě zemědělská půda tvoří téměř 68 % výměry okresu. Správní členění Administrativně se okres Znojmo po sladění hranic k člení na 144 obcí a dále pak na 170 částí obcí. Celkem 129 obcí má pouze jednu část obce, 15 obcí se dělí na dvě a více částí obce, město Znojmo má 9 částí obce. Celkem 5 obcí má statut města jsou to Hrušovany nad Jevišovkou, Miroslav, Moravský Krumlov, Znojmo a Jevišovice. Statut městyse má 13 obcí Běhařovice, Blíţkovice, Lukov, Mikulovice, Olbramkostel, Olbramovice, Oleksovice, Prosiměřice, Šatov, Štítary, Vémyslice, Višňové, a Vranov nad Dyjí. Od je v platnosti nové správní uspořádání obcí. Na území okresu Znojmo působí 2 obce s rozšířenou působností (ORP) Moravský Krumlov a Znojmo (obce 3. stupně). Správní obvod Znojmo má rozlohu km2, patří sem 111 obcí, správní obvod Moravský Krumlov má rozlohu 348 km2 a 33 obcí. Socioekonomická charakteristika V uplynulých letech, podobně jako v celé České republice, vstoupil do mnoha podniků na území okresu zahraniční kapitál. V tomto období také některé větší či menší podniky nevydrţely z různých důvodů tlak konkurence a zanikly nebo musely změnit svoji činnost. Naproti tomu vznikla celá řada převáţně menších podniků, které si své místo na trhu jiţ našly. Podobná situace nastala i v zemědělství. Část podniků se transformovala do velkých celků, 26

27 kromě toho vznikla celá řada větších či menších rodinných farem. Ve sluţbách také došlo k dalšímu rozvoji. V obchodní síti, zvláště ve městě Znojmě, vznikla celá řada supermarketů, které ovlivnily vývoj obchodní sítě nejen ve městě, ale i v jeho okolí. Veškeré tyto změny se odrazily na trhu práce. Vzhledem k poměrně nízkému zprůmyslnění okresu, absenci velkých podniků a sezónnosti některých činností, dosahuje okres Znojmo vysoké nezaměstnanosti, která se prohlubuje v zimních měsících, kdy klesá zájem o pracovníky v zemědělství, stavebnictví a sluţbách. (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD b - Charakteristika okresu Znojmo) 4.3 Shrnutí kapitoly Jako územní jednotky pro sledování cílů své práce jsem si vybral okresy Hodonín a Znojmo. Oba sledované okresy toho mají mnoho společného, jako například poloha u hranic Jihomoravského kraje s cizím státem, dlouhá a svébytná lidová tradice, ale i zaměření se na primární a sekundární pracovní sektor. Společným znakem jsou bohuţel i dlouhodobé strukturální nedostatky. V neposlední řadě jsou oba okresy známy dlouhodobě nejvyššími mírami nezaměstnanosti v celém Jihomoravském kraji. 5. Vymezení výběru kritérií výzkumu V této části práce zformuluji kritéria, dle kterých budu hodnotit údaje o nezaměstnanosti a podle kritérii vymezím jejich výzkumné kategorie, které budou podrobeny v praktické části práce analýze. Nezaměstnanost můţe být hodnocena podle mnoha různých kritérií a hledisek. Já jsem se snaţil vybrat kritéria, které co nejkomplexněji vystihnou situaci na vybraných lokálních trzích práce a zároveň přinesou odpověď na hlavní výzkumnou otázku. U všech vybraných kategorií budu sledovat strukturální vývoj průměrných ročních podílů nezaměstnaných jedinců (v empirické části a závěru dále označován zkráceně jen jako podíl) z daných skupin podle statistik Úřadu práce. Tento nástroj sledování vývoje nezaměstnanosti jsem se rozhodl pouţít kvůli nedostupnosti nebo nekompletnosti dat a provést tak strukturální analýzu. Kontaktními osobami z Úřadů práce jsem byl rovněţ odkázán pouze na statistiky z Integrovaného portálu MPSV, kde se ovšem nenachází dostatečné údaje důleţité pro výpočet specifické míry nezaměstnanosti vybraných skupin nezaměstnaných. Podíl nezaměstnaných jedinců vybrané skupiny je vypočítán jako počet nezaměstnaných dané skupiny k počtu celkově nezaměstnaných v okrese. K výzkumu ještě přidám podkapitolu zobrazující vývoj ukazatele míry registrované nezaměstnanosti a podílu nezaměstnaných osob na Hodonínsku a 27

28 Znojemsku z dostupných dat mezi lety 2008 aţ 2014 jako doplnění kontextu situace na lokálním trhu práce, ve kterém se vybrané skupiny pohybovaly. 5.1 Nezaměstnanost podle věku Kritérium nezaměstnanosti podle věkového sloţení ukazuje, jak nezaměstnanost zasahuje skupiny v různých fázích ţivota. Podle obecných trendů získaných ze statistik se předpokládá vyšší nezaměstnanost u věkových skupin a nad 50 let většinou z důvodu kumulace rizikových faktorů. (Sirovátka, Mareš, 2003) 5.2 Nezaměstnanost podle výše dosaženého vzdělání Dalším kritériem je dosaţená úroveň vzdělání. Podle jiţ zmíněné Teorie lidského kapitálu existuje předpoklad vyšší atraktivity pro zaměstnavatele s rostoucí úrovní produktivity vyjádřené maximálním dosaţeným vzděláním. Tedy předpokládá se niţší nezaměstnanost u uchazečů o práci s vyšším vzděláním a naopak vyšší nezaměstnanost u uchazečů s niţším nebo ţádným dosaţeným vzděláním. (Sirovátka, Mareš, 2003) 5.3 Nezaměstnanost podle pohlaví Toto kritérium ukazuje rozloţení nezaměstnanosti v populaci mezi muţi a ţenami. Obecným předpokladem je vyšší míra zaměstnanosti muţů neţ ţen. Ţeny jsou pak ohroţeny přerušováním pracovní kariéry kvůli rodině, mzdovou nerovností a pracovní segregací. Určitou roli můţe hrát i diskriminace ze strany zaměstnavatele. (Čermáková, 1995) 5.4 Nezaměstnanost podle délky trvání Kritérium, které nezaměstnanost dělí dle délky trvání, je důleţitá kvůli rizikovosti skupin, které se octnou bez zaměstnání na delší dobu, většinou platí čím delší trvání nezaměstnanosti, tím větší riziko k výskytu sociálně patologického chování. (Sirovátka, Mareš, 2003) 28