Ekologie zkoumá vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem.
|
|
- Miroslav Matoušek
- před 4 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Úvod do studia ekologie Ekologie zkoumá vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem. Zakladatelem je Ernst Haeckel (1866), německý biolog, představitel darwinismu. Jako samostatný vědní obor se ekologie rozvíjí až ve 20. století, kdy jsou již vztahy v přírodě výrazně narušeny a zasluhují větší pozornost. Dělení ekologických oborů a) Podle skupin organismů ekologie bakterií, ekologie rostlin, ekologie živočichů atd. b) Podle úrovně ekologických vztahů: - Autekologie studuje ekologii jednotlivých druhů (chování, biorytmy, rozšíření, adaptace atd.). - Demekologie studuje ekologii populací (populaci člověka studuje demografie). - Synekologie studuje společenstvo a ekosystémy. c) Podle prostředí organismů ekologie vod, ekologie lesa, ekologie půdy, krajinná ekologie. Typy prostředí z hlediska ekologického - terestrické suchozemské - aquatické vodní (sladké vody - salinita 0,5 %; slané vody - salinita 3,5 %) - známé jsou rovněž některé formy obojživelných organismů, např. Rdesno obojživelné Základní ekologické pojmy 1 / 30
2 1. areál prostor zeměpisného rozšíření druhu na Zemi; 2. populace soubor jedinců téhož druhu žijící na určitém místě v určitém čase; 3. biocenóza = společenstvo soubor jedinců různých druhů na určitém biotopu (fytocen óza = rostlinné společenstvo; zoocenóza = živočišné společenstvo; 4. habitat, tj. životní prostředí soubor všech fyzikálních a chemických podmínek prostředí; 5. monotop prostředí osídlené jedincem určitého druhu; 6. demotop prostředí osídlené populací daného druhu; 7. biotop prostředí osídlené biocenózou; místo, které organismům (společenstvu) poskytuje podmínky pro život; 8. ekosystém soubor organismů a jejich prostředí (biotop + cenóza), příklady: 9. ekotop soubor neživotných faktorů v prostředí (skály, ledovce ad.); 10. biom soubor podobných ekosystémů (tropické deštné lesy, stepi, savany, tundra atd.) 11. biosféra soubor všech ekosystémů na Zemi 12. ekologická nika představuje místo a funkční zařazení organismu v ekosystému; určitá nika může být trvale obsazena jen jedním druhem organismu. Přírodní prostředí organismu - soubor všech podmínek, které umožňují organismu žít na určitém místě, vyvíjet se a rozmnožovat se. Životní prostředí - část světa, se kterou je člověk v interakci, tj. kterou používá, ovlivňuje a též se jí přizpůsobuje. Prostředí organismu je vždy tvořeno složkou abiotickou (neživá příroda) atmosféra, hydrosféra, pedosféra a biotickou (ži vá příroda) rostliny, živočichové, bakterie. Vždy existuje určité rozmezí podmínek, v rámci kterých je organismus schopen žít, je to tzv. ek ologická valence. 2 / 30
3 V rámci ekologické valence existují: - minimum nejnižší hodnota podmínek, za nichž může organismus ještě přežít (tzv. letální hranice) ; - maximum nejvyšší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě žije (tzv. letální hranice) ; - optimum hodnota podmínek nejvhodnější pro život. Oba krajní body ekologické valence - minimum a maximum bývají označovány pojmem "pesimum". Ekologické faktory působící v rozsahu mezních hodnot se označují pojmem limitující faktory. K nim patří: - primárně periodické faktory jedná se o faktory vyvolávané planetárními pohyby - světlo, teplo, slapové jevy - příliv a odliv (organismy se na ně již adaptovaly); - sekundárně periodické faktory jsou více či méně vázány na primární periodické faktory (typickým příkladem může být potrava, kterou mění křeček v průběhu roku - na jaře byliny, pak v létě a na podzim semena). - neperiodické faktory - náhlé faktory, působení těchto fatorů nejsou organismy přizpůsobeny (povodně, hurikány apod.). Ekologická valence vymezuje toleranci každého druhu, organismy mají různou šířku ekologické valence: - druhy s úzkou ekologickou valencí, tzv. stenovalentní (stenoekní); jedná se o ty druhy organismů, které nesnášejíváraznější kolísání podmínek prostředí. Tyto druhy mají malou toleranci (tropické rostliny, řasy na ledovcích, rak říční, mořští koráli (nežijí ve vodě s teplotou pod 20 C) ad.; - druhy s širokou ekologickou valencí, tzv. euryvalentní druhy (euryekní); jedná se o druhy organismů, které dobře snášejí kolísání faktorů. Tyto druhy mají velkou toleranci (přizpůsobení tlaku u kondora, adapatce lososů na sladké i slané vody). Tím, jak se jednotlivé druhy organismů adaptují na různé podmínky, vytvářejí se u něj odlišné ekotypy (např. smrk ztepilý může tvořit šumavský a krkonošský ekotyp. 3 / 30
4 Pro jeden druh organismu mohou mít jednotlivé faktory prostředí různou šířku ekologické valence, např. rostlina je vůči teplotě eurytermní, vůči koncentraci solí však stenohalinní. Během ontogenetického vývinu organismu se mohou jeho požadavky na jednotlivé fakotry prostředí měnit. Žádný z těchto faktorů však nesmí překročit hranice ekologické valence, jedná se o tzv. Liebigův zákon minima. Pokud dojde k tomuto překročení, může nastat smrt organismu. Abiotické podmínky života K základním abiotickým složkám (neživé složky) životního prostředí patří: - klimatické podmínky (světlo, teplo, srážky ad.) - edafické podmínky, tj. půdní (vlhkost, ph, salinita ad.) - topografické podmínky (geografická poloha, nadmořská výška, reliéf krajiny ad.) Sluneční záření Sluneční záření pronikající k povrchu Země má rozmezí elektromagnetických vln od 290 do 5000 nm. Je převážně trojího typu: - UV-záření - jedná se asi o 7 až 9 % z celkového dopadajícího záření; ultrafialové záření je krátkovlnné v rozmezí vlnových délek 100 až 380 nm. Průchodem atmosférou je pohlcováno. Nejvíce zaniká v ozonosféře, především co se týče nejkratších vlnových délek. Na Zemi proniká UV záření o vlnové délce 290 až 380 nm. Ve větších dávkách je tato složka záření škodlivá pro organismy. Pozitivní vliv UV záření pro organismy spočívá ve tvorbě vitamínu D, negativních účinků větších dávek tohoto záření je mnohem více - brzdí růst, ničí mikroorganismy, způsobuje vznik mutací a nádorů ad. - Viditelné světlo jedná se asi o 48 % dopadající radiace; viditelné záření je krátkovlnné v rozmezí vlnových délek 260 až 760 nm. Je základním energetickým zdrojem pro fotosyntézu (tzv. fotosynteticky aktivní záření FAR). Rovněž se ale účastní nežádoucích fotochemických reakcí v atmosféře (tvorba smogu a přízemního ozonu). Různé druhy organismů vnímají různý rozsah spektra (včela 300 až 600 nm, člověk 400 až 760 nm). Světlo ovlivňuje organismy svou vlnovou délkou, intenzitou, délkou působení, stupněm polarizace a směrem osvětlení. Změny v délce světlené části dne se označují pojmem 4 / 30
5 fotoperioda, která je příčinou tzv. biorytmů, periodicity biologických jevů. Adaptace organismů fotoperiodě je fotoperiodismus (stěhování ptáků, životní cyklus rostlin, denní a noční aktivita živočichů). Podle nároků na světlo se organismy dělí na: 1. stenofotní a euryfotní; 2. světlomilné = fotofilní; 3. stínomilné = skiofilní; 4. temnomilné = fotofóbní. - Infračervené záření tvoří asi 45 % dopadajícího záření; infračervené záření je dlouhovlnné v rozmezí vlnových délek nm. Je nositelem tepelné energie je pohlcováno těly organismů i neživými předměty a zahřívá je. Mimo jiné je však významně pohlcováno molekulou CO 2, a proto vzrůstající množství oxidu uhličitého v atmosféře vede ke zvyšování průměrné teploty atmosféry. Teplota Mezi zdroje tepla patří sluneční záření (infračervené záření), okolní prostředí a exotermní reakce metabolismu. Optimální teplota pro většinu organismů je C. Některé bakterie (Clostridium, Bacillus) mohou žít v teplotních extrémních podmínkách, snášejí teploty od C až do 100 C, želvušky přežijí v anabióze dokonce při teplotě od -271 C až do 100 C. Protoplasmatická činnost (zejm. enzymatická činnost) probíhá v rozmezí teplot 0 40 C. Při nižších teplotách roztoky v buňce gelovatí, voda mrzne a její krystalky rozrušují protoplasmu; zvýšení teploty naopak způsobuje srážení bílkovin a rozpouštění tuků. Teplota je dále mimo světla i rozhodujícím činitelem při fotosyntéze, tj. při primární produkci organických látek, protože rostliny potřebují pro svůj růst určité tepelné podmínky.organismy snášející větší teplotní rozdíly prostředí se označují pojmem eurytermní (snášejí teplotní rozmezí od -5 C do 55 C) 5 / 30
6 , jako stenotermní se označují ty organismy, které přežívají jen při malých teplotních výkyvech. Patří k nim zpravidla mnohé vodní organismy, některé řasy, houby a prazitické bakterie. V polárních krajích, chladných vodách a ve vysokohorských oblastech žijí druhy chladnomilné (psychrofilní), např. arktičtí ptáci či savci, rovněž dřeviny ve východní části Sibiře snášejí teploty až -70 C. Některé druhy organismů žijí trvale na ledu a sněhu, jedná se o tzv. kryofilní druhy, k nim patří např. chvostoskoci a některé řasy. V teplejších oblastech se pak na život adaptují organismy teplomilné (termofilní). Obrázek č. 1 Dělení organismů podle jejich tolerance k teplotě. Adaptace rostlin na teplo U rostlin teplota ovlivňuje fyziologické procesy (opad listí, zrání plodů, klíčení semen apod.). Rostliny se mohou na zvýšenou teplotu prostředí adaptovat pomocí transpirace (rostlina odnímá teplo) nebo odrazem záření lesklými listy. Na nízkou teplotu se rostliny obvykle adaptují snížením obsahu vody (zejména v semenech přeměna škrobu na tuk), opadem listů nebo 6 / 30
7 celých prýtů, a také trichomy. Adaptace živočichů na teplo Podle způsobu zajišťování tělní teploty se živočichové dělí do dvou skupin: - Studenokrevní (poikilotermní) živočichové, kteří se vyznačují proměnlivou teplotou těla. Příjem tepla se děje téměř výhradně z okolí. Patří k nim bezobratlí živočichové a nižší obratlovci (ryby, obojživelníci, plazi). Tito živočichové produkují málo tepla a rychle ho ztrácejí. Teplota u nich ovlivňuje počet generací v roce, rychlost vývoje, pohlavní dospívání, určení pohlaví, způsob rozmnožování ad. Nižší teploty podporují spíše vznika tmavých forem a vedou k poklesu aktivity, v krajním případě až do stavu strnulosti, tzv. anabiózy. Snížením intenzity metabolismu, tvorbou klidových stádií či obalů se tito žuivočichové adaptují na chlad. Vysoké teploty přečkávají ve stavu letního spánku - estivace (strnulosti) - Teplokrevní (homoiotermní) živočichové, kteří mají stálou teplotu těla. Mají schopnost t ermoregulace, vytvořila se u nich teplotní izolace (tuk, peří a srst). Teplo získávají vlastním vývojem pomocí metabolických dějů, produkce tepla je velká. Patří k nim ptáci a savci. Teplota u těchto živočichů ovlivňuje zbarvení - nižší teploty vyvolávají vznik světlejších forem, dále chování, příjem potravy (v chladnějším období spotřeba stoupá), příjem vody (v teplejším období stoupá) a migraci. Na chlad se tito živočichové adaptují zimním spánkem - hibernací (ježek, křeček, plch ad.). Někteří teplokrevní živočichové prodělávají tzv. nepravý zimní spánek, během něhož se tělesná teplota nesnižuje (jezevec, medvěd). Na vysokou teplotu se tito živočichové adaptují formou letního spánku, estivují. Poklesne-li teplokrevným živočichům tělesná teplota, upadají rovněž do stavu strnulosti (u člověka pod 28 C se jedná většinou o smrtelný stav). U mláďat ptáků a savců je termoregulace snížena, chovají se jako studenokrevní živočichové. Teprve během vývinu se stávají teplokrevnými. 7 / 30
8 Albedo Sluneční záření, které dopadne na zemský povrch se částečně odráží zpět do vesmírného prostoru. Poměr odraženého záření ku dopadajícímu záření je označován termínem albedo. Albedo je značně proměnlivé např. v závislosti na vlastnostech povrchu, na lokalitě, aktuálním postavení Země a Slunce atd. Jeho průměrná hodnota je 0,39. Atmosféra Organismy žijí v troposféře do (rostliny a živočichové) až m. n. m (dravci zde létají, ale nežijí trvale). Člověk se může adaptovat do výšky m. n. m. Troposféra se skládá ze 78,08 % dusíku, 21 % kyslíku, 0, 034 % oxidu uhličitého, 0, 93 % argonu a dalších vzácných plynů; dále tato vrstva obsahuje proměnlivé procento vodních par, přibližně 0,5 5 %. Hranice troposféry jsou pohyblivé, ovlivněné především charakterem souvisejícího zemského povrchu a z toho plynoucích teplotních podmínek. Troposféra je charakterizována snižováním teploty s nadmořskou výškou (průměrně o 0, 65 C na 100 metrů na zemí). Vydatná cirkulace hmoty troposférické vrstvy přispívá k její homogenitě. Proměnlivý je pouze obsah vodních par a antropogenní znečištění, které však může značně ovlivnit tuto část abiotického prostředí. Troposféra má pro živé organismy bezprostřední význam. Obsahuje asi 80 % veškeré hmoty atmosféry - přes 99 % celkové hmotnosti atmosféry se nalézá zhruba do vzdálenosti 30 km od povrchu Země. Její mocnost je přibližně km (v ČR průměrně 11km) závislosti na kvalitě povrchu. Hustota vzduchu je ve srovnání s ostatními abiotickými faktory velmi malá, činí 1, 25 kg.m -3. Z toho vyplývá malá nosnost vzduchu. Přesto se udává, že 75 % všech suchozemských organismů je schopno letu - ve vzduchu se trvale vznášejí především drobné organismy, tzv. aeroplankton (bakterie, sinice, řasy a další mikroorganismy, různé spory, výtrusy, drobný hmyz, ale i pylová zrna). Tato skutečnost způsobuje velmi vážný a aktuální problém nejrůznějších alergických stavů. Přímý význam má ze vzduchu na organismy především koncentrace kyslíku a oxidu uhličitého uch ale působí na organismy také svými fyzikálními vlastnostmi, např. tlakem a hustotou. Podstatný význam má pro organismy také proudění vzduchu, vítr..vzd 8 / 30
9 Proudění vzduchu a jeho vliv na organismy - U rostlin má proudění vzduchu pozitivní význam na jejich opylení a dále pasivní transport semen a plodů. Negativní význam se projevuje vývraty nebo vysoušením. - U živočichů působí proudění vzduchu pozitivně na pasivní přenos (drobné formy hmyzu a pavoukovců), orientaci (zachycení pachů), případně unášení (plachtění) ptáků při jejich letu. Negativní význam se projevuje zavlečením mnoha menších druhů do nepříznivých podmínek, dále pak ochlazováním a vysoušením organismů. Kyslík Předpokládá se, že kyslík se dostal do zemské atmosféry teprve jako produkt fotosyntézy zelených rostlin. Ztráty kyslíku ve vzduchu způsobené dýcháním většiny živých organismů jsou globálně nahrazovány uvolňováním kyslíku při fotosyntéze. Kyslík je nezbytný pro aerobní organismy. Pro anaerobně obligátní organismy je však toxický. (Nedostatek kyslíku může např. ovlivnit i zbarvení těla některých motýlů). Oxid uhličitý Vlivem spalování fosilních paliv člověkem jeho množství v tisícinách procent stále stoupá. Atmosférický CO 2 je jediný přímý zdroj uhlíku pro tvorbu organických sloučenin (asimilátů) při fotosyntéze rostlin. Vedle spalovacíh procesů se CO 2 dostává do vzduchu zejména při dýchání organismů, rozkladem organických látek a také sopečnou činností. Vzdušná vlhkost Ovlivňuje především vodní bilanci suchozemských organismů. Podle nároků na vzdušnou vlhkost se organismy dělí na stenohygrické (snášejí menší výkyvy vzdušné vlhkosti) a euryh ygrické (snášejí větší výkyvy vzdušné vlhkosti). K vlhkomilným 9 / 30
10 (hygrofilním) druhům patří např. obojživelníci, většina organismů je mezofilní (adaptovali se na střední vlhkost) a druhy žijící v aridních oblastech (pouště) jsou suchomilné (xerofilní). Vlhkost vzduchu dále ovlivňuje tvorbu melaninů, aktivitu, rojení hmyzu, příjem potravy, rozmnožování, rozvoj hub, bakterií a v ne poslední řadě také fyzikální pohyby rostlin. Nadměrná vlhkost znesnadňuje termoregulaci teplokrevných živočichů a transpiraci u rostlin. Atmosférický tlak Atmosférický tlak je způsoben hmotností sloupce vzduchu. Na 45 sev. zeměpisné šířky činí normální tlak vzduchu 101,325 kpa. Místní změny tlaku jsou obvykle malé, kolísají v rozmezí přibližně 8 kpa a organismy se jim snadno přizpůsobí. Ekologicky významnější je pokles tlaku vzduchu se stoupající nadmořskou výškou. Ve výšce m má tlak vzduchu už jen polovinu normální hodnoty, to znamená, že ve stejném objemu nadechnutého vzduchu klesá obsah kyslíku na polovinu. Pro většinu teplokrevných živočichů je udávána jako snesitelná ještě výška 6000 m. (Nejvýše položená permanentní lidská sídla leží v Tibetu v nadmořské výšce okolo 5000 m). Stenobarní živočichové mají malou toleranci k větším změnám tlaku (savci), eurybarní živočichové snášejí někdy naopak velké výkyvy tlaku (kondoři, některý hmyz ad.). Hydrosféra Hydrologie je věda zabývající se studiem vody. Sladkou vodu zkoumá limnologie, slanou pak oceán ografie. Voda je nezbytným základem pro existenci života na Zemi. V mnohých oblastech je výrazným limitujícím faktorem pro život. Voda je nejrozsáhlejší médium zemské biosféry (zemského ekosystému). Představuje prostředí, v němž vznikl život. Podstatná součást organismů a pro vodní organismy i životní prostředí. Voda se rovněž účastní metabolických pochodů jako nezbytné rozpouštědlo, zároveň tvoří významné transportní prostředí pro živiny a současně škodliviny a odpadní látky. 10 / 30
11 Fyzikální i chemické vlastnosti hydrosféry jsou značně odlišné od vlastností atmosféry, hustota vody je přibližně 775x vyšší než hustota vzduchu (závisí na teplotě a salinitě). Maximální hustota vody (1 g.cm -3 ) při 4 C, tedy nad bodem tuhnutí 0 C - tzv. anomálie vody, dovoluje ledu plavat na hladině a velká vodní tělesa nepromrzají ode dna, nýbrž od povrchu, vodní organismy mohou tedy přežít zimu. Velká hustota vody měla při evoluci vodních živočichů vliv na jejich velikost (velryba, plejtvák až 110 tun), suchozemští živočichové jsou omezeni pevností kostry (slon 6 tun). Rozložení vod na Zemi 70,8 % zemského povrchu pokrývá mořská voda. Sladká voda zaujímá jen asi 2 % zemského povrchu a může mít charakter vody tekoucí (lotická) - prameny, potoky, řeky a stojaté (lenitická) - jezera, rybníky, slepá říční ramena, tůně, močály ad.). Údolní nádrže tvoří přechod mezi vodou proudící a stojatou. Brakické vody jsou přechodem mezi sladkou a slanou vodou. Vody se člení na: - pelagiál - volná voda, kterou obývá plankton (soubor drobných organismů, který má schopnost ve vodě plavat a vznášet se - fytoplankton a zooplankton) a nekton (soubor větších organismů s aktivním pohybem (ryby aj.); - bentál - dno vod, které obývá bentos (nitěnky, chobotnice ad.). Hladina oceánu pohlcuje CO 2 a tím slouží k vyrovnání jeho obsahu v ovzduší. Velká vodní tělesa pohlcují infračervené sluneční záření, čímž vyrovnávají teplotní poměry na Zemi. Změny klimatu spojené s nedostatkem vody byly příčinou zániku života v rozsáhlých oblastech (př. pouště, Aralské jezero usměrnění toku řek Syrdarja a Amudarja). Obsah minerálních látek ve vodě (salinita) 11 / 30
12 Salinita je určována přítomností hlavních kationtů (sodný - Na +, draselný - K +, vápenatý - Ca 2+, hořečnatý - Mg 2+ ) a aniontů (síranový SO 4 2-, hydrogenuhličitanový HCO 3 -, chloridový Cl - ). Obsah solí ovlivňuje litosferické podloží, množství atmosférických srážek, kontaminace prostředí, odtok a přítok vod a pohybuje se od desítek mg do desítek g v litru vody. Sladká voda má salinitu asi 0,04 (měkká) až 0,50 (tvrdá), brakické vody 0,50 až 30, mořská voda průměrně 35. Extrémní salinitu má Mrtvé moře v Izraeli či Velké solné jezero v Utahu, obsahují až 200 solí. Podle snášenlivosti k obsahu solí jsou organismy děleny na euryhalinní, které dobře snášejí velké rozdíly v koncentraci solí, dovedou udržet stálý osmotický tlak tělních tekutin. Stenohalinní organismy snášejí pouze úzký rozsah koncentrací solí, osmotický tlak regulují obtížně. Většina mořských živočichů má obsah solí v těle izotonický s mořskou vodou (přibližně 35 ), někteří mořští obratlovci jsou však hypotoničtí, tj. koncentrace solí v jejich krvi a tkáních je nižší než u mořské vody, proto musí vylučovat přebytek soli z polykané mořské vody nejen ledvinami, ale i např. žábrami a zvláštními solnými žlázami (např. želvy). Nízký obsah solí v těle mořských ryb je zřejmě pozůstatkem sladkovodního původu ryb. Sladkovodní živočichové jsou hypertoničtí - v tělních tekutinách mají větší koncentrace solí než v okolní vodě (jen do 0,5 ), v těle zadržují soli a vylučují přebytek vody. Jejich moč je vodnatá, ryby táhnoucí ke tření z moře do řek (lososi) nebo naopak (úhoři), mají pro to účinné fyziologické adaptace k překonání osmotických bariér. Reakce vody - ph Dešťová voda bez kontaminace obsahuje pouze rozpuštěné atmosférické plyny, má mírně kyselou reakci, ph přibližně 5,7; vliv má rozpuštěný CO 2. Mořská voda vykazuje poměrně stálou zásaditou reakci, ph = 8,1 až 8,3. ph sladké vody je značně proměnlivé podle obsahu různých látek; kyselé rašelinné vody mají ph kolem 3; vody s vysokým obsahem vápníku a s bohatou vegetací (odčerpávající CO 2 z H 2 O) zpravidla ph = / 30
13 Kyselé deště vznikají převážně spalováním fosilních paliv se zvýšeným obsahem síry, mohou tak výrazně zvyšovat kyselost vody i půdy. Obsah organických látek ve vodě Množství organických látek je 10 až 100x vyšší než jejich celkové množství v živých vodních organismech. Mimořádně významné je zejména množství pevných organických látek ve vodě, tzv. organický detrit. Jedná se o veškeré pevné odpadní látky vodních živočichů (jejich produkty, části mrtvých těl atd.), obvykle jsou smíšeny s anorganickým detritem a buď unášeny vodou, nebo padají ke dnu - závislost na vizkozitě vody. Se zvyšující se teplotou vizkozita vody výrazně klesá, při 0 C je vizkozita vody 2x větší než při 25 C, při 25 C klesá organismus ve vodě 2x rychleji. Teplota vody ovlivňuje kvalitu sedimentů. Vodní organismy uvolňují do vody za života různé zplodiny metabolismu (pevné i kapalné), po odumření při rozkladu mnoho dalších organických látek. Do vody se tak dostávají různé vitamíny, bílkoviny, aminokyseliny, sacharidy, mastné kyseliny atd., tyto látky mohou působit jak stimulačně, tak inhibičně až toxicky na ostatní biocenózu. Povrchové napětí Způsobeno zvýšenou soudržností molekul vody na hladině (mechanické vlastnosti povrchu kapaliny je možno přirovnat k hypotetické bláně napnuté přes povrch kapaliny). Povrchová blanka na vodních tělesech tvoří specifické prostředí, některým živočichům poskytuje možnost trvalého nebo dočasného pobytu - kloužou nebo po ní pobíhají nebo se na ní zespodu zavěšují (larvy komárů), některé druhy hmyzu ukládají na vodní blanku svoje vajíčka, která tam setrvávají až do vylíhnutí larev (komár Anopheles - malárie). Hydrostatický tlak 13 / 30
14 Je způsoben váhou vody a roste na každých 10 m hloubky roste o 1 kp (1 kg.cm 2 ) podle složení vody. V mořských hlubinách okolo 10 km (největší známé hloubky) existují tlakové hodnoty kolem kp, přesto tam žijí živočichové i rostlinné organismy, protože voda a tím tělní tekutiny jsou téměř nestlačitelné. Nebezpečné jsou náhlé změny tlaku. S rostoucím tlakem se zvyšuje rozpustnost CO 2. Hlubinní živočichové obtížně získávají vápník, což je důvod redukce koster. Organismy stenobatické - mají prostory vyplněné vzduchem; mořský plankton a živočichové, kteří se jím živí, patří mezi organismy eurybatické. Světelný režim vod Množství světla i jeho kvalita (spektrální složení), má výrazné celodenní i roční kolísání, které ovlivňuje primární produkci vodních rostlin i projevy živočichů. Pronikání světla do vody je dáno průhledností vody. V průzračných vodách zasahuje světlo až do hloubky 200 m, v některých humusových jezerech jen do hloubky několika decimetrů. Roli při pronikání hraje i úhel dopadu paprsků, postavení Slunce. Odraz sluneční radiace dosahuje na sladkovodní hladině okolo 10 %, na hladině oceánů 5 až10 %. Až 90 % slunečního záření se přeměňuje v molekulární teplo již při průchodu prvním metrem hloubky vody. Fototrofní organismy jsou ve vodě stratifikovány do určitých zón. Organismy euryfotické snáší široké světelné spektrum, stenofotické snáší pouze úzké světelné spektrum, afotické žijí dokonce pod světelnou hranicí. Nejintenzivnější fotosyntéza neprobíhá těsně při hladině sladkých i slaných vod, ale až v hloubce, kde intenzita světla klesá na 1/2 až 1/3 množství dopadajícího na hladinu (využití kratších vlnových délek viditelného světla). V kompenzačním bodě jsou fotosyntéza a dýchání fotosyntetických organismů v rovnováze, protože k další fotosyntéze není dostatek světla. Nad touto hladinou leží dostatečně prosvětlená - eufotická vrstva vody, významná pro primární produkci planktonních řas, převládá zde fotosyntéza nad dýcháním. V oceánech se jedná o hloubku do 200 m, při pobřeží a ve sladkých vodách několik centimetrů až metrů. 14 / 30
15 Teplota vody Zpravidla závislá na lokálním klimatu, vykazuje denní i roční kolísání, u velkých vodních těles podléhá změnám pouze vrstva vody do hloubek několika metrů až desítek metrů (max. 200 m), hlouběji je teplota poměrně stabilní, nejčastěji kolem 4 C. Hlubinná voda v oceánech 2-2,5 C. Na hladině tropické mořské vody C, Antarktida 0,45-2 C. Organismy podle tolerance k teplotnímu rozmezí dělíme na stenotermní (většinou mořští živočichové, např. koráli nesnesou pokles teploty pod 20 C, hlubinné ryby a bezobratlí jsou naopak adaptovaní na úzké rozmezí velmi chladných vod) a eurytermní (převážně sladkovodní, štika a okoun rozšířeni od polárního kruhu až po jižní Evropu). Hladina moří a oceánů je nejdůležitější hraniční plochou pro tepelný režim celé atmosféry. Průměrná teplota hladiny světového oceánu je přesně o 1 C vyšší než teplota vzduchu nad hladinou, teplo sálá z moře do atmosféry. Odpařování vody z oceánů je jedním ze základních geofyzikálních, hydrologických a ekologických faktorů. Adaptace organismů na snížené množství vody - U rostlin - dochází k vývoji dlouhých kořenů, dále uzavírání průduchů, svinování listů, rostlina může tvořit ochranné voskové povlaky, vznikají trny (místo listů), vyvíjí se silná kutikula a dochází k celkové úpravě metabolismu. - U živočichů - chitinové schránky, šupiny plazů, krytí srstí a peřím, redukce potních žláz, světlé zbarvení v aridních oblastech, uložení dýchacích orgánů do vnitřních tělních dutin, vylučování výměšků s minimem vody (suchý trus, koncentrovaná moč ve formě kyseliny močové), využití vody v potravě (štěpná voda z tuků), estivace (letní spánek v kritickém období v aridních oblastech), omezení aktivity na soumračnou nebo noční dobu, omezení styku s horkým povrchem půdy (tělo na vysokých nohách), omezení aktivity na povrchu půdy (hrabání podzemních chodeb, obojživelníci - zahrabáni do bahna). Adaptace živočichů na zvýšené množství vody Nastává větší výdej vody, u ptáků a savců vývoj nesmáčivého povrchu (ptáci - peří a savci - mastná srst) a snížení koncentrace tělních tekutin. 15 / 30
16 Půdní prostředí, pedosféra Pedosféra zahrnuje všechny půdy zemského povrchu a spolu s litosférou je základním zdrojem anorganických látek pro rostliny i živočichy, rostlinám umožňuje upevnění na stanovišti, živočichům poskytuje úkryt. Půda vzniká zvětráváním hornin a činností organismů. Mezi základní složky obsažené v půdě patří zvětralá matečná hornina, humus a edafon. Tyto složky se obvykle vyskytují v různých poměrech. Edafon je soubor všech organismů, které žijí v půdě. Patří mezi ně aktinomycety, půdní bakterie, řasy, houby (fytoedafon) a dále prvoci, tyto organismy žijí zpravidla v půdních pórech naplněných vodou nebo vzduchem. Součástí edafonu jsou rovněž větší živočichové, např. žížaly, chvostoskoci, hmyz a jeho larvy, hraboši, krtci ad. Činností těchto organismů jsou jednotlivé složky půdy převraceny a promíchávány a jejich trusem slepovány a obohacovány o další látky. Tím se tvoří půdní shluky (agr egáty), které příznivě ovlivňují strukturu půdy pro vzdušný i vodní režim kořenů. Častá výměna půdního vzduchu je velmi důležitá pro provzdušnění půd a dýchání půdních organismů. Humus - tvoří ho organické zbytky rostlinného a živočišného původu, které jsou v různém stupni rozkladu. Velmi často bývají promíseny s anorganickou složkou půdy. Humus v půdě zadržuje srážkovou vodu, zmenšuje kolísání teploty a vlhkosti v půdě, ovlivňuje ph reakci a je hlavním zdrojem potravy pro půdní živočichy. Mezi nejvýznamnější vlastnosti půdy patří: - půdní vlhkost - voda je v půdě zatoupena v různém skupenství, její nadbytek negativně ovlivňuje obsah vzduchu v půdě; - půdní vzduch - jeho obsah závisí zejména na struktuře a pórovitosti půdy, ale také na obsahu vody (nejvíce jí je v lesní hrabance); v porovnání s atmosférou obsahuje pedosféra méně kyslíku a více CO 2, přičemž obsah CO 2 stoupá s hloubkou; při hnilobných procesech se tvoří H 2 S a NH 3, tyto látky jsou jedovaté pro edafon; - teplota - největší teplotní výkyvy jsou v porchových vrstvách (50 cm), směrem do hloubky se teplota vyrovnává; největší kolísání je na pouštích (mnohdy více než o 50 C); 16 / 30
17 - světlo - proniká jen do hloubky několika cm; - chemické složení - ovlivňuje také hodnotu ph. Dělení organismů podle jejich náročnosti k celkovému obsahu živin: - oligotrofní - rostou na půdách chudných na minerální látky (vřes); - mezotrofní - rostou na půdách se střední zásobou živin (trávy); - eutrofní - rostou na půdách bohatých živinami (lilie). Dělení organismů podle ph půdy - acidofilní - jejich výskyt je charakteristický pro kyselé půdy (vřes, azalky ad.); - neutrofilní - většina organismů; - alkalifilní - jsou typické na zásaditých půdách, vápencové substráty (koniklec, sleziník, plži...). Biotické podmínky života Populace Populace je soubor jedinců téhož druhu (různého stáří), který žije v určitém prostoru v určitém čase. V rámci populace se uplatňují vnitrodruhové vztahy - konkurence, hierarchie, sociální vztahy (matka - mládě). Mezi obecné znaky populací patří: 17 / 30
18 Hustota (denzita) populace Vyjadřuje se počtem jedinců (abundancí) nebo biomasou na jednotce plochy nebo prostoru. Velkou hustotu mají většinou drobné organismy (baktérie, prvoci, hlodavci ad.), malou hustotu mají většinou velké organismy (šelmy). Maximální hustota je dána nosnou kapacitou prostředí (potrava, prostor, světlo ad.). nimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných na rozmnožování, lov (smečka), ochranu aj. Ocitne-li se populace na této hranici je považována za ohrožený druh - záznam v Červených knihách. Mi Kolísání hustoty populace Závisí na dlouhodobém kolísání (během několika let) - přemnožení (gradace), vyhubení, způsobu rozmnožování a na vnějších podmínkách (potrava, nepřátelé, počasí, nemoci ad.). Oscilace - krátkodobé kolísání (během roku) - rozmnožování, migrace ad. Fluktuace - dlouhodobé kolísání (během několika let) přemnožení (gradace), vyhubení. ROZMÍSTĚNÍ (ROZPTYL, DISPERZE) ROVNOMĚRNÉ NÁHODNÉ SHLOUČENÉ Les, přisedlí larvy 18 / 30
19 broků v mouce, stáda býložravců, Živočichové stromy v parku trsy trav nejčastější Struktura populace (složení, skladba) Několik kritérií: - Poměr pohlaví - někdy mohou jedinci jednoho pohlaví trvale nebo dočasně chybět, pro růst populace je určující počet samic. - Věková struktura - ovlivňuje další vývoj populace (růst, vyhynutí). - Sociální struktura - je odrazem vnitropopulačních vztahů = hierarchie, studuje obor etologie. Růst populace 19 / 30
20 Jedná se o zvětšování počtu jedinců, záleží na struktuře populace, rozhoduje vzájemný poměr mezi natalitou a mortalitou. Základní pojmy - Natalita (syn. množivost, porodnost) - počet nových jedinců za určitou dobu. - Fyziologická množivost - maximální (teoretická) maximální produkce potomků za ideálních podmínek, tzv. biologický potenciál populace (je konstantní). - Skutečná množivost - ekologická (realizovaná) - dána skutečnými podmínkami prostředí (je proměnlivá). - Mortalita - úmrtnost - počet uhynulých jedinců za určitou dobu. - Minimální mortalita - teoretická, za ideálních podmínek (je konstantní). - Ekologická mortalita - realizovaná, dána skutečnými podmínkami, je vždy vyšší než minimální úmrtnost (je proměnlivá). Vyplývá z ní ekologická délka života jedinců, tj. celková délka života, jakého se jedinci za daných podmínek mohou dožít. - Průměrná délka života představuje aritmetický průměr naměřených hodnot délek života jedinců. Vysokou úmrtnost mívají obvykle mláďata, vývojová stádia (hmyz, organismy se složitým vývojovým cyklem) mají vysoká množivost. 20 / 30
21 Společenstvo = biocenóza Je soubor populací různých druhů organismů na určitém biotopu. Uplatňují se zde mezidruhové vztahy. Každé společenstvo má určitou stabilitu. Pro její zachování je nezbytná druhová pestrost, tzv. diversita, mezidruhové vztahy a zachování podmínek biotopu. Ve stabilním společenstvu existuje autoregulace, sebeobnovování a vývoj, tzv. sukcese. (Příkladem stabilního společenstva je tropický prales, příkladem nestabilního společenstva je zahrada - člověk na její udržení vynakládá energii). Struktura společenstva 21 / 30
22 Biocenóza se dělí na dílčí společenstva: - fytocenóza společenstva rostlin; - zoocenóza společenstva živočichů; - společenstva mikroorganismů. Na přechodu jedné biocenózy do druhé existují tzv. lemová společenstva, která tvoří s abiotickými faktory tzv. ekotony zóny, v nichž se překrývají dva ekosystémy podporující druhy obou ekosystémů; např. nejvíce ptačích druhů i rostlin žije právě v ekotonu mezi loukou a lesem, vyskytují se tu druhy lesní, luční i specifické druhy lemové. Ráz biocenózy určují dominantní populace. Zpravidla se jedná o rostliny, které množstvím převažují a závisí na nich charakter zoocenózy. Příklady: v lese jsou dominantní populací stromy, žije zde lesní zvěř; na louce jsou dominantní trávy, žijí zde určité druhy býložravců. Rozvrstvení (stratifikace) společenstva V prostoru: - vertikální (svislé): tvoří se rostlinná patra. Například v lese se rozlišují: kořenové patro R 1, R 2, R 22 / 30
23 3 ; mechové patro E 0 ; bylinné patro E 1 ; keřové patro E 2 ; stromové patro E 3 ; (na louce chybí E 2, E 3 ). - horizontální (vodorovné); např. rozdíl mezi okrajem a středem lesa, pobřežím a volným oceánem... V čase - jedná se o postupné změny: a) během sezóny - tvoří se tzv. fenologický aspekt, tzv. vzhled (studuje obor fenologie). Příkladem může být listnatý les: jarní aspekt - stromy bez listů, rozvoj světlomilných bylin; letní aspekt - olistěné stromy, ústup světlomilných a rozvoj stínomilných bylin. b) během delšího období - příkladem je mokrá louka, pak v důsledku meliorací úbytek vody a tím mizí vlhkomilné rostliny. 23 / 30
24 Vzájemné vztahy mezi populacemi - Vnitrodruhové - konkurence potravní, teritoriální; hierarchické a sociální vztahy (tlupa opic, smečka vlků aj.). - Mezidruhové jsou často výsledkem dlouhodobé společné evoluce organismů v jedné biocenóze. Mezidruhové vztahy mezi populacemi mohou být: - Neutrální - populace se navzájem neovlivňují. Jejich niky jsou zcela rozdílné, např. krtek a čmelák. - Pozitivní - prospěšné soužití. Mezi pozitivní vztahy patří: 1. Protokooperace - vzájemně prospěšné nezávazné sdružování, které může být kdykoliv přerušeno. Umožňuje např. lepší ochranu před nebezpečím ( skupiny zeber - čich a pštr osů - zrak; sojka - varuje i ostatní lesní živočichy aj.). 2. Komenzálismus - soužití pro jeden druh nezbytné, druhý není poškozen (volavka rusohlavá vybírá hmyz vyplašený kopytníky z porostu; liány využívají jiné rostliny jako oporu; hyeny požírají zbytky lví kořisti ad.) 3. Mutualismus, symbióza - jedná se o soužití nezbytné a trvalé, vzájemně prospěšné soužití (rostliny a jejich opylovači; mykorhiza - symbióza hub s kořeny vyšších rostlin; rak poustevník a sasanka plášťová ad.). - Negativní - jeden druh organismu poškozuje druhý. 24 / 30
25 Mezi negativní vztahy patří: 1. Amenzalismus (u živočichů); allelopatie (u rostlin) = antibióza; jeden druh organismu, tzv. inhibitor poškozuje svými metabolity jiný druh organismu, tzv. amenzála. (Např. antibiotika plísní (Penicilium notatum) jsou baktericidní používají se v lékařství; výměšky kořenů akátu nebo pelyňku brání růstu sousedních rostlin; některé populace sinic produkují toxiny, které vyvolávají hromadné uhynutí vodních bezobratlých živočichů). 2. Konkurence (kompetice) - z důvodů omezení konkurence se v průběhu evoluce diferencují niky (adaptace na různou potravu aj.); jedná se obvykle o vzájemné soupeření o životní potřeby (prostor, potrava, světlo, úkryt, sexuální partner). Projevuje se mezi organismy s podobnými nikami. Silnější organismus postupně převládne. Při vnitrodruhové konkurenci často dochází k selekci, migraci a osídlení i méně vhodných stanovišť (rak bahenní díky své velikosti, žravosti a odolností vůči znečištění vytlačuje raka říčního aj.); aby mohly populace společně žít, musí mít dostatečně odlišné nároky na prostředí, tedy odlišné ekologické niky; 3. Predace - vztah mezi dravcem (predátorem) a jeho kořistí; predátor bývá zpravidla větší a početně slabší než kořist, kterou okamžitě zabíjí; jeho potravní spektrum je širší, ale jeden druh kořisti bývá hlavní. Populační hustota predátora a jeho kořisti jsou na sobě závislé. Vzájemně se udržují v rovnováze. Vyhubení predátora vede k přemnožení kořisti (vyhubení dravců - přemnožení hlodavců). V průběhu evoluce se u predátorů vyvinuly různé adaptace k snadnějšímu získávání kořisti (drápy, mrštnost, ostrý zobák, trháky aj.). U kořisti vznikly ochranné adaptace (zbarvení, ostny, velká plodnost, mimikry aj.). Příklad: vztah mezi vlkem a zajícem; káně a hlodavec. 4. Parazitismus - vztah mezi hostitelem a parazitem; parazit je vždy menší než hostitel a početně silnější (má větší množivost). Poškozuje zdraví hostitele, případně způsobuje po určité době i jeho smrt. Parazité bývají často specializovaní na určitého hostitele. Jejich ontogenetický vývoj je složitý, střídají hostitele (pohlavní rozmnožování) a mezihostitele (vývoj stádií). 25 / 30
26 Opakovací otázky: 1. Kdo je zakladatelem ekologie? 2. Definujte pojem biocenóza. 3. Popište pozitivní vztahy mezi populacemi. 4. Jak se vyjadřuje hustota (denzita) populace? 5. Které jsou nejvýznamnější vlastnosti půdy? 6. Jak se mohou organismy adaptovat na snížené množství vody? 7. Vysvětlete pojmy: studenokrevní a teplokrevní živočichové. 8. Vysvětlete jednoduchou větou: - albedo - eurytermní organismy - parazitismus - amenzalismus - zoocenóza - predace - průměrná délka života - natalita - mortalita - anabióza - hibernace - fotosyntéza - Liebigův zákon minima - biom - biotop - ekologická nika - ekotop - biosféra - habitat - demekologie - autekologie. 26 / 30
27 27 / 30
28 28 / 30
29 29 / 30
30 30 / 30
Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. 26.2.2010 Mgr.
Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 26.2.2010 Mgr. Petra Siřínková ABIOTICKÉ PODMÍNKY ŽIVOTA SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ TEPLO VZDUCH VODA PŮDA SLUNEČNÍ
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
VíceEkologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím
Variace 1 Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz.
VícePodmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m
Přednáška č. 4 Pěstitelství, základy ekologie, pedologie a fenologie Země Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů
Vícevěda zkoumající vzájemné vztahy mezi organismy a vztahy organismů k prostředí základní biologická disciplína využívá poznatků dalších věd - chemie, fyzika, geografie, sociologie rozdělení ekologie podle
VíceBIOLOGIE OCEÁNŮ A MOŘÍ
BIOLOGIE OCEÁNŮ A MOŘÍ 1. ekologické faktory prostředí světlo salinita, hustota, tlak teplota obsah rozpuštěných látek a plynů 2 1.1 sluneční světlo ubývání světla do hloubky odraz světla od vodní hladiny,
VíceZkoumá: Obory ekologie:
Základy ekologie Ekologie se zabývá vzájemnými vztahy mezi organismy a prostředím. Zkoumá: - vliv organismu na prostředí a zpětný vliv prostředí na celkový stav a způsob života organismu - vztahy v prostředí,
VíceCZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28.
Vícewww.zlinskedumy.cz Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ
Název projektu Číslo projektu Název školy Autor Název šablony Název DUMu Stupeň a typ vzdělávání Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ CZ.1.07/1.5.00/34.0748
VíceStřední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1
Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1 Šablona: Název: Téma: Autor: Číslo: Anotace: Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Základy ekologie Ostatní abiotické
VíceOtázka: Ekologie. Předmět: Biologie. Přidal(a): Tialyn. Zakladatel E. Haeckel 1866 jako samostatný obor
Otázka: Ekologie Předmět: Biologie Přidal(a): Tialyn Zakladatel E. Haeckel 1866 jako samostatný obor Vztahy mezi organismy a mezi neživým prostředím Dělení: Dle skupin organismů Dle úrovně vztahů Autekologie-
VíceTento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.Petra Siřínková
Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 12.2.2010 Mgr.Petra Siřínková BIOTICKÉ PODMÍNKY ŽIVOTA Populace Biocenóza Ekosystém Biosféra POPULACE
Vícea) zkonzumují za život velké množství jedinců, avšak nespotřebují jedince celého, nezpůsobují jeho smrt, i když mu svou aktivitou škodí
1. Praví predátoři: a) zkonzumují za život velké množství jedinců, avšak nespotřebují jedince celého, nezpůsobují jeho smrt, i když mu svou aktivitou škodí b) konzumují část kořisti, kořist zpravidla neusmrtí,
Více6. Tzv. holocenní klimatické optimum s maximálním rozvojem lesa bylo typické pro a) preboreál b) atlantik c) subrecent
1. Ekologie zabývající se studiem populací se nazývá a) synekologie b) autekologie c) demekologie 2. Plocha lesa na planetě dle statistiky ročně: a) stoupá cca o 11 mil. ha b) klesá cca o 16 mil. ha c)
VíceLátky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.
KOLOBĚH LÁTEK A TOK ENERGIE Látky jako uhlík, dusík, kyslík a voda v ekosystémech kolují. Energii se do ekosystémů dostává z vnějšku a opět z něj vystupuje. Základní podmínky pro život na Zemi. Světlo
VíceZáklady obecné ekologie - maturitní otázka z biologie
Otázka: Základy obecné ekologie Předmět: Biologie Přidal(a): Veronika ZÁKLADNÍ EKOLOGICKÉ POJMY EKOLOGIE- věda, zabývající vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem. Zakladatelem je
VíceOčekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu
Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Časová dotace: 2 hodiny týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tematické okruhy realizovaného průřezového tématu Poznáváme přírodu
VíceNázev: Zimní spánek. Seznam příloh. Obrázky pro náhodné rozdělení do skupin. Motivační obrázky. Motivační texty. Pracovní list Zimní spánek
Název: Zimní spánek Tradiční a nové způsoby využití energie Seznam příloh Obrázky pro náhodné rozdělení do skupin Motivační obrázky Motivační texty Pracovní list Zimní spánek Obrázky pro náhodné rozdělení
VíceFyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)
Otázka: Fyziologie rostlin Předmět: Biologie Přidal(a): Isabelllka FOTOSYNTÉZA A DÝCHANÍ, VODNÍ REŽIM ROSTLINY, POHYBY ROSTLIN, VÝŽIVA ROSTLIN (BIOGENNÍ PRVKY, AUTOTROFIE, HETEROTROFIE) A)VODNÍ REŽIM VODA
VíceOtázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy
Otázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy 1. Jaké jsou formy šíření energie v klimatickém systému Země? (minimálně 4 formy) 2. Na čem závisí množství vyzářené energie tělesem? (minimálně 3 faktory)
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s abiotickým faktorem vodou. Materiál je plně funkční pouze s použitím
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s abiotickým faktorem vodou. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. skupenství koloběh vody srážky vodní obal
VíceHLAVNÍ PROBLÉMY V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
HLAVNÍ PROBLÉMY V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Současná etapa je charakterizována: populační explozí a nebývalým rozvojem hospodářské činnosti společnosti řadou antropogenních činností s nadměrnou produkcí škodlivin
Vícekyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita
kyslík ve vodě CO 2 ph (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita elementární plyny s vodou nereagují, ale rozpouštějí se fyzikálně (N 2, O 2, ) plynné anorganické sloučeniny (CO 2, H 2 S, NH 3 ) s vodou
Vícekyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita
kyslík ve vodě CO 2 ph (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita elementární plyny s vodou nereagují, ale rozpouštějí se fyzikálně (N 2, O 2, ) plynné anorganické sloučeniny (CO 2, H 2 S, NH 3 ) s vodou
VíceSSOS_ZE_1.13 Základy ekologie, prezentace
Číslo a název projektu Číslo a název šablony CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT DUM číslo a název SSOS_ZE_1.13
VíceČíslo projektu Název školy CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 39 Základní pojmy z ekologie
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast Ročník 1. Datum tvorby Anotace CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 39 Základní pojmy z ekologie 1.6.2013
Vícevěda o vztahu mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem zakladatel: Haeckel
Otázka: Ekologie Předmět: Biologie Přidal(a): Martina věda o vztahu mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem zakladatel: Haeckel dělení: podle úrovně skupin autekologie: studuje vztahy jedince
VíceDIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 255 Jméno autora Jana Malečová Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 11. 5. 2012 Ročník, pro který je DUM určen 9. Vzdělávací oblast (klíčová slova) Člověk a příroda
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy z oblasti ekologie. Materiál je plně funkční pouze
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy z oblasti ekologie. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. abiotický biotický ekosystém
VícePracovní list č. 3 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část 2
Pracovní list č. 3 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část 2 Obsah tématu: 1) Vzdušný obal země 2) Složení vzduchu 3) Tlak vzduchu 4) Vítr 5) Voda 1) VZDUŠNÝ OBAL ZEMĚ Vzdušný obal Země.. je směs
VícePůsobení ekologických faktorů
Působení ekologických faktorů Světlo 8 Intenzita světla fotosyntéza a limitní faktor výskytu Druhy euryfotní stenofotní - sluncemilné (heliofilní, heliofyty) - světlomilné (fotofilní) - stínomilné (sciofilní,
VíceVyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 09 VY 32 INOVACE 0115 0309
Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 09 VY 32 INOVACE 0115 0309 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor
Více1. Ekologie zabývající se studiem společenstev se nazývá a) autekologie b) demekologie c) synekologie
1. Ekologie zabývající se studiem společenstev se nazývá a) autekologie b) demekologie c) synekologie 2. Obor ekologie lesa se zabývá zejména: a) vzájemnými vztahy organismů s prostředím a mezi sebou b)
VíceDEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ
DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ Vše souvisí se vším Živou hmotu tvoří 3 hlavní organické složky: Bílkoviny, cukry, tuky Syntézu zajišťuje cca 20 biogenních prvků Nejdůležitější C, O, N, H, P tzv.
VíceVoda jako životní prostředí - světlo
Hydrobiologie pro terrestrické biology Téma 6: Voda jako životní prostředí - světlo Sluneční světlo ve vodě Sluneční záření dopadající na hladinu vody je 1) cestou hlavního přísunu tepla do vody 2) zdrojem
VícePopulace, populační dynamika a hmyzí gradace
Populace, populační dynamika a hmyzí gradace Zdeněk Landa sekce rostlinolékařství KRV ZF JU Populace definice Skupina jedinců téhož druhu Subjednotka druhu Odlišnosti populace od druhu: omezení areálem
VíceJaro 2010 Kateřina Slavíčková
Jaro 2010 Kateřina Slavíčková Biogenní prvky Organismy se liší od anorganického okolí mimo jiné i složením prvků. Některé prvky, které jsou v zemské kůře zastoupeny hojně (např. hliník), organismus buď
VíceJ i h l a v a Základy ekologie
S třední škola stavební J i h l a v a Základy ekologie 11. Atmosféra Země - vlastnosti Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava šablony registrační číslo projektu:cz.1.09/1.5.00/34.0284 Tomáš Krásenský
VíceKoloběh látek v přírodě - koloběh dusíku
Koloběh látek v přírodě - koloběh dusíku Globální oběh látek v přírodě se žádná látka nevyskytuje stále na jednom místě díky různým činitelům (voda, vítr..) se látky dostávají do pohybu oběhu - cyklu N
VíceEU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663
EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 Speciální základní škola a Praktická škola Trmice Fűgnerova 22 400 04 1 Identifikátor materiálu:
VíceProdukce organické hmoty
Produkce organické hmoty Charakteristika prostředí a života ve vodě Voda nebude nikdy limitním faktorem ostatní limitující faktory jsou jen dočasné neexistují fyzické bariéry Teplotní variabilita nepřesahuje
VíceRozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy
Podnebné pásy Tropický mezi obratníky - Vhlké vnitřní tropy: - bez střídání ročních období - silné srážky, -průměrná roční teplota nad 20 C -Vnější tropy: -přechod k subtropům - období dešťů a období sucha
VíceJe-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.
EKOLOGIE SPOLEČENSTVA (SYNEKOLOGIE) Rostlinné společenstvo (fytocenózu) můžeme definovat jako soubor jedinců a populací rostlin rostoucích společně na určitém stanovišti, které jsou ovlivňovány svým prostředím,
Více2) Povětrnostní činitelé studují se v ovzduší atmosféře (je to..) Meteorologie je to věda... Počasí. Meteorologické prvky. Zjišťují se měřením.
Pracovní list č. 2 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část. 1 Obsah tématu: Obsah tématu: 1) Vlivy působící na rostlinu 2) Povětrnostní činitelé a pojmy související s povětrnostními činiteli 3) Světlo
VíceKaždý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:
9. Ekosystém Ve starších učebnicích nalezneme mnoho názvů, které se v současnosti jednotně synonymizují se slovem ekosystém: mikrokosmos, epigén, ekoid, biosystém, bioinertní těleso. Nejčastěji užívaným
VíceVoda jako životní prostředí ph a CO 2
Hydrobiologie pro terrestrické biology Téma 8: Voda jako životní prostředí ph a CO 2 Koncentrace vodíkových iontů a systém rovnováhy forem oxidu uhličitého Koncentrace vodíkových iontů ph je dána mírou
VíceŽP - EKOLOGIE (K143EKOL)
ŽP - EKOLOGIE (K143EKOL) Vztahy mezi jedinci a druhy konkurence vnitrodruhová x mezidruhová vývoj společenstev sukcese + klimax vztahy jednotlivci druhy populace koexistence predace parazitizmus symbióza
Více1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie
1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie 2. Plocha lesa v ČR dle statistiky ročně: a) stoupá o cca 2 tis. ha b) klesá o cca 15 tis. ha
VíceModul 02 Přírodovědné předměty
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty hmota i energie nevznikají,
VíceJednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země
VY_12_INOVACE_122 Krajinná sféra Země { opakování Pro žáky 7. ročníku Člověk a příroda Zeměpis Přírodní obraz Země Červen 2012 Mgr. Regina Kokešová Určeno k opakování a doplnění učiva 6. ročníku Rozvíjí
VíceVliv teploty. Mezofilní mik. Termoofilní mik. Psychrofilní mik. 0 C 10 C 20 C 30 C 40 C 50 C 60 C 70 C teplota
Vliv teploty Jeden z hlavních faktorů ovlivňující téměř všechny životní pochody mik. Každý mik. žije v určitém teplotním rozmezí je dáno: Minimální teplotou nejnižší teplota, při které mik. roste a množí
VíceTEPLO ZLÍNSKÝ KRAJ. Odvětví / Vzdělávací oblast -- dle RVP.cz -- Obchodní akademie / Informační technologie
TEPLO Název školy Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název DUMu VY_32_INOVACE_PŘI2614 (Teplo) Autor Mgr. Radek Zimčík Datum 4. 2.
VíceFaktory počasí v ekologii - úvod
Faktory počasí v ekologii - úvod Jakub Brom Laboratoř aplikované ekologie ZF JU Z ekologického hlediska nás zajímá, jak působí faktory počasí na organismy a zpětně, jak organismy působí na změnu těchto
Víceprimární producenti: řasy, sinice, vodní rostliny konkurence o zdroje mikrobiální smyčka
primární producenti: řasy, sinice, vodní rostliny konkurence o zdroje mikrobiální smyčka přirozená jezera (ledovcová, tektonická, ) tůně rybníky přehradní nádrže umělé tůně (lomy, pískovny) Dělení stojatých
Vícemolekulární struktura (vodíkové můstky, polarita) hustota viskozita teplo povrchové napětí adheze a koheze proudění
molekulární struktura (vodíkové můstky, polarita) hustota viskozita teplo povrchové napětí adheze a koheze proudění Proč se zabývat teplotou vody? řídí biologické děje (růst, přežívání, reprodukci, kompetici,...),
VíceOrganismy a faktory prostřed
Organismy a faktory prostřed edí Abiotické faktory prostřed edí Rozdělen lení abiotických faktorů klimatické délka a intenzita slunečního záření, teplota, srážky, edafické pedologické procesy, ph půdy,
VíceCZ.1.07/1.5.00/
[1] [3] [2] Číslo projektu Název školy Předmět CZ.1.07/1.5.00/34.0425 INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA TECHNICKÁ BENEŠOV Černoleská 1997, 256 01 Benešov BIOLOGIE A EKOLOGIE Tematický okruh Téma Základy obecné
VícePopulace. Rozmístění jedinců v populaci = DISPERZE
Populace = soubor jedinců téhož druhu vyskytující se v určitém prostoru, má atributy jednotlivců i speciální skupinové. = homotypický soubor jedinců všech vývojových stádií v určitém prostoru, ten lze
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
VíceProjevy života. přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost
Projevy života přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost Projevy života přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost zbavení
VíceSSOS_ZE_1.14 Jedinec, druh, populace
Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
VíceVztah hmyzu k ekologickým faktorům
Vztah hmyzu k ekologickým faktorům Vztah hmyzu k ekologickým faktorům Abiotické teplota vlhkost světlo vzduch Biotické potrava intraspecifické (vnitrodruhové) interspecifické (mezidruhové) Tolerance (ekologická
VíceTechnická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE.
Technická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE Studijní texty 2010 Struktura předmětu 1. ÚVOD 2. EKOSYSTÉM MODELOVÁ JEDNOTKA 3.
VíceStřední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ
Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0130 Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: 7.6.2013
VíceZáklady biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA
Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA Výsledky vzdělávání Učivo Ţák Základy biologie charakterizuje názory na vznik a vývoj vznik a vývoj ţivota na Zemi ţivota na Zemi, porovná délku vývoje
Více05 Biogeochemické cykly
05 Biogeochemické cykly Ekologie Ing. Lucie Kochánková, Ph.D. Prvky hlavními - biogenními prvky: C, H, O, N, S a P v menších množstvích prvky: Fe, Na, K, Ca, Cl atd. ve stopových množstvích I, Se atd.
VíceKYSLÍKOVÉ DEFICITY - PROJEV NESTABILITY RYBNIČNÍHO EKOSYSTÉMU? Ing. Ivana Beděrková Ing. Zdeňka Benedová doc. RNDr. Libor Pechar, CSc.
KYSLÍKOVÉ DEFICITY - PROJEV NESTABILITY RYBNIČNÍHO EKOSYSTÉMU? Ing. Ivana Beděrková Ing. Zdeňka Benedová doc. RNDr. Libor Pechar, CSc. Úvod do problematiky Fytoplankton=hlavní producent biomasy, na kterém
VíceStřední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk
Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0130 Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: 25.1.2013
VíceCo je to CO 2 liga? Víš, co je to CO 2??? Naučil/a jsi se něco nového???
Co je to CO 2 liga? Je to celorepubliková soutěž, která je učena pro týmy 3-10 studentů ve věku cca 13-18 let (ZŠ, SŠ). Zabývá se tématy: klimatické změny, vody, energie a bydlení, jídla, dopravy. Organizátorem
VíceFyzická geografie. Mgr. Ondřej Kinc. Podzim
Globální půdy 27. 11. 2014 Fyzická geografie Podzim 2014 Mgr. Ondřej Kinc kinc@mail.muni.cz půda =????? pedologie =.. předmětem pedologie je půda, resp. pedosféra =. půda vzniká působením půdotvorných.,
VíceVESMÍR. za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let. dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná
VESMÍR za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná vznikají první atomy, jako první se tvoří atomy vodíku HVĚZDY první hvězdy
VíceCZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28.
VíceStruktura krajiny. NOK, přednáška
Struktura krajiny NOK, přednáška Struktura krajiny Krajinu můžeme vyjádřit souborem parametrů, tj. ukazatelů, které charakterizují její stav, strukturu, fungování a chování (dynamika, vývoj). - známe pouze
VíceAnotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Klíčová slova
Anotace Kompletně zpracovaná vědomostní hra k procvičení znalostí o neživé přírodě zábavnou formou. Procvičuje znalosti z prezentací a pracovních listů s názvy Světlo, Teplo, Voda, Vzduch, Půda a Minerální
VíceRozptyl a migrace. Petra Hamplová
Rozptyl a migrace Petra Hamplová Terminologie Rozptyl a migrace jsou dva nejčastější termíny k označení prostorových pohybů ROZPTYL Krátká vzdálenost Individuální Zpravidla bez návratu Nesměrované Nepravidelné
VíceStřední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína Táboritská 941 379 01 TŘEBOŇ EKOLOGICKÁ SOUTĚŽ
EKOLOGICKÁ SOUTĚŽ 1. Vyberte, co nepatří mezi význam zeleně v okolí: a) tlumí hlučnost b) zvyšuje množství oxidu uhličitého c) pohlcuje teplo 2. Půda je úrodná, pokud obsahuje dostatek vody, vzduchu, rozpustných
VíceVyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 05 VY 32 INOVACE
Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 05 VY 32 INOVACE 0115 0305 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor
VíceNÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace AUTOR: Mgr. Šrámková Lenka NÁZEV: VY_32_INOVACE_2.3.20.5._PŘ TÉMA: třídění živých organismů ČÍSLO
VíceAplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj
Aplikovaná ekologie 2.přednáška Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj Životní prostředí ÚVOD základní pojmy životní prostředí, ekologie z čeho se skládá biosféra? ekosystém potravní závislosti, vztahy
VíceVztahy mezi populacemi
I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Pracovní list č. 6 Vztahy mezi populacemi Pro potřeby
VíceEkosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly
Ekosystém tok energie toky prvků biogeochemické cykly Ekosystém se sestává z abiotického prostředí a biotické složky (společenstva) a jejich vzájemných interakcí. Ekosystém si geograficky můžeme definovat
VíceZáklady ekologie. Michal Hájek Světlana Zahrádková
Základy ekologie Michal Hájek Světlana Zahrádková Odum, E., (1971): Základy ekologie, Academia Praha Begon, M., Harper, J.L., Towsend C.R. (1997): Ekologie, Votobia, 949 str. oikos = obydlí - dům - domov
VícePřírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,
VícePROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY
PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - organismy V této kapitole se dozvíte: Co je to organismus. Z čeho se organismus skládá. Jak se dělí
VíceJ i h l a v a Základy ekologie
S třední škola stavební J i h l a v a Základy ekologie 10. Voda jako podmínka života Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava šablony registrační číslo projektu:cz.1.09/1.5.00/34.0284 Tomáš Krásenský
VíceEnviroment Z angličtiny Prostředí, životní prostředí, environmentální = vztahující se k životnímu prostředí
Otázka: Základy ekologie Předmět: Biologie Přidal(a): Paris Vymezení pojmů Ekologie Biologická věda, která se zabývá vztahem mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem Enviroment Z angličtiny
VíceMaturitní otázky do zeměpisu
Maturitní otázky do zeměpisu 1. Geografie jako věda Předmět a objekt geografie a jeho vývoj v průběhu staletí. Postavení geografie v systému věd. Význam geografie pro život současného člověka. Uplatnění
VíceHYDROSFÉRA = VODSTVO. Lenka Pošepná
HYDROSFÉRA = VODSTVO Lenka Pošepná Dělení vodstva 97,2% Ledovce 2,15% Povrchová a podpovrchová voda 0,635% Voda v atmosféře 0,001% Hydrologický cyklus OBĚH Pevnina výpar srážky pevnina OBĚH Oceán výpar
Více2. Kteří z odborníků mohli vyslovit následující tvrzení?
1. Vysvětli pojmy: - EKOLOGIE, OCHRANA PŘÍRODY, ZDROJ, PODMÍNKA Ekologie věda, která se zabývá zkoumáním vztahů mezi organismy a prostředím a mezi organismy vzájemně. 1 bod Ochrana přírody lidská péče
VíceDekompozice, cykly látek, toky energií
Dekompozice, cykly látek, toky energií Vše souvisí se vším Živou hmotu tvoří 3 hlavní organické složky: - Bílkoviny, cukry, tuky Syntézu zajišťuje cca 20 biogenních prvků - Nejdůležitější C, O, N, H, P
Více28. VZTAHY MEZI ORGANISMY A PROSTŘEDÍM
28. VZTAHY MEZI ORGANISMY A PROSTŘEDÍM A. Základní ekologické pojmy B. Organismy a prostředí (biotické a abiotické podmínky), ekologická valence, biotop, biocenóza C. Ekosystém (produkce ekosystému, vzájemné
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty 1 2 chemického složení
VíceŠablona č. 01. 09 ZEMĚPIS. Výstupní test ze zeměpisu
Šablona č. 01. 09 ZEMĚPIS Výstupní test ze zeměpisu Anotace: Výstupní test je vhodný pro závěrečné zhodnocení celoroční práce v zeměpise. Autor: Ing. Ivana Přikrylová Očekávaný výstup: Žáci píší formou
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN
FYZIOLOGIE ROSTLIN Fyziologie rostlin, Biologie, 2.ročník 25 Podobor botaniky, který studuje životní funkce a individuální vývoj rostlin. Využívá poznatků z dalších odvětví biologie jako je morfologie,
VíceEkologie. (obecná ekologie, ochrana životního prostředí, globální problémy)
Modelové otázky z biologie pro přijímací zkoušky na 2. lékařskou fakultu UK (starší vydání, 2006) - Zdeněk Kočárek, Zdeněk Sedláček, Petr Goetz, Jaroslav Mareš, Taťána Maříková, Miloslav Kuklík, 1 až 4
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VícePůdní úrodnost, výživa a hnojení
Půdní úrodnost, výživa a hnojení Faktory ovlivňující růst a vývoj rostlin Přírodní faktory ovlivňující růst a vývoj rostlin významně ovlivňují úspěch či neúspěch budoucí rostlinné produkce. Ovlivňují se
VícePROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA
PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - půda V této kapitole se dozvíte: Jak vznikla půda. Nejvýznamnější škodliviny znečištění půd. Co je to
VíceCo je to ekosystém? Ekosystém. Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza. Otevřený systém.
Ekosystém Co je to ekosystém? Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza Hmota Energie Otevřený systém Ekosystém Složky a procesy ekosystému Složky Anorganické látky
VíceCo je to ekosystém? Ekosystém. Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza. Otevřený systém.
Ekosystém Co je to ekosystém? 32 Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza Hmota Energie Otevřený systém Ekosystém Složky a procesy ekosystému 32 Složky Anorganické
Více