UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDĚCKÁ FAKULTA KATEDRA ALGEBRY A GEOMETRIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Střechy a jejich řešení Vedoucí práce: Mgr. Marie Chodorová, Ph.D. Rok odevzdání: 2012 Vypracoval: Kateřina Motúzová M-DG, 3. ročník

2 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Marie Chodorové, Ph.D., a že jsem uvedla veškeré zdroje použité při zpracování této práce. V Olomouci dne..

3 Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce paní Mgr. Marie Chodorové, Ph.D. za poskytnuté informace, odborné rady, ochotu a čas.

4 Obsah Úvod Střecha z pohledu stavebnictví Teoretické řešení střech Základní typy střech Střecha pultová Střecha sedlová Střecha stanová Střecha mansardová Střecha valbová Střecha valbová nad složitějším půdorysem Střecha valbová nad rovnoběžníkovými a lichoběžníkovými půdorysy Střecha se zkosenými rohy Zakázaný okap Zakázaný okap na hraně římsové Zakázaný okap na pravoúhlém úžlabí Zakázaný okap na pravoúhlém nároží Střecha valbová nad dvorem Střecha polovalbová Střechy s okapy v různých výškách Závěr Literatura

5 Úvod Bakalářskou práci na téma Střechy a jejich řešení jsem zpracovala na základě poznatků o teoretickém řešení střech. Věnuji se stavební konstrukci střech, popisu a technickému řešení šikmých střech. Práci jsem napsala z důvodu prohloubení znalostí a utřídění poznatků z teoretického řešení střech. Domnívám se, že na toto téma není v rámci výuky deskriptivní geometrie vyčleněn dostatečný časový prostor a tudíž je toto téma bráno spíše okrajově. V práci se zaměřuji na prohloubení znalostí o různých typech střech a jejich konstruování nad libovolnými nepravidelnými půdorysy. Práce je rozdělena do několika kapitol. V první kapitole popisuji konstrukci střech z pohledu stavebnictví. Obsahem druhé části mé práce jsou základní pravidla teoretického konstruování jednotlivých typů střech. Popisuji, jakými plochami jsou střechy nejčastěji konstruovány, definuji výšku střešních okapů, spád střešních rovin, značení okapů na hranách římsových a dále například značení směru odtoku vody. Nejrozsáhlejší částí mé práce je kapitola třetí, ve které jsem se zaměřila na podrobný popis řešení různých typů střech. Zabývám se zde popisem alternativ řešení střech nad různými půdorysy. Věnuji se také možnostem řešení střech, kde je na určité části půdorysu střechy zakázán okap, a v závěru řeším problematiku střech u budov se dvorem. Důvodem, pro který jsem si uvedené téma vybrala a zároveň účelem jejího sepsání byla snaha blíže specifikovat a rozebrat možnosti, které z hlediska technického řešení střech stavebnictví nabízí. Velmi významnou úlohu zde, zejména v případě složitých tvarových řešení sehrává deskriptivní geometrie při projekci a plánování střešních konstrukcí. Snažila jsem se jednoduchou a zajímavou formou přiblížit toto téma a možnosti, které nabízí, těm, kteří jsou v tomto oboru laiky nebo začátečníky. Obrázky jsou narýsovány v programu AutoCad. Bakalářská práce je napsána v textovém editoru Microsoft Word

6 Střecha z pohledu stavebnictví V této kapitole si definujeme pojem střechy z hlediska stavebnictví a jejich základní členění: Nejvyšší část budovy se nazývá střecha. Je to stavební konstrukce, která je určena k ochraně obytné části domu před povětrnostními podmínkami. Střecha je tvořena nosnou konstrukcí a krytinou. Část střechy, jež je viditelná zvenčí, se nazývá krytina. Krytina je nesena latěmi upevněnými na krovech. Ty se ve spodní části opírají o trám zvaný pozednice. Pozednice je vodorovná a je pevně uchycena k takzvanému věnci budovy. Rovnoběžně s pozednicí vede hrana okapní, přes kterou přepadává sníh a přetéká dešťová voda. Při teoretickém řešení střech tyto detaily zanedbáváme. Pozednice je zde nahrazena přímkou nazývanou hrana římsová. Taktéž vzdálenost mezi hranou římsovou a okapem je zanedbávána. Střechy lze dělit dle několika hledisek. Dle sklonu střešních rovin, funkce či jejich tvaru. Třídění střech dle jejich tvaru si detailně přiblížíme. Základní typy střech. Dle úhlu, který svírají střešní roviny s rovinou vodorovnou ve výši okapu, jsou střechy děleny následovně. Označme vzdálenost dvou rovnoběžných římsových hran a budeme značit vzdálenost hřebenu střechy od roviny určené římsovými hranami. Střechu nazveme úhlovou, platí-li (Obr. 1 a) ). Střechou vlašskou nazýváme takový typ, který vznikne v případech až (Obr. 1 b) ). Střechu pojmenováváme francouzskou, pokud rovina vedená kolmo k římsovým hranám vytne rovnostranný trojúhelník. Platí tedy, že (Obr. 1 c) ). V případě, kdy dostáváme střechu gotickou (Obr. 1 d) ). O střeše věžové budeme mluvit tehdy, platí-li (Obr. 1 e) )

7 Obr. 1: Typy střech - 7 -

8 Teoretické řešení střech Pod pojmem Teoretické řešení střech je uvažováno geometrické sestrojení střešních rovin a jejich průsečnic. Střechu řešíme teoreticky tak, aby její následná konstrukce byla co nejjednodušší, a ve většině případů je nutno brát ohled i na finanční náročnost jejího zkonstruování. Pouze ve výjimečných případech, například u reprezentativních budov, může mít přednost vnější vzhled před jednoduchostí a účelností. K nejjednoduššímu a nejčastějšímu řešení využíváme ke konstrukci střech roviny. Není-li možné využít rovin, užijeme přímkové plochy. Ve výjimečných případech se konstruuje střecha pomocí nepřímkových ploch (např. kulová plocha). Půdorys stavby je omezen římsovými hranami, popřípadě střešními okapy. Při praktickém konstruování nám okapy přesahují přes římsy, tento fakt je při teoretickém řešení zanedbáván. V případě, že máme určeno, že roviny tvořící střechu mají být stejného spádu, je řešení ve většině případů jednoznačné. Sklon střešních rovin nemá vliv na teoretické řešení střechy. V našem případě bude vždy uvažováno pouze řešení, kdy mají roviny stejný spád. Taktéž, pokud nebude uvedeno jinak, jsou všechny hrany římsové ve stejné výšce. Nastane-li případ, že na hraně římsové není dovoleno odtékání vody, značíme tuto hranu dvojitou čarou. Směr odtoku vodu po střešní rovině značíme pomocí šipky. Díky tomu dojde k lepší názornosti sklonu rovin

9 Základní typy střech Mezi základní typy střech patří střecha: pultová sedlová mansardová stanová valbová polovalbová U složitějších střech využíváme kombinaci různých typů střech. Jedná se zejména o konstrukci střech složitějšího půdorysu. 1 Střecha pultová Jedná se zde o nejjednodušší typ střechy. Střecha je tvořena pouze jednou rovinou a mluvíme o ní v případě, že máme na obdélníkovém půdoryse zakázaný okap na třech stranách. U všech chráněných říms je nutné zvýšení zdiva. (Obr. 2). Střecha je v praxi využívána zpravidla na různých přístavcích, garážích nebo hospodářských staveních a v poslední době se její využití rozšířilo v ekologické architektuře na tzv. aktivní solární domy. Nastane-li situace, kdy sklon střešní roviny se nachází v rozmezí 0-5, jedná se o střechu rovnou

10 Obr. 2: Střecha pultová 2 Střecha sedlová Střecha sedlová je historicky nejužívanější typ střechy v klimatických podmínkách České republiky. Je tvořena dvěma střešními rovinami s přímočarým hřebenem, dvěma okapy a dvěma štíty. K její konstrukci využijeme dvou rovin. Jedná se o případ, kdy máme povolený okap pouze na dvou protilehlých stranách. U dvou zbylých stran je odtok vody zakázán. Střecha je zde tvořena dvěma rovinami. Roviny se protínají v průsečnici, která se nazývá hřeben. Půdorys hřebene půlí, je-li spád obou rovin stejný, vzdálenost stop střešních rovin. Vyzděnou plochu pod částí střechy se zakázaným okapem nazýváme štíty. (Obr. 3) Obr. 3: Střecha sedlová

11 Vzdálenost dvou římsových hran, na níž je povoleno odtékání vody je označována jako rozpon. Výškou střechy nazýváme vzdálenost hřebenu od roviny, jež je určena římsovými hranami. (Obr. 4) Obr. 4: Rozpon a výška sedlové střechy 3 Střecha stanová O střeše stanové mluvíme tehdy, protínají-li se všechny její střešní roviny právě v jednom bodě. (Obr. 5) Používá se zejména na samostatně stojících budovách. Jestliže je podmíněný stejný spád všech roviny, tvoří střešní hrany pravidelný (postačující je tečnový) mnohoúhelník, v limitě je připuštěna římsa kruhová. Obr. 5: Střecha stanová Na následujícím obrázku jsou některé z možností stanových střech nad různými půdorysy. Na obrázku 6 a) a b) je sestrojena stanová střecha nad pravidelným čtyřúhelníkem,

12 resp. osmiúhelníkem. V možnosti c) je uvažována limitní možnost římsa kruhová. A ve variantě za d) je ukázka střechy stanová nad obecným čtyřúhelníkem. Nutno ale podotknout, že v tomto případě se samozřejmě jedná o střechu stanovou, ale střešní roviny již nebudou mít stejnou odchylku, na rozdíl od předchozích variant. Obr. 6: Stanová střecha nad různými půdorysy Speciální případ střechy stanové vznikne, jestliže je povoleno stékání vody pouze do rohů. K dispozici máme dvě možnosti řešení. V převážné většině se ale uchylujeme k první variantě řešení vzhledem k menší konstrukční náročnosti. Střecha stanová se všemi zakázanými okapy může vzniknout buď průnikem dvou střech sedlových popřípadě průnikem dvou sedlových střech a střechy stanové. Teoretické konstruování je následující: Sestrojíme střechu sedlovou nad daným půdorysem, jestliže jsou zakázané okapy pouze na páru protilehlých hran římsových. Taktéž sestrojíme sedlovou střechu nad půdorysem, jestliže máme povoleno odtékání vody na zbylých dvou okapových hranách. Samozřejmostí je nutnost identického sklonu všech střešních rovin. Průnikem již vzniklých dvou sedlových střech je požadované řešení (Obr. 7 a) ). Druhé východisko ke konstrukci střechy nad čtvercovým půdorysem se zakázanými okapy na všech hranách římsových spočívá taktéž v průniku několika střech. Jako první sestrojíme střechu stanovou nad daným čtvercovým půdorysem, aniž bychom brali zřetel na zakázané okapy. Poté zkonstruujeme střechu stanovou dle obrázku č. 7 a) s tím rozdílem, že spád střešních rovin bude poloviční oproti předchozímu řešení. Následným opětovným průnikem dvou již sestrojených střech získáme požadovaný výsledek. (Obr. 7 b) )

13 Obr. 7: Střecha stanová nad různými půdorysy 4 Střecha mansardová Mansardová střecha je typ sedlové střechy. Každá její polovina se skládá se ze dvou střešních rovin různého sklonu. Využívají se většinou u podkrovních staveb, dále jsou konstruovány z důvodu ochrany dalších částí stavby nebo pro zkvalitnění izolace podkroví. Prostor pod takovou střechou se nazývá mansarda, což znamená je obytné podkroví. (Obr. 8) Obr. 8: Střecha mansardová

14 5 Střecha valbová Valbová střecha je takovým typem konstrukce, kdy o každou hranu opřeme střešní rovinu daného spádu. Od střechy sedlové se liší tím, že má na koncích místo štítů šikmé střešní roviny zvané valby. Okap je povolen po celé délce půdorysu stavby. Stejně jako u střechy sedlové zde hřeben půlí vzdálenost dvou delších rovnoběžných stop a je s nimi rovnoběžný. Teoreticky střechu valbovou nad obdélníkovým půdorysem řešíme tak, že z každého rohu půdorysu stavby vedeme osu úhlu dvou římsových hran. Bod, ve kterém se dvě osy protnou, nazýváme střešní sběžiště. Sběžiště vzniká jako průnik tří a více střešních rovin. Celkem dostáváme střešní sběžiště dvě, které následovně spojíme a již dostáváme řešení valbové střechy nad obdélníkovým půdorysem. (Obr. 9) Obr. 9: Střecha valbová 5.1 Střecha valbová nad složitějším půdorysem Zvolíme si půdorys stavby A 1 A 7. Daný půdorys můžeme rozdělit na dvě části. Na hlavní obdélníkový půdorys tvořený body A 1, A 2, A 3 a A 7, poté vedlejší obdélníkový půdorys neboli přístavek, jež je tvořen body A 8, A 2, A 4 a A 5. Nejdříve vyřešíme střechu

15 valbovou nad hlavním obdélníkem a poté stejným postupem vyřešíme konstrukci střechy nad přístavkem. Následný sestrojený průnik těchto dvou střech je již konečné řešení. (Obr. 10) Obr. 10: Střecha valbová nad složitějším půdorysem Předtím, než začneme konstruovat valbové střechy nad složitými půdorysy, je nutné přiblížení základních pojmů, které se budou při konstrukci často využívat: Hřeben = průsečnice střešních rovin majících rovnoběžné hrany římsové, od které střešní roviny sestupují (Obr. 11 a) ) Úsečka H 1 H 2 (Obr. 10) Střešní spoj = úsečka spojující dva střešní hřebeny Úsečka H 2 H 3 (Obr. 10) Žlab = průsečnice střešních rovin majících rovnoběžné hrany římsové, do které střešní roviny sestupují. V praxi se snažíme střešních žlabů vyvarovat, většinou bývá dokonce žlab úplně zakázán. (Obr. 11 b) )

16 Obr. 11: Střešní hřeben a střešní žlab Nároží = průsečnice střešních rovin, jež vede z rohu budovy Úsečka A 4 H 4 (Obr. 12 a) ) Úžlabí = opak střešního nároží. Průsečnice střešních rovin vedoucích z koutu budovy Úsečka A 6 H 3 (Obr. 12 b) ) Obr. 12: Střešní nároží a úžlabí Dalším nutným předpokladem pro sestrojování střech nad složitějšími půdorysy je zavedení číslování střešních rovin procházející římsovými hranami. Cifry římsových hran vpisujeme vždy vně půdorysu. Nároží vzniklé jako průsečnice rovin 1 a 2 půlí úhel stop těchto rovin. Nároží 1/2 pokračuje tak daleko, dokud není proťato nárožím rovin 2/3. Vznikne

17 bod 1/2/3, který nazýváme střešní sběžiště. Odtud následně vychází hřeben střechy půlící vzdálenost stop rovin 1 a 3. Hřeben pokračuje až do té doby, dokud se neprotne s nárožím vniklých průnikem rovin 3 a 4. Vzniká druhé střešní sběžiště 1/3/4. Dále vytvoříme stejným způsobem další dvě nároží 4/5 a 5/6. Vznikne střešní roh, neboli sběžiště 4/5/6 odkud vede hřeben přístavku. Ten vede až do bodu, kdy se protne se střešním úžlabím 1/6. K dokončení tvaru střechy nad daným půdorysem nám již zbývá pouze spojit střešní sběžiště 1/3/4 a 1/4/6 střešní spojkou. (Obr. 13) Za nejvýhodnější postupy, jak vytvářet teoretickou konstrukci střechy nad složitějším půdorysem se obecně považují dvě varianty. Osobně preferuji rozdělení půdorysu střechy na několik obdélníkových střech a poté vytváření jejich vzájemného průniku, za druhé nejvýhodnější řešení je považováno začít vytvářet střechu od nejkratší hrany římsové. Obr. 13: Číslování střešních rovin V dalším případě vidíme dvě možnosti eventuálního řešení střechy nad složitějším půdorysem, jež vznikne průnikem dvou obdélníků (v tomto případě shodných). Existují dvě možnosti řešení. Výběr možnosti řešení závisí na estetické stránce, případně na jejím praktickém zhotovení. Z obrázku č. 14 je vidno, že průnikem rovin 4 a 8 vznikne velice nepraktický žlab, kdežto u druhé možnosti dostaneme průnikem rovin 3 a 7 hřeben střešní. Druhá možnost je tedy vhodnější z hlediska odtoku vody. Navíc, v mnoha případech bývá žlab u konstrukcí střech přímo zakázán, protože je v praxi zdrojem mnoha potíží

18 Obr. 14: Průnik dvou valbových střech Úloha 3.4 Sestrojte valbové střechy nad danými půdorysy

19 Řešení: a) Řešení střechy úkolu 3.4. a) je jednoznačné. Po řádném očíslování střešních říms vytvoříme nároží 1/2, 2/3, 3/4, 5/6 a 1/6. Vzniknou dvě sběžiště. Dále vytvoříme úžlabí rovin 4/5, které se nám protíná s nárožím 1/2 v jednom bodě. Spojením sběžiště 1/5/6 a 1/2/4/5 získáme jeden hřeben, druhý vznikne propojením sběžišť 1/2/4/5 a 2/3/4. Střecha je kompletní. b) Nejdříve vytvoříme valbovou střechu tvořenou římsovými hranami 1, 2, 3 a 4. Poté sestrojíme valbovou střechu nad přístavkem tvořeným římsovými hranami 5, 6 a 7. Průnik dvou již sestrojených valbových střech je požadované řešení. c) Střechu z úkolu 3.4 c) sestrojíme následovně: Vytvoříme nároží rovin 1/2 a 1/12. Sběžištěm rovin 1/2/12 vedeme hřebem střechy rovnoběžně s hranami římsovými 2 a 12. Týž způsobem vytvoříme sběžiště 3/4/5, 6/7/8 a 9/10/11. Vedeme jimi střešní hřebeny rovnoběžně s půdorysnými stopami rovin, které nejsou valby. Všechny čtyři hřebeny se nám protnou v jediném sběžišti 2/3/5/6/8/9/11/

20 d) Střechu z úkolu 3.2. d) můžeme rozdělit na několik částí. Jako základní část zvolíme obdélníkový půdorys tvořený římsovými hranami 3, 4, 5 a 10. Dalším sektorem určíme obdélník tvořený okapovými hranami 6, 7, 8 a 9. Posledním úsekem bude přístavek tvořen rovinami 1, 2 a z části rovinou 10. Vytvoříme valbovou střechu nad základní částí a totéž provedeme nad menším obdélníkem tvořeným římsovými hranami 6 9. Stejnou konstrukci zopakujeme na přístavek. Výsledná valbová střecha nad složitějším půdorysem vznikne průnikem všech tří částí. e) Dostáváme se k řešení střechy nad poměrně složitým půdorysem. Opět je zde možno rozdělit střechu na několik segmentů. Zvláště u složitých střech je důležité dbát na správné a přehledné očíslování střešních rovin. Jako základní část střechy zvolíme obdélník tvořen střešními hranami 3,4, 12 a 17 a vytvoříme nad tímto půdorysem valbovou střechu. Další díly půdorysu budou části se stávající ze střešních rovin 1, 2, 18 a 19 a dále 13, 14, 15 a 16. Taktéž

21 nad nimi sestrojíme valbovou střechu a vytvoříme průnik se základní částí střechy. Dále je vidno, že zbývající segmenty budou přístavky. První je tvořen římsovými hranami číslo 5, 6 a 7. Následující přístavek je určen okapovými hranami 8, 9 a 12, na něhož navazuje menší přístavek tvořen rovinami 10, 11 a 12. Jelikož mají přístavky jednu římsovou hranu společnou, tak i při následné konstrukci budou mít společnou rovinu. Jedná se o rovinu 12. Nyní zkonstruujeme průnik základního obdélníku se všemi přístavky. Nyní máme konstrukci zdárně vyřešenou. 5.2 Střecha valbová nad rovnoběžníkovými a lichoběžníkovými půdorysy Ne vždy musí být stopy vedlejších střešních rovin na sebe kolmé. Konstrukce střech nad lichoběžníkovými půdorysy se provádí stejným principem jako u střech, jež mají římsové hrany vzájemně kolmé. Tudíž se zde zachovává pravidlo, že střešní nároží půlí úhel římsových hran rovin tvořící roh budovy. (Obr. 15, 16) Obr. 15: Střecha valbová nad rovnoběžníkovým půdorysem

22 Obr. 16: Střecha valbová nad složitým lichoběžníkovým půdorysem Konstrukce střech nad lichoběžníkovými půdorysy je poněkud složitější. Konstrukci střech můžeme rozdělit na několik případů: Jsou- li základny lichoběžníkového půdorysu střechy delší než ramena, jednoduše se zkonstruuje střecha pomocí střešních rovin stejného spádu. (Obr. 17) Obr. 17: Střecha nad lichoběžníkovým půdorysem Máme-li ramena lichoběžníkového půdorysu delší než základny vznikne při použití rovin stejného spádu nevzhledná střecha s táhlým nárožím místo hřebene. (Obr. 18) Obr. 18: Střecha nad lichoběžníkovým půdorysem Tento neuspokojivý výsledek se dá odstranit několika způsoby. Povedeme-li vodorovnou rovinu nižším bodem nároží, protne nám daná rovinu střechu v trojúhelníku, nad kterým již jednoduše vytvoříme střechu stanovou. (Obr. 19)

23 Obr. 19: Střecha nad lichoběžníkovým půdorysem Úkol lze vyřešit taky jinými způsoby.(obr. 20) Římsovými hranami,, proložíme roviny rovnaného spádu. Střešní rovinu nad ukončíme vhodně hřebenem a poté spojíme bod s bodem nebo bod s bodem. Roviny ( ), ( ); ( ), ( ) jsou jiného spádu než ostatní roviny Obr. 20: Střecha nad lichoběžníkovým půdorysem 5.3 Střecha se zkosenými rohy Na obrázku č. 21 a) můžeme vidět teoretické řešení střechy se zkosenými rohy pomocí rovin takřka stejného spádu. Toto řešení není vzhledné i konstrukčně je nevyhovující. Mnohem efektivnější řešení je doplnit střechu se zkosenými rohy na obdélníkový půdorys a nad daným půdorysem sestrojit střechu valbovou. (Obr. 21 b) ) Poté spojíme koncové body hřebene s otupujícími rohy půdorysu. Vzniklé roviny procházející zkosenými rohy jsou odlišného spádu. a) b) Obr. 21. Střecha valbová se zkosenými rohy

24 Na následujícím obrázku č. 22 je zřejmé, že k nejvhodnějšímu vyřešení střechy obtížnějšího půdorysu se zkosenými rohy využijeme doplnění půdorysu střechy na obdélníky, čímž odstraníme zkosení a dále postupujeme stejným způsobem dle obrázku 21 a). Obr. 22: Střecha valbová se zkosenými rohy 5.4 Zakázaný okap Jak již bylo řečeno, zakázaný okap budeme značit dvojitou čarou místo obvyklé jednoduché čáry, která značí římsovou hranu, na niž může voda odtékat. Případ zakázaného odtoku vody může nastat na různých částech půdorysu budovy. V nejčastějších případech nastane po celé délce hrany římsové nebo alespoň na její části. V praxi již méně vídané jsou zakázané okapy na nároží, popřípadě úžlabí. Jejich řešení je sice komplikovanější, ale samozřejmě konstrukčně proveditelné Zakázaný okap na hraně římsové Zakázaný okap může být buď po celé délce hrany římsové, nebo pouze na její části. Teoretické konstruování je ale identické. Připomeňme, že střešní roviny budou opět stejného spádu. V bodech, kde končí zakázaný okap, vedeme pomocné roviny 2 a 3 tak, že jejich půdorysná stopa bude kolmá na hranu římsovou, na níž je okap zakázán. Rovinu vedeme pod daným úhlem tak, aby nám z ní voda stékala mimo zakázanou oblast. Část střechy vzniklá pomocnými rovinami se nazývá vikýř. (Obr. 23) Vikýře se nejčastěji využívají k vyústění oken v případě, že pod střechou je vybudováno podkroví

25 Obr. 23: Zakázaný okap na hraně římsové Zakázaný okap na pravoúhlém úžlabí Případ, kdy je zakázán okap na pravoúhlém úžlabí, je v praxi méně obvyklý. Řešení je závislé na tom, v jakém poměru jsou části zakázaných hran. Jsou-li části a shodné ( Obr. 24 a) ), je k řešení nutné využít dvou pomocných rovin 3 a 4. Body, ve kterých končí zakázaný okap, vedeme již zmíněné pomocné roviny. Stopy pomocných rovin jsou kolmé na římsové hrany, na nichž se nachází část se zakázaným okapem. Roviny svírají ostrý úhel s částí římsových hran, na niž je odtok vody zakázán. Nastane-li případ, kdy, je nutno využít ke konstrukci zakázaného koutu tří pomocných rovin. Kratší část, na niž je zakázán okap označíme, delší část se zakázaným odtokem vody bude označena. Body, ve kterých končí zakázaný okap, opět proložíme pomocné roviny 3 a 4, jejichž stopy jsou kolmé na římsové hrany. Opět roviny svírají s částmi, na kterých je okap zakázán, ostrý úhel. Dále je nutno proložení třetí pomocné roviny 5. Stopa roviny 5 je rovnoběžná s kratší částí, na niž je okap zakázán, a její vzdálenost od římsové hrany je rovna velikosti. Vytvořený průnik tří pomocných rovin je požadované řešení zakázaného odtoku vody na pravoúhlém úžlabí. (Obr. 24. b) )

26 a) b) Obr. 24: Zakázaný okap na pravoúhlém úžlabí Zakázaný okap na pravoúhlém nároží Pokud máme zakázaná okap na pravoúhlém nároží, musíme postupovat při tvorbě střechy následovně: Řešení zakázaného odtoku vody na nároží je závislé na poměru délek zakázaného okapu na sousedních hranách římsových. Mohou nastat čtyři případy a u každého případu je řešení zakázaného odtoku vody do rohu poněkud odlišné

27 1) Nejjednodušší případ nastane, pokud je délka zakázaného okapu na sousedních římsových hranách stejná. Tedy (Obr. 25). Nejdříve sestrojíme střechu nad obdélníkovým půdorysem. K sestrojení zakázaného rohu bude nutno využití dvou pomocných rovin 3 a 4. Roviny proložíme, jak už je zvykem, aby jejich půdorysné stopy byly kolmé k římsovým hranám se zakázaným okapem. Jejich odchylka bude samozřejmě stejná jako u ostatních střešních rovin. Průsečnice pomocných rovin bude v půdoryse procházet rohem rovin 1 a 2 a bude kolmá na jejich průsečnici. Obr. 25: Zakázaný okap na pravoúhlém nároží

28 2) Další varianta nastane, jestli (Obr. 26). Opět ke konstrukci zakázaného okapu využijeme dvou pomocných rovin. Sestrojíme jejich průnik s valbovou střechou sestrojenou nad celým půdorysem budovy. Obr. 26: Zakázaný okap na pravoúhlém nároží

29 3) Další možnost, v jaké poměru se mohou nacházet délky zakázaných okapů je. Opět využijeme dvou pomocných rovin a poté užijeme stejné konstrukce jako v předchozích dvou případech. (Obr. 27) Obr. 27: Zakázaný okap na pravoúhlém nároží

30 4) Poslední eventuální možnost poměru a je. Již už je zřejmé, že nejdříve opět sestrojíme valbovou střechu nad půdorysem střechy a poté užijeme opětovně dvou pomocných rovin 2 a 3 jako v předchozích třech případech. Následný sestrojený průnik valbové střechy s pomocnými rovinami je konečné řešení. (Obr. 28) Obr. 28: Zakázaný okap na pravoúhlém nároží

31 Úloha 2 Sestrojte valbovou střechu nad složitějším půdorysem budovy, jež obsahuje části, na nichž je zakázán odtok vody

32 Řešení:

33 5.5 Střecha valbová nad dvorem K zajímavějším případům patří, jestliže máme zastřešit budovou se dvorem. Princip zastřešování je stejný. Úloha 3 Sestrojte střechy nad půdorysy budov se dvorem

34 Řešení: a) b) c)

35 d) Úloha 4 Řešte valbovou střechu složitého půdorysu se dvorem a na jehož částech římsových hran je zakázán odtok vody

36 Řešení:

37 6 Střecha polovalbová Poslední ze základních typů střech, které jsou tvořeny rovinami, je střecha polovalbová. U těchto střech se římsové hrany nenacházejí ve stejné výšce. Střecha polovalbová vznikne kombinací střechy valbové a střechy sedlové. Rozlišujeme dva typy střech polovalbových. V prvním případě střecha polovalbová vznikne, jestliže na kratších stranách obdélníkového půdorysu není dovoleno stékání vody. Odtok vody ale není zakázán po celé délce kratší strany obdélníkového půdorysu, nýbrž na jejich dvou částech. Délka částí se zakázaným okapem je shodná, vychází vždy z koutu budovy a součet jejich délek je menší než délka hrany římsové. Tudíž nám vznikne uprostřed kratší strany obdélníkového půdorysu prostor, do něhož je odtok vody povolen. Vyřešíme to zkonstruováním valby nad tímto prostorem. (Obr. 29.) Obr. 29: Střecha polovalbová Může nastat situace, kdy bude okap zakázán uvnitř střechy, tedy ne jenom po jejím obvodu. V tomto případě nám vznikne střecha polovalbová druhého typu, pomocí níž získáváme prostor pro okna v půdní vestavbě. (Obr. 30)

38 Obr. 30: Střecha polovalbová 7 Střechy s okapy v různých výškách. Již v úvodu jsem specifikovala, že jestliže nebude uvedeno jinak, budou se okapy střech vždy nacházet ve stejné výšce. Nyní v závěrečné části mé práce přiblížím teoretické řešení střech, u nichž zmiňovaný předpoklad neplatí. Konstrukce těchto typů střech již není tak jednoduchá a pro její úspěšné řešení je nutné prostorové vidění. Aby bylo řešení jednoznačné, nepostačí sestrojit střechu v půdorysu. Je zapotřebí zkonstruovat též nárys a půdorys

39 Obr. 31: Střecha s okapy, jež nejsou ve stejné výšce

40 Závěr Cílem mé práce bylo vytvořit komplexní přehled teoretického řešení střech. Podrobně jsem se věnovala každému typu střechy, která může vzniknout pomocí rovin, jejichž římsy jsou ve stejné výšce. Jedná se o střechy pultové, sedlové, mansardové, stanové, valbové a polovalbové. Zdaleka nejvíce jsem se zabývala konstrukcemi střech valbových nad různými půdorysy. Též se zabývám konstrukcí valbových střech nad lichoběžníkovými půdorysy. Podstatná část mé práce je zaměřena na konstrukci střechy při zakázaném odtoku vody na různých částech hran římsových, v úžlabích a nárožích. V posledních dvou kapitolách (střecha polovalbová, střechy s okapy v různých výškách) se již zabývám konstrukcemi střech s římsami v různých výškách. Jejich konstrukce již není triviální. Téma je zpracováno uceleně, tudíž doufám, že má práce bude v budoucnu využita ve výuce deskriptivní geometrie. V seznamu použité literatury je seznam knih, které se z části zabývají teoretickým řešením střech

41 Literatura [1] URBAN, A.: Deskriptivní geometrie I., Praha, SNTL/SVTL, 1965 [2] KADEŘÁVEK, F., KLÍMA, J., KOUNOVSKÝ, J.: Deskriptivní geometrie I., Praha, Nakladatelství československé akademie věd, 1954 [3] MEDEK, V.: Deskriptívna Geometria, Brno, Slovenské nakladatel stvo technickej literatúry a Státní nakladatelství technické literatury,