Statutární orgány podnikatele

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra obchodního práva Statutární orgány podnikatele DIPLOMOVÁ PRÁCE Zuzana Janovová Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc. Prosinec 2010

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Zuzana Janovová

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Doc. JUDr. Stanislavu Plívovi, CSc., za cenné podněty, ochotnou pomoc a odborné vedení při zpracování této diplomové práce.

4 OBSAH: ÚVOD OBECNÝ VÝKLAD K PROBLEMATICE STATUTÁRNÍHO ORGÁNU DEFINIČNÍ ZNAKY STATUTÁRNÍHO ORGÁNU ODLIŠENÍ JEDNÁNÍ STATUTÁRNÍHO ORGÁNU OD JEDNÁNÍ ZÁSTUPCE MONOKRATICKÝ A KOLEKTIVNÍ CHARAKTER STATUTÁRNÍHO ORGÁNU. PLURALITA STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ? STATUTÁRNÍ ORGÁNY V OSOBNÍCH A KAPITÁLOVÝCH SPOLEČNOSTECH STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA OSOBNÍCH A KAPITÁLOVÝCH SPOLEČNOSTÍ KDO JE STATUTÁRNÍM ORGÁNEM VZNIK FUNKCE STATUTÁRNÍHO ORGÁNU STATUTÁRNÍ ORGÁNY PODNIKATELŮ PODLE PRÁVNÍ FORMY PODMÍNKY VÝKONU FUNKCE ČLENA STATUTÁRNÍHO ORGÁNU PŮSOBNOST STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ PŮSOBNOST STATUTÁRNÍHO ORGÁNU OBCHODNÍ VEDENÍ - VNITŘNÍ PŮSOBNOST STATUTÁRNÍHO ORGÁNU JEDNATELSKÉ OPRÁVNĚNÍ - PŮSOBNOST STATUTÁRNÍHO ORGÁNU NAVENEK UTVOŘENÍ VŮLE SPOLEČNOSTI A JEJÍ PROJEV NAVENEK NEOMEZENOST JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ A ZÁKONNÁ OMEZENÍ JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ OBECNÝ VÝKLAD K DŮSLEDKŮM PORUŠENÍ ZÁKONNÉHO OMEZENÍ JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ STATUTÁRNÍHO ORGÁNU PŘEHLED A VÝKLAD K JEDNOTLIVÝM OBECNÝM ZÁKONNÝM OMEZENÍM JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ PLATNÝM PRO OSOBNÍ I KAPITÁLOVÉ SPOLEČNOSTI Převod podniku a další významné dispozice s podnikem Smlouva o výkonu funkce statutárního orgánu Odměňování statutárních orgánů (jejich členů) Smlouva o tichém společenství Ovládací smlouva a smlouva o převodu zisku PŘEHLED A VÝKLAD K JEDNOTLIVÝM SPECIÁLNÍM ZÁKONNÝM OMEZENÍM JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ PLATNÝM PRO KAPITÁLOVÉ SPOLEČNOSTI Finanční asistence

5 Nabývání vlastních podílů Nabývání podílů ovládanou osobou Ustanovení 193 odst. 2 ObchZ Ustanovení 196a odst. 1 a 2 ObchZ Ustanovení 196a odst. 3 ObchZ NEOMEZITELNOST JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ NAVENEK A VNITŘNÍ OMEZENÍ JEDNATELSKÉHO OPRÁVNĚNÍ URČENÍ ZPŮSOBU JEDNÁNÍ STATUTÁRNÍHO ORGÁNU Určení způsobu, kterým právnická osoba jedná navenek, versus vnitřní omezení jednatelského oprávnění Určení způsobu jednání tak, že v některých případech jednají členové statutárního orgánu každý samostatně, v jiných ale pouze společně Plná moc mezi členy statutárního orgánu nezastupitelnost člena statutárního orgánu při výkonu své funkce Jednání pověřeným členem statutárního orgánu Souběh více různých jednatelských oprávnění Jednání statutárního orgánu spolu s prokuristou STATUTÁRNÍ ORGÁNY JEDNOTLIVÝCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ A DRUŽSTVA ÚVOD DO KAPITOLY SPOLEČNÍCI VEŘEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI KOMPLEMENTÁŘI KOMANDITNÍ SPOLEČNOSTI JEDNATELÉ SPOLEČNOSTI S RUČENÍM OMEZENÝM PŘEDSTAVENSTVO AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI PŘEDSTAVENSTVO DRUŽSTVA JEDNATELÉ EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO ZÁJMOVÉHO SDRUŽENÍ STATUTÁRNÍ ORGÁNY EVROPSKÉ SPOLEČNOSTI STATUTÁRNÍ ORGÁNY EVROPSKÉ DRUŽSTEVNÍ SPOLEČNOSTI STATUTÁRNÍ ORGÁNY JEDNOTLIVÝCH PODNIKATELŮ PODLE PRÁVNÍ FORMY ÚVOD DO KAPITOLY OBECNĚ URČENÉ PRÁVNICKÉ OSOBY - PODNIKATELÉ ZAKLÁDANÉ NA ZÁKLADĚ OBECNÉ ZÁKONNÉ ÚPRAVY STÁTNÍ PODNIKY PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÍCH CELKŮ KOMODITNÍ BURZY ZAMĚSTNANECKÉ POJIŠŤOVNY

6 7.3. OBECNĚ URČENÉ PRÁVNICKÉ OSOBY - PODNIKATELÉ ZAKLÁDANÉ NA ZÁKLADĚ SPECIÁLNÍCH ZÁKONŮ STÁTNÍ FONDY ZAJIŠŤOVACÍ FONDY SPECIÁLNÍ PRÁVNICKÉ OSOBY PODNIKATELÉ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČR A AGRÁRNÍ KOMORA ČR ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM LITERATURY ABSTRACT KLÍČOVÁ SLOVA - KEYWORDS

7 Úvod Pojem podnikatel zahrnuje poměrně široký okruh osob, přičemž se může jednat jak o osoby fyzické, tak o osoby právnické. V případě podnikatele fyzické osoby je poměrně snadné odpovědět na otázku, kdo projevuje vůli takového podnikatele navenek ve vztahu k třetím osobám. Mnohem složitější situace však nastává právě v případě podnikatelů právnických osob. Právnická osoba je totiž osobou nepřirozenou, uměle vytvořenou, která sama o osobě (tj. bez prostřednictví fyzické osoby) není schopna projevovat svou vůli navenek. Právo proto musí právnické osobě stanovit ekvivalent osobního (přímého) jednání fyzické osoby takovým ekvivalentem je právě jednání statutárního orgánu. Téma, které jsem si pro svou diplomovou práci zvolila, je velmi obsáhlé, čemuž napovídá již samotná definice pojmu statutárního orgánu obsažená v 20 ObčZ, podle které jsou statutárními orgány ti, kdo jsou podle smlouvy o zřízení právnické osoby, zakládací listiny nebo zákona oprávněni činit právní úkony jménem právnické osoby ve všech věcech, jakož i výčet podnikatelů obsažený v 2 odst. 2 ObchZ. Podnikatelem jsou zejména obchodní společnosti a družstva, které se zapisují do obchodního rejstříku. Některé obchodní společnosti (konkrétně společnost s ručením omezeným a akciová společnost) a družstvo přitom nemusí být ani založeny za účelem podnikání, a přesto budou podnikatelem tzv. podnikatelem podle právní formy. Do obchodního rejstříku se totiž podle 34 odst. 1 písm. a) ObchZ zapisují všechny obchodní společnosti a družstva, bez ohledu na účel, za kterým byly založeny - veškeré obchodní společnosti a družstva zapsané v obchodním rejstříku proto odpovídají definici podle 2 odst. 2 písm. a) ObchZ a jsou podnikateli. Podnikatelem podle právní formy ale mohou být i jiné právnické osoby než obchodní společnosti a družstva, neboť do obchodního rejstříku se kromě již zmiňovaných obchodních společností a družstev a některých fyzických a zahraničních osob zapisují i další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis. Zvláštní právní předpisy tuto povinnost stanoví nejrůznějším právnickým osobám může se jednat například o státní podniky, příspěvkové organizace či státní fondy. Vzhledem k tomu, že i takové osoby jsou podnikatelem (podle právní formy), aplikují se na jejich jednání ustanovení obchodního zákoníku o 7

8 jednání podnikatelů. Zvláštní zákony přitom stanoví, kdo je jejich statutárním orgánem, a případně i odchylky od obecné úpravy jednání statutárních orgánů obsažené v obchodním zákoníku. Protože mnou zvolené téma je velmi obsáhlé, bude tato práce pojednávat zejména o statutárních orgánech obchodních společností, které jsou v praxi mnohem početnější v porovnání s jinými právnickými osobami podnikateli. Současně se z celé široké problematiky statutárních orgánů zaměřuji především na jednatelské oprávnění, a to konkrétně na jeho zákonná a vnitřní omezení a určení způsobu jednání statutárních orgánů. Celou práci rozděluji do sedmi kapitol. V první kapitole se věnuji pojmu statutárního orgánu, jeho odlišení od jednání zástupce a jeho monokratickému, resp. kolektivnímu charakteru. Ve druhé kapitole charakterizuji statutární orgány osobních a kapitálových společností porovnáním několika jejich základních znaků. Ve třetí kapitole krátce definuji pojem jiných podnikatelů podle právní formy než jsou obchodní společnosti. Ve čtvrté kapitole uvádím podmínky výkonu funkce statutárních orgánů, a to jak obecně pro všechny podnikatele právnické osoby, tak konkrétněji pro obchodní společnosti. V páté kapitole se zabývám působností statutárních orgánů obchodních společností, a to působností dovnitř obchodním vedením, ale zejména působností navenek jednatelským oprávněním. Definuji také pojem zákonná omezení jednatelského oprávnění, jejich jednotlivé příklady z obchodního zákoníku, a porovnávám následky jejich nedodržení s vnitřními omezeními jednatelského oprávnění. Dále v této kapitole rozebírám pojem určení způsobu jednání statutárního orgánu a jednotlivé možnosti tohoto určení. V šesté kapitole porovnávám statutární orgány jednotlivých obchodních společností a družstva. V této kapitole se také krátce věnuji statutárním orgánům nadnárodních obchodních společností zavedených do českého práva komunitárním právem po vstupu České republiky do Evropské unie. V poslední, sedmé kapitole popisuji některé příklady jiných právnických osob podnikatelů než jsou obchodní společnosti a uvádím jejich statutární orgány. Tato práce je vypracována podle právního stavu ke dni

9 1. Obecný výklad k problematice statutárního orgánu 1.1. Definiční znaky statutárního orgánu Obecnou definici statutárního orgánu nalezneme v 20 odst. 1 ObčZ. Dle tohoto ustanovení jsou statutárními orgány ti, kteří jsou podle smlouvy o zřízení právnické osoby, zakládací listiny nebo zákona oprávněni činit právní úkony jménem právnické osoby ve všech věcech. Kdo je statutárním orgánem obchodních společností a družstva, určuje obchodní zákoník v ustanoveních o jednotlivých formách obchodních společností a družstva. U podnikatelů podle právní formy, jejichž povinnost zápisu do obchodního rejstříku stanoví zvláštní právní předpis, většinou zjistíme, kdo je jejich statutárním orgánem, z příslušného zvláštního právního předpisu (viz blíže kapitola 7.). Z příslušných ustanovení obchodního zákoníku nebo zvláštního právního předpisu také zjistíme, které osoby jsou způsobilé být členy příslušného statutárního orgánu, resp. tvořit příslušný statutární orgán. Statutární orgán je pojmovým znakem každé právnické osoby. Pokud by právnická osoba neměla statutární orgán, nemohla by vůbec jednat a vstupovat do některých právních vztahů. Zástupce (zákonný nebo smluvní) je sice také oprávněn jednat jménem společnosti (resp. za společnost), ale jeho jednatelské oprávnění je vždy užší než jednatelské oprávnění statutárního orgánu (např. zákonný zástupce podnikatele podle 15 ObchZ je zmocněn toliko ke všem úkonům, k nimž obvykle dochází při činnosti, kterou byl při provozování podniku pověřen). Základním znakem každého statutárního orgánu je generální jednatelské oprávnění - tj. neomezené a navenek neomezitelné jednatelské oprávnění. Neomezené jednatelské oprávnění znamená, že statutární orgán je oprávněn jednat jménem společnosti ve všech věcech. Jednatelské oprávnění lze sice omezit (např. ve stanovách obchodní společnosti podmínit některé právní úkony schválením valnou hromadou nebo dozorčí radou), takové omezení je ale navenek neúčinné - nezpůsobuje neplatnost ani neúčinnost právních úkonů učiněných v rozporu s tímto omezením, i když je zapsáno v obchodním rejstříku. K jednatelskému oprávnění viz blíže kapitolu 5.3. této práce. 9

10 Definice statutárního orgánu prostřednictvím jednatelského oprávnění nepodává vyčerpávající výčet všech možných oblastí působnosti statutárního orgánu; část působnosti v této definici zmíněná tj. jednatelské oprávnění je toliko minimální nutnou působností všech statutárních orgánů všech právnických osob podnikatelů. Jednatelské oprávnění nemusí být ale nutně jedinou působností statutárního orgánu. Statutární orgány obchodních společností mají zásadně ze zákona (nestanoví-li společenská smlouva u osobních společností jinak) i další velmi zásadní oblast působnosti, a to dovnitř společnosti obchodní vedení. Možné oblasti působnosti statutárních orgánů obchodních společností blíže rozvádím v kapitole 5.1. této práce Odlišení jednání statutárního orgánu od jednání zástupce Podle 13 odst. 1 ObchZ právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Jednání právnické osoby statutárním orgánem je jednáním přímým statutární orgány jednají jako součást společnosti (jakoby jednala společnost sama), nikoli jako odlišný subjekt. Statutární orgán při právním úkonu (jednání jménem právnické osoby) projevuje přímo vůli právnické osoby. Naproti tomu jednání zástupce právnické osoby je jednáním nepřímým, kdy zástupce projevuje při jednání svou vlastní vůli a činí tak jménem a na účet zastoupeného. Zastoupení může vzniknout přímo ze zákona, rozhodnutím státního orgánu (např. soudu) nebo na základě smlouvy. Mezi zákonné zástupce podnikatele, které upravuje obchodní zákoník, patří osoby pověřené při provozu podniku určitou činností podle 15 ObchZ 1 a vedoucí organizační složky podniku, který je zapsán do obchodního rejstříku podle 13 odst. 3 ObchZ 2. Mezi smluvní zástupce patří prokurista podle 14 ObchZ 3 a zmocněnec na základě dohody o plné moci podle 31 a násl. ObčZ odst. 1 ObchZ stanoví: Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází odst. 3 ObchZ stanoví: Vedoucí organizační složky podniku ( 7 odst. 1 a 2), který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn za podnikatele činit veškeré právní úkony týkající se této složky odst. 1 ObchZ stanoví: Prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. 14 odst. 2 10

11 Jednotliví smluvní a zákonní zástupci mají různý rozsah jednatelského oprávnění. Osoby pověřené při provozu podniku určitou činností jsou zmocněny toliko ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Vedoucí organizační složky podniku zapsaný do obchodního rejstříku je oprávněn činit jménem podnikatele pouze právní úkony týkající se této složky. Prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům při provozu podniku s výjimkou zcizování a zatěžování nemovitostí, ledaže bude i toto výslovně uvedeno v udělení prokury. Zmocněnec na základě dohody o plné moci je oprávněn k úkonům uvedeným v plné moci. Jednatelské oprávnění žádného z nich tedy není generální, všeobecné tj. ve všech věcech, jak je tomu u statutárního orgánu. Toto je jeden ze zásadních rozdílů mezi přímým jednáním statutárního orgánu a jednáním nepřímým prostřednictvím zástupce Monokratický a kolektivní charakter statutárního orgánu. Pluralita statutárních orgánů? Statutární orgán může být tvořen jednou osobou (například jediný jednatel společnosti s ručením omezeným, jediný komplementář komanditní společnosti), nebo více osobami (například vícečlenné představenstvo akciové společnosti, více jednatelů společnosti s ručením omezeným, společníci veřejné obchodní společnosti). V případě, že je statutární orgán tvořen více osobami, je zejména u veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným sporné, jestli jsou tyto osoby členy pouze jednoho kolektivního statutárního orgánu, nebo jestli je každá z těchto osob samostatným, monokratickým statutárním orgánem. U představenstva akciové společnosti a družstva takový spor nevzniká, protože již ze samého názvu statutárního orgánu představenstvo plyne, že statutární orgán je toliko jeden, akorát je kolektivní, tedy složen z více osob. ObchZ stanoví: V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno. 11

12 K výše uvedené problematice existují v odborné veřejnosti různé názory. Podle názoru Dědiče 4 a Štenglové 5 v případě, že veřejná obchodní společnost má více společníků, kteří jsou statutárním orgánem, je každý z těchto společníků statutárním orgánem monokratickým, čímž uvedení autoři připouští mnohost statutárních orgánů. Naopak, podle názoru Dvořáka 6, Pokorné 7, Pelikánové 8 a Černé 9 může mít veřejná obchodní společnost pouze jeden statutární orgán, a to monokratický, je-li tvořen pouze jedním společníkem, nebo kolektivní, je-li tvořen více společníky. Přikláním se k názoru druhé skupiny autorů, kteří také obecně tvrdí, že každá právnická osoba může mít pouze jeden statutární orgán. Tento závěr lze opřít například o skutečnost, že původní znění 85 ObchZ 10 (účinné do ) sice zakotvovalo pro veřejnou obchodní společnost mnohost statutárních orgánů, ale z bodu 78. důvodové zprávy k novele obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. lze dovodit, že cílem nové úpravy bylo také stanovit, že veřejná obchodní společnost má pouze jeden statutární orgán, když důvodová zpráva uvádí: společnost má pouze jediný statutární orgán, a to buď kolektivní (všichni nebo někteří společníci) nebo jednotlivce, přičemž může jí o fyzickou i právnickou osobu. Protože jsem se výše přiklonila k názoru, že každá právnická osoba může mít pouze jeden statutární orgán, i u komanditní společnosti, kde podle 101 odst. 1 ObchZ statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři, chápu toto ustanovení tak, že je-li v komanditní společnosti více komplementářů, jsou všichni jedním, kolektivním statutárním orgánem, a má-li komanditní společnost pouze jednoho komplementáře, je tento monokratickým statutárním orgánem. O možné pluralitě statutárních orgánů 4 Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník komentář. Díl I. Polygon 2002, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s Dvořák, T. Osobní obchodní společnosti. Praha : ASPI, 2008, s Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání, C. H. Beck, 2006, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vydání, Praha : ASPI, 2004, s Pelikánová, I., Černá, S. a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, Praha : ASPI, 2006, s Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti je každý ze společníků, pokud společenská smlouva nestanoví, že jednají společně. 11 Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci nebo jeden společník. 12

13 komanditní společnosti není v právní teorii tolik pochyb jako u veřejné obchodní společnosti (a to z důvodu upřesňující novelizace viz výše), přesto oproti ostatním autorům Dědič zastává i u komanditní společnosti názor, že komanditní společnost má tolik statutárních orgánů, kolik má komplementářů 12. Vycházím-li z principu, že právnická osoba může mít pouze jeden statutární orgán, pak bude-li mít společnost s ručením omezeným více jednatelů, budou také tito jednatelé jedním kolektivním statutárním orgánem shodně viz Dvořák 13, Pelikánová 14, opačně viz Dědič 15, Štenglová 16. V souvislosti s touto problematikou je ovšem nutné také zmínit, že podle Černé 17 vývojem dochází k postupnému odklonu od koncepce, podle níž může mít právnická osoba vždy jen jeden statutární orgán podle 26 odst. 2 zákona o ES totiž mají v monisticky organizované evropské společnosti stejný rozsah jednatelského oprávnění jako statutární orgán i další orgány (delegovaní generální ředitelé a správní rada). Zákon zde sice nemluví výslovně o pluralitě statutárních orgánů, ale jestliže přiznává generální jednatelské oprávnění i jinému orgánu, než který je výslovně označen jako statutární, pak takový jiný orgán musí být také orgánem statutárním - existence generálního jednatelského oprávnění je, jak jsem již uvedla výše, pojmovým znakem každého statutárního orgánu 18. Na závěr bych ráda dodala, že tento spor o monokratický, resp. kolektivní charakter statutárních orgánů některých obchodních společností je sporem toliko teoretickým, bez zásadního vlivu na jednání nebo rozhodování statutárních orgánů v praxi při aplikaci jedné nebo druhé koncepce. Je tomu tak dle mého názoru z toho důvodu, že bez ohledu na to, jestli těmto statutárním orgánům přisoudíme monokratický nebo kolektivní 12 Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník komentář. Díl I. Polygon 2002, s Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným, 3. vyd., ASPI, 2008, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku, 2. díl, 2. vydání, Praha : Linde, 1998, s Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník komentář. Díl II. Polygon 2002, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009, s Černá, S. in Pelikánová, I., Černá, S. a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, Praha : ASPI, 2006, s viz 20 odst. 1 ObčZ 13

14 charakter, způsob jednání je v obou případech zákonem určen stejně, a to tak, že nestanoví-li společenská smlouva, resp. stanovy jinak, jednat jménem společnosti navenek je oprávněn každý ze statutárních orgánů, resp. každý člen statutárního orgánu samostatně. Toto je pro veřejnou obchodní společnost upraveno v 85 odst. 2 ObchZ, pro komanditní společnost v 101 ObchZ, a pro společnost s ručením omezeným v 133 odst. 1 ObchZ. Také na rozhodování ve věcech, které spadají do vnitřní působnosti statutárního orgánu obchodní vedení - nemá uplatnění jedné nebo druhé koncepce v podstatě žádný vliv, když zákon u všech dotčených obchodních společností stanoví zásady výkonu obchodního vedení, které výslovně počítají se součinností ostatních statutárních orgánů, resp. členů statutárního orgánu (k obchodnímu vedení viz blíže kapitola 5.2. této práce). Podle 81 odst. 2 ObchZ je v případě veřejné obchodní společnosti k obchodnímu vedení oprávněn sice každý společník (nestanoví-li společenská smlouva jinak), ale v rámci zásad mezi nimi dohodnutých. Toto ustanovení se použije dle 93 odst. 4 ObchZ i na obchodní vedení komanditní společnosti (některými) komplementáři. Ve společnosti s ručením omezeným se podle 134 ObchZ k rozhodnutí o obchodním vedení vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Není tedy namístě obava, že např. v případě přiznání monokratického charakteru statutárním orgánům společnosti s ručením omezeným (tedy že každý jednatel je sám statutárním orgánem) by si každý jednatel mohl dle své libovůle ve věcech obchodního vedení sám rozhodovat a následně tato rozhodnutí právním jednáním jménem společnosti realizovat. 14

15 2. Statutární orgány v osobních a kapitálových společnostech 2.1. Stručná charakteristika osobních a kapitálových společností Právní teorie rozlišuje mezi osobními obchodními společnostmi a kapitálovými obchodními společnostmi. K typickým znakům osobních obchodních společností patří úzká vazba mezi osobou společníka a činností a existencí společnosti: společník do osobní společnosti vkládá svůj osobní kapitál své znalosti, schopnosti, osobně se zúčastňuje na obchodním vedení společnosti a osobně ručí za závazky společnosti. Mezi osobní obchodní společnosti se v naší teorii řadí veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Naproti tomu pro kapitálové obchodní společnosti je typická oddělenost společníků od společnosti: společníci se účastní na fungování společnosti pouze kapitálově, neručí osobně za závazky společnosti. Mezi kapitálové obchodní společnosti se v naší teorii řadí společnost s ručením omezeným a akciová společnost Kdo je statutárním orgánem Již samotná kategorizace obchodní společnosti jako obchodní společnosti osobní nebo jako obchodní společnosti kapitálové napovídá, které osoby budou způsobilé tvořit statutární orgán takové společnosti: Z úzké vazby mezi společníkem a společností, která je charakteristická pro osobní obchodní společnosti, plyne, že tou osobou, která svými úkony bude zavazovat společnost a která jejím jménem bude ve všech věcech jednat, bude právě společník osobní společnosti. Dle obchodního zákoníku ani jiná osoba než společník členem statutárního orgánu osobní obchodní společnosti být nemůže, přičemž ale současně platí, že členy statutárního orgánu nemusí být vždy všichni společníci 19. U komanditní společnosti platí tato pravidla pouze pro komplementáře neomezeně ručícího 19 viz 85 odst. 1 ObchZ 15

16 společníka, jehož postavení je podobné společníku veřejné obchodní společnosti. V právní teorii je ale sporné, zda je u komanditní společnosti možné podle 93 odst. 4 ObchZ přiměřeně použít 85 odst. 1 ObchZ a stanovit tak ve společenské smlouvě, že statutárním orgánem komanditní společnosti budou pouze někteří komplementáři nebo jeden komplementář. Podle Horáčka 20 a Dvořáka 21 to možné je, podle Dědiče 22 nikoli. Pelikánová se ve svém komentáři z roku 1998 přiklání k prvnímu názoru 23, ale v dalším vydání z roku 2004 už dává za pravdu Dědičovi 24. Podle mého názoru z obecné přípustnosti přiměřené aplikace ustanovení obchodního zákoníku o veřejné obchodní společnosti na komanditní společnost podle 93 odst. 4 ObchZ plyne nutnost aplikovat na komplementáře nejen ustanovení 101 ObchZ, ale právě také ustanovení 85 odst. 1 ObchZ, když 101 ObchZ výslovně nestanoví, že v tomto konkrétním případě je přiměřené užití ustanovení o veřejné obchodní společnosti vyloučeno a sám se touto otázkou ani výslovně nezabývá. Proto by i u komanditní společnosti dle mého názoru mělo být možné společenskou smlouvou určit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří komplementáři. Naproti tomu z principu oddělenosti společníků kapitálových společností od společnosti a jejich povinné pouze kapitálové, nikoli však již osobní účasti na společnosti vyplývá úprava statutárních orgánů kapitálových společností: společníci nejsou povinně statutárním orgánem, ale nejsou ani z této funkce vyloučeni. Statutárním orgánem kapitálových společností tak mohou být společníci těchto společností i třetí osoby stojící mimo společnost ( nespolečníci ) 25 profesionálové povoláni k jednání jménem společnosti. 20 Horáček, V. in Pokorná, J., Kovařík, Z., Čáp, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009, s Dvořák, T. Komanditní společnost. Praha : ASPI, 2004, s Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník komentář. Díl II. Polygon 2002, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku, 2. díl, 2. vydání, Praha : Linde, 1998, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vydání, Praha : ASPI, 2004, s viz 133 odst. 3 ObchZ a 194 odst. 7 ObchZ 16

17 2.3. Vznik funkce statutárního orgánu Z toho, kdo může (nebo musí) být statutárním orgánem (členem statutárního orgánu) společnosti, vyplývají rozdíly ve vzniku funkce člena statutárního orgánu. Protože v osobních společnostech je statutární orgán určen přímo zákonem (společníci veřejné obchodní společnosti a komplementáři komanditní společnosti), není tyto osoby potřebné jakkoli jmenovat (volit) a stávají se statutárním orgánem současně se vznikem společnosti ze zákona. Zásadně tak z postavení společníka (resp. komplementáře) přímo plyne funkce člena statutárního orgánu. Pouze v případě, že se společníci chtějí od zákona odchýlit, stanoví ve společenské smlouvě členy statutárního orgánu pouze některé společníky (resp. komplementáře). Každý další společník, který později do společnosti přistoupí, se pak stane ze zákona členem statutárního orgánu, nevyloučí-li to společenská smlouva. V kapitálových společnostech není zákonem stanoveno, která konkrétní osoba je statutárním orgánem nebo jeho členem, je tedy nutné takovou osobu (osoby) jmenovat, resp. zvolit. U prvních jednatelů společnosti s ručením omezeným se tak děje jmenováním ve společenské smlouvě, resp. zakladatelské listině, u prvních členů představenstva akciové společnosti zakládané simultánně se tak děje jmenováním v zakladatelské smlouvě a u prvních členů představenstva akciové společnosti zakládané sukcesivně se tak děje volbou na ustavující valné hromadě. Další jednatelé a další členové představenstva jsou jmenováni (u akciové společnosti voleni) valnou hromadou. U akciové společnosti navíc obchodní zákoník umožňuje, aby členy představenstva namísto valné hromady volila dozorčí rada společnosti, pokud tak určují stanovy společnosti. V případě společnosti s ručením omezeným, ve které také může být zřízena dozorčí rada, obchodní zákoník tuto možnost nestanoví. Pro osobní i kapitálové společnosti je společné, že funkce statutárního orgánu vzniká již samotným jmenováním (volbou), případně jinou rozhodnou skutečností (ze zákona vznikem společnosti, změnou společenské smlouvy). Zápis statutárního orgánu do 17

18 obchodního rejstříku je tedy ve všech uvedených případech pouze deklaratorní, oprávnění jménem společnosti jednat vzniká již dříve nezávisle na tomto zápisu Plíva, S. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s

19 3. Statutární orgány podnikatelů podle právní formy Jak jsem již uvedla v úvodu, společnost s ručením omezeným, akciová společnost a družstvo nemusí být založeny pouze za účelem podnikání, a přesto budou podnikatelem, protože se povinně zapisují do obchodního rejstříku. Jejich podnikatelský charakter plyne právě jen ze skutečnosti, že jsou v obchodním rejstříku zapsány, a proto se nazývají tzv. podnikatelem podle právní formy. Do obchodního rejstříku se ale povinně zapisují i další právnické osoby, které také nemusí být založeny za účelem podnikání. Obchodní zákoník nedává jasnou odpověď na otázku, které právnické osoby jsou podnikateli podle právní formy, tj. které další právnické osoby kromě obchodních společností a družstev se povinně zapisují do obchodního rejstříku. Zvláštní právní předpisy tuto povinnost stanoví nejrůznějším právnickým osobám může se jednat například o státní podniky, příspěvkové organizace či státní fondy. Vzhledem k tomu, že i takové osoby jsou podnikatelem (podle právní formy), aplikují se na jejich jednání ustanovení obchodního zákoníku o jednání podnikatelů. Zvláštní zákony přitom stanoví, kdo je jejich statutárním orgánem, a případně i odchylky od obecné úpravy jednání statutárních orgánů obsažené v obchodním zákoníku. Stručný přehled právnických osob, které spadají do skupiny podnikatelů podle právní formy, včetně uvedení toho, který orgán tvoří statutární orgán takové právnické osoby, uvádím v kapitole 7 této práce. 19

20 4. Podmínky výkonu funkce člena statutárního orgánu Podmínky výkonu funkce členů statutárních orgánů všech právnických osob podnikatelů jsou obecně stanoveny v 38l ObchZ. Dále jsou pro statutární orgány obchodních společností a družstva stanoveny speciální podmínky v ustanoveních obchodního zákoníku o jednotlivých formách obchodních společností a družstvu. Pro ostatní právnické osoby podnikatele, které nejsou obchodní společností ani družstvem, stanoví další podmínky zvláštní zákon, na základě kterého byly založeny. Obecná úprava v 38l ObchZ definuje podmínky výkonu funkce negativně stanoví překážky výkonu funkce s cílem zabránit řízení právnické osoby takovou osobou, která se dříve podílela na úpadku jiné právnické osoby. Podle 38l odst. 1 ObchZ nemůže být statutárním orgánem (nebo jeho členem) ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs anebo na jejíž majetek byl podán insolvenční návrh, ale byl zamítnut pro nedostatek majetku. Co je srovnatelnou funkcí, plyne z 38l odst. 2 ObchZ je to člen jiného orgánu než statutárního, tedy např. člen dozorčí rady nebo likvidátor. Tato překážka se ale neuplatní vůči každému bývalému statutárnímu orgánu právnické osoby (nebo osobě ve srovnatelné funkci), a také je omezena její doba trvání. Podle 38l odst. 2 ObchZ působí tato překážka jen vůči tomu, kdo byl statutárním orgánem nebo jeho členem (nebo osobou ve srovnatelné funkci) alespoň jeden rok před podáním insolvenčního návrhu na majetek právnické osoby. Tato překážka trvá po dobu tří let, přičemž 38l odst. 3 ObchZ stanoví, od jakého okamžiku tato lhůta běží. I když ale jde o osobu, vůči které by se překážka uplatnila, a překážka i aktuálně trvá, je přesto možné tuto překážku zhojit, a to za níže uvedených podmínek. Pokud je překážka dána v době, kdy je osoba do své funkce volena, zhojí se volbou vyšším kvorem, než je běžně pro volbu potřebné 27, pokud byl příslušný orgán při volbě 27 Valná hromada společnosti s ručením omezeným rozhoduje o jmenování jednatele podle 127 odst. 3 prostou většinou přítomných společníků (společenská smlouva může ale stanovit vyšší potřebnou většinu). Představenstvo akciové společnosti je podle 186 odst. 1 voleno také prostou většinou přítomných na valné hromadě, opět ale stanovy mohou určit vyšší kvorum. Naproti tomu osoba, u které 20

21 na tuto překážku upozorněn (oba předpoklady stanovené v 38l odst. 5 ObchZ musí být splněny současně 28 ). V případě osobních společností nejsou statutární orgány voleny ani jmenovány, statutárním orgánem se stává společník, resp. komplementář současně se vznikem účasti ve společnosti. Pokud je tedy dána překážka u přistupujícího společníka (komplementáře), musí všichni společníci (komplementáři) uzavřít písemnou dohodu s úředně ověřenými podpisy, na základě které překážka odpadá a přistupující společník se může stát statutárním orgánem. Pokud ale překážka nastane v době, kdy dotčená osoba již je ve funkci statutárního orgánu, musí být tato osoba ve své funkci stanoveným způsobem výslovně potvrzena, jinak její funkce ze zákona zaniká. Taková osoba může být sice ze své funkce i výslovně odvolána, ale bude-li orgán příslušný k potvrzení této osoby v její funkci nečinný tři měsíce od doby, kdy překážka nastala, uplynutím této lhůty zaniká její funkce bez dalšího. Orgánem příslušným k potvrzení takové osoby ve funkci, případně k jejímu odvolání, jsou u osobních společností všichni společníci (písemnou dohodou s úředně ověřenými podpisy), u kapitálových společností valná hromada (dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných), pouze u akciové společnosti, kde členy představenstva jmenuje dozorčí rada, je tímto orgánem dozorčí rada (dvoutřetinovou většinou hlasů všech členů). U ostatních právnických osob podnikatelů je tímto orgánem jejich nejvyšší orgán. Statutárním orgánem osobních obchodních společností mohou být pouze jejich společníci, u komanditní společnosti pouze komplementáři. Podmínky pro členství v těchto společnostech jsou proto zároveň podmínkami pro výkon funkce statutárních orgánů. Podle 76 odst. 2 a 3 ObchZ a 93 odst. 2 a 3 ObchZ tak může být statutárním orgánem osobní společnosti (nebo jeho členem) pouze fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen živnostenský zákon ) a u níž není dána překážka se vyskytla překážka podle 38l odst. 1 ObchZ, musí být do funkce zvolena až dvoutřetinovou většinou přítomných na valné hromadě. 28 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s

22 provozování živnosti podle tohoto zákona. Podle 6 živnostenského zákona jsou všeobecnými podmínkami provozování živnosti dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost, přičemž bezúhonnou není osoba, která byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním. Je-li společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti právnická osoba, musí tyto podmínky splňovat její statutární orgán, případně jím pověřený zástupce. Pro kapitálové společnosti platí, že statutárním orgánem mohou, ale nemusí být jejich společníci. Obchodní zákoník proto speciálně upravuje podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu kapitálových společností, a to u akciové společnosti v 194 odst. 7 ObchZ, který se podle 135 odst. 2 ObchZ použije i na jednatele společnosti s ručením omezeným. Podmínky pro výkon funkce jednatele nebo člena představenstva jsou obdobné jako podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu osobních společností, a to dosažení věku 18 let, plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona (viz výše) a absence skutečností, které jsou překážkou provozování živnosti podle živnostenského zákona. Na rozdíl od osobních společností může být jednatelem nebo členem představenstva pouze fyzická osoba. Jedinou výjimkou je jmenování jednatele nebo člena představenstva soudem podle 194 odst. 2 ObchZ (toto ustanovení se podle 135 odst. 2 ObchZ aplikuje i na společnost s ručením omezeným) soud může jmenovat jednatelem i právnickou osobu, ale pouze tu, která je společníkem dotčené společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Na rozdíl od překážek výkonu funkce stanovených v 38l ObchZ (viz výše) se osoba, která nesplňuje ostatní podmínky výkonu funkce, v žádném případě nemůže stát členem statutárního orgánu kapitálové společnosti, a pokud tyto podmínky během výkonu funkce přestane splňovat, její funkce ze zákona zaniká. Pro některé druhy obchodních společností, které podléhají vzhledem ke svému charakteru speciální zákonné úpravě (např. banky, pojišťovny), tak pro ostatní právnické osoby podnikatele, které nejsou obchodními společnostmi (např. státní fondy, příspěvkové organizace), může zvláštní zákon stanovit další podmínky výkonu funkce statutárního orgánu. 22

23 5. Působnost statutárních orgánů obchodních společností 5.1. Působnost statutárního orgánu Jak jsem již výše zmínila, generální jednatelské oprávnění, kterým je statutární orgán v 20 odst. 1 ObčZ charakterizován, je toliko částí možné působnosti statutárního orgánu obchodní společnosti. Kromě jednatelského oprávnění jsou tedy zásadně statutárnímu orgánu svěřeny další pravomoci, a to obchodní vedení a další dílčí pravomoci, které nejsou ani jednatelským oprávněním, ani obchodním vedením. Jedná se například o působnost ve vztahu ke svolávání valné hromady, popřípadě působnost ve vztahu k rozhodování o zvyšování základního kapitálu. V následujícím textu se zaměřuji především na již zmiňované dvě nejzásadnější oblasti působnosti statutárního orgánu, a to na jednatelské oprávnění, které představuje vnější působnost statutárního orgánu, a obchodní vedení, které představuje vnitřní působnost statutárního orgánu. Před výkladem těchto jednotlivých problematik ovšem považuji za vhodné upozornit na následující situace, které mohou nastat: Pro statutární orgány osobních společností z obchodního zákoníku plyne, že ačkoli se zásadně jednatelské oprávnění a obchodní vedení spojuje v osobě statutárního orgánu, může také nastat situace, kdy jednatelské oprávnění náleží pouze některým ze společníků, zatímco jiní společníci, kteří zároveň nejsou statutárními orgány, jsou pověřeni obchodním vedením. Ve veřejné obchodní společnosti tato situace může nastat, když společnost využije dispozitivnosti obou ustanovení 85 odst. 1 ObchZ a 81 odst. 2 ObchZ. Statutárním orgánem jsou zde všichni společníci; společenská smlouva ale může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci. K obchodnímu vedení je oprávněn každý společník, ale opět je možné ve společenské smlouvě obchodním vedením pověřit pouze některé společníky. Když tedy společenská smlouva za statutární orgány určí toliko některé společníky, a zároveň pověří obchodním vedením pouze některé společníky, ale jiné, než kteří jsou statutárním orgánem, dojde k oddělení jednatelského oprávnění a obchodního vedení. 23

24 V komanditní společnosti je úvaha o možném oddělení jednatelského oprávnění a obchodního vedení zkomplikována již výše zmíněným problémem interpretace 101 odst. 1 ObchZ, na který jsou v teorii rozdílné názory. Podobně lze uvažovat i u 97 odst. 1 ObchZ lze podle 93 odst. 4 ObchZ přiměřeně použít 81 odst. 2 ObchZ a stanovit tak, že k obchodnímu vedení komanditní společnosti nejsou oprávněni všichni komplementáři, ale pouze někteří na základě pověření ve společenské smlouvě? O této otázce panuje v právní teorii větší shoda Dvořák 29, Štenglová 30 a překvapivě i Dědič, který u 101 ObchZ vylučuje aplikaci ustanovení o veřejné obchodní společnosti, to u 97 ObchZ připouští 31. Interpretaci, podle které nelze žádného z komplementářů zbavit obchodního vedení, připouští jako možnou Pelikánová 32. Za předpokladu možnosti aplikace ustanovení o veřejné obchodní společnosti tedy přichází v úvahu situace, kdy někteří z více komplementářů budou vykonávat funkci statutárního orgánu, a jiní komplementáři budou pověřeni obchodním vedením. V kapitálových společnostech nikdy nepřichází v úvahu jiná koncepce působností statutárního orgánu než ta, že mu náleží jak jednatelské oprávnění, tak obchodní vedení. Podle 133 odst. 1 ObchZ je statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným jeden nebo více jednatelů; podle 134 ObchZ jednateli náleží obchodní vedení společnosti. Podle 191 odst. 1 ObchZ je statutárním orgánem akciové společnosti představenstvo; podle 192 odst. 1 ObchZ představenstvo zabezpečuje obchodní vedení společnosti Obchodní vedení - vnitřní působnost statutárního orgánu Obchodní zákoník obchodní vedení nijak nedefinuje. Právní teorie 33 obchodní vedení nejčastěji vymezuje jako provozování podniku: organizace a řízení podniku, který 29 Dvořák, T. Komanditní společnost. Praha: ASPI, 2004, s Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník komentář. Díl II. Polygon, 2002, s Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vydání., Praha : ASPI, 2004, s Pokorná, J. in Pokorná, J., Kovařík, Z., Čáp, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s

25 náleží společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech (např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví). Podle Nejvyššího soudu ČR 34 je obchodním vedením rozhodování o vnitřních záležitostech společnosti, její řízení, zejména rozhodování o realizaci podnikatelské činnosti uvnitř společnosti. Na obchodní vedení může navazovat jednání jménem společnosti - vnější působnost statutárního orgánu. Do obchodního vedení ale nenáležejí záležitosti, které se týkají práv a povinností společníků, právního postavení a existence samotné společnosti 35 jako např. svolání valné hromady u společnosti s ručením omezeným. Další odlišnou oblastí rozhodování, která nepatří do obchodního vedení, jsou záležitosti, které mají pro společnost zásadní význam, a měli by o nich tudíž rozhodovat všichni společníci (např. převod podniku, ovládací smlouva, významné majetkové dispozice podle 193 odst. 2 ObchZ), popř. je ohrožen jejich běžný průběh, protože jde o vztahy s osobami uvnitř společnosti 36 (smlouva o výkonu funkce statutárních orgánů, odměny statutárních orgánů, vnitřní obchodování podle 196a ObchZ). Výše uvedený okruh záležitostí je možné označit za zákonná omezení jednatelského oprávnění (k tomu blíže viz výklad v kapitole až ). Ve veřejné obchodní společnosti je podle 81 ObchZ k obchodnímu vedení oprávněn každý společník v rámci zásad mezi nimi dohodnutých. Jak jsem již zmínila výše, ve veřejné obchodní společnosti je možné obchodním vedením pověřit pouze některého ze společníků, ten je pak ale také povinen se při výkonu obchodního vedení řídit zásadami, které dohodl s ostatními společníky, a rozhodnutím společníků učiněným většinou hlasů. V komanditní společnosti jsou podle 97 ObchZ k obchodnímu vedení oprávněni pouze komplementáři. Toto ustanovení ale nestanoví, zda je k obchodnímu vedení oprávněn každý komplementář samostatně, nebo zda (a jak) mají komplementáři postupovat při výkonu obchodního vedení v součinnosti, proto je nutné použít podle 34 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Odon 2/97 ze dne , publikované v časopise Právní rozhledy č. 8/ Pokorná, J. in op. cit. sub. 31), s Tamtéž. 25

26 odkazu v 93 odst. 4 ObchZ přiměřeně ustanovení 81 ObchZ o veřejné obchodní společnosti. S ohledem na přiměřené použití 81 ObchZ je pak možné k obchodnímu vedení pověřit pouze některé komplementáře, a je-li komplementářů pověřených obchodním vedením více, musejí se tito řídit zásadami dohodnutými s ostatními společníky, nemůže každý rozhodovat sám. Ve společnosti s ručením omezeným náleží podle 134 ObchZ obchodní vedení jednateli, ale má-li společnost více jednatelů, vyžaduje se k rozhodnutím o obchodním vedení souhlas většiny jednatelů. Společenská smlouva může stanovit jinak. V akciové společnosti zabezpečuje podle 192 odst. 1 ObchZ obchodní vedení představenstvo. Podle 194 odst. 3 ObchZ představenstvo rozhoduje většinou hlasů určenou stanovami, jinak většinou hlasů všech členů, přičemž platí, že každý člen představenstva má jeden hlas. Při rovnosti hlasů se použije pravidlo uvedené v 66 odst. 4 ObchZ tj. že při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. V této souvislosti je nutné upozornit, že dle dostupných výkladů předsedajícím nemusí být vždy jen předseda představenstva. Podle Dvořáka 37 v akciové společnosti při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího, tedy nikoliv pouze předsedy, nýbrž i např. předsedajícího místopředsedy nebo jiného člena představenstva. S ohledem na výše uvedený výklad pojmu předsedajícího se domnívám, že také u ostatních forem obchodních společností, jejichž statutární orgány nejsou ze zákona kolektivní, a jejichž monokratická, resp. kolektivní povaha je naopak předmětem sporů, není aplikaci tohoto ustanovení na překážku, že statutární orgány těchto ostatních obchodních společností, byť by byly považovány za kolektivní (k čemuž jsem se ve své práci přiklonila), nemají žádnou hlavu ekvivalent předsedy představenstva. Vždyť ani u akciové společnosti se za předsedajícího podle 66 odst. 4 ObchZ nepovažuje automaticky vždy předseda představenstva, ale ten člen představenstva, který je na konkrétním zasedání představenstva pověřen funkcí předsedajícího příslušného zasedání představenstva. 37 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vydání. Praha : ASPI, 2009, s

27 Pro představenstvo akciové společnosti i jednatele společnosti s ručením omezeným platí 194 odst. 4 ObchZ, podle kterého jim nikdo není oprávněn dávat pokyny ohledně obchodního vedení, ale řídí se zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, které jsou v souladu s právními předpisy a stanovami. Valná hromada, ani žádný jiný orgán tedy nemůže udělovat jednatelům, resp. představenstvu konkrétní pokyny ve věcech obchodního vedení. Valná hromada však může obecně stanovit zásady výkonu obchodního vedení, kterými jsou jednatelé, resp. představenstvo vázáni (samozřejmě za podmínky, že jsou takové zásady či pokyny v souladu s právními předpisy a stanovami) Jednatelské oprávnění - působnost statutárního orgánu navenek Utvoření vůle společnosti a její projev navenek Před výkladem o samotném jednatelském oprávnění statutárního orgánu je nutné si uvědomit, že k tomu, aby statutární orgán mohl jménem společnosti vůbec jednat, tedy projevit vůli společnosti jejím jménem navenek, musí se tato vůle právnické osoby nejdříve utvořit. Utvoření vůle společnosti může být v kompetenci různých orgánů společnosti v závislosti na tom, o jak závažné rozhodnutí pro život společnosti se jedná. O nejzávažnějších otázkách musí rozhodnout nejvyšší orgán společnosti, tím je v kapitálových společnostech valná hromada, v osobních společnostech společníci. Otázky běžného provozování podniku obchodní vedení mohou být svěřeny buď statutárnímu orgánu, jak je tomu vždy v kapitálových společnostech a zásadně v osobních společnostech, nebo v osobních společnostech alternativně i společníkovi, resp. komplementáři, který není statutárním orgánem. Právní úkon obchodní společnosti se tedy člení do dvou fází první je utvoření vůle společnosti konkrétní právní úkon učinit, druhou fází je pak projevení této utvořené vůle společnosti navenek. Co se týče druhé fáze, všechny právní úkony jménem společnosti navenek je oprávněn činit statutární orgán (samozřejmě za splnění určitých podmínek mohou některé právní úkony činit i jiné osoby s užším jednatelským oprávněním - např. zákonný zástupce podnikatele podle 15 ObchZ, zmocněnec na základě plné moci, nebo prokurista vždy ale platí, že všechny tyto právní úkony může činit statutární 27

28 orgán z titulu svého generálního jednatelského oprávnění) bez ohledu na to, kdo utváří vůli společnosti. Co se týče první fáze, tady se člení právní úkony na ty, o jejichž uskutečnění rozhoduje (utváří vůli společnosti) statutární (případně jiný k tomu oprávněný) orgán v rámci obchodního vedení, a ty právní úkony, u kterých utváří vůli společnosti jiný orgán. Tam, kde vůli společnosti utváří jiný, vyšší orgán než ten, který sám jedná, bude v případě absence řádně přijatého rozhodnutí (utvoření vůle společnosti) následkem minimálně neúčinnost takového právního úkonu, případně jeho neplatnost (blíže viz kapitolu ). Naproti tomu tam, kde vůli společnosti utváří ten samý orgán, který pak i jedná (a to i když konkrétní úkon musejí schválit všichni jednatelé nebo jejich většina, a k jednání navenek je už oprávněn i jen jeden jednatel, který jednal sám bez rozhodnutí ostatních jednatelů), nebude mít absence přijetí příslušného rozhodnutí (spadajícího pod obchodní vedení) za následek ani neplatnost, ani neúčinnost takto učiněného právního úkonu. Následkem bude toliko odpovědnost jednajícího statutárního orgánu za případnou škodu, kterou svým jednáním společnosti způsobil Neomezenost jednatelského oprávnění a zákonná omezení jednatelského oprávnění Jak již bylo několikrát zmíněno, jednatelské oprávnění statutárních orgánů je generální a v zásadě neomezené a navenek neomezitelné. Neomezenost jednatelského oprávnění je definována v 20 odst. 1 ObčZ: statutární orgány činí právní úkony jménem právnické osoby ve všech věcech. Ustanovení 13 odst. 4 ObchZ dále upřesňuje, že společnost bude zavazovat i jednání statutárního orgánu, které překračuje rozsah předmětu podnikání. Obchodní zákoník ale v tomto ustanovení také stanovuje jednu výjimku z generálního jednatelského oprávnění statutárního orgánu: jménem společnosti není oprávněn jednat v případě, že takové jednání překračuje působnost, kterou statutárnímu orgánu svěřuje nebo dovoluje svěřit 38 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1108/2005 ze dne