CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Důvody nevyužívání služeb Armády spásy v Šumperku lidmi bez domova

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Důvody nevyužívání služeb Armády spásy v Šumperku lidmi bez domova František Lakomý Olomouc 2013

2 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Důvody nevyužívání služeb Armády spásy v Šumperku lidmi bez domova. Téma práce: Důvody nevyužívání služeb Armády spásy v Šumperku lidmi bez domova. František Lakomý Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová Ph.D. Olomouc 2013

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci, dne 24. dubna Lakomý František

4 Na tomto místě bych rád poděkoval paní PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D., za odborné vedení absolventské práce, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování práce poskytla, a také za čas, který mi věnovala.

5 Obsah: 1 Úvod Základní pojmy vztahující se k bezdomovectví Fenomén bezdomovectví Příčiny vzniku bezdomovectví Charakteristiky osob bez domova Obecné vlastnosti a znaky osob bez domova Specifické charakteristiky vzhledem k životním fázím Práce s lidmi bez domova a doprovázející potíže při práci Základní rozdělení sociální práce s bezdomovci Správná komunikace základ úspěšné intervence Motivace jako prostředek ke změně Činitelé ovlivňující motivaci Vliv společné činnosti na motivaci Vliv motivace na péči o svůj zdravotní stav Možnosti vlastního řešení versus pomoc a podpora lidem bez domova z pohledu legislativy Zajištění vlastní formy ubytování Formy pomoci z pohledu legislativy Služby zaměřené na reintegraci Strategie pomoci osobám, které jsou ohrožené sociálním vyloučením Popis jednotlivých forem ubytování Armáda spásy jako mezinárodní organizace s působností v ČR Popis ubytoven zařazených do výzkumu Teorie k praktické části Zvolený přístup Popis realizace výzkumu dle teoretického ukotvení Výběr vzorku Otázky pro interview Sestavení hodnocených kategorií Výzkumná část interpretace dat Respondenti z komerčních ubytoven Respondenti z Azylového domu Závěr... 43

6 1 Úvod V současné době pracuji jako terénní pracovník Armády spásy (AS). Při své práci s osobami bez přístřeší (OBP) často řeším otázku bydlení. A to nejen ve smyslu, zda mají zajištěné ubytování, ale také jaká je jeho kvalita. Velice často je odpověď těchto lidí následovná: Zase mě vyhodili z ubytovny, už nevím, kam mám jít. Nebo Mám strach jít na ubytovnu XY, jen se tam chlastá a zase bych začal pít. Řešení vypadá jednoduše, využije nějakou sociální službu a ta Vám pomůže. Proč tito lidé nereflektují na nabídky ubytování na Azylových domech (AD)? Mají tyto osoby své specifické charakteristiky, které nepodporují úspěšnou resocializaci? Neodpovídají služby jejich potřebám? Pokud uvážíme, že v Šumperku žije 200 osob bez přístřeší, jen malá část je ubytovaná na azylovém domě. Většina klientů využívá volnějšího ubytování na komerčních ubytovnách. Na základě vlastní depistážní činnosti zjišťuji, že pobyt na komerční ubytovně v řadě případů nepomáhá k úspěšné resocializaci. Řada osob zde ztrácí kontrolu nad požíváním alkoholu a jiných návykových látek. Tím dochází k trvalému poškození zdraví a nárůstu různých patologických jevů. Jejich návrat k určité formě konformního chování se snižuje. Taktéž kvalita jejich života je velice nízká. Existuje souvislost mezi charakteristikami osob bez domova a zvolenou formou ubytování? Touto otázkou se při své práci potýkám každodenně. Svojí prácí bych chtěl najít odpovědi na dvě oblasti. První oblastí mého zájmu je, zjistit, proč si osoby bez domova nejsou schopny zachovat určitou konformitu, co stálo na počátku jejich potíží. Je problém v jejich charakteristikách nebo v nedostatečné sociální práci a informovanosti o možnosti řešení? Tyto výstupy jsou důležité pro vlastní práci s těmito osobami. Druhým důvodem je to, zda prostředí (nastavený systém ubytovacích služeb) již sám o sobě není příčinou neúspěšné resocializace. Z tohoto pohledu se mi zdají obě téma zajímavé a mají své propojení, ale z důvodu rozsahu práce se více soustředím na charakteristiky osob bez přístřeší. Pokud bych chtěl zachovat jistou objektivitu, v charakteristikách osob bez přístřeší musím přiznat, že podobný problém z pohledu resocializace vidím i u části osob využívající pouze sociální služby. Jejich posun na pomyslné dráze integrace je také velmi malý. Cílem jejich mobility je přesun v rámci jedné sociální služby noclehárna azylový dům. Pokud chceme zjistit příčiny nízké integrace těchto osob do společnosti, považuji za nutné znát jejich charakteristiky. 4

7 Cílem práce je zjistit: Zda a jak se liší ve svých charakteristikách lidé bez domova, kteří využívají služby azylového domu, a ti, kteří tyto služby nevyužívají, případně využívali dříve? Výsledky z výzkumu by mohly pomoci při práci s oběma cílovými skupinami. Jednotlivé charakteristiky nám mohou dát podnět na jakou činnost se zaměřit při práci s jednotlivými skupinami. Mohou tvořit podklad pro určitou metodiku a terapeutické postupy při práci s osobami bez přístřeší. K zjištění charakteristik jednotlivých skupin použiji převážně induktivní postup a kvalitativní výzkumný nástroj rozhovor. Při vlastním výzkumu využiji poznatků z terénní práce a jisté vybudované důvěry s oslovenými respondenty. Práce je rozdělena do devíti kapitol. K teoretické části se vztahuje prvních pět kapitol a výzkum je obsažen v posledních dvou. Z teoretických kapitol stanovým výzkumné otázky pro jednotlivé skupiny respondentů. Struktura práce je seřazena od obecných pojmů ke konkrétním. Na počátku teoretické části stojí výklad jednotlivých pojmů. Po této kapitole následuje práce s touto cílovou skupinou a různé intervence napomáhající resocializaci. V další části se věnuji konkrétním možnostem řešení a podpory lidem bez domova. Poslední kapitola v teoretické části popisuje jednotlivé formy ubytování, vztahující se k výzkumu. Tuto závěrečnou část jsem zařadil důvodu, že celá výzkumná otázka se věnuje vztahu mezi charakteristikami osob a formou ubytování. Dnešní, trendem sociální práce s lidmi bez přístřeší, je především zvýšení soběstačnosti a získání nových kompetencí. Tuto pomoc nelze chápat pouze zajištěním ubytování, jak je tomu v řadě případů pobytu na komerčních ubytovnách. Je nutné zajistit takové ubytování, které poskytuje jistotu a bezpečí, což je základ následné úspěšné intervence. 5

8 2 Základní pojmy vztahující se k bezdomovectví Přestože se téma práce týká charakteristických znaků osob bez přístřeší, považuji za nutné definovat několik pojmů vztahujících se k problematice bezdomovectví. 2.1 Fenomén bezdomovectví Většina lidí si v dnešní společnosti dokáže pod pojmem bezdomovecbezdomovectví vybavit zcela konkrétní sociální problém nebo situaci. Na rozdíl od legislativy, která tento pojem vysvětluje jako člověka bez státní příslušnosti. (Průdková, T., Novotný, P., 2008, s. 10). Smysluplnější význam těchto slov používá sociální práce, jedná se o osoby ohrožené bezprostřední nouzí, které nemají trvalý domov. (Matoušek a kol., 2005, s. 316). Tyto osoby bez přístřeší rozdělují Hradečtí, V., I., (1996, s ) na zjevné, skryté a potencionální. Zjevné bezdomovectví patří k nejviditelnější, ale početně nižší než bezdomovectví skryté. Tato skupina využívá sociálních služeb, v podobě nocleháren a azylových domů. Postupně ztrácejí vazby na rodinu, instituce a nakonec i vlastní sebedůvěru. Místem jejich setkání bývají často nádraží. Skryté bezdomovectví můžeme charakterizovat nezájmem o ubytování nabízené sociálními službami. K ubytování využívají různé squaty, sklepy, stany, kontejnery, autovraky. Zvláště v zimních měsících tyto příbytky opouštějí a hledají ubytování na noclehárnách. Ubytování v těchto sociálních zařízeních není dlouhodobé z důvodu nesplnění některých kriterii. Jedná se o špatný zdravotní stav, nespadají do cílové skupiny např. matky s nezletilými dětmi, uprchlíci. Již prvních 14 dní života na ulici poznamená psychiku člověka nadlouho, a to tak že, trpí určitým stigmatem, deprivací a nepřátelstvím k okolnímu světu. Potencionální bezdomovectví, jedná se o osoby, které žijí v nejistých podmínkách z pohledu ubytování. Jejich potřeby nejsou institucím přesně známy. Mezi tuto skupinu patří například osoby čekající na propuštění z ústavní výchovy. 6

9 2.2 Příčiny vzniku bezdomovectví Příčiny, které ovlivňují vznik tohoto sociálního problému, můžeme rozdělit na objektivní a subjektivní. Objektivní příčiny jsou nezávislé vůli na člověka. Patří k nim sociální politika státu (sociální zabezpečení), sociální zákonodárství, bytová politika, ekonomická situace. Subjektivní příčiny, se vztahuji ke konkrétním osobám a lze rozdělit na tyto oblasti: Materiální atributy: k těmto atributům patří ztráta bydlení nebo nejisté bydlení, ztráta zaměstnání, nezaměstnanost, nízké příjmy, nízká finanční gramotnost, různé životní události spojené s materiálními ztrátami (ztráta majetku). Vztahové atributy: Tyto rysy můžeme nalézt již v dětském věku, a to v souvislosti s problémovým vztahem rodič dítě nebo mezi sourozenci. Dále se jedná o patologické chování rodičů, zneužívání dětí, násilí v rodině. Také problémové chování mezi partnery, rozvody, znásilnění. Osobnostní atributy: Podstatným znakem jsou duševní poruchy, závislosti, invalidita. Institucionální atributy: Jedná se především o propuštění z ústavní péče a věznic. Společným znakem obou příčin je, že způsobují chudobu a výrazně snižují kvalitu života oproti běžné společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že alkoholismus a toxikománie nejsou hlavními příčinami bezdomovectví, jak je vidí většinová společnost. Také příčiny bezdomovectví mužů, žen a mladistvých se diametrálně liší. U mužů to jsou atributy materiální a osobní, méně vztahové a institucionální. Bezdomovectví mužů je více viditelné, jedná se většinou o formu demonstrování své situace. Naopak u žen jde o faktory vztahové a potíže v partnerských vztazích. Své bezdomovectví skrývají, hledají jiné formy ubytování než sociální služby. Poslední skupina, která chybí ve výčtu je skupina děti a mladistvých. Příčinami jejich bezdomovectví bývají institucionální faktory (odchod z dětského domova, nebo ústavu) a vztahové problémy (problémové vztahy s rodiči, se sourozenci, násilí, neúplná rodina) a dále osobnostní 7

10 faktory, k těm patří psychické potíže. V poslední době je nový fenomén nuda dětí a přepracovanost rodičů. (Hradečtí, V., I., 1996, s ) Jiný pohled na příčiny bezdomovectví nabízí Marek, J., a kol (2012, s ). Bezdomovci spíše argumentují původními příčinami, přestože je tato informace již nikam neposouvá. Je důležité zjistit aktuální stav. Lidé jsou na ulici z úplně jiných důvodů, než byla původní příčina jejich sociálního vyloučení. Důležité je zjistit, proč člověk na ulici v současné době zůstává. Jako primární příčinu, proč se člověk dostal na ulici je úpadek osobnosti, zde by měl reagovat sociální systém v podobě státních institucí a pomoci v řešení nepříznivých životních událostí. Sekundární příčinou, proč lidé zůstávají na ulici, je stav, kdy se u klientů snižuje schopnost k nějaké změně. Klient vidí spíše primární příčiny (rozvod, ztráta bytu). Neuvědomuje si, proč zůstává na ulici. Až po pochopení sekundárních příčin (závislosti, neschopnost řešit situaci, využití NNO) zjistí, že tyto překážky jsou překonatelné. Terciární příčiny, proč se lidé vrací na ulici? K těmto příčinám patří především neschopnost v zajištění si určité pozice ve společnosti. Pokud člověk své místo nenalezne, vrací se zpět na ulici. Ulice mu dává určitou jistotu, kterou zná. 2.3 Charakteristiky osob bez domova. V úvodu této podkapitoly nejdříve vymezím pojem charakteristika. Tento pojem se opakuje ve výzkumné otázce, a je relevantní k celé práci. Pojem charakteristika je druhem popisu, který zaznamenává vlastnosti osoby. Jedná se o povahové, mentální, morální a temperamentní vlastnosti Tento popis by měl přiblížit osobnost člověka. Charakteristika může být přímá, která popisuje člověka a jeho jednání a nepřímá, která si všímá interakcí s prostředím. (Minářová, E., 2011, s ) Obecné vlastnosti a znaky osob bez domova. Určité charakterové znaky popisuje Průdková, T., Novotný, P., (2008, s ). Co se týká stáří osob bez domova, jde o osoby středního věku, většinou muže. Polovina této populace neuzavřela nikdy sňatek. K dalším vlastnostem patří rizikový způsob života provázený požíváním alkoholu a jiných návykových látek. Nízká motivace pro dokončení vzdělání může být způsobena nefunkční rodinou. Většina těchto osob je 8

11 závislá na systému podpory v nezaměstnanosti, což se projevuje určitou pasivitou. Pouze malé procento má nějaké plány do budoucna. Pokud se jedná o nějaké plány, jsou pouze krátkodobé. Snížení společenského statusu vede k drobným krádežím. Tyto osoby více tíží psychické potíže, než fyzické Specifické charakteristiky vzhledem k životním fázím Výše popsaný zobecňující popis může vytvářet určitý profil člověka bez domova. Jaké charakteristiky se vyznačují v určitých životních etapách, popisuji v následující textu. Pokud bych využil poznatků Erika Eriksona z vývojové psychologie, popisuje osm životních etap, na které navazuje zvládání životních krizí. Pro každý další posun v životě člověka je důležité zvládání jednotlivých životních krizí. Pokud předchozí vývoj nebyl úspěšně dokončen, v následné životní krizi to může mít fatální následky. Z tohoto pohledu může bezdomovectví vzniknout v každém stupni následného vývoje. Marek, J., a kol.,(2012, s ) se věnuje třem základním životním obdobím, ze kterých vychází specifické potíže, působící na vznik bezdomovectví. V textu také naznačím možné intervence ze strany sociálního pracovníka. Tyto tři životní etapy jsou rozděleny na mladistvé do 26 let, období středního věku a stáří Mladí lidé do 26 let ohrožení bezdomovectvím podobně jako jejich vrstevníci nechtějí řešit svoji budoucnost, prioritou je svoboda. Jejich životní krédo je: Užívat si života. V tomto období mladí lidé řeší krizi, která vychází z hledání identity, kdy nebyla dokončena emoční oproštěnost od rodičů. Příčina života na ulici souvisí s rozpadem nefunkční rodiny nebo v nepřizpůsobení se pravidlům. Charakteristickým znakem této skupiny je užívání drog, které jim dávají pocit úniku před realitou. Rodinu jim nahrazují ostatní členové ve skupině. Po určité době mladí lidé touží po normálním životě a odchodu z ulice. Problémem je drogová závislost, infekce, hepatitida, HIV, špatné zázemí, nedokončené vzdělání a dluhy. V této fázi může být sociální pracovník nápomocný zvládnout přechod do dospělého života. Důležité je minimalizovat rizika, která tomuto vstupu brání. Vztah mezi pracovníkem a klientem by měl být co nejvíce důvěrný. Osoby v produktivním věku. Toto období je relativně dlouhé, může trvat až třicet let. Pokud člověk příjme roli bezdomovce, je vnímán okolím jako slabá riskující osobnost, která si tento problém sama přivodila. Tuto myšlenku řada lidí bez domova příjme a dojde k názoru, že si nezaslouží jiný život, proto se nepokouší nic v životě 9

12 změnit. Svůj úděl si také zracionalizují v nespravedlivé společnosti a v čekání na zázrak, snad se něco samo změní. Na rozdíl od mladých bezdomovců brzy ztrácí společenské postavení. Jejich pomyslný standard se snižuje s množstvím peněz. Většinou nezaměstnanost vede k sociálnímu vyloučení, což je počátek vzniku bezdomovectví. Z této věkové skupiny, je nejtěžší návrat pro osoby kolem padesáti let. Jejich strategie vychází z tvrzení: Mám pár roků do důchodu a stejně o mě nikdo nestojí. Mladší osoby kolem čtyřicátého roku mohou spadnout do bezdomovectví v období krize středního věku. Což znamená určité bilancování svého života. Toto bilancování může vést ke stagnaci (ztráta smyslu života) nebo k rizikovému způsobu života. Rozhovory v tomto období by měly směřovat k hledání smyslu v životě a následně i zaměstnání. V některých případech to znamená pád až na pomyslné dno, aby si člověk uvědomil svoji situaci. Sociální pracovník může být nápomocen ve získání ztraceného sebevědomí a víry v lepší život. Poslední skupinou jsou osoby v postproduktivním věku. Důvody života na ulici souvisí s krizí rodiny. Častým důvodem života na ulici je u seniorů nedostatek finančních prostředků na úhradu nájemného. Řešením je pobyt v různých sociálních zařízeních, které akceptují nízké příjmy. Musíme si uvědomit, že tato skupina těžko zvládá jakékoliv změny. Násilné donucení může působit i kontraproduktivně. Z tohoto důvodu je dobré nechat rozhodnutí na samotných osobách bez domova. Sociální pracovník by se měl soustředit na zabezpečení důstojného života. V praxi to znamená nenásilnou nabídku služeb a možností pro tuto cílovou skupinu. Co je specifické pro tuto věkovou kategorii? Jsou to psychické potíže, uzavírání se do sebe. 10

13 3 Práce s lidmi bez domova a doprovázející potíže při práci Pokud bych v několika větách shrnul druhou kapitolu, začal jsem definicí, rozdělením a příčinami vzniku bezdomovectví. Následně jsem popsal obecné a specifické charakteristiky a z nich vycházející potíže. V následujícím textu chci na tuto část navázat a popsat práci s lidmi bez domova. V této souvislosti je důležité uvědomit si, že sociální práce s touto cílovou skupinou je dlouhodobá a v řadě případů nelze hovořit o dosažení nějaké změny. Z tohoto pohledu je tato práce velmi psychicky náročná, ale určitě stoji za to, pokud se alespoň malé části lidí podaří reintegrace do společnosti. Aby reintegrace byla úspěšná, měl by být každý pracovník vybaven určitými teoretickými znalostmi, jak s těmito lidmi pracovat. 3.1 Základní rozdělení sociální práce s bezdomovci Marek, J., a kol.,(2012, s ) rozděluje tuto práci na dva základní modely. Model zaměřený na podporu klienta a model orientovaný na změnu. Model zaměřený na podporu klienta: Pokud uvážíme, že skupina OBP v řadě případů nemá zájem o radikální řešení své situace je v kompetenci ambulantních služeb (terénních programů a níkoprahového denního centra NDC) podporovat klienty ke změně. Než člověk získá motivaci pro jakoukoliv změnu, je nutné uspokojit základní životní potřeby. Ambulantní služby začínají terénní prací, kdy je celá intervence závislá na budování vzájemného vztahu a důvěry. K hlavním činnostem terénního pracovníka patří depistážní činnost a základní sociální poradenství. Terénní pracovník nemusí znát veškeré informace v oblasti legislativy, jedná se spíše o nasměrování do zařízení, kde mu relevantní informace poskytnou. K dalším činnostem terénního pracovníka patří upozorňování na rizika vyplývající z pobytu na ulici. Jestliže je vzájemná důvěra na dobré úrovni, často a pravdivě se OBP ve svém přirozeném prostředí svěří se svými skutečnými potřebami. Pracovník může zjistit skutečné potřeby a důvody jejich neúspěšné integrace. Dalším stupněm ambulantních služeb je NDC. V této ambulantní službě by měla být sociální práce zaměřená na odborné sociální poradenství. Cílem je zprostředkování pobytových služeb, což je model zaměřený na změnu. 11

14 Model orientovaný na změnu je určitý systém pomoci v podobě pobytových služeb. Jedno z hlavních kriterii pro využití modelu orientovaného na změnu, je snaha o změnu životního stylu. Z pohledu tématu absolventské práce se mi zdá důležité vyjmenovat jednotlivé pobytové služby vedoucí k reintegraci člověka. K těmto krokům patří noclehárny, azylové domy, domy na půli cesty, ubytovny nebo sociální byt, vlastní bydlení. V této souvislosti si myslím, že není možné překročit některé stádium, pokud člověk nevyřeší potíže z něho vycházející. Např. cílem ubytovaní v domech na půli cesty, je zvládnutí samostatného bydlení a hospodaření s prostředky. Pokud se lidé přesunou o stupeň výše na ubytovnu, těžko se těmto návykům v takovémto prostředí naučí. Systém orientovaný na změnu, nelze aplikovat bez přístupu zaměřeného na člověka. Matoušek a kol., (2005, s ) popisuje reintegraci ve dvou stupních. První podmínkou reintegrace uspokojení základních životních potřeb. Mezi něž patří místo k odpočinku, jídlo, teplo, lékařská péče. V této souvislosti se jedná o služby sociální prevence noclehárna, azylový dům, atd. Poté může být úspěšná nějaká intervence. Druhou podmínkou je práce s lidmi bez domova na preventivních aktivitách. Cílem je získání sebedůvěry a soběstačnosti. 3.2 Správná komunikace základ úspěšné intervence Tuto podkapitolu jsem do své práce zařadil z důvodů připomenutí si vlivu komunikace na motivaci ke změně, schopnosti zapojit se do dobrovolnických programů nebo získání zaměstnání. Bezdomovecká subkultura jak ji popisuje Gojová, A., (2009, s ) využívá podobně jako jiné subkultury své slangové výrazy a názorové stereotypy. Přímý vliv na vytváření těchto stereotypů má právě skupina osob, ve které se jedinec nejčastěji nachází. Jeden z příkladů těchto vlivů může být názor na nespravedlivou společnost a bezproblémový pohled na sebe samého. Úkolem socioterapeutických programů je využití tak účelné komunikace, která pomůže narušit tyto názorové stereotypy. Základem této komunikace je najít nový smysl života a napomoci k motivaci. Pokud si uvědomíme vliv jednotlivých subkultur, bezdomovecká versus terapeutická jedná se o velmi nerovný boj, kdy jsou většinu času OBP spíše ovlivněny bezdomoveckou subkulturou. Z tohoto důvodu je důležité, aby OBP byly v každodenním kontaktu se 12

15 sociálním pracovníkem. Z pohledu komunikace se mohou OBP nacházet na třech základních úrovních: - První úroveň mohu schematicky popsat jako komunikaci mezi společností bezdomoveckou subkulturou OBP. - V druhém případě se jedná o komunikaci v rámci společnosti OPB. Zde je otázkou, kdo zastupuje názor společnosti. - Třetím způsobem je komunikace společnost socioterapeut OBP. První dva modely mohou vytvářet názorové stereotypy, které narušují vztahy i s pomáhajícími organizacemi. Třetí úroveň komunikace má největší vliv na úspěch a následnou resocializaci. Další vliv na účelnou komunikaci má délka pobytu na ulici. Jedná se o tři základní období, které Gojová, A., (2009, s ) popisuje následovně: - Období do jednoho roku: Toto období je pro OBP nejnáročnější, ale z pohledu komunikace velmi úspěšné, pro navázání účelného kontaktu. Člověk se snaží najít řešení, dává si předsevzetí, bojuje proti nepříznivému osudu. K zvoleným tématům by mělo být hledání východiska z nepříznivé životní situace. - Období do pěti let: Výše uvedené aktivity ztrácí na intenzitě. Člověk se orientuje ve vztazích a bezdomovecké subkultuře. Část osob se pokusí o návrat do běžné společnosti. U druhé části osob, která rezignovala na reintegraci, se projevují různé patologické jevy. k zvoleným tématům můžeme zařadit, závislosti, trestnou činnost, exekuce, vazby na rodinu. - Období nad pět let: Toto období je charakteristické rezignací, nárůstem pasivity, přijetí životního stylu osob bez domova, neschopnost pokusit se o změnu. K relevantním otázkám v tomto období patří, změna životního stylu, využití sociálních služeb NDC nebo noclehárny, vyřízení sociálních dávek. Cílem této podkapitoly je uvědomění si toho, kam by naše komunikace měla směřovat. V prvním případě se jedná o ovlivnění bezdomovecké subkultury. V druhém případě jde o adekvátní volbu tématu, vzhledem k délce pobytu na ulici. 13

16 3.3 Motivace jako prostředek ke změně Motivaci lze charakterizovat jako síly, které dávají do pohybu lidské chování a jednání. Vytvoření motivačních dispozic můžeme rozdělit na vrozené tzv. biologické potřeby a získané. K získaným patří zájmy, hodnotové orientace, postoje. Každé chování je motivované, přestože si to v některých situacích neuvědomujeme. Intenzita motivace závisí na důležitosti cíle. Aby motiv dosáhl cíle, musí v cíli člověk vidět smysl, význam a mít vůli. Člověk si většinou stanovuje takové cíle, které zvládne a tím si rozvíjí sebedůvěru. Každý by měl vědět, jakými prostředky dosáhne cíle. Mezi motivační faktory patří potřeby, zájmy, hodnotové orientace a z části postoje. Potřeba je nutnost uspokojit určité nedostatky. K důležité potřebě patří afiliace (navazování kontaktu s lidmi). Mezi další potřeby patří konformita (chování v rámci norem). K získaným motivačním dispozicím patří zájem a hodnotové orientace. Zájem je na rozdíl od potřeb vázaný na konkrétní předmět. Hodnotové orientace můžeme vidět ve vnitřním přesvědčení o lidech, společnosti, z hodnot vychází postoje. (Výrost, J., Slaměník, I., 2008, s ) Činitelé ovlivňující motivaci. Následující text by měl přiblížit, jak jednotliví činitelé ovlivňují motivaci. Velký význam na motivaci má vnímání času, které může být samotným motivačním faktorem. Čas a jeho vnímání má vliv na stanovení cílů. Pokud čas vnímáme jako dlouhodobý i zvolené cíle k tomuto času jsou dlouhodobé. Další individuálním aspektem je výkonová motivace, jedná se o určitou potřebu něco dokázat, překonat. V tomto smyslu může dojít i k negativnímu stavu, pokud člověk dosažené cíle opakovaně nezvládne, může trpět úzkostí. Výkonová motivace je v každé kultuře jiná např. výchova dětí protestantské etiky staví na odpovědnosti a nezávislosti. Výkonová motivace se může projevovat ve dvou rovinách, buď získání úspěchu, nebo vyhnutí se neúspěchu. Ty se posléze transformují do osobnostní povahy. (Výrost, J., Slaměník, I., 2008, s ). 14

17 3.3.2 Vliv společné činnosti na motivaci Z hlediska vytváření motivace je úspěšnější společná činnost. A to z několika pohledů. 1. Ostatní členové skupiny zaujímají určité stanovisko k našemu jednání, které vyjadřují uznáním a obdivem. 2. Tato činnost motivuje to k tomu, naučit se to, co umí ten druhý, ověření si postojů, názorů. 3. Právě skupinovým úkolem lze dosáhnout určité motivace ke změně. Tuto změnu lze realizovat několika způsoby. 1. Musí být vymezena souvislost mezi společným úkolem, uspokojením individuálních potřeb a jasným skupinovým cílem. 2. Přijmutí skupinového cíle souvisí se soudržností skupiny 3. Volba cíle je úspěšná, pokud si členové tento cíl pojmenují a rozhodnutí je přijato většinou. 4. Jedinec odchází ze skupiny, pokud se jeho individuální potřeby neslučují s dosaženými cíli. Všechny druhy motivace jak individuální, tak skupinové mají zásadní vliv na víru člověka ve vlastní schopnosti potřebné k dosažení jistých výsledků. Tyto vlastní schopnosti by měl být člověk schopen využít při zvládání v obtížných životních situacích. K správnému fungování musí člověk využít jak schopnosti, tak i víru v jejich použití. Pozitivní vnímání svých schopností má zásadní vliv na správné psychosociální fungování. Pokud se spojí víra ve vlastní schopnosti, s výkonovým motivem člověk dosáhne toho, čeho dosáhnout chce. (Výrost, J., Slaměník, I., 2008, s ) Vliv motivace na péči o svůj zdravotní stav. Jak konkrétně motivovat OBP v péči o svůj zdravotní stav popisuje Šupková (2007, s ). Klienti azylových domů považují za důležité pečovat o svůj zdravotní stav. Zdůvodňují to určitým strachem se ztráty ubytování po návratu z případné hospitalizace. U osob, které nevyužívají azylové domy je motivem pro udržení zdraví zajištění si základních životních potřeb. Tuto hodnotu si OBP uvědomují většinou, pokud je ohrožen jejich zdravotní stav. Rozlišnost v péči o zdraví je daná tím, zda jde o krátkodobou nebo dlouhodobou tíživou životní situaci. Pokud se jedná o krátkodobou 15

18 krizi, člověk se v systému rychle zorientuje. Pro druhou skupinu je charakteristickým znakem nízká motivace daná negativní zkušeností s různými institucemi. Jak se zdravotnickými, tak i s úřady. Další bariérou je přesvědčení OBP o nutnosti úhrady za tuto péči. Jak motivovat tyto osoby k péči o svůj zdravotní stav? Motivace roste přímou úměrou se vzájemným respektem a důvěrou k pracovníkovi. Komunikace mezi oběma aktéry má být srozumitelná s řadou příkladů. A to konkrétně jak probíhá léčba a jak dále pečovat o svůj zdravotní stav. Celý úspěch intervence závisí na respektování specifik osobnosti a individuálním přístupu. Z celé kapitoly vyplývá jednoznačný poznatek, že každá změna je podmíněna vírou ve vlastní schopnosti a určitou výkonovou motivací. Což právě u těchto osob chybí. Z tohoto důvodu je vhodné, aby součástí služeb bylo i psychologické poradenství. Cílem by mělo být vyrovnání se nepříznivými životními událostmi a posílení osobnosti. Tato pomoc se těžko realizuje na NDC z důvodů nepravidelných návštěv uživatelů. Při posilování vlastního sebeuvědomění klientů je vhodné využit např. Rogersovu terapii Přístup orientovaný na klienta. Jde o empatické naslouchání a orientaci na celistvost s důrazem na vnitřní prožívání. Postupem času může psycholog s pomocí klienta určit, které téma je zásadní. To je základ modelu orientovaného na změnu a následné využití např. kognitivně-behaviorální terapie. Psycholog by měl zjistit příčiny bezdomovectví a také silné a slabé stránky jedince. (Marek, J., a kol., 2012, s ). 16

19 4 Možnosti vlastního řešení versus pomoc a podpora lidem bez domova z pohledu legislativy. Pokud bych měl využít teoretickou část jako podklad pro výzkum, zdá se mi relevantní popsat oblasti pomoci a podpory. V první podkapitole popisuji, jak OBP zajišťují vlastními silami různé formy ubytování. Druhá část textu se věnuje pomoci ze strany státu v oblasti ubytování. V poslední podkapitole popíši nabídku státní pomoci, která klade důraz na rozvoj nových kompetencí. 4.1 Zajištění vlastní formy ubytování Určitá volba bydlení souvisí s vyjádřením svojí životní situace, postoje vůči širší veřejnosti nebo určitým protestem proti normám společnosti. Právě skupina, která veřejně demonstruje svoji nevhodnou situaci, spíše inklinuje k ubytování na ulici (parky, nádraží). Druhá skupina, která protestuje proti normám, jsou tzv. squateři. Squateři bez povolení osídlují domy, továrny a jiné objekty. Hranice mezi těmito dvěma skupinami není vůbec jistá, přesto squaterství je více formou protestu proti nedostatku bytů pro sociálně slabé. Z pohledu ubytování na ulici k nejvyužívanějším místům patří nádraží. Nádraží poskytuje určitá hygienická zázemí, možnost získání finančních prostředků a dlouhou otevírací dobu. K dalším hojně využívaným způsobům patří městská hromadná doprava. Zvláště v zimních měsících lidé bez přístřeší jezdí celou noc bez zaplaceného jízdného. Řešením těchto situací by byly ohřívárny, které by poskytly zázemí na noční dobu. Výše vyjmenované příbytky nabízí hlavně velká města, proto je zde koncentrace bezdomovců daleko větší. Volba tohoto ubytování souvisí s pocitem svobody, kdy OBP nemusí respektovat žádná pravidla. Přestože člověk žije na ulici, má stále touhu mít vlastní domov. Domov je místem k odpočinku, setkání s dalšími lidmi a dává pocit bezpečí. Jistou podobu domova naplňují zahrádkářské kolonie, squaty, přístřešky v lesích nebo i poskládané matrace v křoví. (Marek, J., a kol., 2012, s ). 17

20 4.2 Formy pomoci z pohledu legislativy. Nedílnou součástí Ústavy ČR je Listina základních práv a svobod, která zaručuje všem občanům stejná práva a pomoc v hmotné nouzi. (LZPS 2/1993 článek 30 odstavec 2). Na poskytnutí základních informací o pomoci lidem v hmotné nouzi je pamatováno v úvodu zákona 108/2006 o sociálních službách. Každá sociální služba, musí poskytovat základní sociální poradenství. V praxi by měla mít každá OBP dostatek informací o možnosti ubytování. Poskytovaná pomoc a podpora musí zachovávat lidskou důstojnost a akceptovat individuální potřeby osoby v HN. Sociální služby musí člověka motivovat k samostatnosti a k činnostem, které by měly integrovat člověka do společnosti. (Zákon 108/2006 2) O těchto podmínkách se při řešení vlastní formy ubytování dá těžko hovořit. Jednotlivé formy ubytování pro osoby bez domova řeší služby sociální prevence, které se snaží zabránit sociálnímu vyloučení osob. Většina osob se nachází v krizové životní situaci, jejich životní návyky vedou ke konfliktu se společností. Z pozice sociální prevence se těmto osobám nabízí tyto pobytové služby: Azylové domy, zajišťují pobyt na určitou dobu, zpravidla jeden rok. Služba nabízí tyto základní činnosti: Poskytnutí stravy nebo podmínek na zajištění stravy, ubytování, pomoc při uplatnění práv a oprávněných zájmů a obstarání osobních záležitostí. Domy na půli cesty, jsou primárně určeny osobám do 26 let, kteří opouštějí školská zařízení, výkon ústavní výchovy, výkon trestu. Tyto osoby by měla tato služba připravit na samostatný život. K základní činnosti patří ubytování, kontakt se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při uplatnění práv a oprávněných zájmů Krizová pomoc, poskytuje pobytovou službu osobám, které nemohou bezprostředně řešit svoji životní situaci. Tato služba může být součástí jiných sociálních služeb např. azylových domů. K základní činnosti patří ubytování, zajištění stravy, terapeutické činnosti, pomoc při uplatnění práv a oprávněných zájmů. Intervenční centra, jsou určena osobám ohroženým domácím násilím. Tyto osoby jsou do 48 hodin kontaktovány intervenčními centry. Služba obsahuje tyto základní činnosti, sociálně terapeutická činnost, pomoc při uplatnění práv a oprávněných zájmů, poskytnutí ubytování, stravy nebo podmínek na zajištění stravy. Noclehárny využívají osoby k přenocování a osobní hygieně, což patří mezi základní činnosti. 18

21 Sluţby následné péče, jsou určeny osobám, které absolvovali odvykací léčbu v ústavním nebo pobytovém zařízení. K základní činnosti patří terapeutická činnost, kontakt se společenským prostředím, pomoc při uplatnění práv a oprávněných zájmů. Ubytování, zajištění stravování nebo příprava podmínek pro stravování. Terapeutické komunity, využívají osoby závislé na návykových látkách a lidé s duševním onemocněním. Tato sociální služba nabízí následující základní činnosti zajištění stravy nebo podmínek pro přípravu, ubytování, kontakt se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při uplatnění oprávněných práv a zájmů. Sociální rehabilitace, je poskytovaná osobám se sníženou samostatností. Podpora by měla vést k samostatnému životu. K základní činnosti patří, nácvik péče o vlastní osobu vedoucí k sociálnímu začlenění. (Zákon 108/2006 díl 4 služby sociální prevence) Než začne člověk využívat pobytové sociální služby, musí propadnout pomyslným sítem sociálního zabezpečení. Cílem sociálního zabezpečení je předcházet sociálním událostem nebo zmírňovat a odstranit následky sociálních událostí. Mezi sociální událost patří skutečnosti způsobující nepříznivé životní situace, kam bezpochyby ztráta bydlení patří. Tento systém chci interpretovat v kontextu pomoci s udržením vlastního bydlení. Sociální zabezpečení funguje na principu solidarity k osobám, které nemají dostatečné příjmy. Skládá se ze tří pilířů, sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. V systému sociálního pojištění člověk odkládá část zisku na úhradu budoucích sociálních událostí stáří, nemoc, nezaměstnanost. V případě těchto událostí za splnění jistých kriterii dostává příjem, který může využít na úhradu bydlení. (Krebs, V. a kol., 2010, s ). Státní sociální podpora jako druhý pilíř zohledňuje vyšší náklady spojené s výchovou a vzděláním dětí. Podpora těmto rodinám je v podobě příspěvku na bydlení. (Krebs, V. a kol., 2010, s ). Poslední pilíř sociálního zabezpečení sociální pomoc, má za cíl zamezit úpadku osob do chudoby. Osobám, u kterých je příjem tak nízký, že i s příplatkem na bydlení, nejsou schopni uhradit náklady na bydlení, náleží doplatek na bydlení. V případě doplatku na bydlení se zjišťují majetkové poměry a možnosti využít levnější ubytování to neplatí pro osoby starší 65 let a poživatele starobního důchodu. (Krebs, V. a kol., 2010, s ). 19

22 4.3 Služby zaměřené na reintegraci Než se zaměřím na výklad služeb týkajících se reintegrace, je důležité si uvědomit, kdy je efektivní doba zapojení člověka do běžného života. Šlechtová, M., a kol. (2008, s. 26) popisuje možnou dobu k reintegraci mezi prvním až pátým rokem. Pokud je doba strávená na ulici nad pět let, člověk se adaptuje na tyto podmínky. Z tohoto důvodu je důležité pracovat s osobami bez přístřeší co nejdříve. Tato podkapitola se věnuje rozvoji potřebných dovedností a dále službám, které pomáhají v uplatnění těchto osob na trhu práce. Matoušek a kol., (2005 s ) vidí služby zaměřené reintegraci následovně: - Pobytové sluţby, které jsem prezentoval v kapitole 4.2 Formy pomoci z pohledu legislativy. - Job kluby, svépomocné skupiny a rekvalifikace, jsou správnou cestou, pokud chceme posilovat sociální dovednosti a pracovní návyky Job kluby podporují své členy v úsilí hledat si práci. Rekvalifikace nabízí nové možnosti v jiném oboru, než má člověk vystudovaný. Stává se, že se lidé bez přístřeší dostávají do začarovaného kruhu předsudků v získání práce. Ten může znít následovně: Bezdomovci nemají nárok na rekvalifikaci, protože nemají žádné pracovní návyky. Pokud u nich posilujeme pracovní návyky a zlepší se, zjistíme, že neseženou práci, protože nemají potřebnou rekvalifikaci. V tržní ekonomice by lidé s různými handicapy bez podpory státu na trhu práce neobstáli. V tomto smyslu stát podporuje potencionální zaměstnavatele na zřízení chráněných a podporovaných pracovních míst. Chráněné dílny a tréninková pracoviště jsou určena lidem se zdravotním postižením nebo jiným handicapem. V takto zřízených provozech akceptují potřeby klientů. Cílem těchto zařízení je terapeutická činnost zaměřená na rozvoj sebedůvěry. S těmito osobami není uzavřená běžná pracovní smlouva. Cílem je získat praxi a návyky k práci na otevřeném trhu. Jednotlivým možnostem uplatnění se věnuje zákon 435/2004 o zaměstnanosti. 20

23 4.4 Strategie pomoci osobám, které jsou ohrožené sociálním vyloučením Řešení situace z pohledu státu nabízí národní akční plán. Ve své zprávě se věnuje nejen hodnocení určených oblastí, ale následně i řešením z pohledu na budoucnost. Sledované oblasti Národní zprávy o strategiích sociální ochrany a sociálního začlenění se dělí na tři základní části: 1. Podpora rodiny ohrožené sociálním vyloučením. 2. Začlenění a účast na trhu práce. 3. Spolupráce jednotlivých aktérů podílejících se na řešení situace osob ohrožených sociálním vyloučením. Rodiny sociálně vyloučené. Podpora metod a sociální práce, tak aby členové těchto rodin měli rovný přístup ke vzdělání, rovný přístup k trhu práce a nebyly ohroženy sociálním vyloučením. K dosažení cíle je nutné zajistit finančně a místně dostupné služby. Snížit počet rodin, které se nacházejí pod hranicí chudoby. Rozvíjet systém náhradní rodinné péče. Tyto opatření lze realizovat pomocí dotačních programů. Komplexním sociálně-právním poradenstvím a komunitním plánováním. Z pohledu prevence před sociálním vyloučením, rozvíjet metody práce s rodinou, ohroženou sociálním vyloučením. Podpora projektu poradenství pro děti v náhradní péči a příprava na samostatný život. Začlenění a účast na trhu práce. V této souvislosti mohou být nápomocné nejen individuální služby ÚP, ale i sociální služby, které pomáhají se sociální integraci. Úkolem je snížení závislosti na sociálních dávkách a zastavení přenosu chudoby z generace na generaci. K dosažení toho cíle je možné využít dovedností osob sociálně vyloučených při hledání zaměstnání a zvýšit motivaci. Dále pomoci s prevencí před ztrátou bydlení. Snížení znevýhodnění v přístupu ke vzdělání u osob z jiného sociokulturního prostředí. Zvyšovat kompetence mládeže a podpora dovedností, které vedou akceptování legislativy. Dále podpora volnočasových aktivit mládeže. Snižování lokalit, kde žijí osoby sociálně vyloučené a následná podpora terénní práce. Podpora dovednosti, které vyžaduje TP. Naplnění těchto cílů je možné podporou sociálních služeb. Spolupráce všech zúčastněných aktérů na procesu sociálního začlenění. Dosažení tohoto cíle je možné tak, že sociální služby musí odpovídat potřebám zákazníka a to 21

24 zejména z hlediska dostupnosti a kvality. Vliv na porozumění sociálnímu začlenění má i podpora profesního vzdělání zaměstnanců, podpora sociální práce v přirozeném prostředí klienta. Návaznost sociálních služeb na další systémy, rozvoj sociálního podnikání a ekonomiky. Zajištění dostupnosti standardního bydlení. Tato opatření lze realizovat pomocí individuálních projektů na podporu rozvoje sociálních služeb. Zvyšování odborných znalostí v oblasti sociálního začlenění. Transformace obecných pobytových služeb na konkrétní sociální služby dle cílových skupin. Místo azylových domů se inovativně zaměřit na konkrétní cílovou skupiny např. zdravotně postižené. (Národní zpráva s ) O podobných oblastech podpory sociální inkluze píše Průdková (2008, s ), kdy na nejnižším stupni stojí podpora rodiny tedy dětí ohrožených tímto společenským problémem. Nápomocná může být škola nebo dobrý duchovní. K další oblasti patří boj s nezaměstnaností, která často následuje po rozpadu rodiny. V oblasti bydlení se jedná o podporu sociálního bydlení a bezúročných půjček pro osoby s nižšími příjmy. Pro mladé lidi do 26 let často chybí informace o sociálních službách typu: Dům na půl cesty. V těchto zařízeních mladí lidé získávají potřebné kompetence do dalšího života. Obecně lze říci, že je vždy nutné osoby ohrožené bezdomovectvím motivovat ke změně. Následně podporovat jejich úsilí řešit svoji situaci. Zásadní je, aby člověk získal potřebné kompetence a převzal odpovědnost za své chování. 22

25 5 Popis jednotlivých forem ubytování V následujícím textu krátce popíši jednotlivé formy ubytování, které se vztahují k tématu absolventské práce. 5.1 Armáda spásy jako mezinárodní organizace s působností v ČR Zvolené téma se bezprostředně dotýká organizace Armády spásy, z tohoto důvodu chci v úvodu tuto organizaci představit. Po úvodní části se budu věnovat Centru sociálních služeb Armády spásy a to konkrétně azylovému domu. Popíši poslání a metodiku azylového domu. Armáda spásy pracuje ve 120 zemích a má více než 1,5 mil. členů. Práce probíhá jak na úrovni duchovní tak i na úrovni sociální. Tato organizace začala poprvé působit v prvorepublikovém Československu v roce Její činnost byla ukončena komunistickým režimem v padesátých letech, podobně jako u jiných křesťanských organizací. Obnovená činnost byla započata v roce 1990, její činnost v ČR je vyjádřena takto: Armáda spásy, jako mezinárodní hnutí je součástí všeobecné křesťanské církve. Jejím posláním je kázat evangelium, dobrou zprávu o Ježíši Kristovi, a v jeho jménu naplňovat lidské potřeby bez jakékoliv diskriminace. Cílem Armády spásy je zejména zajišťovat, organizovat a provádět křesťansky zaměřenou pastorační a sociální péči všem potřebným a sociálně vyloučeným. Republikově tato organizace působí v Praze, Brně, Ostravě, Havířově, Opavě, Krnově, Přerově, Karlových Varech a Šumperku. (www. armadaspasy. cz). Centrum sociálních služeb Posláním centra sociálních služeb je pomoc překlenout krizi způsobenou ztrátou bydlení. Cílovou skupinou jsou muži a ženy bez přístřeší starší 18 let, fyzicky soběstační. Prostřednictvím celodenního ubytování a sociálního poradenství poskytnout pomoc s opětovným návratem do společnosti. Azylový dům nabízí tyto základní činnosti: - Celodenní ubytování na dvou až třech lůžkových pokojích. - Možnost celodenní stravy, osobní hygieny, možnost praní prádla a využití skladu ošacení. 23

26 - Osoby ubytované na AD mohou využít odborné sociální poradenství, které má vést k hledání řešení při stabilizaci jejich nepříznivé životní situace. Pro řešení nepříznivých sociálních situací má AD zpracovanou metodiku sociální práce s uživateli. Tato metodika začíná jednáním se zájemcem o sociální službu. Sociální pracovník zjišťuje potřeby uživatelů, to zda uživatel spadá do cílové skupiny. Následně je uživatel seznámen s pravidly v zařízení. Na udržení pracovních návyků slouží pracovně aktivizační program. Z tohoto programu jsou vyloučeni poživatelé invalidního důchodu a ti, u nichž je špatný zdravotní stav. Omluveni jsou taktéž uživatelé, kteří mají nezbytná jednání na úřadech nebo návštěvu lékaře. 5.2 Popis ubytoven zařazených do výzkumu. Před vlastním popisem podmínek života na ubytovně se v několika větách zaměřím na bytovou politiku státu. Bytová politika reguluje nejen poptávku a nabídku, ale také vytváří nájemní politiku v oblasti bydlení. Jeden z nástrojů bytové politiky je i sociální bydlení. Tato forma má zajistit na rozdíl od soukromých pronajímatelů adekvátnost finančních prostředků požadovaných na úhradu nájmu (Krebs, V., a kol s ). K získání dat (informací) jsem využil internetové stránky, osobní návštěvu jednotlivých ubytoven a rozhovory s respondenty V minulosti jsem zjišťoval pro zaměstnavatele podmínky ubytování na těchto komerčních ubytovnách a setkal jsem se s velkou neochotou vlastníků. Majitelé mi v minulosti poskytli pouze informace o kapacitě a telefonickém kontaktu. Další informace se dle jejich vyjádření týkají vztahu mezi pronajímatelem a nájemníkem. Z tohoto důvodu jsem nevolil setkání s majiteli osobně. Seznam použitých otázek: - Popis lokality a dispoziční členění. - Seznámení ubytovaných s podmínkami ubytování a provozním řádem. - Hygienické zázemí a možnost přípravy stravy. - Zajištění bezpečnosti a dodržení pravidel. - Možnost společného pobytu manželů a dětí. - Jiné služby 24

27 Ubytovna A Ubytovna a se nachází nedaleko centra města Šumperka, její kapacita je 80 míst. V přízemí se nachází restaurace, budova má tři podlaží. Podle respondentů byli seznámeni v základních bodech s provozním řádem. Svým podpisem v ubytovací smlouvě potvrdili seznámení s podmínkami ubytování. Větší pokoje s odhadovanou užitnou plochou kolem 30 m² má své vlastní hygienické zázemí a možnost přípravy stravy. Pokoje s nižší užitnou plochou do 10 m² mají společné prostory pro osobní hygienu a přípravu stravy. Každý z ubytovaných má klíč od vchodových dveří, které se během celého dne zamykají. Pokud dojde k porušení ubytovacího řádu např. rušení nočního klidu, jsou vystěhováni všichni ubytovaní na daném pokoji. Majitel vede seznam osob, s kterými měl potíže. Tyto osoby mají na určitou dobu pobyt odmítnutý. Nezjistil jsem na jakou dobu je služba odmítnutá. Na této ubytovně je možný pobyt rodin s dětmi. Do 22:00 jsou povoleny návštěvy, po této hodině začíná noční klid. Požívání alkoholu není nijak regulováno, jen je nutné respektovat noční klid. k ostatním nabízeným službám patří zapůjčení televize za poplatek. Každý den je prováděn úklid společných prostor a jedenkrát týdně se provádí úklid pokojů. Ubytovna B Tato ubytovna se nachází 2 km od Šumperka, jde o historický objekt. Budova je dispozičně dvoupatrová s kapacitou 40 míst. Z důvodu stáří ubytovny je velmi složité provádět jakékoliv stavební úpravy např. centrální vytápění. Ubytovaní jsou seznámeni ústně s pravidly. Tato ubytovna má společné hygienické zázemí a kuchyňku, vše je ve velmi špatném stavu. Pokud si ubytovaní chtějí připravovat stavu na pokoji, musí mít vlastní elektrospotřebiče. Stejné podmínky platí pro využívání televize. Největší potíže vidí respondenti ve vypínání elektrické energie z důvodu úspory. Celé vytápění je řešené přímotopy, což je dnes jedna s nejdražších forem vytápění. Elektrická energie je v určitých intervalech vypínána centrálně, z tohoto důvodu není možné používat světla a zásuvky. Tím je znemožněna i příprava stravy. Ubytovna se večer v 19:00 zamyká, ubytovaní nemají klíč od vchodových dveří. Do této doby se musí na ubytovnu dostavit. Pokud chtějí přijít později, musí nahlásit příchod majitelem určené osobě. Tato osoba vchod odemkne, nerespektování těchto pravidel je důvodem k ukončení pobytu. Požívání alkoholu není nijak omezeno, jen je nutné respektovat noční klid. Ubytování rodičů s dětmi je možné. K ostatním nabízeným službám patří úklid společných prostor, pokoje si uklízí každý ubytovaný sám. 25

28 6 Teorie k praktické části V úvodu této kapitoly zopakuji základní výzkumnou otázku: Zda a jak se liší ve svých charakteristikách lidé bez domova, kteří využívají služby AD, a ti, kteří tyto služby nevyužívají, případně využívali dříve? Pomocná otázka: Proč lidé bez domova nevyužívají AD Armády spásy? Mezi základní pojmy, které se budu snažit objasnit je charakteristika osob bez přístřeší. Tuto charakteristiku budu rozvíjet přes indikátory jako je věk, motivace a psychický stav. Tento sociální jev nelze sledovat přímo, je nutná jeho operacionalizace. Operacionalizace znamená převedení hypotézy do měřitelných ukazatelů. Jak popisuje Disman, například zájem o politické dění nelze sledovat přímo, ale přes indikátory. Těmito indikátory mohou být členství v politické straně nebo sledování politiky v tisku. Z těchto indikátorů musíme vybrat ty relevantní vzhledem k cíli. (Disman, M., 2002, s ). Při stanovení indikátorů vycházím z teoretické části, která mi stanoví dílčí otázky výzkumu. 6.1 Zvolený přístup Pro svoji práci jsem si zvolil kvalitativní výzkum. Tento výzkum se snaží interpretovat sociální realitu v rámci dílčích výzkumných otázek s využitím induktivní logiky. Miovský (2006, s ) popisuje nutnost transparentnosti všech zvolených strategií a metod. Popis jednotlivých postupů je důležitý, jak pro prováděnou kontrolu, tak i pro určení validity. Z tohoto důvodu by měly být jednotlivé kroky explicitně zakotveny. Miovský (2006, s. 77 podle Mayringa, 1988, 1990) popisuje pět principů, které slouží jako podklad pro třináct pilířů kvalitativního myšlení. Těchto pět principů je možné popsat v následujících bodech. - Výzkumník se soustředí na subjekty, k nimž se vztahuje výzkumný úkol. - Co nejpřesněji musíme popsat zkoumaný předmět. - Subjekt, který zkoumáme, není jasný a ohraničený a může měnit svoji podobu. - Na úkazy vyplývající z výzkumu se soustředíme v přirozených souvislostech. - Zobecnění musí být zdůvodněno s ohledem na smysl a kontext výzkumu. 26

29 V další části se budu zabývat popisem jednotlivých kroků výzkumu. Prvním krokem je výběr vzorku. Pro tento účel jsem si zvolil: Techniku záměrného (účelového) výběru. Jde o vyhledávání respondentů podle určitých vlastností (Miovský, 2006, s. 135). U obou sledovaných skupin jsem se snažil o věkové rozvrstvení, různost rodinného stavu a také rozlišnost zvolené ubytovny. Poslední informace (typ ubytovny) se týká osob, které nevyužívají AD. Zkoumané dvě skupiny budou složeny celkově z osmi respondentů. Prvními čtyřmi respondenty jsou pro osoby z komerčních ubytoven a druhou skupinu tvoří čtyři respondenti z AD. Druhým krokem je získávání dat. K získání dat využiji polostrukturovaný rozhovor. Výhodu vidím v určité relevantnosti k cíli a zodpovězení všech stanovených otázek (Miovský, 2006, s ). Pro zaznamenávání dat je nejpoužívanější technikou: Audiozáznam. Výhodou je přesnost zachycení všech informací, veškerých intonací a pomlk. Nahrávku je možné použít při kontrole validity (Miovský, 2006, s ). Třetím krokem je příprava dat pro analýzu. Mezi techniky úpravy interwiev patří redukce I řádu. Vynecháme ty části textu, které nenesou žádnou důležitou informaci (Miovský, 2006, s ). Pro setřídění odpovědí do sledovaných oblastí využiji metodu Vytváření trsů. Jednotlivé odpovědi, které vytváří podobnosti, seřadím do stejných skupin (Miovský, 2006, s ). Čtvrtý krok je analýza dat. Pro analýzu dat použiji metodu Zakotvené teorie. Jde o teorii vytvořenou dočasně, která je ověřena prostřednictvím shromaždování údajů o daném jevu a analýzou těchto údajů. V této metodě je důležité porozumět následujícím pojmům. - Teoretická citlivost: Jedná se o kontext mezi výzkumem a zkoumaným vzorkem - Významová jednotka: Popisuje vymezený text, který nese zásadní informaci Pro vlastní postup kódování jsem zvolil otevřené kódování, kdy sestavujeme určité kategorie a podkategorie, ty jsou následně slangově označeny. Cílem je nejen vytvořit nové kategorie, ale získat jejich vlastnosti. Vlastnosti identifikují vzájemné vztahy mezi kategoriemi. Každou kategorii lze umístit na dimenzionální škále. Kategorie mají obecné vlastnosti a rozsah dle škály. K jednotlivým kategoriím náleží dimenzionální profil, který znázorňuje korelaci jevu za daných podmínek. Seskupením několika dimenzionálních profilů vzniká pravidelnost. (Miovský, 2006, s ). 27