Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd. Sociální pedagogika a poradenství. Adéla Pukýšová. Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství Adéla Pukýšová Uplatnění absolventů sociální pedagogiky na trhu práce Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Lenka Hloušková, Ph.D. 2012

2 Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených zdrojů. 2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské diplomové práce Mgr. Lence Hlouškové, Ph.D. za její odborné vedení, ochotu a podnětné připomínky v průběhu psaní bakalářské práce. Mé velké díky patří také mé rodině za její všestrannou podporu. 3

4 OBSAH ÚVOD... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST Pracovní trh, lidský kapitál a terciární vzdělání Segmentace trhu a sektorová struktura Lidský kapitál Absolvent vysoké školy Absolvent oboru sociální pedagogika Studium oboru sociální pedagogika Absolventi a uchazeči o obor sociální pedagogika Praxe Kompetence sociálního pedagoga Uplatnění absolventa oboru sociální pedagogika bakalářského stupně VŠ na pracovním trhu Absolvent sociální pedagogiky bakalářského stupně na trhu práce Povolání pro absolventy sociální pedagogiky bakalářského stupně VŠ II. EMPIRICKÁ ČÁST Metodologie výzkumného šetření Cíl výzkumu, výzkumné otázky a operacionalizace pojmů Metoda výběru výzkumného vzorku Postup sběru dat Metoda získávání dat Dotazník Analýza a interpretace výsledků dotazníkového šetření Možnost uplatnění absolventů sociální pedagogiky bakalářského stupně u oslovených zařízení Kritéria pro výběr zaměstnanců Kapacity zařízení Shrnutí empirické části Závěr Literatura Přílohy

5 ÚVOD Předložená bakalářská práce s názvem Uplatněné absolventů sociální pedagogiky na trhu práce. Jak již z názvu vyplývá, bakalářská práce se zabývá uplatněním absolventů na pracovním trhu, cílovou skupinou absolventů se pro mě stali absolventi mého studijního oboru, kterým je sociální pedagogika. Sociální pedagogika se v posledních letech stala oblíbeným oborem pro mnoho studentů. Pojetí profese sociální pedagog ovšem není dostatečně zakotveno a tudíž i vymezení jejího uplatnění se jeví jako ne zcela jednoznačné. Navíc jako absolvent bez dostatečných praktických zkušeností se střetává na trhu práce s velikou konkurencí. Myslím, že si téma zaslouží pozornost a nemělo by být opomíjeno ani v bakalářských pracích. Na podobné téma již byly mnohé práce obhájeny. Některé z nich se zaměřovaly na studium sociální pedagogiky na univerzitách (Kučeříková, 2011; Coufalová, 2006; Hávránek, 2006), na kvalitu výuky (Drahořovský, 2010), přístupy studentů k výuce (Frydrychová, 2010) či koncepcí oboru sociální pedagogika (Zajíček, 2011). Často se v pracích vyskytují i možnosti využití sociální pedagogiky v rámci různých pracovních činností a odvětví např. uplatnění v manažerské praxi (Žák, 2010), u kriminální policie (Ježík, 2011), v probační práci (Buček, 2006), krizové intervenci (Čechmánková, 2010), v předškolních zařízeních (Vojtěšek, 2010), v marketingu (Černý, 2011). Pozornost je věnována i koncepci sociálního pedagoga (Voráčková, 2007) a jeho uplatnění (Kristková, 2011; Maňasová, 2009). Práce pojednávající o uplatnění absolventů sociální pedagogiky se zaměřují na mapování situace absolventa po několika letech od dokončení studia na VŠ. Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla téma pojat odlišně a zaměřit se na pohled zaměstnavatelů, který považuji za klíčový pro přijímání nových zaměstnanců. Práce je rozdělena do dvou částí, na část teoretickou a část empirickou. V teoretické části práce se snažím poskytnout vhled do problematiky uplatnění absolventů sociální pedagogiky bakalářského stupně studia VŠ a vymezit základní pojmy, které budou korespondovat s částí empirickou. Teoretická část je rozčleněna do tří kapitol. V první kapitole teoretické části přibližuji pojem trh práce, specifika jeho fungování, které jsou určeny segmentací trhu, vývojem sektorové struktury. Dále 5

6 definuji pojem lidský kapitál a absolvent vysokých škol. Druhá kapitola se již konkrétně zabývá oborem sociální pedagogika na VŠ. Píši o možnostech studia, o zvyšujícím se zájmu o studium, profilu absolventa, koncipování oboru sociální pedagogika, možnostech praxe a o kompetencích absolventa sociální pedagogiky. Třetí kapitola poukazuje na situaci absolventa sociální pedagogiky na trhu práce. Významná část této kapitoly je věnována povoláním, která mohou sociální pedagogové vykonávat, jejich soubor byl vytvořen na základě dostupně legislativy. Pro empirickou část práce jsem si vybrala za respondenty výzkumného šetření přímo potencionální zaměstnavatele absolventů sociální pedagogiky. K tomuto výběru jsem dospěla na základě své osobní motivace a velkého zájmu zmapovat situaci na trhu práce pro budoucí absolventy sociální pedagogiky. Zároveň doufám, že výsledky budou podnětné ne jenom pro mě, ale i pro ostatní, kteří se o tuto tématiku zajímají. Po zvážení všech kladných i záporných stránek různých výzkumných sond byla zvolena metoda kvantitativní - dotazník, který se jeví v tomto případě jako nejvhodnější výzkumný nástroj. Za cíl empirické části práce si kladu zjistit podmínky pro uplatnění absolventů sociální pedagogiky na trhu práce. Tento cíl se snažím naplnit pomocí zodpovězení dvou výzkumných otázek. První výzkumná otázka se snaží zjistit hodnotu, jakou potencionální zaměstnavatelé přiřazují jednotlivým kritériím při obsazování pracovních pozic. Druhá výzkumná otázka se zaměřuje na zjištění kapacit zařízení pro přijímání absolventů sociální pedagogiky. 6

7 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Pracovní trh, lidský kapitál a terciární vzdělání Ve své podstatě trh práce funguje na stejných principech jako jiné trhy. I u něj dochází ke střetu tržní nabídky a tržní poptávky 1, které vedou ke konkurenci významně ovlivňující celé působení trhu práce (Holman, 2008). Na straně nabídky stojí uchazeč o zaměstnání, který nabízí svůj lidský kapitál získaný praxí a vzděláním. Na straně poptávky se nachází zaměstnavatel poptávající pracovní sílu, která musí odpovídat jeho představám a preferencím. Předmětem jejich směny není jako u jiných trhů zboží, ale lidský kapitál, který představuje potenciál zaměstnance k pracovní činnosti, jejíž výkon zaměstnavatel poptává. Záměrem obou stran je co nejvýhodněji směnit. Pro zaměstnavatele výhodná směna představuje získání zaměstnance schopného vykonávat odpovědně pracovní činnost za co nejnižší mzdu, pro zaměstnance výhodná směna představuje zisk zaměstnání odpovídající jeho schopnostem za co nejvyšší mzdu (Mankiw, 1999). Analýzy mechanismů trhu práce významně přispívají k pochopení uplatnění jednotlivců. V první řadě je třeba si uvědomit, že situaci na pracovním trhu určují její aktéři, na základě jejichž potřeb se vytváří nová pracovní místa. Podmínky na trhu práce nejsou pouze výsledkem elementárních mechanismů, neboť na jeho vývoj působí různé faktory jako minimální mzda stanovená vládou, působení odborů, sociální zabezpečení apod Segmentace trhu a sektorová struktura Trh práce není homogenní, ale podle různých kritérií můžeme vymezit několik dílčích trhů, které mají různé nároky na pracovní místa (Mareš, 2002). Pro účely této práce bylo vybráno dvojí členění, v ekonomii označováno jako tzv. duální teorie trhu práce. Základním rozdílem mezi těmito trhy jsou benefity, které aktéři trhu získají. Mareš (2002) uvádí rozdělení trhu práce na primární a sekundární trh. Každý trh má jiné nároky na kapitál, který vyžaduje od svých účastníků. Primární trh práce 1 Tržní nabídka součet individuálních nabídek práce, tržní poptávka součet všech zaměstnavatelů poptávající pracovní sílu (Holman, 2008). 7

8 nabízí prestižnější pracovní pozici a lepší podmínky spojené s možnostmi kariérního růstu. Je však třeba disponovat vyšším kapitálem, který si strana poptávky žádá. Sekundární trh je charakteristický nižšími mzdami, menší sociální prestiží, vyšší fluktuací pracovníků a bariérami v rozvoji profesní dráhy. Méně prestižní místa na sekundárním trhu práce mají menší nároky. Mezi oběma trhy existují bariéry bránící snadnému přechodu z jednoho do druhého. Dále lze trh dělit na formální a neformální (Mareš, 2002). Na formálním trhu se jedná o uplatnění v oblasti oficiální nabídky. Působení na trhu neformálním (bývá označován jako černý trh, černá ekonomika ) je považováno za nelegální. Nespadá pod kontrolu úřadů a jiných státních institucí. Hlavní ekonomickou motivací práce na neformálním trhu je aktuální finanční zisk, ovšem nevýhodu vidím do budoucna v tom, že i když pracovník neformálního trhu zvýší svůj kapitál přímo v praxi, nemá žádné potvrzení, které by poukazovalo na jeho zkušenosti. V následujícím zaměstnání se musí prezentovat jako jedinec s nižší praxí, než ve skutečnosti má. Logicky vyplývá, že nejvýhodnější kombinací z pohledu uchazeče o pracovní místo je uplatnění na formálním a primárním trhu. V rámci této práce budu považovat za uplatnění absolventů sociální pedagogiky bakalářského stupně na trhu práce právě působení na formálním a primárním trhu. Další možné členění trhu je dle sektorů působnosti, jejich proměny poukazují na vývoj pracovního trhu. Trh je rozdělen do tří sektorů: primární (zemědělství), sekundární (průmysl) a terciární (služby). V sektorové struktuře dochází k dynamickým proměnám, které jsou charakteristické úbytkem zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru (viz graf č. 1). Proměny související s terciárním sektorem nás v rámci této práce zajímají nejvíce, neboť právě v něm nachází uplatnění absolventi oboru sociální pedagogika. Do terciárního sektoru patří kromě sociálních služeb také služby z oblasti školství, finančních trhů, pojišťovnictví, zdravotnictví, veřejné správy, obchodování, pohostinství a ubytování, dopravy a spojů, opravování motorových vozidel aj. (ManagementMania, 2012). 8

9 Graf č. 1: Rozdělení sektorů: 1. primární sektor, 2. sekundární sektor 3. terciární sektor % 3% 43 % 8% 39 % 38% 49 % 56 % 59% Zdroj: ČSÚ, Trh práce, 2010a Je zřejmé, že uvolněná pracovní síla z primárního a sekundárního sektoru nachází uplatnění v terciárním sektoru. Tyto změny mají vliv na postavení jednotlivých profesí na trhu práce (Sirovátka et al, 2003). V důsledku proměn se stává jednou z nejdůležitějších vlastností pro stranu nabídky flexibilita. Vyhráno má ten, kdo je schopen měnit zaměstnavatele, náplň práce či pracovní zařazení dle momentálních potřeb (Prčíková, 2004). Vyšší podíl zaměstnanosti v sektoru služeb poukazuje na vyspělost země, důvodem uvedeného determinantu je tendence lidí investovat s růstem svých příjmů do terciárního sektoru (Kotýnková, 2006, s ). Zvláště rozšiřování sociálních služeb souvisí s celkovým stavem ekonomiky země, neboť je závislé na financování ze státního rozpočtu. O důvodech proměn v sektorové struktuře se zmiňuje Büchnerová (2004, s. 17), která považuje za dva hlavní důvody: růst důležitosti informačních a komunikačních technologií, které vyžadují vytvoření nových druhů služeb, a změny ve věkové struktuře obyvatelstva přispívající k rozšiřování služeb ve zdravotnictví a opatrovnictví. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že směr demografického vývoje spěje k pozitivním prognózám v uplatňování sociálních pedagogů na trhu práce. Domnívám se, že vytváření nových pracovních míst pro sociální pedagogy bude záviset především na ekonomické situaci v zemi. 9

10 1.2. Lidský kapitál Nejvýznamnější dispozicí jedince při směně na trhu práce je jeho lidský kapitál. Lidský kapitál definují autoři studie Human Capital Investment (OECD, 1998) jako znalosti, dovednosti, kompetence a další vlastnosti osvojené jednotlivci, které jsou relevantní pro ekonomické aktivity 2 (s. 9). Lidský kapitál se dá rozdělit na základní (produktivní schopnost) a široký (potenciál uplatnit produktivní schopnosti). Existence vynikajících produktivních schopností přitom ještě u jedince nezaručuje vysokou úroveň lidského kapitálu, protože příslušný jedinec navíc musí k těmto produktivním vlastnostem disponovat schopností je rozvíjet a uplatnit (Fischer, Mazouch, 2011, s. 1). Teorie lidského kapitálu stojí na myšlence, že lidé vstupují na trh práce s určitými dispozicemi. Investici, kterou vložili do získání dispozic, se snaží v podmínkách tržní ekonomiky zhodnotit (Kuchař, 2007). Výše lidského kapitálu přímo souvisí s uplatněním na trhu práce, čím vyšší kapitál má jedinec k dispozici, tím větší má šanci na získání lepší pracovní pozice. Uvedené faktory i složení lidského kapitálu jsou zakresleny v následujícím schématu (č. 1). Šipka v obrázku představuje faktory ovlivňující míru lidského kapitálu. Nejnižší bod šipky představuje genetické predispozice, které mají vliv na působení ostatních faktorů. Pokud genetické predispozice jedince nebudou dostatečné, tak ani intenzivní působení ostatních faktorů (př. výchova) nepovede tolik k rozvoji lidského kapitálu. Schéma č. 1: Lidský kapitál a faktory, které na něj působí3 Rodinné, sociální a další faktory Geneticky zděděné vrozené schopnosti Formální, neformální, informální vzdělání (získané ve škole i v práci) x Pracovní zkušenosti (získané ve škole i v práci) Základní lidský kapitál = produktivní schopnost Široký lidský kapitál = potenciál rozvíjet se a uplatňovat své schopnosti Zdroj: Fischer, Mazouch, 2011, s. 2 2 The knowledge, skills, competences and other attributes embodied in individuals that are relevant to economic activity (OECD, 1998, s. 9) 3 Do původního obrázku (Fischer, Mazouch, 2011, s. 2) byly doplněny pracovní zkušenosti. 10

11 Další schéma (č. 2) je inspirováno Kuchařem (2007). Prvky v tomto modelu působí při přijetí jedince na pracovní místo, většina z nich nese zároveň funkci determinantu lidského kapitálu. Každý zaměstnavatel přisuzuje jednotlivým determinantům jinou váhu, proto nelze jen teoreticky určit, který z nich je nejdůležitější, záleží jak na potřebách konkrétních pozic, tak na nárocích jednotlivých zaměstnavatelů. Schéma č. 2: Model determinantů lidského kapitálu* a vlivů na obsazování pracovní pozice4 Pracovní zkušenosti* (Praxe) Pozice na trhu práce Vzdělání* Štěstí Individuální charakteristiky* Konexe Zdroj: Vlastní konstrukce Dominantní vliv na utváření lidského kapitálu má dosažené vzdělání a průběh profesní dráhy5 (Kuchař, 2007). Již z obrázku je patrné, že považuji za základní tři determinanty lidského kapitálu, které ovlivňují přijetí na pracovní místo, vzdělání (dosažený stupeň vzdělání, obor vzdělání, prestiž vystudované školy, účast na kurzech z nabídky dalšího vzdělávání). praxi (délka uplatnění na trhu práce, délka praxe v oboru, různorodost získaných zkušeností, praxe během školy). individuální charakteristiky (povahové vlastnosti jedince, zkušenosti zaměstnavatele s uchazečem, aktivní přístup uchazeče, schopnost udělat první dojem aj.). 4 5 Vlastní modifikace, původní verze od Kuchaře (2007, s. 23) v příloze č. 1. V modelu se jedná o praxi a charakteristika současné práce. 11

12 Jelikož je tato práce zaměřena na uplatnění absolventů sociální pedagogiky, stanou se tyto determinanty lidského kapitálu (v rámci oboru sociální pedagogika) hlavním předmětem druhé kapitoly. S těmito determinanty budu dále pracovat rovněž v rámci empirické práce, kde se snažím zjistit nároky zaměstnavatelů pro přijetí jedince na pracovní místo. V části empirické zmíněné determinanty označuji jako kritéria při výběru zaměstnanců Absolvent vysoké školy Status absolventa je vymezen Zákoníkem práce č. 262/2006 Sb. 229, přičemž pro účely tohoto zákona je definován jako zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném) ukončení studia (přípravy) 2 let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské nebo rodičovské dovolené. Počty absolventů VŠ na trhu práce se v čase mění. Absolventi VŠ tvoří čím dál větší skupinu populace, jejich zvyšující se počet je ovlivněn poptávkou po kvalifikované pracovní síle na pracovním trhu. Podle dostupných statistik spějeme ke vzdělanostní společnosti 6. Proměny ve struktuře vzdělaných osob jsou znázorněny v následujícím grafu. Graf č. 2: Obyvatelstvo ve věku nad 15 let a nejvyššího dosaženého vzdělání v ČR 7 Zdroj: ČSÚ, Trh práce, 2010a 6 Pojem vzdělanostní společnost je užíván Kellerem a Tvrdým (2008, s. 9). 7 ISCED 5,6 terciární vzdělání, ISCED 3a středoškolské vzdělání s maturitou, ISCED 3b,c středoškolské odborné vzdělání bez maturity, ISCED 1,2 základní vzdělání 12

13 V České republice jsou ve srovnání s jinými zeměmi počty absolventů VŠ poměrně nízké. Ovšem při prostudování dostupných statistik (OECD, 2011) lze konstatovat, že jejich nárůst je opravdu markantní. Jestliže podobným tempem poroste jejich počet i v dalších letech, zanedlouho jejich procentuální počet bude stejný jako v jiných vyspělejších evropských státech a to přesto, že i tam dochází k nárůstu absolventů. V České republice v r byl celkový počet absolventů VŠ , o pět let později se počet zdvojnásobil a v r dosahoval již počtu (OECD, 2011). 8 Vzdělání je žádanou externalitou ze strany poptávky a důležitým prostředkem směny pro absolventy. V současnosti je vysokoškolské vzdělání (vysokoškolský titul) pro absolventy výhodou, ovšem je nutné podotknout, že takové nárůsty vzdělaných osob mohou na trhu práce způsobit situaci, kdy titul sám o sobě nebude mít velkou vypovídající hodnotu o výši lidském kapitálu jedince. Jelikož na straně nabídky bude stát uchazeč ve velké konkurenci, tak strana poptávky bude nucena vybírat podle jiného měřítka než vzdělání. Uspět v takové konkurenci, může uchazeč jen v případě, že obsahem jeho kapitálu budou takové schopnosti, které jsou pro výkon povolání důležité, a zároveň jimi nebude disponovat jeho konkurence. Na podobnou situaci poukazuje teorie kredencialismu, ta uvádí, že se mladí lidé, pro zvýhodnění svého uplatnění na trhu práce, snaží získat certifikáty, jejichž hodnota následně paradoxně klesá (VÚOŠ, 2000). Z toho plyne, že investice do vzdělání nemusí být vždy výhodná. Cena, kterou se dají kalkulovat náklady za studium na vysoké škole 9, nepředstavuje finanční prostředky investované do bydlení, jídla apod., neboť tyto potřeby je nutné uspokojovat i bez studia, ale největším nákladem příležitosti (to, čeho se musíme vzdát pro získání dané věci) je čas, který by jedinci jinak pravděpodobně věnovali zaměstnání, ve kterém by získali mzdu a nové zkušenost (Mankiw, 1999, s. 33). Čas v některých případech představuje dobu, za kterou by byl jedinec schopen zvýšit svůj kapitál jiným, výhodnějším a efektivnějším způsobem. 8 Uvedené počty se snaží demonstrovat rozrůstající se zájem o terciární vzdělání, jsou uvedeny záměrně bez ohledu na stupeň vzdělání. Neboť v průběhu času se čím dál méně objevují magisterské obory, tento fakt má zásadní vliv na skoro desetinásobný výskyt bakalářského vzdělání v uvedených letech (po přibližném odhadu na základě grafu v příloze č. 2, počet absolventů bakalářského stupně: r , r ). 9 Na základě této myšlenky lze hodnotit výhodnost i jiné činnosti absolvování kurzů neformální nabídky apod. 13

14 Proto je třeba investici do vzdělání pečlivě zvážit, zaměřit se na uplatnění oboru v praxi a na posouzení vlastních schopností pro výkon vybrané profese. Dle výsledků výzkumu prováděného Kellerem a Tvrdým (2008, s. 55) lze pozorovat, že největší motivací ke studiu je zájem o studovaný obor, bez ohledu na uplatnění oboru. Uplatnění oboru považuje za zásadní pouze čtvrtina dotazovaných, celá třetina ho nepovažuje vůbec za důležitý. Vliv na regulaci oborů a stupně vzdělání má neviditelná ruka trhu, jejím hnacím motorem je v tomto případě ovšem zdravý úsudek uchazečů ve výběru studia na vysoké škole. Pokud uchazeči nezváží výběr svého oboru a stupeň vzdělání v závislosti na potřebách trhu, bude docházet k přebytku či k nedostatku pracovních sil v určitých odvětvích. To povede ke dvěma případům, ve kterých se stává investice do vzdělání méně výhodnou. Prvním případem je situace, kdy si jedinec nalezne takové pracovní místo, na kterém by stačila nižší úroveň vzdělání nebo jiná, často nižší kvalifikace. Tento stav je interpretován jako problém překvalifikovanosti (Keller, Tvrdý, 2008, s. 65). Podle průzkumu uplatnění absolventů MU v praxi v letech působí cca 9,5 % absolventů VŠ na pracovních místech, na kterých není vyžadováno VŠ vzdělání (Nekuda, Sirovátka, 2010, s. 54). Kromě problému překvalifikovanosti se ve společnosti vyskytuje jev, kterým je uplatnění absolventů mimo studovaný obor, u absolventů bakalářského stupně VŠ je to kolem 14 %. Hlavním důvodem je skutečnost, že práci ve svém oboru nezískali. Podle dalších výsledků výzkumu zaměstnání mimo vystudovaný obor následně snaha o uplatnění v oboru klesá a častou tendencí je studovaný obor opouštět (Zelenka, 2008, s ). Z výzkumu Chamoutové a Vojtěcha (2010) vyplývá, že vyšší vzdělání je předpokladem pro lepší uplatnění. Kromě toho autoři zmiňují, že zaměstnavatelé požadují kvalifikovanou pracovní sílu, přičemž častěji než dříve preferují maturitní nebo bakalářskou úroveň vzdělání. Pohled zaměstnavatelů na schopnosti absolventů VŠ se liší. Na tuto skutečnost poukazují i výsledky výzkumu např. výzkum od Kalouskové a Vojtěch (2008, s ). Někteří zaměstnavatelé upřednostňují absolventy před pracovníky s praxí, za jejich přednosti považují omlazení pracovního kolektivu, inovativní nápady, chuť pracovat, nižší nároky na mzdu a zájem dále se vzdělávat. Pro jiné zaměstnavatele jsou absolventi nevyhovující z důvodu nedostatečné praxe, nereálných představ o mzdě a pracovní době, nízké pracovní morálce, neochotě přijímat a nést 14

15 zodpovědnost, větší pravděpodobnosti odchodu při získání lepší pracovní nabídky a delší doby, kterou potřebují na zapracování oproti pracovníkům s praxí. Stejný výzkum mapuje kompetence, které zaměstnavatelé od absolventů VŠ vyžadují. Mezi ně patří především dobré komunikační schopnosti, zběhlost v cizích jazycích, schopnost rozhodovat se, schopnost řešit problém, nést zodpovědnost. Dalšími důležitými kompetencemi zejména pro uplatnění v terciárním sektoru jsou kompetence: umění jednat s lidmi, schopnost sebeprezentace, řešení stresových situací a empatie (Kalousková, Vojtěch, 2008, s ). Považuji za důležité podotknout, že v roli vysokoškolského absolventa se vyskytne téměř každý student vysoké školy, jistě každý má své přednosti a má co svému potencionálnímu zaměstnavateli nabídnout. Nedostatek praxe může představovat pro přijetí absolventa na pracovní místo problém, ale ve většině případů ne natolik závažný, aby jej nebylo možné kompenzovat jinými přednostmi. Na základě prostudovaných výzkumů a vlastních zkušeností mohu potvrdit, že absolvent, který dokáže prosadit své schopnosti, může mít stejné šance na přijetí do zaměstnání jako zaměstnanec s praxí. Pro absolventy VŠ je důležité, aby zvážili výběr svého prvního zaměstnání, neboť se stává odrazovým můstek jejich pracovní kariéry. 15

16 2. Absolvent oboru sociální pedagogika Sociální pedagogika je relativně novým oborem na VŠ a stále je pro tento obor typické, že odborníci definují jak cíle, tak předmět oboru odlišně. Jedním z důvodů proměňujícího se vymezení oboru je vyvíjející se společnost a vytváření nových sociálně patologických jevů a existenci několika pojetí oboru, pomocí kterých je absolvent sociální pedagogiky zařazován na pracovní trh Studium oboru sociální pedagogika Sociální pedagogika se v posledním desetiletí stává oblíbeným oborem. Možnost studia oboru sociální pedagogika na vysokých a na vyšších odborných školách se objevuje od první poloviny 90. let. 10 V České republice je celkem 26 veřejných škol (ČSÚ, 2011). Z toho 11 veřejných škol poskytuje vzdělání v sociální oblasti, 8 z nich nabízí možnost studovat přímo obor sociální pedagogika (Koudelková, 2008). Studijní obor sociální pedagogika je nabízen v ČR pěti pedagogickými fakultami, dvěma teologickými, jednou filozofickou fakultou a jednou fakultou humanitních studií. Studium je nabízeno ve dvou stupních terciárního vzdělání. Bakalářský stupeň vzdělání nabízí 3 fakulty, vzdělání v bakalářském i v navazujícím magisterském stupni je nabízeno celkem 5 fakultami v 7 studijních programech. Z regionálního hlediska je dostupnost oboru sociální pedagogika téměř na celém území ČR. Pojetí jednotlivých oborů se liší v jejich profilaci. Zaměření jednotlivých oborů lze rozpoznat již z názvu: Sociální pedagogika a volný čas (MU, PdF), Sociální pedagogika a poradenství (MU, FF), Sociální pedagogika, prevence a resocializace (OU, PdF), Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii (UHK, PdF), ostatní fakulty uvádí v názvu studijního oboru pouze Sociální pedagogika. 10 Založení oboru sociální pedagogika: Ostravská univerzita 1994; FF/PdF MU 1995; Univerzita Hradec Králové 1998; Jihočeská univerzita 2001; UK 2003; UTB ; UTB IMS

17 Tabulka č. 1: Přehled informací o oboru sociální pedagogika na univerzitách v ČR fakulta studijní program studijní obor stupeň Masarykova univerzita Brno Pedagogická fakulta Pedagogika Sociální pedagogika 11 bc. /nav. mgr. 12 Pedagogika Sociální pedagogika a volný čas bc. /nav. mgr. Filozofická fakulta Pedagogika Sociální pedagogika a poradenství bc. /nav. mgr. Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta Specializace v pedagogice Sociální pedagogika bc. Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská Pedagogika Sociální pedagogika bc. teologická fakulta Univerzita Tomáše Bati (UTB - Zlín x IMS - Brno) Fakulta humanitních Specializace v pedagogice Sociální pedagogika bc. /nav. mgr. studií Specializace v pedagogice Sociální pedagogika bc. /nav. mgr. Ostravská univerzita v Ostravě Pedagogická fakulta Univerzita v Hradci Králové Specializace v pedagogice Sociální pedagogika - prevence a resocializace Pedagogická fakulta Specializace v pedagogice Sociální pedagogika mgr. Vychovatelství Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii bc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Specializace v pedagogice Sociální pedagogika bc. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem bc. /nav. mgr. Pedagogická fakulta Specializace v pedagogice Sociální pedagogika bc./ nav.mgr. Tabulka: vlastní konstrukce tabulky Na základě obsahu studia zveřejňuje každé garantované pracoviště profil absolventa. Při snaze provést jejich komparaci a vytvořit obecný profil absolventa jsem narazila na problém, neboť pojetí pro jejich sestavování je u každého ústavu odlišné a výčet informací mnohdy neúplný. I tak jsem se pokusila nejčastější obsah těchto profilů shrnout. Absolvent sociální pedagogiky bakalářského stupně je vybaven pro působení v oblasti prevence, reedukce, poradenství, intervence, výzkumné činnosti a terapie. Jeho profese je součástí pomáhajících profesí, vyžadujících vřelost, empatii a kreativitu. Působí v sociálně-pedagogické činnosti a mezi jeho hlavní kompetence patří organizace poradenských aktivit, realizace projektů, řídící činnosti, řešení tíživých sociálních situací, pedagogické vedení, metodická příprava apod. Absolventi 11 Kombinované studium 12 Bc. = bakalářský stupeň studia, nav.mgr. = navazující magisterský stupeň studia 17

18 jsou připraveni na výchovné působení osob všech věkových kategorií a různorodých sociálních skupin. Jsou vybaveni pro přímou komunikaci s klientem i pro manažerskou činnost v sociálně pedagogické oblasti. V průběhu studia získali jak teoretický základ, tak nabyté odborné dovednosti v rámci školních praxí. Oblast uplatnění absolventa je ve státní i nestátní sféře. Mezi konkrétní zařízení patří Policie ČR, vězeňská služba, nízkoprahová centra, azylové domy, veřejná správa, léčebny, krizová centra, centra aktiv seniorů, diagnostické ústavy, školská zařízení, zařízení probační a mediační služby a mnohá další. Absolvování jednotlivých oborů nemá vliv na pravomoci při uplatnění. K výkonu možných povolání jsou všichni absolventi dle zákona stejně kompetentní. Zapojení absolventů na trh práce je závislé na preferencích zaměstnavatelů, kteří se při výběru absolventa rozhodují na základě různých determinantů. Mezi základní determinanty (jak již bylo zmíněno) bych u vzdělání zařadila specializaci oboru, prestižní jméno univerzity, stupeň vzdělání, absolvované kurzy z nabídky dalšího vzdělání či studijní prospěch. Tyto faktory sehrávají roli v přijímání zaměstnanců, protože poukazují ať již přímo (stupeň vzdělání) nebo nepřímo (prestiž školy) na získanou výši lidského kapitálu. V této souvislosti je možné spekulovat o tom, jakou výhodu představuje pro absolventy sociální pedagogiky magisterský stupeň vzdělání ve srovnání s bakalářským stupněm vzdělání. Podle statistik MŠMT pokračuje v navazujícím magisterském stupni celkem 80 % studentů (Medková, 2010). Vzhledem k nabídce navazujícího magisterského stupně v oboru sociální pedagogika, lze říci, že trend ze strany studentů sociální pedagogiky nebude opačný. Dosažené formální vzdělání sice plní funkci signálu 13 o schopnostech jedince, odvážila bych se však tvrdit, že není zárukou pro kvalitní práci sociálního pedagoga v konkrétním zařízení. Jeho práce vyžaduje z velké části takové znalosti a dovednosti, které vystudováním vysoké školy nelze zaručit. Tím se samozřejmě nesnažím zpochybnit důležitost teoretického základu ze sociální a pedagogické oblasti. Stojí ovšem za zvážení, do jaké míry je třeba znalosti rozvíjet teoreticky v rámci formálního vzdělávání, tedy i to, zda po absolvování bakalářského stupně pokračovat v magisterském stupni vzdělání či doplňovat vzdělání kurzy nabídky 13 Vzdělání poukazuje na výkon jedince (VÚOŠ, 2000). 18

19 dalšího profesního vzdělání, a do jaké míry se zaměřit na získávání praktických dovedností přímo v zaměstnání. Velice výstižně se zmiňuje o studiu sociální pedagogiky Kraus (2008): Vzdělání musí být koncipováno zaprvé jako kontinuální, celoživotní, a zadruhé jako široký obor, který zahrnuje všechny odpovídající oblasti s možností další specializace (s. 203). Takové pojetí studijního oboru může pro absolventy představovat výhodu, protože vzdělání je vybavuje potřebnými vědomostmi z oboru a přitom flexibilně využitelnou kvalifikací pro možnou pracovní mobilitu. Široké pojetí oboru může představovat ovšem i nevýhody. Mnozí potencionální zaměstnavatelé, se kterými jsem se dostala do styku, nemají celistvý pohled na to, jakými vědomostmi absolventi disponují. Ze studijních katalogů je patrné, že povinný teoretický základ pro studium sociální pedagogiky obsahuje především předměty z oblasti pedagogiky, psychologie, sociální pedagogiky, sociální psychologie a sociální práce. Další specializace studenta/absolventa není závislá pouze na definování oboru daným konkrétním pracovištěm VŠ (ten jej zpravidla definuje rozsáhle), ale taky na jeho vlastních preferencích a zájmu zabývat se určitými problematikami již v průběhu studia např. na základě volby povinně volitelných předmětů, volitelných předmětů, výběru názvů seminárních prací, závěrečných prací, zařízeních pro praxi aj.. Jedním z nejsložitějších problémů je nalezení co nejužší vazby mezi trhem práce a vzděláváním (MŠMT, 2007). Není snadné jednoznačně zjistit preference zaměstnavatelů, neboť jejich seznam je četný a jejich zaměření je v různých oblastech u různorodých cílových skupin. V případě sociálních pedagogů bych pro studenty viděla řešení v upevňování kompetencí, které vyžadují jejich potencionální zaměstnavatelé a právě v získání širokého teoretického základu, který umožní absolventům hluboký vhled do problematiky. Skutečnost, že ukončením studia na vysoké škole vzdělávání u sociálních pedagogů nekončí, je v současnosti již stejně automatická jako u jiných oborů. Jen oborově vzdělaný a zkušený sociální pedagog může pomáhat, doprovázet a inspirovat své klienty (Procházka, 2012, s. 78). V rámci této kapitoly považuji za důležité připomenout, že stejně jako u ostatních studijních oborů, tak i u oboru sociální pedagogika je nutné brát v potaz návratnost investice do vzdělání a problematiku směny terciárního vzdělání na trhu práce. Důvod výskytu problému překvalifikovanosti a změny oblasti profesního působení 19

20 na začátku kariéry, vidím hlavně v tom, že se studenti nedokázali ztotožnit se studovaným oborem a výběr studovaného oboru neodpovídá jejich povahovým charakteristikám, které by měli mít pro výkon pomáhající profese Absolventi a uchazeči o obor sociální pedagogika Podobně jako se v posledních letech zvyšují počty absolventů VŠ, tak narůstají i počty absolventů sociální pedagogiky. Po prostudování výročních zpráv jednotlivých fakult byla zjištěna tato čísla o absolventech sociální pedagogiky bakalářského stupně 14 : na MU (FF) v roce 2006/2007 ukončilo vzdělání celkem 11 absolventů, v roce 2010/2011 byl jejich počet 46, tedy čtyřikrát tolik, na UTB v roce 2006 absolvovalo 412 absolventů tedy o třetinu méně absolventů než v roce 2010, kdy byl jejich počet 624 absolventů, na Ostravské univerzitě byl nárůst v těch samých letech celkem o 47 absolventů, v roce 2006 ukončilo vzdělání 201 absolventů a v roce absolventů. Myslím, že srovnatelné nárůsty absolventů se dají očekávat i u ostatních univerzit. Dokladem zájmu o studijní obor sociální pedagogika na vysokých školách mohou být počty podaných přihlášek na bakalářský stupeň studia, např. MU (FF) přijala v minulém roce celkem 403 přihlášek (z toho počtu přijali 112 uchazečů), v Hradci Králové byl celkový počet přihlášek 288 (36 přijato), v rámci UTB se celkově přihlásilo 2057 uchazečů (kombinovaná i prezenční forma) z toho 647 bylo ke studiu přijato, na Univerzitě Palackého v Olomouci byl počet přihlášek 195 (z toho přijato 108). Vzhledem ke vzrůstajícímu zájmu i počtu absolventů v oboru sociální pedagogika je důležité se zabývat otázkami uplatnění absolventů na trhu práce Praxe Provázanost odborného (teoretického) studia s praxí bývá prosazována čím dál častěji. Ti studenti, kteří praxi nemají, poukazují svým potenciálním zaměstnavatelům na neidentifikaci s oborem (Kuchař, 2007, s. 148). Nedostatečná 14 Informace o počtech absolventů (pokud je hlavní kritérium studovaný obor a stupeň vzdělání) není snadné získat, měly by být obsaženy ve výročních zprávách jednotlivých fakult, které je ne vždy zveřejňují. Z tohoto důvodu není analyzováno více fakult. Počty absolventů MU, FF jsou uvedeny za akademický rok od do , počty byly získány telefonickou komunikací se studijním oddělením. 20