PORUCHY A REKONSTRUKCE STAVEB

Transkript

1 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ MILAN VLČEK, PETR BENEŠ PORUCHY A REKONSTRUKCE STAVEB MODUL 01 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

2 Milan VLČEK, Petr BENEŠ, Brno (207)-

3 Obsah OBSAH 1 Úvod Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Základní pojmy Životnost staveb Otázky Úvod do zaměřování stávajícího stavu objektů Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Zaměřování stávajícího stavu objektů Metody měření Stavební metody měření rozlišujeme: Geodetické metody měření rozlišujeme: Měřící pomůcky a přístroje Základní typy měřické dokumentace skutečného...23 stavu stavebních objektů Pracovní náčrty Výkresy skutečného stavu stavebního objektu Geodetická dokumentace Stavební dokumentační výkresy Porovnání stavební a geodetické dokumentace...33 skutečného (stávajícího) stavu stavebních objektů Porovnání způsobů měření a jejich přesnosti Stavební dokumentační výkresy Porovnání obsahu kresby a její přesnosti Porovnání ekonomické Kontrolní otázky Závěr k zaměřování stávajícího stavu objektů Shrnutí Úvod k základním stavebním průzkumům Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Základní stavební průzkumy Urbanisticko-architektonický průzkum (207) -

4 Obsah Stavebně-historický průzkum Stavebně technický průzkum Vlhkostní průzkum stavebních objektů Radonový průzkum Konstrukční a statický průzkum objektu Kontrolní otázky Závěr ke stavebním průzkumům Shrnutí Úvod k historickému vývoji stavitelství Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Historický vývoj stavitelství Stavební slohy v našich zemích Stavební řády a přepisy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Kontrolní otázky Závěr k historickému vývoji staveb Shrnutí Úvod k trhlinám ve stavebních konstrukcích Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Trhliny ve stavebních konstrukcích Rozdělení trhlin Neškodné trhliny Nebezpečné trhliny Zajištění stavby porušené trlinami Sledování a opravy trhlin v cihelném zdivu Sanace poškozených vnějších omítek Kontrolní otázky Závěr k trhlinám ve stavebních konstrukcích Shrnutí Úvod k poruchám základových konstrukcí Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Poruchy základových konstrukcí Zesilování a rozšiřování základových pasů Rozšiřování základových patek Úpravy základových patek (207)

5 Obsah Prohlubování základů Úpravy základů a zdí v prolukách Podchycování základů a zdí pilotami a mikropilotami Podmínky kvality základové půdy Stabilita území Dostatečná únosnost základové půdy Sedání a konsolidace Kontrolní otázky Závěr k poruchám základových konstrukcí Shrnutí Úvod k bourání otvorů do svislých konstrukcí Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Bourání otvorů do svislých konstrukcí Typy dříve používaných překladů Bourání otvorů v obvodových a vnitřních stěnách Záklenky do světlosti otvoru 1,0 m Záklenky do světlosti otvoru 2,5 m Záklenky do světlosti otvoru 3,5 m Bourání otvorů o šířce do mm Bourání otvoru o šířce větší než 2700 mm Rozšiřování otvorů Rozšiřování stávajícího otvoru na jednu stranu Rozšíření stávajícího otvoru na obě strany Vytvoření většího otvoru odstraněním mezilehlého sloupu126 nebo pilíře Kontrolní otázky Závěr k bourání otvorů do svislých konstrukcí Shrnutí Úvod k poruchám svislých stavebních konstrukcí Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Poruchy ve svislých konstrukcích Vznik škod Rozdělení spárami dilatační úseky Kamenné konstrukce Betonové a železobetonové konstrukce Ocelové konstrukce Kontrolní otázky Závěr k poruchám ve svislých konstrukcích (207)-

6 Obsah Ocelové konstrukce Úvod k poruchám vodorovných stropních konstrukcí Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Dřevěné stropní konstrukce Poruchy dřevěných trámových stropů Sanace poruch dřevěných stropních konstrukcí Keramické stropní konstrukce Poruchy keramických stropů Sanace poruch keramických stropů Železobetonové stropní konstrukce Poruchy železobetonových stropů Sanace poruch železobetonových stropů Podlahové konstrukce Poruchy podlah Sanace poruch podlah Kontrolní otázky Závěr k poruchám vodorovných stropních konstrukcí Shrnutí Úvod ke klenbám Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Klenby Základní konstrukční tvary kleneb Poruchy a opravy kleneb Speciální konstrukce pro sanace kleneb Kontrolní otázky Závěr ke klenbám Shrnutí Úvod k poruchám schodišťových konstrukcí a jejich sanace Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Poruchy schodišťových konstrukcí a jejich sanace Konstrukce schodišť v historických stavbách Poruchy a jejich odstraňování Kontrolní otázky Závěr k poruchám schodišťových konstrukcí a jejich sanace Shrnutí (207)

7 Obsah 12 Úvod k poruchám sklonitých střech Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Poruchy sklonitých střech Nosná konstrukce šikmé střechy Napadení dřeva biotickými škůdci Tvarové změny prvků konstrukce krovu do komínového zdiva Zazdění dřevěných prvků krovu do komínového zdiva Nejčastější závady a jejich sanace: Krytina Konstrukční zásady Nejčastější poruchy a jejich sanace Kontrolní otázky Závěr k poruchám sklonitých střech Shrnutí Studijní prameny Seznam použité literatury (207)-

8 Poruchy a rekonstrukce staveb-modul Úvod 1.1 Cíle Všechny stavby vyžadují pravidelnou údržbu, opravu a posléze rekonstrukci, modernizaci nebo přestavbu. Projektování i realizace má svá určitá specifika, která musí stavební inženýr ovládat. Jedná se zejména o zaměřování stávajícího stavu objektů, provádění stavebně technického i historického průzkumu, identifikaci poruch podle vnějších znaků a základy metody jejich odstraňování. Současně je nutné, aby byl seznámen i s vývojem stavebnictví u nás i v ostatním kulturním světě a se základními konstrukčními systémy a principy vycházejícími z historických stavebních předpisů. Cílem této publikace je seznámit příslušné adepty se základními principy i pravidly a poskytnout návody, jak vzniklé situace řešit. Samozřejmě, že zde není možné uvést všechny možné druhy závad, protože každá stavba je individuálním jedincem se svými osobitými vlastnostmi a tak se bude i projevovat v případě poruch. Avšak při osvojení si hlavních zásad, mohou se vhodnou aplikací řešit i jiné, obyčejně podobné, případy. 1.2 Požadované znalosti Znalosti konstrukčních zásad pozemního stavitelství, zakreslování stavebních výkresů i výkresů přestavby. 1.3 Doba potřebná ke studiu Průběžné 13-ti týdenní soustředěné probírání uvedené problematiky v rozsahu 2-3 hod. týdně. 1.4 Klíčová slova Stavební praxe vyžaduje nejen výstavbu nových objektů, ale i údržbu, opravy a rekonstrukce stávajících. Tyto práce souvisí s prodloužením jejich uživatelské doby a také s modernizací, tj. zajištěním takových uživatelských parametrů, které odpovídají kulturním, společenským i hygienickým podmínkám dané doby. Abychom byli schopni tyto parametry zajistit, je nutné znát příčiny stárnutí, příčiny statických i jiných poruch tj. všech vlivů, které stavební konstrukci narušují a degradují. Musíme umět vzniklé poruchy zjistit, správně vyhodnotit a především navrhnout jejich sanaci. Protože opravy, rekonstrukce, přestavby i modernizace staveb jsou záležitosti složitější než vytvořit stavbu novou je nutné, aby ten, kdo tyto stavby projektuje nebo provádí, měl dobré znalosti z konstrukcí staveb, případně i -9 (207)-

9 určité zkušenosti s jejich prováděním. U studentů se proto předpokládá, že již zvládli a osvojili si základní konstrukční pravidla a jsou schopni je nejen uplatňovat ve svých projektech, ale umět s nimi pracovat, kombinovat čili konstrukčně myslet. 1.5 Základní pojmy Ve stavební praxi se setkáváme s celou řadou specifických pojmů, jejichž význam musíme dobře ovládat, abychom přesným vyjádřením určili tu správnou věc nebo činnost. Přesné pojmenování a tím i interpretace předchází pozdějším nedorozuměním i konfliktům, které se pak musí velmi složitě řešit i u soudu. Rovněž v ekonomických vztazích, týkajících se financování určitých stavebních výkonů, je správné pojmenování důležitým aspektem. Některé pojmy specifikují příslušné ČSN, jiné naučné slovníky, případně slovníky pojmů ve výstavbě. Přesto i tak dochází u některých pojmů k rozdílné interpretaci. Proto zde uvedeme několik, těch nejpoužívanějších a nejdůležitějších pojmů a jejich významů: Údržba pravidelná péče o základní prostředky, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení, předchází se tím následkům vzniku možných vad. Zachovává se jejich provozuschopný stav, bezpečný provoz [1]. Oprava odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení základního prostředku do provozuschopného stavu. Obnovují se technické vlastnosti, odstraňují se funkční, vzhledové a bezpečnostní nedostatky [1]. Oprava představuje regeneraci, jako inovaci v nejnižší úrovni, tj. obnovení původního stavu. Opravářské práce nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Můžeme sem zařadit např.: opravy fasády, vnitřních omítek, obkladů stěn, podlah a dlažeb, výměnu a opravy střešních krytiny. opravu plochých střech, komínových těles, opravy vnitřních instalací i jejich výměnu, opravy a nátěry klempířských prvků, opravy oken a dveří a opravy oplocení, nemění-li se jimi vzhled stavby. Výměna nepodstatných částí konstrukcí stavby, výměna zařizovacích předmětů (např. kuchyňských linek, van, umyvadel) a jiného běžného vybavení stavby Opravy, jejichž provedení by mohlo ovlivnit stabilitu stavby, její požární bezpečnost, vzhled nebo ohrozit životní prostředí a všechny práce na stavbě, která je kulturní památkou podléhají podle Stavebního zákona ohlášení stavebnímu úřadu [2]. Porucha změna konstrukce proti původnímu stavu, která zhoršuje její spolehlivost, popř. snižuje její bezpečnost, předpokládanou ekonomickou životnost -10 (207)

10 Poruchy a rekonstrukce staveb-modul 1.3 a užitnou jakost, zhoršuje stav budovy případně může i užívání zastavit. Za původní stav se považuje stav objektu, konstrukce nebo prvku v době jejího prvního uvedení do provozu [2]. Vada nedostatek konstrukce, způsobený nevhodným návrhem konstrukce (v projektu) nebo špatným provedením [3]. Vady u staveb máme zjevné a skryté. Zjevné jsou ty, které kupující mohl zjistit při prohlídce zboží provedené s odbornou péčí, kterou je povinen provést podle možnosti co nejdříve. Tyto vady je povinen oznámit neprodleně prodávajícímu, jinak ztrácí práva a povinnosti za vady. Vady skryté jsou ty, které existovaly v době prohlídky, avšak neprojevily se tak, aby je bylo možno seznat. Odpovědnost za vady skryté trvá dva roky od dodání zboží. Zhotovitel díla odpovídá ze smlouvy o dílo za vady, spočívající v tom, že provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Jde o vady, které dílo má v době jeho předání, resp. v době (pozdějšího) přechodu nebezpečí škody na zhotovené věci. Za vady na něž se vztahuje smluvní záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky. Objednatel je povinen předmět díla prohlédnout podle možností co nejdříve po jeho předání. Je povinen bez zbytečného odkladu oznámit zhotoviteli zjištěné vady (zjevné). Skryté vady bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, nejpozději do dvou let od předání, u staveb do pěti let. U vad na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba. Počíná běžet předáním díla [2]. Rekonstrukce je taková úprava konstrukční a technologické části, která má za následek změnu technických parametrů, případně změnu funkce a účelu hmotného investičního majetku [2]. Rozumí se zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Je často spojována s modernizací [2]. Trochu jinak je rekonstrukce definována v [1] proces uvádějící budovu do původního stavu. Jsou to takové stavební změny nebo práce, odstraňující účinky opotřebení, změnu konstrukce, rozsah uspořádání nebo vybavení, výměna celé konstrukční části budovy, odstranění předcházejících zásahů do stavby. Pro účely zákona o daních z příjmů se rekonstrukcí rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů [3]. Přestavba změna dokončené stavby, při níž se zachovávají vnější půdorysné a výškové ohraničení stavby [2]. Dochází ke změně vnějšího vzhledu, dispozičního uspořádání, technického a konstrukčního řešení. Vzniká zpravidla na základě technické, funkční nebo morální zastaralosti stavby, která přestává plnit původní nebo nově stanovené požadavky funkční, provozní, technické nebo estetické. -11 (207)-

11 Nástavba změna dokončené stavby, kterou se zvětšuje objem stavby směrem vzhůru, tj. stavba se zvyšuje [3]. Přístavba změna dokončené stavby, jíž se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena dosavadní stavbou [2]. Vestavba změna dokončené stavby, kterou se nemění objem, ale dochází k novému členění a uspořádání v ní obsažených prostor [3]. Modernizace úprava, jíž se při uplatnění prvků technického pokroku nahrazují části hmotného investičního majetku modernějšími částmi za účelem odstranění následků opotřebení a zastarání vlivem technického rozvoje, zvyšuje se vybavenost hmotného investičního majetku, popřípadě se rozšiřuje jeho použitelnost. Ve výstavbě se jí rozumí tedy taková změna stavby, kterou se zvyšují (modernizují) užitné vlastnosti stavby nebo její části, aniž se mění účel [2]. Pro účely zákona o daních z příjmů se modernizací rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku [2]. Adaptace (z latiny = přizpůsobení) ve stavebnictví to znamená přizpůsobení objektu nebo jeho části pro jiný účel než dosavadní [1]. Asanace (z latiny = ozdravění, soubor zdravotních opatření) je to souhrn technických, biologických, sociologických a demografických zásahů, které zlepšují životní prostředí [1]. Podle [2] se rozumí asanací stavby odstranění zjištěných závad např. asanace starých omítek, kleneb, zdiva. Sanace (z latiny = napravení, ozdravění) soubor náprav ve stávajících stavebních objektech např. sanace betonových konstrukcí, sanace vlhkosti apod. [2] (obdoba jako asanace). Demolice bourání, zboření, zpustošení, stržení objektu, příp. celých městských obvodů nebo částí (nesprávně se používá, především v okruhu památkářů, pojem snesení stavby ). Památka je kulturní statek, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života. Je jí i dochované historické prostředí sídelních celků a architektonických souborů nebo věc, která má vztah k význačným osobám a událostem dějin a kultury [3]. Památky máme movité a nemovité. Stavby a stavební prvky se řadí do památek nemovitých. -12 (207)

12 Poruchy a rekonstrukce staveb-modul 1.3 Konzervace je odborné zajištění památky před chátráním, rozpadem nebo vůbec před pokračováním rozkladného procesu, aniž se mění, doplňuje či rekonstruuje stav památky, v jakém se dochovala. V praxi to znamená celou škálu postupů, chemicko-technologických procesů, ale i celých stavebně technických prací [3]. Regenerace (biologicky schopnost nahradit opotřebené, poškozené, zničené části vlastními silami) ve stavebním procesu obnovení původního stavu. Uvedení předmětu do původního stavu, nebo původnímu nejvíce se přibližujícímu stavu [1]. Revitalizace (vitalita = životnost organizmu) obnovení životnosti. Podle [2] je revitalizace soubor opatření (činností), vedoucích k obnovení nebo k nápravě přirozených funkcí člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť, krajinných celků apod. Cílem je zvýšení estetické hodnoty krajiny. Nejčastějším případem revitalizace je náprava režimu toků a částí jejich povodí. Revitalizace je také odstranění příčin degradace prostředí, odstraňování nevhodné vegetace či dosadba vegetace původní i návrat původního typu hospodaření. Restituce - častý postup u památkových objektů i uměleckých děl, kdy na základě výsledků průzkumu je odkryt zachovalý, pozdější méně hodnotnou úpravou zakrytý původní vzhled či dílčí prvek, detail, konstrukce. Je to např. vybourání příček, jimiž byl rozdělen původní velký prostor [3]. 1.6 Životnost staveb Životnost staveb je doba, po kterou budou sloužit svému účelu. Tuto dobu však ovlivňuje spousta okolností: Přírodní vlivy. Provedení stavby (materiál, kvalita práce) Funkční využívání a intenzita užívání (vztah uživatele k majetku, druh činnosti, denní využití, občasné využití) Údržba, opravy, ochrana (jak se majitel nebo uživatel o stavbu stará) Dodatečné stavební práce (rekonstrukce, modernizace, sanace atd.). Životnost staveb dělíme v zásadě do dvou kategorií: Fyzickou nebo také nazýváme technickou Ekonomickou. -13 (207)-

13 Fyzická (technická) životnost je pojem dosti relativní, protože je závislý na mnoha faktorech. Když podnikatel Baťa ve Zlíně začal budovat známé škatulky pro své zaměstnance stanovil jejich životnost na 25 let. Předpokládal, že během této doby se zlepší sociální podmínky jeho zaměstnanců, vzniknou jiné užitné požadavky, vývoj stavebnictví a především stavebních materiálů půjde rychle kupředu a také architektonické i urbanistické požadavky se změní. V tomto duchu byly voleny materiály, konstrukce, architektura i urbanismus. A jak tato prognóza dopadla, vidíme všichni při návštěvě dnešního Zlína. Domky stojí doposud, jejich cena závratně roste, uživatelé jsou po nezbytných úpravách spokojeni a příslušné lokality jsou dnes prohlášeny za památkové zóny. Ideálem fyzické životnosti by byl stav, kdy by všechny použité materiály končily svoji životnost ve stejném období. Pak by se objekt zboural a vystavěl nový, se všemi parametry, které by současná doba vyžadovala. Tím by se velmi snížila cena objektu a použité materiály by byly racionálně využity. Avšak tento ideální stav je jen utopií, ke které se snažíme aspoň trochu přibližovat, ale dosažení je v nedohlednu. Už jen naše kulturní tradice, které předpokládají vybudování pevné stavby jsou tomuto požadavku velmi nepříznivé. Na druhé straně např. americký trend dřevěných domků se sice této teorii přibližuje, avšak kdo z našich lidí v takovém domku pobyl jen krátký čas, rychle vystřízlivěl. Pro evropského člověka jsou tyto domky srovnatelné s našimi chatami, ale ne stavbami pro trvalé bydlení. Proto v našich evropských podmínkách musíme hledat jiné cesty, jak racionálněji stavby budovat, aby při své déle trvající životnosti využily vložené prostředky. Znamená to, že není účelné odvozovat životnost stavby časovým limitem, nebo životností nejméně trvanlivého zabudovaného materiálu, ale naopak přizpůsobovat se limitům trvanlivých materiálů a stavbu navrhnout v tak otevřené dispozici, aby její přizpůsobení stále se zvyšujícím uživatelským standardům se mohly přizpůsobit (modernizovat) co nejsnadněji. Stavbu z hlediska životnosti můžeme rozdělit do třech etap: doba výstavby doba užívání doba omezeného provozu a destrukce stavby Tyto etapy jsou přehledně znázorněny na Obr.č.1. V časovém úseku výstavby materiály, které byly zabudovány jako první (základové betony, hydroizolace, svislé konstrukce atd.) začínají stárnout a z tohoto hlediska by doba výstavby měla být co nejkratší. Pak následuje období záruky, kdy vše musí plnit svoji funkci na 100%. V době užívání se však fyzické vlastnosti stavby mění stárnou, takže klesají i jejich fyzické vlastnosti. Pokud bychom stavbu neudržovali, došlo by k postupné degradaci a užívání by se omezilo jen na dobu životnosti určitých materiálů (krytina, okna, fasáda atp.). Protože však o stavby více či méně poctivě pečujeme, tak každá údržba, každá oprava, každá rekonstrukce nám životnost stavby prodlužuje, případně za určitých okolností mohou úroveň požadovaných parametrů i zvyšovat. Poslední období by mělo být také co nejkratší, protože je nevhodné bourat a ničit dobré materiály. -14 (207)

14 Poruchy a rekonstrukce staveb-modul 1.3 Obr.1.1: Schéma životnosti stavby I když tyto teoretické úvahy jsou obecně známé, přesto je nerespektujeme. Je to záležitostí především projektantů, kteří ve svých pracích postupují stereotypně bez snahy o zlepšení situace. Jako příklad lze uvést používání hydroizolace proti působení vlhkosti přilehlého terénu (zemní vlhkosti). Tento konstrukční prvek je ve stavbě pevně zabudován, přičemž jakoukoliv poruchu lze odstranit jen velkým, pracným a drahým zásahem. A že tyto poruchy nejsou ojedinělé, mluví sama praxe. A co životnost této hydroizolace? I u těch nejkvalitnějších hydroizolačních povlakových materiálů výrobci uvádí let. A co dále? Provedeme sanaci vlhkosti za použití například vbíjených nerezových plechů. Nemělo by se již zde začít uvažovat o životnosti materiálů? Mělo, počáteční náklady by se zvýšily, avšak v celkovém pohledu by se velmi mnoho ušetřilo. V tomto smyslu by se mělo uvažovat o fyzické (technické) životnosti stavby. A ještě na jeden aspekt v kontextu s fyzickou životností musíme poukázat jsou to historické památky, které jen díky vhodně použitým materiálům přečkaly staletí. Ekonomická životnost stavby se rozumí doba od realizace až do jejího hospodářského (ekonomického) zániku. Z pohledu ekonomického bychom tuto životnost mohli charakterizovat jako dobu, během které poklesne pořizovací hodnota objektu v důsledku odpisů k nule. Ekonomická životnost bývá převážně kratší než životnost fyzická. Způsob a doba odpisů jsou dány příslušnými předpisy. Směrnice EU o stavebních výrobcích uvádí pojem ekonomicky přiměřená životnost, což je časový úsek, ve kterém budou udržovány ukazatele užitných vlastností stavby na úrovni, odpovídající plnění základních požadavků kladených na stavby. Při hodnocení budou přitom zvažována všechna příslušná hlediska, např. náklady na užívání, náklady vznikající z provozních překážek, rizika a následky poruch během životnosti stavby, náklady na pojištění těchto rizik, náklady na udržování, opravy, obnovu a související prohlídky, provozní a správní náklady, odstranění stavby i hlediska životního prostředí [2]. -15 (207)-

15 1.6 Otázky 1. Co je to rekonstrukce a její rozdíl proti restauraci? 2. Jaký je rozdíl mezi nástavbou a přístavbou? 3. Co je to kulturní památka? 4. Vyjadřuje pojem sanace bourání? 5. Jaké druhy životnosti staveb se ve stavebnictví uplatňují? 6. Jakými zásahy se životnost stavby prodlužuje? -16 (207)

16 2 Úvod do zaměřování stávajícího stavu objektů 2.1 Cíle Zaměřování stávajících stavebních objektu slouží k doplnění nekompletní existující nebo k novému vyhotovení měřičské dokumentace skutečného stavu stavebního objektu. Vyhotovení měřičské dokumentace skutečného stavu je nezbytně nutné jako výchozí podklad pro vypracování projektové dokumentace stavebních úprav nebo změn stávajícího stavebního objektu. Cílem je tedy seznámit studenty se základními znalostmi o metodách tohoto zaměřování, co zaměřujeme, co je výsledkem a k čemu nám slouží. 2.2 Požadované znalosti Hluboká znalost konstrukce objektů pozemního stavitelství se zaměřením na skutečnosti z historie stavebních materiálů a především konstrukcí, které by nás při samotném zaměřování mohli překvapit. 2.3 Doba potřebná ke studiu 3 hodiny 2.4 Klíčová slova polohopis, výškopis, průčelí, metoda polární, metoda ortogonální, metoda kolmicová, technická nivelace, hydrostatická nivelace, fotogrametrie, měřící přístroje a pomůcky, pracovní náčrt, polní náčrt, geodetická dokumentace, matrice, stavební dokumentační výkresy -17 (207)-

17 2.5 Zaměřování stávajícího stavu objektů Důležité rady a poznatky na začátek : Měřičská dokumentace historicky cenných i památkových objektů musí jednoznačně zobrazovat skutečný stav objektu v době provádění měřičských prací a zhotovuje se rovněž tedy z důvodu archivních. Před zahájením měřičských prací je nutno nejprve provést důkladnou prohlídku zaměřovaného objektu a přilehlého terénu, seznámit se podrobně se všemi druhy existujících stavebních plánů. Rovněž je vhodné se seznámit s historickými aspekty vzniku stavebního objektu a jeho stavebně-technickým vývojem-stavebními změnami a úpravami v průběhu jeho existence. Nalezené původní stavební plány nebo byla-li již dříve vypracována měřičská dokumentace nebo její část, je možno tuto dokumentaci doplnit o nezachycené stavební změny a úpravy. U mnohých stavebních objektů však dokumentace skutečného stavu úplně chybí nebo existující dokumentace nevykazuje dostatečnou správnost, a proto je nutno vyhotovit novou měřičskou dokumentaci stávajícího stavu stavebního objektu. Nyní je třeba zvážit, jestli jde o objekt jednoduchého půdorysu s pravoúhlými stěnami a pravidelnými otvory, kde je možno zaměřit aktuální stav běžnými měřícími prostředky (pásmo, dvoumetr, hydrostatická nivelace) tzv. stavební (zjednodušenou) měřičskou metodou, či zda se jedná o objekt velmi složité a nepravidelné (zpravidla historické) povahy, u kterých nelze předpokládat pravoúhlost stěn, shodnou tloušťku a umístění stěn přímo nad sebou apod. Tyto objekty je proto třeba zaměřovat tak, aby bylo možno vztáhnout všechny zaměřované body k určitému systému, který s vlastním stavebním objektem nemá nic společného, tj. např. k dobře založené síti polygonových bodů, což předpokládá využití geodetické měřičské metody. Úkolem výše uvedených přípravných prací a činností je správná a ekonomicky efektivní volba metody zaměření stávajícího stavu stavebního objektu včetně zpracování měřičské dokumentace Metody měření stavební geodetické -18 (207)

18 Stavební metody měření rozlišujeme: polohopisu (polohových kót půdorysů) výškopisu (výškových kót půdorysů a řezů) průčelí (tvaru a detailů fasád) Polohopis základní metodou měření v běžné stavební praxi je tzv. metoda křížových měr, používaná pro zaměřování stávajícího stavu jednoduchých stavebních objektů nebo k doměřování původních stavebních plánů, případně k jejich kontrole. Metoda křížových měr spočívá v oměrném měření všech důležitých stavebních konstrukcí a prvků pomocí ocelového měřícího pásma, dvoumetru nebo teleskopické měřící tyče. To znamená, že jsou polohově oměřeny všechny rohy, kouty, hrany a otvory v jednotlivých místnostech a tyto oměrné kóty se vhodně doplňují tzv. křížovými mírami tak, aby poloha hlavních měřených bodů (rohů a koutů místnosti) byla dostatečně polohově určena a bylo ji možno také následně graficky vynést při zpracování měřičské dokumentace. Pokud to dovolí dispozice zaměřovaného stavebního objektu, je vhodné provést křížové míry i přes více místností, čímž se docílí přesnějšího navázání jednotlivých místností. Výškopis Výškopisné měření se vztahuje zpravidla k vodorovným výškovým úrovním v jednotlivých podlažích a místnostech (většinou přibližně 1 m nad stávající podlahou). Výškové navázání jednotlivých podlaží se provádí ve schodišťovém prostoru polohovým oměřením výškových rozdílů jednotlivých měřících výškových úrovní zpravidla pomocí spuštěného ocelového pásma. Případné navázání relativních výškových kót v objektu na absolutní výškové kóty je nutno vždy provést geodetickou metodou měření výškopisu. Průčelí Měření průčelí (pohledů) se provádí odvozením potřebných rozměrů z polohového a výškového zaměření objektu s jednoduchým doměřením prvků průčelí vodorovnými a svislými oměrnými mírami a je vždy doplněno dostatečně podrobnou fotodokumentací Geodetické metody měření rozlišujeme: polohopisu (polohových kót půdorysů) výškopisu (výškových kót půdorysů a řezů) průčelí (tvaru a detailů fasád) -19 (207)-

19 Základními metodami geodetického měření polohopisu jsou: metoda polární Polární metoda je nejobvyklejší metodou zaměřování polohopisu. U této metody kombinujeme zpravidla měření úhlů strojem s přímým měřením délek ocelovým pásmem. Při použití moderních přístrojů (totální stanice) je možno měřit úhly i délky strojem. Detaily zaměřujeme pomocí oměrných kót. metoda ortogonální Ortogonální metoda, popřípadě zjednodušená tzv. kolmicová metoda, se užívají pouze jako doplňkové k metodě polární. metoda kolmicová Výškopisné měření je možno provádět několika metodami (tachymetrie, plošná nivelace apod.), ale pro účely geodetického zaměřování skutečného stavu stavebních objektů se využívá převážně metody tzv. technické nivelace. technická nivelace Určují se jí výšky důležitých výškových bodů, např. polygonových bodů, měřičských bodů nebo jiných pevných bodů. Pro výškové zaměření stavebního objektu je třeba určit výšky podlah a stropů v jednotlivých místnostech. Obvykle se určí vhodný pevný bod v bezprostřední blízkosti zaměřovaného objektu (zpravidla bod polygonové sítě), na který se pak připojují podrobné nivelační pořady. Nejobvyklejší způsob je geometrická nivelace ze středu. hydrostatická nivelace Určují se jí relativní výškové kóty v jednotlivých podlažích. -20 (207)

20 Měření průčelí se i u geodetické měřicí metody provádí tradičně odvozením potřebných rozměrů z polohového a výškového zaměření objektu s jednoduchým doměřením prvků průčelí vodorovnými a svislými oměrnými mírami. Pokud se na průčelí vyskytují prvky, které není možno zaměřit přímo a nelze je odvodit z polohového a výškového zaměření (římsy, komíny apod.), použije se k doměření některá z geodetických metod měření nepřístupných bodů, např. protínání vpřed nebo optické promítání, a jejich výšky se pak zaměří trigonometricky. Moderně je možno doměřit prvky průčelí, případně zaměřit všechny prvky pomocí tzv. totální stanice, která umožňuje následné vynesení pomocí grafických editorů na počítači. Měření průčelí se vždy doplní fotodokumentací. Jinou metodou pro zaměření a vykreslení průčelí, popřípadě i složitých a těžko přístupných vnitřních prvků (např. kostelních kleneb a kopulí), je pozemní fotogrammetrie. Fotografie poskytují měřičskou i interpretační informaci. V případě použití měřičských kamer a fotogrammetrických vyhodnocovacích přístrojů je možné dosáhnout přesnosti mm. Protože měřičské kamery a fotogrammetrické vyhodnocovací přístroje jsou nákladné a nejsou běžně dostupné, byly vyvinuty měřičské systémy, které využívají neměřičské kamery (běžné fotografické přístroje). V případě snímkování neměřičskými kamerami a snímání souřadnic pomocí digitizéru ze zvětšeniny měřičského snímku je přesnost mm. Jednosnímková fotogrammetrie lze užít u průčelí bez výstupků větších než mm podle měřítka. V zaměřovaném průčelí je potřeba zvolit min. 4 vlícovací body pokud možno v rozích tak, aby tvořili zhruba pravoúhlý čtyřuhelník. Dvousnímková fotogrammetrie=stereofotogrametrie výsledkem je vyhodnocení měřičských snímků a získání prostorových souřadnic všech prvků průčelí s většími výstupky. Je nutné též určit čtyři lícovací body pro základnu při fotografování. Lze použít také měřičskou kameru a snímání souřadnic digitizéru s přesností 20-50mm Měřící pomůcky a přístroje Klasické Skládací dvoumetr - používá se pro doplňkové oměrné měření délek a výšek menších stavebních prvků. -21 (207)-

21 Kapesní samonavíjecí metr (2, 3, 5, 8 m) - s brzdou nebo brzdou a libelou, používá se pro doplňkové oměrné měření délek a výšek stavebních prvků Měřičské pásmo 10, 15, 20, 25, 30, 50, 100 m - v pouzdře nebo na vidlici, používá se pro přímé měření délek v kombinaci se strojem nebo k oměrnému měření stěn a křížových měr, případně se závěsem k oměrnému měření svislých kót v řezech a na fasádách. Hadicová vodní váha - používá se pro zjednodušené určování relativních výšek v jednotlivých podlažích a jednoduchých objektech metodou hydrostatické nivelace. Nivelační přístroj- používá se k měření absolutních (relativních) výšek pevných bodu metodou technické nivelace (např. polygonových a měřičských bodů) a k měření podrobných výšek uvnitř stavebního objektu. Teodolit - používá se k měření svislých a vodorovných úhlů, případně může nahradit nivelační přístroj. Olovnice na niti - používá se k zaměření kolmých průmětů (např. proniků kleneb) do půdorysů. Moderní Laserová vodní váha - tyčová vodní váha s laserovou světelnou signalizací cílového bodu do vzdálenosti m. Používá se k vytyčení vodorovné přímky, vodorovné roviny, přenášení výškových kót podlah. S pomocí odrazného pentagonálního hranolu je možno měřit svislost prvků a vytyčovat pravé úhly. Je doplněna nasazovacím sklonoměrem pro vytyčování přímek a rovin pod určitým sklonem (přesnost cca 1 - nenahrazuje teodolit). Teleskopická měřící tyč (2-8 m) - doplněná libelou se používá pro měření výšek (např. světlých), případně i k měření kratších vodorovných délek (např. světlých šířek nebo délek). Teleskopická laserová měřící tyč (2-6,8 m) umožňuje výšková měření relativních výšek pomocí laserové světelné signalizace cílového bodu, tzn. měření výšky bodů bez fyzického kontaktu s nimi (např.jednoduché nižší fasády, patky a vrcholy kleneb apod.). Ultrazvukový měřič délek - na bázi ultrazvukového vlnění měří délky a výšky zejména špatně přístupné s přesností cca 1-2 mm. V nejdokonalejší variantě dokáže na základě změření základních rozměru spočítat plochu i kubaturu místnosti i se zaznamenáním do paměti. Laserový dálkoměr - pomocí laserového paprsku měří délky, výšky a úhly. V nejdokonalejší variantě je vybaven záznamem dat, aplikačními programy pro výpočty obtížně zjistitelných délek, ploch a úhlů a převodem dat do PC. -22 (207)

22 Totální stanice - moderní měřící přístroj, který umožňuje současně automatizované měření délek i svislých a vodorovných úhlů se současnou registrací a případným vyhodnocováním měřených veličin. Hlavní předností totálních stanic je možnost registrace měřených veličin v paměťovém zařízení, které je umístěno přímo v přístroji (paměťová karta apod.) nebo je připojeno kabelem k polnímu záznamníku s různou úrovní výpočetního softwaru. Registrovaná data bez možnosti omylů lze jednoduchým způsobem při zpracování propojit s počítačem s následným automatickým zpracováním výstupu v digitální nebo grafické formě. V současné době se dá konstatovat, že při zaměřování skutečného stavu stavebních objektů úspěšně nahrazuje všechny ostatní geodetické přístroje Základní typy měřické dokumentace skutečného stavu stavebních objektů Stavební dokumentace Pro účely projektování a provádění stavebních úprav a změn se z geodetické měřičské dokumentace odvozují tzv. stavební dokumentační výkresy půdorys, řez, pohled průčelí stavebního objektu. U větších stavebních nebo památkových areálů se vyhotovuje polohopis a výškopis účelem je získat přehled o umístění jednotlivých částí. U prostorově jednoduchých stavebních objektů se zpravidla pouze pro účely konstrukční (projektování stavebních úprav a změn) zpracovává tzv. stavební měřičská dokumentace sestávající z: pracovních náčrtu půdorysu, řezu a pohledu přibližně v měřítku 1 : 50 nebo 1 : 100 u objektu prostorově rozsáhlejších (např. průmyslových hal) s vykreslením případných detailů podrobností v měřítku 1 : 25 až 1 : 1. výkresu skutečného (stávajícího) stavu stavebního objektu, které se vynesou z pracovních náčrtů v měřítku 1 : 50 s vykreslením detailů v měřítku 1 : 25 až 1 : 1. Počet půdorysů je dán počtem podlaží ve stavebním objektu, počet řezů a pohledů nelze určit všeobecně, vyhotovují se však v takovém počtu, aby z nich bylo patrné prostorové uspořádání objektu Pracovní náčrty Pracovní náčrty půdorysů, řezů, pohledů a případných podrobností při zaměřování jednoduchých stavebních objektů kreslíme tužkou od ruky na volné listy formátu A4 nebo A (207)-

23 Kresbu se snažíme provádět přibližně v měřítku 1 : 50 pro dobrou přehlednost náčrtu a pro vytvoření dostatečné plochy pro zapsání všech potřebných kót. Jeli objekt příliš rozsáhlý, zobrazí se jeho části na jednotlivé listy podle velikosti použitého formátu. Pracovní náčrty půdorysů, řezů, pohledů a případných podrobností se zakreslují v souladu s platnými ČSN, vztahujícími se k zakreslování prvků a konstrukcí ve stavebních výkresech: obrysy konstrukcí a prvků, které protíná myšlená rovina řezu, se zakreslují tlustou plnou čarou obrysy konstrukcí a prvků viditelných pod nebo před rovinou myšleného řezu, rozhraní jednotlivých hmot zobrazovaných v řezu se zakreslují tenkou plnou čarou obrysy konstrukcí a prvků pod nebo před myšlenou rovinou řezu zakrytých jinou konstrukcí, osy šikmých dřevěných prvků v krovu (krokví, pásku) se zakreslují tenkou čárkovanou čarou; obrysy konstrukcí a prvků nad myšlenou rovinou řezu se zakreslují tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami osy souměrnosti kovových nosníků a průvlaků, sklopené oblouky kleneb, pásů, záklenků apod.se zakreslují tenkou čerchovanou čarou rozhraní hmot v pohledu (např. nášlapných podlahových vrstev) se zakreslují tenkou tečkovanou čarou Pracovní náčrty se kótují zpravidla průběžnými mírami (tzv. staničením), pouze u stěn, které jsou rovné nebo bez otvorů, se píše míra podél zobrazované stěny. Výškové kóty se zapisují v souladu s ČSN relativními výškovými kótami. Srovnávací rovina se volí v úrovni podlahy 1. nadzemního podlaží a označuje se 0,000. Ostatní výškové kóty se určují oměrnými svislými mírami vztaženými k relativní výškové úrovni jednotlivých podlaží. Pracovní náčrty doplňujeme textovými poznámkami, ve kterých zaznamenáváme podstatné skutečnosti stavebního objektu, které nejsou patrné z kresby. V pracovním náčrtu půdorysu stavebního objektu se zakreslí a přesně polohově a výškově okótují všechny podstatné stavební prvky a konstrukce ve vodorovné myšlené rovině řezu. V půdorysu běžného podlaží se zakreslují svislé nosné i nenosné konstrukce (stěny, příčky, komíny), vodorovné konstrukce, viditelné stropní prvky - průvlaky, trámy, římsy, proniky kleneb, sklopené čelní oblouky kleneb, schodiště (stupně, podesty, případně zábradlí, pevné zařizovací předměty (vestavěný nábytek, vany, umyvadla, mísy WC apod.), viditelná instalační vedení (vodovodní a plynovodní vývody, instalační šachty, vpustě, kanály, uzávěry, radiáto- -24 (207)

24 rová otopná tělesa, elektrorozvaděče, větrací otvory apod.) a strojní zařízení (výtahy). V půdorysném zobrazení krovu se vyznačí vazné trámy, pozednice, vaznice, sloupky, pásky, vzpěry, kleštiny, výměny, zakotvení pozednic, proniky střešních rovin, okapy. Dále se zaměřují stěny, příčky, komíny včetně komínových dvířek, pilíře, vstupy a výlezy na střechy a půdy, vikýře, střešní okna apod. Pro výškové zachycení prvků a konstrukcí v pracovním náčrtu půdorysu se zaměřují výšky podlah, světlé výšky místností, vzepětí kleneb od patek k vrcholu, výšky parapetu a nadpraží, schodišťových stupňů a podest apod. Všechny výškové míry v podlaží se vztahují k relativní výšce jednotlivých podlaží stanovené od srovnávací roviny 0,000. Drobnější architektonické části stavebního objektu se podle potřeby vykreslí v detailu (např. ostění oken a dveří, schodiště, zábradlí) na volném místě pracovního náčrtu nebo ve zvláštní příloze. Pracovní náčrt půdorysu se doplní v jednotlivých místnostech o způsob využití místnosti, druh nášlapné vrstvy podlahy a světlou výšku (S. V.) a dále se doplní textovými poznámkami. Pracovní náčrt svislého řezu stavebním objektem provádíme zpravidla v místech plánovaného svislého řezu ve stavebních výkresech skutečného stavu. Většinu rozměrů potřebných k zhotovení pracovního náčrtu řezu získáme z pracovních náčrtů půdorysů jednotlivých podlaží. Rozměry stavebních prvků a konstrukcí nezaměřených v půdorysech doměříme oměrnými mírami. Jedná se o výškové zachycení některých detailů, výškové zaměření prvků krovu (vazných trámů, vaznic, pozednic, půdních nadezdívek, pilířů, komínů apod.), výstupků, viditelných instalací apod. Pro objasnění složitějších vztahů prvků a konstrukcí v objektu je vhodné provést zaměření a vykreslení dílcích řezů, např. vedlejším schodištěm, klenbami v části místnosti apod. Podle potřeby doplníme pracovní náčrt řezu textovými poznámkami. Pracovní náčrt pohledu na stavební objekt odvodíme z pracovních náčrtu půdorysů jednotlivých podlaží a řezů - okna, balkonové dveře, dveře, balkony a lodžie, výšky hřebene a proniků střešních rovin, vikýře, komíny, atiky apod. -25 (207)-

25 Nezaměřené stavební a architektonické prvky a konstrukce (výšky komínů, sloupy, vnější ostění, výklenky, římsy) zaměříme podle možností oměrnými polohovými a výškovými mírami a doplníme fotodokumentací tak, aby z ní byl patrný celkový vzhled a stav všech průčelí zaměřovaného objektu i s návazností na sousední zástavbu. Složitější architektonické prvky vykreslíme v detailu a vhodně doplníme fotodokumentací. U detailů, jejichž proměřování je velmi obtížné a pracné nebo prakticky nemožné, pořídíme pouze fotodokumentaci doplněnou při snímkování vhodným měřítkem, např. přiložením metru. Pracovní náčrt řezu doplníme textovými poznámkami vystihujícími zejména druh a kvalitu fasády, střešní krytinu apod Výkresy skutečného stavu stavebního objektu U jednoduchých stavebních objektů se vyhotovují z pracovních náčrtu výkresy skutečného stavu. Vykreslují se v měřítku 1 : 50 nebo 1 : 100. Maximální formát výkresu je dán možnostmi kopírovacího stroje a je většinou AO. Je-li měřený stavební objekt příliš rozsáhlý, zobrazí se jeho části na jednotlivé listy. Výkresy skutečného stavu - půdorysy, řezy, pohledy a detaily podrobností - se zakreslují v souladu s platnými ČSN vztahujícími se k zakreslování prvků a konstrukcí ve stavebních výkresech. Polohové kótování ve výkresech skutečného stavu se provádí zásadně metodou součtových kót v mm nebo v m na 3 desetinná místa dle zásad platných pro kótování stavebních výkresů. Výškové kótování půdorysu, svislých řezu a pohledu se provádí rovněž v souladu s ustanoveními příslušných CSN pro kótování ve stavebních výkresech. Výkresy skutečného stavu se doplní technickou zprávou, ve které se zejména zaznamená: obec a popisné číslo zaměřeného stavebního objektu poloha stavebního objektu ve schematické situaci nebo v geometrickém plánu majitel kdo stavební objekt zaměřil a vykreslil -26 (207)

26 datum provedení zaměření použité metody, případně použité podklady (dřívější zaměření, původní plány stavebního objektu apod.) stručná charakteristika stavebního objektu (stáří, provedené rekonstrukce a opravy, údržba, konstrukce) počet kusu příloh - pracovních náčrtu počet výkresu skutečného stavu případné další podstatné skutečnosti, které nejsou patrné z výkresové dokumentace Výkres skutečného stavu půdorysu jednotlivého podlaží stavebního objektu se vykreslí z příslušného pracovního náčrtu. Z půdorysu skutečného stavu musí být jednoznačně patrné všechny polohové rozměry a vazby jednotlivých prvků a konstrukcí stavebního objektu, zejména nosných sten, viditelných stropních konstrukcí, schodiště, střešních konstrukcí apod. V půdorysu 1. nadzemního podlaží se výškově okótují úrovně okolního terénu ve všech rozích stavebního objektu. Půdorysy skutečného stavu se v jednotlivých místnostech doplní o popis: účelu místnosti plošné výměry v m 2 na dvě desetinná místa druhu nášlapné podlahové konstrukce kóty světlé výšky Dále se půdorysy jednotlivých podlaží doplní o orientaci ke světovým stranám, o označení průběhu zvolené svislé roviny řezu a o navázání relativní výškové kóty srovnávací roviny na absolutní (nadmořskou) výškovou kótu nad popisovým polem ve tvaru 0,000 = 250,560 m n. m. Případné detaily stavebních nebo architektonických prvků zaměřovaného stavebního objektu se zpravidla vhodně v půdorysu označí a vykreslí ve zvláštní příloze. Při vykreslování svislých řezů skutečného stavu stavebního objektu vycházíme z již vynesených půdorysů skutečného stavu jednotlivých podlaží a z pracovního náčrtu řezu. Svislé řezy se doplní o případné dílčí řezy pro objasnění všech souvislostí v měřítku svislého řezu nebo větším. -27 (207)-

27 Osazení objektu do terénu zobrazujeme v řezu a v pohledu s patřičným výškovým kótováním. Výkresy pohledů skutečného stavu stavebního objektu odvodíme z již vynesených půdorysů jednotlivých podlaží, ze svislých řezů, z pracovního náčrtu jednotlivých pohledů a z fotodokumentace zaměřovaného objektu. Případné detaily vykreslíme z detailu zaměřených a vykreslených v pracovním náčrtu pohledu a fotodokumentace, u složitých detailů přiložíme pouze fotodokumentaci, ve které musí být určeny alespoň rozměry hlavních prvků detailu (např. přiložením měřicí pomůcky - metru, nivelační latě apod.) při pořizování fotodokumentace. Ve výkresu pohledu kótujeme pouze relativními výškovými kótami zpravidla nejdůležitější výškové úrovně (okolního terénu, jednotlivých podlaží, římsy, atiky, hřebene střechy, pásu oken apod.). Jednotlivé druhy materiálů použitých na fasádě graficky označíme a v textové poznámce na výkresu blíže specifikujeme Geodetická dokumentace U prostorově složitých stavebních objektů a u památkově chráněných objektů se vyhotovuje geodetická měřičská dokumentace, již tvoří výpočtová a výkresová část, která se skládá z: měřičského (polního) náčrtu půdorysů, řezů a průčelí přibližně v měřítku 1 : 50 a architektonických detailů v měřítku 1 : 25 až 1 : 1 (např. portály, plastiky, ostění apod.) geodetických plánu (tzv. originálu) skutečného (stávajícího) stavu stavebního objektu - půdorysů, řezů a ortogonálních pohledů (průčelí) zpravidla v měřítku 1 : 50 a 1 : 100 a architektonických detailů v měřítku 1 : 25 až 1 : 1 kresebných a kótovacích matric skutečného (stávajícího) stavu stavebního objektu - půdorysů, řezů a pohledů zpravidla v měřítku geodetických plánu Pro účely projektování a provádění stavebních změn a úprav se z geodetické měřičské dokumentace odvozují tzv. stavební dokumentační výkresy půdorysů, řezů a pohledů na průčelí stavebního objektu, které se vykreslují v měřítku 1 : 50 nebo 1 : 100 podle zásad ČSN platných pro zakreslování prvků konstrukcí ve stavebních výkresech a geodetických směrnic, a jsou tedy velmi podobné stavebním výkresům skutečného stavu. -28 (207)

28 Počet půdorysů v geodetické měřičské dokumentaci je dán počtem podlaží v objektu (vyjma vysokých architektonicky velmi členitých prostorách např. kostelu nebo velkých sálů, kde se půdorysné měření a vykreslování provádí ve dvou a nebo i více rovinách), počet řezů a pohledů nelze určit všeobecně, vyhotovují se však v takovém počtu, aby z nich bylo patrno prostorové uspořádání objektu. U větších stavebních nebo památkových areálu se vyhotovuje polohopis a výškopis. Účelem polohopisného a výškopisného plánu (mapy) je získat přehled o umístění jednotlivých částí a jejich návaznosti na sousední výstavbu. Plány (mapy) se vyhotovují v menším měřítku než dokumentace jednotlivých stavebních objektů, obvykle v měřítku 1 : 200. Měřičský (polní náčrt) Přípravou ke geodetickému zaměření stavebního objektu nebo areálu je založení měřičského (polního) náčrtu k postupnému zaznamenávání všech měřičských a architektonicko-stavebních informací potřebných k vyhotovení výsledné geodetické měřičské dokumentace. Měřičský náčrt se vyhotovuje na kreslicím papíru formátu A2 nebo A3 v měřítku přibližně 1 : 50 nebo i bez měřítka tak, aby poměry délek byly přibližně zachovány. Kresba na měřičském náčrtu se vyhotovuje v takové velikosti, aby bylo možno vykreslit všechny podrobnosti. Detaily, jež není možno vykreslit v daném poměru, se vykreslí na volném místě náčrtu nebo na zvláštní příloze a vzájemná souvislost se vyznačí písmenem velké abecedy. Při větším počtu měřičských náčrtu pro tentýž druh výkresu (např. půdorys jednoho podlaží) se vyhotoví přehled kladu náčrtů. Tvar a poloha předmětů měření se kreslí v terénu tužkou. Předměty měření se kreslí: plnou čarou v rovině řezu nebo v pohledu čárkovanou čarou v podhledu (podhledem se dle geodetických směrnic rozumí všechny části stavebního objektu nad řezovou rovinou promítající se do půdorysu jako viditelné stropní trámy, průniky kleneb, síť měřičských přímek, osy šikmých prvků v krovu apod.) čerchovanou čarou sklopené celní oblouky kleneb, pasů, záklenku, polygonová sít apod. čerchovanou čarou se dvěma tečkami proniky střešních rovin a hrany okapu tečkovanou čarou části stavebního objektu pod úrovní řezové roviny zakryté jinou konstrukcí nebo skryté pod podlahou -29 (207)-

29 Měřičské náčrty se kreslí zásadně tenkou čarou v tl. 0,1-0,15 mm. Po zaměření a zakreslení tužkou v terénu se měřičské náčrty barevně adjustují: červená - polygonové body, jejich číslo, polygonová a souřadnicová sít, vrcholové úhly, směr měření polygonových stran, jejich délky, úhly a délkové míry směru na podrobné body, úhlové hodnoty výchozích směru podél polygonových stran zelená - kolmé průměty kleneb a jejich průniku v půdorysu a jejich sklopené řezy černá - naznačení otvírání dveří, výstupní čáry, zděné konstrukce modrá - všechny polohové a výškové míry, kovové prvky a konstrukce hnědá - dřevěné prvky a konstrukce Případné použití dalších barev musí být vysvětleno v legendě náčrtu. Měřičský náčrt se polohově určuje ve vodorovné rovině: souřadnicovým (geodetickým) kótováním, tj. pravoúhlými a polárními souřadnicemi oměrným kótováním průběžnými mírami (tzv. staničením), pouze u stěn, které jsou rovné nebo bez otvoru, se píše míra podél zobrazované čáry. Okna se kótují odlišně od kótování oken ve stavebních výkresech poměrem šířka okna/výška okna na osu okenního otvoru. Ve svislé rovině se měřičský náčrt určuje: absolutními (nadmořskými) výškovými kótami vepsanými do obdélníku o rozměrech 15 x 6 mm relativními výškovými kótami v metrech na dvě desetinná místa vepsanými do kroužku o průměru 10 mm doplňujícími svislými oměrnými kótami Geodetické plány (originály) Geodetické plány (originály) skutečného (stávajícího) stavu stavebního objektu nebo areálu se vyhotoví na kvalitním papíru na formáty řady A. Minimální je formát A3 s kresbou 250 x 350 mm a maximální formát AO s kresbou x 700 mm. Geodetické plány půdorysů, řezů a průčelí se odvozují z měřičských náčrtů a z výpočtů geodetických souřadnic jednotlivých měřených bodů a vypracovávají se zpravidla u historicky významných památkově chráněných stavebních ob- -30 (207)