KONSTRUKCE NOSNÝCH STĚN POMORAVSKO-PANONSKÉHO TYPU LIDOVÉHO DOMU. S DŮRAZEM NA HLINĚNÉ STAVITELSTVÍ REGIONU HANÉ.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV EVROPSKÉ ETNOLOGIE Martin Novotný KONSTRUKCE NOSNÝCH STĚN POMORAVSKO-PANONSKÉHO TYPU LIDOVÉHO DOMU. S DŮRAZEM NA HLINĚNÉ STAVITELSTVÍ REGIONU HANÉ. DISERTAČNÍ PRÁCE Vedoucí práce: PhDr. Miroslav Válka, Ph.D. BRNO 2012

2

3 Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně a s využitím citovaných pramenů a literatury.... Podpis autora práce

4 Děkuji PhDr. Miroslavu Válkovi, Ph.D. za pečlivé vedení a odbornou pomoc při zpracování disertační práce. Poděkování za vstřícnost a spolupráci patří rovněž starostům jednotlivých obcí, ve kterých byl terénní výzkum prováděn ; zejména pak paní Aleně Wagnerové z Tištína. Zvláštní dík patří mému otci za řadu názorných ilustrací, jež pomohly porozumět složitým jevům u některých typů hliněných konstrukcí.

5 OBSAH ÚVOD DOSAVADNÍ STAV ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY A ZVOLENÉ METODY VÝZKUMU HANÁCKÝ DŮM JAKO REGIONÁLNÍ VARIANTA POMORAVSKO- PANONSKÉHO TYPU LIDOVÉHO DOMU ARCHEOLOGICKÉ DOKLADY O POUŽÍVÁNÍ HLÍNY JAKO STAVEBNÍHO MATERIÁLU NA MORAVĚ A ŠIRŠÍ STŘEDOEVROPSKÉ SOUVISLOSTI HLOUBENÉ KONSTRUKCE NA ÚZEMÍ STŘEDNÍ MORAVY DŘEVO V KONSTRUKCI STĚN HANÁCKÝCH STAVEB Relikty archaických konstrukčních řešení pracujících se dřevem v regionu Hané Historické okolnosti ústupu dřevěných staveb HLINĚNÉ STAVITELSTVÍ NA HANÉ Technologie stavění z nepálené hlíny a tradice zdění z válků Války v oblasti Hané použití a terminologie Nahodilá podoba stavebních částí (dvě možná konstrukční řešení) vzájemná souvislost s technikami nabíjení a vrstvení hliněných stěn Opus spicatum a problematika klasovitě kladeného zdiva Princip klasovitě kladeného zdiva vazba na lícní straně stěny Technologie klasovitého zdiva na Hané vazba tří válků Konstrukce nároží klasovitě kladených stěn DALŠÍ VARIANTA VÁLKOVÉ TECHNIKY MIMO OBLAST HANÉ A ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI POUŽITÍ AMORFNÍCH KUSŮ HLÍNY V KONSTRUKCÍCH STĚN 60

6 8.0 BUDOVÁNÍ HLINĚNÝCH STĚN NA HANÉ ZE SUŠENÉHO STAVIVA TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK K HLINĚNÝM VÁLKŮM DŘEVĚNÉ STABILIZAČNÍ PRVKY U HLINĚNÝCH STAVEB V OBLASTI HANÉ Konkrétní doklady z terénu HLINÍKY, PŘÍPRAVA MATERIÁLU A VÝROBA STAVIVA Těžba hlíny a její zpracování Údržba hliněných objektů Profesní skupiny POUŽITÍ KAMENE V LIDOVÉM STAVITELSTVÍ NA HANÉ MOŽNOSTI UCHOVÁNÍ TRADIČNÍ HLINĚNÉ ARCHITEKTURY. DOPORUČENÍ PRO DALŠÍ POSTUP A PROBÍHAJÍCÍ VÝZKUM 89 ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ 96 SUMMARY 100 LITERATURA 103 PRAMENY 111 INTERNETOVÉ ZDROJE 112 SEZNAM RESPONDENTŮ 112 ZKRATKY 112 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

7 Úvod Předkládaná disertační práce je výsledkem mé několikaleté výzkumné činnosti v oblasti Hané. Zaměřena je na problematiku tradičního stavitelství jako důležité součásti hmotné lidové kultury. Podrobně je v textu analyzována jen jedna z jeho četných podoblastí používaný stavební materiál a z něho vycházející způsoby řešení konstrukce stěn s důrazem na hliněné stavitelství. Snažil jsem se vysledovat starší vrstvu hliněnýc h staveb na střední Moravě a dát ji do širších souvislostí s obdobnými archaickými kulturními prvky, uplatňovanými v některých lokalitách v oblasti panonského typu hliněného domu ještě do nedávné minulosti. Celkovým pojetím se tato práce poněkud liší od m ých tematicky zaměřených výzkumů z předchozích let. Tehdy jsem pozornost věnoval etnografické a sídelně-geografické problematice v kontextu s výraznou proměnou hanáckých obcí, ke které došlo v důsledku ničivé povodně v roce 1997 (Troubky). Zabýval jsem se také dopady masové výstavby panelákových sídlišť na venkovskou zástavbu v 80. letech minulého století (Přerov- Předmostí). Primárně jsem sledoval jevy, jako je půdorys vesnice a jeho urbanistický vývoj, proměna usedlosti v důsledku historických změn apod. Důvodem, proč jsem nově zvolil jako téma pro diserta ci konstrukce především hliněných staveb, byla absence souborné etnografické práce, která by se tímto problémem komplexně zabývala. V důsledku úzce zaměřeného studia se mi podařilo shromáždit velké množst ví materiálu jako podkladu pro široké srovnávací studium. Důležitost takto zaměřeného výzkumu tkví především ve zrychlujícím se tempu úbytku tradičních venkovských staveb. Během vlastních terénních výzkumů jsem si ověřil, že objekty z hlíny stavěné archaickými konstrukčními postupy se dají v důsledku překotných změn dohledat stále obtížněji. Mou snahou bylo zejména rozšířit bádání o hliněném stavitelství na střední Moravě a získané poznatky konfrontovat s obdobnými kulturními projevy i v sousedních regionech. Při výzkumu jsem zaměřil svoji pozornost především na oblast centrální Hané, s lokací hanáckého domu na Olomoucku, 1

8 Prostějovsku, Přerovsku, Kroměřížsku a Vyškovsku. 1 Některé informace o stavebních projevech a okolnostech vzniku hliněných staveb jsem čerpal i z okrajových oblastí regionu (Horní Haná, Záhoří). Z hlediska typologie lidového domu se totiž nelze jenom ztotožnit s konstatováním o hlíně jako jednom ze základních stavebních materiálů, ale je zapotřebí i podrobně rozkrýt pestrou škálu variant konstrukčních a technologických postupů uplatňovaných u hliněných staveb. Právě některé původní stavební techniky mají zjevně pradávný základ a představují důležité prvky ve vývoji lidového stavitelství nejen na našem území. 2 Mohou být v jistém smyslu považovány za spojovací článek přetrvávající od pravěku až do 20. století. Naléhavost výzkumu této problematiky podtrhuje zejména nedostatečná ochrana existujících lidových staveb. Je totiž zřejmě otázkou několika málo (možná dvou) desetiletí, kdy většina objektů, jež tvoří důležitý doklad stavitelského umění venkovského obyvatelstva, beze stopy zmizí. 3 Při pátrání po zaniklých archaických stavebních technikách jsem zaměřil svoji pozornost hlavně na objekty hospodářského charakteru, především na stodoly. V důsledku razantní proměny hanáckého venkova v polovině minulého století ztratily tyto stavby svou původní funkci, což korespondovalo se zánikem rolnické usedlosti jako samostatné ekonomické a hospodářské jednotky. Tento typ budov byl navíc specifický v tom, že většinou nedocházelo k jejich adaptacím (jako například u obytných staveb). U stodol se z těchto důvodů jeví původní konstrukce jak o nejprůkaznější, neboť se mnohdy jedná o samostatně stojící objekty, často ještě s režným zdivem. Stavby, jejichž stěny jsem měl možnost zkoumat, vznikly většinou asi v průběhu 19. století. Nejmladší budovy pak byly postaveny až v první třetině 1 Pro Josefa Kšíra byly určujícími faktory k vymezení oblasti s výskytem hanáckého lidového domu orientace obytné části a typ plužiny. Srov.: Kšír, J.: Lidové stavebnictví na Hané. ČE 4, 1956, s Václav Frolec i Josef Vařeka brali v potaz i další faktory, jež byly charakteristické pro tzv. starší a mladší vrstvu hanáckého domu. Viz Frolec, V. Vařeka, J.: Lidová architektura. Encyklopedie. Praha , s Dále srov. i Vařeka, J.: Haná jako národopisná oblast (z hlediska pozdně středověkých a raně novověkých prvků lidového stavitelství). In: Lidová kultura na Hané. Olomouc 1993, s Podrobnější vymezení Hané včetně jejích podoblastí a na základě více faktorů srov. Jeřábek, R.: Morava a Slezsko etnický a etnografický obraz. In: Bahenský, F. Woitsch, J. (eds.): Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska IV. Etnický a etnografický obraz Čech, Moravy a Slezska ( ). Národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. Praha 2004, s Srov. Frolec, V.: Směry a metody v evropském bádání o lidovém stavitelství. NVČ 5 6, , s Naštěstí se nenaplnila prognóza Jiřího Langra z roku 1970, který při tehdejší masové přestavbě našeho venkova předpovídal, že do deseti let nezůstane zachován jediný prvek tradičního lidového stavitelství. Srov. Langer, J.: Muzeum v přírodě jako forma tezaurace památek lidového stavitelství. NA 7, 1970, s

9 minulého století. Jedná se tedy o poměrně mladý recentní materiál, ovšem řada objektů je ve špatném technickém stavu. Oproti dřívějším badatelům jsem tak měl jedinou výhodu v tom, že jsem mohl u rozpadajících se staveb v některých případech detailně prozkoumat skladbu zdí. Značnou pozornost jsem věnoval objektům z hliněných válků, jež ve svém celku představují unikátní konstrukční řešení přesahující kontext středoevropského hliněného stavitelství. Jednotlivé varianty této techniky byly na Hané uplatněny jednak u stodol, jednak v konstrukcích některých obytných objektů, samostatně stojících špýcharů, nebo u ohradního zd iva. Disertační práce je členěna do 13 hlavních kapitol. Úvodní pasáž konfrontuje archeologické doklady hliněných staveb, prehistorické i historické povahy, jež pocházejí z území Moravy nebo sousedních regionů, a dává je do souvislostí s etnografickými analogiemi. I tento nepočetný archeologický materiál, jehož částečnou absenci lze vysvětlit působením klimatických poměrů, ukazuje na fakt, že přinejmenším od středověku hrála hlína v této oblasti roli významné konstru kční hmoty i v případě nosného zdiva. Důležitějším stavivem, s mnohem větším zastoupením než hlína, bylo na střední Moravě minimálně ještě v raném novověku dřevo. V textu další kapitoly jsou proto jednak přiblíženy základní způsoby použití tohoto materiálu ve venkovském stavitelství sledovaného regionu, jednak na základě analýzy literárních pramenů doložen i jeho rapidní úbytek v důsledku válečných operací v polovině 17. století. Následuje rozsáhlá stať o hliněném stavitelství na Hané. Celá problematika je nejprve vsazena do kontextu stavitelské tradice v oblasti středního Podunají a podrobně jsou analyzovány jednotlivé stavební způsoby. Zejména se jedná o starší vrstvu místního hliněného stavitelství na Hané do současné doby dosud nepopsané vrstvení stěn (obdoba vykládání z oblasti jižního Slovenska) a několik způsobů staveb z válků. Jednotlivé techniky jsou detailně rozebrány i s hledáním analogií v jiných regionech. Při výkladu je postupováno od relativně nejjednodušších způsobů, které jsou chápány jako starší varianty, k vyspělým formám válkových staveb, tj. až po hliněné stavby 3

10 z přesně formovaného staviva. Dále jsou samostatně rozebrány podpůrné dřevěné konstrukce u hliněných staveb jako důležitá součást tohoto typu architektury. V této kapitole přibližuji principy ztužování stěn i jejich specifika u recentních dokladů ze střední Moravy a zároveň popisuji jejich historické a geografické souvislosti. Další pasáž je věnována těžbě hlíny a jejímu zpracování do stavební ch prvků. Nastíněn je také provoz v hlinících, sociální status cihlářů nebo specifické profesní skupiny stavitelů hliněných objektů válkařů. Unikátní materiál představují rovněž doklady o prováděné periodické údržbě staveb v rámci rolnické usedlosti i specifické úkony při opravě některých typů hliněných konstrukcí (stěn a podlah). V kontextu použitých stavebních materiálů u hanáckých lidových staveb bylo nutné se alespoň rámcově zmínit také o použití kamene v konstrukcích venkovských usedlostí. Schematicky je přiblížena geologická stavba podloží i použité druhy hornin v jednotlivých částech regionu. Na závěr disertace shrnuji několik základních premis týkajících se navrhovaného alternativního výzkumu hliněného stavitelství v rámci studia etnologie. Pro obnovu a uchování pestré škály zaniklých konstrukčních řešení se u tohoto typu staveb jeví nezbytným provedení některých zásadních opatření. Proto jsem na několika posledních stranách nastínil směr možného vývoje, kterým by se výzkum mohl ubírat a to jako stavební experiment postavený na vědeckém základě. Problematika hliněných staveb by by la řešena v kontextu aplikované neboli experimentální etnologie. 4

11 1.0 Dosavadní stav zkoumané problematiky a zvolené metody výzkumu Otázka hliněných staveb a podrobné zkoumání jejich konstrukčních řešení dosud zůstávala v naší národopisné literatuře ve svém celku poněkud stranou. I když se během 20. století tato problematika stala předmětem zájmu odborníků několika vědních oborů (zejména etnografů a architektů), byla dosud zpracována jen v rámci nějakého většího celku, například ve velkých syntetických dílech. Systematický popis jednotlivých stavebních techni k, podpořený náležitým výzkumem, nebyl zatím učiněn nejen ve sledovaném území, ale ani v okolních regionech s výskytem hliněného domu. Problematikou se zabýval například Václav Frolec v monografii o Lidové architektuře 4 nebo Václav Mencl. 5 Další statě s touto tematikou jsou roztroušeny v publikacích zabývajících se lidovou kulturou jednotlivých regionů. Hliněné stavby pojaté do velkých typologických areálů, z nichž je pro tuto práci důležitá oblast středního Podunají, kam stavební projevy na Hané bezesporu náleží, byly součástí široce zaměřené práce V. Frolce. 6 Tento autor se snažil postihnout základní znaky domové typologie v komplexním pojetí. Je ovšem zcela přirozené, že některé prvky takto široce zaměřeného bádání nemohly pokrýt všechny oblasti. Hanácké hliněné stavitelství našlo své místo už na sklonku 19. století ve statích Vítězslava Houdka 7 nebo Vlasty Havelkové. 8 Touto problematikou se pak ve svých obsáhlých studiích podrobněji zabýval také Václav Burian 9 a především Josef Kšír. 10 Velké množství neuspořádaných a dosud nepublikovaných písemností z pozůstalosti posledně jmenovaného autora jsem 4 Frolec, V.: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno Mencl, V.: Lidová architektura v Československu. Praha Frolec, V.: Kulturní společenství a interetnické vztahy v lidovém stavitelství v Podunají. Praha Houdek, V.: Hanácký grunt. ČL 2, 1893, s , Havelková, V.: Hanácký grunt. In: Klusáček, K. a kol. (eds.): Národopisná výstava českoslovanská v Praze Praha 1895, s Burian, V.: Vesnická sídla a lidové stavby na Vyškovsku. ČE 8, 1960, s Kšír, J.: Lidové stavebnictví, c. d. ČE 4, 1956, s Kšír, J.: Lidové stavitelství na Hané. ČE 6, 1958, s ; , s , Kšír, J.: Lidové stavitelství na území Horní Hané. Šumperk

12 měl možnost studovat ve Státním okresním archivu v Olomouci. 11 Kšír spíše v útržcích přibližuje varianty starších forem hliněných staveb, jež charakterizovaly hliněné války a specifika jednotlivých konstrukčních postupů. Při studiu venkovských staveb přitom vycházel nejen ze svých terénních výzkumů, ale i z korespondence se spolupracovníky. Ně které analogie ke Kšírem zjištěným závěrům bylo možné nově srovnat s materiálem badatelů i z jiných regionů a potvrdit tak jejich správnost. Jiné poznatky jsem naopak doplnil a upřesnil o nová zjištění. Přínosné byly rovněž informace získané z dobových prací regionálních autorů a venkovských písmáků, kteří popisovali stavební činnost na hanáckém venkově. Ze starších autorů je třeba zmínit například Františka Skopalíka ze Záhlinic 12 nebo Melichara Chytila z Nákla. 13 Jedinečný materiál, který široce reflektuje život na hanácké vesnici na počátku 20. století, představují rozsáhlé třísvazkové paměti Emila Páleníka z Polkovic u Kojetína. 14 Svou kroniku, která má dohromady okolo 1800 stran, psal retrospektivně v 50. a 60. letech minulého století. Nechybí zde ani důležité údaje ke hliněným stavbám v tomto regionu. Jednak jsou zde popsány okolnosti jejich vzniku, jednak problematika náročné údržby. Text kroniky je doplněn řadou ilustrací, jež jsou důležitými ikonografickými prameny k jednotlivým oblastem lidové kultury na střední Moravě. Při shromažďování materiálů jsem prostudoval i další prameny umístěné ve státních okresních archivech v Přerově, Prostějově, Olomouci a Kroměříži, v Moravském zemském archivu v Brně a Zemském archivu v Opavě. Pokud se sleduje problematika lidových staveb na Hané, je nezbytné při komparativním studiu vycházet i z prací zmiňujících obdobnou stavební činnost v okolních etnografických regionech a sousedních zemích. Cenným srovnávacím materiálem byly při zpracování mé disertační práce studie slovenských badatelů, zejména pak ty, jež vzni kly především v 50. až SOkA Olomouc. M Kšír, Josef, Ing. Součástí těchto důležitých pramenů je i Kšírova fotografická pozůstalost, jež údajně čítá na 15 až 20 tisíc kusů negativů a snímků. Ta dosud není zpracována a je tudíž nepřístupná. Během mého studia mi bohužel nebylo ani po několika žádostech umožněno se s tímto materiálem seznámit. 12 Skopalík, F.: Památky obce Záhlinic. II. Část topografická. Brno Chytil, M.: Sruby Žudry. SA 3, 1904, s Páleník, E.: Z mých pamětí I. [b. d.]; II. [ b. d.]; III. [b. d.]. V majetku rodiny Páleníkových v Polkovicích. 6

13 letech minulého století. Tito autoři měli výhodu v tom, že v některých částech jižního Slovenska bylo v době jejich výzkumů v terénu značné množství recentního materiálu a v případě některých archaických technik ještě žili i respondenti, kteří měli jejich používání v živé paměti. Na tomto místě je nutné připomenout rozsáhlé statě Jána Mjartana, 15 Štefana Mruškoviče 16 a Soni Švecové. 17 Ze starších českých badatelů to byli například Josef Vydra 18 a Antonín Václavík. 19 Z mladších autorů pojal tradiční hliněné stavitelství na Slovensku do své práce i architekt Peter Suske. 20 V posledních letech se hliněným stavitelstvím, mimo jiné i v oblasti Hané, zabývalo několik autorů. Z řad etnografů to byla Věra Kovářů, jež je mimo jiné tvůrcem scénáře a doprovodné publikace k videodokumentu Hliněný dům, který bude dále v textu podrobněji rozebrán. 21 Za zmínku stojí rovněž sborník, jehož redaktorkou byla Vladislava Bělíková. 22 Z architektů se tomuto tématu věnovala Zuzana Syrová 23 a Ivana Žabičková, 24 které jsou v práci také citovány. Posledně jmenovaná autorka zohledňuje především ekologické aspekty hliněného domu a uplatnění tohoto materiálu v současné architektuře. Ze zahraničních autorů, kteří pojali tradiční hliněné s tavitelství na našem území (i v oblasti Hané) do své práce, zaslouží pozornost především německý architekt Jochen Georg Güntzel 25 a Paul Oliver Mjartan, J.: Posledné sochové domy na južnom Slovensku. In: Mjartan, J. (red.): Ľudové staviteľstvo a bývanie na Slovensku. Sborník štúdií. Bratislava 1958, s Mjartan, J.: Príspevok k štúdiu ľudového staviteľstva a bývania v okrese Vráble. SN 6, 1958, s Mjartan, J.: Novšie príspevky k výskumu juhoslovenského domu. SN 8, 1960, s Mjartan, J.: Váľkový dom v Kútnikoch na Žitnom ostrove. ZSNM 64, Etnografia 11, 1970, s Mjartan, J.: Die volkstümliche Baukunst. In: Horváthová, E. Urbancová, V. (eds.): Die slowakishe Volkskultur. Die materielle und geistliche Kultur. Bratislava 1972, s Mruškovič, Š.: Stavebné tradície v ľudovej kultúre Záhoria vo vzťahu k súsednym etnickým oblastiam. (Stavebný materiál a techniky jeho použitia). ZSNM 69, Etnografia 16, 1975, s Švecová, S.: Stavby s prístennými stľpmi na západnom Slovensku. SN 8, 1960, s Vydra, J.: Ľudová architektúra na Slovensku. Bratislava Václavík, A.: Podunajská dedina v Československu. Bratislava Suske, P.: Hlinené domy novej generácie. Bratislava Kovářů, V.: Hliněný dům (doprovodná publikace ke stejnojmenné videokazetě). Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice. II. řada díl II. Technologie lidového stavitelství. Strážnice Bělíková, V. (red.): Lidová kultura na Hané. Proměny hanácké vesnice. Sborník příspěvků z IX. odborné konference v Kroměříži. Kroměříž Syrová, Z.: Historické konstrukce z nepálené hlíny v ČR. In: Jíly v tradičním stavitelství. Praha 2001, s Žabičková, I.: Hliněné stavby. Brno Güntzel, J. G.: Zur Geschichte des Lehmbaus in Deutschland. Staufen

14 Předkládaná disertace byla vypracována jako příklad analytické práce, v níž je systematické studium zaměřené pouze na jeden problém, ale v širším kontextu. Po stránce metodiky jsem postupoval v intencích současného historického pojetí studia lidových staveb. Rozdíl op roti některým předchozím badatelům byl v tom, že jsem primárně zaměřil svoji pozornost na jeden prvek ze širokého spektra lidového stavitelství. K vyhodnocení recentních stavebních projevů získaných v terénu jsem použil komparace se staršími archivními, literárními a ikonografickými prameny či archeologickými doklady. Pozornost byla věnována i získanému filologickému materiálu. Provedl jsem sémantickou analýzu terminologie a sledoval její významové posuny v čase. To mi umožnilo částečně analyzovat složité jevy, jako jsou vzájemné souvislosti jednotlivých stavebních technik použitých u hliněných budov nebo otázky jejich geneze. K propojení prehistorického materiálu s recentními doklady mi sloužily i prameny historické archeologie. 27 Během výzkumu jsem prováděl důkladnou heuristiku psaného materiálu i archivních dokladů ze široké geografické oblasti, což bylo i podkladem pro interpretaci nasbíraných dat. Dílčí studie, které jsem průběžně publikoval v odborných periodicích, byly pak v disertační práci dále rozvíjeny. 28 Nezbytnou metodou při zkoumání hliněných staveb a jejich konstrukcí byl terénní výzkum, při kterém jsem svou pozornost zaměřit převážně na stodoly, jak o tom byla zmínka v úvodu. Objekty byly ve vybraných vesnicích nejprve vytipovány na základě starých katastrálních map a leteckých snímků dostupných na internetu. Vybrané stavby byly pak dokumento vány kresebně, fotograficky a v některých případech byla použita pro zachycení unikátního materiálu i kamera. Tak tomu bylo například v Tištíně (okr. Prostějov) u 26 Oliver, P. (ed.): Encyclopedia of vernacular architecture of the world. Cambridge, New York, Melbourne V textu dále rozebrané výsledky archeologických výzkumů především ze Starého Města, Rýmařova a Bystřece. 28 Novotný, M.: Chalópka, jaké neni na Hané. K podzemnímu obydlí kosteleckého domkáře. NV 1 2, 2010, s Novotný, M.: Tradice staveb z hliněných válků na Hané. In: Křížová, A. (ed.): Archaické jevy tradiční kultury na Moravě. Brno 2011, s Novotný, M.: K problematice vesnického domu na Hané. In: Měřínský, Z. Klápště, J. (eds.): Moravskoslezská škola doktorských studií. Seminář 2. Brno 2011, s Novotný, M.: Hlína v konstrukcích panonského typu domu. NR 4, 2011, s Novotný, M.: Hlína jako stavební materiál. Na příkladu středomoravské Hané. NR 2, 2012, s Novotný, M.: Archaické konstrukční technologie na Hané. V tisku. 8

15 stodoly, která náležela k čp. 13. Při výzkumu js em použil pro etnologii poněkud netradiční metodu, když jsem zbytky zdiva tohoto objektu, odsouzeného k demolici, postupně rozebral a důkladně zdokumentoval. V tomto případě se jednalo o jediný prostředek k analýze zcela výjimečné stavební techniky. 2.0 Hanácký dům jako regionální varianta pomoravskopanonského typu lidového domu Území karpatské kotliny a přilehlých oblastí bylo v minulosti charakteristické analogickým typem lidového domu, který je v odborné terminologii obecně označován jako podunajský nebo panonský. 29 Z geografického hlediska sem náleží projevy stavební činnosti v širším pásmu dolního a středního Podunají, včetně území jižní, jihovýchodní a střední Moravy. Pod pojem dům je v tomto pojetí možno zahrnout soubor jevů, jimiž se charakterizuje stavební činnost na určitém teritoriu, v tomto případě na území zahrnujícím etnografický region Haná. Pod slovním spojením soubor jevů jsou zahrnuty základní znaky, které spoluvytvářejí domovou typologii lidového domu. Hlavním tématem této práce je jedno z výchozích kritérií klasifikace použitý stavební materiál a s ním souvisejícími způsoby řešení konstrukce stěn. Důraz je přitom kladen na postupy v minulosti uplatňované při stavbě venkovských objektů. Důkladná analýza převážně již zaniklých technologií má mimo jiné napomoci při určení jejich vzájemných souvislostí Objevuje se též označení podunajský hliněný dům. Jak již název napovídá, jednalo se o stavby, u nichž podstatnou část nosné konstrukce stěn tvořil hliněný materiál a z něho vycházející techniky zpracování. Zástupce nížinného a rovinného typu domu, se vztahem k oblasti středního Podunají, je na území Moravy souhrnně označován jako pomoravsko panonský typ; respektive lze použít slovní spojení oblast výskytu podunajského nebo panonského domu na našem území. Dále v textu je respektována tato terminologie, jednotlivé výrazy jsou brány jako synonyma. 30 Do současné doby neproběhlo komplexní srovnávací studium, které by se podrobněji zabývalo jednotlivými stavebními postupy. Po této stránce by mohlo hrát významnou roli mimo jiné využití etnokartografické metody, jejímž výsledkem by byl aktualizovaný a komentovaný mapový materiál s podrobným vysvětlením jednotlivých jevů. Přehledné zobrazení o použitých stavivech přinesl V. Mencl: Lidová architektura, c. d., s. 563, 565 a 570. Podrobnější kartografické znázornění s vyznačením (lokací) hliněných staveb na Moravě, ale bez bližší specifikace, sestavil V. Frolec: Lidová architektura, c. d., s. 40 a 41. Na jihozápadním Slovensku publikoval mapové podklady k hliněným stavbám se zaznačením jednotlivých technik P. Horváth. Jedná se o kartografické 9

16 Geograficky lze vycházet ze staršího pojetí takzvaných velkých typologických skupin, v tomto případě nížinného domu ve staré sídelní oblasti, které jako jeden z prvních aplikoval architekt V. Mencl 31 a nově na základě archeologického materiálu specifikoval archeolog Pavel Vařeka. 32 Oblast středního Podunají byla charakteristická převahou hlíny v konstrukcích stěn venkovských staveb, zejména obytných objektů. Dodnes zůstává otevřenou otázkou původ i doba vzniku jednotlivých stavebních technik; názory badatelů se v tomto směru značně rozcházejí. Konkrétní nálezy, případně náznaky konstrukčních řešení pracujících s nepálenou hlínou, jsou ze sledované oblasti známé již od počátku mladší doby kamenné. Znalost těchto technik bývá dávána do souvislostí právě s šířením neolitu z Předního Východu a podle archeoložky Zuzany Sklená řové se jedná o součást kulturního dědictví, které si migrující kolonisté nesli s sebou. 33 V některých oblastech, především v maďarském Podunají a Potisí, se dá vysledovat kontinuita archaických stavebních postupů v hliněném stavitelství, a to až do nedávné minulosti, což naznačuje tradici přetrvávající řadu staletí. Avšak na územích ležících severněji, mimo jiné i na střední Moravě, se používání hlíny jako staviva v dominantní míře pravděpodobně ujalo až mnohem později, v raně novověkém období. 34 Převaha hliněných hospodářských budov, zejména stodol, je v mnoha obcích v centrální oblasti Hané doložena teprve v první třetině 19. století. 35 Pro podložení tezí o stáří a vzájemných souvislostech jednotlivých konstrukčních technik, včetně kombinace s jinými materiály, se dá vycházet pouze z omezeného množství dokladů zejména archeologické, etnografické i geografické povahy. Cenné informace o zajímavých konstrukčních řešeních znázornění lokalit ke konci 18. století ve slepé mapě s rozlišením stavebních technik, pracujících s nepálenou hlínou, konkrétně z cihel a nabíjené hlíny, případně v kombinaci s jiným materiálem, kamenem a dřevem. Srov. Horváth, P.: Materiály k dejinám ľudovej architektúry v bývalej bratislavskej župe na konci 18. storočia. SN 6, 1958, s Srov. Vařeka, J.: Typy a oblasti lidového domu v českých zemích. ČL 66, 1979, s Vařeka, P.: Archeologie středověkého domu I. Proměny vesnického obydlí v Evropě v průběhu staletí století. Ústí nad Labem Srov. Sklenářová, Z.: Obytné stavby doby bronzové. Rukopis disertační práce v Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK. Praha 2005, s Srov. Vařeka, J.: Typy a oblasti, c. d., s Hlavní příčinou byly historické události, jež region zasáhly v první polovině 17. stol. Příčiny a důsledky úbytku stavebního dříví jsou analyzovány v páté kapitole. 35 Zde je možné i dnes rozpoznat archaická konstrukční řešení, jak o tom bude podrobněji pojednáno dále v textu. 10

17 nosných stěn s použitím hlíny, na jejichž základě je možné dohledat analogie s lidovými stavbami, přinesli v některých případech archeologové. 3.0 Archeologické doklady o používání hlíny jako stavebního materiálu na Moravě a širší středoevropské souvislosti V rámci komplexního pojetí dané problematiky považuji za nezbytné shrnout dosavadní poznatky o používání hlíny ve stavbách získané během archeologických výzkumů ve sledované oblasti. Po stránce komparativního přístupu a nalezení adekvátní etnologické paralely se širší panonskou oblastí je zároveň zapotřebí zohlednit i některé související nálezy z ostatního území Moravy. Jak už bylo zmíněno, o použití hlíny v nosných stěnách staveb prozatím existuje v archeologickém materiálu z Moravy jen velmi málo informací. Příčinami jsou jednak klimatické podmínky, jednak vlastnosti samotné základní suroviny. Pokud je totiž nechráněný hliněný objekt vystaven dlouhodobému působení povětrnostních vlivů a půdní vlhkosti, poměrně rychle podléhá zkáze. Zbytky čistě hliněných stěn, které se rozpadnou a splynou s okolní zeminou, jsou pak většinou běžnými archeologickými metodami těžko zjistitelné. Dá se předpokládat, že kv ůli tomu bylo v minulosti hodně takových nálezů nesprávně interpretováno. 36 Jeden z nejstarších dokladů z moravského území o použití hlíny ve stavbách pochází z oblasti Záhoří na severovýchodním okraji Hané. V katastru obce Hlinsko, která se nachází necel é čtyři kilometry jižně od Lipníku nad Bečvou, se podařilo v 50. letech minulého století objevit opevněnou eneolitickou osadu, jež byla časově zasazena do 4. tisíciletí př. n. l. Výzkum lokality, který začal v roce 1962 pod vedením archeologa Jiřího Pavelčíka z opavského pracoviště Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně, trval celkem čtyřiadvacet let. Z pohledu zkoumané problematiky jsou zajímavé zjištěné konstrukce fortifikací pocházející již ze starší fáze osídlení tohoto hradiska (3700 př. n. 36 Srov. Güntzel, J. G.: Zur Geschichte, c. d., s

18 l.), u kterých se uplatnily kamenohlinité a dřevohlinité kombinace. Nejsložitější systém opevnění byl řešen kamenohlinitou hradbou, kde byl a prostora mezi přední a zadní stěnou z neopracovaného kamene o šířce asi dvou metrů vyplněna zhutněnou hlínou smíšenou s materiálem hrubší frakce. 37 Proces pěchování probíhal po vrstvách vysokých 60 až 80 cm, což mělo zajistit kompaktnost hliněných stěn. 38 Související lehčí opevnění bylo řešeno obdobným způsobem, jen kamenné stěny nahradily dvě řad y dřevěných palisád, vzdálené od sebe 60 až 90 cm. 39 Hliněná hmota v amorfní podobě byla tedy použita pouze k vyplnění prostoru vymezeným jiným materiálem. V odkrytých zbytcích obydlí se nalezly doklady o používání pletených stěn ve spojitosti s rámovou konstrukcí. Na předem vyrovnaném terénu sroubili stavitelé prahový rám, který byl základem pro nosné kůly vztyčené v rozích stavby. Další kůly mezi nimi byly ve vzdálenosti asi dva metry; jejich horní konce pak byly nahoře začepovány do ližiny. Sloupy, dopln ěné o tyčovinu, tvořily základ pro nosnou kostru proutěného výpletu. Z obou stran byla celá stavba nahozena silnou vrstvou mazaniny. 40 Pozoruhodný byl zejména druhý zjištěný typ obydlí. Stěny některých objektů tvořily dvě řady kůlů vzdálených od sebe 55 cm, jež byly zapuštěny přímo do země do základových žlábků. Také v tomto případě tvořily sloupy kostru pletených stěn. Prostor mezi oběma ploty byl vyplněn hlínou, pravděpodobně dusanou. Vnější lícové strany pletených stěn byly rovněž omazány silnou vrstvou mazaniny. Na rozdíl oproti předchozí konstrukci už ale stěny nespočívaly na prahovém trámu. 41 Obdoba tohoto způsobu stavění se podle slovenského etnografa J. Mjartana vyskytovala ještě na počátku druhé poloviny 20. století u obytných staveb v nížinných oblastech Slovenska. Také tam se kůly zapouštěly přímo do země. K dispozici jsou doklady z lokalit Šaľa a Vlčany (okr. Šaľa). 37 Výjimečnost spočívá jednak v tom, že se jedná o jednu z nejstarších kamenných staveb na našem území a ve střední Evropě vůbec, jednak v použití netradičních stavebních postupů. Srov. Pavelčík, J.: Hlinsko. Hradisko lidu s bádenskou kulturou. Olomouc 2001, s Dusaná hlína byla pro větší pevnost navíc prokládána pásy kamenů. Tamtéž, s. 11, Tamtéž, s Tamtéž, s. 17. Jeden z nejstarších dokladů stavby (jednoprostorového objektu) s kolovou konstrukcí a stěnami vyplétanými proutím v Evropě pochází z území dnešního Bulharska z archeologické lokality Karanovo; v nejstarší vrstvě tellu (okolo 6. tisíciletí př. n. l.) byly nalezeny raně neolitické domy. Srov. Bouzek, J. Hošek, R.: Antické Černomoří. Praha 1978, s Pavelčík, J.: Hlinsko, c. d., s

19 Materiál pocházející z těchto i jiných obcí neměl v ostatních oblastech karpatské kotliny obdobu; všude jinde se uvádí, že ve spodní čá sti stěn byl vodorovně položený trám. 42 V recentních dokladech z jižního Slovenska se rovněž objevuje i analogie s druhým konstrukčním řešením popsaným Pavelčíkem na hlinském sídlišti, totiž stavby se dvěma souběžnými ploty, u kterých byl vnitřní prostor vyplněn pěchovanou hlínou. 43 Popis Pavelčíka a Mjartana se v podstatě shoduje se stavební technikou etnograficky doloženou i na jižní Ukrajině (v maloruské stepní oblasti). Podle německého etnografa Bruna Schiera se jedná o konstrukci takzvaného ztraceného bednění. 44 Z období eneolitu pochází také archeologické nálezy pozůstatků obytných staveb v Brně-Líšni (na lokalitě Staré zámky). Výzkum, který zde probíhal v letech 1953 až 1959, odkryl v jednom ze zkoumaných sídlištních objektů poměrně masivní blok sprašové hlíny bez kůlových jamek, v té době tolik běžných. To mohlo podle archeoložky Anny Medunové -Benešové vylučovat skutečnost, že by stěny byly vypleteny a vymazány hlínou, jako u jiných, mladších objektů prozkoumaných v této lokalitě. V mazanici se ani navíc nenašly otisky proutěného pletiva. 45 Svědčí to o tom, že v konstrukci stěn této stavby nebyla hlína pouze doplňkovým materiálem. 46 V této souvislosti jsou zajímavé také výsledky archeologického výzkumu keltského oppida Staré Hradisko, nacházející ho se u obce Malé Hradisko na Prostějovsku. Lokalita vznikla ve 2. století př. n. l. a byla 42 Srov. Mjartan, J.: Posledné sochové domy, c. d., s Na Moravě, v její střední části, se podle zpráv F. Skopalíka, kolová (sloupová) technika (tedy bez prahového rámu) měla vyskytovat v konstrukcích stodol a v recentních dokladech u tzv. otevřených kůlen. V této oblasti, ale i na jihovýchodě území, se do 20. století uplatnila u jednoduchých plotů, kde byly kůly, podobně jako v předchozím případě, nosnými články výpletu. V katastru obce Vinary, okr. Přerov, odkryli před několika lety při zemních pracích zbytky valu, jehož jádro bylo vyztuženo sloupy propletenými silnými haluzemi. Jednalo se o pozůstatek hráze jednoho ze čtyř rybníků, které v minulosti k obci náležely. Údaj sdělil v roce 2010 Zdeněk Christen z Vinar. O podobné konstrukci se zmiňuje v 16. století i Jan Dubravius: O rybnících. Základní dílo starého českého rybníkářství. Praha 1953, s Srov. Mjartan, J.: Posledné sochové domy, c. d., s Srov. Schier, B.: Die Hauslandschaften und Kulturbewegungen im östlichen Mitteleuropa. Göttingen , s Autorka proto v souvislosti s konstrukcí stěn vyslovila tezi, že by se mohlo jednat o stěnu dusanou nebo z nepálených cihel. Srov. Medunová Benešová, A.: Příspěvek k poznání eneolitických obytných staveb. PA, 1961, s Tamtéž, s O tom, že by se skutečně mohlo jednat o hliněné stěny, uvažuje i Z. Sklenářová: Obytné stavby, c. d., s

20 obydlena zhruba sto let. Předmětem systematického archeologického zkoumání bylo tamní oppidum v minulém století opakovaně. Z hlediska hledání stop hliněných staveb jsou zajímavé výsledky výzkumů ze 30. let minulého století, které tehdy vedl archeolog Jaroslav Böhm. Zjištěné poznatky podrobně shrnul ve stati Staré Hradisko II. Ta kromě podrobného popisu obsahuje i kresby zrekonstruované podoby několika objektů, jejichž půdorysy byly v lokalitě objeveny. 47 Autorovi kreseb, architektovi Alfrédu Pifflovi, se podařilo na základě detailního rozboru nálezových okolností názorně zobrazit technické provedení jednotlivých st aveb. Indicie, jež se při tehdejších výzkumech Starého Hradiska objevily, ukazovaly na to, že původní konstrukce stěn některých objektů, nemohla být jiná než hliněná (s funkcí hlíny jako materiálu nosného zdiva). 48 Obvodové hliněné zdi (masivní hliněné zdivo) byly předpokládány u chaty č. 4, kde byla nalezena stopa po kůlech pouze ve středové části (pravděpodobně sochy, které podpíraly hřebenovou vaznici). Jednalo se o polozemnici; množství žluté hlíny, která byla odkryta po obvodu objektu, se nápadně barevně odlišovalo od okolního terénu. 49 Přestože pozůstatky samotných hliněných stěn nebyly už na místě nalezeny, domníval se J. Böhm, že použití hlíny jako stavebního materiálu nebylo na oppidu ojedinělým jevem. Toto stavivo v konstrukci nosných stěn předpokládal i u objektů, které nebyly zahloubeny do země. Zdivo, jehož šířka kolísala podle úlohy v konstrukci dané stavby, bylo v rozích navíc zpevněno kůly Aby byla při rekonstrukcích objektivita, co možná největší, jak píše J. Böhm vycházeli jsme jen z bezpečně zjištěných skutečností. Bylo dbáno každé nepravidelnosti v poloze kůlů a v žádném případě nebyly předpokládány kůly, které jsme nenašli [...] Všechny možné způsoby rekonstrukce byly důkladně promýšleny a z nich ponechána jen ta, která z konstruktivních důvodů a propočtů vyplývala ze zjištěného půdorysu jako nejpravděpodobnější. Velmi vydatnou pomůckou byly současné lidové stavby dřevěné. Srov. Böhm, J.: Staré Hradisko II. (S příspěvkem o stavební rekonstrukci od arch. ing. A. Piffla). Zvláštní otisk Ročenky národopisného a průmyslového muzea města Prostějova a Hané. (ročník XIII.). Prostějov 1936, s. 10. Zajímavým je především poslední zmíněný údaj, kdy bylo při rekonstrukci vycházeno i z recentních dokladů. Možná je částečně na škodu věci, že se autoři neopírali i o lidové stavby hliněné, neboť v období, ve kterém se výzkumy prováděly, bylo v terénu poměrně velké množství zajímavého srovnávacího materiálu. V tomto smyslu by byla nezastupitelnou spolupráce s etnografy. 48 J. Böhm založil své tvrzení na velkém množství hlíny sprašového původu v zahloubeném půdorysu některých objektů, která byla stejnorodá. Tato hlína prý byla navíc křehčí (zkypřená pozn. autora) než okolní terén. Velké množství materiálu vylučovalo možnost, že by se mohlo jednat o mazaninu na pletených stěnách. Srov. Böhm, J.: Staré Hradisko, c. d., s Tamtéž, s Tamtéž, s. 10. Zpevnění kůly by se dalo předpokládat u staveb z kusového staviva nebo u staveb vrstvených, jak se to objevuje i v etnografickém materiálu. 14

21 V rámci interpretace uvažoval Böhm, podobně jako Medunová Benešová, o dvojím možném způsobu konstrukce stěn, a to buď za použití nepálených cihel, nebo hutněním amorfní masy mezi dvojici prken. Jako nejpravděpodobnější konstrukční řešení považoval použití vepřovic. 51 Pro tento způsob řešení stěn existují doklady ze staršího, raně keltského oppida, Heuneburg na horním Dunaji. V odkryté fázi (Heuneburg IV) tam byla objevena vyspělá konstrukce opevnění provedená z nepálených cihel na kamenné podezdívce. 52 Podle archeologa Jana Filipa byla tato technika v oblasti na sever od Alp cizorodým prvkem a byla inspir ována jihovýchodními (středomořskými) vzory. Cihly byly provedeny z hlíny, písku a řezanky. 53 Stavivo bylo tvarováno pomocí dřevěných forem. 54 Pozůstatky masivních hliněných stěn byly zjištěny v 60. letech minulého století také například při archeologickém výzkumu velkomoravského sídliště ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Časově se jednalo o příbytky z poloviny 9. až 11. století. Archeolog Vilém Hrubý, který tehdy výzkum vedl, se domníval, že stěny objektů byly postaveny z dusané hlíny, technikou tzv. nabíjeného zdiva. Své tvrzení založil na několika faktech na absenci dřevěných prvků (kůlových jamek) v bývalých stěnách některých zahloubených objektů, na zaoblených rozích, kterými se tyto stavby vyznačovaly, a na tom, že žádný z popsaných objektů neposkytl mazanici s otisky prutů a kůlů. 55 Avšak tezi Hrubého o nabíjených stěnách odporuje fakt, že pozůstatky stavby měly oblé rohy, na což upozornil J. G. Güntzel. 56 Při nabíjení, prováděném mezi dvojici prken, by totiž vznikly pravoúhlé ostré rohy budovy. Nálezy ze Starého Města jsou nicméně velmi zajímavé a lze se domnívat, že opravdu šlo o monolitické hliněné stěny. Jen jejich konstrukce 51 Viz Böhm, J.: Staré Hradisko, c. d., s Srov. Filip, J.: Keltská civilizace a její dědictví. Praha 1995, s. 38. Archeologické doklady o použití nepálených cihel měly pocházet z Podunají již ze starší doby bronzové (naleziště Velen Szentvid). Srov. Güntzel, J. G.: Zur Geschichte, c. d., s Filip, J.: Keltská civilizace, c. d., s Srov. Güntzel, J. G.: Zur Geschichte, c. d., s Srov. Hrubý, V.: Příspěvek k poznání velkomoravského obydlí. PA 52, 1961, s Srov. Güntzel, J. G.: Zur Geschichte, c. d., s

22 byla pravděpodobně jiná, než Hrubý předpokládal. V úvahu by mohly přicházet stěny vrstvené (vykládané) nebo válkové, te dy způsoby, u kterých se špatně dodržuje geometrická přesnost, natož ostré rohy stavby. 57 O několik století mladší než ve Starém Městě jsou doklady o kompaktních hliněných stěnách z Rýmařova na Bruntálsku, tedy z podhorské oblasti na moravskoslezském pomezí, jež se vyznačovala převahou dřevěných staveb. Nálezy zbytků hliněných stěn, které se tam podařilo v 70. letech minulého století archeologům odkrýt, pocházejí ze 13. a z počátku 14. století. Našly se u nadzemních i zahloubených staveb. Byly mezi nimi hliněné stěny s nosnými dřevěnými prvky, kůly, nebo čistě hliněné stěny. 58 Obdobné použití svislých dřevěných prvků v konstrukcích hliněného zdiva je z pozdější doby zachyceno především v archivních pramenech i etnografickém materiálu na jižním Slovensku a na území dnešního Maďarska. 59 V některých dusaných stěnách v Rýmařově se nacházelo i velké množství naplocho kladených kamenů, nebo zde mohla být použita jako příměs sláma. 60 Jednalo se o jedno z řešení, na které je možné narazit i u recentních staveb zbudovaných touto technikou. U většiny objektů byly na vnitřní i vnější straně stěn objeveny otisky svisle kladených desek zapuštěných pod úroveň podlahy, pravděpodobně do zákla dového prahu, přičemž mohla být horní část zasazena do ližiny. Mezi desky byla hutněna hlína (dvojitá dřevěná stěna s hliněnou výplní). Stěny zhotovené z pěchované zeminy byly založeny do vyhloubené stavební jámy a v některých případech je držely svislé kůly ve vzdálenosti zhruba jednoho metru. Minimálně v jednom případě se stěny jeví být konstruo vány jiným způsobem, než jak nás informují autoři. V případě objektu IL bylo hliněné zdivo interpretováno jako nepravidelné, což by mohlo svědčit o tom, že mohlo být postaveno i jiným způsobem než stěny nabíjené; pravděpodobně mohl o 57 Srov. Škabrada, J.: Konstrukce historických staveb. Praha , s. 80. Případně i Syrová, Z.: Historické konstrukce, c. d., s Srov. Goš, V. Novák, J. Karel, J.: Počátky osídlení Rýmařova. PA 76, 1985, s Zde bylo možné na sloupy u hliněných stěn narazit u staveb budovaných z kusového staviva (z válků a nepálených cihel) nebo zbudovaných vrstvením. Srov. např. Mruškovič, Š.: Stavebné tradície, c. d., s Srov. Goš., V Karel, J. Novák, J.: Zaniklé středověké sídliště v Rýmařově. ČSlM, série B, XXIII (1974), s Techniku vrstveného zdiva proloženého proutím a vyztuženého sloupy předpokládá v konstrukcích stěn staveb z období vrcholného středověku i archeolog Ludvík Belcredi, který vedl výzkumy v zaniklé středověké vesnici Bystřec v katastru městyse Jedovnice na Blanensku. Srov. Belcredi, L.: Bystřec: o založení, životě a zániku středověké vsi. Archeologický výzkum zaniklé středověké vsi na Drahanské vrchovině Brno 2006, s

23 být i vrstvené vykládané, jak jsem se o tom zmínil výše. Některé odkryté půdorysy měly navíc kulaté rohy. Obvodové hliněné stěny spočívaly na mělkých základech, na jejichž dně byly položeny trámy. 61 Jediný doklad pravděpodobně monolitické hliněné stěny pocházející ze stejného období odkryl L. Belcredi v místech zaniklé středověké vesnice Bystřec. 62 Nabíjené hliněné stěny, spíš jejich základová část, b yly objeveny na konci 50. let minulého století na místě bývalého románského kostela v katastru města Hurbanovo Bohatá na jihozápadním Slovensku. Použití této konstrukce bylo vysvětlováno nedostatkem kamene v blízkém okolí stavby. Vrstvy dusané hlíny byly pravidelně prokládány řadami cihel nebo cihlovými úlomky a zvláštní pozornost byla věnována nárožím. Doklady o takto provedených základech se objevily rovněž v Chotíne a v Krížovanoch nad Dudváhom. Stejná technika byla známá a archeologicky je doložena i v některých lokalitách v Maďarsku. 63 U recentně zachovaných monolitických staveb venkovských domů, postavených nabíjenou technikou (i vrstvením), bylo běžné, že se tyto objekty původně stavěly zcela bez základů, právě pro nedostatek kamene. 64 Fundamenty k těmto stavbám se začaly budovat teprve v meziválečném období. Tzv. kanál pro základ byl vyhlouben do hloubky asi 30 c m, ale i tuto část poté zasypali jen hlínou a ubíjeli do úrovně terénu, čímž se alespoň částečně stabilizovalo podloží. Na Slovensku pochází doklady o takto provedených stavbách ze Záhorí a Zemplína, tento způsob byl znám i v Maďarsku a na Ukrajině. 65 Za jistý mezistupeň mezi stavbami nabíjenými a vrstvenými považují někteří autoři systém zdění z takzvaných válků V tomto případě se ale také může jednat o samostatné konstrukční řešení. 66 Pokud se týká způsobu stavby 61 Goš, V. Karel, J. Novák, J.: Zaniklé, c. d., s Srov. Belcredi, L.: Bystřec, c. d. s Srov. Habovštiak, A.: Stredoveká dedina na Slovensku. Bratislava 1985, s Srov. Mencl, V.: Lidová architektura, c. d. s. 13; Mjartan, J.: Príspevok k štúdiu, c. d., s Tamtéž, s Z oblasti Slovenska pochází zajímavý archivní materiál poskytující mimo jiné statistiky o počtech venkovských staveb s kamennými základy nebo úplně bez nich. Srov. Gazdíková, A.: Záhorie, Malokarpatská a Trnavská oblasť. In: Ľudová architektúra a urbanismus vidieckých sídel na Slovensku. Bratislava 1998, s Mezistupněm by mohly být některé doložené techniky, u kterých jsou beztvaré hroudy hlíny vrstveny nahazováním jedna na druhou. Viz příklady v Minke, G.: Příručka hliněného stavitelství. Materiály, technologie, architektura. Bratislava 2009, s ; případně Blomkvist, E. E.: Kresťjanskie postrojki Russkich, 17

24 a podoby jednotlivých dílců, je možné na Moravě a v přilehlé oblasti jihozápadního Slovenska rozlišit asi čtyři techniky, které se ve spojitosti s války v lidovém stavitelství uplatnily. 67 Za nejstarší lze považovat stavební postup, při kterém je válková stavba doplněna o dřevěné stabilizační prvky svislé sloupy. Zmíněnou konstrukci sice nemáme z moravského území etnograficky přímo doloženu (archeologické doklady mohou být z Rýmařova), avšak recentní doklady i archivní zprávy, jak již bylo citováno, pocházejí z přilehlé oblasti slovenského Záhorí. 68 Dále se válkové stěny stavěly volným vrstvením vlhkých hliněných hrud různého průměru, přičemž byly jednotlivé dílce kladeny přes celou šířku stěny a dotláčením přilepeny k sobě. Třetím způsobem stavby válkových stěn bylo kladení vlhkých stavebních částí do připraveného bednění. Pracovalo se s ještě vlhkým stavivem téměř plastické konzistence. Tento materiál by tradičními způsoby pomocí ručních pěchů nešlo téměř vůbec zhutnit. Dřevěné šalování sloužilo zřejmě jako opora vlhkých válků, které byly přilepeny k sobě a dotlačeny nejspíš pouze rukou, než alespoň částečně zdivo zavadlo. Je ale pravděpodobné, že tento postup není totožný se způsobem nabíjených stěn, doloženým z našeho území zejména z oblasti jihovýchodní Moravy, kde byla v bednění hutněna sypká hliněná směs. Konečně poslední způsob stavby válkových stěn se prováděl pomocí přesněji formovaných stavebních dílců, jež byly ukládány do zdiva v pravidelných vazbách, nejčastěji klasovitých, které měly také různé varianty. Někteří autoři se domnívají, že archaické s tavební postupy používané u hliněných stěn, mohou mít svůj původ v kůlových (sloupových), respektive rámových konstrukcích. Například J. Mjartan vyvozuje nabíjenou techniku z pletených stěn opatřených dvěma ploty. 69 Naopak V. Frolec 70 toto tvrzení Ukraincev, Belorusov. In: Tokarev, S. A. (red.): Vostočnoslavjanskij etnografičeskij sbornik. Očerki narodnoj materialnoj kultury Russkich, Ukraincev i Belorusov v IXX načale XX v. Moskva 1956, s Tato problematika bude podrobně rozebrána dále v textu. 68 Srov. Mruškovič, Š.: Stavebné tradície, c. d., s. 69. Obdobný stavební postup, ale v souvislosti s vrstveným, vykládaným, zdivem, kdy sloupy hrají podstatnou konstrukční složku, našla S. Švecová v některých oblastech Maďarska. Srov. Švecová, S.: Stavby s prístennými stľpmi, c. d., s Srov. Mjartan, J.: Príspevok, c. d., s Srov. Frolec, V.: Kulturní společenství, c. d., s

25 popírá s tím, že u nabíjené techniky známé z našeho prostředí chybí základní princip pletených stěn, jímž je právě sloupová konstrukce. Při hledání dalších směrů původu této techniky by mohla být výchozí Mjartanova hypotéza o genezi nabíjení, doplněná o zmíněné kons trukce dvojité stěny z kamene, nebo dvojité palisádě, které byly objeveny Pavelčíkem v Hlinsku. Vyskytují se i názory, že v kolových konstrukcích s pletenými stěnami je možné hledat i základ válkové techniky. Nahazování hlínou mohlo prý samo o sobě vyústit do praxe formování primitivních stavebních částí. 71 Stejný původ může mít i stavba vrstvená. Války, případně amorfní části kladené vidlemi, měly v tomto případě pouze výplňovou funkci a nahradily tak pletivo, které proplétalo vertikální nosnou kostru. Toto, bezesporu starobylé konstrukční řešení (dřevěné sloupy ve spojitosti s války či vrstvenými stěnami), se zachovalo v některých oblastech až do 20. století. Důvodem, jak na to ostatně upozornila Soňa Švecová, mohlo být i lokální geologické složení půdy, která byla použita na stavbu. 72 Konečně posledním a nejcharakterističtějším prvkem hliněné architektury ve zkoumaném regionu bylo použití nepálených cihel. Jedná se o velmi starý konstrukční prvek mající, na základě archeologických nálezů, i v oblasti střední Evropy tisíciletou tradici. 73 Ve venkovském prostředí se na sledovaném území tento materiál rozšířil ve větším měřítku nejspíš až v průběhu 18. a 19. století. Oproti předchozím stavebním postupům se jednalo o podstatný rozdíl, neboť v případě nabíjení, vykládaní a válků, se pracovalo s ještě vlhkým materiálem, který vysychal dodatečně až v hotové stavbě. Nepálené cihly se naproti tomu při zdění pokládaly již proschlé a spojovaly se hliněnou maltou. 71 Srov. Mruškovič, Š.: Stavebné tradície, c. d., s. 36. Jedním z významů výrazu válek byl ještě v 19. století název pro hliněnou omítku, která se nahazovala na roubené stěny. Srov. Skopalík, F.: Památky, c. d., s Písčité podloží bylo prý příčinou toho, že se na Záhorí rozšířil způsob válkových staveb, protože hlína s větším obsahem písku nebyla vhodná pro stavbu nabíjenic. Mimo jiné Švecová uvádí, že tento typ podloží byl vhodný i pro vrstvené stavby, u nichž je konzistence výchozí suroviny obdobná jako u staveb válkových. Srov. Švecová, S.: Stavby, c. d., s Na základě terénních výzkumů prováděných v 60. letech 20. století, se v některých lokalitách s výskytem kvalitních cihlářských hlín, jinak převážně písčitého Záhorí, vyskytovaly stavby provedené nabíjenou technikou. Srov. Mruškovič, Š.: Stavebné tradície, c. d., s. 38. Tyto údaje jsou v protikladu k informacím Güntzela, podle kterého se právě pro nabíjené stavby hodila hlína hubená, tj. s menším obsahem jílovitých částic. Naopak hlíny tučné, s větším obsahem jílu, byly vhodné pro stavby vrstvené (potažmo válkové), které měly obdobnou konzistenci výchozí suroviny. Srov. Güntzel, J. G.: Zur Geschichte, c. d., s Viz pozn