Mendelova univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Návrh designu úložného nábytku Diplomová práce Přiloženo: Příloha č. 1.: Příloha č. 2.: Příloha č. 3.: Seznam grafů, tabulek a obrázků (5xA4) Průzkum I. (20xA4) Průzkum II. (7xA4) Příloha č. 4.: Skici, 3D vizualizace (10x A4) Příloha č. 5.: Příloha č. 6.: Kalkulace, kusovník, srovnání cen (4xA4) Výkresová dokumentace (3xA3) Brno 2013 Bc. Michala Švihelová, DiS.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh designu úložného nábytku, zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. Brno, dne Podpis studenta

3 Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala všem, kteří mě podporovali ve studiu, pomáhali mi v získávání znalostí a byli ochotni odpovídat na mé dotazy. Především bych ráda poděkovala Ing. arch. Martinovi Kovaříkovi Ph.D., za odborné konzultace, za posunutí správným směrem a korigování obsahu mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala kantorům z mé předchozí školy: Vyšší odborné školy oděvního designu a managementu a Střední uměleckoprůmyslové školy textilní v Brně, kteří do mě vštípili odborné textilní znalosti a vztah k textilním materiálům. Také bych ráda poděkovala své rodině za veškerou podporu ve studiu, kterou od nich dostávám.

4 Abstrakt: Předložená diplomová práce je zaměřená na úložný prostor pro ukládání použitého prádla a textilu v obytném prostoru. Jsou zde rozebrány úložné prostory, ukládání textilu, textilní materiály a technologie, proces praní, stručný historický vývoj, bezpečnostní požadavky, hygiena, normy, legislativy a předpisy s tématem související. Dále jsou rozvedeny srovnání materiálových skupin ve vztahu k problematice a zvážení jejich vhodnosti k dané problematice. Pozornost je věnována i materiálovým trendům a inovacím v technologiích. Byly vytvořeny dotazníky zabývající se danou problematikou. Z výsledků vyplývají závěry pro podložení či vyvrácení teoretické části práce. Na základě všech získaných informací byl navržen segmentový systém třídění prádla a oděvu pomocí jednotlivých závěsných textilních košů, které svým způsobem zhotovení mohou přizpůsobovat svou velikost kapacitě obsahu. K těmto košům je vytvořené speciální uchycení, které je možné aplikovat do různých systémů ukládání, jako jsou zásuvky, skříně či truhly. Pro příkladnou ukázku bylo toto kování vloženo do navržené truhly pro ukládání prádla sloužící i k případnému odsednutí. V diskuzi je vše shrnuto včetně zhodnocení významu práce pro praxi. Klíčová slova: Úložný prostor, použité prádlo a textil, proces praní, koš na špinavé prádlo, truhla.

5 Abstract: The thesis which is presented here is focused on a storage system for laundry storing in a living space. Secondary storage is discussed here, also textiles storing, textile materials and technology, laundering process, brief historical development of laundry storing, safety requirements, hygiene, standards, legislation and regulations related to the main topic. There is also a comparison of material groups in relation to the discussed issue and also their suitable use. Attention is also paid to material trends and to innovations in technology. Questionnaire survey was performed concerning the laundering process, laundry and its storing. Conclusions were evaluated from the results which were supposed to confirm or disprove the theoretical part statements. On a basis of all obtained information a segmental system of laundry sorting by using individual laundry baskets was designed. Because of its character, these baskets are adjustable depending on a content amount. With these baskets, there is also designed a special attach, which can be applied in more types of storage systems, for example drawers, closets or chests. For a demonstration, this fitting was used in the designed laundry storing chest which can be, if needed, also used as a seating. Everything is summarized in discussion a contribution for practice is assessed. Keywords: Used clothes and textiles, washing process, storage furniture, basket for dirty clothes.

6 OBSAH 1 ÚVODNÍ ČÁST Úvod Cíl práce Materiál a metodika ÚVOD DO PROBLEMATIKY Úložný nábytek Ukládání textilu Textilní materiály Textilní technologie Proces praní Symboly pro údržbu textilu či oděvu Vnímání barev Stručný historický přehled úložných prostorů Bezpečnostní požadavky na úložné prostory Průzkum Dotazník varianta I. Praní prádla Dotazník varianta II. Znalost symbolů pro ošetřování textilu ÚLOŽNÝ PROSTOR PRO UKLÁDÁNÍ TEXTILU Srovnání vybraných materiálových skupin Dřevo, kompozitní a aglomerované materiály na bázi dřeva Plast - polymer Kritéria pro volbu materiálu Kování Vliv nových materiálových trendů a technologií Hygiena a udržování úložného prostoru Legislativní předpisy a normativní předpisy Systémy pro ukládání použitého prádla a textilu Systémy ukládání prádla v bytech a v rodinných domech Systémy ukládání prádla pouze v rodinných domech... 45

7 4 VLASTNÍ NÁVRH Požadavky pro malý úložný prostor na špinavý textil a oděv Volba materiálu Dosažení požadované funkce Požadované estetické vlastnosti Varianty řešení Základní prvek Možnosti konstrukce nosného systému Varianty vaku VÝSLEDNÉ ŘEŠENÍ Popis funkce truhlice MiLe Základní prvek úložný Kalkulace vaku Technologický postup výroby vaku: Nosná konstrukce Kalkulace truhlice MiLe Výtvarný návrh prvku Vývojová řada Varianty D vizualizace návrhu truhlice MiLe klasik Diskuze ZÁVĚR SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH... 77

8 1 ÚVODNÍ ČÁST 1.1 Úvod Lidé se halí do textilních výrobků a obklopují se jimi ve svých domech, aby vytvořili teplé a příjemné prostředí domova. Textil díky své měkkosti a hřejivosti evokuje v lidech pocit jistoty a bezpečí. Textilní výrobky ve formě oděvu poukazují na sociální kategorii, životní styl a filozofii, věkové a profesní zařazení jedince. Už od dob co se lidé začali oblékat, mají možnost oděvem vyjadřovat své postavení, již ve starém Řecku a Římě tím lidé mohli vyjadřovat svou nadřazenost. Nejprve mezi různými živočišnými druhy, poté mezi kmeny, dále mezi jednotlivci a skupinami. I dnes jen díky oděvu je rozpoznatelné, do jaké skupiny se člověk řadí, jestli je student, prodavač, barman, finanční poradce, učitel, právník či člověk uznávající alternativní životní styl. Každá skupina, každá sociální vrstva má svůj dress code, který je buď nepsaným pravidlem, nebo je striktně vyžadován. Tento styl je také určován módními požadavky, každá doba je charakteristická svými specifickými kritérii, v každé době jsou rebelové, kteří styl nedodržují. S potřebou oblékání je úzce spojený problém ukládání textilu. Ve většině případů se setkáme s řešením problematiky ukládání čistého, oděvu. Ovšem toto je jen jedna strana mince. Ta druhá, méně populární a diskutovaná, je ukládání již použitého prádla, které je často zdrojem nežádoucího odéru a obsahuje pot a prach. Textil přijímá tělní tekutiny, během sportu absorbuje pot z kůže a jiné tělní sekrety. Textil má tu vlastnost, že nasaje také částečně nečistoty z prostředí, se kterými se dostává do styku, pohltí různé pachy a zachytí drobné částice ze vzduchu. Převážně textilní oděv, na kterém ulpí veškerá špína, se také používá jako ochrana před abnormálním znečištěním při různých pracovních činnostech. A i takovouto podobu textilu, se kterou se dostáváme do styku každý den, musíme ukládat před procesem praní, než se nashromáždí dostatečně velké množství oděvu pro ekonomický proces praní. Ovšem této problematice se dostatečná pozornost nevěnuje. Tak může často docházet k omylům během praní či uskladnění, které oblíbený kus oděvu degradují, a je pak nepoužitelný. K vytvoření úložného prostoru pro použitý oděv by měl být analyzován klasický způsob ukládání, vlastnosti a rizika použitého textilu, způsob čištění, požadavky uživatelů a jejich způsoby zacházení s použitým prádlem. 9

9 1.2 Cíl práce Cílem této diplomová práce je popsat problematiku ukládání použitého textilu. Je zde zapotřebí vytvořit rešerši odpovídajících úložných prostorů a materiálových možností s posouzením jejich výhod a nevýhod. Dále pojednat o nových trendech, materiálů a designu v oblasti úložných prostorů zaměřených na uskladňování použitého oděvu a textilu. Hlavním cílem diplomové práce je z nashromážděných informací vytvořit návrh malého úložného nábytku pro ukládání a třídění použitého prádla a textilu v obytném prostoru. 1.3 Materiál a metodika Shromáždění dostupných informací, jejich zpracování, vlastní průzkum, diskuze a vyhodnocení, vytvoření úložného systému či nábytkového prvku pro ukládání použitého oděvu a textilu. Zpracování rešerše a vyhodnocení vstupních údajů, vlastní návrh a 3D model, závěrečné zhodnocení řešené problematiky. 10

10 2 ÚVOD DO PROBLEMATIKY 2.1 Úložný nábytek V současné době se k ukládání oděvů a prádla využívají skříně. V ložnicích a dětských pokojích existují jako solitéry, ale většinou se navrhují jako stavebnicové systémy. Často se vyskytují i ve formě vestavěného nábytku v chodbách či šatnách. Právě šatny jako samostatné místnosti umožňují optimální ukládání oděvu a prádla. Velký úložný prostor je takový, který zajišťuje ukládání většiny osobních věcí. Může být mobilní, ale převážně se jedná o šatní a vestavěné skříně. Požadavky na velký úložný prostor jsou jednoznačné, patří sem například snadná dostupnost, dostatečná kapacita, dimenzování dle stupně zatížení a další. Součástí velkého úložného prostoru je i vnitřní vybavení, jako jsou police, tyče, kravatníky, výsuvná zařízení a pantografy, které umožňují vytvořit systém odkládání věcí. Rozměry skříní odpovídají velikostem ukládaných věcí Hloubka skříně je závislá na délce šatního ramínka. Způsoby skládání oblečení jsou velmi individuální, a proto je obtížné stanovit typické standardy složených věcí. Novým trendem se stává častější zavěšování na ramínka a ukládání do košů bez snahy vzorného skládání. Vzhledem k rozmanitému využívání malého úložného prostoru je téměř nemožné specifikovat všechny jeho komponenty. Vedle solitérů a jednotlivých dílcových či skříňových sestav existuje řada modifikací. Vnitřní vybavení malého úložného prostoru reflektuje potřeby ukládaných předmětů a výrazně se mění v oblasti techniky. (Kanická, Holouš 2011) 11

11 2.1.1 Ukládání textilu Mezi standardní vnitřní vybavení patří pevně zabudované tyče, police nebo rošty. Snadnější ukládání zajišťují zásuvky, polozásuvky, různá výsuvná zařízení (kontejnery, koše na prádlo, plata, police, mobilní krabice, kravatníky, rošty na kalhoty, rošty na boty) a další. (Kanická, Holouš 2011) Ukládaný textil Ukládaný textil je možné rozdělit do dvou základních skupin: první skupinou je osobní inventář: o běžný oděv, společenské šaty a osobní a spodní prádlo, o dámský, pánský a dětský šatník. druhou je rodinný inventář: o veškerý textil potřebný pro chod domácnosti např.: ložní prádlo, závěsy, záclony, ubrusy, potahy, prostírání a další, o potřeby společné zájmové činnosti, např. spacáky, stany, cestovní tašky. Ovšem hranice u obou skupin se prolínají. Objemy obou skupin textilu je obtížné stanovit, závisí na mnoha faktorech, jako je například složení rodiny, ekonomická situace, sociální zařazení a další. Nejčastější faktory ovlivňující skladbu osobního inventáře: klimatické podmínky (objevují se zde sezonní druhy oděvů, které jsou využívány pouze v daném období, kdy se mění klimatické podmínky. Vyžadují se tak různé druhy svrchního oděvu a obuvi), životní styl, hospodářsko-ekonomická situace jednotlivce, rodiny i celé společnosti. Objemy zájmových předmětů a příležitostných oděvů se dají těžko stanovit, jelikož potřeby jsou individuální a mnohdy se diametrálně liší. 12

12 2.1.2 Textilní materiály Textilní materiály ovlivňují celkové zacházení s materiálem. Některé materiály mají větší sklony ke špinění a vytváření neodstranitelných skvrn, popřípadě se velice lehce zabarví. Jiné materiály při špatném zacházení ztrácí lesk či tvar. Materiály reagují různě na zvolené teplotní a mechanické namáhání. Při nesprávné znalosti materiálu a při neuposlechnutí rad výrobce může dojít k nevratným změnám, např. z hedvábné šály se může stát na dotek nepříjemný kus látky bez lesku. Také může dojít k zabarvení neboli zaprání výrobku. Dobrou nebo alespoň částečnou znalostí materiálů a jejich vlastností je možné předejít nevratným změnám na textilních výrobcích Přírodní materiály Za přírodní vlákna jsou považována ta vlákna, která vytváří příroda sama z organických přírodních polymerů, např. celulózy a bílkovin. V oděvním, kuchyňském, koupelnovém a bytovém textilu jsou cennou surovinou pro své specifické vlastnosti, které vychází z původního prostředí výskytu suroviny. Vzhledová nestejnoměrnost bývá chápána jako charakteristický znak přírodních materiálů. Živočišná vlákna Vlákna živočišného původu buď pocházejí ze srsti savců, nebo je produkují některé druhy hmyzu a pavouků. Základní surovinou je bílkovina, a to buď keratin, nebo fibroin. Díky tomu se dají živočišné materiály velice dobře poznat pomocí spalovací zkoušky, při které se vykazují typickým zápachem po spáleném mléce. Mezi nejznámější zástupce patří ovčí vlna a hedvábí. Původně se srst zpracovávala na plst, později se z ní začala vyrábět příze pro výrobu tkanin a pletenin. Tyto materiály se vyznačují poměrně velkým sklonem ke žmolkování a plstění při mechanickém namáhání. Hedvábí při teplotním a mechanickém namáhání a nešetrném zacházení ztrácí své ceněné vlastnosti, jako jsou lesk a hebkost. Obr. 1., 2., 3.: Řez kokonem bource morušového, zdroj vlněného materiálu, schematické zobrazení vlněného vlákna 13

13 Rostlinná vlákna Rostlinné materiály se získávají ze stonků, stébel, listů a plodů rostlin. Základní surovinou je celulóza. Jsou tedy lehce poznatelné při spalovací zkoušce, zapáchají podobně jako hořící papír či dřevo. Nejznámějšími zástupci jsou bavlna, len a bambus. Bavlna lehce váže barvu, díky čemuž je snadno zabarvitelná během procesu praní. A zároveň pokud je obarvený bavlněný materiál špatně ustálený, může dojít při mokrém procesu čištění k uvolnění přebytečného množství barvy a následnému zabarvení ostatního prádla. Opakem je např. len je náročnější obarvit a díky tomu i zabarvit během praní. Len má ovšem sklony ke žmolkování při vyšším mechanickém namáhání. Obr. 4., 5.: Len, plod bavlníku Chemické materiály Materiály, které jsou vyráběny z přírodních polymerů (viskózová, měďnatá, acetátová a další vlákna) a ze syntetických polymerů (polyesterová, polypropylenová, polyamidová a další) nazýváme vlákny chemickými. Díky různým procesům v průběhu zpracování, dochází k vyšší stálosti některých vlastností, jako např. barvy. Kvůli své syntetické podstatě mají vlákna vlastnosti, které jsou bez úpravy pro člověka nepříjemné. Bez modifikace bývají vlákna homogenní ve své vzhledové podstatě, což se snaží vědci upravovat a vytvářejí vzhledovou nestejnoměrnost materiálu a tak vzniká větší podobnost materiálům přírodním. Dle požadavků se mohou vyráběná vlákna různými způsoby modifikovat před i po zvláknění. Vznikají tak vlákna profilovaná, dutá, nekonečná, tvarovaná v podélném směru, vločková a střižní. (Švihelová, 2011) 14

14 Vlákna ze syntetických polymerů Základními surovinami pro výrobu syntetických polymerů jsou uhlí, zemní plyn a především ropa. Z nich se chemickou cestou získávají monomery, základní jednotky pro výrobu syntetických vláken. Syntetické polymery se vyrábějí polyreakcemi a to polymerací, polykondenzací a polyadicí. Vlastnosti jsou ovlivněny polymeračním stupněm, tvarem a strukturou makromolekuly. Během spalovací zkoušky dochází nejčastěji k tavení či škvaření. Zpracování, úpravu a údržbu ovlivňují termoplastické vlastnosti. Volbou suroviny, technologií výroby a modifikacemi vzniká možnost tvorby vlákna se specifickými vlastnostmi pro požadované využití. Díky tomu se podařilo vytvořit například mikrovlákna a nanovlákna. Nežádoucí vlastností je tvorba elektrostatického náboje. Vlákna bývají nejčastěji barvená ve hmotě, díky čemuž nedochází k emisím barevných přebytků z látky. Materiály nejsou náchylné na vznik plísní. Mezi zástupce patří vlákna polyamidová, polyesterová a polyakrylová. Vlákna z přírodních polymerů Pro jejich výrobu se používají přírodní polymery celulózy, kyseliny alginátové, přírodního kaučuku a bílkovin. Získávají se z různých zdrojů od rostlin přes textilní odpady až po mléko. Vlastnosti vláken vycházejí z výchozí suroviny, avšak pokud došlo při výrobě ke změně délky makromolekuly nebo chemickým změnám, dochází i k jistým odlišnostem ve vlastnostech. Pro výrobu celulózových vláken se surovina získává ze dřeva, převážně smrkového a dubového. Dřevinná drť se vyváří a pere, až se získá čistá celulóza. Nejvýznamnějším zástupcem jsou vlákna viskózová. (Švihelová, 2011) Obr. 6.: Příčně profilovaná vlákna 15

15 2.1.3 Textilní technologie Zvolená technologie výroby materiálu ovlivňuje fyzikální, optické a mechanické vlastnosti textilie. Může mít vliv na pružnost, pevnost, tepelnou izolaci či barevnost či vzor. V textilním odvětví se technologie člení na základní čtyři kategorie: tkaní, pletení, krajka s výšivkou a spíše zušlechťovací procesy tisk a barvení. Tyto základní kategorie jsou technologicky založeny na rozlišném principu práce s délkovou textilií (příze, nitě...), mimo případ barvení a tisku, kde může být zpracovávána i plošná textilie. Každá tato technologie má svá další dělení dle počtu soustav nití, technologického dělení, způsobu zpracování (manuálně, mechanicky, automaticky), dle vazby (mimo barvení a tisk), dle zvoleného materiálu a mnoho dalších podúrovní dle různých kritérií. Výsledné textilie mívají mnohdy své specifické obchodní názvy, které jsou právě závislé na daných požadavcích dle výroby a kombinace kritérií. (Švihelová, 2011) Tkanina o plošná textilie ze dvou a více soustav nití, osnovy a útku, vzájemně kolmých, o křížením soustav nití vznikají odlišné vazby, o základní vazby: plátno, kepr a atlas, o zpracování na tkalcovských stavech či strojích: vačkových, listových či žakárových s různými způsoby zanášení útků, o zpracování ruční - vysoce ceněné, například perské koberce a goblény, o tkaniny jsou charakteristické svou pevností a nízkou pružností, pokud není přidán elastan, nebo se nejedná o krepovou tkaninu, o možné poškození: změny tvaru a rozměru tkaniny, zvlnění materiálu, ke kterému dochází při nadměrném vysrážení pouze jedné soustavy nití. Tyto změny bývají nevratné. Obr. 7.: Základní tkalcovské vazby plátno, kepr a atlas 16

16 Pletenina o skládá se z jedné soustavy nití a to vodorovné či svislé; o pletenina zátažná (paratelná) nebo osnovní, o základní vazebný prvek je očko vytvářené kličkou nebo smyčkou, o charakteristická je tažnost, pružnost, prodyšnost, hřejivost, měkkost, nemačkavost, lehká tvarovatelnost, o vyrábí se ručně i strojově (pletařské stroje) jako metrážové a kusové výrobky, o možné poškození: zátažné pleteniny - povolení neboli vytažení materiálu, změna tvaru, ztráta pružnosti. Obr. 8.: Zátažná a osnovní pletenina Krajkovina o vzdušné, strukturální - krajky, krajkoviny a výšivky, o míra upotřebení je různá, určována módou, etnickou a geografickou lokalitou, o výroba se dělí na ruční a strojovou o základní techniky ruční tvorby: šití, paličkování, síťování, drhání, háčkování, vyšívání, stříhání, aplikace (ceněná kvůli své náročnosti, preciznosti a tradici), o tkací krajkářské stroje bobinetové (leaversové a záclonové), tylové, paličkovací stroje a vyšívací automaty, o ruční krajky a výšivky praní pouze ručně, případně škrobit. Obr. 9., 10.: Ukázka krajky 17

17 Potiskovaná textilie o zušlechťovací proces, ovlivňuje především vzhled a barvu, o základní používané techniky: válcový tisk, tisk přes šablonu, filmový tisk, ruční tisk a metody rezervového tisku, o únik barvy, možnost zabarvení, musí se dobře zafixovat, o možnost poškození krycího tisku popraskání, loupání, ztráta potisku, o doporučení: praní potištěného prádla otočeného naruby. Obr. 11.: Ukázka modrotisku 18

18 2.2 Proces praní Součástí hygieny domácího provozu je proces praní, během kterého se ze znečištěného oděvu odstraňují nečistoty, pot a skvrny. Tato častá činnost je doprovázená následným sušením a žehlením prádla. Celý tento proces je poměrně náročný na prostor, jak během sušení, ale i před praním samotným, kdy se musí nashromáždit dostatečné množství prádla, aby byla optimálně naplněná pračka. Procesu praní se pozornost věnuje alespoň v částečné míře. Ovšem předcházející činnosti třídění prádla a jeho ukládání, což je základní přípravná fáze praní, jsou plně opomíjeny. Definice procesu praní: Proces čištění textilních výrobků ve vodní lázni, mechanickým působením, za přítomnosti detergentů nebo jiných prostředků. Praní zahrnuje tyto procesy ve vhodných kombinacích: namáčení, předpírka, vlastní praní, máchání, odvodnění, ždímání, odstřeďování. Všechny tyto procesy se mohou provádět strojně či ručně. (ČSN EN ISO 3758) Z provedeného výzkumu vyplývá, že v domácnostech je četnost praní různá, dle počtu členů, množství produkce znečištěného prádla a intenzity zašpinění. Také závisí na ekonomickém cítění hospodyně, zda využívá maximální kapacity pracího bubnu. V polovině domácností se pere několikrát do týdne až denně. Především u rodin s dětmi, kde bývá vyšší koncentrace znečištění oděvu a kde se také více dbá na celkovou hygienu. V případě používání ekologických textilních dětských plen je četnost praní mnohonásobně vyšší. Třídění prádla, jako přípravná činnost před procesem praní, probíhá ve většině domácností. Uživatele lze rozdělit do tří obdobně velkých skupin: segmentují prádlo pomocí třídicích košů a pytlů, třídí prádlo těsně před procesem praní, používají oba předchozí způsoby. Prádlo bývá tříděno nejčastěji do tří a čtyř skupin, a to jak v domácnosti s dětmi, tak v domácnosti bez dětí. Z toho vyplývá velikost třídicího systému. Kritéria pro segmentaci bývají v tomto pořadí: barvy, po té materiálové složení oděvu, teplota praní, rodinný a osobní inventář, míra zašpinění, druh oblečení a jemnost. Podrobnější výsledky dotazování jsou přiloženy v příloze 5. Třídění dle většího množství kritérií jen 19

19 vysvětluje kombinaci třídění pomocí košů a třídění přímo před praním. Ze všech dotázaných zodpověděla nadpoloviční většina, že dodržují pokyny výrobce uvedených na štítku oděvu či textilu. Což by v kombinaci s třídicími kritérii mohlo vést k využití používaných textilních symbolů na jednotlivé třídicí koše. Základní zásady pro předejití degradace praného textilu: dbát pokynů výrobce, dodržovat podle materiálu a způsobu zpracování teplotu praní a otáčky při ždímání. Pokud volba není jednoznačná raději volit jemnější program praní, nekombinovat světlé prádlo s tmavým či barevným, jemným praním předcházet sražení, žmolkování, snížení pružnosti textilu a dalším nežádoucím efektům Symboly pro údržbu textilu či oděvu Vzhledem k rozmanitosti vláken, materiálů a úprav používaných při výrobě textilních výrobků společně s vývojem postupů čištění a ošetřování je obtížné a často nemožné rozhodnout o vhodném čištění a ošetřování každého výrobku pouze na základě vlastního uvážení. Na pomoc těm, kdo mají udělat takové rozhodnutí byly na základě systému ginetexu o označování a ošetřování zavedeny mezinárodní grafické symboly. Piktogramy uvedené na textilu definují procesy údržby, kterými se předchází nevratnému poškození textilního výrobku. Symboly určuje a vysvětluje norma ČSN EN ISO Princip značení je založen na pěti základních symbolech a několika grafických označeních. Mezi základní symboly patří: praní vanička, bělení trojúhelník, sušení čtverec, žehlení a lisování obrys ruční žehličky, profesionální ošetření kolečko Tabulka 1.: Symboly pro údržbu a ošetřování textilií 20

20 Pomocí dalších kombinací z teček, čárek, čísel a kříže se proces upřesňuje či zakazuje. Ovšem tento logicky odvozený systém je mnohdy zavádějící. Například podle provedeného průzkumu se ukázalo, že symbol zákazu sušení je velice často zaměňován za zákaz praní. Četnost této záměny je vyšší než správné určení, kdy 47 % z dotázaných jasně zvolilo variantu zákazu praní prádla v pračce, oproti 40 % respondentů, kteří zvolili správnou odpověď zákaz sušení. Je-li tento symbol podrobněji prostudován, vyvstává zde jasná souvislost s pračkou, kdy vnitřní kruh ve čtverci evokuje v uživateli prací buben nebo stylizovanou pračku s bočním plněním. Většina uživatelů nerozebírá celou souvislost mezi jednotlivými symboly, mnohdy jim ani tyto souvislosti nejsou jasné, proto může dojít k takovýmto omylům. Jak bylo zmíněno výše, opravdu by tyto symboly měly být sestavovány spíše intuitivně než podle systémové řady, která je logická pouze v případě hodnotí-li se jako celek. Berou-li se však v potaz uživatelé neznalí, pro něž je tento systém sestavován a kterým tento globální pohled uniká, zdá se být složitý systém nadbytečný. Nejčastěji používané symboly by se mohly využít pro rozlišení jednotlivých segmentů koše na prádlo. Například by se takto dala odlišit skupina prádla praná na vyvářku od běžného prádla. Graf 1.: Odpovědi respondentů z průzkumu II Správná odpověď Odpověď b Odpověď c Odpověď d 20 0 Praní na 50 C Ruční praní Žehlení mírné Bělení Chemické čištění Zákaz sušení Výrobek kožený 21

21 2.3 Vnímání barev Z provedeného průzkumu vyplývá, že lidé nejčastěji třídí špinavé prádlo podle barev. Tento fakt je pochopitelný ze dvou důvodů. Prvním je předejití znehodnocení a degradace prádla při možném zaprání jinou barvou, také změna jasu a odstínu (dochází k emisím přebytečného nebo nedostatečně zafixovaného barviva). Druhým důvodem je jednoznačný vjem segmentačního parametru, neboli je to nejjednodušší. Černý předmět pohlcuje celý světelný paprsek a tak je vnímán černě, bílý předmět celý paprsek odráží a je tedy vnímán jako bílý. Barevný předmět část paprsku přijme a část odrazí, vlnová délka odraženého paprsku nám udává barvu předmětu dle spektra barev v závislosti na vlnových délkách. Nervové buňky tyčinky, které jsou na sítnici oka, zachytí vlnovou délku a promítnou ji v mozku jako barvu. Tyčineky jsou tři skupiny a každá je citlivá na jinou barvu. Dochází tak k vnímání barev v koloristickém systému zvaném RGB, závislým na třech barvách. Kombinace signálů z čípku umožňuje barevné vidění. Obr. 12., 13.: Oko, tyčinky a čípky sítnice Různé dysfunkce vnímání barev omezují možnost třídění prádla pomocí barev. Osoby s narušeným barvocitem jsou převážně muži. Poruchy barevného vidění mohou být způsobené jednak odlišnou spektrální absorpcí pigmentů v čípcích nebo odchylkami v poměrném zastoupení jednotlivých fotoreceptorů v sítnici. Dochází jednak k jemným nuancím v odstínech u jednotlivců, tak i ke kompletní absenci fotoreceptorů daného typu. To znamená, že se vnímaná barva skládá pouze ze dvou nebo jednoho ze tří barevných kanálů. Nejběžnější je absence červených nebo zelených čípků, ve většině těchto případů jde o dědičnou poruchu. Absence nebo nefunkčnost modrých čípků je dosti vzácná a obvykle jde o poruchu získanou. 22

22 Pokud jedinec trpí touto dysfunkcí, je zapotřebí vytvořit opatření. Je zde varianta řídit se jiným způsobem než tříděním podle barev. Nebo je možnost vytvoření značek na oděvu s kritickou barevností. Například červené prádlo by mělo na rubní straně našitý křížek a zelené kolečko, stejným způsobem by byly označeny koše. Obr. 14.: Barevnost narušeného vnímání barev 2.4 Stručný historický přehled úložných prostorů Nejstarší formou úložného nábytku byly truhly, které sloužily k ukládání obilnin, šatstva, zbraní, šperků a liturgických předmětů již od starověku. Byly členěny a mnohdy obsahovaly tajné zásuvky ve dně či přítruhlíčky. Tyto truhly nesloužily jen k ukládání věcí, ale i k sezení a někdy také na spaní pro děti. Neměnný základní tvar neumožňoval, aby jej truhláři uzpůsobovali slohovému vývoji a tak až do konce 19. století má truhla víceméně gotický a renesanční tvar. Bližší určení je možné pouze podle podnoží, soklů či noh. Také malba a zdobení truhlice nám může blíže specifikovat dobu vzniku. Zdobení truhlic bylo zásadní folklórní záležitostí, symbolizovalo majetnost rodiny a hojnost kraje. Truhly byly hlavní součástí výbavy nevěsty. Naši předkové byli velmi skromní, měli většinou málo oděvů (sváteční kroj a denní šatstvo). První skříně sloužily k ukládání oděvů církevních hodnostářů a do civilního života pronikly až v době renesance a baroka, kdy se staly symbolem blahobytu a předmětem uplatnění nábytkových umělců. Na velké bohaté řezby na jejich plochách se používaly techniky inkrustace, marketerie či intarzie, na venkově i malování. Nábytek šaten, který dnes slouží pro ukládání svrchních oděvů, obleků, sezónního oblečení, věcí pro hobby, obuv apod. se s rozvojem odvozených potřeb prosadil již v 19. století. Tehdy došlo také k výstavbě bytových komor. V současné době jsou běžné vestavěné skříně s posuvnými dveřmi a vestavěné rohové šatny a podobně. (Brunecký, Hála, Kovařík, 2010; Kanická, Holouš) 23

23 2.5 Bezpečnostní požadavky na úložné prostory Bezpečnost nábytku řeší v obecné rovině zákon č. 102/2003 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků a dále ČNS Nábytek Bezpečnostní požadavky. Zákon č. 102/2003 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků uvádí: (1) Bezpečný výrobek je výrobek, který za běžných, nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené, nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí, nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku, přičemž se sledují zejména: a) vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, návod na jeho montáž a uvedení do provozu, pro způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsoby označení, návod na údržbu a likvidaci, další údaje a informace poskytnuté výrobcem; návod musí být uveden v českém jazyce, b) vliv na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat jeho užívání dalším výrobkem, c) způsoby předvádění výrobků, d) kategorie uživatelů, kteří mohou být ohroženi při použití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. (2) Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu a mezinárodních smluv, kterými je Česká Republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv. Pokud pro výrobek takový předpis neexistuje, považuje se za bezpečný výrobek ten, který splňuje požadavky českých technických norem nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh. (3) Nebezpečný výrobek je každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný nábytek podle odstavců 1 a 2. (Brunecký, Hála, Kovařík, 2010) 24

24 Pásma dosahu úložného nábytku Úložný nábytek slouží k ukládání a odkládání předmětů. Rozměry nábytku jsou určovány dvěma faktory: rozměry ukládaných předmětů a tělesnými proporcemi. Podle námahy, kterou ukládání vyžaduje, jsou stanovena 3 pásma dosahu. Tato pásma byla určena na základě optimálního dosahu žen, které jsou fyzickým vzrůstem průměrně nižší než muži. Dále se také brala v potaz jejich orientace zrakem. Pásma dosahů úložného nábytku: Pasáž dosažitelná bez ohnutí nebo pokleknutí a bez pomoci vystoupení na plochu umístěnou výše, než je podlaha, pasáž snadno dosažitelná pouze při pokleknutí či ohnutí, pasáž dosažitelná pouze při postavení na plochy situované výše, než je podlaha. (Dlabal, Ústav bytové a oděvní kultury 1978) Obr. 15.: Pásma dosahu úložného nábytku 25

25 2.6 Průzkum Z důvodu nedostatečného množství literatury dostupné k této problematice, byly vytvořeny dva dotazníky, které podpírají či vyvracejí předešlé teorie. Také z nich vychází význam pro aplikaci v reálu úložného nábytku pro třídění špinavého prádla. Dotazníky a vyhodnocení odpovědí je přiloženo v přílohách 2 a Dotazník varianta I. Praní prádla Dotazování probíhalo za pomoci internetového portálu dotazování probíhalo 7 dní, v termínu od 5. do Šíření dotazníku probíhalo pomocí sociální sítě Facebook, Fleer, na různých webových diskuzích k tématu a dalších sociálních serverech. Dotazník byl sestaven z 31 otázek, které se rozvětvovaly. Respondent odpovídal maximálně na 17 otázek a minimálně na 14 otázek, průměrná doba vyplňování byla 3 minuty. Dotazování se zabývá otázkami na praní prádla a jeho třídění. První větvení je na respondenty žijící v domácnosti s dětmi a na respondenty žijící v domácnosti pouze dospělých Ve druhém větvení se jednotlivé skupiny dělí na respondenty, kteří třídí špinavé prádlo a respondenty, kteří netřídí špinavé prádlo. Díky tomu vznikají 4 skupiny. Z výsledků je možno porovnat, jakým způsobem se liší třídění špinavého prádla v domácnosti s dětmi vůči třídění špinavého prádla v domácnosti bez dětí, jak se liší četnost praní prádla u těchto domácností, způsob třídění a další rozdíly. Dotazování se zúčastnilo 439 respondentů. Dotazování bylo segmentováno na dvě skupiny již při první otázce, ve které se zjistilo, že 73 % respondentů žije v domácnosti bez dětí a 27 % v domácnosti s dětmi. Dotazování bylo opět spojeno v jedno vlákno ve 25. otázce, ve které se zjistilo, že z respondentů zodpovídá za prádlo v domácnosti 86 % z nich. Průzkumu se zúčastnilo 80 % žen. Na otázku, kdo je zodpovědný za praní prádla v domácnosti, se ve většině případů umístily na první příčce ženy (matky, ), přesněji řečeno v 80 % odpovědí. 26

26 Graf 2.: Demografické rozdělení respondenti průzkumu I. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zbylé odpovědi Většinové odpovědi bez dětí Graf 3.: Srovnání odpovědí u domácností s dětmi oproti odpovědím respondentů z domácností Domácnost s dětmi Domácnost bez dětí 27

27 2.6.2 Dotazník varianta II. Znalost symbolů pro ošetřování textilu Dotazování probíhalo za pomocí internetového portálu dotazování probíhalo 7 dní, a to v termínu od do Šíření dotazníku probíhalo přes Facebook. Dotazník se skládal z 16 otázek, z nichž 7 se vztahovalo k obrázkům, respektive k symbolům používaným pro upřesnění péče o oděv. Průměrná doba vyplňování byla 5 minut. Dotazování bylo zaměřeno na srozumitelnost symbolů používaných výrobci pro doporučenou údržbu textilu. Účelem bylo zjistit, jestli uživatelé intuitivně rozumí těmto symbolům. V návaznosti na výsledek by se dalo uvažovat o zakomponování jednoznačných piktogramů do třídicího systému. Pro dotazování byly zvoleny základní symboly, záměrně od jednodušších (lehce odvoditelných z piktogramu) až k těm těžším, které mohou být lehce zaměnitelné mezi sebou navzájem. Respondenti neměli možnost vybrat neutrální odpověď, byli nuceni zvolit jednu z přesných odpovědí. Reflexe respondentů naznačuje značnou náročnost dotazníku. Respondentům, kteří projevili zájem, byly poskytnuty správné odpovědi. Dotazování se zúčastnilo 103 respondentů. Z toho 73 % žen a 27 % mužů. Průměrný věk respondentů je nižší než u předchozího dotazování, průměrný věk dotazovaných je 27 let. Z dotázaných registruje 92 % textilní štítky, na nichž jsou symboly uvedeny. Graf 4.: Demografické rozdělení respondentů průzkumu II. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zbylé odpovědi Většinové odpovědi 28

28 3 ÚLOŽNÝ PROSTOR PRO UKLÁDÁNÍ TEXTILU 3.1 Srovnání vybraných materiálových skupin V této podkapitole bude věnována pozornost volbě materiálů používaných k výrobě úložných prostorů pro ukládání textilu. Nejvhodnější skupiny materiálů budou popsány a zhodnoceny pro dané užití. Kov, sklo a keramika jsou vyřazeny z materiálového výběru na základě, některých nevyhovujících vlastností pro dané užití Dřevo, kompozitní a aglomerované materiály na bázi dřeva Lesy pokrývají více než jednu třetinu povrchu naší planety a jsou v nich stovky druhů dřevin, a to jak listnatých, tak jehličnatých. Vlastnosti dřevin jsou ovlivněny klimatem a typem půdy. Dřevo je jedním z nejstarších stavebních materiálů, ale průmyslově nebylo nikdy naplno využíváno. Jeho typická vlastnost různorodost způsobila v dřívějších dobách ústup z trhu. V dnešní době plné homogenních plastů je ovšem různorodost považována za přednost, a tak dřevo získává opět silnou pozici na trhu. Dále je ceněné za své ekologické výhody, snadnou dostupnost, recyklovatelnost, tepelně izolační vlastnosti, snadnou opracovatelnost běžně dostupnými nástroji a za mnoho dalších vlastností. Smutným dokladem jeho vzrůstající popularity je i drancování amazonských pralesů. Dřevo je přírodní kompozitní biopolymer s poměrně složitou strukturou. Díky tomu je dřevo pevné a zároveň lehké. Anizotropie dřeva bránila jeho širokému průmyslovému využití, dnes je možné tuto nevýhodu eliminovat díky novým technologiím. Zájem o kompozitní materiály na bázi dřeva, voštiny a jiné vyztužené materiály neustále vzrůstá. Běžně jsou využívány i deriváty dřeva - například OSB desky (Oriented Strand Board), tepelně zpracované dřevo, které je pak ohebné jako kůže či textil, dřevo s pěnovým jádrem, překližkové desky, které je možné libovolně tvarovat, a také tekuté dřevo ze směsi dřevního odpadu a umělých pryskyřic, které se zpracovává podobně jako plasty vstřikováním a vtlačováním. Filozofie vzniku kompozitu na bázi dřeva se zakládá na různorodé charakteristice vlastností jednotlivých materiálů. Při výběru vhodného materiálu, který bude vykazovat co největší počet pozitivních vlastností, se musí zvažovat všechny jeho výhody a nevýhody. Účelem kompozitu je propojení dobrých a žádoucích vlastností sendvičovým vrstvením různých materiálů a s tím spojená eliminace nežádoucích vlastností. Kompozitní materiál je heterogenní materiál složený ze dvou nebo více 29

29 základních složek: matrice (pojiva) a výztuže. Dochází zde pouze k mechanickému mísení. Pro kompozitní materiály je charakteristický tzv. synergismus, respektive vlastnosti kompozitu jsou lepší, než by odpovídalo matematickému součtu vlastností jednotlivých složek. Systém kompozitních materiálů se v jisté podobě běžně vyskytuje v přírodě, například dřevo samo osobě se dá nazývat jako kompozit mezi ligninem a celulózou. Na konci 19. století byla vynalezena překližka, tvořená zhuštěnými vrstvami překlížených dýh, která výrazně potlačila vady masivního dřeva. Materiály z aglomerované dřevní hmoty jsou tvarové výlisky nebo velkoplošné materiály z rozmělněné dřevní hmoty nebo jiného ligninocelulózového materiálu, opět spojeného lisováním buď za pomoci lepidel nebo bez lepidel. Hlavní výhodou těchto materiálů je možnost zpracování dřevního odpadu. Využívá se rozměrově podřadný sortiment a další odpad ligninocelulózových hmot. Řadí se sem dřevotřískové desky a výlisky z dřevotřískové hmoty, pilinové a pilinotřískové desky, desky z ligninocelulózových zbytků jednoletých rostlin, dřevovláknité desky a výlisky z dřevovláknité hmoty a vláknotřískové desky. (Matério, Kula 2012) Vhodnost využití dřevěných materiálů, kompozitních a aglomerovaných materiálů na bázi dřeva Dřevo je vyhledáváno především kvůli svým přirozeným vlastnostem. Masivní dřevo je velice příjemné a teplé na dotyk, což v člověku vyvozuje pocit bezpečí a navozuje atmosféru domova. Masivní dřevo má výborné vlastnosti, které jsou odvozovány od daného druhu dřeviny. Podle požadovaných vlastností se dá pomocí eliminačního výběru zvolit vhodná dřevina. Masivní dřevo je také vyhledáváno kvůli své typické kresbě, která vytváří nestejnoměrný vzor. Rostlé dřevo má přirozeně vyvinuté antiseptické vlastnosti podle prostoru, ve kterém roste. Například dřevo bambusu je odolnější vůči bakteriím a plísním než stříbro. Nízká energetická náročnost při zpracování a výrobě kompozitu či aglomerovaných materiálů je též v dnešní době, kdy na světě dochází energetické zdroje vítána. Z aglomerovaných materiálů je navíc možné vytvářet různé tvary. U kompozitu je možné přidávat a upravovat potřebné vlastnosti. 30

30 3.1.2 Plast - polymer Všeobecný rozmach plastů v 50. letech 20. století otřásl světem materiálů a vytvořil zcela novou, zvláštní kategorii. Na rozdíl od dřeva a kovu, které je možno chápat více empiricky nebo technicky, se polymery definují především na základě svého chemického složení převážně uhlíku a vodíku Jelikož se jedná o uměle vyráběný materiál, je možné mu předepsat určité vlastnosti. Díky tomu lze materiál přizpůsobit dané funkci. Vývoj inteligentních materiálů a nanotechnologií zapříčinil zařazení polymerů na přední místa v materiálovém žebříčku. Polymery jsou materiály, které se skládají z makromolekul (dlouhých molekulárních řetězců, jejichž středovým atomem je vždy uhlík). Základní molekulární struktury jsou doplněny atomy vodíku a dalšími prvky v závislosti na typu materiálu. Suroviny pro výrobu polymerů se získávají z řady přírodních surovin, hlavním zdrojem je ropa. Po smíchání polymerů s příslušnými přísadami se vzniklá směs převede do formy vhodné k dalšímu technologickému zpracování. Je možné získat polotovar plastu v granulích, prášku, tabletách a jiných podobách. Obecný pojem polymer představuje chemickou látku, zatímco plast je technický materiál, který musí mít vhodné užitné vlastnosti. Poněvadž je polymer vystavěn z jedné neustále se opakující stavební jednotky monomeru, bývá obvykle jeho složení popisováno touto stavební jednotkou. K nejběžnějším monomerům, které se dnes vyrábí se řadí styren, propylen a etylen, z nichž polymerací vzniká polystyren, polypropylen a polyetylen. Stálým trendem v oblasti polymerů je snaha o tvorbu materiálu s dokonalými vlastnostmi polymeru. Pomocí modifikací (jak ve hmotě, tak ve struktuře makromolekul) se vytváří různé polyfunkční vlastnosti polymerů. Vznikají nehořlavé materiály vhodné do veřejných budov, umělá srdce a kardiostimulátory, cévní implantáty a bandáže ve zdravotnictví, stále vonící boty, které přilnou k noze díky svým termoplastickým vlastnostem, silikonové implantáty aplikovatelné do libovolné části těla pro zvýšení sebevědomí a snížení komplexů jednotlivce, a nakonec také antibakteriální nanovlákna použitelná v boji proti virům a nákazám. I přes objevení tekutých krystalů, termocitlivých materiálů a polymerů na bázi fázové změny nebylo dosud hranic možností modifikace polymerů dosaženo. Zásadním problémem je zodpovědnost vůči přírodním zdrojům a využívání vhodné recyklace při odstraňování produktu. (Matério, Kula 2012) 31

31 Vhodnost využití plastů Plasty jsou jedním z materiálů, který se běžně využívá pro tvorbu košů na prádlo. Kvůli svým antiseptickým vlastnostem jsou velice vhodným materiálem pro styk s bakteriemi kontaminovaným oděvem. Materiál je lehký, jeho vlastnosti lze modifikovat dle požadavků a lze jej lehce opracovat do libovolného tvaru. Díky tvorbě vláken z polymerů, lze vyrobit i úložný prostor ze syntetické textilie. Výroba bývá energeticky nenáročná. Je zde možnost použít recyklovaný materiál či kompozit s jinou materiálovou skupinou. Díky množství variant je tento materiál velice vhodný pro výrobu úložného prostoru. 3.2 Kritéria pro volbu materiálu Hodnocení bezpečnosti použitých materiálů a zpracovatelských technologií je posuzováno na základě odborných znalostí, které jsou průkazné v době zahájení výroby. Materiály použité pro výrobky nesmí svými technickými, hygienickými, zdravotními, biologickými, emisními, požárními a jinými znaky ohrozit zdraví spotřebitele při běžném užívání výrobku. Materiál použitý ve výrobku nesmí iniciovat rozvoj plísní, bakterií a jiných mikroorganismů, nebo mít jiné nežádoucí biologické vlastnosti. Za ekologicky šetrné jsou považovány materiály z obnovitelné nebo přírodě blízké suroviny a dále materiály, které při zpracování, používaní a likvidaci neohrozí životní prostředí. Likvidace odpadů ze zpracovaných materiálů musí být prováděna v souladu se Zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Povrchová úprava nábytku musí být v souladu s ustanovením ČSN Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky. U moření a bělení jsou přípustné pouze malé rozdíly vzniklé anatomickou stavbou dřeva nebo vzniklé kombinací masivních a dýhovaných dílců. Průsak přibarveného lepidla v pórech dýhy se připouští, nepůsobí-li rušivě. (Brunecký, Hála, Kovařík, 2010) 32

32 3.2.1 Kování Podmínkou všech systémů je technický komfort umožňující jednoduchou obsluhu a dokonalou ochranu před prachem. Kování nesmí obsahovat ostré hrany a jiné vyčnívající části, které by během užívání výrobku mohly způsobit zranění. Podmínkou dobrého kování je vedle mechanických vlastností i bezhlučnost. Trendem poslední doby je používání automatizovaného a elektronického kování. (Kanická, Holouš 2011) 3.3 Vliv nových materiálových trendů a technologií Vliv nových materiálů a technologií na malý úložný prostor by se měl projevit na zlepšení požadovaných a potřebných kritérií. V rámci vývoje vlastností polymerů by bylo možné při výrobě textilních vaků využívat tzv. funkční vlákna. Přidanou hodnotou těchto vláken může být fyziologická antibakteriální vlastnost. Dále by mohla být použita funkce zvyšující emocionální čichové vjemy využitím voňavých vláken, která by neustále uvolňovala příjemnou vůní, maskující případné nežádoucí odéry z odkládaného použitého oděvu. Podobným způsobem by se v rámci vývoje nových technologií dala využívat i polymerová pryskyřice jako stále vonící antibakteriální nátěrová hmota. Antimikrobiální a zápach omezující vlákna Antimikrobiální úpravy vláken lze rozdělit do dvou základních skupin: bakteriostatické úpravy jsou takové, které inhibují růst bakterií, respektive způsobují jejich úhyn v průběhu času; baktericidní úpravy jsou takové, které více či méně selektivně zabíjejí bakterie. Celá řada baktérii se běžně ukládá a dochází k množení na lidském těle a oděvních textiliích. Většina z nich není patogenní a neovlivňuje lidské zdraví. Některé však generují nepříjemný zápach, který je nežádoucí. Existují však také bakterie, respektive houby, které mohou při přemnožení způsobit dermatologické potíže. Mikroorganismy mohou také porušovat textilie degradací. Různé odéry však způsobují také výměšky lidského těla, kosmetika na textiliích, zbytky potravin a nápojů, nebo-li špína a prach. 33

33 V řadě případů lze antibakteriální prostředky přidávat jako aditiva do polymerních tavenin před zvlákňováním. Lze je aplikovat také ve fázi zušlechťování. Z hlediska působení se antibakteriální látky dělí na: postupně rozpustné ve vodě (eluční typ); pevně vázané na vlákno (neeluční typ). Antibakteriální polymery je možné využívat právě při řešení problematiky špinavého prádla. Bakterie ulpívají na textilních vláknech, ve vhodném prostředí dochází k množení bakterií, což má za následek nežádoucí zápach. Pro možnou eliminaci odéru je vhodné použit antibakteriální polymer. Využití těchto polymerů je možné v textilním vlákně při použití textilního koše nebo vaku. Při použití dřevěného koše na prádlo je možné využít antibakteriálního polymeru na povrchovou úpravu. Vlákna s deodoračním účinkem Antibakteriální textilie likvidují nepříjemný zápach způsobený mikroorganismy tím, že omezují nebo zabraňují jejich růstu. Vlákna s deodoračním účinkem eliminují nepříjemný zápach pomocí fyzikálního nebo chemického působení deodorační látky. Lze tak odstranit všechny typy zápachu včetně cigaretového kouře, toaletního zápachu, zápachu špinavého oděvu a chemických provozů. Otázka příjemnosti a nepříjemnosti zápachu je do značné míry subjektivní. Existují však 4 složky nepříjemného zápachu, vůči kterým jsou deodorační vlákna testována. Deodoranty jsou obecně rozděleny do dvou základních typů. V první skupině jsou látky eliminující zápach tím, že mění složky zápachu na nezapáchající složky. Jde obyčejně o deodoranty obsahující funkční skupiny umožňující chemické reakce, nebo absorbující složky zápachu fyzikálním mechanismem. Ve druhé skupině jsou látky, které překrývají zápach vlastní vůní. V řadě případů však deodoranty působí jako kombinace obou typů. Podle mechanismu působení se deodoranty dělí do pěti skupin: 1. smyslové jsou deodoranty překrývající zápach vlastní vůní, 2. chemické jsou deodoranty, které rozkládají složky zápachu, 3. chemická adsorpce je principem deodorantů, kde se využívá chemisorpce, 34

34 4. fyzikální adsorpce je využívána u deodorantů mikroporézní povahy jako je aktivní uhlí a zeolity; 5. biologické adsorpce používají deodoranty, kde vlivem mikroorganismů a bakterií dochází k rozkladu složek zápachu. Patří sem různé typy mikroorganismů, jako jsou trávící enzymy a bakterie a jejich kombinace s aktivním uhlím. Vlákna s deodoračním účinkem by bylo možné využít na výrobu textilních vaků či košů pro ukládání špinavého prádla. Funkcí těchto vláken by bylo eliminovat nepříjemný zápach, který je často se špinavým prádlem spojován. Textilie do sebe dostávají velké množství odéru z okolí, jako je například cigaretový kouř a jiné nežádoucí odéry. Tento nelibý zápach pak může zamořit okolní prostředí. Textilní koš by se dal při použití deodoračních polymerů ukládat na libovolné místo v bytě a neustále by byla zachována diskrétnost. (Militký, KTM TU v Liberci) 3.4 Hygiena a udržování úložného prostoru Při ukládání použitého prádla je třeba dbát základních hygienických návyků, aby se předešlo případnému vzniku plísní a rozmnožování bakterií. Dostane-li se použité prádlo do koše na špinavé prádlo mokré, vlhké či propocené může to zapříčinit nevratné poškození textilie či oděvu. Vlhkost se neodpaří a zůstane v textilii, kde v kombinaci s materiálovým složením dojde ke vzniku plísní, které nejenže jsou zdraví škodlivé, ale také znehodnotí textil, jak barevně, tak i kvalitativně. Takovémuto znehodnocení se dá předejít dostatečnou prodyšností koše na prádlo, používáním speciálně funkčních materiálů, ale především dodržováním pravidel o hygieně a nevkládáním vlhkého prádla či textilu do koše. Tento problém se nejčastěji vyskytuje u ručníků, osušek a oděvu určenému ke sportovním aktivitám. Základní zásady pro ukládání použitého textilu: prádlo vkládat do koše vždy suché, vlhké prádlo před vložením do koše co nejvíce vysušit, abnormálně znečištěné prádlo separovat od ostatního prádla (vytvořit novou skupinu, aby se předešlo zašpinění jiného prádla), zajistit dostatečné větrání koše na prádlo, barevný textil třídit podle základních barev. 35

35 3.5 Legislativní předpisy a normativní předpisy Pro jakýkoliv druh úložného nábytku platí tyto legislativní předpisy: Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, NV č. 181, č. 168, č. 169; Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků; (především 3 Obecné požadavky na bezpečnost výrobku a 4 Průvodní dokumentace a označování výrobků); Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele; Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku; Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník; Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník; Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví; Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami; Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích; Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, vyhláška č. 641/2004 Sb.; Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Normativní předpisy ovlivňující úložný nábytek: ČSN Nábytek názvosloví; ČSN Nábytek bezpečnostní požadavky; ČSN Dřevěný nábytek technické požadavky; ČSN Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky; ČSN Úložný nábytek technické požadavky; ČSN Kovový nábytek, základní ustanovení. 36

36 3.6 Systémy pro ukládání použitého prádla a textilu Lidé ukládají své použité oblečení před procesem praní různými způsoby. Někdo používá koš na prádlo, někdo vak, někdo třídicí systém a někdo využívá například shoz na prádlo. Někteří uživatelé jsou alternativní a prádlo odkládají například nad schodiště, na ribstol, na rotoped, někteří mají speciální místnost či kout, do kterého odkládají veškeré svršky a další díly ošacení. Jiní mohou ledabyle odhazovat kusy oblečení po celém bytě. V této oblasti je opravdu velké množství možností, jak se dá odkládat použitý oděv a prádlo, záleží na každém jedinci jaké má zažité návyky, hygienická kriteria a požadavky na vzhled a čistotu bydlení. Od tohoto aspektu se odvíjí i různé požadavky na systém odkládání popřípadě třídění prádla a textilu. Níže bude věnována pozornost pouze konvenčním způsobům ukládání. Rešerše úložného prostoru na špinavé prádlo Úložné prostory na ukládání špinavého prádla je možné dělit do různých kategorií. Hlavním kritériem je vzhled a funkce úložného prostoru, sem je možno zařadit klasické koše na prádlo, které mohou být moderní, designové nebo třídicí. Dalším kritériem může být třídění podle voleného materiálu. Nejdůležitějším kritériem se zdá být velikost úložných košů a jejich prostorová náročnost, zda je možná aplikace pouze v domech, nebo je možné je použít i v bytech Systémy ukládání prádla v bytech a v rodinných domech Tímto kritériem jsou děleny systémy dle jejich náročnosti na prostor. Patří sem systémy, které nejsou striktně vázány na velikost a členění prostoru. Tento typ úložného prostoru si může pořídit každý uživatel, jak ten co bydlí v bytě, tak ten co bydlí v rodinném domě. Záleží opravdu čistě jen na preferencích uživatele, pro jaký typ se rozhodne a dle jakých kritérií se rozhoduje. Je to v podstatě nejrozsáhlejší skupina, která se dá členit na další podskupiny. 37

37 Běžné úložné systémy pro ukládání použitého prádla a textilu Řadí se sem různé typy běžně dostupných košů na prádlo. Tyto koše se mohou skládat z jedné až čtyř částí. Mohou být samostatnými konstrukcemi, mohou obsahovat vnitřní textilní vaky, nebo mohou mít víko, díky kterému není vidět dovnitř koše. Koše jsou buď konstrukčně pevné nebo jsou skládací. V tomto směru je velice zajímavý koš na obrázku, který je řešený tak, že se dá díky své konstrukci jednoduše složit na velikost 15x15 cm. Tento koš je velice praktický a lze jej využívat i pro ukládání jiných předmětů, například dětských hraček. Tento úložný nábytek je dostupný v různém provedení ve většině běžných obchodů s nábytkem. Obr. 16.: Běžné úložné systémy pro ukládání použitého prádla a textilu 38

38 Netypické úložné systémy pro ukládání použitého prádla Mezi netypické úložné systémy spadají koše, které jsou nekonvenční, využívají netradičního pojetí materiálů, přidávají užitné funkce a projevují se zde myšlenky návrhářů. Jako zástupce je zde vybrán systém závěsného koše na stěnu od Heleny Steiner, který se uchycuje na zeď a vytváří pomyslný vzor. Tento systém by měl snížit náročnost koše na prádlo na prostor. Ovšem vyvstává zde otázka, zda při tomto systému není hospodyně příliš zatížena plného při sundávání plného koše (cca 6 kg) z výšky, která je nad úrovní jejího zraku. Velice zajímavé na tomto principu je, že se koš dá po sejmutí velice příjemně odnést do místnosti, kde probíhá prací činnost. Obr. 17.: Závěsný koš na stěnu od Heleny Steiner Společnosti Kai Wai Lee, Tchaj-wan a Prádelna koncept Společenství vytvořily unikátní systém na praní, kdy v podstatě není zapotřebí pracího bubnu, jelikož prací buben sám o sobě slouží jako úložný prostor na praní. Tento systém je hodně futuristický. Hlavní konstrukce obsahuje motory a přívod vody, jednotlivé koše/prací bubny se do pračky vsouvají individuálně a jsou na sobě nezávislé. Obr. 18.: Unikátní systém praní 39

39 Steve Nichols představil koš na prádlo jménem "Convoy", který zjednodušuje a řeší problematiku přenášení prádla do prádelen. Tento koš lze velice jednoduše přesunout do prádelny, a to tak, že se položí do vodorovné polohy a vytáhne se rukojeť. Vyvstává zde otázka, v čem a jak se ponese z prádelny (je-li myšlena veřejná prádelna) čisté prádlo. Pokud by se mělo nést stejným způsobem, hrozí znečištění oděvu prachem, který se do koše dostane průduchy, jež byly vytvořeny za účelem dobré prodyšnosti koše. Další otázkou, jež se nabízí, je případné znečištění již špinavého prádla. Mohla by se zdát tato úvaha nadbytečná, ale pokud bude nepříznivé počasí při přepravování prádla do veřejné prádelny (sníh, déšť nebo jen kaluže) dojde k nadměrnému znečištění oděvu příp. i trvalému znehodnocení (například od posypové soli). Obr. 19.: Convoy koš na prádlo Přenosný koš na prádlo od Brabantia lze jednoduše rozložit a z otvoru pro špinavé prádlo se vytvoří úchyty pro přenosnou tašku. Koše jsou ze 100 % bavlny s laminovanou polypropylenovou podšívkou, takže jejich údržba je velmi nenáročná. Obr. 20.: Přenosný koš na prádlo od Brabantia 40

40 Třídicí úložné systémy pro ukládání použitého prádla a textilu Na trhu jsou k dispozici i různé třídicí systémy. Tyto systémy umožňují uživateli rozdělovat odkládané prádlo již do různých skupin na praní. Například bývají skupiny tříděny podle barev, teplot praní a dalších kritérií. V průměru se třídí do 3-4 skupin. Tyto systémy jsou náročnější na prostor, ale zjednodušují a urychlují práci před přímým procesem praní. Tento systém se spíše využije v domácnosti s větším počtem členů, která má vyšší četnost praní prádla. Systém na třídění prádla je možné umístit klasicky v koupelně či šatně, také jej lze umístit v rodinných domech do technické místnosti, ve které probíhá proces praní. Ve většině případů převažuje funkce nad estetikou. Tyto typy jsou k dostání ve většině velkých obchodních řetězců s nábytkem, jako je např. Kika a Ikea. Lze je také vytvořit, i jako home made výrobek. Obr. 21.: Třídicí systémy pro ukládání prádla 41

41 Obr. 21.: Třídicí systémy pro ukládání prádla 42

42 Volby materiálu pro ukládání použitého prádla a textilu Takzvané koše na prádlo se vyrábí z poměrně velkého množství materiálů a jejich kombinací. Proto je možné koše na prádlo dělit právě podle materiálů použitelných k výrobě. Nejčastěji používanými jsou: kov, dřevo, proutí, plast a textil. Každá tato skupina má množství pozitiv pro použití vycházející z materiálových vlastností. Oblibou posledních několika desítek let jsou koše plastové, a to díky své lehkosti, snadné čistitelnosti, ceně a odolnosti vůči bakteriím a plísním. V podstatě zde dochází ke konkurenci mezi dvěma skupinami, které se liší hlavně ve složení a vztahu k hygieně. Kdežto kovové a plastové materiály jsou zcela odlišné svým složením, za jejich výhodu je považována odolnost vůči bakteriím, zašpinění a lehká udržovatelnost. a) b) c) Obr. 22.: a) Kovový (nerezový koš), b) dřevěný koš, c) proutěný koš 43

43 a) b) c) Obr. 23.: a) Plastový koš, b) c) textilní koš 44

44 3.6.2 Systémy ukládání prádla pouze v rodinných domech V rodinných domech se při plánování dispozic dá předem počítat s propojením technické části domu s užitnou, aby byl zjednodušen přenos prádla z koupelny či šatny přímo k pračce do prádelny. V takovýchto domech se plánuje prádelna (technická místnost) v suterénu. Nad prádelnou je naplánována šatna, do které jsou vytvořeny z různých míst shozy. Šachta, která propojuje tyto místnosti a vytváří tak shoz, velmi zjednodušuje přenos prádla v rodinných domech. Jednotlivé vhozy jsou velice nenápadné a lze je přizpůsobit interiéru. Šachta by teoreticky mohla být členěna pro segmentaci prádla, které by v prádelně padalo do separačních košů. Tento systém lze využít nejen v rodinných domech, ale i v penzionech, nemocnicích, hotelech, pečovatelských domech apod. Páteří důsledné logistiky v těchto budovách jsou gravitační shozy, které jsou stejné jak pro nakládání s odpadky tak s prádlem. Shozy na volně ložené prádlo se používají pouze v menších objektech, jako jsou rodinné domy a soukromé penziony, protože obsahují maximálně 3 shozová místa. Obr. 24.: Schéma systému shozu Obr. 25.: Shoz 45

45 Shozy V domech s obytným prostorem v podkroví se dá vytvořit prostor pro shazování v nevyužitých rozích krovu. Teoreticky mohou být pro tento účel využity různé části domu, které neměly dosavadní funkci, stačí pouze předvídavost projektanta a správné rozložení prádelny a míst pro shoz v domě. Tomuto tématu již nebude dále věnována pozornost, jelikož z výzkumu vychází, že pouze 0,68 % dotazovaných využívá tohoto systému dopravy prádla do prádelny. Ve shozech je možná budoucnost, pokud projektanti budou zahrnovat tyto systémy do svých návrhů. A také pokud bude dostatečná poptávka ze strany uživatelů. Zatím nejsou uživatelé s tímto systémem dostatečně seznámeni a informováni o jeho výhodách či nevýhodách. Obr. 26.: Koupelna v domě se systémem shozu 46

46 4 VLASTNÍ NÁVRH Celková snaha je dimenzovat úložný prostor na špinavý textil a oděv tak, aby co nejvíce zjednodušil práci spojenou s činností praní. Vychází se z předpokladu těchto činností spojených s praním sběr prádla, přenos prádla, třídění prádla, plnění pračky, čištění úložného prostoru pro prádlo, zvedání a pokládání. Celý systém by měl být zhotoven tak, aby motivoval uživatele k užívání. Také by zde měla být možnost sestavení si úložný prostor na míru dle vlastních potřeb. Jak vyplývá z provedeného průzkumu: produkce špinavého prádla, segmentace prádla a praní a jeho četnost je v každé domácnost rozlišná. Dalším požadavkem je možnost nastavení parametrů koše přímo pro klienta v rámci zakázkové výroby. 4.1 Požadavky pro malý úložný prostor na špinavý textil a oděv Při určování požadavků je nutné stanovit uživatelské využití a náročnost. Hlavním faktorem je uživatel. Z výsledku dotazování vyplývá, že v převážné většině jsou uživateli košů na prádlo ženy. U žen je normovaná hmotnost předmětů pro časté manipulování břemene 15 kg. Je-li bráno v úvahu dimenzování na jednu pračku (5 7 kg) zůstává na koš 8 10 kg. Ovšem bude-li vytvořena snaha pro usnadnění práce, nebo bude-li bráno v úvahu možnost využívání těhotnými ženami (kdy je povoleno maximálně 7,5 kg) zůstává pro koš na prádlo 1-2 kg z celkové hmotnosti. Tedy základním požadavkem by měla být lehkost konstrukčního materiálu, popřípadě odnímatelnost jednotlivých částí. Kapacitní dimenzování musí počítat s objemem jedné pračky. Ten bývá uváděn 5-7 kg prádla. To znamená 37,5 l až 52 l vycházíme li z předpokladu, že průměrné 1 kg prádla má 7,5 l. Tento parametr je velice těžce stanovitelný, obsahy pracích bubnů jsou stanoveny v kilech a různé kusy oděvu či užitkového textilu mají různou váhu. Záleží zde na hustotě a vlastnostech daného materiálu. Tedy tento parametr je čistě orientační. Pokus v domácích podmínkách tuto tezi potvrdil. Pro snadný přenos prádla k pračce by měla být jednoduchá manipulovatelnost, kdy se nebude muset využívat jiných přenosných elementů, jako jsou například plastové koše, do kterých se z koše prádlo vloží, aby se mohlo přenést do prádelny. Přenos prádla je velmi důležitý především v případech, kdy je v domácnosti více sběrných míst. Jednoduchý princip řešení by měl přispět k systému Vezmu a jdu, kdy se uživatel nemusí zabývat žádnou jinou činností, než je přenesení prádla. 47

47 Při ukládání znečištěného prádla lze předpokládat znečištění úložného prostoru. Tedy volba materiálu by měla být přizpůsobena snadné údržbě, aby bylo zajištěno dodržování hygienických návyků a předcházelo se tak hromadění bakterií. Úložný prostor by měl být odolný vůči vzniku a růstu plísní, které mohou vzniknout při odložení vlhkého či mokrého textilu do koše. V rámci tohoto požadavku je nezanedbatelným kritériem prodyšnost úložného prostoru. Dalším požadavkem pro zkvalitnění práce při procesu praní je vytvořit systém usnadňující předpřípravu praní, nebo-li třídění prádla. Systém, ve kterém by se podle různých kritérií třídilo prádlo do požadovaných skupin, například podle barev (předejití zaprání ostatního prádla), podle materiálu (předejití degradace materiálu správnou volbou pracího režimu) a podle dalších návyků hospodyňky. Zpříjemní se tak tento předpřípravný proces, hospodyňka se před procesem praní nebude muset probírat hromadou špinavého prádla, ale prádlo se pouze vloží do pracího bubnu. Parametry a požadavky koše na prádlo- shrnutí Lehkost - maximální váha 2 kg Manipulovatelnost odnímatelnost Hygiena pratelnost Prodyšnost Odolnost vůči plísním a bakteriím Velký objem - 37,5 52 l Možnost systému třídění Řešení: Pro splnění požadovaných kritérií je volen dvouprvkový systém. Jedním prvkem je vak pro umístění špinavého prádla o objemu až 50 l na jeden koš. Druhým prvkem je konstrukční nosný prvek, který je možné volit v různých variantách. Podle množství vaků a velikosti nosného prvku dochází k možnosti třídění prádla do požadovaných skupin. Vak se dá z nosného prvku pomocí jednoduchého kování velice snadno vyjmout a přenést s celým svým obsahem k pračce. Textilní vak je velice lehký a nebude zatěžovat svou hmotností hospodyňku. 48

48 4.1.1 Volba materiálu Textilní vak Materiál by měl být antibakteriální a antiseptický, aby se předešlo nežádoucím pachům z rozmnožování bakterií, také nesmí barvit. Pokud bude součástí koše barevná textilie, měla by být ze syntetických vláken, nejlépe barvená ve hmotě, aby se předešlo případnému zabarvení vloženého oděvu. Materiál by měl být pratelný pro lepší dodržení hygieny. Nosná konstrukce Volba materiálu je důležitá ve vztahu materiálu vkládaného a konstrukčního. V tomto případě je k textilu nejvíce vhodný textil, popřípadě jiný celulózový materiál. Je-li brána v úvahu konstrukční náročnost a požadavky na tvar, je lepší pro nosný prvek zvolit dřevěný materiál. Při volbě mezi masivním a překližovaným materiálem byl zvolen materiál překližovaný, díky své lehkosti, dobrým vlastnostem z hlediska kombinace tloušťky, tvarové stálosti a mechanickým vlastnostem. Překližovaný materiál je velice pevný, přestože je subtilní Dosažení požadované funkce Větrání a prodyšnost koše na prádlo Materiál by měl být prodyšný či perforovaný, aby docházelo k úniku přebytečné vlhkosti a předešlo se tak vzniku plísní a dalším nežádoucím defektům. Pokud tak není učiněno, dochází k množení bakterií, což má za následek tvorbu odéru. Pokud jsou odéry akumulovány v uzavřeném prostoru, dochází k nežádoucímu účinku, jako je například zápach či nevratné poškození textilie. Hygiena Dostatečné hygieny se dosáhne správnou volbou materiálu, nejlépe s přirozenými antiseptickými vlastnostmi. Materiál by měl být lehce udržovatelný a pratelný či omyvatelný. Neměl by sám osobě emitovat barvu či jiné látky do textilu. Další zásadou by mělo být správné dodržování hygienických návyků, které by měly být vštěpeny už v raném věku. Děti by se měly formou hry naučit třídit oděv a správně ho odkládat. 49

49 Manipulovatelnost Možnost lehkého vyjmutí jednotlivých částí, možnost přenášet pouze požadovanou část prádla bez pomoci vedlejšího elementu a bez předpřípravy. Systém Vezmu a jdu Požadované estetické vlastnosti Vzhled a jeho role Při dotazování respondenti zodpověděli, že vzhled pro ně v tomto případě hraje menší roli než funkčnost, výsledky dotazování jsou poskytnuty v příloze. Ovšem musíme brát v potaz, že při výběru koše na prádlo či jakéhokoliv jiného předmětu, je prvním výběrovým kritériem právě vzhled. Z toho vyplývá, že vzhled by měl být na jednu stranu přitažlivý a líbivý, ale z druhého hlediska jednoduchý a nenápadný, aby v interiéru neupoutával moc pozornosti. Velké množství respondentů dává přednost skrytému ukládání použitého oděvu například ve skříni. Důležitost vzhledu koše na prádlo 32% 5% 20% 43% Vzhled je důležitý Schovaný, nenápadný Vzhled není důležitý Není zapotřebí koš Jiné Graf 5.: Důležitost vzhledu koše na prádlo dle odpovědí respondentů 50

50 Děti a třídění prádla Jak už bylo zmíněno, je dobré děti v raném věku vést ke správným hygienickým návykům. Pokud dítě není od dětství k návykům vedeno, v dospělosti touto absencí trpí a těžce se musí vypořádávat s navykáním na potřebné zvyklosti. Ke snadnějšímu vytváření návyků by měla být zvolena forma zábavné hry. Například vytvoření návyku pro segmentaci použitého oděvu dle různých kritérií by mohlo být snazší při použití nástěnných modulů různých barev. Moduly by vytvářely jistou hru, jejich pozice by byla měnitelná, aby došlo k přemýšlení a nebylo to jen mechanické opakování činnosti. Důležité je utvářet v dítěti vědomou činnost dostatečně odůvodněnou a zajímavou. Ve vnitřní části by mohl být umístěn textilní vak, který by usnadňoval možnost přepravy obsahu. Tyto moduly by se daly využívat i na ukládání jiných předmětů např.: hraček. Dítě by mělo být za pochopení a užívání systému odměňováno, aby byl návyk spojen s pozitivním výsledkem a lépe se dlouhodoběji udržoval. Samozřejmostí je, že dítě musí požadovaný proces vidět u rodičů, kteří ho dodržují. Pro děti by mohl být volen i jiný systém košů, např. basketbalové koše různých barev. V zásadě jde hlavně o princip nauky. Obr. 27.: Skica možného úložného systému pro děti 51

51 4.2 Varianty řešení Základní prvek Textilní koš na prádlo, odnímatelný, pratelný, uzavíratelný, prodyšný. Výroba v různých barevnostech pro vysokou variabilitu tvorby vlastních kombinací barevných skupin košů pro třídění. Textilní koš se dá uchytit do mnoha pomocných systémů, např. do systému zavěšeného ve skříni, do speciální skříně s vkládáním přes dveře pro úplné zakrytí, nebo se zavěsí na dvě ramínka na šatní tyč. Koš se dá také umístit do sestavitelné konstrukce přímo do koupelny, prádelny či přímo pod shoz. Koš lze umístit i na stěnu do záchytného žebříku. Zjednoduší to práci při přenosu prádla i těm, kteří prádlo ukládají pouze do hromad na určené místo v bytě. Koš je velice lehký a dá se prát společně s prádlem. Základní prvek lze vkládat do různých nosných konstrukcí. Materiál může být z PES (polyesterová) vláken, z funkčních vláken, viskózových vláken nebo přírodní varianta z lněného či bambusového vlákna. Výhody: - Variabilní umístění, - variabilní nastavení třídicího systému, - pratelnost, - prodyšnost, - kombinace materiálů textil a textil, - odnímatelnost, - lehká přenosnost - jednouchý střih a výroba, - přijatelná cena, - možnost výroby více typů dle pomocné konstrukce, - využitelné pro vestavěné a skryté úložné prostory, - přizpůsobí se stávajícímu systému. Nevýhody: - Při použití přírodního textilního materiálu může dojít k zabarvení prádla či koše a také ke vzniku plísní, - možnost zašpinění vyřešeno pratelností materiálu, - potřeba podpůrné konstrukce či jiného nosného systému, - dražší antibakteriální materiál. 52

52 4.2.2 Možnosti konstrukce nosného systému Truhla Řešení pomocí této varianty vyžaduje větší požadavky na prostor. Truhlice vychází z historického hlediska jako klasický nábytkový typ pro ukládání oděvu, i když v poslední době spíše zapomenutý. Ovšem tento typ řešení skýtá další užitnou funkci. Kromě ukládání se na truhlu dá při svlékání oděvu usednout. Dostává se tak pohodlnějšímu a stabilnějšímu způsobu svlékání, u kterého nehrozí pád. Truhlice je i velice zajímavým nábytkovým prvkem, který může být dekorativním kouskem, jak bývalo zvykem v historii, kdy truhly byly ručně malovány a dávaly se jako věno. Dnes nám truhlu může zdobit vzor vytvořený na CNC (computer numerical control) strojích, nebo může být libovolný požadavek zákazníka vytvořen pomocí gravírování či vypalování. Umístění truhlice je plně individuální a záleží zcela na potřebách a možnostech uživatele. Lze ji umístit do koupelny, prádelny, šatny, ložnice, dětského pokoje, chodby či předsíně. Samozřejmě pro umístění do koupelny by měla být zvolena voděodolná povrchová úprava, nejlépe polymerového charakteru. Pro umístění textilního vaku je zapotřebí speciální dřevěné kování uchycující vak v požadované velikosti. Obr. 28.: Skica truhlice 53

53 Rozkládací truhla V poslední době je trendem vytvářet věci, které je možné rozkládat. Tím se zpravidla získá větší využitelná plocha, či jiná užitná funkce. Tento trend souvisí s minimalistickým bydlením. Truhlice na prádlo, která vyžaduje poměrně velký prostor, by mohla být nastavitelná podle aktuální potřeby. Tomu by odpovídalo i množství vložených textilních vaků, např. z běžně používané truhly s dvěma vaky, by se truhla dala zvětšit o jeden až dva další vaky. V situaci, kdy prarodičům přijedou vnoučata na dovolenou a je předpoklad větší produkce špinavého prádla, se pouze truhlice rozloží na dobu potřebnou a po té se opět složí. Tato truhlice má ovšem četnou řadu problematických míst. Například zajištění víka při dosednutí, ukrytí víka nad výsuvnou částí v složené verzi, jednoduchý a lehký posuv a další. Tento systém je poměrně dosti složitý pro výsledné řešení. Také by bylo zapotřebí vytvořit prototyp, na němž by se provedly zkoušky, pro odhalení případných nedostatků v konstrukčním řešení. Dále je otázka, zda-li by ve výsledné fázi bylo rozkládání uživatelem využito a jestli by se tento výrobek udržel na trhu, vezme-li se v potaz poměr mezi kvalitou, užitnou funkcí a poptávkou. Z těchto důvodů nebyl zvolen jako výsledná varianta, ale je zde pouze jako námět k dalšímu možnému řešení. Obr. 29.: Rozkládací truhla 54

54 Truhla s dotykovým celovýsuvem (bezúchytkovou) mechanikou Tato varianta je volena s poměrně dražším dotykovým kováním, kdy koše jsou aplikované ve velké zásuvce s pojezdy. Také je zde využito dřevěné kování pro uchycení textilních vaků. Tato varianta řešení je vhodná například do koupelnových skříní pro umyvadlo s mělkým sifonem, kdy je tak možné využít prostoru pod umyvadlem. Pokud je zásuvka aplikovaná do truhly bez umyvadla slouží ke krátkodobému usednutí. Do truhlice by se vešly 3 4 vaky, samozřejmostí u výroby na zakázku je přizpůsobení velikosti požadavkům zákazníka. Vhodné užití je také do šatny, chodby či ložnice, může tak sloužit jako vhodný prostor pro odkládání drobných předmětů nebo třeba květinové dekorace. Decentní vzhled zajišťuje dostatečné množství diskrétnosti. Při použití vnitřních vaků z funkčních voňavých vláken by se dalo předejít případnému úniku zápachu, dokonce by v tomto případě koš na prádlo sám příjemně jemně voněl. Obr. 30.: Truhla s kuličkovým celovýsuvem s push (bezúchytkovou) mechanikou 55

55 Skříň Textilní vak lze aplikovat i do vysokých skříní s horizontálním otvíráním. Musí zde být využita nosná konstrukce pro textilní vak. Tento způsob ukládání velice šetří prostor a stává se tak zajímavý i pro uživatele s malými koupelnami, např. majitele panelákových koupelen. Také se dá uvažovat o možnosti využití na internátech či kolejích, kde by každý student měl svůj vlastní vak. V těchto ubytovacích domech mají studenti ve většině případů malé množství úložného prostoru a často dochází k odkládání špinavého prádla např. do skříně s čistým prádlem bez oddělení nebo do igelitových tašek, což je naprosto nevhodné. Tato skříň, která je na prostor velice nenáročná, by ovšem tento problém mohla vyřešit. Obr. 31.: Skříň vysoká 56

56 4.2.3 Varianty vaku Textilní vaky jsou vysoce variabilní, jak ve svých tvarech, tak v materiálových kombinacích. Samozřejmostí je možnost změny barvy dle požadavků klienta či aktuálních módních trendů. Různými zlepšeními vaku je možné přidávat užitné hodnoty, což se ovšem projeví na ceně výrobku. Vak na praní Tento speciální vak by řešil možnost praní prádla přímo ve vaku. V horní části vaku by bylo všito zdrhovadlo, kterým by se před praním prádla vak uzavřel. Pro praní prádla ve vaku by musela být zvolena síťka z polyesterových vláken, např. tyl nebo Sanavel (obchodní název pro zdravotnickou textilii, síťovina vytvořena osnovním pletením). Tímto typem vaku by se dal vyřešit věčný problém se ztrácením ponožek. Ponožky by se tak mohly separovat přímo do vaku na praní a po té by se přímo vložily do pračky, nedocházelo by tak k efektu požírání ponožek pračkou. Obr. 32.: Problematika návratnosti ponožek z procesu praní Polyfunkční Tento typ vaku by byl vyroben z polyfunkčních vláken, která by voněla. Tento efekt by byl dlouhotrvající a nevypratelný. Vůně by byla volena v různých variantách a vždy velmi jemná a nenápadná. Vůně by pohlcovala nežádoucí odér a nahrazovala by ho. Tento typ vaku by byl zároveň antiseptický, což by vedlo k snížení množení bakterií a tak by se eliminovala část odéru. Tento efekt by se projevil na vyšší ceně vaku. Princip je inspirován voňavými botami značky Melissa. 57

57 5 VÝSLEDNÉ ŘEŠENÍ 5.1 Popis funkce truhlice MiLe Jedná se o úložný prostor skládající se ze dvou částí, vnitřního textilního vaku a vnější nosné truhly z překližky. Truhlice by byla vyráběná na zakázku, přesně podle stanovených požadavků a kritérií klienta. Klient bude mít možnost výběru z předem navržených variant, případně se dohodnout i na vlastním motivu, který by se vytvářel na CNC strijích. K dosažení požadovaného motivu se dá volit i technika gravírování. Klient si také bude moci zvolit variantu povrchové úpravy podle předpokládaného místa užívání. Také bude možný výběr různých materiálových kombinací. Vlastním výběrem se dá výrazně ovlivnit konečná cena, podle finančních možností klienta. 5.2 Základní prvek úložný Vnitřní textilní vak na prádlo je odnímatelný z celkové konstrukce koše a je pratelný. Textilní vak lze vybrat z několika barevných variant a v požadovaném množství. Pokud někdo potřebuje tři segmentační koše, pořídí si tři vaky. Je-li zapotřebí čtyř třídicích míst, zvolí se vaky čtyři. Je to libovolně nastavitelné podle potřeby. Barva vaku znázorňuje barvu vkládaného textilu. Také by se daly na vaky nažehlit různé textilní symboly, které by vyjadřovaly segmentační kritéria. Vak je velice lehký, tedy splňuje požadavek na nízkou hmotnost pro práci ženy. Díky harmonikovým skladům po bočnicích a dnu vaku se umí přizpůsobit velikosti obsahu a to z obsahu 20 l až na obsah 45 l. Důkladným prošitím harmonikových skladů se zachovává tvar i po vyprání či vyjmutí špinavého prádla. Na vrchní části vaku jsou přišita čtyři poutka, do kterých se zasunují dvě tyče. Mezi poutky je 10 cm volné místo a vzniká tak prostor pro uchopení vaku za tyče, jednoduchá možnost přenášení. Tyče jsou delší než je šířka vaku a za tuto přesahující část se ukládají do speciálního žebříkového kování. Toto kování je upevněno ve vnitřní části libovolné pevné konstrukce. Pokud se na poutka připevní šatní ramínka je možné vak zavěsit do skříně na šatní tyč, jak je vidět na obrázku 33. Materiálových variant je více pro větší výběr klienta. Vlákna nesmí pouštět ani přijímat barvu a měla by být odolná vůči bakteriím a plísním. Přírodní variantou je lněné plátno, syntetickou možností PES plátno, kombinací viskózová tkanina se vzhledem lnu. 58

58 Obr. 33.: Zkouška střihu vaku, způsob zavěšení na šatní tyč pomocí ramínek, vak s textilním obsahem Kalkulace vaku Kalkulace se bude lišit podle vyráběného množství a použitého materiálu. Pro výpočet volíme plátno, materiál je viskóza s leněným vzhledem, cena 99 Kč/bm. Šicí nit je polyesterová. Spotřeba látky při šířce 140 cm činí 75 cm. Kalkulací vychází na jeden vak prodejní cena 195,- Kč plus DPH dle platné sazby. materiál: režie: práce (30 min): marže 30 %: celkem bez DPH daň 21 %: celkem 75 Kč 25 Kč 50 Kč 45 Kč 195 Kč 40, 95 Kč 236 Kč/ks 59

59 5.2.2 Technologický postup výroby vaku: - Vystřižení jednotlivých dílů podle střihové šablony, - prošití skladů na harmonikovém dílu, šíře každého skladu je 3 cm, prošívají se střídavě z lícní a z rubní strany, - v místě přechodu dna a boční strany harmonikového dílu prošít jednotlivé sklady pod úhlem 45 o, - přišití předního a zadního dílu k bočním dílům a dnu harmonikového dílu, - začištění horního okraje vaku záložkou, - začištění dílů na poutka pro zavěšení vaku, - přišití poutek k vaku na místa vyznačená podle střihové šablony. Střih Střihová šablona + 1 cm na švy a případné nerovnosti. Na skládaném harmonikovém dílu jsou znázorněny sklady pro sešití, černě jsou znázorněny sklady ven, šedou barvou sklady, které jsou dovnitř vaku. Obr. 34.: Střih vaku 60

60 5.3 Nosná konstrukce Truhla z překližovaného materiálu tloušťky 8 mm s vrchní dýhou BR, funguje jako nosná konstrukce pro textilní vaky. Truhlice nemá dno, pro zkvalitnění odvětrávání a cirkulaci vzduchu. Na vnitřní straně truhly je upevněno kování pro uchycení vaku. Truhla je perforovaná na všech čtyřech stranách. Průřezy se provádí na CNC strojích a proto je možné navrhnout velké množství variant sestavení a tvarů otvorů. Další variantou jak vytvořit profilování je vytvořit vzor na dvě 4 mm silné překližky, které se následně slepí k sobě. Na každé překližce je jiná perforace, po slepení překližek vznikne 3D vzor, spodní překližka může být odlišena jinou barvou. Truhlice může sloužit i k případnému usednutí při svlékání oděvu, nebo pro odkládání věcí. Jelikož z průzkumu vychází, že lidé třídí prádlo do různého počtu skupin, jsou k základní velikosti truhlice navrženy další dvě menší truhlice. Varianty šířkových velikostí řeší také náročnost velké truhlice na prostor. Klient si také může pořídit více truhlic různých velikostí dle potřeby a možností. Základní truhlice má také další dvě výškové varianty, aby i v tomto směru byla možnost přizpůsobit se přání klienta. Tyto výškové varianty řeší problém různé výšky uživatele a také možnost zasunutí truhlice například pod zvýšenou polici. Všechny tyto varianty jsou pouze základní, přání klienta se mohou individuálně přizpůsobit. Základní varianty řešení truhlice MiLe: Podle šířkových rozměrů: o 300 mm, prostor pro 1-2 třídicí vaky, o 600 mm, prostor pro 2-3 třídicí vaky, o 900 mm, prostor pro 3-4 třídicí vaky, podle výškových rozměrů: o 500 mm, o 600 mm, o 700 mm, podle vzorování průřezu: o klasik proužky, o centrální kruhové, či tvary rotované s centrálním tvarem, o dvojité použití dvou 4 mm silných překližek, o ornament ornamentální tvary, o možnost potisku nebo barevného nátěru. 61

61 5.3.1 Kalkulace truhlice MiLe Cena truhlice MiLe bude proměnlivá v závislosti na výběru velikosti a úpravy truhlice zákazníkem. Vycházelo by se z ceny základní truhly bez frézování, podle volby klienta by se frézování dopočítalo podle velikosti a náročnosti vzoru. Náročnost a množství frézování na CNC tvoří poměrně velkou část ceny výrobku. Truhlice by byla v trojí velikosti a v trojím výškovém provedení. Také by byl v ceně rozdíl podle volby povrchové úpravy, která by souvisela s předpokládaným umístěním truhly. Množství vaků by bylo také individuální podle požadavků klienta. Faktory ovlivňující výslednou cenu: - Výška truhly, - šířka truhly, - rozsah frézování, - povrchová úprava, - množství vaků (200 Kč/ks). Výpočet ceny truhlice MiLe Klasik 900x500 bez textilních vaků: Tabulka 2.: Kalkulace vlastní MJ spotřeba cena Materiál PDP bříza BB-BB tl.8 m 2 1,728 PDP bříza BB-BB tl.10 m 2 0,0394 PDP bříza BB-BB tl.20 m 2 0,0884 lepidlo ks 1 NH l 2 785,- závěs klavírový m 0,88 vrut 4x8 ks 24 kluzák nastřelovací rohy ks 4 sponka ks 16 Práce 1 osoba h ,- Cena zakladu bez marže a DPH 2185,- CNC frézování bm ,- Výrobní režie započítané v práci 7185,- Marže % ,25 Cena bez DPH 8981,25 Daň % ,- Cena s DPH ,30 Kč 62

62 Pro srovnání vlastního výpočtu kalkulace byla požádána firma Velecký s.r.o. o výpočet předběžné kalkulace. Firma poskytla náhled do rozpisu rozpisu jednotlivých položek, ale v rámci utajení interních informací ho není možné v diplomové práci uvést. Vyplývá z něho, že největší část ceny tvoří práce na CNC strojích. Firma by práci zadala jednomu pracovníkovi. Kalkulace od firmy je vypočítána na různé šířkové rozměry. Z porovnání cen vychází, že cena stanovená firmou Velecký s.r.o. je nižší než cena vlastní. Tabulka 3.: Kalkulace od firmy Velecký s.r.o. 63

63 5.4 Výtvarný návrh prvku Vývojová řada Textilní vak V první řadě vznikl nápad spojení textilního vaku s nosnou konstrukcí. Dále bylo zapotřebí navrhnout této ideji tvar. Tvar základního prvku ovlivnil tvar konstrukčního prvku. Pro přesnější tvorbu byly na začátku stanoveny požadované parametry pro vak na prádlo, které byly pevně dané, ale část z nich nebylo zapotřebí dodržovat. Z upravitelných požadavků se posléze vytvořily varianty vaku např. vak, ve kterém je možné prádlo prát. Textilní vak se měl prvně zavěšovat na ramínka, po té zachycovat na tyč pomocí druků. Ve finální variantě je rozevíratelný pomocí harmonikového skladu a uchycuje sepomocí dvou tyčí uchycených v poutkách vaku. Obr. 35.: Skica vývoje tvaru vaku 64

64 Obr. 36.: Skica vývoje tvaru vaku 65

65 Konstrukční prvek nosný Konstrukční nosný prvek se musel přizpůsobit tvaru a způsobu uchycení vaku. V prvních variantách se pracovalo s uchycením pomocí druků. Tvarem se již od začátku vycházelo z horizontálního řešení, které bylo zvoleno z tradičních důvodů podobné historické truhlici. V první fázi se konstrukce skládala z bambusových tyčí. V další fázi se na bocích truhlice přidalo více materiálu, ale odejmul se přední a zadní díl, aby bylo zajištěno větrání a barevné vaky vytvářely vzor. Po té se přešlo k masivní podobě truhlice, kdy bylo využito masivních hranolů cedru. Hranolky byly na sebe skládány jako dřevěná hranice, kdy hranolky jsou v místě křížení zpevněny trnem. V této variantě se již přešlo k systému vkládání prádla pomocí tří vík a bylo vytvořeno kování pro uchycení košů. V předposlední variantě se přešlo k překližovanému materiálu, ale stále skládaného do systému hranice. Ve výsledné variantě je opět použitý plošný materiál a otvory se vytvořily pomocí frézování na CNC strojích. Obr. 37.: Skica vývoje tvaru truhlice 66

66 Obr. 38.: Skica a vizualizace vývoje tvaru truhlice 67

67 5.4.2 Varianty Ve výsledné variantě se musel ujasnit vzor frézování a vizuál celé truhlice. Byla zde možnost zanesení oblé linie do spodní části truhlice, tato varianta ovšem byla zavržena z důvodu nevzhledného pohledu na spodní část textilních vaků. Snahou bylo vytvořit vzory jednoduché, elegantní, líbivé, ale nikoliv příliš nenápadné. Varianty jsou jak v klasickém stylu, tak v lehce dynamickém centrálním stylu a dokonce i pro odvážné klienty vznikla i varianta slepená ze dvou různobarevných PDP s různým frézováním. Snahou je, aby si mohl vybrat každý podle vlastního vkusu. Obr. 39.: Skici variant profilování truhlice 68