VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií. Podklady pro získání podnikatelského úvěru na financování nákladního automobilu

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Podklady pro získání podnikatelského úvěru na financování nákladního automobilu Bakalářská práce Autor: Iveta Řezníčková Vedoucí práce: Ing. Marie Borská Jihlava 2012

2

3 Anotace Tato bakalářská práce se zaměřuje na druhy úvěrŧ, čerpání, splácení, úročení a zajištění úvěrŧ. Také na úvěrový proces, kterým musí projít ţadatel o úvěr. Dále informuje o leasingu jako další formě financování dlouhodobého majetku. V praktické části je provedena analýza úvěru od Komerční banky a úvěru od GE Money bank a zpracovaná nabídka leasingu od VB Leasing CZ, spol. s. r. o. s následným vyhodnocením nejvýhodnějšího financování. Praktická část práce dále zpracovává podklady pro získání úvěru. Následně je doporučena nejvýhodnější varianta pro financování nákladního automobilu. Klíčová slova Úvěr, úvěrový proces, čerpání, splácení, úročení a zajištění úvěrŧ, leasing. Annotation This baccalaureate session is specialized to the kinds of credits, dissaving, repayment, pay interesting and providing of credits. It is specialized to credit s action, too which applicant of credit must skirt. There are informations about leasing as next form to financing long-term possession. In the practical part is carry out analysis of credit from Commercial Bank and credit from GE Money Bank and processed menu of leasing from VB Leasing CZ, company s. r. o. and consenquential evaluation of the most profitable finance. The practical part process dates for contraction of credit. Consequently the most profitable alternate for finance lorry is recommend. Key words Credit, credit s action, dissaving, repayment, pay interesting and providing of credits, leasing.

4 Poděkování Děkuji Ing. Marii Borské, vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a konzultace při zpracování této bakalářské práce. Dále pak děkuji zaměstnancŧm Komerční banky a GE Money bank z poboček ve Velkém Meziříčí za poskytnuté informace a čas, který mi věnovali. Také bych chtěla poděkovat jednateli firmy nejen za poskytnuté materiály ke zpracování práce, ale také za odborné rady a ochotu, se kterou se mi při konzultacích věnoval.

5 Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je pŧvodní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenŧ je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapŧjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladŧ, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

6 Obsah ÚVOD BANKA HISTORIE A VÝVOJ ČESKÉHO BANKOVNICTVÍ BANKOVNÍ ÚVĚRY Podnikatelské úvěry ÚVĚROVÝ PROCES ŢÁDOST O ÚVĚR Základní přílohy k žádosti o úvěr ÚVĚROVÁ ANALÝZA UZAVŘENÍ ÚVĚROVÉ SMLOUVY KONTROLA DODRŢOVÁNÍ PODMÍNEK ÚVĚROVÉ SMLOUVY ČERPÁNÍ, SPLÁCENÍ, ÚROČENÍ A ZAJIŠTĚNÍ BANKOVNÍHO ÚVĚRU ČERPÁNÍ ÚVĚRU SPLÁCENÍ Jednorázové splácení Postupné splácení ÚROČENÍ ÚVĚRŦ ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRU LEASING PROVOZNÍ LEASING FINANČNÍ LEASING CENA LEASINGU LEASINGOVÁ SMLOUVA PODKLADY PRO UZAVŘENÍ LEASINGU LEASING VS. ÚVĚR, VÝHODY A NEVÝHODY ZÁKLADNÍ INFORMACE O SPOLEČNOSTI ÚVĚROVANÝ PŘEDMĚT VÝBĚR BANKY PRO POSKYTNUTÍ ÚVĚRU NABÍDKA KOMERČNÍ BANKY NABÍDKA GE MONEY BANK NABÍDKA VB LEASING SHRNUTÍ NEJVÝHODNĚJŠÍHO FINANCOVÁNÍ PŘEHLED ŢÁDOSTÍ A DOKUMENTŮ, KTERÉ MUSÍ BÝT PODNIKATELEM PŘEDLOŢENY PŘI ŢÁDOSTI O ÚVĚR ŢÁDOST O ÚVĚR VÝPIS Z OBCHODNÍHO REJSTŘÍKU PODNIKATELSKÝ ZÁMĚR ROZVAHA VÝKAZ ZISKU A ZTRÁT... 61

7 9.6 DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ POTVRZENÍ O BEZDLUŢNOSTI VŦČI FINANČNÍMU ÚŘADU POTVRZENÍ O BEZDLUŢNOSTI VŦČI SSZ POTVRZENÍ O BEZDLUŢNOSTI VŦČI ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNĚ VÝPOČTY SPLÁCENÍ ÚVĚRU A LEASINGU PROFI ÚVĚR OD KB EXPRESS BUSINESS ÚVĚR OD GE MONEY BANK LEASING OD VB ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SEZNAM WWW STRÁNEK SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ PŘÍLOHY... 76

8 Úvod Kaţdý z nás jistě zná rčení, ţe peníze nejsou v ţivotě dŧleţité. Podstatné je, kdyţ je člověk zdravý a šťastný. I v jedné písničce se zpívá:,,nemít prachy, nevadí. Tohle všechno je jistě pravda, ale na druhou stranu, kde bychom byli bez peněz? Nejspíše bychom ţili v jeskyních a lovili mamuty. Uţ v dávných dobách lidé cítili potřebu peněz, a tak vymýšleli rŧzné zpŧsoby, jak získat věc, kterou právě potřebují. Téměř kaţdý člověk, firma, společnost se někdy ocitli v situaci, kdy se jim nedostávalo peněz, které v danou chvíli potřebovali. Někomu pŧjčí peníze kamarád, jinému příbuzný, ale co kdyţ se takový člověk nenajde nebo pokud se jedná o firmu a velkou částku peněz. Co pak? Právě tímto problémem se bude zabývat moje bakalářská práce. Získáváním peněz pro firmu, konkrétně peněz na financování koupě nákladního automobilu. Cílem bakalářské práce je získat nejvýhodnější úvěr, nejen z hlediska jeho finanční náročnosti, ale také z hlediska náročnosti přípravy podkladŧ. A poskytnout podnikateli přehled o procesu, kterým musí projít při získání chybějících peněz na profinancování svých podnikatelských aktivit. Bakalářská práce se zabývá přípravou podkladŧ pro získání podnikatelského úvěru na financování nákladního automobilu. Je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V první kapitole s názvem Banka, charakterizuje banky jako finanční zprostředkovatele, popisuje jejich historii a úvěry, které poskytují. Další kapitola popisuje úvěrový proces, kterým musí projít kaţdý ţadatel o úvěr. Popisuje tedy jednotlivé kroky jako podání ţádosti o úvěr, základní přílohy k ţádosti o úvěr, úvěrovou analýzu, uzavření úvěrové smlouvy a kontrolu dodrţování podmínek úvěrové smlouvy. Následující kapitola teoretické práce se věnuje moţnostem čerpání a splácení, typŧm úročení a druhŧm zajištění bankovního úvěru. Předposlední kapitola definuje leasing, jeho druhy, cenu leasingu, leasingovou smlouvu a podklady pro uzavření leasingové smlouvy. V poslední kapitole zvaţuje výhody a nevýhody financování prostřednictvím leasingu a úvěru. V první části praktické práce představuje společnost, pro kterou bude získáván úvěr na financování nákladního automobilu. Je nastíněno, jak vybrat nejhodnější banku pro poskytnutí úvěru a je provedena analýza dvou úvěrŧ od Komerční banky, GE Money bank a leasingu od VB Leasing CZ s následným vyhodnocením nejvýhodnějšího 8

9 financování. Druhá část obsahuje kompletní přehled podkladŧ, které musí být předloţeny při ţádosti o úvěr. Je zde uvedeno, jak a kde veškeré podklady získat. Smyslem bakalářské práce je ukázat podnikateli, jak získat nejvýhodnější úvěr a ulehčit mu proces, kterým musí projít při získávání úvěru. 9

10 1 Banka Ani láska neudělala z tolika lidí blázny jako hloubání nad podstatou peněz, prohlásil kdysi anglický ekonom Sir Denis Robertson. (Revenda a kol., str. 19, 2008). Rozhodování všech subjektŧ v ekonomice ovlivňují peníze a význam peněz se postupně globalizuje. Peníze se staly dŧleţitou a neodmyslitelnou součástí ţivota nás všech a ovlivňují ţivot nás všech (Jiříček, 1999). Od vzniku peněz je banka neodmyslitelnou součástí ekonomiky. Banku mŧţeme charakterizovat jako druh finančního zprostředkovatele, pro kterého je hlavní činností zprostředkování pohybu finančních prostředkŧ mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Obchodní banky jsou jedním z nejvýznamnějších finančních zprostředkovatelŧ v kaţdé trţní ekonomice (Jiříček 1999, Revenda, 2008). Dvořák (1998) uvádí, ţe banky v současné době poskytují celou řadu činností, které se neustále rozvíjejí a mění. Existuje mnoho zpŧsobŧ členění bankovních produktŧ. Jedním z nejrozšířenějších zpŧsobŧ členění je podle jejich odrazu v bilanci banky. Aktivní bankovní obchody - Banka při těchto obchodech vystupuje jako věřitel. Vznikají jí rŧzné pohledávky (poskytuje-li úvěr) nebo jí vznikají určitá vlastnická práva (při zakoupení majetkových cenných papírŧ). - Tyto obchody se odráţejí v aktivech bilance banky. Pasivní - Banka při těchto obchodech vystupuje jako dluţník. Vznikají jí rŧzné závazky (při přijímání vkladŧ nebo emisi vlastních dluhopisŧ). - Tyto obchody se odráţejí v pasivech bilance banky. Neutrální - Při těchto obchodech banka nevystupuje ani jako věřitel ani jako dluţník, z tohoto dŧvodu se obchody neobjevují v bilanci banky. - Jde o obchody zobrazované mimobilanční poloţky (poskytnuté záruky). (Dvořák, 1998) 10

11 1.1 Historie a vývoj českého bankovnictví Bankovnictví má velice dlouhou tradici. Jeho rozvoj je úzce spojen s obchodem. Jiţ ve 12. století v severní Itálii vznikaly instituce podobné bankám. Dokonce i samotný název bankovnictví pochází z italštiny. Slovo,,banco v překladu znamená lavice, na které středověcí obchodníci provozovali směnárenské operace. Směnárníci a peněţníci jsou předchŧdci dnešních bank a bankéřŧ. Jejich depozitní operace a úvěrové operace lichvářŧ se staly základem úvěrové činnosti. První banky začínají v českých zemích pŧsobit na počátku 19. Století. Především šlo o zakládání poboček bank vznikajících ve Vídni. Začaly se ale také zakládat české banky. Jednou z nich byla například Ţivnostenská banka. Nově vzniklá Československá republika převzala soustavu obchodních bank z Rakouska - Uherska. Velkou úlohu hrála jiţ zmíněná Ţivnostenská banka, jeţ byla napojena na český prŧmysl a expandovala i do zahraničí. Po první světové válce, kvŧli špatnému stavu měny, bylo centrální bankovnictví podřízeno snaze vlády československou měnu stabilizovat. Úspěšná emisní politika vedla k přípravě oddělení emisních funkcí od výkonné státní moci. V roce 1926 byla jako centrální emisní banka státu zaloţena Národní banka československá. Aţ do vypuknutí 2. světové války bylo československé bankovnictví členité. Počet bank se podstatně sníţil v období okupace. I po roce 1945 pokračovala tendence sniţování počtu bankovních institucí a v roce 1950 byly centralizační tendence završeny zrušením Národní banky československé. Během této bankovní reformy byla zaloţena Státní banka československá (SBČS), která vedle úlohy centrální banky poskytovala i úvěry podnikatelské sféře. Vedle SBČS pŧsobila dále Investiční banka, Ţivnostenská banka a Československá obchodní banka. Ţivnostenská banka byla jedním z nejvýznamnějších bankovních domŧ 1. Republiky. Od roku 1957 do roku 1989 zprostředkovávala platby pro domácí občanskou klientelu ve vztahu k zahraničí. Bankovní sektor byl u nás do roku 1990 jednostupňový s výrazným monopolem Státní banky Československé.,,Přechodem na tržní hospodářství vznikla potřeba přeměnit bankovní sektor na konkurující podnikatelské subjekty a oddělit centrální banku jako nástroj státu k regulaci tohoto trhu. (Polouček a kol. 2006, Jiříček, 1999, Kolektiv autorŧ, 2000, Švarcová a kol., str. 254,2007). 11

12 1.2 Bankovní úvěry V trţní ekonomice představuje bankovní úvěrový trh jednu z částí finančního trhu. Základem úvěrového trhu je soustředění volných peněţních zdrojŧ ekonomiky a následně jejich rozdělování jiným ekonomickým subjektŧm skrz bankovní systém. Komerční banky hrají hlavní úlohu na úvěrovém trhu. Na jedné straně přijímají vklady od svých klientŧ a na straně druhé poskytují na vlastní účet rŧzné druhy úvěrŧ. Mají-li mít banky z výše uvedeného vztahu zisk, musí platit, ţe úrokové sazby z přijatých vkladŧ musí být menší neţ úrokové sazby z poskytnutých úvěrŧ (Liška, 1999, Revenda, 2008). Úvěr dle Lišky (1999, str. 71) mŧţeme definovat jako Přenechání peněžního kapitálu formou zapůjčení, tj. přenechání hospodářského práva disponovat s těmito penězi, proti závazu příjemce později vrátit zapůjčený kapitál a odškodnit subjekt poskytující úvěr zaplacením úroku. Úvěry vytvářejí největší část příjmŧ banky a zároveň představují největší část rizika, kterému je banka vystavena. Rozhodnutí, zda poskytnout úvěr, za jakých podmínek a v jaké výši je ovlivněno celou řadou faktorŧ. Nejdŧleţitějším z těchto faktorŧ je úvěrové riziko, tedy platební neschopnost dluţníka (Liška, 1999). Banky poskytují širokou nabídku úvěrŧ, které mŧţeme členit podle rŧzných kritérií do určitých skupin. Zpravidla se úvěry člení podle následujících hledisek: hledisko subjektu - hledisko věřitele, - hledisko dluţníka. hledisko objektu - účelové (účel pouţití úvěru je znám), - neúčelové (účel pouţití úvěru znám není). hledisko zajištění úvěru - nezajištěný úvěr, - zajištěný úvěr (poskytované záruky mohou být věcné nebo osobní). 12

13 hledisko doby splatnosti - krátkodobé (s dobou splatnosti < 1 rok), - střednědobé (s dobou splatnosti od 1 roku do 4), - dlouhodobé (splatnost přesahuje > 4 roky). hledisko členění podle měny - úvěry v národní měně, - úvěry v zahraniční měně. hledisko typu a zaměření produktu - podnikatelské úvěry, - směnečné úvěry, - spotřebitelské úvěry, - hypoteční úvěry. (Jiříček, 1999, Pavelka a kol., 2001) Jelikoţ se bakalářská práce zabývá získáním podnikatelského úvěru, dále se budu věnovat právě těmto úvěrŧm Podnikatelské úvěry Podnikatelské úvěry jsou úvěry, které banka poskytuje podnikatelským subjektŧm, tedy fyzickým i právnickým osobám. Obvykle se jedná o účelové úvěry jako například úvěry na oběţné prostředky, úvěry na provozní potřeby či úvěry na investiční potřeby. Pro určitou klientelu a určitý účel je banka schopna vytvořit specializovaný produkt, který bude mít poţadovaný typ čerpání, splácení a poţadovanou dobu trvání obchodu (Jiříček, 1999). Kontokorentní úvěr Nejvýznamnější krátkodobý bankovní úvěr ve vyspělých trţních ekonomikách. Na rozdíl od ostatních úvěrŧ je poskytován na běţném účtu klienta. Úvěr banky poskytují na základě úvěrové smlouvy tak, ţe zŧstatek účtu mŧţe přecházet do mínusu. Klient mŧţe platit ze svého účtu, aniţ by na něm měl dostatečné mnoţství prostředkŧ. Z toho vyplývá, ţe se klient mŧţe na tomto účtu dostat z pozice věřitele plynule do pozice 13

14 dluţníka. Maximální výši debetu na kontokorentním účtu určuje úvěrový rámec, který je dohodnut v úvěrové smlouvě. Banka obvykle dovoluje i určité krátkodobé překročení úvěrového rámce, s čím ale bývají spojeny dodatečné úrokové náklady, které jsou téţ dohodnuty v úvěrové smlouvě. Úročení tohoto úvěru je trojí a to při kreditu na běţném účtu, kdy nedochází k čerpání a úrok platí banka klientovi v obvyklé výši u vkladŧ na poţádání, při povoleném debetu, kdy úrok je odpovídající sazbám krátkodobých úvěrŧ a při nepovoleném debetu je úroční sankční. Smlouva je obvykle uzavírána na 1 rok s kaţdoročním prodluţováním u dobrých klientŧ. (Jiříček, 1999, Dvořák, 1998, Pavelka a kol., 2001). Obrázek č. 1: Princip kontokorentního úvěru (převzato z: Revenda, 2008) Revolvingový úvěr Bývá většinou poskytován na dobu kratší neţ 1 rok, to znamená, ţe patří do krátkodobých úvěrŧ. V některých případech je revolvingový úvěr pouţíván i k úvěrování dlouhodobých potřeb a to tak, ţe úvěrující komerční banka trvale obnovuje revolvingový úvěr. Stejně jako kontokorentní úvěr, je poskytován formou úvěrového rámce, s tím rozdílem, ţe revolvingový úvěr je poskytován na samostatný účet. Úvěr mŧţe být opakovaně čerpán i splácen v intervalu od debetního limitu do nulového zŧstatku. Tento úvěr mŧţeme tedy charakterizovat jako úvěr, u kterého je stanovena maximální výše čerpání a termín, ke kterému bude úvěr znovu obnoven, po splnění předem dohodnutých podmínek (Pavelka a kol., 2001). 14

15 Směnečný eskontní úvěr Eskontní úvěr je jedním ze směnečných úvěrŧ. Z dŧvodu, ţe banky zpravidla eskontují směnky se zbytkovou splatností do 1 roku, jde tedy o úvěr krátkodobý. Podstatou eskontního úvěru je, ţe banka odkupuje směnku od jejího majitele před dobou splatnosti směnky. Tím mu umoţňuje získání hotových peněz před dobou splatnosti směnky. Banka tedy poskytuje subjektu, od kterého si směnku odkoupila, eskontní úvěr, jehoţ výše je dána směnečnou částkou a doba splatnosti splatností směnky. V době splatnosti banka předloţí směnku k proplacení ne pŧvodnímu majiteli, který směnku bance podstoupil, ale v případě vlastní směnky jejímu výstavci a v případě cizí směnky směnečníkovi. Eskontní úvěr tedy nesplatí jeho příjemce, ale třetí osoba. Eskontní úvěr mŧţe být při styku se zahraničím modifikován na negociační úvěr (Dvořák, 1998, Pavelka a kol., 2001). Obrázek č. 2: Princip eskontního úvěru (převzato z: Revenda, 2008) Akceptační úvěr Druh závazkového úvěru, který je spojen se směnkou. Při poskytnutí tohoto úvěru nedává banka klientovi bezprostředně likvidní peníze, ale v zásadě ručí za zaplacení určitého závazku svého klienta. Před splatností směnky musí klient uloţit u banky prostředky k pokrytí závazku. Banka je hlavním směnečným dluţníkem, z toho vyplývá, ţe je povinna směnku v den dospělosti proplatit a to i v případě, ţe klient neuloţí prostředky k pokrytí závazku. Pokud klient včas neuloţí prostředky u banky, tak se závazkový úvěr mění na úvěr peněţní. Akceptační úvěr mŧţe být při styku se zahraničím modifikován na ramboursní úvěr (Dvořák, 1998). 15

16 Obrázek č. 3: Princip akceptačního úvěru (převzato z: Revenda, 2008) Hypoteční úvěry Hypoteční úvěry dnes tvoří téměř samostatné bankovní odvětví. A jelikoţ hypoteční úvěry nejsou podstatou mé bakalářské práce, představíme si je jen ve stručnosti. Tyto úvěry patří k dlouhodobým úvěrŧm a jsou pouţívány k investování do nemovitostí. Jejich splácení je zajištěno zástavou nemovitosti. Obvykle byl hypoteční úvěr poskytován jako účelový úvěr, například na koupi nemovitosti, na financování rekonstrukcí apod. Ale v posledních letech banky poskytují hypoteční úvěr i jako neúčelový úvěr zajištěný nemovitosti tzv. americké hypotéky. Hypoteční úvěr mŧţe být poskytován na jiţ existující nemovitost nebo i na nemovitost, která bude teprve postavena. Obvykle jsou hypoteční úvěry spojovány s financováním osobních bytových potřeb, ale mohou být vyuţívány i podnikatelskou sférou (Šenkýřová, 2010). Investiční úvěry Podle Pavelky a kol. (2002) mŧţeme investiční úvěr popsat jako úvěr na pořízení investičního majetku. Podle Pavelky je pro investiční majetek typické, ţe se sice přímo fyzicky podílí na výrobě zboţí a poskytování sluţeb, ale jeho fyzická stránka zŧstává zachována. Z této charakteristiky investičního majetku vyplývá, ţe investiční majetek mŧţe sám o sobě slouţit jako hodnotná věcná záruka za splácení investičního úvěru. Typickým znakem pro investiční úvěry je účelovost a věcné zajištění. Největší skupinu úvěrŧ investiční povahy představují klasické investiční úvěry. Tyto klasické investiční úvěry jsou poskytovány na nákup pozemkŧ, výstavbu inţenýrských sítí, výstavbu 16

17 výrobních budov, administrativních budov, skladových prostor, nákup strojŧ, zařízení, rekonstrukci nebo modernizaci stávajících zařízení a budov. Nejjednodušší je poskytování investičního úvěru na nákup investičního celku nebo jeho jednotlivých částí. V tomto případě, lze úvěr poskytnout jednorázově. Díky tomu mŧţe banka zcela jednoduše kontrolovat dodrţení účelu a zároveň je ihned k dispozici věcné krytí investičního úvěru prostřednictvím toho, co bylo koupeno. Sloţitější je poskytnutí investičního úvěru na modernizaci nebo rekonstrukci jiţ existujícího hmotného investičního majetku. Jako věcné zajištění sice mŧţe slouţit rekonstruovaný nebo modernizovaný majetek. Komplikací je však, ţe hodnota investičního majetku se během rekonstrukce a modernizace mění. Nejsloţitější je poskytnutí investičního úvěru na výstavbu. V tomto případě mŧţe investiční majetek slouţit jako plnohodnotné zajištění investičního úvěru aţ po dokončení jeho výstavby a uvedení do provozu. Proto banky řeší tuto situaci rŧznými metodami, například spoluúčastí vlastních finančních zdrojŧ investora, zajištění úvěru jiným věcným krytím, garantování úvěru jinými, zejména specializovanými bankami atd. (Pavelka a kol., 2000). 17

18 2 Úvěrový proces Kaţdý klient, ţádající banku o poskytnutí úvěru, musí projít úvěrovým procesem. Dle Šenkýřové (2010) se označení úvěrový proces vţilo pro dlouhodobé vztahy mezi klientem a bankou, které vznikají úvěrovými obchody. Tyto vztahy začínají ţádostí klienta o poskytnutí úvěru, jdou přes čerpání úvěru a končí aţ splácením úvěru (Šenkýřová, 2010). Úvěrový proces mŧţeme rozčlenit do následujících fází: 1. Ţádost o úvěr 2. Úvěrová analýza 3. Uzavření úvěrové smlouvy a uvolnění čerpání úvěru 4. Kontrola dodrţování podmínek úvěrové smlouvy 2.1 Ţádost o úvěr První krok k získání úvěru, je obrátit se na banku s ţádostí o poskytnutí úvěru. Sestavení kvalitní ţádosti o úvěr, která je jedním z předpokladŧ k získání úvěru, není jednoduchou záleţitostí. Proto je účelné nejdříve s bankou prokonzultovat, jestli je poskytnutí poţadovaného úvěru vŧbec moţné. První kontakt mezi bankou a klientem probíhá prostřednictvím úvodní schŧzky, na které jsou projednávány potřeby, cíle a podmínky klienta a banky. Projednává se druh, výše a účel úvěru, dále jeho předpokládané čerpání, splácení a zajištění. Po úvodní schŧzce, pokud je výsledek jejího jednání kladný, následuje oficiální podání písmenné ţádosti o úvěr. Ţádost o úvěr má zpravidla podobu formuláře vytvořeného bankou. K ţádosti jsou přikládány přílohy, které dokládají a doplňují informace uvedené ve formuláři (Dvořák, 1998, Šenkýřová 2010). Šenkýřová (2010) uvádí, ţe písemná ţádost o poskytnutí úvěru, v případě podnikatelského úvěru by měla obsahovat následující údaje: základní identifikaci klienta jako název, sídlo, IČO, údaje o právní subjektivitě, údaje o poţadovaném úvěru, jako druh úvěru, jeho výši a měnu, navrhovaný zpŧsob a předpokládané doby čerpání a splácení, navrhovaný zpŧsob ručení, 18

19 údaje o čerpaných úvěrech u jiných bank a obchodních spojeních k jiným bankám. Druh a počet příloh přikládaných k ţádosti o úvěr závisí na druhu a účelu poţadovaného úvěru. Standardní přílohou je doklad o oprávnění k podnikatelské činnosti, doklady ohledně uhrazení finančních závazkŧ vŧči správcŧm daní, podnikatelský záměr, účetní a daňové výkazy (Jiříček, 1999, Šenkýřová 2010) Základní přílohy k ţádosti o úvěr Podnikatelský záměr Podnikatelský záměr nebo také podnikatelský plán je dŧleţitou součástí ţádosti o úvěr. Při jeho sestavování je společnost přiměna pohlíţet na svŧj podnikatelský záměr objektivně a kriticky. Díky objektivnímu a kritickému pohledu je moţné zjistit silné a slabé stránky společnosti a slibné obchodní příleţitosti. V podnikatelském záměru společnost charakterizuje svou firmu, popíše zamýšlené pouţití prostředkŧ získaných úvěrem. Podnikatelský záměr dále zahrnuje popis výrobku, sluţeb, analýzu konkurence, odběratelŧ, dodavatelŧ, rizik (Pavelka a kol., 2002). Výkaz zisků a ztrát Účetní výkaz zobrazující přehled výnosŧ a nákladŧ z jednotlivých činností společnosti. Rozdíl mezi výnosy a náklady představuje hospodářský výsledek. Hospodářský výsledek mŧţe mít podobu zisku a to v případě, je-li rozdíl mezi výnosy a náklady kladný (výnosy jsou větší neţ náklady) nebo mŧţe mít podobu ztráty a to v případě, jeli rozdíl mezi výnosy a náklady záporný (výnosy jsou menší neţ náklady). Zisk nebo ztráta se odráţí v rozvaze do změny stavu pasiv, zejména do poloţky fondy ze zisku a hospodářský výsledek. Na rozdíl od rozvahy tento účetní výkaz ukazuje dynamiku pohybu majetku a finančních zdrojŧ ve vazbě na proces výroby a poskytování sluţeb (Pavelka a kol., 2002). Výkaz rozvahy Účetní výkaz, který obsahuje přehled majetku a závazkŧ podniku k určitému datu. Ukazuje stav aktiv a pasiv, tedy majetku a závazkŧ ze statického hlediska k určitému datu. Ze vzájemného vztahu aktiv a pasiv lze posuzovat kvalitu finanční rovnováhy podniku a také schopnost podniku splnit své finanční závazky (Pavelka a kol., 2002). 19

20 Výkaz cash-flow Účetní výkaz zobrazující operace, které se týkají pohybu peněţních prostředkŧ, skutečných peněţních příjmŧ a skutečných peněţních výdajŧ společnosti. Rozdíl mezi nimi mŧţe být kladný nebo záporný. Odráţí se v rozvaze v poloţce peněţní prostředky a vklady na bankovních účtech. Stejně jako účetní výkaz výsledovka ukazuje dynamiku pohybu majetku a finančních zdrojŧ ve vazbě na proces výroby a poskytování sluţeb (Pavelka a kol., 2002). 2.2 Úvěrová analýza Při poskytnutí úvěru, stejně tak při vstupu banky do závazkŧ za klienta, se banka vystavuje riziku, ţe dluţník v budoucnu nebude moci zajistit splácení úvěru nebo splnění závazku. Z tohoto dŧvodu banka vţdy před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotí pečlivě bonitu 1 klienta (Liška, 1999). Kaţdý potencionální úvěrový obchod zkoumá banka ze dvou hledisek. A to z hlediska úvěruschopnosti klienta a úvěruhodnosti klienta. Z hlediska úvěruschopnosti klienta zkoumá banka právní poměry ţadatele o úvěr tzv. jeho schopnost se právně účinným zpŧsobem zavázat vŧči bance. Z hlediska úvěruhodnosti banka posuzuje schopnost klienta dostát závazkŧm vŧči bance. Rozsah a zpŧsob úvěrové analýzy se samozřejmě u spotřebních a produktivních úvěrŧ liší. Dále se liší také systém úvěrové analýzy a konkrétní postupy a to v závislosti na pracovních postupech rŧzných bank a v závislosti na úvěrové politice. Základní logika přístupu k úvěrovým analýzám je však u všech úvěrových obchodŧ a věřitelŧ stejná (Šenkýřová a kol., 2010). Při úvěrové analýze banka zejména zkoumá majetkovou situaci dluţníka, dŧchodovou a finanční situaci a likviditu. Při zkoumání majetkové situace dluţníka banku zajímá struktura aktiv a jejich hodnota z pohledu banky, struktura zdrojŧ financování, stupeň zadluţenosti a finanční nezávislosti. V případě dŧchodové a finanční situace banka zkoumá rentabilitu 2 podniku a to především budoucí, která by měla znázorňovat schopnosti dluţníka splácet veškeré závazky z vytvořených zdrojŧ. V případě likvidity 3 banka porovnává hodnotu oběţného majetku s krátkodobými závazky. Při posouzení ţádosti jsou dŧleţité i mimobilanční informace o firmě a to postavení firmy na trhu a 1 Bonita= schopnost poskytnutý úvěr splatit 2 Rentabilita = schopnost dosahovat výnosŧ (zisku) 3 Likvidita = schopnost uhradit své závazky 20

21 její očekávaný vývoj, moţnosti odbytu a prognózy, charakteristika konkurence, konkurenceschopnost firmy, charakteristika hlavních odběratelŧ a jejich platební schopnosti atd. Ačkoli banka dŧkladně zvaţuje bonitu svých klientŧ a reálnost podnikatelských záměrŧ, jsou zde značná rizika, kterým je banka vystavena při poskytování úvěrŧ. Proto banka od svých klientŧ ţádá zajištění (Liška 1999). Během úvěrové analýzy banka prověřuje bonitu klienta. Dále řeší otázku zajištění úvěru, přezkoumává úvěrové záruky a následně jsou záruky převzaté. Výsledkem této fáze je vypracování návrhu na poskytnutí úvěru, který je společně s ostatními informacemi předloţen úvěrové komisi ke schválení (Šenkýřová a kol., 2010). 2.3 Uzavření úvěrové smlouvy Smlouva o poskytnutí úvěru je uzavřena na základě návrhu na poskytnutí úvěru schváleného úvěrovou komisí. Po podpisu úvěrové smlouvy dojde v dohodnutém termínu k uvolnění čerpání částky úvěru. Pro úvěrovou smlouvu je předepsána písemná forma a v ČR je upravena Obchodním zákoníkem (Šenkýřová a kol., 2010).,,Dle Jiříčka (1999, str. 55) se v úvěrové smlouvě uvádí: identifikace klienta (obchodní jméno, IČO, rodné číslo, oprávnění k podnikání, základní fakta o poskytnutém úvěru (druh a objekt úvěru, výše, způsob čerpání, úrok. sazba, ustanovení o splácení úvěru (termín splatnosti, rozvrh a výše splátek, rozvrh úhrad úroků, ustanovení o zajištění úvěru (identifikace, výše), ustanovení o obecných podmínkách úvěrové smlouvy (předkládání výkazů a daňových přiznání, ustanovení o specifických podmínkách úvěrové smlouvy (podmínky čerpání úvěru, termíny doložení pojistných smluv, vkladů zástav, vinkulací pojistek, podmínek omezujících finanční hospodaření klienta), ustanovení o uplatnění smluvních pokut v případě neplnění podmínek úvěrové smlouvy, podpisy smluvních stran včetně případných ověřovacích doložek, 21

22 přílohou jsou Obecné smluvní podmínky k úvěru řešící případné dodatky, realizaci zajištění či pokuty při nesplácení apod.). 2.4 Kontrola dodrţování podmínek úvěrové smlouvy Po celou dobu trvání úvěrového vztahu banka prŧběţně sleduje finanční hospodaření dluţníka a monitoruje dodrţování smluvních podmínek úvěrové smlouvy (Šenkýřová a kol., 2010). Dle Šenkýřové a kol., (2010) je velká pozornost věnována zejména těmto skutečnostem: jestli je úvěr pouţívaný na sjednaný účel, jestli nedochází ke zhoršení finančního a obchodního postavení dluţníka, jestli jsou splátky prováděny v termínech splatnosti, jestli se reálná hodnota úrokových záruk nesniţuje, jestli jsou dodrţovány další podmínky stanovené bankou. Účelem bankovní kontroly je včas odhalit problematické úvěrové případy a mít tak moţnost na tyto případy včasně a přiměřeným zpŧsobem reagovat (Šenkýřová a kol., 2010). Při opoţďování splácení mŧţe banka, například odloţit splátky úvěru, při neplnění smluvních podmínek udělit smluvní pokuty, při ohroţení zajištění úvěru poţadovat dozajištění úvěru. Pokud se problémy nepodaří vyřešit touto cestou, banka přistoupí k dalším moţným krokŧm, jako je například realizace zajištění úvěru formou mimosoudní dohody, jednostranné vypovězení úvěrové smlouvy, podání návrhu na prohlášení konkursu na dluţníka či prodej pohledávky jinému subjektu apod. (Jiříček, 1999). 22

23 3 Čerpání, splácení, úročení a zajištění bankovního úvěru 3.1 Čerpání úvěru U úvěrových obchodŧ je čerpání velmi rŧznorodé. Čerpání úvěru bývá zaměřeno na poţadavky klienta při dodrţování úvěrových rizik. Zpravidla lze úvěr čerpat buď jednorázově, nebo postupně. Při jednorázovém čerpání úvěru je celá částka úvěru vyčerpána najednou. Jednorázové čerpání bývá vyuţito zejména při financování koupě úvěrovaného objektu. Při postupném čerpání úvěru klient čerpá dohodnutou částku postupně v menších částech. Postupné čerpání bývá vyuţíváno pro akce, jejichţ provedení trvá delší dobu například úvěry na výstavbu, rekonstrukci, modernizaci apod. Čerpání je realizováno ze speciálních úvěrových účtŧ. Tyto speciální úvěrové účty mají debetní charakter, tzn., ţe se čerpají do mínusu a jsou spláceny do nulového zŧstatku. Čerpání úvěru mŧţe být prováděno, buď rovnou ve prospěch příslušných účtŧ dodavatelŧ či prodejcŧ, nebo ve prospěch běţného účtu klienta. U účelových úvěrŧ se čerpání provádí po předloţení příslušných dokumentŧ, které dokládají účelovost úvěru (Jiříček, 1999, Pavelka a kol., 2002). 3.2 Splácení Splácení úvěru se skládá ze dvou částí. Ze splátky zapŧjčené částky (jistiny) a úroku, tedy ceny za pŧjčení příslušné částky peněz. Zpŧsob splácení a termíny splátek jsou sjednány v úvěrové smlouvě, stejně tak jako termíny a zpŧsob úhrady úrokŧ. Při splácení máme na výběr rŧzné moţnosti, které jsou závislé především na druhu úvěru a jeho účelovosti. Úvěr mŧţe být splácen, buď jednorázovou splátkou, nebo v několika splátkách a to buď pravidelných či nepravidelných. V případech, kdy je úvěrovaný předmět určen k prodeji nebo doba realizace hodnoty úvěrovaného objektu je krátkodobá, se vyuţívá splácení jednorázové. Jedná se například o úvěry na hotové výrobky a většinu úvěrŧ krátkodobého charakteru. Po charakteristice uţití jednorázového splácení se zcela logicky vyuţívá postupné splácení v případech, kdy k realizaci hodnoty úvěrovaného objektu dochází postupně v delším období (Kolektiv autorŧ, 2000, Pavelka a kol., 2002). 23

24 3.2.1 Jednorázové splácení Jednorázově splatné úvěry jsou splatné, buď najednou a to včetně úrokŧ při předem dohodnuté úrokové sazbě a době splatnosti, nebo najednou po výpovědi, avšak úroky se platí ve lhŧtách jejich splatnosti (Šenkýřová 2010) Postupné splácení Při postupném splácení se splátka úvěru skládá ze dvou částí. Z úmoru, tedy částky, o kterou se postupně sniţuje výše dluhu a úroku, přičemţ úrok je vţdy placen z dosud nesplacené části úvěru. Splácení úvěru je realizováno dle předem dohodnutého splátkového kalendáře tzv. umořovacího plánu. Jde o časový rozvrh informující dluţníka o výši splátek, úmorŧ, úrokŧ a dosud nesplacené části úvěru. Dále slouţí například jako podklad pro výpočet daňových odvodŧ či pro provedení přepočtŧ při realizaci případných změn (Šenkýřová, 2010). Dle Šenkýřové mŧţeme úvěry splatné postupně dále dělit na úvěry splatné při konstantní anuitě a úvěry splatné při konstantním úmoru, které změnou postupu tvoří další případ, kdy úmor tvoří rostoucí posloupnost (viz tabulka 2.). Lineární systémy splácení, nebo také anuitní, jsou sestaveny tak, aby splátka úvěru byla konstantní po celou dobu splácení. Měnil by se pouze poměr úmoru a úroku a to tak, ţe úmor by rostl úměrně poklesu úroku. Výhodou tohoto splácení je neměnná výše splátek. Tento systém je vhodný pro subjekty s pravidelnými příjmy. V porovnání s degresivním systémem splácení jsou výhodou niţší počáteční splátky, ale podstatnou nevýhodou je, ţe celkově na úrocích zaplatí klient více (Pavelka a kol., 2002). Pro anuitní systém splácení platí: s j a, pro kaţdé j 1,..., n, tedy a m j u j kde: s j výše j-té splátky a n m j u j anuita počet splátek výše úmoru v j-té splátce výše úroku v j-té splátce 24

25 Výši anuity vypočítáme podle vzorce: a D i n 1 v kde: v a 1 1 i diskontní faktor (odúročitel) anuita = velikost jedné pravidelné splátky D výše úvěru i úroková sazba p. a., vyjádřená v desetinných číslech n počet splátek (počet let, po které je úvěr splácen) Výše uvedený vzorec pouţijeme, pokud předpokládáme, ţe úrokové období i interval mezi jednotlivými anuitami je roční. Pro případ, ţe splácení úvěru i úročení probíhá m- krát do roka musíme výše uvedený vzorec zobecnit: a D i m mn i m kde: a anuita D výše úvěru i n m mn úroková sazba p. a., vyjádřená v desetinných číslech počet splátek (počet let, po které je úvěr splácen) počet splátek (tj. počet úrokových období) během roku celkový počet splátek úvěru (Šenkýřová, 2010, Radová a kol., 2008) V případě degresivního systému splácení je výše úmoru stanovena pevnou, konstantní částkou a úrok je vypočten jako násobek úrokové sazby a dosud nesplacené jistiny. Z této charakteristiky vyplývá, ţe úmor je stále stejná, konstantní částka po celou dobu splatnosti úvěru a úrok má klesající charakter. Degresivní systém je poměrně jednoduchý a jasný. Umoţňuje jednoduchým zpŧsobem vypočítat výši úroku a popřípadě předepisovat a účtovat úrok a úmor k rozdílným datŧm. Tento zpŧsob odděleného vykazování a placení úroku a úmoru je výhodný pro podnikatele, protoţe si 25

26 zaplacený úrok mohou zaúčtovat do nákladŧ. Proto jednoznačně převaţují při splácení běţných komerčních úvěrŧ degresivní systémy splácení. Degresivní systém splácení má ovšem také nevýhodu a to, ţe nejvyšší splátky úvěru jsou na začátku splácení, kdy úvěrovaný objekt je většinou nejméně rentabilní. Tato nevýhoda se dá kompenzovat doplněním moţnosti odkladu splátek úmoru (Pavelka a kol., 2002). Pro degresivní systém splácení platí: m j m, pro kaţdé j 1,..., n, tedy s j m u j kde: m j výše úmoru v j-té splátce m n s j u j úmor počet splátek výše j-té splátky výše úroku v j-té splátce Nejdříve budeme opět předpokládat, ţe interval mezi jednotlivými splátkami je roční, potom platí: D n m, tedy m D n kde: m úmor D n výše úvěru počet splátek (Šenkýřová, 2010, Radová a kol., 2008) Pro případ, ţe splácení úvěru i úročení probíhá m-krát do roka, jednoduše vynásobíme roční počet splátek 12, pokud splácení a úročení probíhá měsíčně. Třetím zpŧsobem pravidelného splácení jsou progresivní splátky. Tento zpŧsob splácení je zaloţený na rychlejším rŧstu splátek úmoru, neţ je pokles úroku. Tím celkové splátky rostou. Výhodou progresivního splácení jsou nízké splátky v počátečních fázích, ale celkově se jedná o finančně nejnáročnější systém (Pavelka a kol., 2002). 26

27 Tabulka č. 1: Rozdíly mezi jednotlivými systémy postupného splácení úvěru (převzato z Pavelka a kol., 2002) Systém Úmor Úrok Splátka První splátka Úrok celkem Anuitní roste klesá konstantní nižší vyšší Degresivní konstantní klesá klesá nejvyšší nejnižší Progresivní roste klesá roste nejnižší nejvyšší 3.3 Úročení úvěrů Úrok, úroková sazba, stejně tak zpŧsob úročení jsou dŧleţitým ukazatelem úvěrového vztahu. Úroky z úvěru jsou počítány kaţdý den z denních zŧstatkŧ jistiny úvěru a většinou jsou zúčtovány klientovi měsíčně nebo čtvrtletně a to výhradně v pravidelných, smluvně dohodnutých termínech. Úrok tedy nelze jako u splátek jistiny hradit nepravidelně. V úvěrové smlouvě si mŧţeme stanovit úrokovou sazbu z úvěru fixním nebo pohyblivým zpŧsobem (Jiříček, 1999, Dvořák, 1998). Fixní úroková sazba je neměnná po celou dobu splatnosti úvěru. Banka ani klient nemají moţnost ji změnit. Pohyblivá úroková sazba se během splatnosti úvěru mění. Zpŧsob změn úrokové sazby mŧţe být stanoven uvedenými zpŧsoby (Dvořák, 1998). Úroková sazba je: a) vázaná na určitou úrokovou sazbu takovým zpŧsobem, ţe ke změně úrokové sazby z úvěru dojde v dŧsledku změny sazby, na kterou je vázána. Při sjednávání úvěrové smlouvy tedy nejsou předem dány termíny přizpŧsobování úrokové sazby z úvěru. Konečná podoba smluvní sazby se skládá z proměnlivé bazické sazby a pevné odchylky, která určuje úvěrové riziko a marţi banky. b) vázaná na průměrnou úrokovou sazbu na mezibankovních trzích, jde o časově stanovený prŧměr úrokové sazby peněz na mezibankovním trhu a formulovanou odchylku určující marţi prodejce. Úroková sazba z úvěru se tedy mění v pravidelných časových intervalech a přizpŧsobuje se referenční sazbě platné na počátku sjednaného intervalu, např. v ČR v Praze se jedná o referenční sazbu PRIBOR. 27

28 c) vyhlašovaná úroková sazba, je sice uvedená v číselné hodnotě bez pevné odchylky, nicméně se nejedná o sazbu pevnou, ale o sazbu pohyblivou, která je v určité výši vyhlášená k datu sjednání obchodu a dále je měnitelná dle jednostranného vyhlášení banky. (Dvořák, 1998, Jiříček, 1999) 3.4 Zajištění úvěru V širším slova smyslu se jedná o všechna opatření, které banka provádí, aby vyloučila rizika, která doprovází poskytování úvěru. Cílem banky je zajistit řádné splacení úvěru, včetně úrokŧ. I přes všechna tyto opatření, které banka provádí, jako je prověření úvěrové zpŧsobilosti klienta, limitování výše úvěru pro jednotlivé klienty atd., se banka nevyhne poskytnutí špatných úvěrŧ. Proto vyuţívá rŧzné zajišťovací nástroje, které jsou v uţším slova smyslu chápány jako úvěrové zajištění. Zajišťovací nástroje dávají bance moţnost uspokojit své pohledávky prostřednictvím sjednaných záruk, jestliţe dluţník nemŧţe nebo nechce splnit své závazky vŧči bance. Zajišťovací nástroje nebo také úvěrové záruky se nejčastěji člení dle povahy zajištění na osobní, kdy vedle příjemce úvěru ručí bance za úvěrovou pohledávku i další osoba a věcné, tyto věcné záruky dávají bance právo na určité majetkové hodnoty (Revenda, 2008). Banka obvykle poţaduje pro další sníţení úvěrového rizika pojištění jak objektu úvěru, tak pojištění zástavy. Dalším poţadavkem banky, v případě škody, je výplata pojistného ve prospěch banky, tzv. vinkulace pojistného plnění (Jiříček, 1999). 28

29 4 Leasing Leasing pochází z anglického slova,,lease, které znamená pronájem lépe řečeno smlouvu o pronájmu. Na počátku 50. let se leasing rozšířil v USA a dnes je uţíván ve všech moderních trţních ekonomikách. Valouch (2009, str. 9) leasing definuje jako,,pronájem (nájem) hmotných či nehmotných věcí a práv, kdy pronajímatel (osoba, která majetek pronajímá) poskytuje za úplatu nebo jiné nepeněžní plnění nájemci (osobě, která získává možnost majetek používat) právo danou věc (nebo právo) v průběhu doby pronájmu používat. Dŧleţitým aspektem je, ţe po dobu trvání pronájmu zŧstane majetek ve vlastnictví pronajímatele (Valouch, 2009, Šenkýřová, 2010). Jedná se o speciální formu financování investic a předmětŧ dlouhodobé spotřeby, která je alternativou nákupu, resp. prodeje na úvěr. Dle Šenkýřové (2010) rozlišujeme dva základní typy leasingu: a) provozní leasing (operativní) b) finanční leasing (kapitálový) 4.1 Provozní leasing Dle Číţka (2003) je charakteristický svoji krátkodobostí a tím, ţe po skončení doby pronájmu předmět zŧstane ve vlastnictví pronajímatele. Doba pronájmu je obvykle kratší neţ ekonomická ţivotnost majetku. Nájemné od jednoho nájemce pokrývá jen určitou část pořizovací ceny. Během doby pronájmu pronajímatel obvykle udrţuje pronajatý předmět, provádí opravy, servis a také zajišťuje pojištění. Provozní leasing bývá vyuţíván v případě, kdy je potřeba zabezpečit určitý dočasně potřebný majetek, pro který ale není po celou dobu jeho ţivotnosti trvalé vyuţití. 4.2 Finanční leasing Pro finanční leasing je charakteristické, ţe se jedná o dlouhodobý pronájem majetku, který je po skončení doby pronájmu odkoupen nájemcem za zŧstatkovou cenu. Doba pronájmu se téměř kryje s dobou ekonomické ţivnosti pronajímaného majetku. Záleţí 29

30 na tom, v které odpisové skupině je majetek zařazen. Od se změnila minimální doba finančního pronájmu pro předměty zařazené v 1. odpisové skupině na 36 měsícŧ, pro předměty zařazené v 2. odpisové skupině na 54 měsícŧ, pro předměty zařazené ve 3 odpisové skupině na 114 měsícŧ. Pro předměty zařazené ve 4 odpisové skupině zŧstává minimální doba trvání finančního leasingu 240 měsícŧ. Stejně tak zŧstává minimální doba trvání finančního leasingu u nemovitostí a to 30 let. V případě finančního leasingu přenáší pronajímatel všechna rizika a výnosy, spojené s fungováním na nájemce. Nejčastěji se vyuţívá pro pořízení dopravních prostředkŧ, výrobních zařízení a strojŧ (Valouch, 2009, Šenkýřová, 2010, Daňové zákony 2011). 4.3 Cena leasingu Rozhodování o koupi majetku formou leasingu jistě ovlivní cena leasingu. Leasingová cena zahrnuje pořizovací cenu majetku, která je placena v postupných splátkách, leasingovou marţi pronajímatele a také ostatní náklady pronajímatele spojené s pronajatým majetkem (úrok z úvěru a jiné správní poplatky spojené s leasingem atd.). V leasingových smlouvách se často objevuje i pojem leasingový koeficient, který udává o kolik procent je vyšší leasingová cena oproti pořizovací ceně majetku. Koeficient se vypočítá jako poměr leasingové ceny a pořizovací ceny majetku (Číţek, 2003, Valouch, 2009). 4.4 Leasingová smlouva Český právní řád nezná doslovně pojem leasingová smlouva. Při uzavírání leasingových smluv se vyuţívá občanský zákoník, obchodní zákoník a všeobecných obchodních podmínek, vytvořených zejména Českou leasingovou a finanční asociací (Valouch, 2009). Valouch uvádí ţe, leasingová smlouva by měla obsahovat tyto náleţitosti: identifikaci smluvních stran, identifikaci předmětu smlouvy, datum uzavření smlouvy a datum účinnosti smlouvy, je li odlišné, délku trvání leasingového vztahu, popřípadě datum ukončení leasingového vztahu, údaje o ceně pronajatého předmětu, tedy pořizovací ceně, leasingové ceně, odkupní ceně a splátkách nájemného během nájmu, 30

31 identifikaci mimořádné splátky, určení podmínek a povinností pronajímatele a nájemce, údaje o pojištění předmětu leasingu, údaje o povinnosti, zda je nájemce povinen provádět opravy na předmětu leasingu, zda je oprávněn provádět technické zhodnocení a kdo ho bude odepisovat, ustanovení o eventuálním předčasném ukončení smlouvy, o přechodu vlastnictví předmětu leasingu z pronajímatele na nájemce, penále a pokuty, závěrečná ustanovení a podpisy smluvních stran, přílohy (splátkový kalendář a jiné). 4.5 Podklady pro uzavření leasingu Ţádá-li právnická osoba, budou leasingové společnosti poţadovat především: výpis z obchodního rejstříku, účetní závěrku a to minimálně za poslední rok, přiznání k dani z přidané hodnoty obvykle za 3 zdaňovací období, výpis z bankovního účtu, přehled o příjmech a výdajích a údaje o dalších závazcích. Ţádá-li fyzická osoba podnikatel ţivnostenský list či koncesní listinu a občanský prŧkaz, výpis z bankovního účtu, daňové přiznání, přehled o majetku a závazcích, příjmech a výdajích, v případě plátce DPH daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. Ţádá-li soukromá osoba občanský prŧkaz, popřípadě druhý doklad totoţnosti, potvrzení o příjmech od zaměstnavatele, počet vyţivovaných osob a souhlas druhého z manţelŧ s uzavřením leasingové smlouvy. (Valouch, 2009) 31

32 5 Leasing vs. úvěr, výhody a nevýhody Výhodou úvěru a leasingu oproti koupi za hotové je, ţe podnik nepotřebuje větší mnoţství volných finančních prostředkŧ. Podstatnou výhodou pořízení majetku na úvěr je, ţe majetek je ve vlastnictví kupujícího nikoli banky či úvěrové instituce. Podnikatel má právo majetek daňově odepisovat. Další výhodou koupě na úvěr je fakt, ţe placené úroky z úvěru a také poplatky spojené s uzavřením a vedením úvěrových účtŧ jsou daňově uznatelným výdajem za splnění podmínek daných ZDP. Nevýhodou koupě na úvěr je účetní zadluţení podniku, protoţe výše úvěru se zobrazí v rozvaze v poloţce cizí zdroje. Další nevýhodou je administrativní náročnost při přípravě všech nutných podkladŧ k získání úvěru (Číţek, 2003, Polouček, 2006,Valouch, 2009). Primární nevýhodou leasingu je, ţe obvykle bývá draţší neţ úvěr. Další nevýhodou je, ţe v případě leasingu je majetek po celou dobu trvání nájemní smlouvy majetkem pronajímatele. Nájemce má omezená práva s majetkem volně nakládat a odpisy majetku tedy provádí pronajímatel. Další nevýhodou zvláště finančního leasingu je přenášení rizik vyplývajících z vlastnictví majetku z pronajímatele na nájemce. Naopak výhodou leasingu je při splnění podmínek stanovených v 24 odst. 2 písm. h) a 24 odst. 4 6 ZDP uznat placené nájemné daňově uznatelným výdajem. Za další výhodu leasingu lze povaţovat fakt, ţe se leasing neprojeví v rozvaze podniku jako cizí zdroj, i kdyţ z ekonomického pohledu se o zadluţení jedná. Ve srovnání s úvěrem je leasing administrativně méně náročný a méně náročný i na míru úvěruschopnosti nájemce. Další výhodou jsou poskytované sluţby leasingových společností, jako například u dopravních prostředkŧ povinné i havarijní pojištění za lepších podmínek neţ nabízejí běţné pojišťovny (Číţek, 2003, Polouček, 2006, Valouch, 2009). Kaţdé pořízení majetku prostřednictví úvěru i prostřednictvím leasingu má své výhody a nevýhody. V kaţdé konkrétní situaci je třeba zváţit všechny kritéria těchto druhŧ financování a dŧkladně zváţit, kdy je výhodnější vyuţít k financování úvěr a kdy leasing. 32

33 6 Základní informace o společnosti Společnost si nepřeje zveřejňování údajŧ o ní, proto jsou veškeré tyto informace v práci fiktivní. Společnost Karos, s. r. o. je společnost s ručením omezeným. Jednatelem je Jiří Karásek, který je současně i jediným společníkem s vkladem Kč. Společnost sídlí ve Velkém Meziříčí, je plátcem DPH a pouţívá soustavu podvojného účetnictví. Předmětem činnosti společnosti je nákup a prodej zboţí. Sortiment nabízeného zboţí je velmi široký. Pohybuje se od hygienických potřeb, jako jsou mýdla, papírové ručníky, toaletní papír, přes zařizovací předměty koupelen a toalet, čisticí prostředky, desinfekce aţ po úklidové techniky. Mezi odběratele patří zejména školská zařízení, hotely, restaurační zařízení, potravinářské závody a úklidové společnosti. Většina odběratelŧ jsou trvalými zákazníky, kteří odebírají pravidelně potřebné mnoţství zboţí. Část nabízeného zboţí společnost nakupuje přímo od výrobcŧ, dále spolupracuje s velkoobchodem COMPACT servis, s. r. o. Velkým konkurentem je společnost B TECHNIK, s. r. o., která se kromě jiných oborŧ zabývá i úklidovou technikou. Za určitou konkurenci mŧţeme také povaţovat například drogerii Teta nebo drogerii Rosmann ve Velkém Meziříčí. Ale vzhledem k velkému objemu zboţí, které si zákazníci objednávají, se jim nevyplatí nakupovat zboţí v menších objemových baleních, které jsou k dispozici v drogeriích. V ceně zboţí jsou i náklady na dopravu, kterou společnost zabezpečuje vlastními automobily. Společnost vlastní své soukromé nákladní automobily, ale jejich kapacita je nedostatečná vzhledem k rŧstu objednávek. Pan Karásek se tedy rozhodl koupit další nákladní automobil. 6.1 Úvěrovaný předmět Při výběru automobilu hrála úlohu samozřejmě cena automobilu, ale také technické parametry jako nosnost, spotřeba atd. Pan Karásek se po dŧkladném vybírání rozhodl pro nákladní automobil Iveco Eurocargo 120E22P. Pořizovací cena automobilu je 33

34 Kč, DPH Kč. Cena automobilu včetně 20 % DPH je Kč od prodejce Truck partner. Obrázek č. 4: Předmět úvěru (zdroj: Poţadavky na úvěr: výše úvěru: Kč doba splácení: 5 roky druh úvěru: investiční čerpání: jednorázové splácení: měsíční 34

35 7 Výběr banky pro poskytnutí úvěru Výběr banky, která poskytne úvěr, je jedním z prvních a dŧleţitých krokŧ. Jednou z podmínek pro získání úvěru od určité banky bývá, aby měl ţadatel zaveden po určitou dobu bankovní účet u této banky, ale není to vţdy podmínkou. Pokud se jedná o podnikatele, kteří jiţ podnikají a mají zřízené účty u některé z bank, tak jejich rozhodování při výběru banky jistě ovlivní vztah, který s bankou mají. Zda banka vychází vstříc jejich poţadavkŧm a potřebám při spravování financí, zda v minulosti jiţ byl čerpán úvěr atd. Pro spolupráci banky s klientem je dŧleţité, aby jejich vztah byl kladný. Podnikatel si samozřejmě mŧţe vybrat z rŧzných bank, nejenom z bank, u kterých jiţ má zřízený podnikatelský účet. Ale podle mého názoru je přirozenější si vybrat banku, s kterou podnikatel jiţ spolupracuje a má k ní určitý vztah. Při výběru banky dále hrají roli i úrokové sazby. Stanovit přehled úrokových sazeb pro podnikatelské úvěry není jednoduchou záleţitostí. Rozeslala jsem y do několika bank na Vysočině a prostudovala informace na webových stránkách jednotlivých bank. Na webových stránkách u podnikatelských úvěru nejsou úrokové sazby většinou uváděny, naleznete tam pouze informaci, ţe sazby jsou stanovovány individuálně. Nebyla jsem příliš úspěšná ani při rozesílání u, kdy jsem obdrţela převáţně stejné informace, které jsem získala z webových stánek jednotlivých bank. Tak jsem obešla několik bank (konkrétně pobočku Komerční banky ve Velkém Meziříčí, pobočku GeMoney Bank ve Velkém Meziříčí, pobočku Raiffeisen bank ve Velkém Meziříčí a pobočku ČSOB ve Velkém Meziříčí) a zjistila alespoň orientační úrokové sazby, které jednotlivé banky poskytují při podnikatelských úvěrech. Byla jsem, ale upozorněna, ţe úrokové sazby jsou opravdu pouze orientační a ve skutečnosti se mohou lišit aţ o několik procent. Pro lepší přehled uvádím níţe tabulku č. 2., která srovnává orientační úrokové sazby jednotlivých bank a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Je dŧleţité, aby si ţadatel zjistil i poplatky, které jsou spojené s poskytnutím úvěru, protoţe zvyšují cenu úvěru. Kaţdá banka si účtuje jiné poplatky za poskytnutí úvěru. 35